Bezpilotní letouny jsou v odrážení útoků stejně dobré jako dělostřelectvo, a v některých případech dokonce účinnější – odolat jim není schopné téměř nic.
O letouny F-35 usilovalo Řecko již delší dobu, a nakonec je i dostane. Na druhou stranu ale vyjednávání takticky protahuje.
Převézt bojový letoun zavěšený pod vrtulníkem zní velice podivně. Může to ale znamenat výhodu hlavně při nakládání s poškozenými stroji v oblasti bojů.
České vojáky lze potkat na mnoha místech světa. Nejčastěji slouží v misích Severoatlantické aliance, ale podílí se i na dalších mezinárodních akcích.
Ačkoliv jsou ponorky běžně i stovky kilometrů od pobřeží, mohou zasahovat pozemní cíle mimořádně přesně na dlouhou vzdálenost – třeba pomocí řízených střel.
Pokud se mezinárodní tým vojenských pilotů vypraví do akce, musí mít ve vzduchu kvalifikovaného velitele. Vůbec poprvé jím může být i Čech.
Bezpilotní letouny s dlouhým doletem jsou velice nápomocné, a hlavně v oblastech, kde není vyspělá protivzdušná obrana, je s nimi relativně snadné zaútočit.
Ze systému proti ponorkám lze instalací na nákladní automobil udělat improvizovaný salvový raketomet, u něhož ovšem nelze počítat s příliš vysokou odolností.
Jihokorejci se snaží prorazit se svými nadzvukovými letouny a nebojí se zacházet ani do odvážných srovnání. Třeba proti F-16 ale v mnoha ohledech obstojí.
Dozajista to přepíše vzdušné souboje, neboť vyslat na misi vyspělý dron je mnohem levnější, než kdyby ji podnikal pilotovaný letoun.