Poslední císařství a jeho tichá flotila

Označení „poslední císařství“ je novinářská zkratka, ale opírá se o fakt: Japonsko je jedinou zemí na světě, jejíž hlava státu nese titul císaře. Dnešní Japonsko je samozřejmě parlamentní monarchie, císař Naruhito plní ceremoniální roli. Vojenskou sílu však země buduje s razancí, která připomíná spíš mocnost s imperiálními ambicemi, byť oficiálně jen v mezích sebeobrany.

Japonská obranná bílá kniha z roku 2025 pojmenovává hrozby bez diplomatických obálek. Čína je v ní označena za „dosud největší strategickou výzvu“, Rusko za akutní bezpečnostní problém v bezprostředním okolí japonských ostrovů. Obě země navíc prohlubují vzájemnou vojenskou koordinaci, což Tokio znervózňuje dvojnásob. Čínské námořní a vzdušné síly systematicky zvyšují tlak kolem sporných ostrovů Senkaku i v prostoru Tchajwanského průlivu. Ruské bombardéry a válečné lodě se pravidelně objevují v blízkosti japonského vzdušného prostoru a teritoriálních vod.

Odpovědí Tokia není jen diplomatický protest. Je to rozpočet.

Tři programy, které se nesmí zaměňovat

V běžném zpravodajství se japonské ponorkové raketové programy často slévají do jednoho. Ve skutečnosti jdou tři odlišné linie vedle sebe a každá řeší jiný problém.

• Ponorková řízená střela – již pořizovaná, nehypersonická, určená pro nejnovější třídu ponorek Taigei. Odpaluje se z torpédometů ráže 533 mm, které jsou standardní výbavou japonských konvenčních ponorek tříd Taigei, Sórjú i starších Ojašio. Jde o zbraň s delším dosahem než torpédo, ale bez hypersonické rychlosti.
• Podvodně odpalovaná hypersonická střela – zcela nový program, který se poprvé objevil v rozpočtové žádosti pro fiskální rok 2027. Ministerstvo mluví o „vysoce přeživatelné podvodní platformě“ jako nosiči, ale konkrétní třídu ponorek ani přesný způsob odpalu zatím nezveřejnilo.
• Výzkum podvodního vertikálního odpalovacího zařízení (VLS) – samostatná studie, která zkoumá možnost instalace vertikálních sil do budoucích ponorek. Pokud by uspěla, ponorky by mohly nést větší a těžší střely, než dovolují klasické torpédomety.

Právě existence třetí linie naznačuje, že Tokio zvažuje dvě paralelní cesty: buď hypersonickou střelu zmenšit tak, aby prošla torpédometem, nebo postavit novou generaci ponorek s vertikálními šachtami. Obě varianty mají své výhody i limity a ministerstvo si zjevně nechává obě otevřené.

Proč je ponorka s hypersonickou střelou noční můrou protivníka

Pozemní odpalovací baterie má pevnou pozici, kterou satelity odhalí. Letoun musí vzlétnout z letiště, které lze zasáhnout v první vlně úderu. Ponorka je jiná kategorie.

Japonské diesel-elektrické ponorky třídy Taigei patří k nejtišším na světě. Jejich lithium-iontové baterie (Taigei je první třída na světě, která je používá sériově) umožňují delší ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Výtlak činí přibližně 3 000 tun pod vodou, posádku tvoří asi 70 osob. Když taková ponorka vypluje na pozici a odpálí střelu letící rychlostí přes Mach 5, protivník čelí dvojitému problému: neví, odkud střela přiletí, a nemá dost času na reakci.

Hypersonická rychlost sama o sobě zkracuje reakční okno obrany na zlomek toho, co nabízí konvenční střela s plochou dráhou letu. Japonská agentura ATLA popisuje svou hypersonickou řízenou střelu jako zbraň s kombinací skrámžetového a náporového pohonu, schopnou manévrovat ve výškovém pásmu, kde současné systémy protivzdušné obrany hůře predikují bod zachycení. Přidejte k tomu odpal z neznámé pozice pod hladinou a dostanete zbraň, která komplikuje celou obrannou geometrii protivníka, od rozmístění radarů po nasazení záchytných střel.

Jak si Japonsko stojí ve srovnání s velmocemi

Rusko provozuje hypersonickou protilodní střelu 3M22 Cirkon (v NATO označení SS-N-33) s udávanou rychlostí kolem Mach 8–9 a dosahem přes 1 000 kilometrů, odpalovanou z hladinových lodí i ponorek třídy Jasen-M. Čína testuje hypersonické kluzáky řady DF-ZF nesené balistickými raketami DF-17 s dosahem odhadovaným na 1 800–2 500 kilometrů, byť zatím primárně z pozemních odpalovačů. Spojené státy vyvíjejí program Conventional Prompt Strike (CPS), který má dát ponorkám třídy Virginia Block V podvodně odpalovanou hypersonickou schopnost, podle oficiálního harmonogramu amerického námořnictva ve fiskálním roce 2028.

Japonsko je oproti všem třem ve fázi rozpočtové žádosti a raného vývoje. Přesné označení střely, dostřel, rychlostní profil ani typ hlavice nebyly zveřejněny. Jádrový program pozemní hypersonické řízené střely běží od roku 2023 a stále není dokončen, takže podvodní derivát bude logicky následovat s dalším zpožděním. Operační nasazení před koncem této dekády by bylo mimořádně ambiciózní; realisticky lze počítat spíše se začátkem třicátých let.

Přesto by bylo chybou japonský program podceňovat. Tokio nesází na jednu zázračnou zbraň, ale buduje celou podmořskou architekturu úderu. Ve stejné rozpočtové žádosti se objevuje i výzkum odpalovacího modulu pro bezosádková podvodní vozidla. Japonsko zároveň doplňuje výzbroj americkými střelami Tomahawk, norskými JSM a americkými JASSM, čímž vytváří vrstvenou strukturu, kde hypersonická ponorková střela bude špičkou pyramidy, ne jedinou kartou v ruce.

Odstrašení, ne útok

Japonská obranná strategie rámuje všechny tyto programy jako prostředek odstrašení a v krajním případě protiúderu v mezích sebeobrany. Tokio explicitně nepřechází k útočné doktríně, ale posouvá hranici toho, co „sebeobrana“ znamená. Střely s velkým dosahem mají zastavit invazní síly na dálku, dřív než se přiblíží k japonským ostrovům. Hypersonická munice z ponorek tento koncept posouvá o úroveň výš: protivník musí počítat s úderem z libovolného směru, z platformy, kterou nedokáže spolehlivě sledovat.

Pro NATO, které s Japonskem prohlubuje spolupráci v rámci Individually Tailored Partnership Programme od roku 2023, je silnější Tokio vítanou zprávou. Aliance sama zdůrazňuje, že bezpečnost euroatlantického a indopacifického prostoru je neoddělitelná. Silnější japonské odstrašení může uvolnit část amerických kapacit pro evropské spojence, nebo naopak zintenzivnit soutěž o munici, loděnice a špičkové technologie. Obojí je reálný scénář.

Japonsko tímto krokem nevyrovnává skóre s Ruskem ani Čínou v hypersonických technologiích. Dává ale najevo něco podstatnějšího: že země s císařem v čele státu, s třetím největším hospodářstvím planety a s jednou z nejtišších ponorkových flotil na světě nemá v úmyslu čekat, až se rovnováha sil v západním Pacifiku definitivně převáží v její neprospěch.

Článek Rusové ani Číňané, nepokoušejte sílu posledního císařství světa. Japonské ponorky dostanou game-changer, hypersonické střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Japonsko odpálilo a proč je to tak citlivé

Tomahawk není novinka. Americké námořnictvo tuto střelu používá od osmdesátých let a její bojové nasazení sahá od Perského zálivu přes Balkán až po Sýrii. Japonský nákup ale představuje něco jiného, politický zlom.

Americká agentura DSCA schválila prodej až 400 střel ve variantách Block IV a Block V. Technické parametry mluví jasně:

• Dosah: přibližně 1 600 kilometrů v konvenční verzi
• Navádění: GPS s inerciální navigací, terénní korelace (TERCOM), digitální porovnávání scény (DSMAC)
• Klíčová vlastnost Block IV: obousměrné satelitní spojení umožňující přeprogramování za letu a přesměrování na nové GPS souřadnice; střela může reagovat na cíle, které se objeví až po odpálení
• Bojová hlavice: konvenční, přibližně 450 kg
• Rychlost: podzvuková, kolem 880 km/h

Právě ta flexibilita dělá z Tomahawku víc než pouhou „dalekonosnou střelu“. Je to nástroj přesného úderu, který operátor dokáže za letu přesměrovat na zcela jiný cíl. A Japonsko ho nezařazuje jen do obrany pobřeží. Tokijské ministerstvo obrany otevřeně mluví o schopnosti protiúderu, tedy o schopnosti zasáhnout území protivníka poté, co ten zaútočí na Japonsko. To je zásadní posun od dosavadní čistě pasivní doktríny, která se spoléhala výhradně na zachytávání nepřátelských raket.

Proč Moskva zuří a čím hrozí

Kreml nereagoval na samotný výstřel, ale na trend, který za ním vidí. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová už na brífinku 1. července 2026 označila poskytování japonského území pro americké systémy středního a kratšího dosahu za „přímou hrozbu“ pro ruské dálněvýchodní hranice. Na začátku září pak přitvrdila: rozmístění amerického pozemního raketového systému Typhon na japonském území, byť pod záminkou cvičení, je podle ní „absolutně nepřijatelné“.

Tady je důležité rozlišovat. Tomahawk odpálený z lodě a systém Typhon na pevnině nejsou totéž. Typhon, oficiálně označovaný jako Mid-Range Capability, je mobilní pozemní odpalovací systém americké armády, který vyplňuje mezeru mezi taktickými raketami kratšího dosahu a hypersonickými zbraněmi. Může nést právě Tomahawk nebo protilodní střelu SM-6. Jinými slovy: Tomahawk je „co letí“, Typhon je „odkud to létá ze země“. A právě pozemní varianta znervózňuje Moskvu víc, protože zkracuje reakční čas a přibližuje americkou údernou schopnost k ruskému Dálnému východu.

Konkrétní „kompenzační protiopatření“, jimiž Kreml hrozí, ovšem zůstávají záměrně mlhavá. Žádný seznam zbraní, žádný harmonogram, žádné konkrétní místo rozmístění. Moskva si ponechává manévrovací prostor, od vojenských cvičení přes přesuny jednotek až po další militarizaci Kurilských ostrovů.

Severní Korea přilévá olej, a přitom sama testuje rakety

K ruským protestům se přidala Severní Korea. Podle agenturních přepisů státní agentury KCNA Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, pohrozila dalšími vojenskými opcemi v reakci na japonské zbrojení. Pchjongjang se přitom opírá o širší narativ: vadí mu nejen samotný test Tomahawku, ale i japonská účast na cvičení Balikatan 26 na Filipínách, kde Tokio v dubnu a květnu 2026 nasadilo protilodní střely Type 88 (88式地対艦誘導弾) s dosahem kolem 180 kilometrů.

Jenže právě tady narážíme na zásadní rozpor. Podívejme se, co samy protestující strany provozují a testují:

• Rusko disponuje střelou 3M-14 Kalibr, námořně odpalovanou řízenou střelou s odhadovaným dosahem 1 500 až 2 500 kilometrů, bojovou hlavicí o hmotnosti 450 kg a možnou jadernou způsobilostí. Kalibr je přímý ruský ekvivalent Tomahawku a Moskva ho masivně nasazuje ve válce proti Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.
• Severní Korea provádí opakované balistické starty, naposledy v lednu 2026, kdy Tokio oficiálně protestovalo a označilo severokorejské odpaly za hrozbu pro Japonsko, region i mezinárodní společenství. Pchjongjang testoval mimo jiné mezikontinentální balistické rakety typu Hwasong-17 s odhadovaným dosahem přes 13 000 kilometrů a schopností nést jadernou hlavici. Pravidelně testuje i střely kratšího a středního dosahu, včetně manévrovacích střel KN-23 a KN-25.

Protest Moskvy a Pchjongjangu tak působí jako ukázkový dvojí metr. Oba státy dlouhodobě legitimizují vlastní odstrašení raketami s tisícikilometrovým dosahem (a některé z nich s jadernou způsobilostí), ale odmítají tutéž logiku ve chvíli, kdy ji získává jejich soused.

Proč Japonsko zbrojí právě teď

Tokio nežije v bezpečnostním vakuu. Japonské ostrovy se nacházejí v dosahu čínských pozemních střel CJ-10 s dosahem přibližně 1 500 kilometrů, které podle Pentagonu drží pod hrozbou infrastrukturu na Okinawě i na hlavních japonských ostrovech. K tomu se přidávají severokorejské balistické starty a ruské kapacity na Dálném východě.

Japonské ministerstvo obrany to říká otevřeně: samotná dosavadní protiraketová obrana přestává stačit. Nestačí jen zachytávat nepřátelské střely, je potřeba mít schopnost omezit další odpaly protivníka protiúderem. Tomahawk je odpověď na tento stav, nikoli jeho začátek.

Nejde přitom o izolovaný nákup. Japonsko buduje celou architekturu schopností úderu na dálku, prohlubuje obrannou spolupráci s Filipínami (premiér Koizumi při návštěvě Manily jednal o konkrétních platformách a transferech obranného vybavení) a posiluje vazby s NATO, které samo tvrdí, že vývoj v Indo-Pacifiku přímo ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Náměstkyně generálního tajemníka NATO při březnové návštěvě Tokia propojila indo-pacifickou bezpečnost s ruskou válkou proti Ukrajině a s čínskou podporou ruské obranné báze. Pro evropské spojence včetně Česka to neznamená automatické vyslání jednotek kvůli Japonsku. Znamená to ale větší tlak: pokud Spojené státy fixují síly i v Asii, evropští spojenci musí nést víc bezpečnostní zátěže doma.

České firmy přitom do regionu už míří. Velvyslanectví v Tokiu aktivně otevírá cestu českým podnikům do indo-pacifických obranných dodavatelských řetězců a ministerstvo zahraničí eviduje projekty ekonomické diplomacie zaměřené na obranný průmysl v Japonsku i na Filipínách. Přímý český podíl na programu Tomahawk veřejně potvrzen není, ale dveře do regionu se otevírají.

Jeden Tomahawk nad Pacifikem nezměnil rovnováhu sil v Asii přes noc. Změnil ale profil Japonska, ze země, která se sedm desetiletí spoléhala na americký štít, na stát, který poprvé veřejně předvedl vlastní schopnost úderné odpovědi. A právě to Moskvu i Pchjongjang znervózňuje víc než samotná střela.

Článek Japonsko si trouflo otestovat Tomahawky a Moskva zuří. Kreml pohrozil odvetou, přidala se i Severní Korea se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři vrstvy jednoho programu

Označení „nový nepřítel“ neznamená, že Japonsko posílá do Pacifiku novou flotilu nebo vstupuje do konfliktu. Znamená novou schopnost, a ta se skládá ze tří vrstev, z nichž každá je v jiné fázi.

První vrstva běží nejdéle. Kontrakt na výzkum hypersonické střely (極超音速誘導弾) získala společnost Mitsubishi Heavy Industries v červnu 2023 a program má směřovat k dokončení ve fiskálním roce 2031. Střela má létat rychlostí nad Mach 5 a manévrovat způsobem, který výrazně komplikuje zachycení protivzdušnou obranou. Konkrétní dosah ani přesný rychlostní profil japonské ministerstvo obrany dosud nezveřejnilo.

Druhá vrstva je ponorková střela odpalovaná z torpédometu. Vývoj odstartoval v dubnu 2023, opět u Mitsubishi Heavy Industries, a už přešel do fáze sériového pořizování. Tato zbraň není hypersonická, ale využívá klíčovou vlastnost ponorky, tedy schopnost odpálit stand-off zbraň, aniž by prozradila svůj akční prostor.

Třetí vrstva je ta čerstvá: záměr začít s vývojem podvodně odpalované hypersonické střely. Položka figuruje v návrhu rozpočtu pro fiskální rok 2027 zatím bez uvedené částky, bez názvu i bez harmonogramu. Paralelně s ní probíhá výzkum ponorky nové generace s VLS, jehož fáze optimalizačního návrhu má trvat od fiskálního roku 2026 do roku 2029.

Proč se nedá vystopovat

Slib „nevystopovatelnosti“ stojí na dvou pilířích, z nichž každý funguje v jiné fázi útoku.

Před odpálením je hlavním problémem pro protivníka ponorka samotná. Japonské hodnoticí dokumenty k programu ponorkové střely výslovně zdůrazňují „vysokou skrytost“ jako klíčovou vlastnost nosiče. Moderní dieselelektrické ponorky třídy Taigei, které Japonsko provozuje, patří k nejtišším na světě; jejich lithium-iontové baterie umožňují dlouhý ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Ponorka s výtlakem kolem 3 000 tun dokáže operovat v mělkých vodách kolem japonských ostrovů i v hlubším Pacifiku a protivník musí prohledávat obrovský prostor, aby ji vůbec detekoval.

Po odpálení nastupuje druhý pilíř: hypersonická rychlost. Let nad Mach 5, tedy přes 6 100 km/h, v kombinaci s manévrováním dává protivníkově protivzdušné obraně extrémně krátké reakční okno. Absolutně neviditelná není ani ponorka, ani střela. Fakticky ale jde o výrazně hůře odhalitelný nosič nesoucí výrazně hůře zachytitelnou zbraň.

Čína a Rusko už mají své hypersonické karty na stole

Japonsko svůj program nebuduje ve vzduchoprázdnu. Obě mocnosti, které Tokio ve svých obranných dokumentech identifikuje jako hlavní bezpečnostní výzvy, už hypersonické systémy provozují.

• Rusko nasadilo protilodní střelu 3M22 Cirkon od roku 2023. Podle japonské bílé knihy z roku 2025 dosahuje rychlosti Mach 9 a dosahu kolem 1 500 km. Cirkon je odpalován z hladinových lodí i ponorek a Rusko ho drží i v Tichém oceánu, kde operuje Tichomořská flotila.
• Čína disponuje operačně nasazenou balistickou střelou DF-17 nesoucí hypersonické kluzné těleso (HGV). Podle výroční zprávy Pentagonu spadá do dosahové kategorie zhruba 1 500 až 2 000 km a je součástí rozsáhlého čínského konvenčního raketového arzenálu zaměřeného na západní Pacifik.

Japonská odpověď má logiku: pokud protivník už disponuje hypersonickými zbraněmi, potřebuje Tokio schopnost, která zvýší jeho nejistotu. Ponorka, kterou nelze snadno najít, nesoucí střelu, kterou nelze snadno sestřelit, přesně tuto nejistotu vytváří.

Jak daleko je Japonsko oproti USA

Nejbližší srovnání nabízí americký program Conventional Prompt Strike (CPS). Americké námořnictvo už provedlo kompletní letové zkoušky včetně ověření technologie „cold-gas launch“ pro námořní platformy a plánuje podvodní zavedení na ponorky třídy Virginia ve fiskálním roce 2028. První povrchové nasazení má začít na torpédoborcích třídy Zumwalt.

Japonsko je oproti tomu stále ve fázi skládání architektury. Hypersonická střela se vyvíjí samostatně, ponorková střela z torpédometu samostatně, VLS ponorka samostatně, a záměr to vše propojit do podvodně odpalované hypersonické varianty je zatím rozpočtovou položkou bez specifikací. Prakticky řečeno: Washington už řeší zavádění, Tokio teprve navrhuje.

Přesto nejde o pouhý papírový plán. Mitsubishi Heavy Industries se objevuje napříč všemi klíčovými programy, od hypersonické střely přes ponorkovou zbraň až po japonský podíl na vývoji amerického interceptoru GPI. Průmyslová základna existuje a kontrakty běží.

Pacifistická země s protiúdernou doktrínou

Japonsko po desetiletí budovalo svou obranu na principu čistě defenzivních schopností. Zlom přišel v prosinci 2022, kdy vláda přijala novou bezpečnostní strategii zahrnující takzvanou protiúdernou schopnost. Oficiální rámec říká, že pokud by bylo Japonsko napadeno (včetně útoku balistickými střelami), může v mezích minimálně nutné sebeobrany zasáhnout cíle na území protivníka.

Nové střely a ponorkové nosiče tak Tokio formálně zasazuje do rozšířené sebeobrany a odstrašení, nikoli do klasické útočné doktríny. Klíčové ale je, že bez spolehlivého „kill chainu“ (satelitní konstelace, bezpilotních průzkumných prostředků a systému přidělování cílů) by i ta nejrychlejší střela byla jen drahý projektil bez spolehlivého navádění. Japonsko proto souběžně buduje vlastní průzkumné vrstvy, aby snížilo závislost na amerických zpravodajských datech, i když alianční spolupráce s Washingtonem zůstává páteří celého systému.

Realistické okno pro skutečně operační schopnost (ponorka s VLS odpalující hypersonickou střelu) se podle nás otevírá spíš v první polovině třicátých let. Do té doby ale samotný směr vývoje nutí Peking i Moskvu investovat do protiponorkového boje, průzkumu a protiraketových vrstev v oblastech, kde dosud počítaly s relativní převahou.

Článek Číně i Rusku přibyde v Pacifiku nepřítel, který se nedá vystopovat. Japonsko vyvíjí hypersonickou střelu pro ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od záchranářů k obraně za čtyři roky

Firma AirKamuy vznikla v srpnu 2022 na Hokkaidu s docela jiným posláním, vyvíjela drony pro horskou záchrannou službu, námořní pátrání a zásobování odlehlých ostrovů. Obrat přišel rychle. V dubnu 2025 už tisková zpráva firmy o pre-seed financování otevřeně mluví o zhoršeném bezpečnostním prostředí a poptávce po levných, masově vyráběných dronech. Na květnovém veletrhu DSEI Japan 2025 stánek AirKamuy navštívil tehdejší ministr obrany Gen Nakatani. CEO Takumi Yamaguchi dnes říká, že firmu staví čistě na armádě a obraně.

Požadavek ze strany japonských sil byl podle něj jednoznačný: levně, ve velkém a s dlouhým doletem. Karbon by splnil třetí bod. Karton splnil všechny tři.

Co přesně AirKamuy 150 umí, a co ne

AirKamuy 150 je dron s pevným křídlem a rozpětím kolem 150 centimetrů. Trup i křídla jsou z vlnité lepenky potažené voděodolnou fólií; podle podmínek nasazení firma volí různé typy lepenky odolnější proti vlhku a námraze. Start je z ruky, přistání na břicho. Klíčové parametry:

• Užitečné zatížení: 1,5 kg (prototyp), výhledově až 10 kg
• Doba letu: přibližně 80 minut
• Cena: kolem 300 000 jenů za kus, tedy přibližně 2 500 dolarů
• Montáž: cíl 5 minut z flat-pack dílů bez speciálního nářadí

Ten poslední bod si zaslouží kontext. Když byl první veřejný prototyp představen v říjnu 2024, montáž trvala asi 90 minut. Pětiminutové složení je výsledek další konstrukční iterace, ne vlastnost od prvního dne. Ale právě ta rychlost vývoje je pozoruhodná.

Co se týká radarové „neviditelnosti“: firma pracuje s pojmem nízký radarový odraz (low RCS). Karton rádiové vlny z velké části propouští, kovové části jsou minimalizovány na nezbytné minimum. Žádnou konkrétní hodnotu radarového průřezu ale AirKamuy veřejně neuvádí. Dron je pro radar hůře zachytitelný než konvenční stroj srovnatelné velikosti. Nezachytitelný? To je jiná kategorie tvrzení, kterou veřejná data nepodporují.

Yamaguchi sám přiznává, že karton je oproti karbonu „slabý a těžký“. Dron vydrží několik letů, po břišním přistání se kartonové části vymění. Životnost není konstrukční chyba, je to záměr. Platforma je navržená jako spotřební.

Cvičný cíl dnes, rojový nosič zítra

Veřejně potvrzené vojenské nasazení je zatím jedno: japonské námořní síly sebeobrany používají AirKamuy 150 jako vzdušný cíl při výcviku. Právě to potvrdil Koizumiho dubnový příspěvek. Žádné veřejné údaje o objemu objednávek, sériové akvizici ani bojovém nasazení neexistují.

Firma ale otevřeně komunikuje širší ambici, průzkum, transport, hlídkování i rojový útok. Yamaguchi v rozhovoru pro ZEROICHI poznamenává, že čistě průzkumná role je u jednorázového stroje paradoxně problematická: kamera bývá dražší než samotný drak. Logičtější využití je tam, kde se stroj nevrací, jako barážující munice nebo jako součást roje, kde ztráta jednotlivého kusu nic neznamená.

A právě tady je skutečný posun. Nejde o karton. Jde o přijetí logiky, že některé drony jsou spotřební materiál, ne letecká technika. Když cvičný cíl stojí 2 500 dolarů místo desítek milionů jenů za konvenční terč, armáda si může dovolit střílet víc, cvičit častěji a testovat protiletadlové systémy proti realistickým hrozbám.

Japonsko není první, ale lokalizuje válečný trend

AirKamuy nevznikl ve vakuu. Australská firma SYPAQ vyvinula svůj kartonový dron Corvo PPDS už v roce 2020 jako logistický prostředek pro australskou armádu. Od roku 2023 ho oficiálně dodává Ukrajině, kde byl upraven i pro průzkum. Dolet až 120 km, autonomní start i přistání, výroba v baleních po stu kusech měsíčně.

AirKamuy 150 je novější japonská varianta stejného trendu, s větším důrazem na nízký radarový odraz a potenciální bojové využití. Spíš dohání a lokalizuje koncept prověřený válkou na Ukrajině, než aby byl o generaci napřed. Ale to neznamená, že je méně důležitý: Japonsko tím signalizuje, že spotřební drony bere jako standardní součást obrany, ne jako experimentální kuriozitu.

Tvrzení firmy, že „každá kartonová továrna se může stát arzenálem“, je přitom polopravda. Trup a křídla z lepenky skutečně zvládne vyseknout a složit běžná kartonárna. Jenže dron potřebuje také motor, baterii, autopilot, navigaci a datové spojení. Výrobní jednoduchost draku je reálná výhoda. Plnohodnotný zbraňový systém z toho ale bez elektroniky a softwaru nevznikne.

Co to znamená pro obranu, i tu českou

Levné drony s nízkým radarovým odrazem, vyráběné ve stovkách kusů, představují problém, na který klasická protivzdušná obrana není stavěná. Odpálit raketu za statisíce dolarů na kartonový cíl za dva a půl tisíce nedává ekonomický smysl.

Česká armáda na to reaguje vícevrstvě. V září 2025 ministerstvo obrany oznámilo nákup systému PLESS od firmy ERA pro pasivní lokalizaci cílů v elektromagnetickém spektru včetně stanovišť dronů. Systém SPYDER má pokrýt krátkodosahovou vrstvu proti bezpilotním prostředkům. Český průmysl nabízí senzorově-rušicí řešení typu ReCAS od firmy RETIA. Koncepce výstavby AČR 2035 explicitně počítá se snižováním zranitelnosti vůči dronům a barážující munici.

Vlastní český program kartonového či obdobně spotřebního vojenského dronu veřejně neexistuje. Nejviditelnější český výrobce dronů s pevným křídlem, Primoco, jde opačným směrem: kompozitní, certifikovaná, znovupoužitelná platforma.

Krabice z Hokkaidu zatím létá hlavně jako cvičný terč. Ale armáda, která si zvykne na myšlenku, že dron může být levnější než jeho vlastní munice, už se k drahým jednorázovým řešením nevrátí.

Článek Japonci vsadili na vojenské drony z kartonu. Složí je za 5 minut a radar je nemá šanci zachytit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky mohou na palubě nahradit letadla

Takzvané vrtulníkové torpédoborce třídy Izumo jsou vlastně jakýmisi maskovanými lehkými letadlovými loděmi. Jde o plavidla 248 metrů dlouhá o výtlaku 26 000 tun vybavená konvenčním pohonem. Oficiálně je přitom jejich úlohou protiponorkový boj za pomoci vrtulníků, které také obyčejně nosí. Wikipedia uvádí, že ale mohou z jejich paluby startovat i letouny s krátkým startem a kolmým přistáním, jichž celkem pojme až 28.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota USA

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že operačně nasaditelné letouny STOVL ve světě existují pouze dva. Prvním z nich je rodina letounů Harrier, ale ty jsou již zastaralé a ve světě postupně vyřazované z výzbroje – zůstávají max. v chudých zemích. Druhým jsou Lockheed Martin F-35B Lightning II, které si Japonsko objednalo. AP uvádí, že by již mělo mít ve výzbroji první čtyři, ale celkem si jich objednalo 42. I když F-35B zaznamenaly nějaké technické problémy, je to v podstatě jediný dostupný, a tím i nejlepší typ letounu pro tuto úlohu na světě.

Japonské F-35B operují primárně ze země

Letouny F-35B dají Japonsku neobyčejnou flexibilitu v oblasti jeho zájmů, zvláště pak v teritoriálních sporech s Čínou. NavalNews uvádí, že budou mít základnu na letišti Njutabaru na nejjižnějším ostrově Kjúšú, takže nebudou oficiálně na palubách Izima a Kagy, ale budou působit ze země. Díky jejich schopnosti startovat z krátké dráhy a kolmo přistát je navíc Japonci mohou nasadit i na malých ostrovech. Budou tak mít v oblasti letouny 5. generace se schopností stealth s nejmodernější západní výzbrojí, která je srovnatelná s čínskou.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Zároveň se mohou tvářit, že udržují svou politiku, kdy se vzdali letadlových lodí, protože na nich mají být F-35B jenom v případě potřeby. Že z nich operovat mohou, není sporu. DefenseMirror uvádí, že to poprvé prokázaly již v říjnu 2021, kdy to provedl letoun americké námořní pěchoty. Je jasné, že japonské F-35B alespoň někdy na palubách být musí, aby mohli piloti i personál operace pro případ nějakého konfliktu důkladně nacvičovat.

Článek Čína nebude nadšená, Japonsko oživuje letadlové lodě. Vsadilo na F-35B, které jsou sice problematické, ale na světě zkrátka nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mogami je nenápadná, ale přitom silná

Japonská fregata Mogami je takzvanou všeobecnou fregatou, což znamená, že je schopná boje s ponorkami, silné protivzdušné obrany, ale i úderů na námořní nebo pozemní cíle. Wikipedia uvádí, že má zároveň prvky stealth, což ji dělá nenápadnou na radarech, na nichž v podstatě vypadá jako mnohem menší plavidlo, a je tak schopná splynout s dalšími, třeba rybářskými loděmi ve svém okolí. A přitom může nepříteli zasadit velmi zdrcující úder.

iZdroj fotografie: Hiroshi miyaji / Creative Commons / CC BY-SA

Japonsko má dokonce plán, že by mohlo tento typ fregaty prodat do Austrálie, která hledá takovéto plavidlo, a právě Mogami je jedním ze dvou kandidátů, uvádí ArmyRecognition. První by nejspíše vzniklo v zemi vycházejícího slunce, ale další už v australských loděnicích. Austrálie totiž patří ke spojeneckým zemím, kam nová japonská legislativa umožňuje zbraně vyvážet. Armádní Zpravodaj dodává, že není přesně jasné, zda skutečně uvažuje o třídě Mogami, nebo spíše o tzv. vylepšené Mogami, která je o něco větší a také silnější.

Fregata má díky automatizaci malou posádku

Fregata třídy Mogami je 133 metrů dlouhá, má plný výtlak 5 500 tun a je schopna dosahovat rychlosti větší než 30 uzlů. Na její palubě slouží kolem 90 námořníků, což svědčí o vysokém stupni automatizace. Vybavena je moderními senzory pro odhalování cílů na moři, pod hladinou a ve vzduchu, třída vylepšená Mogami má mít podobné parametry, ale její délka je 142 metrů, takže má i větší výtlak, čímž se přibližuje menším torpédoborcům.

Brazílie staví mnohem lepší fregatu, než jakou je ruská třída Admirál Grigorovič. Velikostně podobná, ale mnohem silnější

Fregata má kanon ráže 127 mm a vertikální odpalovací systém Mk.41 s 16 články, uvádí NavalNews, zatímco vylepšená Mogami s 32 články. Ten umožňuje odpalovat protiletadlové střely jako SM-2, SM-3, protiraketové SM-6, střely Tomahawk i mnohé další. Dále má odpalovač 8 protilodních střel Type 17 s dosahem 400 kilometrů, protiponorková torpéda a systém SeaRAM pro blízkou ochranu. Na palubu se vejde také vrtulník, v případě Japonska Mitsubishi SH-60L postavený na základě amerického Sikorski SH-60 Black Hawk.

Článek Ambiciózní japonská fregata Mogami může zasadit zdrcující údery. Výjimečně ji může získat zahraniční zájemce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa 3v1, která zničí různé cíle

SM-6 je jednou z nejnovějších amerických protiraketových zbraní určených hlavně pro plavidla s bojovým systémem Aegies. Její tvůrce, společnost Raytheon, ji popisuje jako střelu 3v1, jelikož dokáže sestřelit různé typy vzdušných cílů jako jsou letadla, drony, řízené střely a další, a rovněž zvládá ničit balistické rakety v terminální fázi. Zasahovat umí však i povrchové cíle, a to jak na pevnině, tak na moři. Japonsku může pomoci třeba v případě severokorejských raket, které testuje i v jeho blízkosti a mají dobrý dolet i přesnost, jak Armádní Zpravodaj hodnotil.

iZdroj fotografie: Raytheon

Raketa SM-6 je dvoustupňová, 6,6 metrů dlouhá, uvádí Wikipedia, a nejčastěji je používána ve vertikálním odpalovači Mk 41, ale je schopna i nasazení třeba z mobilního pozemního odpalovacího zařízení Typhoon. Její dosah by měl být minimálně 240 kilometrů proti vzdušným cílům, a proti povrchovým kolem 500 kilometrů. Létá rychlostí Mach 3,5 a v konečné fázi má aktivní radarové navádění, přičemž ničí cíl explozí hlavice o hmotnosti 64 kg.

Střely má Japonsko pro torpédoborce

Samotné střely SM-6 by samozřejmě byly Japonsku k ničemu. Systém, s jehož pomocí zaměří cíl a jsou na základě jeho dat v počátečních fázích naváděny, je v japonském námořnictvu Aegis, jímž jsou vybaveny torpédoborce. Těch existuje více typů, nejmodernějšími jsou však dva raketové torpédoborce třídy Maya. Na nich je odpalovací systém s celkem 96 buňkami, uvádí Wikipedia, ale ne ve všech jsou střely SM-6 – bývají tam i SM-3, Tomahawk a další.

„Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA

Lodě se systémem Aegis jsou velmi vyspělé a opakovaně prokázaly, že jsou schopné cíle včetně balistických raket sestřelovat. Lockheed Martin představuje Aegis jako v současnosti nejschopnější nasazený bojový systém. Skládá se z celé řady senzorů schopných zachytit různé typy cílů, stejně jako ze zbraní k jejich ničení; střela SM-6 je tedy jenom jednou z nich.

Článek Severní Korea může při testování balistických raket tvrdě narazit, neboť má Japonsko ve výzbroji antirakety SM-6, které je smetou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsku otevřeli oči hlavně Severokorejci

Moderní verze rakety SM-3 Block IIA samozřejmě vychází z původní střely, ale oproti ní je značně vylepšená. MissileThreat uvádí, že vznikla na základě spolupráce Ameriky a Japonska, a asijská země se do programu zapojila po roce 1998 poté, co nad jejím územím přelétla severokorejská balistická raketa Taepodong-1. Japonci si uvědomili, jak mohou být zranitelní a pochopili, že musí mít ke své obraně kvalitní interceptor schopný si poradit s takovými hrozbami, které má ve výzbroji nejen Severní Korea, ale i Čína a Rusko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Interceptor SM-3 Block IIA je oproti verzím IA a IB značně vylepšený, jak už jsem zmiňoval. Předchozí střely měly být schopné zasahovat rakety s dosahem 700 kilometrů, avšak nová si s nimi poradí až na 2 500 kilometrů. Svých schopností dosahuje díky výkonnějším raketovým motorům a vylepšené kinetické hlavici, uvádí ArmyRecognition, a její zavedení do sériové výroby zajistí mnohem větší míru protiraketové obrany západních zemí.

Lépe manévruje a zničí i některé satelity

SM-3 rozhodně není malá; Wikipedia uvádí, že má hmotnost 1,5 t a délku 6,55 m, přičemž se jedná o třístupňovou raketu – první stupeň ji vynese z odpalovacího systému, druhý pak dovolí vystoupat do velké výšky a přiblížit se k cíli, a třetí ji pohání až k samotnému cíli. Ten je zničen za pomoci kinetického úderu a jeho koncové zaměření je prováděno pomocí speciálního infračerveného vyhledávače. Ten byl navíc u střely SM-3 Block IIA vylepšen, takže má také vyšší schopnost manévru, což jí umožňuje lépe zničit manévrující cíle.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

Střely typu SM-3 bývají obvykle odpalovány z klasického vertikálního odpalovače Mark 41 VLS umístěného na plavidlech se systémy Aegis, ale existuje i systém Aegis Ashore vyvinutý pro obranu pobřeží, který je rovněž používá. Rozmístěný je třeba v Rumunsku, takže může Evropu chránit například proti střelám z Ruska, ale třeba i z Íránu. Mimo ničení raket lze použít SM-3 ještě k likvidaci satelitů na nízké oběžné dráze.

Článek „Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Třída Taigei je jenom proti plavidlům

Japonské námořnictvo dostává v současné době nové ponorky třídy Taigei, které jsou 84 metrů dlouhé a mají výtlak 3 tisíce tun, uvádí Wikipedia. Vybaveny jsou nejenom pohonem nezávislým na vzduchu, ale i lithium-iontovými bateriemi, s nimiž mají pod hladinou dosahovat vyšší rychlosti. Jejich výzbroj tvoří torpéda Type 18 a protilodní střely UGM-84 Harpoon, což znamená, že mohou útočit jenom na jiné ponorky nebo hladinová plavidla.

Japonské futuristické stealth fregaty Mogami jsou názornou ukázkou preciznosti a rozvahy; mají být nepozorovanými zabijáky

Japonsko ovšem v poslední době mění postoj k sebeobraně, a to hlavně v reakci na chování některých zemí, především Číny a Severní Koreje, ale i Ruska, s nímž má dlouhodobě spor o Kurilské ostrovy. Plány se týkají i budoucích ponorek japonského námořnictva, které mají vycházet z třídy Taigei, s níž budou mít stejný pohon, ale tvarem a výzbrojí se lišit. Jejich velitelská věž má být posunuta dozadu a mezi přídí a věží budou umístěna vertikální odpalovací sila VLS, uvádí NavalNews, což ponorkám umožní odkudkoliv z moře útočit na pevninu.

V případě námořnictva země vycházejícího slunce to tedy znamená jistou revoluci, neboť dosud tuto možnost nemá a běžně přísluší pouze největším námořnictvům světa. Například Francie tak dokáže zasáhnout klidně celé Rusko, a to prakticky kdykoliv.

Vyzbrojena Tomahawky či balistickými raketami

Nové japonské ponorky budou díky nové výzbroji rázem zbraní se zcela jinou silou, protože možnost útoku na pozemní cíle z hlubin zatím námořnictvu chyběla. Nejí však jasné, jaké zbraně bude do odpalovacího systému nabíjet. Jednou z možností jsou americké řízené střely Tomahawk s doletem téměř 2 tisíce km, uvádí ChinaMil, zatímco Tech-Wp zase mluví o balistických raketách a protilodních či protiraketových střelách, ale nijak je nespecifikuje.

Do zařazení nového typu plavidla do výzbroje však zbývá ještě několik let, neboť je zkonstruování, výstavba a testování nové třídy nákladné a časově náročné. Ponorky mohou přitom sloužit jako útočné i obranné, a jejich přítomnost na moři může být strašákem pro případného soupeře, neboť na něj mohou takové střely přiletět prakticky odkudkoliv, což může hrát významnou roli v jeho úvahách si s Japonskem něco začínat.

Článek Revoluční japonská ponorka bude silným zabijákem, odkudkoliv dokáže udeřit na vzdálenost tisíců kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fregaty nahradí starší torpédoborce

Ve své flotile chce japonské námořnictvo nahradit torpédoborce třídy Asagiri a doprovodné torpédoborce třídy Abukuma z 80. let 20. století. Rozhodlo se přitom vsadit na fregaty, což jsou lodě o něco menší než torpédoborce, ale s podobnými vlastnostmi, jsou však obecně levnější. S výstavbou fregat začalo již v roce 2015 a výsledná třída Mogami patří mezi opravdovou světovou špičku; má mohutnou výzbroj a vlastnost stealth. Japonsko má již v aktivní službě 4 takové lodě a další 4 jsou spuštěny na vodu a v různém stupni výstavby, další pak v plánu.

iZdroj fotografie: Japonské námořnictvo / Creative Commons / CC BY

Web MilitaryToday uvádí, že jsou fregaty třídy Mogami kradmější než většina ostatních válečných lodí na světě, z čehož by si mnozí konstruktéři mohli vzít příklad. Jejich futuristický tvar a použité materiály zaručují nízký radarový odraz, a pohon má být mimořádně tichý. Díky tomu by mohly dosahovat až parametrů amerických torpédoborců třídy Zumwalt, oproti nimž jsou však mnohem levnější. Jejich délka je 133 metrů a výtlak 5 500 tun, jsou tedy o dost menší než třeba Type 054B, které se mohou stát páteří čínského námořnictva. Japonsko s nimi navíc uspělo i v zahraničí, 8 fregat si již objednala Indonésie a další země mohou následovat.

Mogami má silnou raketovou výzbroj

Japonská fregata třídy Mogami má na přídi dělo ráže 127 milimetrů a disponuje také 8 protilodními střelami Type 17 s dosahem až 400 kilometrů a údajně lepšími vlastnosti než mají americké střely RGM-84 Harpoon. Chybět jí nemá ani systém protivzdušné obrany krátkého dosahu SeaRAM, uvádí TheDrive, a dále má fregata vertikální odpalovací systém Mark 41 s 16 buňkami, který na prvních plavidlech není, ale bude jim dodán. Odpalovat z něj lze střely země-vzduch typu 03 Chu-SAM, ale zvládá např. i řízené střely RGM-109 Tomahawk.

Dlouhých 48 let sloužily legendy F-4 Phantom II v Japonsku, kde také vznikl poslední kus na světě; teď ale musí udělat místo pro F-35

Velikou předností fregat třídy Mogami je pak velká míra automatizace, díky čemuž se podařilo zredukovat posádku na pouhých 90 námořníků; loď ale disponuje i mnoha dalšími moderními technologiemi. Kromě radaru AESA nebo sonaru k lokalizaci ponorek, které může ničit pomocí torpéd, je to i pasivní radarový systém nebo schopnost elektronického útoku. Kormidelna a řídicí místnost má potom panoramatické obrazovky s rozhledem kolem celé lodě bez jakéhokoliv mrtvého úhlu, tedy podobně jako izraelský tank Merkava 5 Barak.

Článek Japonské futuristické stealth fregaty Mogami jsou názornou ukázkou preciznosti a rozvahy; mají být nepozorovanými zabijáky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.