NÁZOR: Česká republika se aktivně podílí na výcviku ukrajinské armády po vzoru standardů NATO. A i když AČR nepatří mezi největší armády, dokáže naučit mnohé.
Vojenská pomoc Ukrajině napadené Ruskem má mnoho podob, zdaleka se nejedná jenom o dodávky zbraní, munice a dalšího vybavení. Jednou z nejpřínosnějších je výcvik ukrajinských jednotek, který z bezpečnostních i logistických důvodů probíhá mimo území Ukrajiny. Podílí se na něm přitom i česká armáda, a to výcvikem přímo v ČR, případně ve výcvikových střediscích v Polsku. Ukrajinské vojáky může naučit mnoha dovednostem, zejména pak boj v zákopech, který probíhal již letos na Libavé ve speciálním komplexu, a je pro válku na Ukrajině typický.
Češi a Ukrajinci mají podobný mix výzbroje
Výhodu české armády je, že si musela projít přechodem ze sovětských standardů na západní, takže byla a částečně pořád je ve stejné situaci, s jakou se potýká armáda ukrajinská. Ta začala s přecvičováním již po první ruské invazi v roce 2014 a stále v něm pokračuje – hlavně u mobilizovaných záložníků. Výzbroj a vybavení ukrajinských ozbrojených sil je navíc dnes mixem staré sovětské techniky a různého západního vybavení od staršího až po supermoderní, což je často i stav AČR. To vše je přitom třeba skloubit pro hladké fungování.
Čeští instruktoři mohou předat ukrajinským vojákům mnoho dovedností, např. v tom, jakým způsobem nejlépe dobývat zákopy, o čemž jsme již na ArmádnímZpravodaji psali. Zákopový boj je na Ukrajině standard od doby, co se válka změnila v opotřebovávací, tedy hned několik měsíců po jejím rozpoutání, kdy Rusko pochopilo, že Kyjev zabrat nezvládne. Výcvik zákopového boje přitom vyžaduje určité postupy a koordinaci jednotek, a probíhá v mnoha oblastech od velení, přes spojení, zdravotnický výcvik a specializace (např. odstřelovači).
Českými cvičáky prošlo 3 500 Ukrajinců
Ačkoli patří česká armáda v NATO k těm menším, tak té ukrajinské významně pomohla. V roce 2023 jí totiž vycvičila 3 500 vojáků v Česku, a dalších 500 v sousedním Polsku, uvedl Milin. A spolupráce bude pokračovat i v roce 2024, což již schválila i Poslanecká sněmovna ČR. Měla by mít podobnou podobu a rozsah jako v roce 2023, a zajímavé je, že se do výcviku Ukrajinců v Česku zapojí i instruktoři z některých spřátelených zahraničních armád.
Výcvik jednotek spojenci je pro Ukrajinu velice důležitý, sama totiž takové úrovně nedosáhne a ani pro to nemá zázemí, ačkoliv je nutné vnímat, že není spasitelný. Svědčí o tom i počty „žlutomodrých“ vojáků, kteří prošli českými kurzy – v počtu, v jakém trénink probíhá, se naučí spolupráci pouze v rámci menších jednotek, ale už ne v rámci velkých útvarů, tedy třeba na úrovni brigád. Na druhou stranu jsme na ArmádnímZpravodaji již před nějakou dobou upozorňovali, že konkrétně na Ukrajině vyhrávají válku spíše malá úderná komanda.
V nějakém větším rozsahu, potažmo začlenit i takto vycvičené jednotky, si pak musí Ukrajina zajistit sama. Nemusí to však být úplně snadné, neboť právě nedostatek zkušeností v koordinaci větších útvarů mohl stát i za nepříliš vydařenou ukrajinskou letní ofenzivou. Je ale jasné, že se z ní Ukrajinci v mnohém poučili, a spojenci vycvičené jednotky ještě doškolí.