Válka na Ukrajině je specifická tím, že se nikomu nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu. Důvodem přitom není síla letectev, ale protivzdušné obrany, kterou nedokázala překonat ani jedna ze stran, i když Rusko se o to párkrát minimálně pokusilo. Systémy protivzdušné obrany už ale dnes střeží jak úsek fronty, tak vnitrozemí, protože i tam k útokům dochází, a to sebevražednými drony nebo řízenými střelami. Ukrajina i Rusko se proto snaží nepřátelské systémy hlídající nebe zničit, a nezastaví je, ani když leží desítky km daleko.

Systém 9K37 Buk je pořád velice schopný

Obě strany války na Ukrajině využívají hojně původně sovětské systémy 9K37 Buk, i když Rusko jich má mnohem více, a co víc, mnohé z nich i modernizované – tou nejlepší verzí je přitom Buk-M3. Jde o zbraň středního dosahu, přičemž střely doletí různě daleko v závislosti na modernizaci – ta nejlepší má dosah až 70 kilometrů do dálky a 35 km do výšky, uvádí MilitaryToday. Systém Buk pak bývá nejčastěji umístěn blíže bojové oblasti, ale ne přímo na frontě, díky čemuž dokáže chránit nejenom prostor bojů, ale i hlubší zázemí.

Vysvětlitelný paradox: dronům bez obtíží podlehnou i protiletadlové systémy 9K37 Buk ruské armády, které je běžně mají ničit

I přes své stáří přitom patří k velmi nebezpečným a schopným zbraním, a je pochopitelné, že je zničení každého vždy významným úspěchem. Jak to může vypadat ukazuje i video pod článkem, a dle portálu MilIn byl systém Buk umístěn až v daleké obci Kalynivka v Chersonské oblasti, tedy plných 50 km od fronty. I přesto se k němu podařilo proniknout ukrajinskému průzkumnému dronu a na jeho pozici navést střelu, jejíž úder také natočil. O podobném případu dříve informoval i portál Defence-Blog, není tedy ojedinělý.

Ne HIMARS, ale protiradarová střela

Ze zmíněného videa není jasné, co přesně ruský systém Buk zasáhlo, ale vzhledem ke vzdálenosti se mohlo jednat o střelu AGM-88 HARM, což je střela protiradarová, a odpalovat ji mohou ukrajinské letouny, které jsou k tomu upravené. Navádí ji přitom signál nepřátelského radaru, a vozidlo TELAR systému Buk radar má. Střela si navíc umí pozici cíle zapamatovat a zaútočit na místo i tehdy, kdy dojde k pohotovému k vypnutí radaru.

iZdroj fotografie: Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhou stranu, pokud provede lokalizaci nepřátelského systému dron, obvykle jeho operátor předá souřadnice dělostřelectvu, které pak takový cíl zničí jedinou ranou – často k tomu slouží raketomet M142 HIMARS, který už eliminoval třeba ruský systém S-400, který se nacházel blíže frontě, než je obvyklé, a ještě úspěšnější byl při ničení S-300V, jemuž odrovnal hned 5 vozidel.

V případě na videu se ale nejspíše o HIMARS nejednalo, i když jsme na ArmádnímZpravodaji už dříve ukazovali, jak vypadá zničení právě systému Buk-M3 tímto raketometem, a nešlo ani o dělostřelecký projektil M982 Excalibur vystřelovaný z houfnic jako CAESAR, AHS Krab, PzH2000, M109 atd. – 50 km je totiž na hranici jeho doletu a dělo by tak muselo být u fronty. Osobně se tedy přikláním k první variantě.

Nicméně ať už dojde ke zničení takového systému jakkoliv, lze to označit za úspěch. Jakmile totiž v oblasti žádná taková zbraň není, může tím vzniknout díra – v tomto případě v ruské obraně – což může umožnit pronikání průzkumných dronů, případně tudy mohou na některé cíle vyletět i větší sebevražedné drony a řízené střely.

Kladivo na ruskou protivzdušnou obranu. Protiradarové střely AGM-88 HARM opakovaně prokázaly svoji účinnost

Jmenovitě se může jednat o britské střely Storm Shadow nebo drony jako Tupolev Tu-141, i když ty josu staré konstrukce, a opomenout nelze ani nový dalekonosný dron Morok. Proti všemu zmíněnému je přitom 9K37 Buk účinný, takže se Ukrajinci přirozeně snaží každý takový systém eliminovat. Střelami i drony totiž útočí na ruské cíle a škody tak působí třeba na důležité vojenské infrastruktuře. Rusko tak vzhledem k rozsáhlému území určitě nechce o systémy přicházet, a až Ukrajina dostane letouny F-16, bude jich potřebovat ještě více.