Ačkoliv patří ruské letectvo k největším na světě, silou už takový dojem neudělá. Tedy přinejmenším na moderní země, které ho jednoznačně převyšují.
Na první pohled vypadá síla ruského letectva opravdu úctyhodně a měla by vzbuzovat obavy – ale právě na ruském letectvu lze vidět, že první zdání může klamat (tedy pokud nestojí proti rozvojové zemi, která ani nemá ve výzbroji jediný letoun, případně pouze staré „střepy“). I zkušenosti z praxe ukazují, že si jeho letadla nevedou příliš dobře. Není navíc jasné, kolik letounů je opravdu provozuschopných, tato čísla Rusko nezveřejňuje, a otázky se vznáší i nad kvalitou výcviku pilotů, ale především nad kvalitou samotných letadel.
Síla ruského letectva je nižší, než se zdá
Kolik bojových letadel ruské letectvo má, lze pouze odhadovat, neboť není jasné, jaké jsou vlastně jeho ztráty ani přírůstky v posledních letech. Seznam na Wikipedii uvádí, že jich má kolem 1 500, tedy pokud jde o stíhací letouny, bombardéry, bitevníky a podobné typy, ale číslo nezahrnuje tankovací nebo transportní letadla. GlobalFirepower dospěl nicméně k číslu 1 530, ale z toho jich má být aktivních jen 1 001. I to je úctyhodné číslo, i když třeba americké letectvo jich má mít aktivních 2 073, a jeho spojenci sílu významně navyšují.
Horší to ale je, když se podíváme na seznam ruských letadel. Těch opravdu moderních 5. generace, tedy Suchoj Su-57 Felon, je pravděpodobně jenom 22 a 10 prototypů, uvádí Wikipedia. Navíc mají mít slabý stealth a mohou minimálně v této oblasti za západními protějšky zaostávat. Americké letectvo má naopak 186 ksuů Lockheed Martin F-22 Raptor, a se spojenci – myšleno i zeměmi mimo NATO – pak přes tisícovku všech typů Lockheed Martin F-35.
Síla ruského letectva tak stojí hlavně na letounech 4. nebo 4,5. generace, ale ty se od sebe mnohdy odlišují. Např. Suchoj Su-35 Flanker-E, kterých je kolem 118, mají radar typu PESA, a TheAviationGeekClub uvádí, že to je jeden z hlavních důvodů, proč jsou jeho schopnosti nadsazované a nemůže se vyrovnat nejmodernějším západním letounům ani 4,5. generace. Jen pro představu: modernější radary typu AESA mají třeba francouzské Dassault Rafale nebo nejmodernější verze General Dynamics F-16 Fighting Falcon Block 70/72, ale i další.
Mnohá letadla má Rusko z dob SSSR
Podobný radar jako PESA, ovšem slabší, mají i některé letounu Suchoj Su-30 Flanker-C, ale z celkového počtu kolem 110 nejspíše není ani u poloviny z nich. PESA radarem se pak mohou „chlubit“ letouny ještě letouny MiG-31 z dob SSSR, z nichž byla část přestavěna k nesení balistických raket CH-47M2 Kinzal. MiG-31MB jsou sice hrozbou třeba pro ukrajinské letouny, ale rozhodně už ne tak velkou pro ty západní 5. nebo 4,5. generace.
Ve výzbroji ruského letectva lze nicméně najít i mnohé letouny, o nichž už jako o moderních mluvit nelze, neboť pamatují ještě ranou sovětskou éru, a již tehdy měly problémy se západním letounům vyrovnat. Ačkoliv byly modernizované, rozhodně to z Mikoyan MiG-29 Fulcrum nebo Suchoj Su-27 Flanker příliš obávané soupeře nedělá. A to samé lze říci o bombardéru Suchoj Su-24 Fencer a bitevníku Suchoj Su-25 Frogfoot. Dohromady je těchto již zastaralých letounů v ruském letectvu nejspíše přes tisíc, tedy výrazná většina.
Jinak tomu je u bombardérů, neb třeba Suchoj Su-34 Fullback je moderní letoun, ač je snadným cílem protivzdušné obrany. Na západě nejspíše nemá obdobu a může existovat v počtu kolem 150 kusů. Strategické bombardéry Tupolev Tu-22M Backfire, Tupolev Tu-95 Bear a Tupolev Tu-160 Blackjack jsou potom rovněž konstrukčně staré, ale u nich je situace jiná, neboť obvykle útočí řízenými střelami s dlouhým doletem, a je to tedy jedno. A to i když nejsou stealth jako americké Northrop B-2 Spirit a nově vyráběné Northrop Grumman B-21 Raider.