Testovaný evropský model nemá ocas

Jak bude evropský letoun vypadat, mohou napovědět záběry z testování modelu zvaného „Superman“ z aerodynamického tunelu společnosti Onera. TopWar upozorňuje, že se model podobá koncepcí ruskému letounu Suchoj Su-57 Felon, neboť jde o takzvaný bezocasý letoun. Nelze samozřejmě v žádném případě tvrdit, že by se evropští výzkumníci po Rusech tzv. opičili; mnohé koncepty letadel se často velmi podobají, jelikož vědci mají nějaké zadání a zároveň stejné znalosti či materiály, a proto dojdou i k podobnému řešení.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Použití takového konceptu vlastně není překvapivé, Twz vysvětluje, že bezocasá konstrukce poskytuje mnohé výhody. Jednou z nich je velmi pokročilá schopnost stealth proti mnoha typům radarů, a to z více úhlů. Takový tvar má také snížený aerodynamický odpor, což letounu umožňuje velmi rychlý let, a pochopitelně i nižší spotřebu paliva. Na druhou stranu může tvar ovlivnit manévrovatelnost, ale to se dá kompenzovat různými technologiemi.

Bezocasá konstrukce i v Americe a Číně

Ve světě vznikají i další letouny 6. generace. Na jednom pracují v USA, (ne)chtěné vyzrazení podoby stíhačky 6. generace NGAD ze strany Lockheed Martin ukazuje rovněž letoun bez ocasu. Podobně je na tom pak i čínský projekt letounu 6. generace, který se podobá tomu americkému. Opět nelze předpokládat, že by Číňané něco kopírovali, jejich schopnosti zkonstruovat letouny 5. generace dokazují, že je jejich letecký průmysl dostatečně vyspělý.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Na konečnou podobu letounů 6. generace si ale budeme muset ještě několik let počkat, alespoň dokud se neobjeví první létající prototypy. Ty budou určitě podrobeny testům, během nichž se ještě mohou parametry i vzhled mírně měnit. Evropské plány na letoun FCAS počítají s tím, že by měl být zaveden do výzbroje kolem roku 2040, uvádí Airbus. Rychlejší však asi budou Američané, jejich letoun by mohl být zařazen do služby již o 5 let dříve.

Článek Ruský Suchoj Su-57 a budoucí evropská stíhačka nové generace FCAS sdílí „překvapivou“ podobnost, ale o kopírování Rusů nejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely CAMM existují ve více verzích

Vývoj střel CAMM začal někdy kolem roku 2008, kdy se MBDA dohodla s britským ministerstvem obrany na spolupráci na budoucím programu protivzdušné obrany Velké Británie. Nakonec tak vznikly rovnou 2 druhy střel s aktivním radarovým naváděním rodiny CAMM – první Sea Ceptor určená pro použití na plavidlech, a druhá Sky Sabre pro odpalování ze země. Obě mají dosah až 25 kilometrů a jsou určeny proti vysoce pohyblivým cílům. K tomu pak při spolupráci s Itálií vznikla střela CAMM-ER s dosahem 45 kilometrů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie / Creactive Commons / OGL

Plánované střely CAMM-MR přitom už nemají být interceptory krátkého, ale středního dosahu, což značně posuně možnosti jejich využití. I v tomto případě je počítáno, že budou určené pro plavidla, konkrétně pro polské fregaty třídy Miecznik, což jsou britské fregaty Type 31 postavené pro Polsko. Střely by také měly pasovat do amerického systému MIM-104 Patriot, případně i do jiných plánovaných ve Velké Británii. Hotové mají být do roku 2030.

Nové CAMM-MR mají mít dosah přes 100 km

O chystaných střelách CAMM-MR je zatím k dispozici minimum informací, je ale jasné, že by měly být schopny zasahovat cíle do minimální vzdálenosti 100 kilometrů. Současně existující střely CAMM mají rychlost kolem Mach 3, a není jasné, zda bude u nových vyšší, ani zda u nich zůstane hlavice o hmotnosti 10 kilogramů, ale lze předpokládat, že k nějakým změnám dojde. Účinné pak budou proti letounům, dronům nebo řízeným střelám, ovšem nelze určit, zda i proti nějakému typu balistických raket či hypersonických zbraní.

Americká antiraketa NGI má z vesmíru „neutralizovat“ celou salvu balistických raket najednou, účinná bude i proti ruským

Některé zveřejněné snímky však naznačují, že kromě systému Patriot by mohly být střely nabíjeny i do klasického vertikálního odpalovače Mark 41 používaného na mnoha lodích západních námořnictev. A jestliže budou tyto střely levnější než třeba PAC-3MSE ze systému Patriot, mohly by být v různých odpalovačích kombinovány. Na snadnější cíle by posloužily právě levnější CAMM-MR, a na složitější (jako na balistické rakety a hypersonické zbraně) pak dražší PAC-3MSE, což by mohlo přinést snížení nákladů na provoz systémů.

Článek Levnější, a přesto schopná protivzdušná obrana: evropská raketa CAMM-MR dosáhne min. 100 km a poslouží i pro MIM-104 Patriot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do evropského štítu chce i Česko

Budování systému protiraketové obrany je teprve v úplném počátku, iniciativu zatím podepsalo 17 evropských zemí, a to včetně Česka, a účast zvažuje dokonce i neutrální Rakousko. Německo coby lídr a nejbohatší stát iniciativy má ve výběru zbraní hlavní slovo, společný systém by měl ale znamenat výrazné úspory. Mluví se o 3 zbraních: 1) americký MIM-104 Patriot, přičemž systémy již některé země mají, 2) německý IRIS-T, a 3) izraelský systém Arrow-3 zaměřený na likvidaci balistických raket ve velkých vzdálenostech.

Germany approves purchase of Israel’s Arrow 3 missile defense systemhttps://t.co/ZevI8te1m2 pic.twitter.com/Fp1zkCCd4N

— i24NEWS English (@i24NEWS_EN) June 15, 2023

Izraelský Arrow 3 je systém vybavený střelami, které dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti až 2 400 km a do výšky 100 km. Měl by být navíc použitelný i jako protisatelitní zbraň. Je speciálně navržen k likvidaci balistických raket, a to včetně mezikontinentálních balistických střel. Interceptory systému jsou dvoustupňové a své cíle likvidují nárazem. Není ovšem jasné, jak by si vedl proti hypersonickým zbraním, a zda by zvládne i nové izraelské střely Sky Sonic.

Vybrané zbraně jsou už vyzkoušené

Že jde o sázku na jistotu dokazují i úspěchy systémů na Ukrajině. Třeba MIM-104 Patriot je tak velmi známou zbraní, opakovaně prokázala, že dokáže ničit řízené střely, letadla i balistické rakety, ačkoliv mezikontinentální nikoliv. Na Ukrajině se ale vypořádala i s ruskými hypersonickými balistickými raketami Ch-47M2 Kinžal, které měly být nesestřelitelné.

Obranou systému Patriot nepronikne ani ruská střela Kinžal; možná by ji ale šlo zdolat počtem, neb za 120 vteřin vypálí i 6 % roční produkce

IRIS-T je pak systém středního dosahu proti řízeným střelám a letounům. I ten prokázal své schopnosti na Ukrajině, kde zneškodnil třeba řízené střely Ch-101 a Kalibr, ovšem proti balistickým raketám zasahovat neumí. Do European Sky Sheild by se mohl teoreticky zapojit i Českem pořizovaný izraelský systém SPYDER, ale není to jisté.

100% úspěšný německý protivzdušný systém IRIS-T SLM si udělal slušnou „reklamu“: na Ukrajině zatím ničí jeden cíl za druhým

Ačkoliv se jedná o zdánlivě všem prospěšný záměr, kritizuje opakovaně německou iniciativu Francie, a také se do ní nezapojila. Jedním z hlavních důvodů bude nejspíše to, že European Sky Shield nepočítá s francouzsko-italským Eurosam SAMP/T, což je jakási obdoba Patriotu postavená na základě střel Aster 30. Druhým častým argumentem je, že by mohl případný systém protiraketové obrany přimět hlavně Rusko posílit svůj arzenál, což by mohlo vést k oslabení účinnosti francouzského jaderného odstrašení.

Článek „Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Univerzální vrtulníky mohou být i silně vyzbrojené

Víceúčelové vrtulníky jsou pro moderní armády nezbytné, neboť mohou sloužit k mnoha úkolům. Využití najdou například při transportování, ať nákladu nebo raněných, stejně jako při průzkumu i v přímých bojích. Některé země dokonce opustily koncept úzce specializovaných helikoptér a spoléhají se právě na univerzální typ s možností instalace sofistikované výzbroje. A není divu, i válka na Ukrajině ukazuje, jak mohou být bitevní vrtulníky zranitelné a nevyužitelné. Je tak pochopitelné, že se země NATO rozhodly právě takto.

Země zapojené do projektu NGRC už se plně shodly na specifikacích pro budoucí univerzální helikoptéru. Jednou je rychlost, přičemž cestovní rychlost má být minimálně 400 km/h, což je více než nabízejí současné běžně používané stroje; jedná se přitom o klíčový parametr rovněž u nových amerických vrtulníků. Dolet bez doplňování paliva má být alespoň 1 650 kilometrů, maximální vzletová hmotnost se bude pohybovat mezi 10 až 17 tunami, užitečné zatížení je pak stanoveno na 2,5 tuny.

Nových vrtulníků bude třeba alespoň tisíc

Zainteresované strany nyní chtějí jednat s výrobci vrtulníků a očekávají od nich některé návrhy a demonstrátory. Zhruba v roce 2025 by pak mělo být jasno, jaký koncept si nakonec NATO zvolí. Plán počítá s tím, že by se helikoptéry měly do výzbroje zemí dostávat někdy mezi lety 2035 až 2040. Pro výrobce je to atraktivní zakázka, protože existuje perspektiva velkého zájmu ze strany mnoha zemí NATO, ale i dalších, a to minimálně v počtu tisícovky kusů.

Například společnost Airbus odhadla, že vzhledem k požadavkům budou nové vrtulníky asi o čtvrtinu dražší než současné stroje. U evropských výrobců už přitom existují projekty, z nichž by teoreticky mohl nový vrtulník vzejít. Jednou z možností je demonstrátor Airbusu zvaný RACER s tlačnými vrtulemi na pomocných křídlech, ale musel by být větší. Vycházet je ale možné i z vrtulníku NHIndustrie NH90 od firem Airbus a Leonardo. Ostatně spojení těchto dvou velkých výrobců bude pravděpodobným dodavatelem budoucí helikoptéry NATO.

Kooperace zemí do nějakého nákladního projektu není ničím výjimečným. Třeba Francie s Německem se spojily při vývoji nového tanku MGCS, ačkoliv je doprovázen častými neshodami. Do toho společnost Rheinmetall přišla s vlastním tankem KF51 Panther, a bude to pravděpodobně on, kdo se stane evropským tankem budoucnosti. Podobná situace však panuje třeba u projektů letounu šesté generace, v němž se spojily Velká Británie, Japonsko a Itálie, ve druhém potom Francie, Německo a Španělsko.

Snad tedy při vývoji nového evropského vrtulníků nenastanou podobné neshody, kvůli nimž by nakonec celý projekt ztroskotal. Zainteresované země si jednoduše musí vyjasnit své cíle a stanovit společné priority, potažmo dojít k nějakým kompromisům, na jejichž základě bude vrtulník vyhovovat všem. Na druhou stranu je možné, že takto vznikne pouze jakýsi „základ“, který půjde dále upravovat dle potřeba a požadavků jednotlivých členů.

Článek Nový víceúčelový vrtulník NATO má vzniknout do roku 2035: zřejmé možnosti jsou dvě, priorita vysoká, ale spolupráce (ne)jistá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.