Proč se TOS-1A říká nejhorší zbraň proti pěchotě

TOS-1A není klasický raketomet. Zatímco systémy typu Grad nebo Uragan pracují s tříštivými nebo kazetovými hlavicemi na desítky kilometrů, Solntsepyok je krátkodosahový specialista. Podle produktové stránky výrobce Rosoboronexport nese 24 neřízených termobarických raket s dostřelem pouhých 400 až 6 000 metrů a na maximální vzdálenost dokáže zasáhnout plochu až 40 000 m².

Termobarická munice funguje ve dvou fázích: nejprve rozptýlí aerosolový oblak paliva, pak ho zapálí. Výsledkem je kombinace extrémního přetlaku, vysoké teploty a prudkého poklesu kyslíku. V otevřeném terénu je to devastující. V budovách, krytech a zákopových sítích se ale tlaková vlna násobí odrazem od stěn, a účinek se stává doslova smrtícím pro každého uvnitř. Mezinárodní výbor Červeného kříže ve své analýze termobarických zbraní výslovně upozorňuje na zesílený efekt v uzavřených prostorech, kde oběti nemají šanci uniknout ani tlakové vlně, ani toxickým zplodinám.

Právě proto je Solntsepyok nasazován tam, kde Rusové útočí na opevněnou obranu. A právě proto je jeho ztráta víc než jen čárka ve statistice.

Paradox krátké ruky: ničivý, ale zranitelný

Tady se ukazuje klíčový rozpor celého systému. Aby TOS-1A mohl pálit, musí se přiblížit na vzdálenost, kde ho vidí každý průzkumný dron. Šest kilometrů od linie dotyku, to je v dnešní válce prakticky na dohled. Americká armádní studie publikovaná v Infantry Magazine tento problém pojmenovává přímo: krátký dostřel nutí obsluhu operovat v zóně, kde je 40tunový pásový nosič snadným cílem pro drony i přesnou dělostřeleckou palbu.

Přesný typ prostředku, kterým 43. brigáda Solntsepyok zasáhla, oficiální zdroje neuvádějí, mluví jen o „dronařích“ a „přesném úderu“. Brigáda má přitom ve své struktuře přímo batalion bezpilotních systémů. Analogie z jiných operací naznačuje, že podobné zásahy se typicky provádějí FPV drony nebo těžkými bombardovacími bezpilotníky. V únoru 2026 například jednotka Lasar’s Group z Národní gardy jedinou akcí za ruskými liniemi v Luhanské oblasti vyřadila 13 kusů techniky najednou, včetně tří samohybných děl 2S7 Pion a jednoho TOS-1A.

Vzorec je jasný: systém, který musí být blízko, aby mohl ničit, je blízko i proto, aby mohl být zničen.

Kolik Solntsepyoků Rusku zbývá

Tohle je otázka, která dává zásahu 43. brigády širší rozměr. Databáze Oryx eviduje 36 vizuálně potvrzených ztrát TOS-1A a dalších 9 nabíjecích vozidel TZM-T od začátku plnohodnotné invaze. Jde o minimum doložené obrazovým materiálem, skutečné ztráty mohou být vyšší.

Americká armádní analýza přitom pracuje s odhadem předválečného ruského inventáře kolem 48 kusů. I s rezervou na případnou novou výrobu a opravy to znamená, že Rusko přišlo přinejmenším o tři čtvrtiny původní flotily. Náhrada není jednoduchá: výroba vyžaduje specializované podvozky i 220mm termobarické rakety, jejichž produkce má vlastní kapacitní limity.

Každý další zničený kus proto citelně zužuje ruskou schopnost nasazovat termobarickou palbu tam, kde ji potřebuje nejvíc, proti opevněným ukrajinským pozicím v zákopech a zástavbě.

Co to znamená pro frontu

Zničení jednoho TOS-1A nepřekreslí mapu války. Ale na konkrétním úseku, 43. brigáda dlouhodobě působí na kupjansko-charkovském směru, bere Rusům přesně ten typ palby, který je pro obránce v zákopech nejnepříjemnější. Bez Solntsepyoku musí útočící jednotky spoléhat na konvenční dělostřelectvo, které nemá termobarický účinek a nedokáže „vyčistit“ opevněný prostor stejným způsobem.

Válka na Ukrajině opakovaně ukazuje jeden vzorec: zbraně navržené pro jinou éru se v prostředí nasycení drony stávají obětí vlastních konstrukčních předpokladů. TOS-1A vznikl jako nástroj pro rychlý průlom opevněnou obranou na krátkou vzdálenost. Jenže krátká vzdálenost dnes znamená smrt, ne pro obránce, ale pro útočníka samotného.

Článek Video: Ukrajinci jednou ranou proměnili ruský plamenomet TOS-1A v ohnivou kouli. Z nejničivější zbraně nezbylo nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Tornado-S přirovnává k HIMARS

Označení „ruský HIMARS“ je žurnalistická zkratka, která funguje na jedné rovině: oba systémy míří na vysoce hodnotné cíle v operační hloubce. Tím podobnost do značné míry končí.

9K515 Tornado-S je hluboce modernizovaná verze sovětského BM-30 Smerč. Podle ruského Rostecu a agenturního vyjádření pro TASS disponuje dvanácti vodicími lištami pro naváděné 300mm rakety s deklarovaným dosahem až 120 km. HIMARS naproti tomu stojí na západním muničním ekosystému, s novou municí ER GMLRS, kvalifikovanou americkou armádou v únoru 2026, dosahuje 150 km. Rozdíl ale není jen v číslech dosahu. Je v kvalitě navedení, v integraci do palebného řízení, v bojově ověřené přesnosti celé rodiny munice. Tornado-S je modernizace starší koncepce; HIMARS je platforma, kolem které vyrostl celý ekosystém.

Pro ruskou armádu je ovšem Tornado-S tím nejlepším, co v kategorii přesných salvových raketometů má. A právě proto je každá jeho ztráta bolestivá.

Pět kusů za tři měsíce

Dubnový zásah u Melitopolu není izolovaný úspěch. Jen od začátku roku 2026 ukrajinské síly veřejně doložily zničení nejméně pěti systémů Tornado-S / Smerč:

• 21. února — zásah Tornado-S v Astrachance u Melitopolu, údajně během palby
• 29. března — tři kusy BM-30 Smerč/Tornado-S zničeny najednou v okupovaném Krymu
• 27. dubna — další Tornado-S u Melitopolu, zasažen za pohybu

Přesný počet kusů v ruské výzbroji se z otevřených zdrojů nedá spolehlivě ověřit. Jisté je, že jde o relativně vzácný a vysoce hodnotný systém, každá ztráta zužuje ruskou schopnost přesných dálkových salv na konkrétním operačním směru.

Dron, který mění pravidla v pásmu do 100 km

Za úderem stojí podle sekundárních materiálů středně dosahový útočný dron kategorie FP-2, platforma s dosahem 200 km a 105kilogramovou bojovou hlavicí, vyvinutá ukrajinskou firmou FirePoint. Primární komuniké generálního štábu konkrétní typ dronu nejmenuje, ale parametry odpovídají: nízký let, dostatečná hlavice na zničení těžké techniky, operační radius pokrývající 76 km od fronty s velkou rezervou.

Právě tato třída dronů podle analýzy Ukrajinské pravdy a OSINT skupiny Dnipro částečně vyplňuje mezeru, kterou dříve pokrýval HIMARS, tedy pásmo 50 až 100 km za frontovou linií. FirePoint v březnu deklaroval výrobu zhruba 200 útočných bezpilotníků denně, rozloženou do více než padesáti lokalit po Ukrajině. Jde o firmou uváděnou kapacitu, ne nezávisle auditované číslo, ale i tak naznačuje průmyslový rozměr, který z jednotlivých zásahů dělá systémový tlak.

Co zmizelo: bezpečná hloubka

ISW v dubnovém hodnocení zasadil zásah do širšího kontextu: Ukrajina systematicky degraduje ruskou protivzdušnou obranu a radary, čímž otevírá okna pro údery do týlu. Následek je prostý, ruské salvové raketomety, sklady, velitelské uzly a opravárenské body už nejsou v bezpečí ani 70 až 100 km za frontou.

Pro ruskou stranu to znamená větší rozptyl sil, častější přesuny, delší přípravu palby a vyšší spotřebu prostředků protivzdušné obrany na ochranu vlastního týlu místo fronty. Samo o sobě to frontu nezlomí. Ale zhoršuje to podmínky pro soustřeďování sil a přípravu ofenzivních akcí přesně tam, kde se dříve plánovalo v klidu.

Největší zprávou z 27. dubna není ohořelý vrak u Melitopolu. Je to fakt, že pásmo, kde měl Tornado-S bezpečně pracovat, se proměnilo v pásmo, kde se samo stává cílem.

Článek Ruský ekvivalent HIMARS proměnili Ukrajinci v kus šrotu na 80 km. Vojáci ani nepostřehli, co se stalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jde o první zaznamenané zničení odpalovače

K incidentu došlo poblíž města Klincy v Brjanské oblasti ležící na severních hranicích s Ukrajinou, když se Iskander zrovna připravoval k útoku. Patřil 26. raketové brigádě Ozbrojených sil Ruské federace, ale odpal už (naštěstí) provést nestihla. Jeden ze systémů měl být zničen kompletně, což je ze záběrů patrné, zatímco další dva poškozeny – jeden z nich je nejspíše vidět nalevo od onoho explodujícího – pouze se z něj kouří, ačkoliv část také odletěla do pole.

MiG-29 rozmetal ruské operátory dronů i s veliteli schované v jejich sídle 250kg bombou (video). Těžko někdo přežil

Pakliže bude zničení potvrzeno, půjde o první zdokumentovaný případ úspěšného zasažení ruského operačně-taktického raketového systému Iskander od začátku invaze v roce 2022. Zatím se o tom totiž nezmiňují ztráty sledované českými analytiky z Oryxu, ani jiné zdroje. Armádní Zpravodaj připomíná, že měl nedávno Iskander zničit celou baterii MIM-104 Patriot, ale nejspíše se jednalo o nepravdivou informaci, neboť měl být útok veden proti maketám.

Je však na místě uvést, že z poskytnutých záběrů nelze pořádně identifikovat, že šlo opravdu o odpalovače systém Iskander – vycházet lze pouze z informací zveřejněných ukrajinskou stranou. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se také mohlo jednat o severokorejskou raketu KN-23, která je de facto obdobou Iskanderu, ale moc o ní známo není.

Satelitní snímek potvrzuje vážné poškození Krymského mostu. Jedna z jeho klíčových částí úplně zmizela

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj v květnu 2024 upozornil, že až v 50 % případů po odpalu spadne nebo exploduje – a to měla ambice nahradit ruský Iskander, jelikož by měla mít o něco lepší vlastnosti. 9K720 Iskander byl mimochodem zařazen do výzbroje v roce 2006 a jedná se o balistickou raketu krátkého doletu, konkrétně do 500 kilometrů, uvádí Wikipedia.

Její hlavice je těžká 480 až 700 kg a dosahuje nadzvukové rychlosti, přičemž k cíli míří po zploštělé balistické křivce, takže neopustí atmosféru. V závěrečné fázi letu může provádět manévry s přetížením až 30 G, a k navádění využívá radar, inerciální navigaci a globální družicový polohový systém GLONASS. Cíl zasáhne s odchylkou do 2,5 m, přičemž k němu může dopravit hlavici tříštivotrhavou, jadernou, kazetovou nebo termobarickou.

Článek Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hybrid s RBU-6000 musí být blízko frontě

Na videu níže můžete vidět sestřih několika útoků na ruská vozidla, mezi nimiž byl i podivný hybrid. MilIn uvádí, že je tvořen protiponorkovým raketometem RBU-6000 Smerč-2 namontovaným na obrněném vozidle MT-LB, drony jej zachytily při přesunu a zřejmě na něj zaútočily opakovaně. K záchraně mu ovšem nepomohla ani skutečnost, že na něm byly instalovány různé protidronové zábrany, takže v okamžiku, kdy ho první útok zastavil, ho pak další dorazil; viditelně mu udeřil na nejvhodnější, resp. nejméně chráněné místo.

Video: ani masivní útok 11 ruských obrněnců s 8 tanky nemusí uspět, pokud mu kladou odpor odhodlaní ukrajinští výsadkáři

Raketomet RBU-6000 býval podle Wikipedie standardně umístěn na sovětských (a dnes též ruských) plavidlech. Tvoří ho 12 tubusů k odpalování raket ráže 213 mm, které byly dokonce těžší než střely nabíjené do známého sovětského raketometu BM-21 Grad, jež mají hmotnost 113 kg. Zničit mohou bunkr i pěchotu, ale Defence-Ua uvádí, že má slabinu v podobě malého dosahu 5,2 km. To znamená, že musí být v pozemním provedení opravdu blízko frontě.

Článek Video: i sovětský protiponorkový raketomet RBU-6000 Smerč-2 užívaný jako pozemní může být nebezpečný. Ale musí být extrémně blízko frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron se zřejmě trefil do odpalovače

Útoky za pomoci dronů na různou techniku přesouvající se po cestách lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se stal jednou z kořistí ruský těžký salvový raketomet BM-27 Uragan, když zrovna jel po polní cestě v sousedství zalesněného pásu – ale jelikož byla kolem pole, šlo ho velice dobře vidět. Následně na něj zaútočil sebevražedný dron, který ho trefil do odpalovací části. A protože lze na záběrech pozorovat množství kouře, zjevně v ní explodovala munice.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

BM-27 Uragan je mimochodem obávanou zbraní, protože dokáže vystřelovat silné rakety ráže 220 milimetrů. ArmyRecognition uvádí, že jich může být v odpalovači nabito až 16 a mají dosah až 40 kilometrů. Video ale zobrazuje zničení i další techniky, která už je však velice těžko rozpoznatelná – hlavně kvůli působení rušiček deformujících obraz z dronů. Jedním ze zničených vozidel měl být ale automobil UAZ, zřejmě UAZ 469. Wikipedia uvádí, že jde o terénní automobil pocházející ještě z dob SSSR, ale využívaný je hojně dodnes.

Článek Video: jakmile se těžký ruský raketomet BM-27 Uragan přesouvá, může mu nepřítel „nechat explodovat“ rakety v odpalovači se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozrozhdeniye je na kolovém podvozku

Raketomet Vozrozhdeniye je kolový, umístěn je na podvozku KamAZ 63501 8×8, na němž je např. i rovněž ruský raketomet Zemledeliye, uvádí MilIn. Tento podvozek má pancéřovou kabinu a lze očekávat, že Vozrozhdeniye bude disponovat shodnou konstrukcí a zřejmě i 3člennou obsluhou. Výhoda kolového podvozku je mobilita, neboť se může snadno přesouvat po vlastní ose – ve světě přitom užívá většina salvových raketometů stejnou koncepci.

JSC NPO SPLAV named after. A.N. Ganichev.“

MLRS/ISDM „Vozrozhdeniye“ .
It will be used as both an ISDM and a MLRS.
/Feb. 28, 2024/ https://t.co/omPsTPZZJ7 pic.twitter.com/CSiU1RnRoK

— Massimo Frantarelli (@MrFrantarelli) February 28, 2024

Vozrozhdeniye je unikátní tím, že na něm není jeden typ raketového odpalovače, ale rovnou dva. Prvním z nich je odpalovač raket ráže 140 milimetrů, druhým pak odpalovač raket ráže 220 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. První odpalovač je na 25 raket a druhý pak na 8, což by znamenalo, že by si obsluha mohla vybrat střelu podle toho, jakou by potřebovala. Jeden raketomet by tak zastal práci minimálně dvou starších zbraní.

Pokládání různých min na dálku

Rakety ráže 140 mm pochází z raketometu Zemledeliye, jenom je na vozidle jeden odpalovač (a nikoliv dva) na 25 střel. Jde o rakety určené pro dálkové pokládání minových polí, uvádí Wikipedia, jejichž obsahem jsou buď protipěchotní nebo protitankové miny. Jejich dosah je 5 až 15 km a miny mají být programovatelné, aby se po nějaké době samy zneškodnily. Jde o velice účinnou zbraň, protože nepříteli může zaminovat již odminovaný prostor.

Raketomet TOS-1A dokáže v zákopech šířit hrůzu. Před strašlivou termobarickou zbraní se nelze nikam ukrýt

U odpalovače ráže 220 mmje volba munice pestřejší – lze do něj nabít střely jako do raketometu BM-27 Uragan, které mají dosah až 40 kilometrů, a kromě klasických explozivních existují třeba rakety s minami nebo kazetovou submunicí. V ruské výzbroji mají potom stejnou ráži i rakety do termobarických raketometů TOS-1, TOS-1A a TOS-2, a tento odpalovač je zvládá také. Určeny jsou hlavně proti zakopané živé síle v zákopech a různém opevnění. Podle typu mají dosah až 10 kilometrů, ale některé zdroje udávají u TOS-2 až 15 kilometrů.

Článek Ruský vícerážový raketový systém Vozrozhdeniye zastane práci za 2, odpalovat nejspíše může i termobarické rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 zničené raketomety a 1 radar

Skvělou dokumentaci zničení tří ruských raketometů a protibaterijního radaru je video pod tímto článkem. Portál MilIn uvedl, že jsou zničenou technikou konkrétně raketomety BM-21 Grad, BM-27 Uragan a obávaný TOS-1A Solncepjok. Střelám z HIMARS se k tomu podařilo zničit i radar Zoopark-1 používaný k detekci pozic dělostřelectva a raketometů. Ukrajinci na to nasadili střely M30A1 s dosahem kolem 80 km, v nichž je 182 000 wolframových kuliček. V místě zásahu pak hlavice působí jako mimořádně účinná brokovnice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Video mimochodem ukazuje, že ukrajinské průzkumné drony zvládly zjistit pozice všech zbraní i přes to, že se je ruští vojáci snažili maskovat mezi stromy. Údery střel naváděných prostřednictvím GPS jsou velice přesné a na zničení pokaždé stačila jenom jedna rána – z raketometů i radaru tak zbyly jen doutnající trosky. Video zachycuje i ruské vojáky v okolí – je zřejmé, že údery některé z nich zranily, kdežto ostatní se jim snaží pomoci do bezpečí.

Raketomety vyvinuté ještě Sověty

Raketomet BM-21 Grad je možná nejrozšířenější zbraň svého druhu na světě, vyvinutý byl ještě v době SSSR a odpaluje neřízené rakety ráže 122 mm. Vystřelit jich může 40, a podle typu použité munice mohou mít dosah 20 i více kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že i raketomet BM-27 Uragan má původ v SSSR a používá větší rakety ráže 220 mm. Na vozidle ZIL-135 8×8 bývá odpalovač s 16 tubusy, přičemž rakety dokáží relativně přesně zasahovat cíle do vzdálenosti 35 km, i když je jejich dosah větší. Bojová hlavice pak může vážit až 100 kg.

1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal

Raketomet TOS-1A je velmi nebezpečný hlavně pro pěchotu, protože používá termobarickou munici, před níž se nemohou vojáci schovat. Je umístěn na tankovém podvozku a odpalovač má 36 tubusů pro střely ráže 220 milimetrů. Dosah ale mají podle typu jen 6 až 10 kilometrů. Radar Zoopark-1 pak zvládne detekovat pozici děl ráže 155 milimetrů na vzdálenost 23 kilometrů, a raketomety jako jsou HIMARS na 65 kilometrů. Díky jeho datům může vést dělostřelectvo protibaterijní palbu, takže je pochopitelně také cenným cílem.

Zničení raketometů a radaru Zoopark-1 střelami z HIMARS

Článek Video: 3 ruské raketomety a radar podlehly jedinému útoku HIMARS, a padly dokonce i ukryté BM-27 Uragan a TOS-1A se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přesně naváděné rakety proslavil systém HIMARS

Raketomety s přesně naváděnými střelami jsou v poslední době velkým zbrojním hitem, to hlavně díky účinnosti amerických HIMARS, případně M270 ve válce na Ukrajině. Obětí jejich přesných střel se stává právě ruská armáda a dodnes jí evidentně působí starosti i velké škody. Nelze se proto divit, že chce federace světu ukázat svou obdobu takového raketometu s údajně s lepšími parametry, než jaké mají ty americké. Tedy alespoň co se dosahu týče.

Raketomety dlouhého dosahu vyvinul již Sovětský svaz, konkrétně šlo o BM-30 Smerč ráže 300 milimetrů, kdy se jednalo o účinný salvový raketomet, ovšem pouze n s neřízenými střelami. Ruští konstruktéři se ale po vzoru amerických zbraní snažili přijít s přesně naváděným typem. Systém dovozený od Smeč byl odsouhlasen v roce 2016 a do výzbroje ruské armády začal být zaváděn jako Tornádo-S.

Zbraň využívá raket ráže 300 milimetrů s naváděním GLONAS, případně GPS, a jedná se o odpalovač na 12 raket umístěný na podvozku těžkého nákladního automobilu 8×8. Původně naváděné střely měly mít dolet 120 kilometrů, ale Rusko vyvinulo i vylepšené s doletem až 200 kilometrů, i když dnes tvrdí, že doletí ještě o sto dále. To je mnohem více než 80 kilometrů u běžných střel do HIMARS, a 150 km u těch s prodlouženým doletem. Na druhou stranu jsou ruské rakety mnohem větší a obsahují i více paliva, a celý systém je také mnohem méně mobilnější.

Tornádo-S už Rusko používá, ale nejspíše ne často

Na začátku války na Ukrajině měla federace nejspíše 20 kusů Tornádo-S a v bojích je již použilo, střely z tohoto raketometu byly nalezeny třeba u Mikolajiva. Na druhou stranu skutečnost, že ukrajinské sklady a centra nezasypává příval přesně mířených raket, znamená, že jich Rusko nemá dostatek nebo nejsou tak přesné, i když údaje o přesnosti veřejně známé nejsou. Ví se pouze, že střely dokáže raketomet Tornado-S vypouštět tak, aby každá mířila na jiný cíl.

Je také možné, že Rusko nemá dostatek komponentů, aby přesně naváděné střely vyrábělo ve větších počtech, a právě veletrh IDEX může být příležitostí, jak získat zájemce o koupi a spolufinancování výroby a vývoje zbraně. Ukrajina navíc také z raketometu Smerč vyvinula svůj přesně naváděný systém Vilcha-M, a podle všeho je již několik týdnů v provozu a zasahuje ruské cíle dále než střely z amerických HIMARS. Jeho dosah má být 20 až 130 kilometrů a přesnost zásahu vychází kolem 30 metrů.

Článek Co přinese IDEX 2023 Rusku, nebo spíše Rusko IDEXU: zaujmout chce zejména raketometem Tornado-S s údajným dosahem až 300 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketometů Tornado-G není mnoho

Na začátku války s Ukrajinou měla ruské armáda ve výzbroji jenom asi 180 kusů salvových raketometů Tornado-G, a byly tedy proti Gradům ve značné menšině. Zůstává ovšem otázkou, kolik jich je dnes, protože raketometné zbraně utrpěly během rok trvajících bojů nemalé ztráty. Ale s vypuknutím války se samozřejmě jejich produkce nezastavila, možná spíše naopak. Ruská média informovala, že tamní armáda raketomety Tornado-G stále odebírá, a dokonce k nim má i novou přesně naváděnou munici.

Tornado-G vypadá na první pohled jako starší BM-21 Grad; má přitom 40 odpalovačů raket ráže 122 milimetrů umístěných na podvozku nákladního automobilu, konkrétně se jedná o v ruské armádě hojně zastoupený Ural-4320-10 6×6. Celý systém by měl mít hmotnost necelých 15 tun a podvozek umožňuje dosahovat rychlosti až 80 kilometrů v hodině.

Tornado-G má delší dostřel a vetší přesnost

Od starých Gradů se ale Tornado-G v mnoha aspektech odlišuje. Může používat nové druhy střeliva s dostřelem až 40 kilometrů, zatímco základní munice pro Grad měla jen poloviční dolet. Zbraň také disponuje mnohem vyspělejším řízením palby, což značně zvýšilo její přesnost, neboť salvové raketomety obecně nejsou příliš přesné a spoléhají se spíše na plošný účinek. Míra automatizace potom umožnila zredukovat obsluhu vojáků ze 3 na 2.

Před nedávnem měl ale ruský průmysl začít dodávat do raketometů nové typy přesně naváděné munice, a podle dostupných informací by měly mít také dolet kolem 40 kilometrů, a zároveň disponovat inerciálním a satelitním naváděním. Pokud jsou tedy informace pravdivé a podařilo se technologii zvládnout, pak by bylo možné využít raketomet Tornado-G kromě plošné palby také k bodovým útokům; podobně jako třeba americké HIMARS.

Článek Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.