Krabice na pásech, která změnila vietnamskou válku

Firma FMC Corporation, dnes součást BAE Systems, začala M113 vyrábět v roce 1960. Zadání znělo jasně: lehký, plovoucí, letecky přepravitelný obrněný transportér pro mechanizovanou pěchotu. Hliníková slitina 5083 držela hmotnost pod 12,3 tuny a chránila posádku před střepinami a puškovou palbou. Nic víc se od ní nečekalo.

Vietnam ale přepsal pravidla. Americká armáda tam M113 nasadila jako „bojový taxík“ pro eskortní, přepadové i útočné operace proti pěchotě Vietkongu a severovietnamským jednotkám. Oficiální armádní historie Mounted Combat in Vietnam popisuje, že se z transportéru stal de facto lehký tank. Po úpravě na verzi ACAV, s přídavnými kulomety M60 ráže 7,62 mm, ochrannými štíty pro střelce a těžkým kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm na střeše, dokázal M113 ničit lehká opevnění, kulometná hnízda a pěchotní sestavy s překvapivou účinností. Formulace „porážel, koho mohl“ přesně sedí: proti pěchotě a lehce vyzbrojeným protivníkům byl smrtící, proti RPG-7 nebo protitankovým minám už ne.

Proč ho vojáci milovali, a proč ho proklínali

Láska k M113 stála na praktičnosti. Jednoduchý šestiválcový diesel Detroit Diesel 6V53T o výkonu 275 koní (205 kW) ve verzi A3 zvládl opravit i méně zkušený mechanik. Vnitřní prostor pojal dvoučlennou osádku a až jedenáct plně vyzbrojených vojáků. Dojezd kolem 480 km znamenal, že logistika nemusela řešit časté tankování. A spotřeba v terénu, zhruba 40 litrů za hodinu, byla proti Bradley s jeho 68 litry za hodinu přímo úsporná.

Nenávist měla jiné kořeny. Ve vietnamském vedru se hliníková korba rozpalovala tak, že vojáci raději riskovali jízdu na střeše než pobyt uvnitř. Miny byly trvalou hrozbou a hliníkové dno neposkytovalo dostatečnou ochranu; paradoxně tak pozice „nahoře“ mohla být bezpečnější než „uvnitř“. Střelec u kulometu M2 stál v raných verzích zcela odkrytý. A jakmile protivník vytáhl RPG, hliníkový pancíř o maximální tloušťce do 44 mm přestal být ochranou a stal se problémem: kumulativní střela ho prorazila snadno a sekundární střepiny z hliníku zraňovaly posádku uvnitř.

Odpověď na otázku, zda byl M113 spolehlivý, nebo nebezpečný, je tedy obojí současně. Mechanicky šlo o mimořádně spolehlivý stroj. Takticky šlo o vozidlo, které bylo nebezpečné ve chvíli, kdy se po něm chtělo víc, než pro co vzniklo.

Geniální jednoduchost: jeden box, desítky rolí

Skutečný důvod, proč M113 přežil v aktivní službě přes šest dekád, nespočívá v pancíři ani výzbroji. Spočívá v tom, že jednoduchý hliníkový box na pásech šlo přestavět na prakticky cokoliv. Vznikly velitelské verze M577, minometné nosiče M106 a M125, vyprošťovací vozidla M806, sanitní M113 s nosítky pro čtyři raněné, protivzdušné systémy M163 Vulcan s rotačním kanónem ráže 20 mm a desítky dalších variant. Celkem jich americká armáda eviduje nejméně 35, výrobce hovoří o více než 40.

Pro srovnání: britský konkurent FV432, později modernizovaný pod názvem Bulldog, nabízel ocelový pancíř a podobnou kapacitu deseti vojáků, ale nikdy nedosáhl takové šíře variant ani exportního rozšíření. Vážil 13,75 tuny, jel maximálně 52 km/h a sloužil především v britské armádě. M113 oproti tomu operoval v armádách více než 50 zemí.

Sovětský protějšek BMP-1 představoval jinou filozofii; šlo o bojové vozidlo pěchoty s kanónem ráže 73 mm a odpalovačem protitankových střel, tedy o kategorii výš. Jeho ocelový pancíř o tloušťce 19–23 mm ale paradoxně neposkytoval dramaticky lepší ochranu; čelní oblouk odolával střelám ráže 12,7 mm, zbytek korby už ne. M113 nikdy neměl ambici být BVP. Byl obrněný transportér, a v této roli neměl konkurenci.

Cena za jednoduchost: proč M113 nestačí modernímu boji

Každá platforma má strop. U M113 ho americká armáda oficiálně pojmenovala v roce 2007: nedostatečná ochrana, nulová rezerva pro novou elektroniku, problémy s hmotností, výkonem a chlazením při jakémkoliv pokusu o další modernizaci. Hliníkový box, který byl v šedesátých letech geniálně jednoduchý, se stal příliš malý a příliš lehký pro síťové velení, aktivní ochranu a moderní senzory.

Náhrada přišla v podobě programu AMPV (Armored Multi-Purpose Vehicle), který M113 v amerických obrněných brigádách postupně vytlačuje. Příznačné je, že AMPV nenahrazuje M113 jedním univerzálním vozidlem, ale celou rodinou pěti specializovaných variant. To samo o sobě dokazuje, kolik rolí M113 zastával.

Cenový rozdíl přitom ukazuje, proč M113 tak dlouho odolával nahrazení. Modernizace jednoho kusu na verzi A3 stála americkou armádu zhruba 270 tisíc dolarů, v přepočtu asi 6,5 milionu korun. Nový Bradley A3 vycházel na necelé 4 miliony dolarů za kus, tedy asi 96 milionů korun. Pro menší armády s omezeným rozpočtem byla volba jasná.

Na Ukrajině bojuje dodnes

Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, dala M113 nečekanou druhou kariéru. Podle amerického souhrnného přehledu vojenské pomoci bylo na Ukrajinu dodáno více než 900 kusů M113 z amerických zásob. Austrálie přidala 28 modernizovaných M113AS4 s protiminovou ochranou a protistřepinovými vložkami. Česká republika M113 ve své armádě neprovozuje, ve veřejných přehledech techniky AČR se neobjevuje, ale české ministerstvo obrany se podílí na výcviku ukrajinských vojáků, kteří s těmito stroji operují.

Na ukrajinském bojišti se opakuje vietnamský vzorec: M113 je cenný jako rychlý přepravník pěchoty, evakuační vozidlo a nosič podpůrných systémů. V přímém střetu s moderními protitankovými zbraněmi, od ruských Kornetů po FPV drony s kumulativní hlavicí, je stejně zranitelný jako před šedesáti lety. Ale to nikdy nebyla jeho role.

Hliníkový box na pásech přežil tak dlouho právě proto, že nikdy nepředstíral, že je něčím víc. Byl levný, jednoduchý, prostorný a všudypřítomný. A v armádní logistice tahle kombinace poráží i těžký pancíř.

Článek M113 porážel, koho mohl, a vojáci ho milovali i nenáviděli. Stačil mu hliníkový pancíř a geniální jednoduchost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je M113 a proč ho Austrálie nechtěla zahodit

M113 vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let jako odpověď na potřebu lehkého, plně pásového transportéru, který dokáže držet krok s tanky a zároveň přepravit družstvo pěchoty. Klíčem k jeho nízké hmotnosti (kolem 11,5 tuny) byl hliníkový trup. Ten nabízel ochranu proti střepinám a lehkým ručním zbraním, ale nic víc. Přesto se z M113 stal nejpočetnější západní obrněnec studené války: desítky tisíc kusů, desítky armád, desítky variant od ambulancí po nosič protiletadlových raket.

Austrálie své M113A1 provozovala jako jediný pásový transportér pěchoty v celé armádě. Když na přelomu tisíciletí ministerstvo obrany hledalo náhradu, dospělo k závěru, že žádná dostupná alternativa nenabízí lepší poměr ceny a výkonu než důkladný upgrade stávajících strojů. Program nakonec počítal s modernizací 431 vozidel za zhruba miliardu australských dolarů, tedy v přepočtu kolem 16 miliard korun.

Metr navíc, šest tun navrch

Rozdíl mezi starým M113A1 a M113AS4 nejlépe ilustrují čísla. Původní stroj měřil 4,8 metru na délku a vážil 11,5 tuny. AS4 narostl na 5,8 metru a 18 tun. Trup byl prodloužen o více než metr a dostal šesté pojezdové kolo, to znamenalo víc místa uvnitř pro sedačky, vybavení i nové systémy. Starý dieselový motor Detroit Diesel o výkonu kolem 150 kW nahradil německý MTU 6V 199 TE20 s výkonem 260 kW, takže navzdory přibylým tunám si vozidlo udrželo maximální rychlost kolem 66 km/h.

Změnil se i interiér. Nová elektricky poháněná věž s 12,7mm kulometem dostala denní i noční zaměřovače. Řízení a převodovka byly kompletně přepracované. Australský úřad pro národní audit (ANAO) už v roce 2005 konstatoval, že výsledné vozidlo je „podstatně odlišné“ od M113A1. Na první pohled to ale nepoznáte, silueta zůstala typicky „emstotřináctková“, nízká a hranatá.

Keramika na hliníku: co ochrana skutečně znamená

Nejzásadnější proměna se odehrála v pancéřování. Původní hliníková korba zůstala základem, ale dostala přídavné pancéřové panely. Podle veřejně dostupných technických profilů jde o keramické přídavné pancéřování: tvrdá čelní vrstva naruší letící střelu a podkladové vrstvy zachytí zbytky a střepiny. K tomu přibyly protivýbuchové plechy na dně korby a textilní záchytné clony uvnitř, které brání zranění posádky odlétávajícími úlomky po zásahu.

Výsledek je proti starému M113A1 dramatický: z transportéru chráněného jen proti střepinám vznikl stroj odolný vůči palbě z ručních zbraní, s vyšší šancí přežití při nájezdu na minu a s lepší ochranou před sekundárními účinky zásahů. Přesná skladba pancéřového paketu ale v otevřených oficiálních materiálech rozepsaná není, jde o utajovaný parametr.

Kde končí příběh o nezničitelnosti

Tady je třeba být upřímný. M113AS4 představuje obdivuhodný inženýrský výkon, důkaz, jak daleko lze dotlačit platformu z šedesátých let. Není to ale moderní bojové vozidlo pěchoty stavěné od nuly pro dnešní vysokointenzivní bojiště. Austrálie to sama přiznává. Audit ANAO z března 2026 výslovně uvádí, že M113AS4 je pro střední a vysoké hrozbové prostředí nedostatečný a že mu „chybí protivýbušná ochrana ve všech operačních prostředích“. Oficiální podklady australského ministerstva obrany k programu LAND 400 dodávají, že AS4 postrádá palebnou sílu i ochranu potřebnou k boji v přímém kontaktu s nepřítelem.

Proto Canberra vybrala jako nástupce jihokorejský Hanwha Redback, skutečné bojové vozidlo pěchoty nové generace. První kusy mají dorazit v roce 2027, byť jich bude „jen“ 129 pro jeden prapor, nikoli plošná náhrada celé staré flotily.

Český pohled: BVP místo M113

Česká armáda M113 nikdy neprovozovala. Tuzemskou obdobou v roli pásového transportéru pěchoty jsou sovětská BVP-1, zavedená v ČSLA koncem sedmdesátých let, a jejich nástupce BVP-2, které armáda používá dodnes. Rozdíl v koncepci je podstatný: zatímco M113AS4 zůstává transportérem s kulometem a důrazem na přepravu a ochranu posádky, BVP-2 je bojové vozidlo pěchoty se silnější výzbrojí, určené i k boji s obrněnými cíli. Logika „bévépéčka“ je nám bližší, ale AS4 je svou rolí pořád spíš obrněná dodávka než bojový stroj.

M113AS4 tak nejlépe funguje jako memento toho, co dokáže důkladná modernizace, a kde má své nepřekročitelné hranice. Šest tun keramiky a oceli, nový motor a metr trupu navíc posunuly vietnamskou éru o generaci výš. Na špičku současné kategorie to ale nestačilo.

Článek Z hliníku se stala keramická pevnost, v níž vojáci přežijí skoro vše. Australský M113AS4 vzhledem klame se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hliník místo oceli: kompromis, který dává smysl

Korba M113 je z hliníkové slitiny 5083. Právě hliník dal vozidlu jeho charakteristický profil: nízký, hranatý, krabicovitý trup, který inspiroval publicistické přezdívky od amerického „battle taxi“ až po onu „krabici na boty“. Hliník ale není o odolnosti. Je o hmotnosti.

Bojová hmotnost M113 se pohybuje kolem 12 až 13 tun, měrný tlak na půdu činí jen 59,5 kPa (8,63 psi). Pro srovnání: Bradley váží přes 30 tun, Marder 1A3 kolem 35 tun. V rozbitém terénu východní Ukrajiny, kde se polní cesty po dešti mění v bahnitou kaši, je nízká hmotnost konkurenční výhoda. Základní ochrana je dimenzovaná proti střepinám a lehkým zbraním, ne proti moderním protitankovým řízeným střelám. Ale pro roli zásobovacího a evakuačního prostředku to stačí. A právě v této roli M113 na Ukrajině dominuje.

1 729 kusů: odkud všechny přišly

Aktualizovaný součet analytika Jeffa2146 na platformě X koriguje dřívější široce šířené odhady přesahující 4 100 kusů, které zřejmě míchaly reálné dodávky, přísliby, různé deriváty a teoreticky dostupné sklady. Číslo 1 729 je bezpečnější jako potvrzené minimum než jako přesný stav v jednotkách.

Největším dodavatelem jsou Spojené státy. Pentagon oznámil první balík 200 kusů v dubnu 2022 a do konce roku 2024 americký souhrnný factsheet uváděl více než 900 dodaných M113, proti více než 300 Bradleyům. Tento nepoměr tři ku jedné dobře ilustruje, kde leží těžiště západní obrněné pomoci.

Ukrajinský „ekosystém M113″ je ale skutečně mnohonárodní:

• Nizozemsko darovalo zhruba 400 kusů YPR-765, blízkého příbuzného navrženého na bázi Improved M113/AIFV, s lepším pancéřováním a u části verzí 25mm kanonem Oerlikon.
• Dánsko a Německo se podílely na 54 kusech, jejichž modernizaci financoval Berlín.
• Austrálie začala odesílat verze M113AS4 už v červnu 2022.
• Itálie podle dostupných indicií připravuje transfer až 400 skladových kusů, které procházejí repasí a inspekcí před možným předáním.

Rodina M113 přesáhla za svou historii 80 000 vyrobených kusů a slouží nejméně ve 44 zemích. Právě tato obrovská základna znamená, že díly, nářadí i know-how existují v měřítku, které žádná modernější platforma nemůže nabídnout.

Proč veterán přežívá: modernizace a polní improvizace

Šedesát let stará konstrukce by bez průběžných upgradů na dnešním bojišti neobstála. Klíčový byl modernizační balík A3/RISE: turbodiesel 6V53T o výkonu 275 koní (205 kW), hydrostatická převodovka X200-4, lepší akcelerace a brzdění, vnitřní protistřepinové vložky (spall linery), externí palivové nádrže a příprava pro přídavné pancéřování. Testovaně existoval i kit zvyšující balistickou ochranu proti 14,5mm střelám.

Na Ukrajině k tomu přibyly polní úpravy: svařované mříže a klece proti FPV dronům, improvizované stínění elektroniky, maskování. Frontový report ArmyInformu od 33. brigády zachycuje M113, která po zásahu třinácti FPV dronů dokázala sama odjet. Posádka „Paradoxu“ popisuje krátký výcvik, řízení „jako automat“, a zdůrazňuje rychlou zadní rampu, která je při vyložení a naložení pod palbou zásadní výhodou oproti sovětským vozidlům s malými dveřmi.

Mechanici si pochvalují přístup k motoru a možnost řešit řadu závad přímo blízko fronty. Celý zádrhel, jak to shrnuje ArmyInform, „je jen se zapčástkami“, při tak masovém nasazení se samotné díly stávají úzkým hrdlem.

Nosič kapacity, ne nosič boje

Srovnání s Bradleym nebo Marderem ukazuje, proč M113 nelze hodnotit optikou bojového vozidla pěchoty. Bradley disponuje 25mm kanonem Bushmaster, protitankovými střelami TOW a motorem o výkonu 600 koní (447 kW), je to platforma pro přímý kontakt. Marder 1A3 nabízí 20mm kanon, laserový dálkoměr a modernizovanou minovou ochranu. Obě vozidla jsou ale dvakrát až třikrát těžší, početně omezenější a logisticky náročnější.

M113 vyplňuje jinou vrstvu. Je to „taxi“ pro pěchotu, zásobovací linka pro munici a vodu, ambulance pro raněné, mobilní velitelské stanoviště. Podle nás právě v tom spočívá jeho skutečná hodnota: ne v mediálních superlativech, ale v kombinaci počtu, jednoduchosti a schopnosti projet tam, kam se těžší stroje nedostanou nebo kde by jejich ztráta byla neúnosná.

Česká republika M113 Ukrajině podle veřejně dostupných seznamů nedodávala. Praha pomáhá jinou technikou: tanky, houfnice, bojová vozidla pěchoty a koordinací muniční iniciativy, byť ta se podle slov Petra Pavla potýká s poklesem počtu donorů z osmnácti na devět.

Krátkodobě zásoby M113 u spojenců ještě existují. Dlouhodobě se ale tok celých vozidel logicky změní v repasování, kanibalizaci dílů a lokální deriváty. Hliníková „krabice na boty“ svou válku nevyhraje. Ale každý den, kdy doveze munici a odveze raněné, je den, kdy svou práci splnila.

Článek Americké obrněnce M113 na Ukrajině: hliníkové „krabice na boty“, které po 60 letech porážejí bláto Donbasu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč M113 na Ukrajině přežil vlastní důchod

Když Spojené státy začaly Ukrajině posílat obrněnou techniku, M113 vypadal jako stopař z muzea mezi moderními Bradley a Stryker. Americký Pentagon potvrdil dodávku nejméně 300 kusů M113 a dalších 186 těžších Bradley. Jenže na frontě se ukázalo něco nečekaného: zatímco Bradley exceloval v přímém boji, M113 si našel vlastní niku. Převoz pěchoty, logistika, evakuace raněných, přesun munice, všude tam, kde bylo potřeba rychle projet rozbitým terénem, naložit a odjet.

Výrobce BAE Systems u rodiny M113 dlouhodobě zdůrazňuje jednoduchou konstrukci, velký vnitřní objem a snadné používání. Na ukrajinské frontě se to přeložilo do praxe: mechanici opravovali poškozené kusy přímo v poli, pásy zvládaly obleve a jarní bahno, kde kolové transportéry zůstávaly stát, a vnitřní prostor pojal víc vojáků i materiálu než většina konkurentů ve stejné váhové kategorii. Přes 500 vizuálně potvrzených ztrát M113 podle OSINT databáze Oryx přitom neukazuje na selhání stroje, spíš na to, jak intenzivně a blízko fronty ho Ukrajinci nasazovali.

Co je Skif a čím překonává předlohu

Generální ředitel UkrArmoTech Hennadij Chirhij pro Defence Express popsal tři impulzy, které firmu přiměly založit samostatné konstrukční oddělení pro pásovou techniku: potřebu masového množství jednoduché pásové platformy, horší chování kol v bahně a vyšší zranitelnost pneumatik vůči minám a střepinám. Ukrajinské ministerstvo obrany pak formulovalo požadavek jasně, nový stroj musí M113 překonat v ochraně a palebné síle, ale nesmí ho podlézt v průchodnosti.

Výsledkem je patnáctitunový pásový transportér s parametry, které M113 nikdy neměl:

• Balistická ochrana: STANAG 4569 úroveň 4 čelně, úroveň 3 z boků a zezadu
• Protiminová ochrana: úroveň 3a/3b se zesíleným dnem
• Výzbroj: dálkově ovládaný bojový modul s kulometem ráže 12,7 mm nebo 14,5 mm a spřaženým 7,62 mm
• Elektronika: komunikační a navigační systémy, situační povědomí, prostředky elektronického boje
• Komfort a přežití: klimatizace, filtračně-ventilační jednotka
• Pohon: motor o výkonu 360 koní (přibližně 268 kW)

Prototyp má hliníkový korpus, ale firma otevřeně připouští, že sériová verze může přejít na pancéřovou ocel, kvůli exportním omezením u výrobců pancéřového hliníku. To by změnilo hmotnost i ladění podvozku. Důležitější než materiál korpusu je ale koncepce: Skif je od začátku navržen jako základ rodiny vozidel pro různé role, ne jako jednorázový transportér.

Lehký transportér, ne konkurent Bradley

Srovnávat Skif s Bradley nebo CV90 by bylo jako stavit dodávku proti náklaďáku, obojí jezdí, ale dělají jinou práci. Bradley M2A4E1 je třicetitunové bojové vozidlo pěchoty s aktivní ochranou a digitální architekturou. CV90 MkIV váží 35 až 38 tun, nabízí až 1 000 koní (přibližně 746 kW) a přípravu na systém aktivní ochrany. Obě platformy jsou navrženy pro přímý kontaktní boj.

Skif se svými patnácti tunami míří jinam. Je to levnější, lehčí a masověji vyrobitelná platforma pro převoz, podporu a logistiku, přesně ta role, ve které M113 na Ukrajině zářil. Rozdíl je v tom, že Skif do ní vstupuje s ochranou a elektronikou, které odpovídají bojišti zamorenému FPV drony a minami. Analytici britského think-tanku RUSI popisují FPV drony jako primární zdroj opotřebovávacích ztrát na obou stranách fronty. Skif na to reaguje prostředky elektronického boje a situačního povědomí, detailní konfigurace rušičů a senzorů ale zatím nebyla zveřejněna.

Signál z ukrajinského zbrojního průmyslu

Skif není jen nový transportér. Je to důkaz, že se ukrajinský obranný průmysl za války posunul od nouzových improvizací k systematickému produktovému vývoji. Podle údajů ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany dosáhla kapacita domácího zbrojního sektoru v roce 2026 odhadovaných 55 miliard dolarů a přes 70 % loňských nákupů zbraní pocházelo z domácí produkce.

Současně ale Skif ukazuje limity. Firma počítá s až 60 % importovaných komponentů, sériové zahraniční uzly a agregáty od výrobců navazujících na linii M113. Ukrajina umí integrovat a vyvíjet, ale zůstává závislá na zahraničních dodavatelích materiálů a podsestav. Právě tady se otevírá prostor pro partnerské země. České ministerstvo obrany už potvrdilo průmyslovou spolupráci s Ukrajinou v obraně a Česko, Slovensko a Ukrajina mají od roku 2023 deklaraci o spolupráci na pásových vozidlech CV90. Domníváme se, že české firmy by mohly dodávat komponenty i pro lehčí platformu typu Skif, pokud se projekt dostane do série.

Cesta od prototypu k frontě

Chirhij otevřeně říká, že exportní rozhovory už probíhají a zájem zaznamenali i na zbrojních výstavách na Blízkém východě. Jenže mezi prototypem na továrním polygonu a sériovým strojem na frontě leží měsíce, možná roky zkoušek, úprav a rozhodování o finální konfiguraci. Veřejná objednávka od ukrajinské armády zatím neexistuje.

Tovární testy mají ověřit dynamiku, zatížení a mobilitu. Pak přijdou vojskové zkoušky, případný přechod z hliníku na ocel, ladění elektroniky. Skif je proto správnější vnímat jako válečný projekt s reálným potenciálem přejít do série, ne jako hotový produkt čekající na linku.

Někde na ukrajinském testovacím polygonu teď patnáctitunový stroj se jménem starověkého kočovníka drtí pásy do bláta, ve kterém jeho šedesátiletý americký předchůdce prokázal, že jednoduchost a průchodnost jsou na frontě víc než prestiž. Skif má šanci dokázat, že tahle lekce přežije i přechod do 21. století.

Článek Americký obrněný transportér M113 z 60. let se tak osvědčil, že z něj Ukrajinci vyvinuli zcela nový pro 21. století se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spolehlivé transportéry se speciálními úpravami

Čím lepší nebo přínosnější nějaká západní technika pro Ukrajince je, tím více se ji snaží ruská propaganda dehonestovat – jedním z důvodů může být posílení morálky vlastní armády, aby měla pocit, že stojí proti slabšímu nebo hůře vybavenému nepříteli. Jako častější důvod ale bude podle redakce Armádního Zpravodaje neochota přiznat, že by mohlo být něco neruské lepší nebo alespoň dobré. Lepší i horší technika se ale nachází na obou stranách.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Stojí za to připomenout, jak ho propagandistický reportér srovnával s ruským BTR-82A, tedy rovněž obrněným vozidlem, jehož úlohou je přeprava jednotek a palebná podpora. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že styl a důvody, z jakých to režim udělal, jsou naprosto nerealistické a pouze to ukazuje, jak moc se snaží manipulovat vojáky i veřejnost. Army-Technology potvrzuje, že vstoupil do výzbroje až v roce 2013, má silnější zbraň a vyšší rychlost, ale zase má menší kapacitu a odolnost v mnoha směrech srovnatelnou.

V případě obrněného transportéru M113 amerického původu je třeba zdůraznit, že je opravdu letitý – podle Wikipedie byl zaveden do výzbroje už v roce 1960, a ani tehdy nebyl z hlediska odolnosti úplně nejlepší, takže je logické, že na dnešním bojišti moc nevydrží. Jeho hliníkový pancíř odolá pouze zbraním do ráže 7,62 mm a střepinám z granátů.

Francie vyvíjí balistickou raketou s dosahem 2 000 km. Aby kriticky ohrozila Rusko, poučila se ze zkušeností na Ukrajině

V základnu na něj lze přidělat ještě ochranu proti nášlapným minám, ale Ukrajinci vyvinuli také speciální ocelový pancíř, který by měl odolat mnoha protitankovým zbraním. Vedle toho dostávají M113 klecové nástavby nebo systémy elektronického boje a odpalovací zařízení protitankových řízených střel (PTŘS), uvádí Bukvy, což jim dává šanci působit i na dnešním bojišti.

Armádní Zpravodaj soudí, že jsou jejich přednostmi zejména vysoká nosnost a pohyblivost. Dosahují totiž až 65 km/h a mají místo pro až 15členný výsadek, takže dokáží přiblížit docela velkou skupinu vojáků slušnou rychlostí, případně posloužit jako obrněný náklaďák a sanitka. V těchto rolích jsou ostatně také používány a ukrajinští vojáci si je pochvalují.

Těžké ztráty Ruska: ve válce proti Ukrajině už ztratilo 4 000 tanků, tvrdí čeští analytici. Údaj je to zcela reálný

Ostatně to přiznal i jejich dlouhodobý řidič Vitalij Kovalčuk, kdy v rozhovoru uvedl, že v nich od listopadu 2022 přežil už několik ruských útoků. Ukrajina může přitom získat dalších až 6 000 kusů z Izraele, který je vyřazuje z výzbroje, zatímco Itálie oznámila, že ji podpoří 400, jelikož je v armádě nahrazuje jinými. Jejich služba tak zdaleka nekončí.

Článek Rusové se mu tradičně smáli, ale 60letý M113 na Ukrajině exceluje. A to je nesmírně štve. Vojáci chválí i jeho odolnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 na bojišti nepřežijí, ale význam stále mají

Zprávy zatím nejsou oficiálně potvrzené, informuje o nich iMmessaggero s odvoláním na své utajené zdroje ve vládě s tím, že italský ministr obrany Guido Crosetto předložil jedenáctý balíček pomoci Ukrajině ke schválení Výboru pro veřejnou bezpečnost. Kromě neupřesněného satelitního sledovacího systému má být tvořen zejména zmíněnými obrněnci.

Norsko letos předá Ukrajině všechny F-16. A i když zveřejnilo číslo, lze ho dopočítat

Wikipedie vysvětluje, že je M113 obrněný pásový transportér poprvé uvedený do provozu v roce 1960, takže za sebou má opravdu dlouhou službu. Na Ukrajině působí minimálně od roku 2023, přičemž Armádní Zpravodaj hodnotil, že do bojů se již příliš nehodí, jelikož nemá dostatečnou ochranu proti zbraním, ale hlavně proti minám a dnes stále častějším dronům.

Vyroben je totiž z hliníkové slitiny letecké kvality 5083, takže odolá pouze zbraním do ráže 7,62 mm a střepinám z granátu. Obstojí sice také proti nášlapným minám, ale v celkovém měřítku je na dnešní frontě spíše „papírový“, a je tedy nutné ho nasazovat s maximální rozvahou.

Sloužit tak může především k transportu jednotek, zbraní a materiálu, ale stejně tak jako palebná podpora. Ukrajinci navíc mnohé z nich vylepšují – třeba modernizace Tavria zajistila dálkově ovládanou věž se silným těžkým kulometem, s nímž vojáci „pokropí“ celou skupinu nepřátel, byť bude za zdmi. Čtyři sta kusů M113 jistě operační schopnosti Ukrajinců rozšíří.

Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků

Že jsou transportéry zastaralé, se zkusilo Rusko vysmívat ve svém propagandistickém srovnání, do něhož zařadilo M113 proti BTR-82A. Redakce Armádního Zpravodaje ale připomíná, že to vstoupilo do výzbroje teprve v roce 2013, což je rozdíl 53 let. Má tak logicky silnější výzbroj, a to kanon 2A72 ráže 30 mm, uvádí Wikipedia, zatímco pancíř odolá do stejné ráže jako u M113. Je však odolnější proti výbuchům, rychlejší, a také má vyšší kapacitu.

Článek Extrémní posílení z Itálie: převeze na Ukrajinu 400 transportérů M113. Staré jsou 65 let, ale proti Rusku stále pomohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha kulometu na M113 je zranitelná

Americký obrněný transportér M113 je vozidlo zařazené do výzbroje na začátku 60. let 20. století, čemuž také odpovídají jeho schopnosti. Wikipedia uvádí, že je standardně vyzbrojené americkým kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je velmi silná zbraň používaná po celém světě, ale samozřejmě má i své limity. Tím největším je, že má jeho obsluha horní polovinu těla vysunutou mimo pancíř vozidla, takže je hodně zranitelná.

⚡️New 🇺🇦Ukrainian-made Tavria 14.5/7.62 combat modules have begun to be installed on the transferred M113 armored personnel carriers. pic.twitter.com/3jiKyS2GRV

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) December 13, 2024

Zmíněný problém dálkově ovládaná věž Tavria řeší, jelikož je její obsluha uvnitř vozidla. Za hlavní zbraň má přitom těžký kulomet KPVT ráže 14,5 milimetrů, k němuž Roe uvádí, že dokáže zasáhnout pozemní cíle do vzdálenosti 2 kilometrů, vzdušné pak do vzdálenosti 1,5 kilometru, a pálí kadencí až 600 ran za minutu. Jedná se o velice silný kulomet schopný prorazit pancíř mnoha obrněných vozidel, například by si měl poradit s většinou sovětských, respektive ruských obrněných transportérů řady BTR, ale i s mnoha dalšími.

Věž na M113 má vyspělou optoelektroniku

Věž Tavria poskytuje osádce i další možnosti, jelikož je vybavena optoelektronickým modulem, který zvládá detekovat cíle na vzdálenost více než 5 km ve dne i za tmy, uvádí MilIn, a obsluha vidí dění na monitoru uvnitř transportéru. Dále je věž vybavena kulometem ráže 7,62 mm a střelbu z něj může obsluha zvolit například v okamžiku, kdy bude jejím cílem pěchota a ne nějaké vozidlo. Kromě toho je věž odolná proti palbě z ručních zbraní.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Tuto ochranu má však i samotné vozidlo M113 vybavené hliníkovým pancéřováním. K jeho obsluze je zapotřebí posádka dvou vojáků a v zadní části je prostor pro 11 až 15 členů pěchotního výsadku. Vojáci přitom vystupují z vozidla zadem pomocí sklopné rampy, a nikoliv bokem, jak je tomu u starších ruských protějšků. M113 potom dokáže na silnici vyvinout rychlost až 67 km/h a na plnou nádrž je schopné urazit vzdálenost 480 kilometrů.

Článek Staré americké transportéry M113 za sebou sice mají 60 let, ale s dobrou ukrajinskou modernizací Tavria si poradí s mnoha ruskými cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 se silnějšími zbraněmi a pancířem

M113 je standardně vybaven hliníkovým pancířem, který chrání osádku a vezené vojáky před palbou z ručních zbraní, jak uvádí Wikipedia, ale zcela mu schází ochrana shora. Většinou bývá vyzbrojen kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je sice daleko za parametry bojového vozidla pěchoty, ale řecké plány se odvíjí od izraelského prototypu M113 RCWS-30 Rafael, uvádí MilIn. Díky tomu dostane vozidlo jak větší míru ochrany, tak větší palebnou sílu.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

Takovou změnou se stává z M113 bojové vozidlo pěchoty, a i když ho nejspíše nelze srovnat s moderním strojem, jakým je třeba CV90 pořizovaný českou armádou, je podle všeho je schopné vyrovnat se třeba ruskému BMP-2. Disponovat totiž bude podobnou palebnou silou i podobnou a v některých ohledech možná i vyšší mírou ochrany. Zničit může dokonce i jakýkoliv tank, jelikož je vyzbrojeno moderními izraelskými řízenými protitankovými střelami Spike, které mají ve verzi LR2 dosah až 5,5 km, uvádí Army-Technology.

Věž má západní kanon Bushmaster II

Změnu výzbroje bojového vozidla pěchoty vzniklého z M113 zajišťuje dálkově ovládaná věž Samson Mk.1 Remote, na níž je kromě protitankových střel Spike i kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, což je standardní zbraň mnoha západních protějšků. Její efektivní dosah je až 3 km a kadence až 200 ran za minutu. Věž bude dost možná osazena i moderním řízením palby a pravděpodobně i termovizí a dalšími systémy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Kromě toho má vozidlo na některých místech přídavné pancéřování zvyšující odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, nicméně ve všech místech by měla být min. proti ráži 12,7 mm. Izraelský prototyp M113 RCWS-30 Rafael dostal mimochodem i moderní systém aktivní ochrany Trophy, ne každé BVP z M113 ho ale musí mít. Zatím také není jasné, kolik členů výsadu se do vozidla vejde – ve standardním M113 jich může být až 15 a k obsluze stačí 2 členové osádky.

Článek Starý americký „šrot“, transportér M113, může chytit nový dech díky izraelské modernizaci na BVP. Vyrovná se ruskému BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-82A americký transportér prostřelil

Pokud chce někdo porovnat transportéry, měl by si zvolit podobné konstrukce podobného stáří. Opak takového přístupu však předvedl ruský pořad Vojenská přímka, jehož část můžete vidět níže – postavil proti sobě ruský kolový obrněný transportér BTR-82A a americký M113 a nechal ruský po americkém střílet, uvádí MilIn. Samozřejmě ho prostřelil, i když se kanon ruského transportéru trefil pouze dvakrát, což je dost mizerný výsledek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Nesmyslností testu (nejspíše šlo o záměr ukázat sílu ruských zbraní) je neporovnatelnost obou vozidel. BTR-82 je nejmodernějším ruským transportérem, Army-Technology uvádí, že byl do výzbroje ruské armády zařazen v roce 2013. Naopak americký transportér M113 je vlastně dědeček pamatující válku ve Vietnamu. Wikipedia uvádí, že ho americká armáda používá od roku 1960, takže je věkový rozdíl mezi konstrukcemi více než 50 let, a za tu dobu se pochopitelně změnily požadavky na nutnou ochranu vozidel i technologie pancéřování.

Transportéry mají zcela rozdílné pancéřování

Transportér M113 má pancíř z hliníkové slitiny a v základní verzi může odolat jenom střelbě z lehkých zbraní, uvádí Army-Technology. Není proto divu, že ho při střelbě kanon ráže 30 milimetrů z BTR-82A dokázal prostřelit. Ruský transportér má naopak pancíř z kevlarového laminovaného syntetického materiálu, což je moderní konstrukce. Zepředu tak zřejmě odolá i zásahům kanonu ráže 30 mm, i když ze strany nikoliv, ale to je běžné. Naopak ho ale dokáže zničit rána z M2 Bradley, který má kanon ráže 25 milimetrů.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

M113 a BTR-82A se na bojišti mohou samozřejmě střetnout, ale pokud by měl být test spravedlivý, měl by mít M113 za soupeře třeba BTR-60. Ten byl zařazený do výzbroje v roce 1959, uvádí Wikipedia, a ruská armáda ho používá do současné doby – střet na bojišti tak tedy v podstatě vyloučen není. Tento sovětský transportér nicméně odolá pouze střelbě ze zbraní do ráže 7,62 mm, takže je jeho ochrana zcela srovnatelná s M113. Navíc není vyzbrojen výkonným kanonem, ale pouze kulometem, což je i obvyklá výzbroj amerického protějšku.

Článek BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve důkladný průzkum, až poté útok

Útok na budovanou pozici lze vidět na videu pod tímto článkem. MilIn k němu uvádí že v první fázi pozici obránců přesně zmapoval průzkumný dron, aby útočníci věděli, do čeho jdou. Poté na ni zaútočila skupina vojáků přepravovaná v americkém obrněném transportéru M113, kdy z něj po dosažení místa střetu vystoupila a pokračovala kryta jeho palbou, načež sama na budovaný záklopový systém zaútočila vším, co měla. Kromě útočných pušek se pravděpodobně jednalo také o granáty, protože je na záběrech vidět mnoho výbuchů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Útok trval velmi krátce, neboť se útočníkům podařilo pozici eliminovat, a hned poté se rozhodli stáhnout zpět. Možné také je, že na ně začaly útočit drony, protože je vidět, jak jeden z vojáků pálí do vzduchu dávkou ze své útočné pušky. Po nástupu do vozidla se vojáci začali vzdalovat a ze střechy transportéru je kryl doslova zběsilou palbou silným kulometem M2 Browning jeden z členů osádky. Proti takové zbrani pěšáci šanci nemají.

M113 už je za zenitem, kulomet nikoliv

Transportér M113 není moderní, jeho první verze se objevily na začátku 60. let 20 století. Vybaven je hliníkovým pancířem, uvádí Army-Guide, který chrání vojáky jenom proti palbě z ručních zbraní, ale existuje i mnoho modifikací se zesílenou ochranou. Vozidlo má dvoučlennou osádku a v jeho nitru je místo pro 11 plně vyzbrojených vojáků. Jeho rychlost je až 67 km/h a dle modifikace nese různou výzbroj, ale nejčastěji je to těžký kulomet M2 Browning.

Kanadská armáda stále používá revoluční pistole Browning Hi-Power z 2. světové války. Někdy poslouží lépe než útočné pušky

Konstrukce kulometu je pak ještě starší, protože první verze pochází již ze 30. let 20. století, ale na druhou stranu je stále považován za velmi účinný a schopný. WeaponSystems uvádí, že používá munici ráže 12,7×99 mm a jeho kadence je 550 ran za minutu. Dokáže vést účinnou palbu do vzdálenosti až 1 800 m, ale zaznamenány byly zásahy i na více než 2 kilometry. Využíván je nejenom proti pěchotě, ale dokáže si poradit i se slabším pancířem.

Článek Video: když se pustí do útoku technika s téměř 100letým velkorážním kulometem, může to být pro ruské obránce nerovný souboj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportérů M113 vzniklo mnoho

Vývoj legendárního transportéru M113 začal na konci 50. let 20. století a do výzbroje americké armády byl přijat v roce 1961, uvádí MilitaryToday. Vyráběn byl přes 40 let a za tu dobu jich z montážních linek sjelo neuvěřitelných 85 000 kusů. A i když už je dnes považovaný za zastaralý, zůstává ve výzbroji mnoha armád. A to i proto, že se transportér dočkal mnoha modifikací, zejména pokud se jednalo o zvýšení jeho nepříliš dobré odolnosti a výzbroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Největší slabinou M113 se ukázal jeho hliníkový pancíř. Díky němu je to sice vozidlo lehké, vždyť jeho hmotnost se pohybuje kolem 14 tun, ale ochranu poskytuje pouze proti palbě z ručních zbraní, a také proti střepinám. Modernizované verze jsou vpředu odolné proti zbraním do ráže 14,5 mm, a ochranu lze vylepšit třeba reaktivním pancéřováním. K přímému boji se nicméně M113 příliš nehodí, ačkoliv některé armády je tak nasazovat mohou, když není zbytí.

Třeba Ukrajina je potom dle Defence-Blog kupuje i repasované, což by nejspíše dávalo v případě otevřené války smysl každé armádě. Ostatně proč se zbavovat techniky, pokud jí je všeobecný nedostatek, když lze starší nebo poškozenou opravit a „recyklovat“? Výroba nové bývá zpravidla zdlouhavější proces, a aktuálně jsou navíc mnohé zbrojovky vytížené na několik let dopředu. Vedle toho mohou transportéry M113 posloužit k přepravě raněných osob a materiálu, což podtrhuje jejich univerzálnost a v mnoha případech i nezastupitelnost.

Spolehlivé vozidlo pro početný výsadek

Velkou předností M113 je jeho univerzálnost a spolehlivost, a uvnitř je kromě osádky místo pro 11 vojáků, uvádí MilIn. Třeba ve výzbroji SSSR (dnes Ruska) by mohl být jeho ekvivalentem o pár let mladší MT-LB, jehož sjelo dle WeaponSystmes z linek přes 55 000. Rovněž je pásový a jeho ochrana je velmi podobná, resp. proti zbraním do ráže 14 mm zepředu a v poloviční hodnotě po stranách. Taktéž se navíc dočkal opravdu mnoha modifikací.

Video: 1 proti 3, jediný americký M2 Bradley dokázal zničit 3 ruské MT-LB, což je ukázka přesily moderní zbraně

Ten americký má pak výhodu ve vyšší rychlosti, tedy 66 km/h oproti 61 km/h u MT-LB, a také má uvnitř o něco více místa. Na druhou stranu, modernizované M113 s vyšší ochranou již nebývají obojživelné, kdežto sovětský transportér plavat zvládá. To je pak ale otázkou, v jaké situaci je technika nasazena, a rozvážní velitelé ji jistě (snad) dokáží nasazovat dle potřeby.

Transportér M113 bývá většinou vyzbrojený, nejčastěji přitom kulometem ráže 12,7 milimetrů, ale může na něm být také třeba granátomet či protitanková řízená střela. Vedle toho existují úpravy s minomety nebo různými děly, a jak jsem již nastiňoval, poslouží i jako zdravotnické evakuační vozidlo, případně i jako velitelské. Takže i když jsou tyto transportéry v mnoha armádách postupně vyřazované, lze předpokládat, že ve světě ještě budou řadu let sloužit.

Článek Transportéry M113 jsou i po 60 letech velice spolehlivé tahouny. Ale na ochranu se v nich, stejně jako v ruských MT-LB, spoléhat nejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rasputica se opakuje dvakrát do roka

Počasí proslulé hlubokým bahnem je v ruskojazyčných zemích běžně označováno pojmem „rasputica“, a na její vliv musí být připraven každý vojevůdce, které chce v místě vést bitvy. Vyskytuje se na podzim v období silných dešťů, kdy ještě teploty neklesají pod bod mrazu (nebo jen na krátkou chvíli v noci). Podruhé pak na jaře, kdy roztaje sníh a zamrzlá země povolí. V převážně rovinaté krajině je následně pohyb možný jen po zpevněných komunikacích, jinde nemá technika šanci – buď zapadne, anebo přívaly bláta ucpou nějaké důležité části.

Třeba videa z jara letošního roku ukazují, co takové bláto dokáže, a že v podstatě neexistuje jediné vozidlo, které by si s bahnem poradilo. Zapadnout mohou například tanky T-64, což jsou hlavní bitevní tanky používané ukrajinskou armádou, těžké jen 38 tun. A to přesto, že jde o sovětskou konstrukci, při níž byl bahnitý terén zohledňován. Ani důraz na co nejnižší hmotnost tak není vždy výhrou, tank dokáže zapadnout do poloviny své výšky a beznadějně uvíznout. Ale podobně na tom musí být asi všechny typy sovětských tanků.

Bahno vypadá jako hustá kaše

S problémem bahnitého terénu se potýkají i staré sovětské transportéry MT-LB zavedené do výzbroje na začátku 70. let 20. století. Ruská i ukrajinská armáda jich mají ve výzbroji vysoké počty, přičemž slouží nejenom jako transportéry, ale i jako tahače nebo nosiče zbraní. I transportér s protiletadlovým dělem ZU-23-2 se do ukrajinské půdy bořil tak, že téměř vypadal, jako když plave v husté kaši. Schopnost plavby sice vozidlo těžké zhruba 12 tun má, ale v blátivém terénu mu asi příliš platná není. Bez boje se ale nevzdalo a možná pár desítek metrů „doplavalo“.

Podobný problém má pak také technika Západních zemí (a třeba v případě tanků by byl větší). Jedno z videí ukazuje kromě tanku T-64 i dvojici zapadlých pásových obrněných transportérů M113. Původem americké stroje těžké přes 12 tun dostala Ukrajina jako součást Západní pomoci, a jak vidno, rozbahněný terén jim nesvědčí; Američané je přitom používali třeba při bojích ve vietnamské džungli. Všechny tyto zkušenosti jasně ukazují, že do doby, než bahno na Ukrajině vyschne, nelze čekat žádné zásadní operace mechanizovaných jednotek.

Článek Video: po 20 m „plavání“ zapadnou i poměrně lehké transportéry MT-LB a M113, ukrajinské bahno pohltí jakoukoliv těžkou techniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.