Co přesně Blakcro nabízí

Nejde o žádný kapesní dron ani miniaturní vrtulník. Blakcro vyrábí motorový paraglajd určený výhradně pro vojenské použití, který pilot startuje rozběhem po vlastních nohou. Stroj se skládá do pevného transportního kufru, přibližně odpovídajícího rozměrům velkého expedičního batohu. Uvnitř je titanový rám, spalovací motor s elektronickým vstřikováním paliva, rychle odnímatelná palivová nádrž a padákové křídlo.

Od civilních paramotorů, které si lze koupit za pár set tisíc korun, se liší v jednom zásadním ohledu: celý systém je od základu navržený pro boj. Výrobce integroval balistickou vestu, chest rig na zásobníky, držák zbraně, úchyt pro noční brýle a palubní dobíjení elektroniky za letu. Konstrukce je dimenzovaná na přetížení 9G při shozu z letounu padákovým systémem JPAD, údržba v poli se obejde bez speciálního nářadí. Podle britské vládní případové studie zvládne zkušený operátor sestavení pod osm minut v úplné tmě.

Třista kilometrů na jednu nádrž, a co za tím číslem stojí

Britské ministerstvo obrany uvádí dolet až 322 km (200 mil) pod vlastním pohonem. Číslo působí impozantně, ale zaslouží si kontext. Civilní ultralehké paramotory podle amerických pravidel FAR Part 103 létají maximální rychlostí kolem 100 km/h. Pokud Blakcro operuje v podobném rychlostním pásmu (přesnou rychlost firma veřejně nezveřejnila), znamenal by takový dolet minimálně tři hodiny nepřetržitého letu. S plnou bojovou zátěží, v noci, nad neznámým terénem.

Veřejně chybí i objem nádrže, přesná nosnost a reálný letový profil s kompletní výzbrojí. Dolet 322 km je deklarovaný parametr výrobce potvrzený ministerstvem, nikoli nezávisle ověřený výsledek. Pro srovnání: americké námořnictvo ve vlastním zadání programu SBIR požadovalo od podobného systému dolet 305 až 407 km a nosnost pilota plus 36 kilogramů výstroje. Britský a americký program si tedy v ambicích odpovídají.

Neviditelný pro radary? Spíš obtížně zjistitelný

Tady je potřeba být přesný. Oficiální britské formulace mluví o „nízké radarové stopě“ či „minimální radarové stopě“. Nikoli o neviditelnosti. Rozdíl je zásadní.

Motorový paraglajd je malý, pomalý a létá nízko nad terénem. Pro radarové systémy to znamená, že se signál odráží v takzvaném přízemním šumu, tedy směsici odrazů od stromů, budov a terénních nerovností, ve které se malý cíl snadno ztratí. Britský civilní letecký úřad CAA ve svém Paramotor Code sám připouští, že paramotory nemusí být na radaru řízení letového provozu vždy viditelné. To ale není totéž co vojenská stealth technologie.

Studie amerického Congressional Budget Office o detekci malých vzdušných cílů podrobně vysvětluje, proč jsou pomalé a nízko letící objekty obtížně sledovatelné, ale také proč nejsou nedetekovatelné. Moderní radary pracují s algoritmy navrženými právě pro tento typ cílů. Odborná literatura ke stealth technologiím navíc dlouhodobě upozorňuje, že jakýkoli externí prvek (motor, vrtule, držák zbraně, samotný pilot) zvyšuje radarový odraz. Bez zveřejněných měření radarové odrazné plochy a bez popisu testovací metodiky není poctivé tvrdit, že radar tento stroj neuvidí. Podle nás je přesnější říct, že v určitých podmínkách (noc, nízký let, vhodný terén) bude detekce výrazně obtížnější než u vrtulníku. To je cenná vlastnost. Ale není to neviditelnost.

Kdo za tím stojí a proč to není powerpointový startup

Firma Blakcro vznikla právně v březnu 2023 pod názvem Margot Wilde Limited a přejmenovala se teprve v srpnu 2025. Její zakladatel Sam Wedgwood měl podle vládních zdrojů předchozí roky zkušeností s motorovým paraglidingem. Klíčovou roli sehrála britská agentura UK Defence Innovation, která funguje jako vstupní brána pro firmy bez předchozí obranné historie, a právě tak je to zamýšleno.

Podpora šla po etapách: od otevřené výzvy přes další projektové fáze až po Defence Innovation Loan na rozšíření výroby. Celková investice dosáhla přibližně 6 milionů liber, tedy asi 180 milionů korun. Blakcro dnes drží tři hlavní kontrakty a podle britského ministerstva obrany už dvě zakázky běží v operačním režimu. Zkoušky u Royal Marines a Parachute Regiment jsou plánovány na přelom let 2026 a 2027.

Britové nejsou sami. Americká námořní pěchota má vlastní program APS s plánovanou počáteční operační schopností ve fiskálním roce 2027. Národní garda Severní Karolíny letos poptávala dva batohové PPG systémy i s výcvikem. Pro Rusko ani Čínu se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat srovnatelně dobře doložený program.

Revoluční koncept, nebo úzký nástroj pro úzký účel?

Největší přínos Blakcro nespočívá v tom, že by Britové „vynalezli paraplán“. Motorové paraglajdy existují desítky let. Přínos je v tom, že se část vzdušné mobility přesouvá z úrovně vrtulníku na úroveň jednotlivce. Tam, kde je helikoptéra příliš hlučná, příliš drahá a příliš nápadná, může dvojice operátorů vzlétnout sama, bez logistické stopy, a po splnění úkolu se stejným způsobem vrátit.

Zranitelnost je ovšem zřejmá. Nízká rychlost, nechráněný pilot, předvídatelný letový profil. Proti ruční palbě nebo kulometu nemá operátor prakticky žádnou ochranu. Výcvik zahrnuje nácvik kolapsů křídla, pádů, nouzových přistání na vodě, letu v noci s nočními brýlemi i rozhodování o přistávacích zónách; už samotný rozsah nouzových procedur naznačuje, kolik věcí se může pokazit. Základní kurz trvá deset dní, pokročilý dalších deset, specializované moduly přidávají další týdny.

Blakcro není zázračná zbraň. Je to specializovaný infiltrační nástroj pro velmi konkrétní scénáře: pobřežní operace, horský terén, noční vsuny malých týmů. Jeho skutečná hodnota se ukáže až ve chvíli, kdy Royal Marines a výsadkáři skončí zkoušky a řeknou, jestli to funguje i mimo prezentační video.

Článek Britové vyvinuli paraplán, který voják strčí do batohu a uletí 300 km. Radary ho údajně nevidí, ale o tom lze pochybovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Rusko a proč Estonsko

Britské oficiální zdroje nepojmenovávají ASGARD jako „protiruský systém“, ale kontext nenechává nikoho na pochybách. Náčelník britské armády v červenci 2025 veřejně prohlásil, že Spojené království dnes disponuje podobným průzkumně-úderovým řetězcem, jaký Ukrajina použila k ničení ruských sil v Donbasu, a že tato schopnost sídlí přímo u předsunutých britských jednotek v Estonsku. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se stala živou laboratoří moderního bojiště. Britové z ní systematicky čerpají poučení a ASGARD je jedním z výsledků.

Estonsko přitom není náhodným dějištěm. Země leží na východním křídle NATO, sdílí hranici s Ruskem a svůj obranný průmysl buduje jako exportně orientovaný sektor úzce propojený se státem. NATO v Tallinnu otevřelo regionální hub akcelerátoru DIANA s odkazem na „mimořádnou inovační stopu“ země. Geopolitický tlak a digitální kultura tu vytvořily prostředí, kde malé firmy řeší velké obranné problémy.

Jak „křišťálová koule“ funguje v praxi

Platforma Winning Mind není monolitický bojový systém jako produkty velkých dodavatelů typu Palantir nebo Thales. Je to specializovaná zpravodajská vrstva, modulární hub, který přijímá data z více domén a nad nimi staví automatizované analytické procesy, mapové vizualizace, časové osy a práci s entitami. Podle SensusQ platforma zkrátila reakční doby o 200 %. Tento údaj ale pochází výhradně od samotné firmy a v otevřených britských dokumentech k němu chybí nezávislá metodika i ověření.

Co naopak říkají oficiální britské zdroje: zástupce náčelníka generálního štábu na veletrhu DSEI 2025 mluvil o zkrácení cyklu „vidět, rozhodnout, zasáhnout“ z hodin na minuty, v některých formulacích až na sekundy. Náčelník obrany na London Tech Week dodal, že ASGARD využívá i cílené velké jazykové modely a AI agenty. Klíčové je, že systém nerozhoduje sám; britská doktrína výslovně stanoví, že za rozhodnutí o použití smrtící síly nesou odpovědnost lidé, nikoli stroje. Umělá inteligence má roli podpůrnou: připravit informaci, navrhnout varianty, urychlit proces. Poslední slovo zůstává veliteli.

Malá firma ve velkém rámci

Proč se do strategicky citlivého projektu dostala firma, která nemá tisíce zaměstnanců? Britové záměrně zvolili otevřený kontraktační rámec nazvaný DDAD. Podle veřejně dostupného oznámení na Contracts Finder v něm uspělo 26 dodavatelů, z nichž polovina jsou malé a střední podniky. Maximální finanční strop rámce činí v přepočtu zhruba 5,4 miliardy korun, jeho jádro běží od ledna 2026 do ledna 2029 s možností dalšího rozšiřování. Britská armáda tím vědomě rozbíjí model, v němž jeden velký integrátor dodává všechno. Místo toho staví ekosystém, kde každá firma přináší jednu specializovanou schopnost.

SensusQ do tohoto ekosystému zapadla jako zpravodajsko-fúzní vrstva. Firma podle vlastních materiálů působí od roku 2020 a její platforma byla podle firemní prezentace nasazena i na Ukrajině; tento údaj je ovšem opět nutné brát jako tvrzení společnosti, nikoli jako nezávisle ověřený fakt.

Co to znamená pro Česko

Obranná strategie České republiky z roku 2023 označuje Rusko za nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost země a budoucí konflikty popisuje jako multidoménové a technologicky náročné. Česká armáda na to reaguje: buduje digitální prostředí, otevřela Národní testovací polygon pro autonomní systémy a na konferenci Spojovací vojsko 2026 představila cestu k digitální suverenitě. Ministerstvo obrany v odpovědi na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím v dubnu 2024 potvrdilo, že AI už využívá pro kybernetickou bezpečnost, zpracování otevřených zdrojů, generativní modely nad interními dokumenty i algoritmy v senzorických prostředcích.

Veřejně dohledatelný ekvivalent britského průzkumně-úderového webu ale česká armáda zatím nemá. Právě proto je britský přístup (otevřený rámec, zapojení malých firem, rychlé prototypování a testování v reálných podmínkách) relevantní i pro Prahu. Platforma typu Winning Mind by v českém kontextu dávala smysl zejména pro rychlou fúzi zpravodajských dat, ochranu předsunutých jednotek a interoperabilitu s aliančními silami.

Cesta k roku 2027

Britská armáda si vytyčila ambiciózní cíl: zdvojnásobit svou bojovou účinnost do roku 2027. Nejde jen o více munice nebo těžší techniku. Jde o rychlejší data, umělou inteligenci v rozhodování, integraci napříč doménami a schopnost nasadit síly tam, kde jsou potřeba. ASGARD je v tomto plánu vlajkovou lodí. Oznámení přišlo v říjnu 2024, kontrakty v lednu 2025, prototyp běžel o čtyři měsíce později v Estonsku a v červenci 2025 britské ministerstvo obrany prezentovalo úspěšné výsledky zkoušek.

Plné operační nasazení zatím nemá veřejně známé datum. Širší digitální cílovací web má být podle britských dokumentů budován právě do roku 2027. Jisté je, že ASGARD už není pouhý koncept na papíře; část jeho schopností byla ověřena na východním křídle NATO, pár desítek kilometrů od ruské hranice.

Válka na Ukrajině ukázala, že moderní bojiště patří tomu, kdo vidí dřív a rozhodne rychleji. Britové na to vsadili otevřený ekosystém malých firem místo jednoho velkého dodavatele. A klíčovou analytickou vrstvu jim dodává firma ze země, která ví nejlépe, co znamená žít vedle Ruska.

Článek Digitální „křišťálová koule“: estonská umělá inteligence věští ruské útoky dříve, než začnou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě tahle budova

CIMIC House nebyl náhodný objekt. Stál v centru Al Amarah přímo vedle provinční vlády a policejního velitelství jako uzel civilně-vojenské spolupráce koaliční správy. Jeho symbolický i operační význam byl zřejmý oběma stranám, Britům i Mahdího armádě, šíitské milici loajální Muktadovi as-Sadrovi. Al Amarah ležel na klíčové komunikaci směrem k Basře a pád britské přítomnosti v centru města by znamenal ztrátu kontroly nad celou provincií.

Když se v srpnu 2004 lokální napětí přelilo do otevřeného povstání, Y Company se ocitla v pasti vlastní geografie. Hlavní britská základna Camp Abu Naji ležela jen zhruba 14 kilometrů daleko, jenže zásobovací trasy vedly přes dva mosty přes Tigris, snadno přerušitelné a snadno ostřelovatelné. Vrtulníkové zásobování nepřicházelo v úvahu. Jak nebezpečný byl i „běžný“ průjezd městem, dokládá citace Victoria Cross pro vojína Johnsona Beharryho: při zásobovací jízdě do Al Amarah čelil sérii přepadů, byl těžce raněn, a přesto dokázal vyvézt svou posádku z pasti.

Dvě možnosti: bránit se, nebo být převálcován

Ben Powell, jeden z obránců, to po letech shrnul jednoduše: měli dvě možnosti, obranu, nebo přemožení. Žádná třetí neexistovala. Zhruba devadesát britských vojáků doplněných o šest iráckých policistů čelilo 230 minometným bombardováním, šesti raketám ráže 107 mm a desítkám pěších útoků. Několikrát musela zasáhnout letecká podpora.

Nešlo přitom o romantický „poslední odpor“. Podle případové studie britské armády fungoval uvnitř základny systém mission command, tedy decentralizované velení, kde nižší velitelé přijímali rozhodnutí sami, protože spojení s nadřízeným stupněm bylo nespolehlivé. Posily a zásoby z Abu Naji přicházely, ale nepravidelně a za extrémního rizika. Obránci kombinovali pěchotní palbu, minomety, obrněná vozidla a leteckou podporu, přesně tu směs, která se dnes na jejich příkladu vyučuje.

Psychická reakce posádky nebyla jednotná. Powell popisuje okamžik, kdy se dozvěděl o selhání zásobovací kolony, jako moment největší zranitelnosti a izolace. Odstřelovač Adam Somers naopak mluví o euforii z kontaktu. Část mužů se soustředila na čisté přežití, část na úkol. Obojí je drželo na pozici.

Jak to skončilo, a proč

28. srpna 2004 útoky ustaly. Příčina nebyla jediná. Major Justin Featherstone, velitel roty vyznamenaný Military Cross, uvedl pro Forces News, že útočníky „dobili do stavu, kdy už neměli smysluplnou bojovou kapacitu“. Tentýž den ale došlo k širší politické dohodě; v Nadžafu zprostředkoval ajatolláh Alí as-Sistání příměří mezi iráckou vládou a Muktadou as-Sadrem, bojovníci Mahdího armády začali odevzdávat zbraně. Lokální taktické vyčerpání se pravděpodobně sešlo s celoiráckým povelem k deeskalaci.

Základna nepadla. Drtivá většina posádky obléhání přežila. Britské ztráty přímo v CIMIC House zahrnovaly šest vážně raněných; celkové ztráty battle group v provincii během celé rotace byly vyšší. Britové po bitvě odhadovali více než 200 padlých na straně protivníka.

Co z toho zůstalo

Vyznamenání za nasazení 1 PWRR v Maysánu mluví sama za sebe: Victoria Cross, Conspicuous Gallantry Cross, dva řády Distinguished Service Order a deset Military Cross. Takový soubor dekorací z jedné rotace nemá v novodobé britské historii mnoho paralel. Regiment byl označen za nejvíce napadanou britskou jednotku od Koreje.

Důležitější než medaile je ale to, co z obrany CIMIC House udělala britská armáda potom. V oficiálních materiálech Centre for Army Leadership z roku 2024 figuruje jako případová studie velení a vedení na operacích. Vyučuje se na ní:

• obrana izolovaného opěrného bodu v městském prostředí
• decentralizované velení při slabém spojení s nadřízeným stupněm
• logistika po zranitelných trasách bez vzdušného zásobování
• rychlý přechod ze stabilizační mise do vysokointenzivního boje
• práce se smíšenou sestavou pravidelných vojáků, záložníků i zahraničních prvků

Za zmínku stojí, že v britském jihovýchodním sektoru v Iráku tehdy působili i čeští vojáci, byť ne jako obránci CIMIC House, ale v rámci širšího mnohonárodního uskupení.

Záběry, které dvacet let čekaly

Vojáci si před nasazením koupili vlastní domácí videokamery; GoPro ani smartphony tehdy neexistovaly. Natáčeli boje sami, z oken a ze střechy obléhané budovy. Záběry dvě dekády ležely v šuplících, než je v květnu 2026 zveřejnila stanice Forces News. Imperial War Museums zároveň evidují oficiální armádní filmový materiál z CIMIC House z 9. května 2004, tedy z doby před obléháním; ten ale podle katalogu není veřejně přehratelný online.

Domácí videa ze srpna 2004 ukazují něco, co žádný oficiální kameraman nezachytil: střechu plnou nábojnic, muže stříkající vodu na rozžhavené hlavně a okamžiky ticha mezi salvami, kdy nikdo přesně nevěděl, jestli je to pauza, nebo konec. Konec přišel až dvacátý třetí den.

Článek 23 dní v obklíčení v Iráku, přesto to nevzdali. Britští vojáci svedli jeden z nejdelších bojů, dodnes se o nich právem učí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět vrstev, na které Moskva nemá veřejnou odpověď

Síla Challengeru 3 nespočívá v jednom zázračném prvku, ale v kombinaci pěti technologických vrstev, které dohromady dramaticky zvyšují cenu každého přímého tankového střetu pro protivníka.

• 120mm hladkohlavňový kanón L55A1, konec britské rýhované tradice. Přechod na standard NATO otevírá přístup k nejnovějším kinetickým penetrátorům i programovatelné víceúčelové munici. Britská armáda u prototypu uvádí vyšší úsťovou rychlost a větší průbojnost oproti Challengeru 2.
• Digitální věž a zaměřovací systémy Thales, panoramatické a střelecké zaměřovače s HD obrazem, automatická detekce a sledování cílů (video tracking, WASAD). Osádka najde a drží cíl rychleji, přesněji a za horších podmínek.
• Modulární pancíř nové generace, vyvinutý britskou laboratoří DSTL a firmou RBSL. Výrobce mluví o „zásadním skoku v přežitelnosti“ oproti předchůdci.
• Aktivní ochranný systém Trophy, izraelský hard-kill systém, který detekuje a ničí přilétající rakety a střely za méně než sekundu. Kontrakt za zhruba 500 milionů korun podepsala britská armáda v roce 2023.
• Upravený pohon a podvozek, lepší stabilizace pro přesnou střelbu za jízdy, řešení vibrací a hluku, které starší Challenger 2 limitovaly.

Žádná z těchto vrstev není sama o sobě unikátní. Unikátní je jejich integrace do jednoho stroje, a právě tady začíná problém pro ruskou stranu.

Proč ruské tanky zaostávají v ochraně

T-90M, nejrozšířenější moderní ruský tank v aktivní službě, má podle oficiálních zdrojů Rostecu „celoaspektovou ochranu“ a vysoce automatizovaný systém řízení palby. Na papíře to zní solidně. Jenže v jedné klíčové disciplíně zeje mezera: aktivní ochranný systém.

Ruská Arena-M existuje jako koncept už roky. Agentura TASS ještě v dubnu 2023 citovala představitele obranného průmyslu, kteří mluvili o „budoucí instalaci“ a „rozjezdu sériové výroby“. Žádný otevřený ruský zdroj od té doby nedoložil plošné zavedení hard-kill APS do hlavních tankových flotil. Trophy je přitom už integrovaný nejen do britského, ale i do německého Leopardu 2A8 a amerického Abramsu SEPv3. Západní trend je jasný a společný. Rusko za ním veřejně doložitelně zaostává.

Neznamená to, že Challenger 3 je nezničitelný, žádný tank není. Znamená to, že ruský střelec s protitankovou řízenou střelou čelí vrstvě obrany, kterou jeho protějšek v T-90M podle dostupných informací nemá. A to mění kalkulaci celého střetu.

Přesnost jako systém, ne jako marketingové číslo

Veřejně nejsou dostupné procentní výsledky zásahů z květnových testů. „Extrémně přesný“ je proto odvozený závěr, ne zveřejněné číslo. Opírá se ale o měřitelné parametry: nová hlaveň L55A1 s vyšší úsťovou rychlostí, digitální řízení palby, automatické sledování cílů a stabilizace podvozku pro střelbu v pohybu.

Podle nás je podstatné právě to slovo „systém“. Přesnost Challengeru 3 není jen o hlavni, je o tom, že zaměřovač Thales najde cíl, software ho automaticky sleduje, stabilizace drží hlaveň a munice letí rychleji než u předchůdce. Každý článek řetězce zvyšuje pravděpodobnost zásahu na první ránu. V tankové válce, kde o přežití rozhodují sekundy, je tohle rozdíl mezi výstřelem a výstřelem, který zasáhne.

Kdy vlastně Challenger 3 „nastupuje“

Důležitá korekce: Challenger 3 zatím není ve výzbroji. Program je ve fázi demonstrace. Z výrobní linky sjelo osm prototypů, první prošel zkouškami, po ověření má následovat dalších 140 kusů. Britská armáda uvádí počáteční operační schopnost v roce 2027 a všech 148 tanků ve službě do konce roku 2030. Stroj má sloužit minimálně do roku 2040.

Pro kontext: T-90M je zavedený a bojově provozovaný. Challenger 3 je v testech. Konstrukčně míří nad T-90M v ochraně i situačním přehledu, ale bez bojového ověření zůstává papírová převaha papírovou. To je férové přiznat.

Co ale férové přiznat také, je alianční rozměr. NATO na východním křídle udržuje devět předsunutých bojových uskupení. Britové vedou bojovou skupinu v Estonsku, čeští vojáci působí na Slovensku, v Lotyšsku i v Polsku. Challenger 3 má být jádrem britských obrněných brigádních bojových týmů a britského příspěvku k odstrašení. Až vstoupí do služby, stane se součástí obranné architektury, která se přímo dotýká i bezpečnosti České republiky.

Nepříjemný protivník, ne zázračná zbraň

Dá se čekat, že ruská propaganda Challenger 3 bagatelizuje, stejně jako bagatelizovala Leopardy a Abramsy na Ukrajině. Jenže čísla a systémy mluví jinak. Challenger 3 není zázračný tank. Je to ale velmi promyšlený balík palebné síly, senzoriky a ochrany, který zvyšuje cenu každého přímého střetu pro protivníka. A právě to je typ odpovědi, kterou Moskva zatím veřejně nedokládá.

Článek Challenger 3 nastupuje a ruská armáda se konečně bojí, protože nemá odpověď. Zničit téměř nejde a střílí extrémně přesně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od AS90 k prázdným hangárům a zpět

Příběh britského dělostřelectva posledních let je příběhem vědomé oběti a následné nouze. AS90, pásová 155mm houfnice s pětičlennou osádkou, maximální rychlostí 53 km/h a dostřelem kolem 24 kilometrů, vyzbrojovala tři polní pluky Royal Artillery. Po darování 32 kusů Ukrajině britská armáda oficiálně přiznala vznik mezery v bojové způsobilosti. Čtrnáct Archerů, které dorazily jako přemostění, nabídlo slušný dostřel kolem 50 km, ale nemohlo pokrýt tři plnohodnotné regimenty.

Číslo 72 v nové objednávce není náhodné. Vychází na 24 systémů na pluk, což je logická velikost pro kompletní přezbrojení všech tří dělostřeleckých regimentů. Britské ministerstvo obrany přitom nehovoří jen o nákupu techniky: kontrakt zahrnuje počáteční výcvik, servisní podporu a průmyslové zapojení v Británii, kde má program podpořit nejméně 500 pracovních míst. Zbraňové moduly se budou vyrábět v závodě Rheinmetall v Telfordu, podvozky Boxer v továrně KNDS ve Stockportu.

Co umí RCH 155 a proč je to skok

Srdcem systému je bezosádkový plně automatizovaný dělový modul AGM na podvozku kolového transportéru Boxer. Celou houfnici obsluhují dva lidé, kteří sedí v chráněné kabině odděleně od zbraně. Parametry, které KNDS uvádí na produktové stránce, mluví jasně:

• Ráže: 155 mm / L52
• Osádka: 2 osoby
• Kadence: přes 8 ran za minutu
• Dostřel: 40–54 km podle munice, britský MOD uvádí až 70 km s prodlouženou municí
• Rychlost na silnici: přes 100 km/h
• Dojezd: přes 700 km
• Palba: 360° bez podpěr, výrobce deklaruje schopnost boje za pohybu

Právě kombinace těchto vlastností vytváří kvalitativní předěl. Vysoká kadence a okamžitá schopnost přemístění znamenají, že baterie RCH 155 vystřelí salvu a během desítek sekund opustí palebné postavení, což je klasický princip „vystřel a uteč“, který na Ukrajině rozhoduje o přežití dělostřeleckých jednotek.

Srovnání s ruskou Msta-S: generační propast

Páteří ruského dělostřelectva zůstává 2S19 Msta-S, 152mm pásová houfnice s pětičlennou osádkou. Podle oficiálních údajů Rosoboronexportu střílí Msta-S výhradně z místa, dosahuje rychlosti 60 km/h, dojezdu 500 km a dostřelu 24,7 až 29 km. Proti RCH 155 je rozdíl patrný v každém řádku tabulky:

Rusko ovšem není bez odpovědi. Koalice-SV, kterou Rostec označuje za „bojový robot“ s osádkou v oddělené pancéřové kapsli a vysokým stupněm automatizace, dokončila státní zkoušky v roce 2023. Veřejně dostupná oficiální data ale nedovolují úplně symetrické srovnání: Rostec zdůrazňuje reakční dobu a automatizaci, kompletní parametrovou tabulku však nepublikuje. A hlavně: Koalice-SV zatím existuje v jednotkách kusů, zatímco Msta-S zůstává masovým standardem ruských dělostřeleckých brigád.

Britská objednávka v kontextu NATO a Česka

Britský náčelník generálního štábu na konferenci o obrněných vozidlech v roce 2026 rámoval akvizici RCH 155 jako přímou odpověď na sílící Rusko a prioritu pro posílení východního křídla NATO. Trinity House Agreement, podepsaný s Německem v říjnu 2024, výslovně zmiňuje společný výcvik a průmyslovou spolupráci jako nástroj proti rostoucí ruské agresi.

Česká republika jde podobnou cestou, byť s jiným systémem. Armáda ČR přezbrojuje na francouzský CAESAR na podvozku Tatra 8×8, objednávka byla navýšena na 62 kusů. První sériové dodávky míří na duben 2026 a do konfigurace se promítají i ukrajinské zkušenosti. CAESAR je výrazně lehčí než RCH 155, pod 18 tun oproti zhruba 39 tunám Boxeru s modulem AGM, nabízí nižší ochranu, ale extrémní strategickou mobilitu. Obě země nicméně sjednocují ráži na 155 mm, což je pro logistiku společných aliančních operací klíčové.

Kdy přijde první výstřel

Chronologie projektu je už poměrně konkrétní. V prosinci 2025 Londýn podepsal demonstrátorový kontrakt za 52 milionů liber, v květnu 2026 následovala hlavní objednávka. První dodávky britský MOD očekává v roce 2028, první systémy ve službě pak v roce 2029. Přesná roční výrobní kadence zveřejněna nebyla, ale rozložení výroby mezi německé a britské závody naznačuje paralelní produkci.

Sedmdesát dva houfnic samo o sobě neotočí evropskou rovnováhu sil. Ale pro britskou armádu, která ještě před třemi lety záplatovala dělostřeleckou mezeru čtrnácti provizorními systémy, je to skok z nouze do první ligy automatizované palebné podpory. A pro ruské plánovače nová proměnná v rovnici, se kterou na východním křídle NATO dosud počítat nemuseli.

Článek Velká Británie obnovuje dělostřeleckou sílu, s jakou se Rusové nesetkali: 72 houfnic RCH 155 nadělá více paseky než stovky ruských se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stroj, který měl otevřít cestu na pláž

Koncept byl elegantně jednoduchý. Dvě dřevěná kola o průměru zhruba tří metrů spojená středovým válcem s demoliční náloží. Po obvodu každého kola byly připevněny kordové rakety, desítky kusů na každé straně. Vyloďovací člun měl Panjandrum vypustit směrem k pobřeží, rakety by ho roztočily a rozjely po mokrém písku, a po dosažení betonové překážky by nálož detonovala. Žádná posádka, žádné řízení za jízdy, jen surová kinetická energie a exploze na konci dráhy.

Za projektem stáli důstojníci DMWD v čele s komandérem G. Williamsonem a poručíkem-komandérem N. S. Norwayem, což nebyl nikdo jiný než pozdější slavný romanopisec Nevil Shute. Tým pracoval pod tlakem: plánované vylodění se blížilo a betonové překážky na francouzském pobřeží představovaly hrozbu, kterou konvenční prostředky první vlny neuměly rychle odstranit.

Chaos na pláži ve Westward Ho!

Testy probíhaly na jihozápadním anglickém pobřeží u městečka Westward Ho! a zachycuje je filmový záznam Imperial War Museums. Záběry ukazují opakující se vzorec selhání:

• Rakety se za jízdy uvolňovaly a létaly nekontrolovaně po pláži.
• Stroj prudce zatáčel, jakmile jedna strana ztratila byť jedinou raketu, asymetrický tah okamžitě strhával směr.
• Pokusy o kabelové řízení skončily praskajícími lany nad hlavami obsluhy.
• Při jedné demonstraci pro vysoké důstojníky museli hosté utíkat za oblázkový val.

Poslední doložená série testů proběhla 12. 1. 1944. Jeden běh dopadl překvapivě slibně: stroj dosáhl rychlosti kolem 100 km/h a urazil asi 500 metrů. Další pokus téhož dne se ale roztočil do těsné spirály a převrátil. Problém nebyl v pohonu, ten fungoval. Selhávala stabilita a řiditelnost. Systém s desítkami raket rozmístěných po obvodu kol byl extrémně citlivý na jakoukoli nerovnováhu. Stačilo, aby se jedna raketa odpálila o zlomek sekundy později nebo se uvolnila z uchycení, a celý stroj se stal nekontrolovatelnou třímetrovou ohnivou spirálou valící se po pláži.

Proč to nebyla jen groteska

Panjandrum se dnes často prezentuje jako komická kuriozita, ale za projektem stál reálný a akutní problém. Jak zdůrazňuje The Tank Museum, obrany v Normandii představovaly zcela jinou ligu než cokoli, s čím se Spojenci setkali při předchozích vyloďováních v Severní Africe nebo na Sicílii. Betonové zdi na plážích měly zastavit vozidla, příkopy znemožnit průjezd tanků, miny a podvodní překážky decimovat první vlnu ještě ve vodě.

Britové byli ochotni zkoušet extrémní řešení, protože věděli, co je v sázce. Panjandrum nebyl jediný experiment, byl jedním z desítek projektů, které DMWD paralelně vyvíjelo. Některé z nich, jako raketové vyloďovací čluny nebo raketový kotvicový hák použitý na Omaha Beach, nakonec skutečně fungovaly.

Existuje i pozdější hypotéza, že celý projekt mohl sloužit jako součást Operace Fortitude, rozsáhlé klamné akce, která měla Němce přesvědčit o vylodění u Pas-de-Calais. Přímý důkaz v otevřených zdrojích ale chybí. Bezpečnější je říct, že Panjandrum byl upřímný pokus, který selhal.

Čím Spojenci nakonec beton skutečně prorazili

Když šel Panjandrum ze stolu, jeho úlohu převzala kombinace specializovaných prostředků známých jako Hobartovy „podivnosti“:

• AVRE s Petardem — ženijní tank schopný vystřelit 18kilogramovou demoliční nálož na betonovou zeď.
• Crab — tank s rotujícím řetězovým válcem pro odminování cesty.
• DD tanky — plavající Shermany, které se na pláž dostaly vlastní silou.
• Obrněné buldozery — pro úpravu výjezdů z pláží.

Na amerických sektorech, kde velení Hobartovy stroje z velké části odmítlo, plnilo tutéž roli námořní dělostřelectvo a ručně kladené nálože ženistů, za výrazně vyšších ztrát.

Rozdíl mezi Panjandrumem a Hobartovým přístupem byl zásadní. Panjandrum chtěl spojit dopravu nálože, pohon i průlom překážky do jediného neřízeného stroje s nulovou tolerancí k chybě. Hobartovy stroje rozložily stejný problém do modulárních kroků, z nichž každý měl vlastní posádku a vlastní korekci.

Odkaz jednoho selhání

V roce 2009 postavila firma Skyburst na pláži ve Westward Ho! menší repliku Panjandrumu pro místní knižní festival. Dojela asi padesát metrů. Nejautentičtější záznam toho, jak se stroj choval, ale zůstává původní film IWM, včetně záběru, na němž je patrně zachycen Nevil Shute Norway u ovládacích kabelů. Je to jediný známý filmový záznam jeho účasti na projektu, který ho proslavil úplně jinak než jeho romány.

Panjandrum neztroskotal na nedostatku odvahy ani na hlouposti svých tvůrců. Ztroskotal na fyzice: na tom, že desítky raket připevněných k rotujícímu kolu prostě nevytvoří symetrický tah pokaždé, když to potřebujete. A v lednu 1944 už nebyl čas na „pokaždé“.

Článek Britové chtěli prorazit Hitlerův betonový val obří raketovou cívkou. Tuna trhaviny se naprosto vymkla kontrole se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Po víkendu v Ajaxech vojáci zvraceli

Britské obrněné síly oficiálně zavedly vozidlo Ajax do výzbroje v roce 2025, ale vydrželo v ní jenom krátkou dobu. BBC uvádí, že ho stáhly z aktivní služby poté, co na první dodané várce vojáci absolvovali víkendový trénink. Dopadl katastrofálně, protože 30 vojáků onemocnělo – po pobytu ve vozidlech zvraceli a měli i další problémy. Byli sice ošetřeni a jsou v pořádku, ale pro ozbrojené síly to v podstatě znamená, že Ajax likvidují vlastní vojáky.

Sami Rusové cítí, že už jsou tanky T-62 k ničemu. Nasazují je proto jako dělostřelectvo

Nevolnost asi způsobují zvuky a vibrace, což zkoumají odborníci, ale jde o dlouhodobý a přetrvávající problém. Twz uvádí, že se o možnosti poškození sluchu a dalších problémech osádek ví již od roku 2018, a měly být vyřešené, pročež byl také Ajax zařazen do výzbroje. Po dřívějších incidentech měla být třeba upravena sluchátka a vojáci dostali další ochranu, ale ani to evidentně nepomohlo. Není jasné, jak mohlo vozidlo projít testy před zařazením do výzbroje.

Španělsko a Rakousko problém nemá

Ajax je postavený na základě bojového vozidla ASCOD 2, uvádí Wikipedia, který v různých modifikacích používá španělská a rakouská armáda, ale podobné problémy nehlásí. Pravdou je, že Ajax je významně modifikovaná verze, mnohé jeho konstrukční prvky a systémy jsou odlišné, pročež se Armádní Zpravodaj domnívá, že to bude způsobeno právě jimi. Asi ovšem nebudou snadno řešitelné, jestliže o nich má armáda vědět již několik let.

Video: Rusové si ani nevšimli, že na ně útočí. Ukrajinská rozvědka jim zasáhla taktický bombardér

Papírově vypadá Ajax jako skvělé bojové vozidlo pěchoty, které se může rovnat jakémukoliv modernímu protějšku. V základní verzi má kanon ráže 40 mm, kulomet a protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. Britská armáda ho objednala v počtu 589 ks, ale nejenom v základní verzi – jde také o transportéry ARES, průzkumná nebo ženijní vozidla a další. Pokud se problémy nepodaří vyřešit, není známo, co budou britské ozbrojené síly dělat.

Článek Rus se může jenom smát, v nejlepších BVP britští vojáci zvrací. Armáda neví, co s nimi má dělat, a není jasné, jak splnily zkoušky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejspíše jde o uskladněné tanky

Výroba Challengerů 2 již řadu let neprobíhá, takže by mohlo navýšení počtu v řadách britské armády naznačovat, že ji britské ministerstvo obrany znovu rozběhlo, ačkoliv oficiálně nic nesdělilo. MilitaryWatchMagazine uvádí, že se bude nejspíše jednat o tanky, které byly vyřazené z výzbroje, ale uskladněné. Tedy že je vojáci ze skladů vytáhli, zrenovovali a uvedli do stavu, v nichž se mohou účastnit vojenských operací.

Video: Rusové se v Kupjansku opevnili a cítili se v bezpečí. Ukrajinští speciálové jim do základny hodili protitankové miny

Tank Chlalenger 2 byl zkonstruován na přelomu 80. a 90. let 20 století a vyráběn v letech 1993 až 2002, uvádí Wikipedia. Celkem vznikl v počtu 447, a kromě Velké Británie jich 38 koupil Omán. Britové pak nejspíše 14 ks dodali jako vojensku pomoc na Ukrajinu. Stále je považován za možná nejlépe chráněný tank světa, ale i tak se ho Rusům údajně podařilo zničit. Jeho nevýhodou je třeba drážkovaný typ kanonu či starší verze termovize.

Challenger 2 používá vlastní munici

Konstrukce tanku Challenger 2 se podobá většině západních – má čtyřčlennou osádku a kvalitní pancíř typu Chobham, ovšem jeho hlavní zbraní je kanon ráže 120 milimetrů s drážkovanou hlavní – využívá tedy jinou munici než ostatní západní protějšky s hladkou hlavní. Má však díky tomu i nezvyklé střely typu HESH, a doplňuje ho pak dvojice kulometů ráže 7,62 mm. Pohybovat se dokáže rychlostí až 59 km/h a dojezd má na silnici 550 kilometrů.

iZdroj fotografie: Si Longworth / Creative Commons / OGL

Britská armáda si je vědoma, že Challenger 2 již zastaral, a proto ho chce postupně vyměnit za Challenger 3. Nejde však o novou konstrukci, ale o rozsáhlou modernizaci, nebo spíše přestavbu „dvojky“. Wikipedia uvádí, že dostane novou věž a bude mít vylepšený trup, ale změní se i jeho hlavní výzbroj, a to na standardní západní kanon ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní. Britská armáda jich plánovala mít 148, ale Armádní Zpravodaj nevylučuje, že se nakonec rozhodne pořídit jich více, protože tanky Challenger 2 na přestavbu evidentně má.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že mnozí označují tanky pro budoucnost za přežitek, jelikož je mohou relativně snadno zničit mnohonásobně levnější drony. To je ovšem pravda pouze do určité míry – jsou-li nasazeny v kombinaci se správnou ochranou, ať už jde o systémy PVO nebo systémy aktivní ochrany, rušičky apod. – nabízí stále obří palebnou sílu i ochranu, s jakou se nemůže jiná technika na bojišti rovnat.

Článek Britové chápou, že jsou tanky pro budoucí boje stále důležité. Výrazně proto rozšiřují flotilu o Challengery 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ajax měl problém s hlukem a vibracemi

Obrněné pásové vozidlo Ajax vychází z ASCOD 2, které v různých obměnách používá rakouská a španělská armáda. Wikipedia uvádí, že podle původních plánů měla být dodána již v roce 2017, ale program se posouval a zkoušky začaly v roce 2020. Byly však pozastaveny kvůli velkým problémům s hlukem a vibracemi, což se táhlo několik let. V současné době by to už mělo být vyřešené, ačkoli TheGruardian upozorňuje, že mnozí britští vojáci mají stále obavy o zdraví, i když dostali jako ochranu špunty do uší a sluchátka.

iZdroj fotografie: Andrew Linnett / Creative Commons / OGL

Rodina vozidel Ajax zahrnuje 6 variant. Jedna je klasické bojové vozidlo s kanonem, k němuž britská armáda uvádí, že ho dostane v počtu 245 kusů a je určeno jako průzkumné v bojových týmech obrněné brigády a v týmech dělostřelecké palebné podpory. Dalším má být Ares určená k dopravě a podpoře specializovaných jednotek na bojišti, včetně protitankových týmů či odstřelovačů. Těmi zbylými jsou potom velitelské, vyprošťovací, opravárenské a ženijní.

Vyzbrojení kanonem a střelami Javelin

Ajax má tříčlennou osádku a pojme 8 vojáků, uvádí DefenseNews, a jeho hlavní výzbrojí je kanon ráže 40 mm, který doplňuje kulomet ráže 7,62 mm a protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. To mu dává schopnost přepravy a podpory pěchoty i boje s tanky, například s ruskými v případě konfliktu na východním křídle NATO, kde britské jednotky působí. Na silnici potom dosahuje vozidlo Ajax rychlosti až 70 km/h, v terénu pochopitelně méně.

Ruské námořnictvo je silně degradované. Nemůže za to jenom Ukrajina, ale také Putinovy nereálné plány

Dodávky vozidel Ajax do britských ozbrojených sil ještě nějakou dobu potrvají. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nenalezl například informace o instalaci systému aktivní ochrany nebo protidronových opatřeních, což může být slabina. Ale nelze vyloučit, že bude doplněna. Spolu s plánovanou dodávkou kolových obrněných vozidel Boxer a nákupem letounů Lockheed Martin F-35 Lightning II jde o jednu z největších britských zbrojních zakázek současnosti.

Článek Velká modernizace britské armády po 30 letech. I přes strach o zdraví vojáků zavádí vozidla Ajax, ničitele ruských tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FV510 Warrior je starší, ale stále by posloužilo

Velká Británie odmítá poskytnout Ukrajině bojová vozidla pěchoty Warrior, která byla dlouhou dobu klíčovou součástí její armády. Jako důvod uvádí, že by to pro ni nebylo finančně výhodné, jelikož jde o systémy, které dosud ve výzbroji nemá, a musela by zajistit jejich opravu a logistický řetězec, zejména pak náhradní díly a možnost servisování.

Záběry ukazují, jak dělostřelci opakovaně zasypávali kazetovou municí vojáky z 12 ruských obrněnců

I když Ukrajinci nejednou prokázali, že jsou schopni se o západní techniku postarat a rovněž ji modernizovat systémy, které pro ni původně nebyly vůbec určeny, v tomto případě by údajně přinesla BVP více škody než užitku. Celkově jich měla britská armáda skoro 800 v různých variantách, potvrzuje Wikipedia, což není vůbec malé číslo, ale jinak je používala už jenom kuvajtská armáda v počtu přesahujícím 250 kusů, a to je všechno.

Naproti tomu třeba amerických transportérů M113 dostala od mnoha zemí po stovkách, a nedávno se jich rozhodla dodat dalších 400 také Itálie. Vedle toho má navíc Ukrajina možnost získat několik tisíc kusů z Izraele, který je pro zastaralost vyřadil, ačkoliv je nutné připomenout, že jsou oproti jiným často odolnější díky domácím modernizacím.

Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl

FV510 Warrior je přitom celá rodina pásových obrněných vozidel z Velké Británie zavedená už v roce 1987. Jejich hlavní výzbrojí je běžně 30mm kanón doplněný kulometem ráže 7,62 mm, zatímco svařovaný hliník zajišťuje odolnost proti střepinám granátů ráže 155 mm, průbojným střelám ráže 14,5 mm, a slabším protitankovým minám, uvádí ThinkDefence.

Motor s výkonem 410 kW pak vozidlo dopraví až 660 km daleko rychlostí až 75 km/h, i když v terénu je to pochopitelně méně. Vlastnostmi by tak podle redakce Armádního Zpravodaje nešlo o nějaký zázrak, ale rozhodně překonává mnohá, zejména stará sovětská vozidla, která má Ukrajina rovněž ve výzbroji. Jaký přesně je jejich stav, britská vláda nesdělila, ale pokud ho hodnotí jako vyžadující vysoké investice, zřejmě nemají Warriory smysl.

Záběry: ruští vojáci natočili přepadení vojenského konvoje. Ukrajinci museli řádit, nezbylo z něj vůbec nic

Nutno připomenout, že se o zaslání vozidel přimlouvá britská veřejnost formou petice, která nasbírala přes 18 000 podpisů, a proto si také vysloužila popsanou reakci vlády. Jestliže ovšem do 04. října podpisů 100 000, bude oficiálně zvážena k parlamentní debatě, uvádí UKdj, na níž se mohou politici rozhodnout, že FV510 Warrior přece jenom Ukrajině pošlou.

Článek Britové odmítají Ukrajině poslat stovky vyřazených BVP FV510 Warrior a nechávají je hnít ve skladech. Lidé podepisují petici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice pro dělostřelectvo je zcela klíčová

Spousta odborníků si myslela, že je dělostřelectvo v moderním ozbrojeném konfliktu minulostí, a armády mu proto nepřikládaly takový význam. Válka na Ukrajině nicméně ukázala přesný opak. Už v březnu 2023 se projevilo, že Rusko vypálí až 60 000 dělostřeleckých granátů denně, ačkoliv pozor, že zdaleka ne všechny měla z vlastní produkce – v březnu 2025 Armádní Zpravodaj upozorňoval na data, která odhalila, že mu jich miliony dodala Severní Korea.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Tomu podstatně slabší Ukrajina čelit nemohla a pálila jich zhruba desetinu, ale během pár měsíců se vyčerpalo a muselo dávku snižovat, až se podařilo náskok stáhnout i díky české iniciativě. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že ta za mezinárodní podpory jenom v březnu 2025 dodala prvních 400 000 kusů munice, což snížilo poměr na polovinu. Stále to ovšem není dostatek, jelikož Západ prostě nemá takové zbrojní kapacity.

V budoucnu to proto nechce podcenit a investuje značné částky napříč obranným průmyslem, a Velká Británie není výjimkou. Výrobu dělostřelecké munice chce podpořit částkou 1,5 miliardy liber, což je v přepočtu 44,3 miliard korun. Jednat se má o 155mm a 105mm granáty. Cílem je prý zajistit, aby ozbrojené síly zůstaly připraveny posílit národní bezpečnost.

Těžké ztráty Ruska: ve válce proti Ukrajině už ztratilo 4 000 tanků, tvrdí čeští analytici. Údaj je to zcela reálný

Je to v souladu se strategickým přezkumem obrany, který zahrnuje plány na zvýšení výdajů na obranu na 2,5 % HDP do roku 2027 s dalším zvýšením na 3 % za příští vlády. Výrobu navyšuje také americká zbrojovka, která chce produkovat 1,2 milionu dělostřeleckých granátů ročně. Kolik jich mají dodávat armádě nově továrny, však nebylo specifikováno, ale Armádní Zpravodaj soudí, že se může jednat o vyšší desítky až nižší stovky tisíc ročně.

Nedávno se také rozhodla Francie, že začne vyrábět na svém území dělostřelecký střelný prach, aby byla soběstačnější. A jelikož se jí podařilo ztrojnásobit výrobu domácích houfnic CAESAR, jak Armádní Zpravodaj informoval v dubnu 2025, je zřejmé, že s dělostřelectvem počítá ve velkém i ona. Na bojišti má ostatně devastační i psychologický efekt.

Článek Rusko vzbudilo Velkou Británii: extrémně navyšuje výrobu dělostřelecké munice. Ukázalo se, že je zcela nezbytná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Instrukce pro armádu, vládu, a snad i civilisty

Aktualizovaný tajný „plán obrany vlasti“ má definovat strategii pro první dny následující po útoku nepřátelského cizího státu na britské území. Vedle toho, jak bude reagovat armáda na vypuknutí války, zahrnuje evakuaci kabinetu ministrů a královské rodiny do bunkrů, stejně jako zajištění veřejného vysílání a akumulaci zdrojů, které jsou pro vedení války nezbytné.

„Rusko může zaútočit na NATO už za 2 roky,“ zní od litevské ministryně obrany. Žádných 5 let už Evropa nemá

Zahrnovat bude scénáře, v nichž je Spojené království napadeno konvenčními raketami, jadernými hlavicemi nebo kybernetickými útoky, které byly dříve považovány za omezenou hrozbu, a nejspíše i ze vzduchu a po zemi, potažmo po vodě s možností vylodění. Armádní Zpravodaj připomíná, že došlo k poslední významné aktualizaci plánů před rokem 2005. Rovněž mají přitom zahrnovat doporučení, jak vést v případě války vládu.

Sami britští představitelé jsou obzvláště znepokojeni plynovými terminály a pěti provozovanými jadernými elektrárnami, z nichž by mohl radioaktivní materiál unikat po celé zemi a způsobit tím velké dlouhodobé bezpečnostní, zdravotní, environmentální a ekonomické důsledky. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že by ale k útokům na ně docházet nemělo.

Rusové posouvají frontu na severu a nezadržitelně se blíží. Ukrajinci ve strachu prchají, nedokáží je zastavit

Nemělo, to je důležité. Zakazují to totiž Ženevské konvence akceptované i Ruskem, jak vysvětlují odborníci na mezinárodní právo z Völkerrechtsblog. To sice nejednou prokázalo, že ne všechna ustanovení jsou pro něj závazná – v prosinci 2023 třeba vyšlo najevo, že nasazuje proti vojákům na frontě plyn, v čemž pokračuje nárazově i dnes (včetně jiných zakázaných látek).

Útok na jadernou elektrárnu by si na druhou stranu dle názoru redakce Armádního Zpravodaje na svědomí jenom tak nevzala. Sice se párkrát pokusila zaútočit na pozůstatky té černobylské, a dokonce i na některé provozované hlavně na západě Ukrajiny, ale to spíše z důvodu, aby vyřadila energetickou infrastrukturu – na samotné reaktory nejspíše útoky mířeny nebyly.

Ztráty ruské armády budou v roce 2025 zcela katastrofální, míní britská rozvědka. Aktuální vývoj tomu napovídá

Vedle toho, že by to zamořilo Evropu, by tím ohrozilo i vlastní vojáky a civilisty, a zdevastovalo území. A to prostě neriskne. Velká Británie se každopádně připravuje i na tuto možnost, včetně napadení klíčových dopravních uzlů, vojenských zařízení, energetické a komunikační infrastruktury, jíž tvoří třeba podmořské kabely, a na kybernetickou válku.

Úplné podrobnosti bohužel známy nejsou, ale redakce Armádního Zpravodaje soudí, že budou zahrnovat komplexní řešení i pro obyvatele. Možná i po vzoru Německa, kde chtějí někteří politici připravit na možnou válku celý národ, a to včetně dětí na základních školách.

Článek Tajné plány říkají, jak bude Velká Británie reagovat na válku s Ruskem. Předpokládá totální útok raketami, po zemi i ze vzduchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z britské armády houfnice AS90 úplně zmizela

Ačkoliv mnohé země pomáhají Ukrajině tak, aby si vždy ponechaly dostatek techniky i prostředků na vlastní obranu, Velká Británie do toho šla – alespoň v oblasti samohybných houfnic – poněkud po hlavě. Rozhodla se, že jí daruje nejspíše všechny své AS90, čímž si de facto zlikvidovala vlastní dělostřelectvo, které dnes tvoří pouze 14 švédských houfnic L52 Archer.

Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev

O jaký přesně počet se jednalo, však není jasné, různé zdroje, které Armádní Zpravodaj prověřil, se totiž v tvrzeních rozchází, Nejpravděpodobnější se jeví číslo 68, jak uvádí Censor s tím, že britská armáda postupně snižovala zastoupení AS90 ve svých ozbrojených silách, přičemž dodala na Ukrajinu jak bojeschopné kusy, tak nebojeschopné sloužící na náhradní díly. Kdysi jich mívala více, ještě v roce 2016 až 89, ale jejich počet postupně snižovala.

Armádní Zpravodaj hodnotil houfnici AS90 v březnu 2024 jako velice dobrou, ačkoliv s velkým handicapem, který ji bohužel oproti ostatním srážel. Má totiž hlaveň o délce pouze 39 ráží, což je oproti standardu 52 ráží podstatně méně, a tak je její dostřel jenom 24,7 kilometrů, i když s tzv. asistovanými projektily až 30 kilometrů – nicméně ani to není takový úspěch.

3 ruští vojáci neuposlechli rozkaz a stihl je extrémně krutý trest. Jejich důstojník je zavřel do klece a odpálil granátem

Alespoň však může využívat veškeré standardní střelivo NATO, přičemž je její kadence až 6 ran za minutu a má zásobu munice na 48 ran. Ukrajinští vojáci si ji navíc chválí jako velice spolehlivou, i když musí být kvůli kratšímu dosahu blíže frontě. Samy britské ozbrojené síly mimochodem v listopadu 2024 uvedly, že se s houfnicemi AS90 loučí 1. pluk královského jízdního dělostřelectva umístěný v Estonsku, čímž také zanikla jejich služba ve Velké Británii obecně.

Článek Velká Británie ukončila dodávky houfnic AS90 na Ukrajinu. Nedostane už ani jedinou, obdržela jich ovšem vyšší desítky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci odchází, nemotivuje je ani vyšší plat

Armádní Zpravodaj rozebíral krizi v armádě Velké Británie již koncem prosince 2024, kdy vyšlo najevo, že z ní odešlo za rok až 15 000 vojáků; 3 ze 4 nových zájemců navíc nakonec odmítnou vstoupit, i když projdou testy. Motivační pro ně není ani navýšení odměn, které bylo největší za posledních 20 let. V soukromém sektoru platí lépe a nehrozí jim riziko války.

Ukrajinci napadli klíčovou továrnu na výrobu ruských S-300 a S-400. Ale nejspíše neuspěli, PVO je odrazila

Velká Británie začala také masivně investovat do obrany a rozjela mnoho programů, například modernizaci Challengerů 2 na Challengery 3, vývoj letounu 6. generace, ale i mnoho dalšího, a vedle toho staví novou třídu jaderných ponorek zvanou Dreadnought, jejíž význam pro budoucnost země hodnotil Armádní Zpravodaj již v září 2022.

Tony Radakin uvedl, že podle posledních vládních statistik bylo v britských ozbrojených silách v lednu 180 780 příslušníků, z nichž 127 040 procházelo plným vojenským výcvikem jako rekruti. Oproti zmíněným bezmála 15 000 výpovědím za poslední rok přitom vstoupilo 12 850 vojáků, a zároveň se podařilo snížit počet odchodů o 8 % ve srovnání s předchozím rokem, zatímco počet rekrutů se zvýšil o 20 %. I tak ale může trvat 3 roky, než dojde ke zvratu.

Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že to je nezbytné, pokud chce sehrávat významnou roli v případné obraně proti ruskému útoku, nebo v jeho odstrašení. „Námořnictvo se stabilizovalo a začíná růst. Letectvo je poměrně stabilní, zatímco armáda je stále na trajektorii snižování stavů,“ dodal náčelník štábu obrany Tony Radakin.

Česko neskutečně valí! Už zajistilo Ukrajině 400 000 dělostřeleckých granátů a nezastavuje. V záloze má ještě dalšího 1,5 milionu

Nedávno se také ukázalo, že Velká Británie simulovala ruský raketový útok na své území – stejný, jakému čelila Ukrajina v první den invaze – a ukázalo se, že by ho zdaleka nedokázala odrazit. Z toho všeho je patrné, že by sama nezmohla proti ruským ozbrojeným silám víceméně nic. Ale pochopitelně je potřeba vnímat, že je součástí NATO, takže by bojovala po boku možná i desítek armád z jiných zemí, pakliže by na vojenskou konfrontaci s Ruskem došlo.

Článek Armáda Velká Británie upadá do hluboké krize, ročně ji opustí tisíce vojáků. Na boj s Ruskem nemůže pomyslet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nároky na Challenger 3 budou vysoké

Zařadit do výzbroje nový nebo zásadně modernizovaný tank, jakým je Challenger 3, není snadný proces. ArmyRecognition uvádí, že britská armáda musí pochopitelně provést rozsáhlé testy v terénu, které ho podrobí situacím, při nichž vojáci ověří jeho výkonnost a odolnost za provozních podmínek. Jde o velice náročný a důležitý proces zvláště u obrněnce, který ještě ničím podobným neprošel, a není tak odzkoušený v jiných ozbrojených silách, i když nějaké testy probíhají vždy. Údajně se má ale jednat o nejpokročilejší tank na světě.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie / Creative Commons / OGL

Challenger 3 obsahuje oproti předchůdci řadu podstatných změn. Jednou z největších je instalace jiné věže s novým hlavním kanonem – britská armáda na svých stránkách uvádí, že jde o kanon L55A1 ráže 120 mm s hladkým vývrtem o délce 55 ráží schopný střílet municí NATO a vylepšenou municí. Challenger 2 má sice kanon stejné ráže, ale jeho hlaveň je drážkovaná, takže vyžaduje jinou munici než alianční spojenci.

Challenger 3 nebude hojně zastoupen

Ačkoliv je už současný britský tank proslulý svou odolností, bude na tom nový mnohem lépe. Zajistit to má instalace modulárního přídavného pancéřování a připraven má být i na montáž systému aktivní ochrany Trophy, což se v současnosti stává standardem. Vylepšené budou též systémy řízení palby, zaměřování nebo komunikace, což zajistí vysokou pravděpodobnost zasažení nepřítele. K obsluze jsou třeba 4 vojáci, automatické nabíjení bude chybět.

Britská armáda by mohla být na nový tank přezbrojena v roce 2030, a to přesto, že s nimi původně ve své koncepci ani nepočítala, ale pod vlivem zkušeností změnila rozhodnutí. Tanků bude však méně než nyní, celkově 148, uvádí Wikipedia. Část z nich bude pravděpodobně umístěna na kontinentu, protože britské ozbrojené síly udržují významnou sílu na východním křídle NATO k ochraně svých aliančních spojenců u hranic s Ruskem nebo Běloruskem.

Článek Vývoj britských tanků Challenger 3 zdárně pokračuje. Až budou hotové, zaujmou zřejmě obranné postavení i proti Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.