Odkud se vzalo číslo 242

Největší díl tvoří Ukrajina. Na konci května 2026 švédská vláda oznámila prodej prvních 20 Gripenů E/F Kyjevu s tím, že celkový rámec jednání počítá se 100 až 150 stroji. Dodávky nových letounů mají začít ještě před rokem 2030, přičemž jako přemostění Stockholm nabídl dar až 16 starších Gripenů C/D, které by mohly chránit ukrajinské nebe už v roce 2027.

Druhý zdroj je Kanada. Saab v hovoru s investory k prvnímu čtvrtletí 2026 potvrdil intenzivní jednání s Ottawou, kde zdůrazňoval suverenitu, transfer technologií a vybudování domácího průmyslového uzlu. Mediální scénář hovoří až o 72 Gripenech. Zásadní upozornění: Kanada oficiálně stále vede program nákupu 88 stíhaček F-35 a žádné veřejné rozhodnutí o Gripenu nepadlo. Saab nicméně v Kanadě už postoupil do detailních jednání o systému včasné výstrahy GlobalEye, čímž si buduje průmyslovou přítomnost, která může celou debatu dál živit.

Třetí díl skládačky dodává Brazílie. Začátkem června 2026 vydaly Stockholm a Brasília společné prohlášení o vyjednávání dalších 20 Gripenů E/F nad rámec původního kontraktu na 36 strojů. Součet: 150 + 72 + 20 = 242.

Proč Gripen desítky let narážel

Gripen C/D létá ve Švédsku, Česku, Maďarsku, Jižní Africe a Thajsku. Pět zemí za tři dekády, to je na moderní víceúčelový bojový letoun skromná bilance. Technicky byl stroj vždy respektovaný: nízké provozní náklady, obratovost na zemi za 15 až 25 minut, schopnost operovat z krátkých a improvizovaných ploch. Jenže trh s bojovými letouny není jen o parametrech.

Gripen opakovaně narážel na politicko-průmyslovou váhu konkurentů. V klíčové kanadské soutěži se dostal do finále, ale Ottawa v roce 2023 vybrala F-35, stroj, za nímž stojí americký obranný ekosystém a alianční logika NATO. Eurofighter Typhoon zase těží z konsorcia čtyř velkých evropských zemí. Saab nabízel pružnost a suverenitu, ale kupující často volili spíš příslušnost k většímu klubu.

Paradoxně právě to, co Gripen limitovalo, ho teď táhne nahoru. Státy, které chtějí vlastní kontrolu nad integrací výzbroje, domácí průmyslový podíl a menší závislost na jednom dodavatelském řetězci, najednou vidí v menším švédském programu výhodu. Ukrajina potřebuje rychle vybudovat nové letectvo. Brazílie chce pokračovat v programu, kde její inženýři a technici reálně staví letadla. A Kanada, pokud se jednání potvrdí, hledá alternativu, která jí dá víc průmyslové autonomie.

Patnáct letadel ročně a sen o třiceti

Tady začíná problém. Saab v přepisu hovoru s investory přiznal, že dnes vyrábí zhruba 15 Gripenů ročně. Cíl je dostat se na 20 až 30 kusů po rozšíření kapacit. Výroční zpráva za rok 2025 mluví o vyšších investicích do výrobních linek, tlaku na dodavatelský řetězec a rostoucím pracovním kapitálu.

Jednoduchá matematika: i kdyby se podepsala jen polovina diskutovaných objednávek, Saab by při současném tempu potřeboval přes dekádu, než je splní. A to nepočítáme stávající pevné kontrakty: Thajsko objednalo 4 Gripeny E/F s dodávkami do roku 2030, Kolumbie 17 kusů s horizontem do roku 2032, Brazílie ještě dokončuje původní balík 36 strojů. Navíc pokud Švédsko daruje Ukrajině až 16 Gripenů C/D, bude si muset pořídit náhradní E/F pro vlastní letectvo. To je další poptávka nad rámec oněch 242.

Embraer, brazilský letecký gigant, veřejně nabídl pomoc. Továrna v Gavião Peixoto už funguje; letos v březnu z ní vyjel první Gripen E kompletně vyrobený v Brazílii. Přes 350 brazilských specialistů je vyškolených, linka existuje. Jenže brazilská kapacita má vlastní domácí závazky a export do třetí země (třeba na Ukrajinu) by vyžadoval další politická povolení. Brazilský prezident Lula přitom opakovaně odmítl i nepřímé poskytnutí munice pro Ukrajinu. Montovat tam stíhačky pro Kyjev by bylo politicky výrazně komplikovanější.

Gripen versus svět: co nabízí a co ne

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč Gripen oslovuje jiný typ zákazníka:

• F-35 Lightning II staví na technologii stealth, senzorové fúzi a roli síťového uzlu celého bojiště. Je to vstup do amerického obranného ekosystému s milionem nalétaných hodin a globální logistickou sítí. Ale také s menší národní kontrolou nad upgrady.
• Eurofighter Typhoon nabízí vysoký výkon, rychlost až Mach 2,0 (přibližně 2 450 km/h) a silný evropský průmyslový blok čtyř mateřských zemí. Je to těžší, dražší platforma s rozsáhlým zázemím.
• Gripen E/F sází na elektronický boj, deset závěsníků, rychlou pozemní obsluhu a provoz z rozptýlených ploch. Hlavní trumf: snadnější národní kontrola nad integrací zbraní a modernizacemi.

Prakticky řečeno: F-35 kupuje ten, kdo chce stealth a hlubokou alianční síťovost. Typhoon volí ten, kdo chce těžkou evropskou platformu. Gripen je pro státy, které chtějí lehčí, pružněji provozovatelný a průmyslově suverénnější koncept. Válka na Ukrajině ukázala, jak důležitá je schopnost rychle rozptýlit letouny, opravit je v polních podmínkách a nezáviset na jednom centrálním letišti. Přesně to je Gripenova parketa.

Český kontext a co dál

Česko se do příběhu o Gripenu E/F přímo nezapojuje. Praha v září 2025 podepsala prodloužení pronájmu 12 Gripenů C/D do roku 2035, přičemž první F-35 mají dorazit v roce 2031. Maďarsko loni přiobjednalo čtyři další Gripeny C, ale ani ono nepřechází na verzi E/F. Výrobní přetlak u Saabu tak české plány bezprostředně neovlivní.

Pro Saab je situace historicky unikátní. Firma, která dekády bojovala o každý export a opakovaně prohrávala s většími hráči, se najednou ocitla v pozici, kdy jí zájem převyšuje výrobní možnosti. Není to jen válečná konjunktura: Kolumbie a Thajsko podepsaly kontrakty ještě před ukrajinskou dohodou, Brazílie buduje program od roku 2014. Válka a evropská bezpečnostní krize poptávku zrychlily, ale nezačaly ji.

Otázka teď nezní, jestli o Gripen někdo stojí. Otázka zní, jestli ho Saab dokáže dodat dřív, než zákazníkům dojde trpělivost.

Článek Desítky let je nikdo nechtěl, teď Saab slaví nečekaný úspěch. Hrozí mu objednávky na 242 Gripenů najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se vlastně rozpadlo a co z toho vzniká

Příběh začal v roce 2017, kdy se Emmanuel Macron a Angela Merkelová dohodli na společném evropském bojovém systému budoucnosti (FCAS). Pilotovaný stíhací prvek, označovaný NGF, měl být jeho srdcem. Dassault Aviation držel roli hlavního konstruktéra, Airbus měl být silným partnerem. Španělsko se přidalo později.

Jenže spor o to, kdo skutečně řídí vývoj, kdo vlastní klíčové technologie a jak se dělí práce, program paralyzoval. Šéf Airbusu Guillaume Faury v únoru 2026 na tiskové konferenci otevřeně mluvil o patové situaci v otázce řízení a vedení programu. Pilotovaný pilíř se zastavil. Ostatní vrstvy FCAS, bojový cloud, bezpilotní platformy, senzorová síť, formálně žijí dál, ale bez nové stíhačky ztratily gravitační střed.

Team Gen 6 je odpovědí na tuto situaci. Není to státní program. Je to průmyslové seskupení, které se snaží předběhnout politické rozhodnutí a nadefinovat, kdo bude držet klíče k budoucímu evropskému stíhacímu letounu.

Třináct firem, dvě deklarace, jeden cíl

Německá strana podepsala strategický poziční dokument. Vedle Airbusu jsou v něm HENSOLDT (radary a senzory), MBDA Germany (řízené střely), MTU Aero Engines (pohonné jednotky), Diehl Defence, Rohde & Schwarz, Liebherr a AUTOFLUG. Španělská strana vydala společnou deklaraci závazku se šesti signatáři: Airbus, GMV, Grupo Oesia, Indra Group, ITP Aero a Sener.

Počty vypadají impozantně, osm plus šest, ale Airbus figuruje v obou seznamech. Unikátních firem je tedy třináct. A právě Airbus je tmelícím prvkem: drží hlavní roli na obou stranách a de facto definuje průmyslovou architekturu celého záměru.

Co má šestá generace přinést? Podle Airbusu jde o vyšší úroveň technologií stealth, výrazně silnější avioniku, umělou inteligenci v kokpitu, schopnost řídit a spolupracovat s bezpilotními platformami a fungování jako uzel v síťovém „systému systémů“. Vstup do služby? Kolem roku 2040.

GCAP je o patro výš, a to je problém

Kdo chce pochopit skutečnou pozici Team Gen 6, musí se podívat přes Lamanšský průliv. Britsko-italsko-japonský program GCAP, dříve známý pod názvem Tempest, už má:

• mezivládní smlouvu podepsanou v prosinci 2023,
• společný podnik Edgewing založený v červnu 2025,
• první mezinárodní kontrakt v hodnotě přes 21 miliard korun z dubna 2026,
• cíl vstupu do služby už v roce 2035.

Team Gen 6 nemá nic z toho. Žádnou mezivládní smlouvu, žádný společný podnik, žádný financovaný vývojový kontrakt. Má průmyslový konsensus a veřejný tlak na Berlín s Madridem, aby se pohnuly. Rozdíl je zásadní: GCAP je program, Team Gen 6 je předpolí programu.

Finanční náročnost naznačuje italský příklad: Řím schválil pro počáteční fáze GCAP 8,77 miliardy eur, celkové rané fáze počítají s 18,6 miliardami. Plnohodnotný šestogenerační stíhací program je záležitost řádově desítek miliard eur. Německo má sice obranný rozpočet přes 108 miliard eur na rok 2026 a Španělsko právě získalo od Rady EU flexibilitu pro růst obranných výdajů, ale to ještě neznamená, že jsou obě země schopné takový program utáhnout ve dvou.

Co to znamená pro Česko a pro NATO

Česká republika má podepsaný nákup 24 stíhaček F-35A s průmyslovou spoluprací za 15,3 miliardy korun a zapojením třinácti českých podniků a univerzit. Základnou má být Čáslav od roku 2031. Team Gen 6 na tomto rozhodnutí nic nemění, a v dohledné době měnit nebude.

Zajímavější je dlouhodobější horizont. Pokud se Team Gen 6 přetaví ve skutečný program, otevře se prostor pro subdodavatelské zapojení v elektronice, kompozitech, softwaru nebo údržbě. Airbus sám mluví o potřebě „dalších evropských partnerů“. Ale to je hudba vzdálené budoucnosti.

Pro NATO nejde o aliančně řízený program, nýbrž o evropskou průmyslovou iniciativu. Její úspěch by posílil evropský pilíř kolektivní obrany, tedy vlastní schopnost dodat špičkové bojové letectvo bez závislosti na americkém ekosystému F-35. Zároveň ale zvyšuje soutěž uvnitř Evropy: proti GCAP, proti francouzské cestě kolem Dassaultu, proti švédskému Saabu, který má vlastní studie budoucího stíhacího systému za 2,6 miliardy švédských korun.

Skutečná bitva se nevede ve vzduchu, ale u stolu

Nejdůležitější na celém Team Gen 6 není obrázek futuristické stíhačky, který Airbus ukázal na ILA. Je to otázka, kdo bude hlavním dodavatelem, kdo bude navrhovat, integrovat a vlastnit jádro příštího evropského bojového letounu. Právě spor o tuto roli zabil NGF. A právě proto Airbus tentokrát přišel s hotovou průmyslovou koalicí dřív, než vlády stihly zadat pravidla hry.

Chytrý tah má ale časový limit. Airbus paralelně tlačí přemosťovací řešení: bezpilotní bojovou platformu UCCA s evropským řídicím systémem MARS, propojenou s Eurofighterem, s cílem operačního nasazení už v roce 2029. Tím ukazuje, že nestaví jen vzdálené vize, ale i mezikroky. Pokud se však státní objednávka na pilotovanou šestou generaci nezačne rýsovat v letech 2026–2027, GCAP odskočí tak daleko, že evropský kontinent skončí s jedinou reálnou šestogenerační stíhačkou, a ta nebude mít na trupu ani německý, ani španělský praporek.

Článek Nová stíhačka 6. generace na scéně: Německo-španělský pakt má udat budoucnost Evropy a letectva NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je v balíku za 688 miliard

Největší sousto spolkla Huta Stalowa Wola (HSW). Jen 30. května tam ministr obrany podepsal šest strategických smluv za téměř 60 miliard zlotých netto. Jádro tvoří:

• 146 bojových vozidel pěchoty Borsuk, nová generace, která má nahradit sovětské BMP-1.
• 96 samohybných houfnic Krab ve čtyřech modulech programu REGINA, páteř dělostřelecké palebné síly.
• Přes 1 000 podpůrných vozidel pro raketové systémy Homar-K a jihokorejské houfnice K9.
• Desítky velitelských vozidel Waran 4×4 a další logistická technika.

Souběžně firma Rosomak podepsala kontrakty na 30 zdravotnických obrněnců a velitelské vozy pro prapory vybavené jihokorejskými tanky K2. Den předtím, 29. května, se v Bydhošti podepisovaly smlouvy na ženijní a minové systémy: miny MN-123 za 1,36 miliardy zlotých, systémy dálkového minování Jarzębina-S za 700 milionů a řízené nálože. A úplně první smlouvy z 28. května pokryly drony WARMATE, průzkumné systémy FlyEye a kryptografická řešení od WB Group.

Není to nákupní seznam. Je to výzbroj pro armádu, která se chce do konce dekády zdvojnásobit.

Proč zrovna tři dny, a proč zrovna teď

Koncentrace podpisů do posledních květnových dnů nebyla náhoda ani PR gesto. Byl to deadline. Polsko podepsalo dohodu o čerpání z nástroje SAFE 8. května 2026 a vládní materiály stanovovaly povinnost uzavřít první vlnu smluv do 30. května. Kdo nestihl, nečerpal.

A Polsko stihlo jako první v celé EU. Dne 29. května Evropská komise vyplatila Varšavě prefinancování 6,6 miliardy eur, tedy 15 % z celkové polské alokace 43,7 miliardy eur. Žádný jiný členský stát nebyl procedurálně tak daleko.

SAFE funguje jako unijní úvěrový nástroj s celkovým rámcem až 150 miliard eur. Standardně podporuje společné nákupy více zemí, ale dočasně umožňuje i individuální kontrakty, aby se urychlily urgentní dodávky. Podmínka je, že maximálně 35 % komponentů smí pocházet ze zemí mimo EU, EHP a Ukrajinu. Polsko tuto podmínku splnilo elegantně, naprostou většinu objednalo doma.

Tři spouštěče se sešly najednou: ruská agrese na Ukrajině a polská poloha u hranic s Běloruskem i Kaliningradem, otevření SAFE s rekordní polskou alokací a administrativní termín, který nenechával prostor pro odkládání. Varšava neváhala.

Vyrovná se Polsko Rusku?

V absolutních číslech zatím ne. Orientační srovnání databáze Global Firepower pro rok 2026 ukazuje propastné rozdíly:

Polský ministr obrany v květnu 2026 zopakoval cíl 500 tisíc vojáků do roku 2030, ambiciózní, ale stále méně než polovina ruského stavu. V letectvu a strategických kapacitách zůstává Rusko v jiné lize.

Jenže srovnání celkové masy je zavádějící. Polsko nebuduje armádu pro globální projekci síly. Buduje nejsilnější pozemní sílu na východním křídle NATO. A právě v tomto segmentu (moderní houfnice, bojová vozidla pěchoty, raketové systémy, drony, logistika) květnový balík posouvá Varšavu do pozice, kterou žádná jiná evropská země mimo Rusko nemá. Tempo modernizace je přitom něco, co Moskva se svou zastaralou technikou a válečným opotřebením kopírovat nemůže.

Český kontext: propast v tempu

Český obranný rozpočet na rok 2026 činí podle ministerstva obrany 184,7 miliardy Kč. Polský třídenní kontraktační sprint má hodnotu 688 miliard, skoro čtyřnásobek. České ministerstvo navíc označuje rok 2026 za přechodný a část nového financování přesouvá do roku 2027.

Nejde o to, že by Česko mělo kopírovat polské objemy. Nemá k tomu ani populaci, ani průmyslovou základnu, ani geostrategickou polohu první linie. Ale polský model (připravit smlouvy, využít evropský nástroj do poslední minuty deadlinu a napumpovat peníze do domácího průmyslu) je něco, co by si Praha mohla vzít jako měřítko organizační razance.

Co to znamená pro bezpečnost regionu

Polsko do programu SAFE zapojilo 11 981 subjektů. Nejde jen o armádu, jde o průmyslovou mobilizaci. Dodávky mají běžet do roku 2030, u některých systémů už od příštího roku. Zda harmonogram vydrží, ukáže čas. Značná část balíku ale stojí na programech, které Polsko už rozvíjí: Borsuk, Krab, Rosomak nejsou prototypy na papíře, ale sériově vyráběná technika.

Silnější polská armáda znamená silnější severní oporu středoevropského regionu. Pro Česko je to nepřímá, ale reálná bezpečnostní dividenda. Pro Rusko signál, že východní křídlo NATO přestává být měkkým podbřiškem. Tři dny v květnu 2026 posunuly evropskou obrannou architekturu víc než roky summitů.

Článek Samotná polská armáda se vyrovná té ruské: zbrojí jako šílená, za 3 dny podepsala 62 smluv za 688 miliard Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Krize, která otevřela dveře zbrojařům

Německý automobilový průmysl prožívá nejhlubší strukturální krizi za poslední dekády. Mezi červnem 2024 a červnem 2025 ztratil podle společného prohlášení VDA a IG Metall přes 50 tisíc pracovních míst. Mercedesu v roce 2025 spadl provozní zisk o 57 % a tržby o 9 %. Volkswagen ve svých výsledcích za loňský rok mluví o „fundamentálně změněném“ prostředí v Číně, amerických clech a pomalejším náběhu elektromobility.

Výsledkem je přebytek výrobních kapacit. Závody, které ještě nedávno chrlily kabriolety a dodávky, dnes jedou na zlomek svého potenciálu. A právě tato nevyužitá infrastruktura, haly, lisovny, lakovny a tisíce kvalifikovaných dělníků, se stala tím, co evropský obranný průmysl zoufale potřebuje. Berlín vyčlenil stovky miliard eur na obnovu armády po dekádách zanedbání. Poptávka po výrobní kapacitě je obrovská. Nabídka dosud chyběla.

Dva koncerny, dva různé scénáře

Volkswagen je v konkrétních krocích dál. Na březnovém veletrhu Enforce Tac ukázal vojenské konceptové prototypy vyvinuté v Osnabrücku. Šéf koncernu Oliver Blume 29. dubna potvrdil, že od roku 2027 se tam přestanou vyrábět modely VW a rozhodnutí o budoucnosti závodu padne ještě letos. Reuters koncem dubna informoval o letter of intent s izraelským Rafaelem, který chce v Osnabrücku vyrábět komponenty pro protiraketový systém Iron Dome. Cílem je zachovat všech 2 300 pracovních míst. Blume zároveň zdůraznil, že Volkswagen nechce vyrábět „zbraně“ — mluví o vojenských transportních vozidlech a obranných komponentech.

Mercedes je o krok pozadu, ale směr je stejný. Källenius obrannou výrobu označil za potenciálně rostoucí niku, byť zatím jen jako menší část celkového byznysu. Konkrétně se jedná o závod Ludwigsfelde, továrnu založenou v roce 1936, kde dnes 1 600 zaměstnanců montuje otevřené varianty Sprinteru a eSprinteru. Podle Spiegelu by KNDS mohl nejprve pronajmout část závodu a vyrábět vojenská vozidla paralelně s dodávkami Mercedes Vans. Přesný harmonogram ani produktový plán zatím neexistují.

Rozdíl oproti specializované zbrojovce je řádový. Rheinmetall v roce 2025 utržil téměř deset miliard eur a drží zakázkový backlog přes 63 miliard. Mercedes a Volkswagen nejsou jeho konkurenti, jsou potenciální dodavatelé kapacity, kterou Rheinmetall sám nestíhá budovat.

Historická paralela: oprávněná, ale s výhradami

Srovnání s druhou světovou válkou není jen novinářská zkratka. Volkswagen ve své oficiální kronice popisuje, jak po vypuknutí války v září 1939 přeorientoval závod na opravy letadel a letecké komponenty. 3. srpna 1940 už spustil sériovou výrobu vojenského Kübelwagenu. Daimler-Benz omezil osobní auta na vojenské potřeby a soustředil se na komponenty pro armádu, námořnictvo a letectvo. Princip je stejný: civilní automobilová kapacita se přesměrovává do obranné výroby.

Rozdíly jsou ale zásadní. Tehdy šlo o státem řízenou totální válečnou ekonomiku, přechod trval týdny až měsíce a zasáhl celé koncerny. Dnes Reuters u Osnabrücku odhaduje start výroby za 12 až 18 měsíců, a to za podmínky souhlasu zaměstnanců. Nikdo nepřestavuje celý Volkswagen ani celý Mercedes. Jde o jednotlivé závody, dílčí kapacity a dobrovolná partnerství. Ne o totální mobilizaci, ale o průmyslovou pragmatiku.

Co to znamená pro Česko

Česká ekonomika je na německém automotive závislá víc než kterákoli jiná v Evropě. Zhruba 30 % českého exportu míří do Německa a automobilový průmysl je podle České národní banky vlajkovým odvětvím země. Škoda Auto jako klíčový komponentový hub skupiny Volkswagen dodává motory, převodovky a od loňska provozuje v Mladé Boleslavi největší výrobu bateriových systémů v celém koncernu.

Přímý plán na zapojení českých závodů do vojenské výroby jsme nenašli. Nepřímé zapojení přes dodavatelský řetězec je ale podle nás pravděpodobné: pokud Osnabrück začne montovat vojenská transportní vozidla, komponenty pro ně mohou proudit i z českých závodů. Krátkodobě to může tlumit propad zakázek u českých dodavatelů. Nahradit objem klasické civilní výroby to ale nemůže.

Nová průmyslová logika, ne návrat válečných automobilek

Pro akcionáře obou koncernů je obranná výroba zatím spíš způsob, jak monetizovat slabé závody a udržet zaměstnanost, než důvod k přecenění akcií. Denní pohyby kolem těchto zpráv se pohybovaly v řádu půl až jednoho procenta. Skutečný burzovní re-rating by přišel, až kdyby obranné tržby tvořily materiální podíl, a to je při 2,16 milionu prodaných aut a vanů Mercedesu za rok 2025 zatím daleko.

Politicky je ale posun zřetelný. Obhájit státní podporu pro závod, který se přepne na obranné nebo dual-use kapacity, je pro berlínskou vládu nesrovnatelně snazší než zachraňovat přebytečnou civilní výrobu. A právě tady se rodí nová evropská průmyslová logika: nevyužitá automobilová továrna přestává být problémem a stává se obranným aktivem. Ne tanky místo volkswagenů. Ale prázdná hala, která najednou má kupce.

Článek Německé automobilky se transformují na zbrojovky. Kvůli krizi opakují scénář z druhé světové války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stovky kusů, stovky lekcí

Příběh začíná na frontě, ne v konstrukční kanceláři. Firma UKR ARMO TECH dodala ukrajinským jednotkám stovky sériových vozidel řady Gyurza a systematicky sbírala data z jejich provozu v nejintenzivnějších úsecích bojů. Každá poškozená karoserie, každý zásah dronem, každý výbuch pod kolem se stal vstupem pro další iteraci. Výsledkem je GYURZA-02, platforma navržená tak, aby přežila podkopání náloží do osmi kilogramů TNT, střepiny 155mm granátu a zároveň nesla integrovaný systém elektronického boje v pásmu 150–1 030 MHz proti FPV dronům.

Podobnou cestou prošla Varta od Ukrainian Armor, jejíž druhá generace Varta-2 byla v červnu 2025 oficiálně kodifikována ukrajinským ministerstvem obrany společně s GYURZA-02. Lehké obrněné vozidlo Dzhura získalo kodifikaci už v srpnu 2024. Kodifikace není formalita, znamená, že typ prošel vojskovými zkouškami a smí být zařazen do výzbroje. A co je zařazeno do výzbroje, může být nabídnuto k exportu.

Co se vlastně prodává

Neprodává se jen pancíř na kolech. Prodává se balík přežití v éře dronové války, který žádný západní výrobce nemůže nabídnout ze stejné pozice, protože žádný západní výrobce neměl své produkty tři roky v nepřetržitém kontaktu s FPV hrozbou.

Konkrétně jde o kombinaci řešení, která se na ukrajinských platformách opakuje:

• Klínovitý spodek proti minám a improvizovaným náložím
• Sedačky absorbující ráz pro posádku
• Integrovaný elektronický boj přímo ve vozidle, ne jako externí přístavba
• Protidronové mřížky a sítě proti kumulativním střelám
• 360° kamerový přehled a filtroventilace proti chemickým hrozbám
• Nezávislé zavěšení s centrálním dohušťováním pneumatik pro terénní provoz

Ihor Fedirko, jeden z klíčových hlasů ukrajinského obranného průmyslu, to shrnuje přímo: pro zahraniční partnery není hlavní devizou cena ani základní balistická ochrana, ale rychlost adaptace na nové hrozby. Samostatným trhem se podle něj stávají mobilní protidronové platformy a systémy elektronického boje integrované přímo do vozidel.

Kdo se ptá a co říkají čísla

Nejtvrdší veřejně dostupná data přinesl průzkum organizace Technological Forces of Ukraine z prvního čtvrtletí 2026. Ze 42 dotázaných obranných firem jich 90 % potvrdilo zahraniční poptávky. Nejčastěji se ozývaly firmy a instituce z USA (36 % respondentů), Německa (29 %) a Dánska (21 %). Podle Reuters se k zájemcům řadí i Británie, severské země, tři státy Blízkého východu a nejméně jedna asijská země, přičemž jeden blízkovýchodní stát konkrétně zkoumá drony a těžká vozidla.

Důležitá poznámka: tato čísla pokrývají celý obranný sektor, ne výhradně obrněnce. Veřejně doložená měsíční růstová křivka pro segment kolových obrněných vozidel neexistuje. Trend je ale zřetelný. V únoru 2026 ukrajinský stát schválil většinu ze 40 exportních žádostí a David Aloian, klíčový představitel exportní agendy, odhadl potenciál obranného vývozu pro rok 2026 na několik miliard dolarů.

Zároveň platí brzda: mezi prvními schválenými licencemi nebyly hotové zbraně určené k prostému odvozu z Ukrajiny. Většina směřovala ke komponentům, servisním vazbám a reimportním schématům, která se vracejí zpět do podpory fronty. Prioritu má domácí potřeba.

Proč to není Bradley a proč to nevadí

Srovnání s americkým Bradley nebo švédským CV90 je lákavé, ale zavádějící. Bradley je pásové bojové vozidlo pěchoty o hmotnosti přes 30 tun s 25mm kanonem, určené pro obrněné brigádní úderné skupiny. CV90 operuje ve třídě 20 až 38 tun a pojme až osm výsadkářů. Ukrajinské typy, o které je zájem, jsou lehčí, kolové, logisticky nenáročné a rolí užší.

Jejich síla není v palebné převaze. Je v tom, že je armáda může rychle nasadit, rychle opravit a rychle přizpůsobit hrozbě, která se mění z týdne na týden. V éře, kdy FPV dron za pár set dolarů dokáže zničit vozidlo za miliony, je schopnost iterace cennější než tloušťka pancíře.

Český kontext a co bude dál

Česká republika s Ukrajinou v obranném průmyslu spolupracuje. Ministerstvo obrany uvádí společné projekty v opravách, údržbě a upgradu obrněných vozidel i výcvik servisních specialistů. Konkrétní akviziční záměr české armády na některý z ukrajinských typů ale veřejně doložen není. Průmyslová a servisní cesta je zatím pravděpodobnější než přímý nákup.

Prezident Zelenskyj v dubnu 2026 veřejně představil 56 typů zbraní vyvinutých během války, mezi nimi čtyři specializované obrněné platformy. Obrněnce jsou jen jedním dílem skládanky, ale dílem, který zahraniční armády zajímá nejvíc prakticky. Protože válka na Ukrajině ukázala, že přežití posádky nezávisí na tom, kolik tun oceli vozidlo váží, ale na tom, jak rychle se jeho konstruktéři učí z toho, co se včera stalo na frontě.

Článek Před 3 lety je nikdo neznal, dnes je chtějí všude. Ukrajinské obrněnce prošly peklem fronty a budí zájem i respekt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Biliony v číslech: co přesně Evropa slíbila

Slovo „biliony“ zní abstraktně, dokud ho nerozložíte na dvě konkrétní vrstvy. První je plán Evropské komise ReArm Europe / Readiness 2030: až 800 miliard eur, z toho 650 miliard přes rozvolnění fiskálních pravidel pro národní rozpočty a 150 miliard přes společný úvěrový nástroj SAFE. Druhá vrstva je odhad ECB: aby EU jako celek naplnila novou obrannou trajektorii, potřebuje ročně přidat zhruba 320 miliard eur veřejných peněz nad současnou úroveň.

NATO přitom neurčuje žádný společný evropský fond. Aliance nastavuje cíl, ale peníze mají dodat hlavně národní vlády. Haagský závazek říká: do roku 2035 směřovat k 5 % HDP, z toho nejméně 3,5 % na jádrové obranné výdaje. Spojenci mají předkládat každoroční plány. Nejde o právní povinnost v klasickém smyslu, jde o bezpečnostní a alianční tlak, který po ruské agresi proti Ukrajině získal naléhavost, jakou Evropa od konce studené války neznala.

Trojí cesta: dluh, daně, škrty

Každá vláda stojí před stejnou trojicí možností. Liší se jen v tom, kterou kombinaci zvolí, a jak otevřeně o ní mluví.

• Německo: sázka na dluh. Rozpočet na rok 2026 počítá s čistým novým dluhem 89,9 miliardy eur. Na obranu jde 82,4 miliardy v režimu rozpočtové výjimky mimo dluhovou brzdu. Kancléř Merz to rámuje větou „mír a svoboda nejsou zadarmo“ a současně mluví o reformě sociálního státu, ale konkrétní škrty zatím nepojmenoval.
• Nizozemsko: explicitní odvod. Koaliční dohoda na období 2026–2030 zavádí příspěvek na svobodu, nový odvod firem formou vyšších plateb do fondu invalidního pojištění. Korporátní daň se nezvyšuje, ale voliči slyší jasné slovo: obrana něco stojí a tady je účet.
• Estonsko: bezpečnostní daň. Parlament schválil zákon o bezpečnostní dani se třemi složkami: 2 % na obrat, příjem fyzických osob a firemní zisky. Jenže vláda v rozpočtu na rok 2026 plánované zvýšení pro firmy nezařadila a sazba zůstala na 22 %. Původní logika „břemeno nesou všichni“ se změkčila pod tlakem konkurenceschopnosti.

Podle nás nejrychleji funguje německý dluhový model, který okamžitě uvolní prostředky. Nejčitelnější vůči voličům je nizozemský přístup, jenž odvod pojmenuje nahlas. Estonský je nejblíž principu sdíleného břemene, ale politicky se ukázal jako nejméně stabilní.

Proč vlády mlčí: paradox ohrožení bez ochoty platit

Flash Eurobarometer 574 z ledna 2026 odhaluje klíčový rozpor. 68 % Evropanů říká, že jejich země je ohrožena. Ale jen 34 % míní, že jejich stát do obrany a bezpečnosti neinvestuje dost. A osobně se ohroženě cítí pouhých 42 %. Hrozba je pro většinu lidí kolektivní a abstraktní, ne něco, co by je nutilo sáhnout do peněženky.

Pro politiky je to toxická rovnice. Bezpečnostní argument funguje na úrovni rétoriky, ale jakmile přijde konkrétní účet, vyšší daň, nižší důchod, dražší zdravotnictví, podpora se rozplývá. Proto řada vlád oznamuje ambici rychleji než způsob financování. Cíl 5 % zní státnicky. Věta „zaplatíte to vy“ nezní nijak.

Česko: starý cíl splněn, nový plán chybí

Česká republika v roce 2025 vyčlenila na obranu 154,4 miliardy korun v kapitole ministerstva obrany a dalších 6,4 miliardy v jiných kapitolách. Starý alianční cíl 2 % HDP byl podle NATO splněn. Ale detailní veřejný plán cesty k novému haagskému závazku, tedy 3,5 % jádrových výdajů plus až 1,5 % dalších do roku 2035, v dostupných oficiálních dokumentech zatím rozpracovaný není. Žádný návrh zvláštní obranné daně po vzoru Nizozemska nebo Estonska se v českém veřejném prostoru neobjevil.

Mezera, kterou nezaplní ani Brusel

ECB spočítala, že i při optimistickém využití všech dnešních nástrojů, fiskální flexibility, SAFE a přeskupení výdajů, zůstává v EU veřejná financovací mezera přes 100 miliard eur ročně. To je suma, na kterou nestačí rozvolnění pravidel ani společné půjčky. Zbývají jen tři věci: trvalejší dluh, vyšší daně, nebo škrty jinde.

Některé vlády se snaží obranu prodávat i jako ekonomickou příležitost. Nizozemsko chce 40 % obranných nákupů realizovat společně s evropskými partnery a polovinu zakázek směřovat k domácím a evropským firmám. ECB v základním scénáři čeká mírnou podporu růstu, asi 0,1 procentního bodu ročně v letech 2026–2027. Při agresivnějším navyšování k 3 % HDP by efekt mohl být 0,4–0,6 bodu. Závisí však na tom, kolik peněz zůstane v domácím průmyslu a kolik odteče do importů.

Skutečné drama evropského přezbrojení není v tom, zda se utratí víc. To je rozhodnuté. Drama je v tom, jak dlouho ještě půjde předstírat, že vyšší obrana nemusí bolet, ani na dani, ani na dluhu, ani na sociálním státu. Rusko čekat nebude. A účet taky ne.

Článek Evropské vlády chtějí zbrojit za biliony, ale bojí se říct voličům, kde na to vezmou peníze. Jenomže kvůli Rusku musí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká pravidlo 65/35

Článek 16 nařízení SAFE stanoví, že náklady na komponenty pocházející mimo EU, státy EEA-EFTA a Ukrajinu nesmějí přesáhnout 35 % odhadované ceny komponentů finálního produktu. Zbylých 65 % musí mít evropský nebo asociovaný původ. Pokud dodavatel tuto podmínku nesplní, jeho nabídka se hůře kvalifikuje na financování z nástroje.

Pravidlo se vztahuje na vymezené prioritní kategorie:

• munice a řízené střely
• dělostřelectvo a pozemní bojové systémy
• protivzdušná a protiraketová obrana
• drony a antidrony
• námořní schopnosti
• kybernetická obrana a ochrana kritické infrastruktury
• vojenská mobilita
• strategické podpůrné prvky, vesmírná aktiva, umělá inteligence a elektronický boj

Důležité: nejde o univerzální povinnost pro každý národní tendr. Stát se do SAFE musí zapojit dobrovolně a typicky jde o společný nákup alespoň dvou zemí. Existující podepsané kontrakty, například český nákup 24 letounů F-35 autorizovaný v roce 2023, tím samy o sobě rušeny nejsou.

Tři vrstvy, které se často pletou

Mediální zkratka „65 % z Evropy“ zakrývá složitější architekturu. EU ve skutečnosti staví tři na sebe navazující patra:

Princip 65% obsahu přitom není úplná novinka. Velmi podobný práh měla už pravidla EDIRPA, účinná od října 2023. SAFE ho rozšiřuje a finančně násobí, ze stovek milionů na 150 miliard.

Proč teď: Trump, SIPRI a eroze důvěry

Únor 2024. Donald Trump na předvolebním mítinku prohlásil, že by „nechránil“ spojence neplnící výdajový cíl a Rusko by „povzbudil, ať si dělá, co chce“. Nebyla to oficiální politika Washingtonu, ale signál, který v evropských hlavních městech rezonoval víc než jakýkoli bruselský dokument.

Data SIPRI za období 2021–2025 potvrzují, že USA dodaly 58 % veškerých dovozů zbraní evropským členům NATO. Analytici stockholmského institutu přímo pracují s „nejistotou ohledně závazku USA bránit evropské spojence“ jako s faktorem rostoucí evropské poptávky po vlastní výrobě. Frank Slijper z organizace PAX v červnu 2025 mluví bez obalu o „nespolehlivých USA“.

Evropská odpověď není emotivní gesto. Je to kalkulace: pokud se nedá spolehnout na americký deštník, musí existovat alternativa. A alternativa potřebuje průmysl.

Kde to funguje, a kde ne

Pravidlo 65 % vytvoří největší tlak tam, kde Evropa už dnes umí dodat: munice, dělostřelectvo, pozemní systémy, řízené střely, radary, drony. Firmy jako Rheinmetall, KNDS, MBDA, Thales, Leonardo, Airbus nebo Saab mají výrobní kapacity uvnitř EU a přirozeně splní obsahovou podmínku.

Nejmenší dopad bude tam, kde technologická závislost na USA přetrvává. Bojové letouny páté generace? Evropa nemá ekvivalent F-35. Dlouhodosahová protivzdušná obrana? Částečně ano, SAMP/T a IRIS-T existují, ale plné pokrytí bez amerických systémů zůstává otázkou let, ne měsíců.

Pro české firmy je situace dvojsečná. Ministerstvo obrany eviduje 11 projektů průmyslové spolupráce s Lockheed Martin a 3 s Pratt & Whitney pro celkem 13 českých podniků. To je cenné zapojení do amerického programu, ale není to totéž co SAFE-kompatibilní evropský finální produkt. Naopak české subdodavatele v evropských řetězcích nová pravidla zvýhodňují.

Emancipace s otevřenými dveřmi

SAFE není hermetické uzavření trhu. Text nařízení výslovně mluví o prohlubování transatlantické spolupráce a komplementaritě s NATO. V prosinci 2025 se Kanada stala prvním neevropským účastníkem nástroje. Ukrajina a státy EEA-EFTA jsou zapojeny za stejných podmínek jako členové EU.

Zároveň ale platí, že kontrola vývozu zbraní zůstává v rukou jednotlivých států. EU nemá jednotné licenční centrum, COARM funguje jako koordinační platforma, ne jako federální úřad. Dubnová revize 2025 posílila konvergenci pravidel, ale licenční pravomoc na Brusel nepřenesla.

Evropská obranná emancipace je reálný směr, ne pouhé heslo. Ale zatím žije víc v pravidlech a finančních nástrojích než v plné výrobní soběstačnosti. Otočit poměr 78 ku 22 bude stát roky investic, nových výrobních linek a politické vůle. Prvních 150 miliard je na stole.

Článek Američané „utřou“, přijdou zakázky. Tak dlouho Evropě vyhrožovali, až se postavila na vlastní nohy: 65 % zbraní teď musí být z Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň určená především pro lodě

Britská společnost Babcock, která se specializuje hlavně na námořní řešení, oznámila, že chce ve spolupráci s Frankenburgem vyvinout speciální odpalovací kontejner se střelami Mark 1. Estonská společnost je vyvinula právě proti dronům a jejich výhodou má být malá velikost. Lze jich tedy vyrobit hodně, a zároveň jsou cenově dostupné. Výsledný systém má být určený hlavně pro plavidla, ale nejspíše nic nebrání ani jeho použití na souši.

Střela Mark 1 je přitom dlouhá pouhých 60 centimetrů, a podle Militarnyi je schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 1,5 až 2 kilometrů. K zaměřování disponuje elektrooptickým vyhledávačem, který má být pravděpodobně schopen velice přesně detekovat cíle, jakými budou nevelké drony. Její hlavice má potom hmotnost jenom půl kilogramu a obsahovat má skleněné úlomky, které rozptýlí do jakéhosi mraku. Armádní Zpravodaj se domnívá, že na křehký dron dostačují, ačkoliv jiné střely používají úlomky kovové.

Levnější a rychlejší produkce

Výhodou střel Mark 1 má být také jejich cena. GeekWeek tvrdí, že oproti srovnatelným zbraním má být 10krát nižší, i když konkrétní sumu neuvádí. Vyrábět by je také mělo být možné až 100násobně rychleji než srovnatelné alternativy, což je vzhledem k masivnímu nasazování dronů zásadní parametr. I zkušenosti z Ukrajiny ukazují nebezpečí přehlcení protivzdušné obrany a vyčerpání munice, která je schopná drony z oblohy sestřelovat.

Mark 1 jsou už navíc odzkoušené. Získala je totiž Ukrajina a mohla je nasadit třeba proti ruským útočícím dronům typu Shahed nebo Geran-2. Současně mají i probíhat jednání o výrobě v Polsku, což by produkci nejspíše výrazně znásobilo. Minimálně do doby, než budou k dispozici ještě levnější řešení, jakými jsou například laserové zbraně, by mohly být levné rakety odpovědí na různé drony, především ty používané Ruskem, ale i jinými zeměmi.

Článek Evropské země spojily síly, aby vytvořily zbraň proti ruským dronům. Efektivní, a přesto levnou při 100krát vyšší produkci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale je jedním z nejlepších evropských letadel

Ukrajina v posledních týdnech intenzivně jednala o možné budoucnosti svého letectva, a zvažovala hned tři letouny – švédské Gripeny E, kterých by ráda pořídila až 150, americké F-16, o nichž zatím nejsou bližší informace, a možná na ně ani nedojde, a nakonec francouzské Rafale. Těch by nakonec měla během následujících 10 let koupit až rovnou stovku.

Video: Rusové nezodpovědně zřídili cvičiště nedaleko fronty. HIMARS vojáky nekompromisně smazal

Celkem poptává 250 víceúčelových letounů, což dávalo vedle 150 Gripenů E velký prostor ještě dvěma zmíněným. V neděli 16. listopadu 2025 potom vydal Volodymyr Zelenský prohlášení, že Ukrajina nakoupí francouzské letouny Rafale s tím, že následující den, tedy 17. listopadu 2025, oznámí po podpisu dohody podrobnosti, uvádí AP. A je to větší, než mnozí čekali.

Rafale je dnes jedním z nejschopnějších letounů ve své třídě na světě – konkurovat může jak F-16 a Gripenu E, tak čínské J-10C nebo ruskému Su-35S. Jeho předností se sofistikovaná avionika a radar AESA s detekčním dosahem až 250 km, potvrzuje Wikipedia, stejně jako rozličná výzbroj, z nichž je proti vzdušným cílům, hlavně letounům, nejlepší MBDA Meteor.

Ta má dolet až 200 km a tzv. nulovou zónu úniku, takže jakmile se na cíl zaměří, je prakticky nemožné jí uniknout, uvádí Wikipedia. Není však jasné, zda bude součástí objednávky ze strany ukrajinského letectva. Armádní Zpravodaj odhaduje, že bude ale jistě zahrnovat střely MICA s dosahem až 50 km, a proti pozemním cílům řízené pumy AASM Hammer s dosahem min. 70 km, které možná doplní i střely s plochou dráhou letu SCALP-EG (Storm Shadow).

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Dohoda, kterou označil Volodymyr Zelenský za historickou, tomu svým rozsahem skutečně odpovídá. Málokteré letectvo Evropy je schopné pořídit si tolik vyspělých letounů, ačkoliv zatím není jasné, jak to bude Ukrajina financovat. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že to alespoň z části může být zmrazenými ruskými aktivy, které dosahují přes 6 bilionů korun, uvádí Wikipedia, a mají sloužit k obnově Ukrajiny a financování její armády.

Článek Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Létající hrozby eliminuje Skyranger 30 do 7,5 km

Skyranger 30 je mobilní systém PVO krátkého dosahu (do 3 km) s automatickým 30mm kanonem, který může být doplněn o řízené střely (Stinger nebo Mistral s dosahem až 7,5 km) a senzory včetně 3D radaru a elektrooptiky, uvádí Wikipedia. Jedná se o věž usaditelnou na různá obrněná vozidla, jako je Boxer, Lynx, Pandur atd. Díky rychlé reakční době a automatizovanému řízení palby je vhodný pro ochranu jednotek v pohybu i stacionárních cílů.

Studie: Trvalo to, ale Rusko se žene do krize. Již vyčerpalo více než 60 % zásob obrněných vozidel a dělostřelectva

Určen je především k ničení dronů, nízko letících letadel, vrtulníků, raket a přesně naváděné munice, takže je vzhledem k rostoucí hrozbě malých a levných bezpilotních prostředků prakticky nezbytným nástrojem pro jejich eliminaci – redakci Armádního Zpravodaje není aktuálně známo žádné lepší nebo srovnatelné řešení, což dokazuje i vysoký zájem.

Již dříve vyvstaly informace, že jenom Německo koupí asi 600 systémů Skyranger 30, což nová publikace potvrzuje, ale zájem projevilo již dříve také Maďarsko, stejně jako Rakousko a údajně i další země. Do budoucna má přitom umět též elektronický boj a mít vysokoenergetický laser, což jeho schopnosti ničení nepřátelských prostředků značně prohloubí.

Video: Ukrajinské speciální jednotky ukázaly, jak dlouhé mají prsty. Zničily Rusům kus systému S-400 na Krymu

Kolik přesně jedna taková věž stojí, není jasné, podmínky budou jistě pro každého zájemce trochu jiné, ale zmíněné Maďarsko pořizuje jednu za 41 milionů korun. Vedle toho má Rheinmetall také jinou variantu, a sice Skyranger 762, která je určen hlavně k ochraně pěchoty na bojišti. Systém je potom základem ještě pro Skynex, který je v bojovém nasazení na Ukrajině.

Jestliže tedy skutečně vznikne přes 1 000 systémů Skyranger 30, znamenalo by to obrovské posílení PVO v několika zemích Evropy, ačkoliv z nich má dle očekávání přes 60 % připadnout domácí německé armádě. Ta má však závazky vůči NATO, takže je pravděpodobné, že je dle potřeby rozmístí v kritických oblastech, ať už u základen v jiných zemích, nebo na východním křídle NATO. Zájem však mohou postupně projevit i další země.

Článek Zdánlivý problém vyřešen. Obří německá zbrojovka vyrobí nejméně 1 000 systémů PVO. Zničí skoro všechno, čím může Rusko zaútočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 zřejmě v Turecku nahradí Eurofightery

Eurofighter Typhoon je víceúčelový stíhací letoun 4,5. generace vyvinutý konsorciem z Velké Británie, Německa, Itálie a Španělska. Primárně je navržen pro získání vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje vysoký výkon, rychlou akceleraci a dobrou manévrovatelnost, což umožňuje rychlé zajištění kontroly vzdušného prostoru i operace v náročných podmínkách.

Rusko zveřejnilo záběry bombardéru Tu-22M3 nad Baltským mořem uprostřed rostoucího napětí

Moderní avionika zahrnuje radar AESA, pokročilý systém řízení letu a integrované datalinkové schopnosti, které umožňují efektivní spolupráci v dalšími jednotkami. K boji nese široké spektrum řízených střel a přesných pum, z nichž je nejlepší proti vzdušným cílům MBDA Meteor s dosahem asi 200 km, jejíž předností je nulová úniková zóna, takže pokud se zaměří, tak i zasáhne.

V operačním nasazení Typhoon vyniká schopností zničit cíle na střední a dlouhé vzdálenosti, a v síťově orientovaném boji poskytuje vysoký situační přehled. Díky modularitě výzbroje a průběžným modernizacím si udržuje konkurenceschopnost proti moderním hrozbám a umožňuje integraci nových systémů dle požadavků uživatelů, potvrzuje Wikipedia.

Turecko přitom zvažovalo nákup amerických F-16, respektive už mělo nákup dohodnutý, ale rovněž chtělo ze Spojených států získat proudové motory pro své letouny 6. generace Kaan, takže je dle MiddleEastEye možné, že koupí namísto nich právě ty, zatímco letectvo posílí zmíněnými Eurofightery Typhoon, a to z Velké Británie, která nedávno ukončila jejich výrobu.

Nová várka vylepšených tanků T-90M pro ruskou frontovou brigádu ukazuje na velké problémy

Může jít tedy o snahu zachránit infrastrukturu i pracovní místa, a rovněž tím dojde ke značnému rozšíření letounů, kterých aktuálně existuje přes 600 v Německu, Itálii, Velké Británii, Španělsku, Kataru, Rakousku nebo Saúdské Arábii. Smlouva na dodávku Turecku byla nakonec podepsána britským premiérem Keirem Starmerem 27. října 2025 v Ankaře na 20 kusů, uvádí Reuters.

Článek F-16 jsou zřejmě ze hry, velmoc na okraji Evropy kupuje desítky Eurofighterů. Překvapivý krok, který podtrhuje kvalitu letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výdaje na obranu Francie významně navýší

Francie patří mezi nejsilnější vojenské mocnosti na světě. GlobalFirePower ji řadí na 7. místo. V letošním roce chce přitom na svou obranu utratit 50,54 miliard euro (1,23 bilionu korun), uvádí DefenseNews, což jsou více než 2 procenta HDP. Stejně jako ostatní evropské země, i ona má v plánu investice v příštích letech prudce zvedat. Například v roce 2027 by již měl obranný rozpočet činit 64 miliard euro (1,55 bilionu korun), uvádí Reuters.

iZdroj fotografie: MBDA

Takový prudký nárůst výdajů na obranu se jistě projeví i na síle francouzských ozbrojených sil a kondici francouzských zbrojovek, které dokážou produkovat velmi kvalitní zbraně. Jedním z příkladů může být exportně nejúspěšnější evropský bojový letoun současnosti, a sice Dassault Rafaele. Wikipedia uvádí, že jde o dvoumotorový letoun 4,5. generace, schopný používat různé typy vyspělých zbraní včetně střely s jadernou hlavicí.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Evropským zemím, které potřebují moderní zbraně, má francouzský zbrojní průmysl co nabídnout. Vyrábí například jediný evropský systém schopný v současnosti čelit balistickým raketám, a nejspíše i hypersonickým zbraním. Jedná se o SAMP/T NG. ThalesGroup uvádí, že jeho střely dokážou ničit cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů, používaný radar má dosah 350 kilometrů. Francie zvládá ale vyrobit i systémy kratšího dosahu, jako je Crotale NG.

Jediná neamerická jaderná letadlová loď

Jednou z mocných složek francouzských ozbrojených sil je i námořnictvo. Spolu s americkým je dnes jediným, které má ve výzbroji letadlovou loď s jaderným pohonem a systémem startu letadel CATOBAR – Charles de Gaulle. Na délku měří 261,5 metru a výtlak má 40 2500 tun, uvádí Wikipedia s tím, že na palubě unese až 40 letadel a vrtulníků. Jedná se o námořní verzi letounu Rafale označovanou jako Rafael M nebo vrtulníky NFH Caiman Marine.

iZdroj fotografie: Uživatel Wmeinhart / Creative Commons / CC BY-SA

Nepřehlédnutelná je také francouzská flotila ponorek na jaderný pohon, kterých provozuje 9. Wikipedia uvádí, že je mezi nimi čtveřice ponorek třídy Triomphant, což jsou nosiče s balistickými raketami a jadernými hlavicemi. Zbylých 5 plavidel jsou pak takzvané útočné ponorky zaměřené na boj s nepřátelskými hladinovými plavidly i ponorkami. Námořnictvo ale disponuje i třemi velkými výsadkovými plavidly, 22 fregatami a celou řadou menších plavidel.

Francie má i skvělé pozemní obrněnce

Ve výzbroji Francie lze najít také celou řadu velice schopných zbraní pro pozemní armádu. Příkladem může být tank Leclerc, respektive jeho modernizovaná varianta Leclerc XLR. ArmyRecognition uvádí, že je vyzbrojena standardním kanonem NATO ráže 120 milimetrů a má automatické nabíjení. Modernizovaná verze dostala zesílené pancéřování chránící mnohé citlivé části, ale nejsou zprávy o tom, že by měla disponovat i systémem aktivní ochrany.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Francouzské zbrojovky také pro domácí použití i pro export, například pro Českou republiku, produkují moderní děla, jakým jakým je CAESAR. Army-Technology uvádí, že jde o samohybnou houfnici na kolovém podvozku, jejíž dosah je podle použité munice až 42 kilometrů. A též se může Francie pochlubit kolovým bojovým vozidlem VBCI, celou řadou obrněných vozidel, špičkovou protitankovou řízenou střelou Akeron MP a mnoha dalšími zbraněmi.

Článek Rusko válkou probudilo spící evropskou velmoc a nebude nadšené. Má 7. nejsilnější armádu světa a rychle roste se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo má ambice i nejsilnější ekonomiku

Zmínky o posilování armády přichází z Německa každou chvíli. Některé jsou v reakci na požadavky Severoatlantické aliance, jiné vychází z iniciativy tamní vlády. V dohledných letech se má proto jenom počet vojáků rozrůst o desítky tisíc, zatímco pozemní jednotky mají obdržet tisíc tanků Leopard 2 nebo 8 500 dalších obrněnců, ale posilování je všeobecné.

Video: Ruský tank z 20 metrů odstřelil ukrajinské pozice a při úhybném manévru přejel vlastního vojáka

Armáda se má rozrůst na zemi, ve vzduchu i na vodě, a to do takové míry, že se opět stane nejsilnější na kontinentu. Do roku 2041 chce ostatně německá vláda investovat 350 miliard eur, tedy v přepočtu asi 8,575 bilionů korun, do jejího celkového posílení. V tomto roce přitom vydá „pouze“ 8,2 miliard € (201 miliard Kč), v příštím už 22,3 miliard € (546,3 miliard Kč).

Vedle toho je třeba připočítat, že samotný Bundeswehr investuje ze zvláštního fondu již v tomto roce dalších 24 miliard eur, tj. 588 miliard korun), a v příštím 25,5 miliard eur, což vychází v přepočtu na 624,7 miliard korun, zatímco pro rok 2027 je vyčleněno 27,4 miliard eur, tedy zhruba 671,3 miliard korun. V tom současném už přitom německá armáda investovala ze svého fondu jenom do konce května 28 miliard eur (686 miliard korun).

Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí

K největším položkám patří telekomunikační zařízení (15,9 miliard eur), vozidla a příslušenství (20,8 miliardy eur), bojová vozidla (52,5 miliardy eur), munice (70,3 miliardy eur), polní vybavení a proviantní vybavení (20,9 miliardy eur), lodě, čluny a námořní vybavení (36,6 miliardy eur), letadla a rakety (34,2 miliardy eur) a satelitní komunikace (13,3 miliardy eur).

Nejrozsáhlejší položky závazků jsou potom plánovány na roky 2029 a 2030, kdy má být v každém případě vyplaceno více než 52 miliard eur (1,27 bilionu korun). Armádní Zpravodaj soudí, že ještě není jisté, zda se zrovna německá armáda stane nejšílenější, ale prostředky a ambice k tomu rozhodně má, jelikož jde o někdejší vojenskou velmoc a nejsilnější evropskou ekonomiku, na níž jsou také kladeny největší požadavky ze strany NATO.

Rusko to nezvládá, tak pro něj Severní Korea staví největší vojenskou továrnu v historii. Masivní zbrojení zjevně jen tak neskončí

Je na místě připomenout, že si jako první nakročilo k postu nejsilnější evropské armády Polsko, které přímo sousedí s Ruskem a jeho nejbližším vazalem, Běloruskem. Na druhé straně potom s Německem, což by znamenalo v případě napadení z východu relativně rychlou pomoc a spojení dvou nejsilnějších armád, ačkoliv je nutné počítat také s Francií.

Ta je sice od východní hranice NATO mnohem dále, ale má na evropské poměry velmi silné ozbrojené složky, které rovněž razantně posiluje. Tyto tři země ostatně mají také na zbrojení a zvětšování armád velké zdroje, ať už finanční nebo lidské. Je pochopitelné, že se jednotlivě žádná z nich nevyrovná Rusku, i když možná Německo k tomu bude mít blízko, ale je důležité vnímat, že jsou to spojenci, kteří by si v případě napadení přišli na pomoc.

Článek Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velká zakázka, která ČR opět vylepší jméno

Společnost MSM Group North America Inc. se sídlem v St. Petersburgu na Floridě, což je dceřiná společnost slovenské MSM Group, která je zase součástí české Czechoslovak Group, získala zakázku na výstavbu závodu na souvisejícího s výrobou munice pro americkou armádu. Zajímavostí mimochodem je, že si v Americe vše kontrolují ozbrojené složky.

Česká iniciativa zajistila Ukrajině v roce 2025 už 1 milion dělostřeleckých granátů. Tempo dodávek neustále stoupá

Potvrzuje to Army-Technology s tím, že i když tam výrobu obvykle zajišťují – stejně jako u nás, soukromé společnosti – bývají pod neustálým dohledem armády. A v tomto případě tomu nebude jinak, ačkoliv MSM Group North Americe Inc. nebude zajišťovat výrobu munice, pouze výstavbu závodu. Tedy podobně, jako Czechoslovak Group staví výrobní závod na dělostřeleckou munici na Ukrajině, kde si rovněž bude procesy kontrolovat armáda.

Kontrakt má hodnotu 635 200 000 amerických dolarů, což je v přepočtu 13,657 miliard korun, a jedná se tak o obrovský úspěch pro český zbrojní průmysl, jehož prestiž v posledních letech stále roste všemi směry. Czechoslovak Group se dokonce zásadně podílí na novém systému protivzdušné obrany s dosahem až 470 km pro indonéskou vládu.

Provoz má být dle předpokládaného data dokončen 10. srpna 2029, tedy za necelé čtyři roky. Samotná CSG přitom není zbrojovka, ale holdingová společnost, která sdružuje aktivity více než stovky firem v Česku a na Slovensku, ale také v Americe, Velké Británii, Itálii a dalších zemích, uvádí Wikipedia. Jméno však dělá českým zbrojařům ve světě i Česká zbrojovka, která roku 2021 koupila amerického výrobce zbraní a munice Colt, potvrzuje ColtCZgroup.

Ruský zbrojní šéf: „Od západních tanků se nemá Rusko co naučit,“ a přisadil si, že T-90M překonává Abrams i Leopard 2

Armádní Zpravodaj hodnotí tento krok americké armády jako zcela logický, neboť poslední roky zjišťuje, že by jí současné výrobní kapacity na konflikt vysoké intenzity nestačily. Ostatně proto také nedávno spustila továrnu na výrobu 1,2 milionu kusů dělostřelecké munice ročně, aby se tak vyrovnala případným rivalům (pochopitelně nejde o její jedinou).

Článek Američané zadali obří zakázku českému zbrojnímu průmyslu. Bude se podílet na výrobě munice pro jejich armádu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie vsadila na jedny z nejlepších letounů

Rafale patří mezi nejlepší letouny 4., a v poslední modernizaci F.4 také 4,5. generace, které na světě existují. Protiváhou mu je americká F-16, která je nejspíše v některých směrech nepatrně lepší, a čínská J-10C. Kdo by chtěl namítat, že si ve výzbroji Pákistánu s francouzským letounem poradila, musí Armádní Zpravodaj namítat, že nejsou známy okolnosti.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Doteď totiž nikdo neví, jak přesně k sestřelení došlo – známo je pouze to, že to nebyla práce pouze samotné J-10C, ale také pozemních systémů, z nichž měla o blížícím se Rafale informace, díky čemuž dokázala správně zaměřit a odpálit střelu PL-15. Navíc je nutné vnímat, že až do té doby nejspíše nikdo nevěděl, že má pákistánské letectvo k dispozici neexportní verzi E, jejíž dosah je jinak omezen na 145 km, potvrzuje Wikipedia.

Jenomže Rafale šel k zemi na 182 km, takže je zřejmé, že se jednalo o základní PL-15 určenou výhradně pro čínské letectvo. Redakce Armádního Zpravodaje je nicméně názoru, že ji Čína mohla chtít tímto způsobem otestovat v ostrém boji. Je pravděpodobné, že pokud by Indie věděla, že má Pákistán k dispozici tuto lepší verzi, byla by v boji opatrnější. Též lze pochybovat o výcviku pilota, zkušený by mohl situaci zvládnout, ale to už se nedozvíme.

Rafale je klasifikován jako víceúčelový stíhací letoun, který má být hlavním prostředkem francouzského letectva nejméně do roku 2040, potvrzuje Wikipedia. Existuje přitom ve vícero verzích, přičemž Indonésie objednala 12krát B, což je dvoumístná verze, a 12krát C, která má shodné vlastnosti jako „béčko“, akorát je jednomístná. Jedná se o velmi rozšířený letoun, který využívá také Chorvatsko, Egypt, Řecko, Indie nebo Katar, a chtějí ho další.

Obří ostuda SPECNAZ hned 2. den války, za níž mohou velitelé: ani 900 elitních vojáků nedokázalo dobýt ukrajinské letiště Hostomel

Dodávka prvních letounů indonéskému letectvu má začít v prvních měsících roku 2026 a pokračovat do roku 2035. Dříve byly přitom ve hře ruské Suchoje Su-35S, ale v prosinci roku 2021 je země oficiálně odmítla ve prospěch francouzských Dassault Rafale a amerických F-15EX Eagle II, uvádí DefenseNews. To znamenalo ránu pro ruský zbrojní průmysl, kterou poté prohloubila také Indie, když dala přednost Rafale M před MiG-29K.

Článek První Rafale B pro Indonésii je hotový. Francie tím získává větší vliv a Čína soupeře pro svou J-10C, která už ho pokořila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropský zbrojní průmysl to hodně posílí

Do konce roku 2025 má německý parlament projednat, potažmo schválit přes 60 návrhů na vojenské zakázky, a jak vidno, naši sousedé jednou ve velkém. Armádní Zpravodaj v červnu tohoto roku informoval o záměru koupit 1 000 tanků Leopard 2, a k nim 2 500 obrněných vozidel Boxer. Minimálně druhých z jmenovaných chce ale dvojnásobek.

Video: Havárie ruského strategického letadla Iljušin Il-76. K zemi padalo nekontrolovaně, výbuch byl obrovský

Jeden z návrhů totiž počítá s nákupem až 5 000 kusů, což je dle Armádního Zpravodaje dobrá volba, jelikož se jedná o jedny z nejlepších svého druhu. Jedná se přitom o společný projekt Německa a Nizozemska, uvádí Wikipedia, a dosud vzniklo cca 540 kusů. Boxer uveze tři členy posádky a osm členů výsadku, jimž poskytne i palebnou podporu díky 40mm automatickému granátometu, případně i dvěma kulometům ráže 12,7 mm a 7,62 mm.

Jeho maximální rychlost dosahuje 103 km/h a dojezd vychází na 1 050 km, čímž značně překonává všechny ruské protějšky, včetně nejmodernějšího BTR-82A. Vozidla chce doplnit také o nejméně 3 500 obrněných transportérů Patria – pravděpodobně půjde o verzi 6×6, neb mají nahradit stárnoucí Fuchse pocházející ze Západního Německa.

Video: 1 střela s kazetovou municí z M142 HIMARS naprosto přesně zničila 3 supertěžké houfnice najednou

Ty pochází z Finska a jedná se opět o špičku v oboru, přičemž jsou mnohem mladší než Boxery; dle Wikipedie došlo k jejich zavedení teprve v roce 2021. Kromě 2členné posádky uvezou deset členů výsadku maximální rychlostí 100 km/h na vzdálenost až 700 km. Není ale jasné, v jaké konfiguraci je Německo bude chtít – bude-li přidána zbraňová věž, přibude osádce jeden člen navíc, zatímco pro vezený výsadek se prostor jednoho či dva členy sníží.

Vedle toho plánuje Německo ještě 20 letounů Eurofighter Typhoon, které jsou považovány za zastaralé a předražené, ale stále jsou ve srovnání s ruskými letouny velmi schopné. Mohou se totiž s klidem postavit Suchojům Su-35S, které jsou z nich nejvyspělejší, ale létat budou po boku mnohem lepších F-35, které Německo rovněž přikoupí.

Článek Německo začíná zbrojit tak mohutně, že vytře zrak i Rusku. K tisícovce Leopardů 2 nakoupí i 8,5 tisíce obrněnců a 20 Eurofighterů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen E je lepší než vše, co Peru dnes má

I když se jedná o relativně letitou konstrukci, prošla výraznou modernizací, která ji vrací na světovou špičku v oblasti letounů 4., resp. 4,5. generace – a úplně stejně je to s F-16, Rafale a dalšími. Konkrétně tedy Gripen verze E (jednomístná) disponuje řadou technologií z letounů páté generace, ale ne všemi, a zejména oproti nim není stealth.

Rozhovor: prezident Pavel si nemyslí, že Rusko vyhrává válku. Jeho argumentům coby bývalý generál vůbec nevěří

Armádní Zpravodaj ho hodnotil již několikrát s tím, že má radar AESA, různá elektronická protiopatření, rychlost Mach 2 a relativně vysokou obratnost. Pokud jde o výzbroj proti vzdušným cílům, primárně tedy jiným letadlům, může nést střelu MBDA Meteor, jak potvrzuje Wikipedia, která je nejlepší střelou svého druhu v západních letectvech.

Gripen E/F má přitom dost možná v některých směrech navrch nad americkou F-16 Block 70, což je její nejvyšší modernizace, jak se shodla redakce Armádního Zpravodaje již v dubnu 2024. Jenomže největší problémem letounu je, že není rozšířený, což nejenom zvyšuje náklady na jeho pořízení, ale také na jeho údržbu, provoz, a zejména pak modernizaci.

Ukrajina slibuje Rusku překvapení – kopii raket Iskander, které ho zničí. Už zahájila jejich sériovou výrobu, doletí do Moskvy

V budoucnu tomu však může být jinak, jelikož je chce Brazílie, a zvažuje je Kolumbie, ale ta dostala později i nabídku na čínské J-10C. Peru si potom koupí 24 letounů verze E za 3,5 miliard dolarů, v přepočtu tedy za 75 miliard korun. Jeden tedy za 3,125 miliardy, což mělo tamní ministerstvo obrany zhodnotit jako atraktivní ekonomickou nabídku.

Cena pravděpodobně zahrnuje veškeré náklady, tedy nejenom pořizovací na samotné letouny, ale také na údržbu, výcvik personálu apod., ale není jasné, zda zohledňuje i úroky, jelikož bude peruánská vláda financovat nákup pomocí půjčky, kterou splatí za 18 až 24 let.

Výroba letounů Eurofighter Typhoon skončila. Není o ně zájem, i když budou létat ještě desítky let

Aktuálně provozuje tamní letectvo 11 stíhaček Mirage 2000P, 8 stíhaček MiG-29, 8 bitevních letounů Su-25, a 20 lehkých útočných letounů Cessna Dragonfly, uvádí Wikipedia. Všechno jsou tedy nesrovnatelně starší a nemohou se s moderními protějšky utkat. Z aktuálního výběru hodnotí Armádní Zpravodaj volbu Peru jako dobrou.

Článek Obří úspěch pro Gripen, další kupec mu dal přednost před Rafale a F-16. Chce hned desítky kusů, smlouva je jistá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Masivní investice podpoří Švédsko i NATO

„Kdo chce mír, musí hodně zbrojit“ – asi tak lze shrnout nový přístup některých západních zemí, například Polska, Francie nebo Německa, a nově také Švédska. Jeho premiér oznámil, že plánuje navýšit výdaje na obranu na 5 % HDP, v souladu s požadavky amerického prezidenta Donald Trumpa, podle něhož se musí Evropa postarat o svou bezpečnost sama.

Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný

Ten byl toho názoru od počátku svého úřadování, a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jeho slova v lednu 2025 zopakoval na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Zpočátku to nejspíše vypadalo jako obrovské ekonomické zatížení, s nímž si mnohé země neporadí, ale zdá se, že v důsledku ruské agrese nakonec začínají zbrojení pokritizovat.

Severoatlantická aliance také dříve oznámila, že bude požadovat 50% navýšení výdajů, ačkoliv by to neznamenalo 5 % HDP. O kolik to nakonec bude, mají jednat nejvyšší zástupci NATO a západních zemí 24. a 25. června 2025 na summitu v Haagu. Některé země se však mohou ve své obraně angažovat více a investovat do ní mnohem vyšší částky.

Tentokrát to Rus hodně přehnal. Vletěl hluboko do polského vzdušného prostoru, vyprovázely ho dvě britské stíhačky

„Chápeme, že bez ohledu na výsledek summitu NATO, máme jedinečnou geografickou polohu a musíme být připraveni na budoucí hrozby ze strany Ruska,“ zdůraznil švédský premiér. „Dnes chci potvrdit, že Švédsko splní nový cíl NATO v oblasti výdajů na obranu ve výši 5 % HDP. Minimálně 3,5 % HDP bude vyčleněno na klíčové obranné potřeby pro splnění nových cílů NATO v oblasti schopností,“ dodal s tím, že je Rusko hrozbou pro celou Evropu.

Jako první to pochopilo Polsko, které začalo hned od počátku války na Ukrajině masivně zbrojit ve všech směrech – posiluje pozemní jednotky, letectvo, námořnictvo i další složky. Armádní Zpravodaj informoval v září 2024, že chtělo na rok 2025 navýšit výdaje na obranu dokonce na 4,7 % HDP, což znamená největší investice v NATO v poměru k HDP.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Švédsko je mimochodem pro NATO velkým přínosem, ačkoliv do něj vstoupilo až v roce 2024. Ještě před tím Armádní Zpravodaj hodnotil jeho vyspělý zbrojní průmysl, jehož produktem je například jedna z nejlepších houfnic na světě – FH77BW Archer – nebo schopný protiletadlový systém RBS-70, a rovněž vyspělé, avšak nedoceněné, letouny Saab Jas-39 Gripen.

Článek Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Amerika dodává „jenom“ 40 % veškeré pomoci

Generálmajor Christian Freuding, který koordinuje dodávky zbraní z Německa na Ukrajinu, se nechal slyšet, že evropské země NATO a Kanada již překročily objem vojenské pomoci poskytnuté Amerikou v roce 2024, a jsou schopny pokračovat ve zvyšování podpory i v případě úplného zastavení její pomoci, k čemuž reálně může dojít už během léta.

Německo opět povstává, armádu rozšíří o desítky tisíc vojáků. Zatím ale nesplnilo ani náborový plán z roku 2018

Tehdy mají totiž skončit původně schválené balíčky pomoci tehdejším americkým prezidentem Joe Bidenem, a jak se zdá, současná administrativa není úplně svolná v nich pokračovat. Donald Trump ostatně několikrát zdůraznil, že je Rusko evropský problém, nikoliv americký – redakce Armádního Zpravodaje je však názoru, že jde jenom o další silná slova, která nepovedou k ničemu jinému, než ke zhoršení vztahů mezi Evropou a Amerikou, aniž by došlo k jejímu posílení.

Snaha o seškrtání obrovských výdajů je pochopitelná, ale rozhodně ne cestou vyhrožování a rozvracení dlouhodobých spojenectví. Evropa je navíc obrovský odběratel amerických zbraní, v poslední době zejména F-35, které kupuje i Česká republika, ale také Velká Británie, Německo či Polsko, a stejně tak řada dalších. Na druhou stranu už to neplatí o všem.

Video: ukrajinský Su-27 zničil na ránu ruský systém PVO, který ho neměl šanci vidět. Střely z něj létaly 150 metrů daleko

Třeba za M142 HIMARS vyvíjí solidní alternativu Francie, a dělostřelecké systémy jsou v Evropě lepší (RCH 155 nebo L52 Archer), zatímco tanky srovnatelné (Leopard 2A8+, Challenger 2 a nově vyvíjená „trojka“, jihokorejský K2 Panther, budoucí KF 51 atd.) – za několik let je možné, že bude evropský vojenský průmysl s tím americkým srovnatelný, ne-li lepší.

Evropské země a Kanada měly každopádně poskytnout Ukrajině 60 % z celkového objemu vojenské pomoci. Ani přesto to bez Ameriky pochopitelně v dohledné době nepůjde, i když může být řešením nákup jejích zbraní Evropou, která je poté dodá napadené zemi. Nezbytným faktorem je navíc také ochota pomáhat a hledat efektivní řešení.

Belgie přikoupí desítky F-35 proti Rusku. Vsází na to nejlepší, co dnes existuje. Budou základem jejích útočných i obranných sil

„Pokud existuje politická vůle, pak existují zdroje, které do značné míry kompenzují americkou podporu,“ řekl generálmajor Christian Freuding. Uznal však, že některé americké systémy, jako jsou zpravodajské, sledovací a protivzdušné obranné systémy, je obtížné v krátkodobém horizontu nahradit. Armádní Zpravodaj je však názoru, že je v zájmu Američanů pokračovat.

Kdyby totiž prohrála Ukrajina, prohraje s ní částečně i Evropa, a Spojené státy by měly na straně jedné Ruskou federaci, která značně zvětšila své území, zdroje a vojenský průmysl (navíc když má podporu Severní Koreje a Íránu), a na straně druhé Čínu, která je aktuálně jejím největším rivalem s vojenskou silou, kterou se jim vyrovná – Amerika potřebuje Evropu za spojence.

Neutrální Švýcarsko povolilo prodej desítek tanků Leopard 1. Uvědomuje si, že kvůli neutralitě přichází o peníze. Má ovšem zásadní podmínku

Nedávný průzkum také ukázal, že většina evropských občanů podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu, a mnozí dokonce považují tuto a další pomoc za otázku číslo jedna z hlediska evropské bezpečnosti. Je tedy zřejmé, že Evropa udělá maximum, aby nepadla.

Článek „Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není ani v zájmu Ameriky, aby Ukrajina padla

Jak se zdá, ozbrojený konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem nemá diplomatické řešení, jelikož obě strany trvají na svých podmínkách. A nutno podotknout, že napadená země vznáší zcela střízlivé požadavky – chce navrátit okupovaná území a zajistit bezpečnostní záruky, zejména tedy vstup do NATO a Evropské unie, aby měla jistotu, že už nebude Ruskem napadena.

Polské letectvo muselo vyprovodit ruský taktický bombardér Su-24, jelikož dělal nad Baltským mořem nebezpečné manévry

To se naopak domáhá přenechání uzurpovaných území, de facto odzbrojení Ukrajiny, zákazu, aby nemohla vstoupit do Severoatlantické aliance ani NATO, a v podstatě jenom několik let čekala, než se Rusko vzchopí, dozbrojí a zaútočí na ni znovu, ale tentokrát s minimální odporem. Armádní Zpravodaj ale připomíná, že nebýt západních spojenců, dávno by padla.

Naznačuje to i analytická zpráva CSIS (Centra strategických a mezinárodních studií) s tím, že největším podporovatelem jsou Spojené státy americké. Jestli se ovšem Donald Trump skutečně stáhne, jak dle potvrzení Politico už několikrát vyhrožoval, ocitne se Evropa na začátku prohry. Sama totiž nemá dostatečné zbrojní kapacity, aby Rusko přebila.

Záběry ukazují, jak Ukrajinci zapálili ruský vlak s palivem. Požár to byl mohutný a způsobil vážné narušení logistiky

Z Ameriky navíc pochází nejlepší zbraňové systémy, třeba raketomet M142 HIMARS nebo systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot, za něž Evropa dnes nemá náhradu, ačkoliv Francie vyvíjí v rámci programu FLP-T náhradu za HIMARS s dostřelem až 1 000 km, na níž Armádní Zpravodaj upozornil v dubnu 2025, a vznikat má také alternativa za Patriot v podobě SAMP/T NG.

Na ty si však ještě počkáme a je třeba pracovat s tím, co je aktuálně k dispozici. Donald Trump je opakovaně názoru, že je Rusko evropský problém, a tak by měl také v Evropě zůstat, čímž dal opět najevo, že by Ameriku nejradši ze situace zcela stáhl – redakce Armádního Zpravodaje však soudí, že to jsou silně pokrytecká slova, protože v momentě, kdy z dohod vyplývá prospěch pro Spojené státy, třeba možnost vydrancovat její nerostné bohatství, angažuje se.

Ukrajina dostává další české houfnice DANA M2. Vojáci tvrdí, že jsou velice efektivní a nemohou se dočkat, až je nasadí proti Rusku

Jakmile se ale jednání dostávají do mrtvého bodu, kdy zejména Rusko není ochotno dělat žádné ústupky a stále trvá na svých nesmyslných požadavcích, Donald Trump vyhrožuje, že se stáhne. A to i přesto, že mají americké zbrojovky „díky“ válce na Ukrajině obrovské tržby a zakázky na mnoho let dopředu. Zajímavé také je, že americká veřejnost pomoc podporuje.

Ukázal to květnový průzkum Harvard CAPS/Harris Poll, společného projektu Centra pro americká politická studia Harvardovy univerzity a sociologické firmy Harris Insights and Analytics. Jenomže ta má podle Bloombergu trvat už jenom do léta, kdy doběhnou balíčky pomoci schválené ještě za bývalého amerického prezidenta Joe Bidena, zatímco Donald Trump další nechce.

Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě

Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že i sama Amerika má obrovský zájem na tom, aby Rusko mohutně nezvítězilo a neohrozilo Evropu, jelikož by tím přišla o silného spojence. Nutno upozornit, že je největší země světa rivalem i pro ni, zatímco na druhé straně rozehrála mocenský boj s Čínou – a aktuálně nejspíše nemá sílu porazit ani tu, natož pak čelit oběma zemím najednou, kdy se navíc k Rusku připojila vojensky ještě Severní Korea.

Článek Evropa zjistila, že Rusko sama neporazí, jelikož nedokáže pro Ukrajinu vyrobit dostatek zbraní. Američané pro ni ale mají plán se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je třeba ukázat, že je Evropa silná a vyspělá

Ačkoliv jsou mnohé nejlepší zbraňové systémy z Ameriky a Izraele (země spolu na některých spolupracují), ačkoliv i ty z Číny se v posledních letech ukazují jako velice schopné, o evropských zase tolik slyšet nebylo, nebo spíše ojediněle. Armádní Zpravodaj však připomíná, že například švédská houfnice L52 Archer je nejrychlejší na světě a chce ji i Amerika.

Amerika v ohrožení: Čína má sice jediný strategický bombardér, ale zvládá i hypersonické balistické rakety KD-21 s dosahem 1 500 km

Mimořádně schopná je však také německá RCH 155 mnohými odborníky dokonce považovaná za nejlepší, přičemž dokáže jako jediná střílet i za jízdy. Z Evropy pak pochází také nejlepší střela typu vzduch-vzduch, a sice Meteor s největší zónou na světě, z níž není úniku. Ve Francii má také brzy vzniknout konkurence amerického raketometu HIMARS s dosahem až 1 000 km.

Jinými slovy, Evropa umí vyvinout schopné zbraně světové úrovně. V čem ale zaostává, je letectvo strategických bombardérů, které provozují de facto jenom Amerika, Rusko a Čína. Nemá ani samotné letouny, ani střely s dosahem v tisících kilometrů, jimiž jinak zmíněné země disponují. A například ty s plochou dráhou letu jako KEPD 350 nebo Taurus to nezachrání.

Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16

Jejich dolet je totiž nejvýše 500 km, což sice stačí k zasažení cílů i relativně daleko za hranicemi NATO, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že z toho je třeba odečíst vzdálenost, na jakou by ruská protivzdušná obrana ohrožovala útočící letouny – ve výsledku by tak mohly být střely vypouštěny tak, že by zasáhly cíle vzdálení např. 400 km. Nicméně ani při maximální hranici nejsou řešením, jelikož je Rusko rozlehlé a má mnohé strategické cíle daleko od hranic.

Řešením by proto měla být zbraň s dosahem až 2 000 km, která by od hranic NATO dosáhla de facto na celé západní území Ruské federace, tedy tam, kde žije většina lidí a kde jsou soustředěny z většiny výrobní podniky, rafinerie apod., ačkoliv se mnohé nachází i dále. Bohužel však nebylo upřesněno, o jakou zbraň se má jednat – zda o dron nebo střelu.

Pokud by na Rusko naletěly americké bombardéry s brutálními střelami JASSM-ER, pekelně by mu zatopily. Navíc dosáhnou až 1 000 km

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že to může být první z nich, jelikož se právě bezpilotní letouny ukazují jako velice schopné bojové prostředky, navíc s možností vyrobit je mnohem levněji než střely. Možná je také spolupráce s Ukrajinou, která má dokonce pracovat na vývoji dronů s dosahem až 3 000 km, jak informoval KyivIndependent v březnu 2025.

Článek Evropa povstává proti Rusku, aby suplovala strategické bombardéry. Vyvine zbraň s extrémním dosahem 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obnova střelného prachu po 20 letech

Francouzský ministr obrany Sebastien Lecornu byl 20. března 2025 za účasti zástupců zbrojovky Eurenco, která bude výrobu zajišťovat, na jejím slavnostním otevření, a také se k tomu náležitě vyjádřil. Do země se vrací produkce klíčové suroviny po zhruba 18 letech – ukončena byla totiž už začátkem roku 2007, což podle tamního ministra obrany nedává smysl.

Francie na frontě Rusku silně přitopí: dodá Ukrajině o 100 % více leteckých bomb, jimiž zasazuje destruktivní rány

„Byli jsme schopni vyrobit tělo bomby i modulární nálož, ale nebyli jsme schopni vyrobit prach potřebný uvnitř, takže jsme byli někdy závislí na evropských dodavatelích, ale jindy i na těch mimoevropských,“ uvedl Sebastien Lecornu v proslovu. S podporou vlády ve výši 100 milionů eur, což je v přepočtu asi 2,5 miliardy korun, mohla firma za zhruba rok vybudovat infrastrukturu tolik potřebnou k výrobě „střelného prachu“ pro dělostřelecké granáty.

Zpočátku to bude kolem 1 200 tun ročně, později ale až 1 800 tun, což je zhruba 1/30 toho, co zvládá z vlastních zdrojů Ruská federace (i ta ovšem nakupuje tuto surovinu v zahraničí). Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to vystačí na zhruba 100 000 dělostřeleckých granátů, nejčastěji ráže 155 mm standardu NATO, používaných v houfnicích CAESAR i dalších.

Eurenco přitom přemístilo svůj závod na výrobu střelného prachu ze Švédska do Francie v roce 2023, uvádí Wikipedia. S jeho produkcí má přitom zkušenosti od 1. světové války, a tak dává smysl, aby na ně navázalo. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se chce Francie prosazovat na evropské zbrojní scéně stále více ve všech směrech, nejenom v tomto.

Česká republika získá vysokou prestiž světového významu: spolu s Ukrajinou zřídí výcvikové centrum pro F-16

Koncem března například Armádní Zpravodaj informoval o ambiciózním plánu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nabídl domácí letouny Rafale všem, kdo chtějí upustit od amerických F-35. Začátkem května 2025 také vyšlo najevo, že Francie pospíchá s dokončením alternativy raketometu M142 HIMARS a chce ho již brzy představit.

Článek Francie rozjíždí válečnou výrobu, aby dokázala čelit Rusku. Produkuje klíčovou část pro dělostřelecké granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet pro Evropu místo HIMARS

Francie dnes využívá systém LRU, což je upravený americký raketomet M270, a Wikipedia uvádí, že má v aktivní služně jenom 13 kusů. Snaží se přitom o jeho náhradu, která by se měla na základě praktických zkušeností s jeho užíváním podobat americkému HIMARS. Vyrobena by měla být z evropských komponent, aby se snížila závislost na USA a jiných zemích, a posloužit k rozvoji evropského zbrojního průmyslu. Kromě Francie by mohla zaujmout i další evropské armády, a není vyloučeno že i českou, domnívá se Armádní Zpravodaj.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

S vývojem Francie spěchá, jelikož mají mít její systémy LRU životnost jenom do roku 2027, uvádí DefenseNews. V roce 2026 by se tak raketomet Foudre měl představit veřejnosti a mít za sebou i některé testy. V úvodní fázi má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti 150 kilometrů, a k přesnému navádění má využívat technologii použitou na přesně naváděné francouzské pumě AASM Hammer. Ta využívá GPS, ale také infračervený zobrazovač či laserové navádění. Francouzská zbraň má tak potenciál připravit USA o zakázky.

Foudre zvládne mnoho druhů střel

Raketomet Foudre má být namontovaný na podvozku Renault Trucks Kerax 6×6 a nést pouzdro se střelami, jako třeba M31 používanými v HIMARS a M270, uvádí ArmyRecognition. Zvládat by ovšem měl i balistickou raketu MGM-140 ATACMS, případně PrSM, a eventuálně také francouzskou raketu Thundart. V budoucnu je pro něj zamýšlena ještě pozemní řízená střela LCM vyvíjená koncernem MBDA, jejíž dolet má být až 1 000 kilometrů.

Článek Nad americkým zbrojním průmyslem se stahují mračna dříve, než se zdálo: Francie už brzy představí alternativu k HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO musí zbrojit, ale Evropa možná po svém

Bezpečnostní situace v Evropě je velmi napjatá a vysocí představitelé věří, že by mohlo Rusko do zhruba 5 let zaútočit. Hlavně proto začaly mnohé země navyšovat investice do obrany, které Armádní Zpravodaj zhodnotil už v březnu 2024 s tím, že stouply meziročně o 4,5 %, ale v dalším roce ještě porostou. Jenomže problém je, že je provádí jenom několik zemí, zatímco jiné jsou stále spíše v pozadí a dlouho nedokázaly vydávat ani stanovené 2% minimum.

Německo chce militarizovat celý národ, na válku s Ruskem připravuje i děti – pokud přijde, ruská armáda tvrdě narazí

V roce 2024 jich bylo 18, což není plný počet, ale oproti předchozímu šlo o nárůst o 7 zemí. Ani to by ovšem nemuselo stačit, jelikož ruská válečná mašinerie mohutně zbrojí a investuje do toho značné prostředky. Armádní Zpravodaj upozorňoval již v lednu 2025 na proslov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, podle něhož by měly země NATO vydávat na zbrojení nekompromisně 5 % HDP, pakliže chtějí být připravené na válku s Ruskem.

Kupříkladu Česká republika investovala v roce 2024 do obrany 159 miliard korun, což je ve srovnání s rokem 2014 zhruba 3násobný nárůst. Mnohem větší výpovědní hodnotu má ovšem poměr k HDP, který za těch 10 let stoupl z 1 % na 2,1 %, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval. Je tedy patrné, že výdaje rostou, ale očividně ne dostatečným tempem.

Účinnost ruského dělostřelectva klesla o 50 %. Česko dokáže Ukrajině zajistit měsíční dodávky munice na 5 měsíců

Navíc není jasné, do čeho přesně bude Evropa investovat. Vzhledem ke skřípajícím vztahům s Amerikou, jejíž současný prezident Donald Trump hází silnými slovy na všechny strany, se třeba Francie rozhodla nabízet nejenom evropským, ale i dalším zemím, svůj letoun Rafale namísto amerických F-35, ačkoliv se jim v oblasti stealth nemůže rovnat. A totéž platí pro novou verzi systému PVO známou jako SAMP/T NG, která by měla nahradit MIM-104 Patriot.

Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili

Američané už se ostatně začínají zlobit, nakolik se některé země začaly odklánět od nákupu jejich zbraní. Redakce Armádního Zpravodaje například nedávno upozorňovala, že přehodnocuje koupi amerických F-35 třeba Portugalsko, a pokud se k němu přece jenom přidají i další země, tak tím tamní zbrojní průmysl utrpí mnohem více, než kolik mu Donald Trump přinese. Nehledě na jiné obří objednávky z Evropy, třeba Polsko kupuje 500 raketometů HIMARS.

Článek NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americké zbraně jsou skvělé, politika nikoliv

Když před více jak třemi lety zahájilo Rusko invazi na Ukrajinu, začala většina evropských zemí masivně zbrojit, a mnohé si nasmlouvaly dodávky právě v Americe, ačkoliv bylo jasné, že nemá dostatečné výrobní kapacity a bude je plnit nejdříve v průběhu několika let. Jenomže její zbraně patří ke světové špičce, což se opakovaně prokazuje i na Ukrajině, kde exceluje např. raketomet M142 HIMARS, letoun F-16 (byť ve starších verzích), a řada dalšího.

Nizozemsko povstává, aby bránilo Evropu proti Rusku. Už za 5 let chce skoro 3násobnou armádu

Mnohé zbraně navíc „testuje“ v ostrém boji také Izrael, s nímž Amerika na mnoha systémech spolupracuje. Evropa navíc chtěla posílit spojenectví se svým největším partnerem, který má stále nejsilnější armádu na světě a je tak teoretickou ochranou před ruskými dobyvačnými ambicemi. Jenomže jak Donald Trump stále více ukazuje svaly a nepovažuje evropské země za rovnocenné, začínají se od něj i celé Ameriky postupně odklánět a zavádět alternativy.

Potvrzuje to agentura Reuters s odvoláním na pět anonymních zdrojů, které mají být obeznámeny se situací. Mezitím také Mark Rubio, ministr zahraničních věcí Spojených států amerických, na setkání 25. března 2025 řekl svým protějškům, že jakékoliv vyloučení amerických zbrojovek z účasti na obranných zakázkách v zemích EU by administrativa vnímala negativně.

Polsko se připravuje na válku s Ruskem. Hranice kompletně zaminuje zakázanými minami – nemá na výběr

Jak přesně se to vyvine, nelze v tuto chvíli odhadovat, ale mnohé evropské země začaly mnohem více investovat do obranného průmyslu s tím, že už se nechtějí spoléhat na americkou pomoc, zejména kvůli nevyzpytatelným krokům Donald Trumpa. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již začátkem února 2025, že už jenom vystoupení Ameriky z NATO by byla obrovská chyba, jelikož by se tím připravila o silného a klíčového spojence.

Tvrdé jednání a výhrůžky však pokračovaly, např. že by Američané rádi provedli anexi Grónska, což ještě více prohloubili skepsi vůči jejich zbraním. A některé země už se od nich začaly odklánět nebo alespoň přehodnocovat dříve de facto jisté zakázky. V polovině března Armádní Zpravodaj upozorňoval, že Portugalsko možná nekoupí F-35, zatímco francouzský prezident se mezi tím rozhodl převzít otěže a nabídnout všem evropské zbraně.

Fiala: Česko dodá Ukrajině 1,5 milionu dělostřeleckých granátů, je z největších podporovatelů. Sklad munice v ČR mezi tím explodoval

Je nepochybné, že pokud se, byť jediná země,a odkloní od nákupu některé americké techniky, způsobí to tamním zbrojovkám obrovské škody. A to jak okamžité, protože nebudou moci dodat letouny, houfnice, raketomety apod., tak i průběžné, jelikož nebudou mít pro koho vyrábět náhradní díly a školit personál na údržbu. Jednat se může v přepočtu o stovky miliard korun až biliony, záleží, jak moc se jednotlivé země odkloní a spolehnou na jiná řešení.

Američané navíc začnou v takovém případě ztrácet páku při vyjednávání a vyhrožování, že dodávky omezí, že neposkytnou pro zbraně dostatečnou softwarovou podporu apod. A možná je to dobře, protože to může významně nastartovat evropský zbrojní průmysl.

Článek Trumpův sen o nadřazenosti končí. Amerika se zlobí na Evropu, že už přestává kupovat její zbraně. Může to nastartovat náš průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.