Nejde o zbraň, ale o mozkovnu

Dánsko si neobjednalo nový radar ani rušičku. Objednalo si centrální nervový systém. Dne 8. října 2026 dánská akvizační agentura FMI veřejně oznámila smlouvu se společností Systematic na dodávku softwaru SitaWare Suite, konkrétně modulů SitaWare Headquarters a SitaWare Insight. Jde o systém velení a řízení (C2), který má propojit senzory rozmístěné po celém Dánsku, operátory z různých složek a všechny dostupné protidronové prostředky do jednoho sdíleného obrazu situace v reálném čase.

Klíčová je přitom role umělé inteligence. Modul SitaWare Insight využívá zpracování přirozeného jazyka, počítačové vidění, detekci anomálií a takzvanou agentickou AI, která dokáže sama prohledávat historická i aktuální data a hledat v nich vzorce a odchylky. Operátor tak nedostane jen tečku na mapě, ale kontextuální vyhodnocení: co to je, jak se to chová, čemu se to podobá a jaká reakce dává smysl.

Systém přitom nenahrazuje člověka v rozhodnutí o zásahu. Odstraňuje ale zahlcení, které na podzim 2025 vedlo k tomu, že stovky hlášení končily v tabulkách a e-mailech místo ve společném operačním obrazu.

Dvě smlouvy, dvě vrstvy, jeden cíl

Systematic není jedinou firmou, která dánskou protidronovou obranu staví. Už v srpnu 2026 podepsala FMI smlouvu se společností Terma, která dodává senzorovou a datově-fúzní vrstvu: radary SCANTER, elektrooptické a infračervené kamery, RF senzory a vlastní platformu Helion s AI klasifikací a prioritizací cílů. Terma sbírá data a slučuje je do společného dronového obrazu. Systematic nad tímto obrazem staví prostředí pro velení, analýzu a koordinaci reakce napříč vojenskými i civilními složkami.

Rozdíl mezi oběma vrstvami se dá přirovnat jednoduše: Terma je oči a uši, Systematic je mozek a dispečink. Protiopatření samotná (rušení signálu, interceptorové drony, případně kinetické prostředky) jsou pak efektory, které systém nasměruje tam, kde je třeba.

Zajímavé je i srovnání s ukrajinskou linií vývoje. Terma spolupracuje s ukrajinskou firmou Odd Systems na autonomním dronovém interceptoru, tedy přímo na „lovci“, který má identifikovat a fyzicky zničit nepřátelský dron. Dánská sestava Systematic je oproti tomu čistě rozhodovací a koordinační vrstva. Obě linie se doplňují, ale řeší zásadně odlišnou část problému.

Proč „první v NATO“ a co to znamená

Anglická tisková zpráva společnosti Systematic mluví o „prvním známém kontraktu člena NATO na C2 připravené integrovat AI analýzu pro protidronovou obranu“. Dánská verze téhož oznámení formulaci mírní na „mezi prvními v NATO“. Přesné čtení je tedy takové: Dánsko je první známý člen Aliance, který veřejně uzavřel kontrakt na národní velicí vrstvu připravenou na AI pro protidronovou obranu. To neznamená, že by nikdo v NATO dříve neměl žádné protidronové systémy.

Protidronová řešení už chrání londýnské letiště Heathrow od roku 2019, norské základny Ørland a Evenes dostaly kompletní C-UAS sestavu s velením, senzory i efektory v letech 2025–2026. NATO samo intenzivně testuje interoperabilitu protidronových buněk v rámci iniciativy Layered Counter-UAS. Jenže všechna tato řešení jsou buď lokální (chrání konkrétní objekt), nebo experimentální. Dánsko jako první staví celonárodní vrstvu, která má pokrýt letiště, přístavy, energetická zařízení, vládní budovy i vojenské základny současně.

Navíc SitaWare není žádný okrajový experiment. Od roku 2024 je standardem NATO pro pozemní operace a v červnu 2026 Systematic předváděl modul Insight přímo v sídle Aliance v Bruselu. Systém je kompatibilní s aliančním standardem FMN a s formátem Coalition Shared Data, což znamená, že dánský protidronový obraz půjde sdílet se spojenci v rámci Joint Expeditionary Force i širšího NATO, samozřejmě v rozsahu, který dovolí klasifikace a politické rozhodnutí.

Ruský stín nad Baltským mořem

Přímý veřejný důkaz, že za dronovými incidenty v Dánsku stojí Rusko, dosud chybí. Dánský ministr obrany po událostech u Kastrupu výslovně řekl, že definitivní potvrzení o zapojení cizího státu možná nikdy nepřijde. Jenže kontext je výmluvný.

Dánská vojenská rozvědka FE v hodnocení z 24. září 2026 varovala před další eskalací ruské hybridní války proti NATO a výslovně připustila scénář falešné vlajky, tedy použití dronů ukrajinské výroby, které by měly odvést pozornost od skutečného původce. Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Rusko během ní opakovaně prokázalo ochotu používat drony nejen na bojišti, ale i k průzkumu, zastrašování a testování reakcí protivníka.

Dánsko tím nevyhlašuje neprostupný štít. Ale velmi viditelně zavírá slabinu, kterou může využívat státní i nestátní protivník. Zkracuje čas mezi okamžikem, kdy se na radaru objeví neznámý objekt, a okamžikem, kdy někdo rozhodne, co s ním. A právě v tomto časovém okně, v minutách nejistoty, chaotických telefonátů a nekoordinovaných hlášení, se skrývá prostor, který protivník využívá.

Co to znamená pro Česko

Česká armáda podobnou problematiku řeší, byť v jiné fázi. Na cvičení Drone Shield 2026 testovala celý řetězec od detekce přes klasifikaci po eliminaci dronu. Cvičení Federated Cloud 2026 prověřilo spolupráci armády, policie a hasičů při ochraně kritické infrastruktury. Na úrovni státu funguje výbor pro protidronovou obranu v rámci Bezpečnostní rady a k 1. lednu 2027 má vzniknout specializovaný experimentální subjekt pro validaci pokročilých technologií.

Veřejně potvrzený národní kontrakt na velicí vrstvu připravenou na AI ve stylu Dánska se nám ale v českých zdrojích zatím dohledat nepodařilo. Česko je v pozici, kdy technologie zná, cvičí s ní a institucionálně ji ukotvuje, ale k systémovému nákupu celonárodní vrstvy má ještě kus cesty.

Dánsko ukázalo, že nejdůležitější protidronová zbraň není nový radar ani nová rušička. Je to schopnost z dvou set chaotických hlášení udělat během sekund jedno sdílené rozhodnutí. A přesně tuhle schopnost teď Rusové, ani nikdo jiný, nebudou moci snadno obejít.

Článek Dánsko jako první země NATO objednalo systém řízený AI, který má zastavit drony. Rusové už nedostanou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Kodaň hledí k Paříži

Říct, že se Dánsko odvrací od Ameriky, neznamená, že opouští NATO nebo trhá transatlantickou vazbu. Ještě v srpnu 2025 Kodaň společně se Švédskem a Norskem financovala přes NATO dodávky amerických zbraní pro Ukrajinu. Posun je jinde, v tom, že automatická preference amerických systémů přestala být samozřejmostí.

Zlomovým momentem bylo referendum z 1. června 2022, v němž Dánové zrušili svou obrannou výjimku v EU. Následná obranná dohoda na léta 2024–2033 mluví o „plném zapojení“ do evropské obranné spolupráce. Válka Ruska proti Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, tento směr urychlila. A pak přišel Trumpův tlak kolem Grónska, v lednu 2025 i v lednu 2026, na který Francie reagovala obranou „nedotknutelnosti hranic EU“. Emmanuel Macron označil grónskou situaci za „strategický budíček“ pro celou Evropu a spojil ji s potřebou posílit obranu v Arktidě. Politická a průmyslová linka se tak sešly ve stejný čas.

Fregata, která má nahradit legendu

Současné dánské fregaty třídy Iver Huitfeldt, tři lodě o výtlaku 6 645 tun, délce 138,7 metru a dosahu přes 16 668 km (9 000 námořních mil), patří k nejschopnějším v severní Evropě. Jenže odtajněná zpráva z jejich nasazení v Rudém moři v březnu 2024 odhalila technické potíže s radarem, řízenými střelami ESSM i municí ráže 76 mm. Dánsko sice průběžně posiluje jejich výzbroj, nakupuje ESSM Block 2 a norské protilodní střely NSM jako náhradu za stárnoucí Harpoony, ale debata o nástupci už běží.

Francouzská FDI (Frégate de Défense et d’Intervention) od Naval Group je kompaktnější: 4 500 tun výtlaku, 122 metrů délky, rychlost 27 uzlů a autonomie 45 dní na moři. Její páteří je radar Sea Fire se čtyřmi pevnými panely a 360stupňovým pokrytím a 32 vertikálních odpalovacích buněk Sylver pro střely rodiny Aster:

• Aster 15 – dosah přibližně 30 km, určena proti letounům a střelám na kratší vzdálenost
• Aster 30 – dosah přibližně 100 km, rychlost až Mach 4,5 (přibližně 5 500 km/h), schopná ničit letouny, střely s plochou dráhou letu i balistické cíle (ve variantě B1NT)

K tomu loď nese osm protilodních střel Exocet, systém RAM pro blízkou obranu, torpéda MU90 proti ponorkám, kanon ráže 76 mm, vrtulník o hmotnosti do 10 tun a bezpilotní prostředek. První kus pro francouzské námořnictvo, Amiral Ronarc’h, zahájil námořní zkoušky v říjnu 2024 a byl dodán v říjnu 2025. Řecko si objednalo čtyři kusy a Naval Group uvádí kapacitu až dvě lodě ročně.

Proč právě tato loď znepokojuje Rusko

Nejde o magické číslo 32 střel samo o sobě. Americký torpédoborec třídy Arleigh Burke jich nese 96, japonský Maja 96 a čínský typ 055 dokonce 112. Síla FDI spočívá v něčem jiném, v kombinaci moderní senzoriky, digitální architektury a oblastní protivzdušné obrany na relativně kompaktním trupu, navíc stavěném podle standardů NATO.

V prostředí Baltu, kde dánský námořní plán z dubna 2025 výslovně jmenuje Rusko jako důvod urgentních akvizic, by taková loď komplikovala ruským strojům přístup do prostoru. Střely Aster 30 s dosahem 100 km a rychlostí Mach 4,5 dokážou zasáhnout cíle, které konvenční systémy kratšího dosahu nestihnou zachytit. Formulace „děsit“ je nadsázka, ale vojenský efekt je reálný, zvlášť pokud by Dánsko provozovalo několik takových lodí současně s pozemním SAMP/T.

Konkurence z Jižní Koreje a otevřené otázky

Vedle FDI se v dánské debatě objevují i jihokorejské návrhy od HD Hyundai Heavy Industries, konkrétně HDF-4000 (4 000 tun, 129 metrů, 30 uzlů) a těžší HDF-6000 v kategorii 6 000 tun. Zatímco u FDI jsou schopnosti podrobně zdokumentované, u korejských konkurentů v otevřených zdrojích chybí srovnatelný přehled parametrů: počet buněk svislého odpalovacího systému, typ senzorů ani protiponorkový balík nelze zatím férově porovnat bod po bodu.

Podle zahraničních informací se v zákulisí mluví o cíli podepsat smlouvu na fregaty do konce roku 2026. Pokud by Kodaň sáhla po FDI, první loď by při současném tempu Naval Group realisticky dorazila kolem let 2029 až 2031, v závislosti na konfiguraci a případné lokalizaci výroby.

Co to znamená pro Česko a širší Evropu

Dánský krok posiluje legitimitu evropských, neamerických voleb uvnitř NATO. Česká republika už má jinou architekturu protivzdušné obrany, izraelský SPYDER, švédský RBS-70 NG, radary MADR a objednané stíhačky F-35, takže přímý přenos dánského modelu nedává smysl. Prostor pro francouzskou spolupráci by se u nás otevíral spíš ve vyšší vrstvě, třeba u protibalistické obrany, nikoli jako kopie kodaňského přístupu.

Skutečný příběh není rozchod s Amerikou. Je to okamžik, kdy evropská suverenita přestává být rétorickým cvičením a poprvé se přelévá do konkrétních námořních kontraktů, se vším, co to znamená pro průmysl, logistiku i budoucí podobu obrany severního křídla NATO.

Článek Dánsko se odvrací od Ameriky a sází na Francii. Zvažuje dokonce její fregaty s 32 raketami, které Rusy děsí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je M23 a proč vznikl jako společný projekt

Označení M23 nese norskou verzi systému, ale samotný projekt Nordic Combat Uniform (NCU) je prvním společným akvizičním programem svého druhu v rámci NORDEFCO, severské obranné spolupráce. Zapojeny jsou čtyři země: Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko. Island sice do NORDEFCO patří, ale jako země bez vlastní armády do projektu nevstupuje.

Důležité je rozumět tomu, co „společná uniforma“ znamená, a co ne. Všechny čtyři armády sdílejí stejný design, stejné technické požadavky a stejné konfigurace vrstev. Každá země si ale ponechává vlastní národní kamuflážní vzor na vnějších vrstvách. Mimo společnou rámcovou smlouvu zůstávají i pokrývky hlavy, rukavice, obuv a část osobní ochrany, které si státy pořizují samostatně.

Projekt přitom není reakcí na ruskou agresi z roku 2022. Zadání vzniklo už v roce 2014, subprojekt NCU byl formálně zahájen v únoru 2016 a rámcová smlouva s norským dodavatelem Oskar Pedersen AS byla podepsána 8. února 2022, tedy šestnáct dní před ruskou invazí na Ukrajinu. Hodnota rámcové dohody činí přibližně 11,2 miliardy korun a platí sedm let. Bezpečnostní kontext se ale od podpisu dramaticky změnil, a právě proto má zavádění u ruské hranice ostřejší náboj, než autoři projektu před deseti lety předpokládali.

Vrstva po vrstvě: od vlněného prádla po zimní maskování

Jádrem M23 je princip vrstvení. Nejde o jednu bundu a jedny kalhoty, ale o kompletní oděvní systém pokrývající vojáka od kůže až po svrchní maskování. Norské ozbrojené síly popisují sestavu takto:

• Spodní vrstva: vlněné prádlo včetně triček a podprsenek (poprvé systematicky řešených i pro vojákyně).
• Izolační mezivrstva: vlněná síťovina a froté vrstva pro odvod vlhkosti a udržení tepla.
• Bojová vrstva: uniformní bunda a kalhoty z nehořlavé textilie s integrovanou ochranou kolen a loktů.
• Zateplovací vrstva: dva různé sety bund a kalhot pro odstupňované teplotní podmínky.
• Nepromokavá vrstva: svrchní oděv proti dešti a mokrému sněhu.
• Zimní kamufláž: vnější maskování přizpůsobené zasněženému terénu.

Právě nehořlavost bojové vrstvy stojí za zmínku. Norská armáda výslovně uvádí, že bunda i kalhoty jsou vyrobeny z nehořlavé textilie. Praktický význam je zřejmý: ochrana při záblesku výbuchu, práci kolem vozidel a v bojovém prostředí obecně. Přesné materiálové složení ani certifikační normu veřejné zdroje neuvádějí, ale samotný požadavek na nehořlavost řadí M23 do kategorie moderních bojových oděvů srovnatelných s americkým systémem ECWCS (Extended Cold Weather Clothing System) nebo britským PCS (Personal Clothing System). Americký ECWCS pracuje se sedmi vrstvami pro chladové podmínky, britský PCS je koncipován jako adaptabilní systém s vrstvami od trika po větruodolný termo-smock. M23 se jim podobá logikou, ale odlišuje se tím, že jde o čtyřstátní akvizici, a tím, že norský popis zahrnuje skutečně celou sestavu od spodního prádla po zimní maskování v jednom uceleném systému.

Kamufláž, která není jen bílá

Za vývojem norského kamuflážního vzoru stojí Forsvarets forskningsinstitutt (FFI), norský obranný výzkumný ústav. Práce začaly už v roce 2012. Výzkumníci sbírali barvy a tvary norské přírody na více než padesáti lokalitách, vytvářeli počítačem generované varianty a testovali je na figurínových torzech přímo v terénu i na obrazovkových detekčních testech se stovkami vojáků.

Zimní vzor je přitom záměrně daleko od jednobarevné bílé. Sníh v Norsku totiž není jednolitě bílý, obsahuje stíny, skvrny holé země, keře a vegetaci. Bílá v norském zimním vzoru vychází z měření skutečného sněhu, šedá je inspirovaná březovou kůrou. Výsledkem je maskování, které funguje v reálném severském terénu, ne na idealizovaném sněhovém poli.

FFI navíc testovalo výkon celého oděvního systému v mokrém chladu, tedy v podmínkách, které jsou pro severské operační prostředí kritické. Špatná výstroj v norské zimě neznamená jen nepohodlí. Znamená rychlý pokles tělesné teploty, ztrátu jemné motoriky a v konečném důsledku snížení bojeschopnosti celé jednotky.

Polní zkoušky se 480 vojáky a cesta k sériové výrobě

Než se M23 dostal do výroby, prošel rozsáhlými polními zkouškami. Na přelomu let 2019 a 2020 testovalo zbývající dodavatelské systémy v terénu 480 vojáků ze všech čtyř zúčastněných zemí. Zkoušky probíhaly od prosince do května, tedy přes celou zimu a jarní tání, a ověřovaly požadavky pro muže i ženy. Detailní bodové výsledky jednotlivých systémů zveřejněny nebyly, ale zkušenosti a expertiza ze čtyř armád byly zapracovány do finální specifikace.

Oproti předchozímu norskému stejnokroji, jehož vizuální podoba se v zásadě nezměnila od 70. let minulého století, přináší M23 zásadní posun. Dřívější vrstvy byly nakupovány od různých dodavatelů a ne vždy spolu dobře fungovaly. Nový systém je integrovaný, jednotlivé vrstvy jsou navrženy tak, aby na sebe navazovaly a společně tvořily funkční celek. Přibyly i praktické detaily: více velikostí a střihů, lepší přizpůsobení ženským postavám a konfigurace nejen pro arktické podmínky, ale i pro džungli a suché pouštní prostředí při zahraničních operacích.

Česko jde vlastní cestou

Severský model sdílené akvizice přirozeně vyvolává otázku: existuje něco podobného v českém prostředí? Ve veřejně dostupných dokumentech Ministerstva obrany ČR se nám nepodařilo dohledat konkrétní projekt sdílené bojové uniformy s partnery z NATO nebo Visegrádské skupiny. Česká armáda jde spíš národní cestou, vyvíjí vlastní maskovací vzor MAD21, jehož standard nabývá účinnosti 20. července 2026, a zavádí nový polní stejnokroj. Řeší přitom maskování ve viditelné i infračervené oblasti spektra, což je srovnatelný technický požadavek. Chybí ale veřejně popsaný ucelený systém „od spodního prádla po zimní kamufláž“ po vzoru M23.

Distribuce M23 v Norsku zatím pokračuje směrem od severu na jih. Po posádkách v Sør-Varanger a Porsangeru a po jednotkách Heimevernu v kraji Finnmark mají uniformy postupně dostat všechny norské útvary. Přechod bude trvat několik let a staré uniformy nelze vyřadit přes noc, budou se sbírat, opravovat a dožívat souběžně s novým systémem. Vojáci mají drobná poškození sami záplatovat, větší škody řeší šicí dílny. I udržitelnost je součástí konceptu.

Samotná uniforma válku nevyhraje. Ale voják, který v norské zimě zůstane suchý, teplý a funkční o hodinu déle než protivník, má výhodu, kterou žádná zbraň nenahradí.

Článek 4 severské země zavádí společnou bojovou uniformu M23. Vrstvený systém má obstát u hranic s Ruskem, má i nehořlavou látku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví za vše

V evropském přehledu programů F-35, který Lockheed Martin aktualizoval k květnu 2026, vypadá pořadí takto:

Dánsko se řadí na šesté místo. Před ním stojí jen státy s výrazně většími ozbrojenými silami nebo populací. Za ním zůstává Německo, ekonomický hegemon Evropy s osmdesátimilionovou populací, které si objednalo o osm strojů méně. Polsko, třetí nejlidnatější člen NATO v Evropě, má plánovaných 32 kusů a první tři letouny přiletěly do základny Łask teprve v květnu 2026. Česko se svými 24 objednanými stroji zatím F-35 vůbec neprovozuje a nadzvukové letectvo stále stojí na pronajatých Gripenech, jejichž počet navíc klesne ze 14 na 12.

Proč se Rusko musí ohlížet na sever

Tvrzení, že se Rusko bude Dánska obávat, není o tom, že by Kodaň mohla vést samostatnou válku s Moskvou. Jde o něco jiného, a pro ruské vojenské plánovače nepříjemnějšího. Severní Evropa se proměňuje v hustě propojenou síť uživatelů F-35. Norsko už převzalo kompletních 52 strojů a stalo se prvním státem, který naplnil celou objednávku. Nizozemsko dosáhlo plné operační kapacity v roce 2024 a buduje třetí peruť. Finsko zavádí 64 kusů. A uprostřed toho Dánsko posiluje na 43 letounů.

Pro Rusko to znamená, že od severního Norska přes dánské úžiny až po Balt operuje stále více stealth strojů schopných vzájemně sdílet data, koordinovat útoky a pronikat protivzdušnou obranou. Dánské F-35 už v dubnu 2025 vstoupily do pohotovostní role QRA, tedy okamžité reakce na narušení vzdušného prostoru. V únoru 2026 operovaly společně s americkými a kanadskými silami v severním Atlantiku, v prostoru kolem Grónska, které se v posledních letech stalo jedním z nejcitlivějších bodů arktické geopolitiky.

Rusko má vlastní odpověď páté generace, Suchoj Su-57. Exportní varianta Su-57E podle materiálů Rosoboronexportu deklaruje nízkou radarovou zjistitelnost, schopnost trvalého nadzvukového letu bez forsáže (supercruise), maximální vzletovou hmotnost 34 tun, bojové zatížení 7 500 kg, přeletový dolet 4 000 km a praktický dostup 18 800 metrů. Jenže právě tady začíná problém. Ruské veřejné materiály jsou v detailech výrazně méně transparentní než západní. Počet skutečně vyrobených a bojeschopných Su-57 zůstává nízký (odhaduje se na nižší desítky kusů) a sériová výroba opakovaně naráží na problémy s motory i avionikou. Oproti tomu F-35A nabízí ověřenou stealth koncepci very low observable, rychlost Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h), bojový rádius přes 1 093 km, dolet přes 2 200 km, nosnost zbraní 8 160 kg a motor Pratt & Whitney F135-PW-100 s tahem přibližně 178 kN na přídavném spalování. Klíčová výhoda ale neleží v tabulkových číslech, spočívá v senzorové fúzi, síťovém propojení a v tom, že každý dánský F-35 komunikuje s desítkami dalších aliančních strojů v reálném čase.

Cena ambicí: co stojí stealth flotila

Budování takové síly není levné a Dánsko se tomu nevyhnulo. Dánský nejvyšší kontrolní úřad Rigsrevisionen v červnu 2026 zveřejnil zprávu, podle které ministerstvo obrany téměř deset let podceňovalo skutečné náklady programu. Původní odhad činil 57,1 miliardy dánských korun (zhruba 195 miliard Kč), ale reálné výdaje mají být asi o 14 miliard korun vyšší, tedy přibližně o 48 miliard Kč. Parlament přitom nebyl informován dostatečně transparentně.

Překročení rozpočtu ale nevypovídá o selhání programu jako takového. Náklady nerostou jen kvůli letounům samotným, ale kvůli celému ekosystému kolem nich: náhradní díly, simulátory pro výcvik pilotů, speciální hangáry a infrastruktura na základně Skrydstrup, personální rozšíření a takzvané sady pro zahraniční nasazení. Dánsko navíc oficiálně počítá i s pořízením bezpilotních spolubojových letounů (Collaborative Combat Aircraft), dronů, které budou operovat po boku pilotovaných F-35 jako průzkumné a úderné doprovody. To je koncept, který zatím v Evropě nemá mnoho uživatelů.

Důležitý kontext: Dánsko vstoupilo do vývojového programu F-35 už v roce 1997, tedy jako jeden z partnerů první hodiny. Díky tomu se dánské firmy zapojily do výroby komponentů, vývoje softwaru i údržby. Hodnota dánských průmyslových zakázek dosáhla ke konci roku 2018 přibližně 483 milionů dolarů (asi 11,5 miliardy Kč). Nejde tedy o pouhý nákup hotového produktu z katalogu, ale o hlubokou průmyslovou integraci.

Harmonogram: kdy bude flotila kompletní

Zbývající stroje z původní objednávky 27 kusů mají být dodány v průběhu roku 2026, přičemž plná operační kapacita této části flotily je očekávána od roku 2027. Dalších 16 letounů, politicky schválených v říjnu 2025, bylo podle sekundárního zdroje odkazujícího na pentagonský FY2027 Selected Acquisition Report finalizováno s americkým Joint Program Office k 21. dubnu 2026. Nové stroje mají být rozděleny do výrobních lotů 20, 21 a 22 v poměru 8, 6 a 2 kusy. Celá flotila 43 letounů by měla být kompletní do roku 2030.

Jeden detail stojí za zmínku: třetí dánský stroj z výrobního lotu 17 byl poškozen přímo na montážní lince v důsledku požáru 270voltové baterie. Podle dostupných informací to ale nijak neovlivnilo rozhodnutí o rozšíření flotily, protože poškozený letoun patřil do původní objednávky a politické schválení nákupu dalších 16 kusů padlo nezávisle.

Co to znamená pro český kontext

Pro Česko je dánský příběh zrcadlem i varováním zároveň. Zrcadlem proto, že i relativně malý stát dokáže vybudovat silnou stealth flotilu a stát se klíčovým uzlem alianční obrany. Varováním proto, že české F-35 zatím existují jen na papíře, objednávka 24 kusů je podepsaná, ale letouny dorazí až v dalších letech. Mezitím české nebe hlídá tucet pronajatých Gripenů. Dánsko ukazuje, že samotný nákup je jen začátek: bez investic do infrastruktury, výcviku, simulátorů a personálu zůstane i nejmodernější letoun jen drahou ozdobou hangáru.

Severní Evropa se tiše, ale systematicky mění v nejhustší koncentraci stealth letounů páté generace na světě mimo Spojené státy. Dánsko se 43 stroji F-35A v tomto bloku není statistou, je plnohodnotným hráčem, který už dnes létá ostré mise od Baltu po Grónsko. A právě to je důvod, proč ruští plánovači musí na svých mapách počítat s další červenou značkou na severu.

Článek Malá země buduje jednu z nejsilnějších flotil F-35 v Evropě. Dánska se bude právem obávat i Rusko, které má Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrá munice místo cvičných nábojů

Navenek se operace jmenovala Arctic Endurance a vypadala jako standardní posílení arktické přítomnosti. Dánské ministerstvo obrany i grónská autonomní vláda Naalakkersuisut společně oznámily zvýšenou vojenskou aktivitu 14. a 15. ledna. Nic neobvyklého, v arktické oblasti probíhají cvičení pravidelně.

Jenže pod povrchem se dělo něco zásadně jiného. Podle zjištění DR, která svá odhalení zveřejnila 19. března 2026, s jednotkami letěly krevní konzervy pro polní transfúze a výbušniny určené k případnému zničení ranvejí v Nuuku a Kangerlussuaqu. Vojáci z ženijního pluku a Jutského dragounského pluku měli ostrou munici a byli v režimu bojové pohotovosti. Přesný počet nasazených vojáků nebyl oficiálně zveřejněn; veřejně doložené minimum tvořilo asi 90 stálých příslušníků Arktického velení (Joint Arctic Command), k nimž dorazily neupřesněné posily a několik desítek spojeneckých průzkumných vojáků z evropských zemí.

Klíčový detail: připravenost zničit přistávací dráhy znamenala jediné, zabránit přistání amerických transportních letounů s případným výsadkem.

Proč Dánsko věřilo, že hrozba je reálná

Trumpovy výroky o Grónsku nebyly nové. Už v roce 2019 nabízel Dánsku koupi ostrova a po odmítnutí zrušil plánovanou návštěvu Kodaně. Po svém návratu do Bílého domu v lednu 2025 ale eskaloval. Opakovaně nevylučoval použití vojenské síly a mluvil o Grónsku jako o „strategické nutnosti“ pro Spojené státy.

Zlomem se stala americká operace ve Venezuele ze 3. ledna 2026. Dánské zdroje, jak je shrnula švédská SVT, začaly po ní mluvit o nutnosti brát „všechny scénáře“ vážně. Washington ukázal ochotu jednat vojensky i mimo tradiční spojenecký rámec. Pro malou severskou zemi to byl signál, který nešlo ignorovat.

Důležité je, že veřejně doložený americký invazní plán na Grónsko neexistuje. Dánsko ale nereagovalo na konkrétní plán, reagovalo na kombinaci rétoriky, precedentu a nejistoty. Kolem 21. ledna pak Trumpovi poradci podle Reuters prosadili ústup od vojenské varianty, čímž akutní fáze krize začala polevovat.

Tripwire: zbraň, která nemusí střílet

Nikdo v Kodani neměl iluzi, že by dánská armáda dokázala vojensky porazit Spojené státy. Dánsko disponuje asi 20 000 aktivních vojáků, jeho rozpočet na obranu je zlomkem amerického. V čistě silovém srovnání by šlo o extrémně asymetrický střet.

Smysl nasazení byl jiný a opíral se o logiku takzvaného tripwire, doslova „nástražného drátu“. Přítomnost dánských vojáků s ostrou municí měla přinutit Washington k jednoduchému kalkulu: jakýkoli pokus o převzetí Grónska silou by znamenal ozbrojený útok na území členského státu NATO. První výstřel by padl na dánské vojáky, případně na vojáky dalších evropských spojenců, kteří se na operaci podíleli. Politická cena takového kroku by byla astronomická.

Právní základ obranné reakce přitom nebyl nový. Dánská obranná směrnice známá jako „Forholdsordre“ pochází z roku 1952 a ukládá napadeným jednotkám okamžitě vstoupit do boje bez čekání na další povely z velitelství. V lednu 2026 byla tato obecná norma aplikována na konkrétní scénář, a tím scénářem byla obrana proti nejsilnějšímu členovi vlastní aliance.

Podle analýzy dánského Institutu pro mezinárodní studia (DIIS) skutečnou „zbraní“ Dánska nebyla palebná síla kontingentu, ale politická cena prvního výstřelu. Útok na spojenecké území by fakticky rozbil NATO zevnitř, a to je scénář, který si ani Washington nemohl dovolit.

Grónsko nebylo obejito

Grónská autonomní vláda nebyla pouhým divákem. Předseda Naalakkersuisut 13. ledna 2026 veřejně prohlásil, že „Grónsko není na prodej“ a že v tehdejší krizi volí Dánsko, NATO a Evropskou unii. Následující den grónská vláda spolupodepsala oznámení o zvýšené vojenské přítomnosti a zdůraznila úzkou koordinaci s dánským ministerstvem obrany.

Pro Grónsko, které dlouhodobě usiluje o větší autonomii a případně i nezávislost na Kodani, šlo o paradoxní situaci. Krize posílila jeho politickou pozici, ukázala, že bez souhlasu Grónska se o Grónsku jednat nemá. Zároveň ale zvýraznila bezpečnostní závislost na dánském a aliančním deštníku. Politické posílení neznamená vojenskou soběstačnost.

Co to znamená pro NATO a Česko

Ve veřejně dohledatelných zdrojích se nám nepodařilo najít srovnatelný případ, kdy by členský stát NATO aktivoval obranná opatření s jiným členem aliance jako možným útočníkem. Samotná směrnice z roku 1952 není namířena proti nikomu konkrétnímu; bezprecedentní je kontext, v němž byla použita.

Pro Českou republiku by případný americký útok na Grónsko neznamenal arktickou hrozbu, ale alianční zemětřesení. Článek 5 Severoatlantické smlouvy se vztahuje i na Grónsko jakožto součást dánského území. Oslabení důvěry uvnitř NATO by odvedlo pozornost a zdroje od odstrašení Ruska na východním křídle, tedy přesně tam, kde je bezpečnostní architektura střední Evropy nejzranitelnější. Česká vláda, ministerstvo zahraničí ani Armáda ČR k dánskému rozkazu veřejné stanovisko nevydaly.

Dánsko v lednu 2026 nestavělo armádu proti Americe. Stavělo překážku, jejíž překročení by stálo víc, než kolik by Grónsko kdy mohlo přinést.

Článek Dánsko poslalo vojáky s ostrou municí bránit Grónsko. Rozkaz zněl jasně: Zastavit případný útok USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna skořápka, mnoho rolí

Klíč k pochopení celého konceptu leží ve vnějším tvaru podu. Terma při vývoji Multi-Mission Podu zachovává identickou vnější geometrii, jakou má už schválený kanónový pod s 25mm rotačním kanónem GAU-22/A. Tento kanón od General Dynamics má kadenci 3 300 ran za minutu, váží přibližně 50 kilogramů a je standardní výzbrojí všech tří variant F-35; u verze A je uložen interně, u verzí B a C právě v externím podu.

Zachování stejného tvaru znamená, že aerodynamika a radarový podpis zůstávají vůči původnímu kanónovému podu nezměněny. Odpadá tak podstatná část letových zkoušek a certifikačních prací, které by jinak nový pod vyžadoval. Podle Termy samotný kanónový pod spolkl přes 100 000 inženýrských hodin a do července 2022 firma dodala více než sto kusů. Budovat něco takového od nuly podruhé by stálo roky a miliardy.

Co všechno může Multi-Mission Pod nést, Terma popisuje v široké škále:

• elektronický boj a sebeochrana,
• zpravodajské a průzkumné senzory,
• skryté nesení munice,
• dodatečné rušičky a klamné cíle,
• generátory energie pro budoucí systémy,
• zbraně řízené energií.

Proč až teď a proč právě Dánové

Terma není v programu F-35 žádný nováček. Firma se do něj zapojila už v roce 2004 a kromě kanónového podu dodává i další komponenty. Právě dlouholetá zkušenost s jedinou certifikovanou externí zástavbou jí dává výhodu, kterou žádný jiný výrobce veřejně nenabízí. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo najít konkurenční koncept, který by pro F-35 stavěl na opětovném využití už schváleného podu.

Proč to nepřišlo dříve? Odpověď je v samotné filozofii F-35. Letoun páté generace byl od počátku navržen tak, aby nesl zbraně, palivo i senzory interně, právě proto, aby si udržel nízkou radarovou odraznost. Oficiální materiály Lockheed Martin výslovně zdůrazňují, že interní nesení eliminuje aerodynamický odpor externích závěsníků a zachovává nízkou pozorovatelnost. Tlak na specializované externí moduly přichází až nyní, když platforma dozrává a operátoři zjišťují, že potřebují víc než jednu konfiguraci pro různé scénáře.

Podle Army Recognition, který cituje výroky Dana Jurty z FlightGlobal, Terma v první polovině roku 2026 vedla předběžná jednání s americkým Joint Program Office. Prioritou v těchto rozhovorech je přežitelnost, tedy schopnost letounu přežít v prostředí moderní protivzdušné obrany. Jurta hovořil o fyzické integraci nové schopnosti v řádu měsíců, nikoli let, právě díky už kvalifikované struktuře podu.

Co to znamená pro české F-35

Tady je zásadní háček. Česká republika v lednu 2024 podepsala kontrakt na nákup 24 letounů F-35A, tedy verze s interním kanónem GAU-22/A. Varianta A žádný externí kanónový pod nepotřebuje a nemá ho. Multi-Mission Pod v současné podobě vychází výhradně z podu pro F-35B a F-35C.

Pro české letectvo by tedy musela vzniknout samostatná integrační a certifikační cesta, schválená americkou stranou a programovou kanceláří JPO. Nic takového zatím veřejně doloženo není. Česká republika navíc není partnerskou zemí programu F-35, ale nakupuje přes mechanismus Foreign Military Sales, což přidává další administrativní vrstvu.

To neznamená, že se koncept modulárních podů nemůže časem rozšířit i na verzi A. Znamená to ale, že cesta od dánského nápadu k českému letišti je podstatně delší, než by se mohlo zdát.

Kompromisy, které nikdo neobejde

Každý externí pod na letounu s nízkou pozorovatelností je kompromis. Proti čisté konfiguraci s interní výzbrojí se zvýší radarový průřez i aerodynamický odpor; přesná čísla jsou utajená, ale fyziku neošidíte. Terma argumentuje tím, že vůči původnímu kanónovému podu zůstává podpis stejný. Jenže kanónový pod sám o sobě už nízkou pozorovatelnost zhoršuje oproti „čistému“ trupu.

Srovnání s klasickými externími pody na starších strojích, jako jsou zaměřovací kontejnery LITENING na F-16 nebo Eurofighteru Typhoon, ukazuje podstatný rozdíl v přístupu. Tyto pody se věší na standardní závěsníky jako samostatné funkční celky. Terma naopak nabízí koncept, kde vnější obal zůstává konstantní a mění se jen vnitřní náplň, což je z hlediska certifikace a integrace do avioniky F-35 zásadně jiná kategorie.

Zbývá také otázka rychlosti. I kdyby fyzická zástavba trvala měsíce, cesta k operačnímu nasazení u F-35 bývá výrazně delší. Zpráva amerického úřadu DOT&E za fiskální rok 2025 dokumentuje opakované sklouzávání harmonogramů při zavádění nových schopností. Software, testování, schvalování, to všechno zabere čas, který se měří spíš v letech.

Terma přesto drží v rukou kartu, kterou nikdo jiný nemá: jedinou certifikovanou externí zástavbu pro F-35 a odvahu říct, že její obsah nemusí být navždy kanón. Jestli se z toho stane sériový produkt, rozhodne JPO. Ale samotný nápad, vzít to, co už funguje, a dát tomu nový účel, je přesně ten druh inženýrské pragmatičnosti, která v obranném průmyslu bývá vzácnější než nejnovější technologie.

Článek Dánové přišli s trikem, jak z F-35 udělat úplně jiný stroj. Stačí vyměnit jednu součástku pod trupem a nasadit modul Terma se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ministerstvo vědělo, parlament ne

Klíčové zjištění auditorů nemíří proti americkému výrobci Lockheed Martin. Míří proti dánskému ministerstvu obrany. Podle plné auditorské zprávy resort držel původní odhad 57,1 miliardy DKK až do ledna 2026, přestože signály o rostoucích nákladech dostával nejpozději od roku 2021. Už v letech 2021 až 2023 ministerstvo znalo vyšší výdaje na společné programové poplatky, servis i výcvik. Některé z těchto vícenákladů dokonce od roku 2023 tiše započítávalo do běžného rozpočtování, ale celkový odhad pro parlament neaktualizovalo.

Nejde o novinku. Už v říjnu 2017 dánský kontrolní úřad upozornil, že ministerstvo neprokázalo některé významné předpoklady a podcenilo nejistotu ve svém rozhodovacím podkladu pro nákup 27 kusů. Tehdejší varování zůstalo bez dostatečné odezvy. Výsledkem je devět let příliš optimistických čísel, která parlament používal při rozhodování o jedné z největších dánských vojenských investic v historii.

Problém, který nemá jen dánský pas

Dánsko není osamělé. Vzorec podhodnocených životních nákladů F-35 se opakuje s takovou pravidelností, že ho lze označit za systémový.

• Norsko: Oficiální audit Riksrevisjonen pracuje s odhadem 326 miliard norských korun, což představuje více než dvojnásobný nárůst oproti době rozhodnutí o nákupu.
• Velká Británie: Britská National Audit Office odhadla plný životní cyklus 138 strojů na 71 miliard liber do roku 2069, zatímco veřejně uváděné číslo bylo dlouho jen 18,76 miliardy liber.
• USA: Americký Government Accountability Office ve zprávě z dubna 2024 uvádí, že odhadované náklady na údržbu celé americké flotily F-35 vzrostly mezi lety 2018 a 2023 o 44 procent, z 1,1 na 1,58 bilionu dolarů.

Společný jmenovatel je vždy stejný. Politici schvalují nákup na základě pořizovací ceny, která vypadá zvládnutelně. Skutečný účet (personál, infrastruktura, software, náhradní díly, mezinárodní programové poplatky) přichází po kapkách v průběhu desetiletí. A každá kapka je větší, než předchozí odhad předpokládal.

Co za ty peníze Dánsko vlastně dostává

Lockheed Martin F-35A Lightning II je víceúčelový bojový letoun páté generace. Oproti dánským dosavadním F-16 Fighting Falcon, které postupně nahrazuje, přináší zásadní schopnostní skok:

Rychlostí F-16 vyhrává. Jenže v moderním vzdušném boji rozhoduje spíš to, kdo koho uvidí první a kdo dokáže zpracovat víc dat najednou. Právě v tom F-35 dominuje: senzorová fúze, pokročilé datové propojení v rámci aliance a schopnost operovat v prostředí silné protivzdušné obrany jsou vlastnosti, které žádný stroj čtvrté generace nenabízí. Alternativy jako švédský Saab Gripen E sice stojí méně a disponují moderním radarem AESA i systémem elektronického boje, ale stealth postrádají.

Dánsko tedy nekupuje jen nové letadlo. Kupuje jiný způsob vedení vzdušného boje. Otázka zní, za jakou cenu, a právě na tu odpověď parlament dlouho nedostával poctivá čísla.

Varovný signál pro Česko

Česká republika se 27. září 2023 rozhodla pořídit 24 kusů F-35A. Oficiální čísla české vlády pracují s několika vrstvami nákladů: samotná akvizice systému do roku 2034 má stát necelých 150 miliard Kč, celkové náklady včetně provozu pak přes 320 miliard Kč. Na seznamu strategických projektů Armády ČR přitom figuruje částka 105,90 miliardy Kč; rozdíl ukazuje, že i české materiály operují s různými definicemi toho, co přesně „cena F-35″ zahrnuje.

Pro srovnání: kapitola ministerstva obrany na rok 2026 činí 155,79 miliardy Kč. Samotná akvizice 24 letounů tak odpovídá zhruba 96 procentům jednoho ročního rozpočtu resortu. Rozloženo do let 2024 až 2034 to vychází na přibližně 13,6 miliardy ročně, tedy asi 8,8 procenta dnešního rozpočtu ministerstva obrany. Provoz po roce 2034 vláda odhaduje na 4,9 miliardy ročně.

Dánská zkušenost ukazuje, kde hrozí past. Pokud se české odhady provozních nákladů budou chovat stejně jako dánské, a americký GAO naznačuje, že růst je programově zakódovaný, může se konečný účet výrazně lišit od toho, co dnes slyší Poslanecká sněmovna.

Co doporučují auditoři

Dánský kontrolní úřad ve své zprávě formuluje doporučení, která mají univerzální platnost pro každého budoucího i současného provozovatele F-35. Sledovat a zveřejňovat plný životní cyklus na jednotné metodice od prvního schválení po konec služby. Započítávat personál, infrastrukturu, výcvik, software, rezervu i mezinárodní programové poplatky. A odhad každoročně aktualizovat podle reálných zkušeností jiných uživatelů. Dánsko samo tyto principy bude potřebovat znovu, jeho parlament v prosinci 2025 schválil nákup dalších 16 kusů F-35.

Dánsko už převzalo 23 z 27 letounů první objednávky, poslední čtyři dorazí do začátku roku 2027. Cesta zpět neexistuje. Existuje jen cesta k poctivějšímu počítání, a ta, jak ukazuje dánský případ, bolí víc než samotná cena letouny.

Článek F-35 jako bezedná jáma na peníze. Dánsko zaplatí o desítky miliard více, než bylo slíbeno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropská alternativa MIM-104 Patriot

SAMP/T NG představuje nejnovější generaci francouzsko-italského protiletadlového systému dlouhého dosahu, uvádí Wikipedia. Jeho hlavním vylepšením oproti původní verzi je integrace revolučních radarů, jako je francouzský Ground Fire 300, které umí sledovat stovky cílů v jeden moment. Systém je navržen tak, aby čelil moderním hrozbám včetně balistických raket.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Klíčovou výhodou této verze je schopnost detekovat cíle na vzdálenost přes 350 kilometrů a efektivně je ničit až do 150 kilometrů pomocí modernizovaných střel Aster 30. Díky otevřené architektuře ho lze snadno propojit s dalšími systémy NATO, a do budoucna se má stát páteří evropského nebe – aktuálně za něj v Evropě neexistuje adekvátní náhrada.

Důvodem, proč se Dánsko rozhodlo právě pro SAMP/T NG, budou nejspíše nejenom jeho schopnosti, ale také snaha evropských zemí zbavit se závislosti na amerických zbraních, jelikož se Spojené státy ukazují pod vedením Donalda Trumpa jako nespolehlivý partner. Armádní Zpravodaj připomíná, že vyrábí systému PVO stejného určení také Německo – jedná se o IRIS-T, který na Ukrajině dosahuje skvělých výsledků, ale má horší parametry.

Aktuálně zachytává cíle do vzdálenosti 40 km, potvrzuje Wikipedia, i když plánovaná vylepšená verze má zvládat dvojnásobek – což je nicméně stále výrazně méně. V praxi nicméně dává smysl, aby se systéme doplňovaly. Zatímco SAMP/T NG bude hlídat nepřátele na dlouhou vzdálenost, IRIS-T může zajistit bodovou ochranu středního dosahu.

Sami Rusové už vidí, že je pro ně situace na frontě mnohem horší, než tvrdili. Postupují 4,5krát pomaleji a mají územní ztráty

Vzhledem k dostřelu až 150 km zajistí SAMP/T NG z dánského pobřeží bezpečí průlivů mezi Baltským a Severním mořem, zejména Skagerraku a Kattegatu. Dodávky prvních součástí jsou přitom plánovány na rok 2028, potvrzuje Thales. Dánsko se oficiálně stává třetí zemí, po Francii a Itálii, která se připojuje k uživatelské základně systému protivzdušné obrany SAMP/T NG,“ uvádí. A du budoucna by měl zájem o systém růst i v dalších zemích.

Článek Bič na ruské piloty, pro vlastní bezpečí se neodváží přiblížit. Dánsko brzy změní vzdušnou rovnováhu sil mezi Baltským a Severním mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Grónsko patří k Dánsku, není v tom samo

Situace je extrémně složitá a diplomaticky citlivá, protože Donald Trump vystupuje v pozici nejsilnější vojenské mocnosti světa, potvrzuje GlobalFirePower, což mu dává vyjednávací páky a pocit, že si může dovolit cokoliv – a to i ke svým nejbližším spojencům – Evropanům. Armádní Zpravodaj hodnotí jeho politiku od počátku jako agresivní a „neslušnou“.

Odborníci vyhodnotili, proč Rusko na Ukrajinu odpálilo Orešnik

Jestliže si totiž Amerika naruší vztahy s Evropou, jaký jiný spojenec jí zbyde? Rázem by se ocitla úplně sama, což by hrálo do karet jak Rusku, jelikož by došlo k roztříštění NATO, o což se snaží už dlouhou dobu, ale hlavně Číně, která by měla volné pole působnosti ve vztahu k ostrovu Tchaj-wan, o nějž usiluje, i když by to i tak bylo náročné, uvádí Bloomberg.

Armádní Zpravodaj se již dříve shodoval s řadou odborníků, že jde Američanům hlavně o nerostné bohatství Grónska, které je jako ráj pro těžební společnosti. Otázka bezpečnosti, byť asi v nějaké míře také hraje roli, je spíše druhořadá. Ostatně by tomu odpovídala i vojenská akce proti venezuelskému prezidentovi Nicolási Madurovi, kterou maskoval jako boj proti pašování drog, což sice nelze přehlížet, ale hlavním důvodem to pravděpodobně nebude.

Video: Ukrajinci zahájili raketový útok na důležitou továrnu 250 km od fronty. Ruská PVO minula a trefila panelák

Vojenský analytik Jiří Vojáček sdělil redakci Armádního Zpravodaje, že považuje za významný důvod právě surovinové bohatství Venezuely, a nelze si myslet, že by tomu v případě Grónska bylo jinak, jelikož má Amerika nemalé ekonomické problémy a ztrácí vliv.

„Dovolím si tvrdit, že jde o kombinaci několika vlivů. Za hlavní vidím kovbojskou povahu prezidenta Trumpa, který se chce mermomocí zapsat do dějin, na jednu stranu jako mírotvůrce, ale na stranu druhou jako vojevůdce. S Íránem nebo Venezuelou si neodpouští ani velmi agresivní kroky. V případě obou zemí jsou velkým tématem jistě energie, tedy ropa a zemní plyn.“

V dubnu 2025, když nevyšlo Trumpovi „dobrovolné“ připojení Grónska k Americe, započal jeho tichou anexi přesvědčováním tamních obyvatel o výhodách, pokud tak učiní. Ti to však odmítli, a znovu to udělali pod zastoupením svého premiéra v polovině ledna 2026, uvádí BBC s tím, že pokud si mají zvolit mezi Amerikou a Dánskem, volí si jednoznačně Dánsko.

Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů

Jenomže nevyzpytatelného Donalda Trumpa nelze brát na lehkou váhu. Obzvláště poté, co předvedl ve Venezuele, a jak často mění názory na Rusko. Některé evropské země se rozhodly, že neponechají nic náhodě a vyšlou do Grónska vojenské jednotky, z nichž první dorazily už sedm hodni po nejednoznačném konci grónského summitu ve Washingtonu, uvádí Bild.

Byli mezi nimi dánští a francouzští vojáci, po nichž mají následovat němečtí, a posléze i švédští, norští, nizozemští, britští a kanadští. Zatím jde pouze o členy tzv. průzkumného týmu, ale není vyloučeno, že země NATO neposílí vojenskou přítomnost více. Vyvstává tu však dilema, jak by probíhal boj, resp. kdo by proti komu stál, pokud by Amerika zaútočila.

Malá evropská země na pokraji války s Ruskem i Amerikou

Jakožto člen Severoatlantické aliance je smluvně zavázána to nedělat, ale Donald Trump zřejmě, stejně jako Vladimir Putin, nerozumí ničemu jinému než síle. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by v takovém případě Grónsku, které oficiálně patří pod Dánsko, přišel na pomoc zbytek NATO, což by nicméně způsobilo rozvrat největší vojenské obranné aliance světa.

Nelze si ani domýšlet, jak velká katastrofa by to byla, ale na druhou stranu je redakce Armádního Zpravodaje přesvědčena, že si to musí uvědomovat i Donald Trump. A ten například zásahy ve Venezuele a Íránu ukázal, že je ochoten jít pouze do konfliktů, v nichž má Amerika jednoznačnou převahu, aniž by ohrozila svou pozici, a také prospěch. V případě rozvrácení NATO by však o vše jmenované přišla a zůstala de facto na všechno sama.

Článek NATO nasadilo v Grónsku první vojáky. Donald Trump vůbec nedomýšlí následky, Evropa je jeho největší spojenec se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dánsko má úžiny v Baltském moři a Grónsko

Zájem supervelmocí o Dánsko je z některých důvodů pochopitelný. GeekWeek uvádí, že pro Rusko je důležité, protože střeží vjezd do Baltského moře, které je klíčové pro ruský zahraniční obchod, jehož velká část prochází právě baltskými přístavy. Zablokování dánských úžin by tak Vladimira Putina určitě bolelo. Americký prezident Donald Trump potom vůbec neskrývá zájem získat Grónsko, které pod Dánsko spadá, klidně i silou. I když to maskuje za bezpečnostní argumenty, i když i ty mohou hrát roli, jde mu hlavně o nerostné bohatství.

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Možnosti Dánska bránit se proti supervelmocím jsou omezené. Patří sice mezi nejbohatší země na světě v přepočtu HDP na obyvatele, ale těch má jenom necelých 6 milionů. V roce 2006 pak hodlá na obranu vydávat 3 % HDP, uvádí Reuters, a částka má růst – v roce 2030 by mohla již dosahovat 5 %. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je Dánsko schopné armádu významně posílit a udělat moderní, ale rozhodně se nikdy nemůže vyrovnat mnohem větším zemím.

Spojenci pomohou hlavně proti Rusku

Obrana Dánska proti zájmu velmocí je možná, minimálně proti Rusku se určitě může spolehnout na pomoc jiných evropských zemí, myšleno zemí NATO. Není pochyb o tom, že jakákoliv ruská akce proti němu by jistě vyvolala reakci zemí na pobřeží Baltského moře ležících mezi ním a Ruskem – jedná se hlavně o severské země, tedy Finsko a Švédsko, ale i silné Polsko a Německo. Rusko si tedy na přímý útok jistě netroufne. To ale neznamená, že nebude provádět hybridní operace jako přelety dronů nebo narušování komunikačních linií.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Mnohem obtížnější by to bylo proti Americe, která je silnější, a navíc by měla být spojeneckou zemí. GlobalFirePower uvádí, že Dánsko má v současné době 45. nejsilnější ozbrojené síly na světě, takže je nepředstavitelné, že by se mohlo bránit nejsilnější ozbrojené síle na planetě. Zde nejspíše bude fungovat diplomacie, a to jak za pomoci jiných, hlavně evropských spojenců, v tlaku na Bílý dům, ale také komunikace s americkými politiky. Mnozí z nich jsou Dánsku nakloněni a mohou výrazně tlačit na Trumpa, aby si šílenosti rozmyslel.

Článek Malá evropská země na pokraji války s Ruskem i Amerikou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Voyager vydrží na moři 3 měsíce

Drony Saildrone Voyager nasazuje na hlídkování v Baltském moři, případně v Severním, Dánsko. Jejich výrobce, společnost Saildrone, oznámila, že se čtyři stávají součástí dánské obranné architektury. Každý dron je vybavený různými pokročilými typy senzorů se schopností fúze dat, a může operovat na hladině moře po dobu až 3 měsíců.

iZdroj fotografie: Saildrone

Dron je vlastně jakási plachetnice a k pohonu a napájení svých přístrojů využívá slunce a vítr. ArmyRecognition uvádí, že je vybaven třeba radarem Furuno DRS4D-NXT, díky němuž může mapovat lodě ve svém širokém okolí, a nablízko pak může využít kameru s termovizí a další přístroje. Disponuje ale také sonarem schopným zachytit objekty do hloubky až 300 metrů, takže je pravděpodobně schopný detekovat ponorky a podvodní drony.

Dron nevyřadí ani výpadek spojení

Voyager není žádné obří plavidlo, jeho délka činí pouhých 10 metrů, uvádí Militarnyi, a pohybuje se rychlostí kolem 5 uzlů, což je velice málo, ale v případě hlídkového dronu to není na závadu – zvláště vzhledem k jeho výdrži. Kromě detekčních přístrojů disponuje i senzory počasí a dalšími, a spojení s centrálou udržuje přes satelitní komunikaci za použití Starlinku nebo Iridia. Ani výpadek řízení by neměl vadit, disponuje umělou inteligencí s autonomní navigací.

Ruská raketová korveta Tucha je sice dost malá, podařilo se ji ovšem až překvapivě silně vyzbrojit proti cílům na moři i na souši

Využití podobného hlídkového plavidla může být velmi široké. Armádní Zpravodaj si dokáže představit, že dánské námořnictvo bude jeho pomocí mapovat třeba lodě tzv. ruské stínové flotily obcházející sankce. Zaznamenat však může i plavidla a ponorky, které se pokouší narušit podmořské kabely, nebo ty vykonávající zpravodajské akce poblíž břehů členů NATO.

Článek Hlídkovací „plachetnici“ v Baltském moři nic neunikne. Objeví každou ruskou loď a na kobylku se může dostat i ponorkám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fregaty primárně k protivzdušné obraně

Třídu Iver Huitfeldt zavedlo dánské námořnictvo v letech 2008 až 2011, uvádí Wikipedia. Jde hlavně o lodě určené k protivzdušné obraně, i když samozřejmě mohou vykonávat i protiponorkové hlídky, ničit jiná plavidla, a teoreticky sloužit i jako platforma pro odpalování řízených střel dlouhého dosahu Tomahawk, i když ty nemá Dánsko ve výzbroji, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Jsou tedy zdánlivě silné a měly by být obávanými plavidly.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Jejich pověst ale kazí incident z Rudého moře, kde se v roce 2024 na zhruba půl hodiny na jedné fregatě Iver Huitfeldt zcela zasekla palba střel protivzdušné obrany kvůli softwarové chybě. Cíle se nakonec podařilo zničit, ale znamenalo to vážné narušení bojových schopností lodi a ohrožení posádky. Jak se ukázalo, problém se týká všech plavidel, a nejspíše se ho podařilo opravit, protože ArmyRecognition uvádí, že se Iver Huitfeldt v květnu 2025 úspěšně účastnila protiraketového a protivzdušného cvičení NATO u pobřeží Norska.

Fregaty Iver Huitfeldt mají několik typů střel

Dánská plavidla měří na délku 137,8 metrů a mají výtlak 6 645 tun, uvádí SeaForces. Na jejich palubě pak slouží posádka 117 námořníků, ale jejich ubytovací kapacita je 165 osob. Ačkoliv dosahují maximální rychlosti 30 uzlů, při úsporné rychlosti mají dosah až 17 200 kilometrů. Vyzbrojené jsou vertikálním odpalovacím systémem Mk.41 se střelami RIM-66 SM-2MR Block IIIA, Mk.56 se střelami RIM-162 Evolved Sea Sparrow, protilodními střelami Harpoon, protiponorkovými torpédy, dvěma děly ráže 76 mm, a vrtulníkem Sikorsky MH-60R.

Největší propadák německého námořnictva: „mírové“ fregaty třídy F125 jsou k ničemu; 77 miliard bylo doslova vyhozených

Dánsko se dle Armádního Zpravodaje bude muset rozhodnout, co s problematickými fregatami udělat. NavalNews uvádí, že existuje i návrh, aby nedoházelo k jejich modernizaci, jelikož by to stálo nemalé finanční prostředky. Místo nich by mohlo námořnictvo získat nové a moderní fregaty bez těchto problémů. Lodě třídy Iver Huitfeldt by místo toho mohly být přestavěné na dálková hlídková plavidla, protože ta Dánsko potřebuje hlavně u Grónska.

Článek Dánské fregaty třídy Iver Huitfeldt mají být obávané, ale nejspíše jsou úplný propadák. Mají totiž problémy střílet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zaměřeno na F-16, podpora Dánska bude pokračovat

Ukrajina je na západní pomoci přímo závislá, bez ní by mohutné ruské agresi vzdorovat nemohla. Od února roku 2022 už proto obdržela všechny možné zbraňové systémy moderní i staré, a třeba v oblasti letectva jsou nejvýraznější pomocí letouny F-16. Těch mělo ukrajinské letectvo dostat nanejvýš 20, ale z bezpečnostních důvodů žádná ze stran neuvádí počty.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

Redakce Armádního Zpravodaje nedávno spočítala, že například z Norska jich mělo být až 13, ale potvrdit to nelze. Řadu dalších měla potom obdržet z Nizozemska a Dánska, zatímco Belgie odložila dodávku až na konec roku 2025 nebo začátek roku 2026. Ať je ale počet jakýkoliv, je jasné, že je třeba zajistit jejich údržbu, výcvik pilotů a budování infrastruktury.

A právě na to má být 26. balíček dánské pomoci ve výši 562,8 milionů eur (asi 14 miliard korun) zaměřen. Část těchto prostředků má také zafinancovat určitý podíl v české muniční iniciativě, v jejímž rámci se už podařilo Ukrajině dodat 400 000 velkorážových granátů, a dle předpokladů by jich nakonec mohlo být 1,9 milionu, i když bylo číslo původně o 400 tisíc nižší.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

„Bohužel, potřeba pomoci a podpory Ukrajiny se nezmenšila. Jsem šťastný a hrdý na to, že můžeme opět vyčlenit finanční prostředky na dary, které budou mít vliv na bojiště v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Dánsko je od začátku války neochvějným podporovatelem Ukrajiny. Budeme v tom pokračovat i v nadcházejících letech,“ poznamenal ministr obrany Troels Lund Poulsen.

Článek Dánsko oznámilo, jak pomůže Ukrajině. Ve hře jsou hlavně F-16 a česká muniční iniciativa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzvědný ruský letoun sám daleko neletěl

Ačkoliv bylo o incidentu informováno až 02. dubna 2025, došlo k němu o týden dříve. Piloti dánského královského letectva byli vysláni do vzduchu k neznámému ruskému letounu nad Baltským mořem a jejich úkolem bylo ho identifikovat a sledovat. Což se jim podařilo, jednalo se o ruský vojenský letoun Iljušin Il-20 Coot-A k získávání zpravodajských informací.

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ačkoliv vznikl ještě v dobách Sovětského svazu z turbovrtulového dopravního Iljušin Il-18 a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976, byly později na jeho základě vytvořeny ještě další verze, konkrétně Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje, vysvětluje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Forsvaret

Z fotografie sdílené dánským letectvem se přitom zdá, že se jednalo o verzi Il-22M. Piloti F-35 sledovali ruské letadlo, když letělo v dánské zájmové oblasti poblíž Bornholmu, a poté se vrátili na základnu v jižním Jutsku. K žádnému incidentu nedošlo, jelikož po celou dobu zůstalo v mezinárodním vzdušném prostoru, což je zcela běžná taktika.

„Dosáhli jsme milníku ve fázi zavádění F-35, kdy to už není jenom o vzdělávání a výcviku. Nyní se může letoun podílet na řešení operačních úkolů stíhacích letounů, na což jsem samozřejmě hrdý,“ uvedl k příležitosti Jan Dam, náčelník Velitelství vzdušných sil.

Článek Křest pro dánskou F-35: poprvé v historii vzlétla, aby vyprovodila ruský výzvědný letoun, který se raději nepřibližoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Žádná armáda, ale změna veřejného mínění

Armádní Zpravodaj hodnotil už začátkem února 2025, že by Amerika udělala obrovskou chybu, pokud by vystoupila z NATO, což D. Trump hodně naznačoval právě v souvislosti se získáním Grónska, i když nejenom proto. A chvíli to možná vypadalo, že je odhodlaný vyvíjet na evropské spojence i celou Severoatlantickou alianci nátlak, dokud mu nepodlehnou.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Jak se ale zdá, svou taktiku změnil a snaží se Grónsko získat do svého vlivu ovlivňováním mínění tamních obyvatel, uvádí theNewYorkTimes s odvoláním na své zdroje v americké vládě. Nový plán má zahrnovat využití reklamy a kampaní na sociálních sítích s cílem formovat náladu a názory lidí, kterých žije v Grónsku pouhých 57 000 a patří s celou zemí pod Dánsko, uvádí Wikipedia.

Součástí „poselství“ je apel na společné dědictví Gróňanů a Inuitů, stejně jako na domorodé obyvatelstvo Aljašky. Někteří členové Trumpova týmu údajně také prohlásili, že se Dánsko stará o lidi na ostrově špatně, a že pouze Amerika ho může ochránit před ruskou nebo čínskou invazí.

Ukrajina jede! 8násobně zvýšila výrobu střel s plochou dráhou letu a v roce 2025 jich chce 3 000. Ani Rusko se tomu neubrání

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že jeden z anonymních zdrojů sdělil, že Národní bezpečnostní rada Spojených států amerických nikdy seriózně nezvažovala použití vojenské síly pro získání Grónska, ale rozhodla se proměnit Trumpova slova v činy „mírumilovně“. Vládní organizace už proto mají pokyny, jak mají při „anexi“ postupovat, a údajně už je v procesu.

Článek Amerika potichu začala s anexí Grónska, ale ne vojensky. Jenom ona ho prý může ochránit před invazí Ruska a Číny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Donald Trump chce Grónsko a chce ho hodně

Jestli stojí za tak vysokým zájmem amerického prezidenta o Grónsko pouze oficiální důvod, tedy ochrana národní bezpečností, není jasné. Redakce ArmádníhoZpravodaje totiž našla, že ačkoliv jde kvůli klimatickým podmínkám o velmi řídce obydlenou zemi (asi 55 000 lidí), má poměrně rozsáhlé přírodní zdroje, včetně minerálů, vzácných zemin, uranu a železa.

Šéfdiplomat EU: Ukrajina musí být nejvyšší prioritou, EU ji musí finančně podpořit více, jinak nebude moci jednat s Ruskem

To potvrzuje BBC s připomínkou, že i když je Grónsko autonomním územím, zůstává součástí Dánského království. Co si o tom myslí jeho představitelé, vystihuje video níže, na němž vystupuje Anders Vistisen, dánský politik a poslanec Evropského parlamentu. Jeho sdělení je sice poměrně krátké, ale zato jasné a adresované samotnému Donaldu Trumpovi:

„Vážený prezident Trumpe. Velmi pozorně mě poslouchejte – Grónsko je součástí Dánského království po 800 let. Je to integrovaná součást naší země a není na prodej. Dovolte mi, abych to řekl slovy, kterým rozumíte – pane Trumpe, nase*te si,“ cituje ArmádníZpravodaj sdělení.

Jasný vzkaz pro Putina i Zelenského, který nepotěší: jedině Amerika může válku ukončit, ale ani jeden nedosáhnou svých cílů

NATO by mělo aktuálně vést s Amerikou neoficiální debaty o vyřešení situace, v nichž podle Handelsblatt, který cituje německou agenturu Deutsche Presse-Agentur (DPA), navrhuje třeba zvýšení přítomnosti spojeneckých vojáků poblíž Ameriky, stejně jako spolupráci při expanzi do Arktidy, v níž mají své zájmy také Rusko a Čína a mohou představovat hrozbu.

Vystoupení Ameriky z NATO by byla katastrofa

V tuto chvíli podle mě nelze další kroky Donald Trumpa predikovat, ale Amerika je pro NATO pochopitelně klíčovým členem jak konvenčně, tak velikostí jaderného arzenálu. Aliance nicméně nesmí dopustit, aby její největší člen vyhrožoval anexí území jiného státu, i když na druhou stranu nelze riskovat, že by z ní vystoupil – to by byl ten nejhorší možný scénář.

Článek Amerika může vystoupit z NATO, aby získala Grónsko, které je plné surovin k těžbě. Mohlo by ale také expandovat do Arktidy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

D-3 má větší dosah a efektivní navádění

Střela AIM-120 AMRAAM se dostala do výzbroje armád na začátku 90. let 20. století, uvádí Wikipedia, a stala se jakýmsi standardem pro západní letectva – sice existují i další podobné zbraně, ale tato je pravděpodobně nejrozšířenější. Její vývoj se samozřejmě nezastavil a existuje v mnoha variantách, tou poslední je D, respektive D-3. Měla by mít zhruba o polovinu delší dosah než předchozí typy a také v mnoha směrech vylepšené navádění.

iZdroj fotografie: Raytheon

V Evropě je nejspíše zatím jediné letectvo, které si D-3 objednalo, a to dánské. ArmyRecognition uvádí, že může zasahovat cíle do vzdálenosti až 180 kilometrů a má aktivní radarové navádění, což znamená, že je sice zaměřena za pomoci radaru z letadla, ale po odpálení a aktivaci vlastní radarové hlavice se již navádí sama, takže pilot nemusí – ale může – zasahovat. Střela je v Evropě důležitá hlavně proti ruskému letectvu, které disponuje velmi kvalitními střelami s radarovým naváděním s ještě delším dosahem.

Rusko má lepší střelu, ale „zbytečně“

Lze předpokládat, že si dánské letectvo objednalo střely především pro letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II páté generace. Výrobce Raytheon na svých stránkách uvádí, že je AMRAAM zatím jedinou radarově naváděnou střelou, která je pro ně certifikovaná. Západní státy mají mimochodem k dispozici i zbraň s ještě delším dosahem, a to MBDA Meteor. Tu však zatím nelze na F-35, i když je její integrace v dalších letech plánována.

Hlavním problémem ukrajinských pilotů jsou ruské rakety R-37M, jimž se nic nevyrovná; snad jedinou obranou je „hluboký ponor“

Ani přes velice dobré schopnosti AIM-120D-3 však nelze říci, že by z hlediska dosahu nebo radarového navádění mělo NATO nad Ruskem převahu. To má totiž střelu R-37M, jejíž deklarovaný dosah je až 400 km, i když není zcela jisté, zda je Ruskem uváděný dosah skutečný. Na druhou stranu mají letouny jako F-35 vyspělé stealth a ty ruské naopak slabší radary, takže je nedokáží na takovou vzdálenost zaměřit, čímž výhodu ztrácí.

Článek Bič na ruské letectvo je americká raketa AIM-120D-3. Rusko má sice mnohem lepší, ale není mu to nic platné – hlavně proti F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Multifunkční podzvukové střely

AGM/RGM/UGM-84 Harpoon je označení systému založeném na podzvukové protilodní střele, použitelné za každého počasí, kterou původně vyvinula firma McDonnell Douglas. V současnosti ji prodává společnost Boeing Integrated Defense Systems po sloučení obou společností. Námořní verzi tvoří odpalovací kontejnery umístěné na palubách vojenských plavidel, pozemní verze protilodní střely je uložena na platformě vojenského nákladního automobilu, letecké jsou upraveny pro vynesení do vzduchu na leteckém závěsníku pod křídly či trupy letadel.

Základní jednotka systému pro použití ze země je na nákladním automobilu a skládá se z celkem čtyř odpalovacích kontejnerů. Střely byly původně vyvíjeny především pro to, aby zvýšily útočné možnosti hladinových lodí, ponorek či letadel, a na moři eliminovaly hrozby od lodí protivníka. Všechny verze systému se vyznačují zejména vysokou odolností proti nepřízni počasí. První střelecká a letová zkouška proběhla v červenci 1972 z letounu P-3 Orion. Střela má radiolokační aktivní samonavádění.

K cíli se přibližuje velmi nízko nad hladinou, což kontroluje instalovaný radiovýškoměr. To zabraňovalo odhalení běžnými lodními radiolokátory. Proti dnešním AWACSům však již spoléhá hlavně na svůj malý radarový odraz a velkou rychlost. K cíli se přibližuje stále ve stejné výšce, tudíž ho zasahuje z vodorovného letu. Průbojná hlavice obsahuje 98 kilogramů výbušniny, zapalovač je kontaktní. Cíl může být v okamžiku odpálení střely i za horizontem, tedy mimo radarový i vizuální dosah střelce.

Střela se po odpalu nasměruje podle prvotního naprogramování či řízení do prostoru cíle, v tomto prostoru sama aktivně cíl vyhledá, zaměří svým radarem a provede finální útok. Hlavice o hmotnosti 227 kg v poslední verzi je využitelnější i proti široké škále cílů, včetně přístavních nebo průmyslových zařízení, menších letadel, kotvících lodí, či třeba stanovišť pro odpalování střel typu země-vzduch. Jedná se tedy dnes nejen o univerzální, ale hlavně účinný prostředek k likvidaci nepřátelské pobřežní obrany.

Maximální palebný dosah se přitom pohybuje kolem 125 km s novými verzemi motorů, původní byl cca 111 km. Rozměry střely AGM-84A jsou následující: délka 3,79 m bez startovacího raketového motoru, s ním 4,55 m, průměr těla střely činí 34,3 cm, největší rozpětí křížových řídících a stabilizačních ploch je 0,914 m, celková hmotnost dosahovala 515 kg. Řídící systém je inerciální (INS), vázaný ve finální části letu střely na vlastní aktivní samonaváděcí radar.

Celá paleta variant

Pohonnou jednotkou je proudový motor typu Teledyne CAE J402-CA-400 o tahu 2,94 kN, pozdější verze motoru dosahovaly tahu i přes 4 kN při snížení spotřeby paliva téměř o 15–20 %. Životnost motoru se udává na maximálně hodinu letu, ale tak dlouho tyto střely nikdy v boji neletěly. Průměrná doba letu protilodních střel Harpoon je při jejím odpálení na cíl kolem 15 minut. Upravené střely typu SLAM již letí déle, podle toho mají rekonstruovanou pohonnou jednotku.

Dosahovaná rychlost je odvislá od typu motoru a typu (a hmotnosti) hlavice. Udává se, že jde o vysokou podzvukovou v rozmezí 855 až 1 020 km/h. Dnes je rodina střel odvozených z původního systému Harpoon velmi široká. Verze pro zásadní modernizace označená AGM-84D je klasická protilodní řízená střela, jejíž inerciální navigační řídící systém byl rozšířen o jednotku GPS. Varianta AGM-84E SLAM (Stand-Off Land Attack Missile) je modifikovaná do podoby střely s plochou dráhou letu, s finálním infračerveným naváděcím systémem a dlouhým doletem.

Odpalovaná je téměř výhradně z letadel. Střela SLAM-ER (Expanded Response) je modernizovaná střela SLAM s ještě větším doletem, titanovou hlavicí pro zvýšení průraznosti a softwarovým vylepšením, které dovoluje automatickému naváděcímu systému přesnější zaměření zbraně v závěrečné fázi útoku během posledních cca 10 kilometrů (5 námořních mil). Střela může být stále vypouštěna z hladinových letadel, ponorek nebo letadel, letecká verze postrádá v tomto případě zbytečný startovací raketový motor.

AGM-84D byla upravena i pro použití na bombardérech B-52G USAF, které mohou nést 8 až 12 těchto střel. Střela AGM-84E SLAM používá bojovou hlavici stejnou, jakou nese Harpoon, a má nejnovější inerciální navigační systém s GPS. AGM-84 byla vyvinuta pro americké námořní síly jako základní protilodní zbraň použitelná všemi plavidly flotily. AGM-84D byla poprvé zařazena do služby v r. 1977 a v r. 1979 bylo poprvé vyzkoušeno (kromě letových testů v roce 1972) její bojové vypuštění i z letounu P-3 Orion.

Předání zbraní Ukrajině může být rychlé

Jaký typ či typy raket Harpoon plánuje Dánsko postoupit Ukrajině v rámci nového balíku vojenské pomoci, však není jasné. Objevily se ovšem spekulace, že se bude jednat o navalizované verze systému, jež dánské námořnictvo získalo v devadesátých letech. A následně je v roce 2003 vyřadilo ze služby. Tedy přesněji verze systému, která byla nakonfigurována pro střelbu raket Harpoon první generace – Block I, variantu RGM-84 bez pozemních odpalovačů. To může být problém, ale při známé invenci Ukrajinců zavedení určitě nebude trvat dlouho.

#Ukraine️:According to US Secretary of Defense Lloyd Austin, Denmark will deliver Harpoon anti-ship systems (launchers and missiles) to Ukraine.Although Austin did not specify Denmark could send RGM-84L Harpoon Block II systems to Ukraine.#UkraineWar #UkraineUnderAttack #Ukraina pic.twitter.com/ciuY0A3CSY

— Stanislav Trifunović Damask (@Damask1995) May 23, 2022

Důležité je, že konkrétně odevzdání těchto víceméně vyřazených zbraní by nemělo mít žádný přímý negativní dopad na vojenské kapacity Dánska. Dodávka by tak mohla proběhnout velice rychle. Právě podobné problémy totiž v minulosti výrazně brzdily některé zbraňové dodávky na Ukrajinu z jiných zemí. 

S ohledem na to, že je Harpoon široce nasazován po celém světě, včetně USA, a to zejména v modernizované podobě, Ukrajina nakonec pravděpodobně obdrží jakousi variantu vzniklou jako kombinace generace Block I a Block II, určenou jen pro export. A to jak od Dánska, tak od jiných zemí. Pokud tedy budou všechny, případně samostatně dodávané střely kompatibilní s dodávanými odpalovacími zařízeními a jejich externími řídicími systémy.  

Dánsko plánuje v dodávkách zbraní pokračovat

Již v minulosti se objevily zprávy o tom, že Velká Británie a Spojené státy zvažují postoupení raket Harpoon ukrajinským silám. Jednalo se však o nepotvrzené domněnky, které byly nakonec z velké části smeteny ze stolu. Ani jedna země totiž neměla k dispozici pozemní odpalovací zařízení, která by mohla dodat spolu se střelami. To se však může do budoucna změnit.

iZdroj fotografie: Uživatel Hixted / Creative Commons / CC BY

Morten Bødskov, dánský ministr obrany, potvrdil, že Dánsko chce Ukrajinu v boji proti ruským silám i nadále plně podporovat. Zdůraznil také, že jednání o dodávkách zbraní do napadené země jsou prakticky na denním pořádku dánského ministerstva obrany. Odkazoval tak na nedávné balíky pomoci ve formě materiálních i finančních prostředků.  

Momentálně není zcela jisté, kolik raket Harpoon a odpalovacích zařízení plánuje dánská vláda ukrajinské armádě předat, a kdy přesně by se měly plánované dodávky uskutečnit. Podle Bødskova je však nutnost co možná nejrychlejšího dodání brána ve zřetel. Neboť co se operačního nasazení těchto raket týče, není pochyb o tom, že již včera bylo pozdě.

Jak si podle vás stojí střely Harpoon ve srovnání s Naval Strike Missile společnosti Kongsberg?

Zdroj: ArmyRecognition, TheDrive

Článek Dánsko postoupí Ukrajině podzvukové protilodní střely Harpoon. Pomohou zajistit ukrajinské pozice na pobřeží Černého moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Po těžkých zbraních napadení země volá

Kolik přesně těchto vozidel bude a v jakých modifikacích, zatím není známo. Vyskytují se v řadě verzí a mívají i rozdílnou výzbroj. Dánsko Ukrajině pomáhá dlouhodobě, nejprve začalo posílat neprůstřelné vesty a lékařské vybavení. Později pak dodalo i protitankové rakety M72 LAW a protiletadlové komplety FIM-92 Stinger, Obrněná vozidla by ale představovala formu těžkých zbraní, po kterých Ukrajina naléhavě volá.

Vozidla Piranha III jsou součástí rozsáhlé rodiny obrněných transportérů, která začala od roku 1972 vyrábět švýcarská společnost Mowag, jež je nyní součástí zbrojního koncernu General Dynamics. Existují v mnoha velikostech od verze 4×4 až po doslova obří 10×10. Ovšem Piranha III 8×8 a od ní odvozené stroje jsou jedny z nejpoužívanějších na světě. Vychází z nich například americké obrněné transportéry Stryker.

Dánské transportéry mají zesílenou ochranu

V současné době dánské ozbrojené síly používají vozidla Piranha IIIH a Piranha IIIC, což jsou vylepšené verze původní Piranha III. Mají například zesílený pancíř, aby odolaly větší paletě projektilů. Na vozidlo lze namontovat různé druhy zbraní. Může zde být jen kulomet nebo věž s rychlopalným či tankovým kanonem ráže 105 milimetrů, případně minomet. Obrněné transportéry jsou osazeny i protitankovými střelami, například TOW.

Vozidlo je 6,5 metru dlouhé a 2,5 metru široké. V základní verzi je dva metry vysoké, pokud má instalovanou věž nebo zbraňové systémy, může se jeho výška samozřejmě zvětšit. Jeho základní hmotnost je 10,5 tuny, ale opět platí, že nainstalované zařízení případně posílený pancíř mohou hmotnost výrazně navýšit. Vozidlo má tříčlennou posádku a uveze výsadek devíti vojáků.

Vozidla bývají vybaveny několika druhy motorů. Na silnici mohou dosahovat rychlosti až 100 kilometrů v hodině a jejich dojezd na plnou nádrž je až 780 kilometrů v hodině. Že jsou schopné i dalekých cest, mohou dokazovat relativně časté přejezdy amerických vozidel Stryker přes Česko. Ty jsou úpravou kanadských LAV III, které ze základní Piranha III přímo vycházejí.

Jak nápomocné budou Ukrajině moderní obrněné transportéry?

Zdroj: DefenceUa, ArmyTechnology

Článek Ukrajinu posílí univerzální obrněné transportéry Piranha III. Svoji pomoc napadené zemi se rozhodlo navýšit Dánsko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.