Bunkry a překážky, některé hodně zrádné

Výstavba Atlantického valu začala již v roce 1942, upřesňuje Wikipedia, ale nebyla to jednoduchá práce – opevnit bylo třeba 5 000 kilometrů pobřeží od jihu Francie až po sever Norska. V samotné Normandii, kde se nakonec vylodění uskutečnilo, bylo na začátku června 1944 vybudováno asi 2 000 staveb včetně bunkrů a 200 tisíc překážek, a položeno kolem 2 milionů min, uvádí LiberationRoute. Stavby a překážky byly různé kvality, od opravdu mohutných bunkrů až po zcela jednoduchá opevnění; jejich úkol byl ovšem stejný.

iZdroj fotografie: Pxhere

Na některých bunkrech mohli vyloďující se vojáci narazit na pasti – třeba video pod článkem ukazuje nenápadný otvor v bunkru připomínající větrání. Útočníci tak mohli být v pokušení hodit do takového otvoru granát v naději, že jeho exploze obsluhu betonového objektu zneškodní. Dopustili by se však osudné chyby, protože jak upozorňuje ArmyTimes, granát by namísto dovnitř bunkru vypadl k nohám vojáka, který ho vhodil, a nejspíše ho zabil.

Granát zvaný ananas zabíjel na 10 metrů

Granát, jaký by použili například američtí vojáci při vylodění v Normandii, by byl Mk 2, jemuž pro jeho tvar přezdívali ananas. Existoval v různých variantách, jeho hmotnost byla kolem 600 gramů v závislosti na verzi. Po vytažení pojistky granát explodoval v rozmezí 4 až 5 sekund a jeho smrtící účinek byl kolem 10 metrů, uvádí Wikipedia. Je tedy velice pravděpodobné, že útočník vhazující granát do otvoru by neměl velikou šanci uniknout.

Unikátní video: v tajném bunkru AČR, kde sídlí centrum protivzdušné obrany, jemuž neunikne jediný letoun na české obloze

Kolik takových pastí mohli stavitelé nacistických opevnění v Normandii nachystat, není přesně jasné, ani jestli opravdu nějaké vojáky nachytaly. Spojencům se podařilo již v první den invaze první linie německé obrany v Normandii překonat a během několika dní své pozice dostatečně rozšířili a zabezpečili. Pevnosti Atlantického valu pro ně tedy již nepředstavovaly nebezpečí, ačkoliv často sloužily k obraně hlavně u ponorkových základen a přístavů, z nich některé vzdorovaly až do kapitulace Německa, i když byly beznadějně obklíčené.

Článek Bunkry Atlantického valu měly falešné větrací otvory: ty nečekaně vracely vhozený granát nepříteli, „ananasu“ by tak neunikl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spielberg se chtěl přiblížit realitě

Válečné scény ve filmu jsou velmi realistické a násilné. Vyloďovací scény z pláže Omaha, kde měli spojenci v Den D ty největší ztráty, stály 12 milionů dolarů (264 milionů korun). Byly největší položkou rozpočtu ve výši 70 milionů dolarů (1,54 miliardy korun). Spielberg se prý snažil vylodění natočit kontinuálně, jak probíhalo, a neměl pro to údajně žádný scénář. Protože nezískal možnost natáčet v Normandii, scény vznikly na irské pláži Ballinesker. Filmaři zde pracovali asi měsíc.

Film byl inspirován skutečným příběhem

Některé zdroje říkají, že příběh byl inspirován pěticí bratrů Sullivanových, kteří padli v americkém námořnictvu. Ve skutečnosti jsou inspirací čtyři bratři Nilandové – Frederick, Edward, Preston a Robert. Když armáda zjistila, že už je naživu jen Frederick, poslala ho domů. Skutečný příběh měl šťastnější rozuzlení. Edward byl totiž zajat Japonci a nakonec se mu ze zajetí podařilo uprchnout. Oba bratři přežili a zemřeli až v 80. letech.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Režisér film věnoval otci

Natočení filmu mělo být poctou otci Stevena Spielberga, který sloužil jako radista na bombardéru B-25 Mitchell. Svému synovi vyprávěl příběhy z války, proto je také film vystaven jako vyprávění z perspektivy kapitána Johna Millera, ztvárněného Tomem Hanksem. Spielberg úspěch filmu nepředpokládal. Ten přitom v roce 1998 jen v USA vydělal 216,8 milionů dolarů (4,8 miliardy korun).

Natáčení ve stylu 40. let

Spielberg a kameraman Janusz Kamiński se záměrně snažili vytvořit film tak, aby vypadal jako natočený ve 40. letech. Upravili proto i své moderní kamery způsobem, aby výsledný dojem odpovídal zvolené době. Dokonce snížili sytost barev o 60 procent. To se prý nakonec nelíbilo divákům, kteří film sledovali v televizi. Televizní společnosti sytost zvýšily, aby to vykompenzovaly.

Pečlivě se dbalo na herce

Na to, kdo bude v hlavních rolích, Spielberg velmi dbal. Postavu vojína Ryana chtěl svěřit nějakému méně známému herci, a tak vybral Matta Damona. I díky této roli se z něho nakonec stala herecká hvězda. Herec Tom Sizemore prý měl před natáčením problém s drogami a dostal od Spielberga nůž na krk, že pokud se vyskytne nějaký incident, „poletí“. Slib zůstat čistý dodržel.

Spielberg a Tom Hanks byli již před natáčením filmu velmi dobří přátelé. Údajně zvažovali, zda bude vhodné, aby Hanks byl hlavní postavou. Báli se, aby nemíchali přátelství a profesní vztahy, což by se mohlo negativně odrazit ve filmu. Opak byl nakonec pravdou a výkon Toma Hankse byl kritiky i diváky mnohokrát oceněn.

Ne vše bylo ve scénáři

Jak již bylo řečeno, Spielberg neměl na natáčení vyloďovacích scén přesný scénář. Ale nebyla to jediná situace, kdy se tak při natáčení stalo. Například dojemná scéna, kdy na konci filmu vojín Ryan přemýšlí o setkání jeho bratra s dívkou ve stodole. Vše bylo výsledkem improvizace Matta Damona a ta nakonec i ve filmu zůstala.

Hodně násilí ve filmu

Protože je příběh posazen na pozadí vylodění v Normandii a Spileberg se snažil nic nepřikrášlovat, zobrazuje i mnoho násilných scén. Měl se co nejvíce blížit realitě, a tak režisér nechtěl násilí redukovat. Když ho vyzvala k úpravě nejnásilnější scény cenzorská rada v Indii, odmítl to. Film se pak nemohl v této zemi promítat.

Co si myslíte o tomto filmu a jak se podle vás blíží realitě?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Film Zachraňte vojína Ryana neměl upřesněný scénář, ale přesto měl úspěch u diváků, implicitnímu násilí navzdory se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň, co prorazí otvor pro tank

Jedním z požadavků britských plánovačů operace bylo, zda by jim inženýři neposkytli nějakou zbraň k proražení betonových překážek či bunkrů, kterých bylo na pobřeží Francie velmi mnoho. Chtěli, aby byla schopna vytvořit otvor pro průjezd tanku ve zdi, jež měřila tři metry na výšku a více než dva metry na šířku. Zároveň by musela být použitelná hned v prvních vlnách vylodění, tedy přepravitelná na výsadkovém člunu.

iZdroj fotografie: Louis Klemantaski / Public Domain

Technici spočítali, že k něčemu takovému by potřebovali minimálně jednu tunu výbušnin. Otázkou bylo, jak takový náklad k překážce přes moře a pláž dostat. Tak se zrodil na papíře skvěle vypadající nápad zbraně nazvané The Great Panjandrum. Šlo o dvě dřevěná kola o průměru tři metry, která by spojoval středový buben s výbušninou. Po stranách kol měla být sada raket pro roztočení stroje, s rychlostí až 100 kilometrů v hodině.

Neustálé změny směru a selhání

Zařízení bylo v září 1943 hotové a mohlo se začít s jeho testováním. Ačkoli byla zbraň tajná, nic se utajit nepodařilo, protože vybrané místo bylo cílem výletníků. Technici připevnili na kola jen omezený počet raket. Po jejich odpálení se ukázalo, že zbraň se chová nepředvídatelně. Nedokázala udržet směr, vychylovala se a často i převrátila. Technici se snažili přidat třetí kolo, měnit umístění a počet raket, nebo instalovat řídící lanka. Nic nepomáhalo.

iZdroj fotografie: Louis Klemantaski / Public Domain

V lednu 1944 proběhl závěrečný test, který sledovala i řada vysokých vojenských funkcionářů. Jakmile se odpálily rakety, stroj se začal opět chovat nepředvídatelně. Málem porazil kameramana a sledující hodnostáři raději prchali z jeho dosahu. Nakonec z kol začaly odpadávat rakety, jedna zabila psa přihlížejícího hodnostáře a stroj se rozpadl. Po tomto fiasku byl projekt zrušen. Avšak využití mít mohl – jelikož ⁠jeho testy vidělo mnoho lidí, mohlo to Němce přesvědčit, že spojenci chtějí zaútočit na opevnění v Pas-de-Calais.

Proč podle vás zařízení nedokázalo udržet směr?

Zdroj: Wearethemighty

Článek The Great Panjandrum: Zbraň, která měla rozmetat obranu nepřítele. Málem ale pozabíjela vlastní velitele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Němci si Francii podmanili snadno

Němci obešli mohutně opevněnou Maginotovu linii přes Belgii, díky skvělé taktice a vynikajícímu velitelskému sboru relativně snadno rozdrtili francouzskou armádu, která Wermacht v řadě parametrů převyšovala. Například tankové vojsko bylo technologicky a početně lepší než německé. Záhy padla vláda a moc převzal maršál Phillip Pétain, hrdina 1. světové války. Kapitulaci podepsal 22. června 1940 ve stejném vagónu, v jakém Němci podepsali svou kapitulaci po Velké válce.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Vichistická Francie se stala loutkovým státem, v jehož čele stál kolaborující Pétain. Mimo jiné velmi ochotně vydávala Němcům své židovské obyvatele. Paříž byla sice v průběhu bojů vyhlášena otevřeným městem (signál, že nebude podnikat žádné válené akce), přesto byla bombardována Luftwaffe. Po kapitulaci přišlo hlavní město Francie až o dvě třetiny obyvatel, kdy značná část vládních úředníků i obchodníků odešla do Vichy.

Velmi záhy byl zaveden ve Francii přídělový systém, který znamenal prudký rozvoj černého trhu. Obyvatelstvo obecně strádalo podobně jako ostatní západoevropské země, protože značná část zemědělské produkce odcházela na východní frontu. I ve Francii se záhy rozvinul rozsáhlý odboj proti nacistům, ale zároveň nemalá část obyvatelstva s Němci kolaborovala. Postupně stále významnější roli v zahraničí hrála de Gaulleova armáda Svobodných Francouzů.

Den – D, začátek konce okupace

Pod dnem D si představíme vylodění v Normandii, které se odehrálo 6. června 1944 a bylo součástí operace Overlord. Při útoku na pláže v Normandii byla německá reakce pomalá. Ačkoliv spojenci utrpěli významné ztráty, vylodění bylo úspěšné a znamenalo počátek konce nacistické nadvlády ve Francii. Spojencům se podařilo Němce zmást a ti i v průběhu vylodění stále čekali úder jižněji. Jednalo se zřejmě o největší obojživelnou operaci historie, které může konkurovat pouze vylodění Američanů na filipínském ostrově Leyte.

iZdroj fotografie: Canadian Official photographer / Public Domain

Vylodění se odehrálo na plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword, kdy především Omaha beach je synonymem velmi krvavých bojů. Spojenci si záhy vytvořili několik předmostí, přesto byl postup zpočátku velmi pomalý, kdy i dnešní američtí autoři (např. velmi uznávaný J. L. Gaddis) přiznávají, že v některých oblastech se jednotky nechtěly zvednout do útoku proti německým obranným liniím. Přesto pomalu postup nabral na síle a s výjimkou operace Market Garden a bitvy v Ardenách, intenzivně zatlačoval Wermacht do vnitrozemí a postupně osvobozoval francouzské území.

Francie se opět mohla svobodně nadechnout

23. srpna roku 1944 postupovala 2. obrněná divize směrem k Paříži ze severu, zatímco 4. americká divize postupovala z jihu. Mezitím, co se blížili k Paříži, německá armáda, kterou vedl generál Dietrich von Choltitz, pokládala výbušninu za výbušninou k orientačním bodům a pod vybrané mosty a cesty, na rozkaz samotného Adolfa Hitlera.

iZdroj fotografie: Émile Beck / Public Domain

Rozkaz Hitlera byl spálit Paříž do základů a vymazat ji z map, von Choltitz však rozkaz po čase začal ignorovat, protože nechtěl zničit takzvané „Město světla“. Následující den se 2. americká divize dostala do dělostřelecké palby a přestože utrpěla velké ztráty, podařilo se ji překročit Seinu a dostat se na předměstí Paříže.

Německý odpor slábnul, většina vojáků se vzdala a ti, kteří se vzdát nechtěli, byli poraženi, protože měli příliš málo sil na to, aby odolali spojeneckému tlaku. Po rozednění druhého dne 25. srpna se 2. obrněná divize snažila vyčistit západní polovinu města, zatímco 4. americká divize obsadila východ. Von Choltitz byl zatčen a ve svém sídle podepsal formální kapitulaci, čímž Paříž předal de Gaulleovi a jeho prozatímní vládě. Francie byla téměř osvobozena.

Jak podle vás slavili Francouzi konec okupace?

Zdroj: Warhistoryonline, Wikipedia, Wikipedia

Článek Jak skončila německá okupace Francie? Po 4 letech se země opět mohla svobodně nadechnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo boje se starali o mrtvé

Existovala za první světové války, ale po jejím skončení byla deaktivována. V době míru nebyla třeba. Když ale USA vstoupily do druhé světové války, musely ji samozřejmě znovu postavit. Jednou z nich byla i 612. Graves Registration Company. Té připadlo za úkol postarat se o mrtvé během invaze v Normandii. K jednotce byli předěleni vojáci, kteří narukovali a mysleli si, že půjdou bojovat. Během války přitom nemuseli vystřelit ani ránu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Velitelé oprávně předpokládali, že mrtvých bude při invazi hodně. Jednotku navíc poznamenala nehoda, při níž při výcviku ještě před vyloděním zahynulo 16 jejích členů. Když pak dorazila na normandské pláže, měla okamžitě plné ruce práce. První hřbitov vybudovala na pláži tak, že ohradila místo prázdnými bednami od zásob. To se okamžitě začalo plnit neustálým přísunem těl. Pomáhali i místní, kteří byli placeni za kopání hrobů.

Mrtvoly mužů z prvních vln se povalovaly na plážích. Jiná těla byla ve vodě a pro ně si členové jednotky museli doplavat. Pohřbít je bylo třeba rychle, protože bylo léto a na plážích by se mohla šířit infekce. Do konce srpna se postarali asi o 30 tisíc mrtvých. A nebylo to jednoduché. „Někteří zírali s vykulenýma očima; jiní zemřeli uprostřed křiku a jejich ústa zůstala otevřená. Jiní neměli vůbec žádnou tvář,“ vzpomínal později člen jednotky.

Někdy z vojáka skoro nic nezbylo

Mrtvé také bylo třeba identifikovat. Pokud byli k dispozici psí známky nebo spolubojovníci, kteří mrtvého znali, bylo to jednoduché. Ale někdy se nalezly jen doslova kusy těl. Pak se prohledávaly kapsy, hledaly šperky a další možná vodítka. Na přelomu let 1944 a 1945 se pak jednotka potýkala ze zmrzlou půdou, v které nešlo kopat. Nebo zmrzlými těly, které ztuhla třeba v sedě. Aby je bylo možné pohřbít, musela se před tím zahřát.

iZdroj fotografie: Pxhere

Jednotka zůstala v Evropě ještě dlouho po skončené bojů. Stále se mohla najít nějaká nové těla, které bylo třeba identifikovat. Příbuzní vojáků také dostali na výběr, zda chtějí těla převézt zpět do USA nebo mají spočinout na hřbitově vedle svých spolubojovníků. Například u pláže Omaha, kde leží ostatky padlých právě ze dne D.

Který vojenský hřbitov jste v životě navštívili?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Během světových válek byli muži povoláni speciálně k pohřbívání mrtvých. Místo boje se starali o zesnulé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V den vylodění se útok nepovedl

Britové se samozřejmě 6. června 1944 pokusili měst obsadit. Ale vojáky postupující z pláže Sword zastavila německá 21. tanková divize. Ta patřila k nejdůležitějším jednotkám, které se na obraně města podílely. O několik dnů později to Britové a Kanaďané zkusili znovu. Jejich jednotky narazily na části divize Panzer Lehr a 12. tankové divize SS. Tu tvořili bývalí členové Hitlerjugend známí svojí fanatičností a vedení nemilosrdným Kurtem Meyerem.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Obě strany měly veliké ztráty. Britští a kanadští velitelé poznali, že boj se zkušenými německými tankovými divizemi nebude lehký. Navíc z Atlantiku přišla bouře, která znemožnila zásobování jednotek z vyloďovacích pláží. Další operace mohli velitelé naplánovat na konec června. Boje dopadly se střídavými úspěchy. Někde se podařilo Němce o něco zatlačit, jinde ale obránci donutili útočníky se stáhnout.

Nepomohly ani bombardéry

Na 18. července Montgomery naplánoval hlavní útok. Cestu měl prorazit ranní nálet 2100 amerických a britských bombardérů. Ten zem proměnil v plochu plnou kráterů. Sice některé německé jednotky zničil, ale když se britské a kanadské tankové jednotky vrhly do útoku, přivítala je hustá palba děl ráže 75 a 88 milimetrů. Tanky které prorazily, nakonec narazily na zakopanou 12. tankovou divizi SS a byl konec. Pokus o průlom stál Brity 400 tanků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Němci linie udrželi, ale situace se změnila začátkem srpna. V tu dobu americké jednotky na jihu konečně prolomily německou obranu a začaly rychle postupovat do Bretaně. Odpor německých jednotek vyčerpaných dvěma měsíci bojů se začal hroutit a začaly ustupovat. Snahy o dobytí Caen znamenaly na obou stranách ztrátu 101 tisíc mrtvých a raněných vojáku. Přes neúspěch měla bitva význam v tom, že vázala německé tankové divize. Ty nemohly bránit v americkém průlomu. Cean bylo téměř zničené.

Zdroj: Dday Overlord

Článek Legendární bitva o Caen měla přes 100 tisíc obětí. Jak probíhala klíčová fáze vylodění v Normandii? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Invaze vyžadovala přesné plány pro přesun velké masy vojáků

První komplikace při invazi nastala ještě před jejím začátkem. Přepravit více než milion vojáků, kteří byli vybaveni zbraněmi, oblečením a jídlem představoval největší výzvu celé operace. Kromě přesunu vojáků muselo být dokonale promyšlené i přemístění zásob, jako například paliva a jiných nezbytných věcí. Winston Churchill v určité chvíli dokonce pochyboval o úspěchu akce, protože si moc dobře uvědomoval, jak těžké je logisticky zorganizovat takovou invazi.

iZdroj fotografie: Imperial War Museums / Creative Commons / Public Domain

Výroba dočasného přístavu a vlnolamů

Pro úspěšný plán potřeboval Churchill zvolit vhodný přístav. Tento problém byl vyřešen dočasným projektem, který měl být podle plánu dovezen spojenci a umístěn na pláž v Normandii. Pokud by se tento krok povedl, byla by zajištěna dodávka potřebných zásob přímo až na místo boje. Na pláži hrozil jeden velký problém. Velké vlny by mohly tento dočasný přístav zničit, ale i s tím generál počítal a nechal zároveň s ním přivézt i umělý vlnolam, který byl vyroben z potopených lodí a obrovských betonových konstrukcí.

iZdroj fotografie: Imperial War Museums / Creative Commons / Public Domain

Přístavy a vlnolamy našly své využití i po válce

Spojencům se dočasné přístavy spolu s vlnolamy osvědčily, a tak je využívaly ještě další dny po vylodění. Dne 19. června však zasáhla tuto oblast velká bouře, která následně poškodila tyto umělé přístavy. Tato největší bouře v Normandii za posledních 40 let zničila i většinu vlnolamů. Poslední port, který přežil bouři, byl používán až do konce druhé světové války. Od té doby přes něj prošlo přibližně 2,5 milionu vojáků a 4 miliony tun zásob. Tento vynález se řadí mezi ty nejvýznamnější stavitelské projekty během války.

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Přístav Mulberry sehrál klíčovou roli při vylodění v Normandii a porážce nacistického Německa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Herec v roli generála

Herec, kterého vybrali dostal svojí životní roli. Měl za úkol zahrát generála Montgomeryho. Aby byl opravdu věrohodný a oklamal tak německé špiony musel se do něj vžít a poznat ho. Několik týdnů strávil s generálem a pečlivě studoval všechny jeho pohyby, způsob jakým salutoval, chůzi ale i to jak si zapaloval cigaretu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Výborný herecký výkon

Ve čtvrtek 25. 5. 1944 byl vyslán do akce. V autě s vlajkou generála Mongomeryho, projížděl ulicemi Londýna na letiště Northold. Aby opravdu všechny oklamal, mával z okna a zdravil lidi na ulici. Odletěl soukromým letadlem Winstona Churchilla na Gibraltar. Vše proběhlo tak, aby ho všichni viděli a aby se o něm vědělo. Dokonce byla uspořádána i večerní recepce s místním bankéřem, o kterém se vědělo, že spolupracuje s Němci.

Vydařená kamufláž

Operace se velmi vydařila. Vše bylo opravdu věrohodné a utvrdilo to i samotného Hitlera v tom, že v nejbližších dnech k vylodění dojít nemůže, když je generál někde jinde. Všechny doplňující dezinformace doputovaly, kam měly, a všechno proběhlo tak, jak to bylo vymyšlené.

Pravý generál Montgomery

Pravý generál Montgomery mezitím plánoval a chystal se na vylodění v Normandii, o kterém si Němci mysleli, že se neuskuteční, když tam generál není přítomen. Společně s generálem Dwightem D. Eisenhowerem byli jmenováni veliteli skupiny armád, které zahrnovaly všechny pozemní síly v Normandii.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Bernard Law Montgomery

V druhé světové válce velel části britského expedičního sboru v Belgii. Kde úspěšně evakuoval a zachránil. V roce 1942 převzal velení britské armády v severní Africe a porazil německé vojsko v bitvě u El Alameinu. Jeho počinů bylo velmi mnoho, za některé z nich dostal i vyznamenání a medaile. Za počiny v bitvě u El Alemeinu dokonce získal šlechtický titul.

Kamufláž s falešným generálem, nebyl jediný trik který použili pro klamání Němců. Byla to velmi promyšlená akce. Už měsíc před operací, vysílali falešné zprávy, aby Němci neměli tušení kdy k vylodění dojde.

Zdroj: History, Wikipedia

Článek Životní role a prozaický výkon falešného generála pomohl k úspěšnému vylodění v Normandii. Nešlo jen o boj, ale o strategii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zmatek ve velení. Rommel na narozeninách

Obranu Atlantického valu měl na starosti polní maršál Erwin Rommel. Jeden z nejlepších německých polních velitelů měl být zárukou, že spojenečtí vojáci najdou na invazních plážích svůj hrob. Faktem ale je, že Rommel všechny německé síly v místech vylodění pod palcem neměl. Nad ním stál ještě maršál Gerd von Rundstedt. A Adolf Hitler, který rád zasahoval do řízení operací. Pod Rommela navíc nespadalo námořnictvo, luftwaffe a SS.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kromě toho 6. června, kdy invaze začala, Rommel nebyl na svém velitelství. Objel do Německa na oslavu 50. narozenin své manželky. Chyběla i další řada klíčových velitelů. Velitel německého námořnictva na západě byl na cestě do Bordeaux. Velitel 21. tankové divize Edgar Feuchtinger odjel za milenkou do Paříže. Velitel sedmé armády dislokované v Normandii byl na válečných hrách v Rennes, stejně jako velitelé několika dalších divizí.

Němečtí velitelé si takovou vysokou nepřítomnost dovolili kvůli pochybení meteorologů. Ti předpovídali, že na pobřeží Atlantiku bude tak špatné počasí, že je invaze vyloučena. V původně plánovaný termínu 5. června to byla pravda a spojenci o den vylodění odložili. Na rozdíl od Němců věděli, že bouře se má uklidnit.

Skvělé zpravodajská hra

K chybám Němců přispěla i rozsáhlá zpravodajská akce nazvané Fortitude. Měla Němce zmást v tom, kde se invaze uskuteční. Ti opravdu předpokládali že se spojenci vylodí u Calais. Měli pro to řadu důvodů. Například generála George Pattona v čele fiktivní armády. Také to sem bylo z Anglie mnohem blíže než do Normandie a území bylo i blíže k Německu. Z Anglie navíc dostávali zprávy od agentů nevědíc, že je Angličané odhalili a pracují pro protistranu.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Jediná cesta, jak bylo možné spojence odrazit, bylo masivní nasazení tankových jednotek. Němci je ve Francii měli, ale ne na správném místě. Jejich přemístění si pod sebe vzal Adolf Hitler. V době začátku invaze spal a jeho podřízení se ho báli probudit. I dlouho po vylodění vojáků navíc mnozí velitelé byli přesvědčeni, že invaze v Normandii je zastírací manévr a hlavní sily se vylodí jinde.

Hlavní tíha obrany tak spočívala na pevných překážkách jako byly zátarasy, bunkry, minová pole a další. I když se Němci holedbali neprostupností Atlantického valu, opak byl pravdu. Během invaze také nebyli schopni nasadit své námořnictvo a letectvo. Německé lodě ani ponorky invazní plavidla neohrožovaly. Letectvo Němci odsunuli mimo Normandii. Spojenci díky nadvládě ve vzduchu dokázali napadat posily, které sem obránci poslali.

Zdroj: TheNationalInterest

Článek Osudové chyby Němců při vylodění v Normandii mohly změnit historii. Zmatek ve velení a brilantní zpravodajská hra spojenců hrály klíčovou roli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Den D by mohl vypadat jinak, kdyby němci odhalili místo invaze

Nacistické Německo už nějakou dobu před invazí vědělo, že se chystá nějaký útok. Hitler dokonce přesunul své tankové divize z východu na západ, kde si myslel, že nastane útok. Spojenci však útok plánovali dlouho a promyšleně. Již dříve se snažili pomocí různých triků zmást Hitlera, aby nevěděl, kde přesně k invazi dojde.

iZdroj fotografie: Imperial War Museums / Creative Commons / Public Domain

Velkou výhodou spojenců bylo ovládnutí námořního prostoru, díky kterému si mohli libovolně vybírat, z jakého místa podniknou útočnou operaci a zároveň nacisté museli být připravení na útok z kteréhokoliv místa ve Francii, Belgii, nebo Nizozemsku. Normandie byla jednou z možností, avšak pravděpodobnější se zdál útok z oblasti Pas-de-Calais, která se nachází jen kousek od kanálu La Manche. Němci proto udržovali značnou část svého vojka právě v této oblasti v domnění, že právě zde nastane invaze.

Toho využili spojenci, kteří ještě posilnili zmatení nacistů svou falešnou armádou. Ve výsledku se Němci plně soustředili na invazi v okolí Calais a na pravém místě invaze ponechali málo vojenských sil. Kdyby však němci věděli, že k útoku dojde v Normandii, plně by soustředili své vojsko právě na toto místo a celý boj by mohl vypadat úplně jinak. S největší pravděpodobností by nacistické Německo i tak utrpělo porážku, ale bitva by vypadala jinak.

Německo mohlo podniknout rychlý tankový protiútok

Přestože se spojencům podařilo na pláži překonat přichystané pasti a minová pole, jejich nejzranitelnější čas byl právě v okamžiku vylodění. V té chvíli totiž neměli na rozdíl od nacistů k dispozici takovou tankovou a dělostřeleckou sílu. Kdyby tedy Němci použili již zmiňovanou techniku a především dělostřelectvo, mohli značně oslabit spojence. Hitler a jeho generálové sice měli dostatečný počet obrněných divizí, ale nemohli se domluvit, kam je všechny umístit, protože nevěděli přesné místo invaze.

iZdroj fotografie: Imperial War Museums / Creative Commons / Public Domain

Celá invaze závisela na počasí

Generál Eisenhower neměl největší strach z Hitlera, ale z počasí, které bude v den plánované akce. Bouřlivé počasí by totiž mohlo znamenat zaplavení lodí na pláži a následný neúspěch. Z toho důvodu se také invaze nekonala v původním datu, tedy 5. června, ale až o den později. Eisenhower měl speciálně určené meteorology, kteří mu přesně předpovídali počasí a s ním i vhodný don pro vylodění. Kdyby jejich předpověď selhala, mohla celá invaze dopadnout úplně jinak.

iZdroj fotografie: Imperial War Museums / Creative Commons / Public Domain

Proč němci nepoužili jedovatý plyn hromadného ničení?

Dlouho se spekulovalo, proč nebyly při druhé světové válce použity chemické a biologické zbraně. Těsně před rozpadem Třetí říše se však zdálo, že budou tyto zbraně povolány do boje. Skutečným faktem je, že se Hitler obával, že v případě použití těchto zbraní, udělají spojenci stejný krok. V obavě, že by mohli mít jeho protivníci ještě účinnější zbraně, se rozhodl je nepoužít. Jeho plyn sarin byl přitom daleko účinnější než spojenecké chemické zbraně, to však Hitler nevěděl.

Zdroj: Nationalinterest

Článek Bylo v silách Němců zastavit vítězství spojenců při vylodění v Normandii? Den D mohl vypadat úplně jinak, kdyby odhalili místo invaze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Churchillovo Komando č. 10

Během druhé světové války založila Britská armáda na žádost Winstona Churchilla Komando č. 10. Jednalo se o národní jednotku, která se skládala z dobrovolníků z celé Evropy. Komando bylo disciplinovaně vycvičené a pomáhalo při obojživelných přistáních. Jejich mnohojazyčné dovednosti jim umožnily být výjimečně užiteční ve válce po celé Evropě. Navíc měli extrémně velkou motivaci k boji proti německým válečným strojům, což je pohánělo kupředu.

Útěk Petra a jeho rodiny

Komando, které nechal založit Winston Churchill, se rozdělilo na jednotlivé dílčí jednotky rekrutů z různých oblastí. Jedna z nejvýznamnějších skupin nesla název X. Toto vojsko X zahrnovalo 130 mužů. Mezi její členy patřil Peter Masters, který v roce 1939 uprchl z Vídně s celou svou rodinou. Důvod útěku byl jednoduchý. Byli židé a každou hodinu se museli hlásit na místním úřadě. Jakmile uviděli před svým domem auto, které patřilo gestapu, na nic nečekali a uprchli.

iZdroj fotografie: Sbírka signálních sborů americké armády v Národním archivu USA / Creative Commons / CC BY-SA

Kdyby neutekli, čekal by je stejný osud jako Petrova dědečka

Petrův dědeček se rozhodl, že se k nim nepřidá, protože si myslel, že by je jenom zdržoval, čímž by jim způsobil značné potíže. Následně byl nacisty zatčen a zavražděn. To celé rodině dokázalo, že udělala správný krok pro záchranu svých životů. Přestože se jim podařilo dostat až do Anglie, byl Petr zatčen jako nepřátelský cizinec a jeho naděje na boj proti nacistům vyhasly. Naskytla se mu však jedinečná příležitost připojit se ke komandu, které se již jmenovalo X Troop. Mohl tak bojovat proti nacistům za svou zemi.

Vylodění v Normandii a vojska na kolech

Těsně před vyloděním v Normandii se Petr připojil k cyklistickým jednotkám, protože se mohly pohybovat rychleji, než vojáci přistávající na pláži. Byl vybaven samopalem Thompson, jízdním kolem, několika granáty, střelivem, lanem a krumpáčem. Jeho cílem byla co nejrychlejší cesta do vnitrozemí. Když se jim podařilo překonat pláž, začala Petrova osobní mise. Když se však cyklistická jednotka přiblížila k vesnici Bénouville, byl hlavní cyklista zabit střelou do hlavy.

iZdroj fotografie: US Navy / Creative Commons / Public Domain

Petr nakonec splnil svůj cíl a vítězně bojoval s nacisty

Velitel jednotky nařídil krytí a určil právě Petra, aby prozkoumal vesnici a prověřil celou situaci. Bylo mu nařízeno, aby kroužil po vesnici a nasbíral potřebné informace. To samozřejmě Petr považoval za sebevraždu, ale i tak rozkaz uposlechl. Němci na něj začali střílet a v tu chvíli se mu zasekla zbraň. Rychle skočil do úkrytu v domnění, že je to jeho konec. Po chvíli však uviděl celý cyklistický oddíl, jak směřuje do vesnice. Následně většina Němců uprchla a byli poraženi. Petr splnil svůj úkol a úspěšně bojoval proti nacistům, klteří mu zabili dědečka.

Zdroj: War History Online

Článek Při vylodění v Normandii hrály klíčovou roli cyklistické jednotky aneb Rychlá rota v akci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Druhá světová válka se začala obracet proti Adolfu Hitlerovi

Rusové operovali na východě, britské a americké vojska se pomalu pohybovali přes Itálii na sever. Nejrychlejší cesta do Německa však vedla přes Francii, která zůstala nedotčena. Její napadení nepředstavovalo jednoduchý úkol. Němci s ním počítali a severofrancouzské pobřeží silně opevnili. Přeprava vojska přes kanál La Manche se jevila jako velké riziko. Úspěšnost mise závisela na složitém plánování celé situace do posledního detailu, protože se jednalo o největší námořní a vzdušnou invazi na světě.

iZdroj fotografie: Uživatel Hugh David Loxdale / Creative Commons / CC BY-SA

Plánování akce a důkladný průzkum terénu

Velitelé Spojeneckých sil stáli před obrovskou výzvou. Naplánovat tak velkou akci nebylo jen tak, a vyžadovalo to soustu zkušeností a přesné práce. Životy stovek tisíc mužů a svoboda milionů lidí v celé Evropě. To všechno bylo v sázce. Již několik měsíců před plánovanou invazí létaly několik tisíc hodin průzkumné letouny nad Francií, aby zajistily co nejvíce potřebných informací.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tento průzkum byl velmi nebezpečný, protože posádky neměly žádné zbraně, jen kamery pro snímání terénu, nepřátel a průmyslu. V roce 1942 přišel do BBC požadavek, aby zveřejnila pohlednice a fotografie z pobřeží Evropy. Následně tyto snímky v kombinaci s těmi leteckými pomohly spojencům vybrat místa přistání a vytvořit podrobné 3D modely terénu.

Důležitou roli hrál průzkum pláže a následné zkoušky

Spojenci potřebovali co nejlépe znát celé místo invaze. Z toho důvodu byly vyslány malé týmy v trpasličích ponorkách, které měly za úkol tajně prozkoumat vhodná přistávací místa na pláži. Důležité byly analýzy vodní hladiny, gradienty na plážích a německé obranné překážky. Pro jistotu také odebrali vzorky písku, aby zjistily, jestli v něm nebudou mít problém s pohybem spojenecká vozidla.

iZdroj fotografie: US Army / Creative Commons / Public Domain

Německo o plánované invazi vědělo

Němci se pod velením polního maršála Erwina Rommela připravili na plánovanou invazi. Přestože s jistotou nevěděli, kdy nebo v jaké síle přijde, počítali s ní. Nacisté měli přichystanou pevnou obranu, kterou tvořila velká palebná síla, různé překážky a minové pole. S touto výzbrojí si mysleli, že útok odrazí a vítězství se přikloní na jejich stranu.

Spojenci si pro invazi vybudovali vlastní přístav

Invaze o tak velkém rozsahu, jak byla plánována, vyžadovala obrovský přístav. Z toho důvodu se rozhodli spojenci vybudovat svůj vlastní. Během šesti měsíců byly postaveny dočasné přístavy „Mulberry“, na nichž se podílelo přibližně 55 000 pracovníků. Pro výstavbu potřebovali celkem 210 000 tun oceli a milion tun betonu.

iZdroj fotografie: National Museum of the U.S. Navy / Public Domain

Oklamání nepřítele a umělá armáda

Spojenci měli velmi efektivní plán. Nejprve chtěli oklamat němce, kteří by pak nevěděli, kde přesně k invazi dojde a tím pádem by byli ve velké nevýhodě. Hlavním krokem plánu bylo vytvoření falešné armády, která by zmátla nepřítele. Na silnice a pole byly umístěny figuríny tanků, nákladních automobilů a další vojenské techniky. Podél jihovýchodního pobřeží Anglie byly umístěny přistávací čluny. Spojenecká letadla i těsně před invazí shazovala figuríny parašutistů na jiné místo, aby udržela Nacisty v domnění, že k invazi dojde více na severu.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Creative Commons / Public Domain

Klíč k úspěchu – zachování tajných informací

O skutečných plánech invaze věděli pouze nejstarší britští a američtí velitelé. Na jihu Anglie byl omezen pohyb již několik měsíců před plánovaným začátkem invaze. Vznikl pobřežní pás, který byl přístupný výhradně pro oprávněný personál. Při invazi se potvrdila myšlenka a připravenost spojenců. Němci byli velmi zmateni a nevěděli, přesný čas ani místo, kde skutečně dojde k invazi.

Zdroj: BBC

Článek Vylodění v Normandii aneb Jak začala největší invaze na moři? Dnu D předcházely velké přípravy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.