Co přesně se v Čchongdžu odehrálo

Francouzská ambasáda v Soulu označila korejskou zastávku za „premiéru“ hned ve dvou ohledech: poprvé se Rafale dostaly do přímé taktické interakce s jihokorejskými F-35A a poprvé francouzské stíhačky tankovaly na palubě korejského tankeru KC-330 Cygnus. Cvičení organizovalo jihokorejské letectvo ROKAF společně s francouzskými vzdušnými a vesmírnými silami (FASF) a zahrnovalo společné taktické lety s rozdělením na obránce a útočníky. Podle agentury Yonhap se na korejské straně zapojily stíhačky F-35A, na francouzské čtveřice Rafale F4 doprovázená třemi tankery A330 MRTT a dvěma transportními letouny A400M Atlas.

Symbolický přelet trojice F-35A a dvou Rafale nad hřbitovem OSN v Pusanu nebyl jen protokolární gesto. Francie a Korea si letos připomínají sto čtyřicet let diplomatických vztahů a pětasedmdesát let od hlavních bojů francouzského praporu v korejské válce. Historická bojová solidarita tak dostala aktuální operační obsah.

Tankování za letu: proč deset minut kontaktu znamená víc než tisíc slov

Technicky nejzajímavější částí cvičení bylo vzájemné doplňování paliva. Obě země provozují tankery postavené na platformě Airbus A330 MRTT, které zvládají oba hlavní způsoby tankování, pevným výložníkem (boom) i hadicí s košem (hose-and-drogue). Háček je v tom, že každá stíhačka přijímá palivo jinak:

• F-35A tankuje přes boom, tedy pevný výložník naváděný operátorem tankeru.
• Rafale tankuje přes hadici s košem, pilot stíhačky sám najíždí sondou do vlajícího koše.

Proto v Čchongdžu francouzský MRTT tankoval korejský F-35A svým boomem a korejský KC-330 Cygnus doplnil palivo dvěma francouzským Rafale přes hadici. Detailní reportáž Yonhap z paluby francouzského tankeru popisuje, že samotný kontakt s F-35A při rychlosti kolem 500 km/h a ve výšce 7 000 metrů trval přes deset minut, kvůli přesnému navedení a turbulencím ve výšce. Zní to jako rutina, ale právě tady se rodí reálná koaliční schopnost. Pokud jihokorejský pilot ví, že může natankovat z francouzského stroje, a naopak, dramaticky se rozšiřuje operační rádius obou stran v případném společném nasazení.

Generál Sabéné, velitel francouzského kontingentu, to pro Yonhap shrnul přímo: pokud by se obě země někdy ocitly bok po boku v konfliktu, předem vyzkoušené postupy a vzájemná znalost by výrazně zvýšily efektivitu. Zatím jde o ověřenou možnost, ne o automatickou záruku rutinní válečné podpory. Ale precedent existuje.

Dvě stíhačky, dvě filozofie boje

Rafale F4 a F-35A Lightning II reprezentují odlišné generace i přístupy k leteckému boji, přesto se v Čchongdžu doplňovaly překvapivě hladce.

Rafale je víceúčelový stroj, zvládá vzdušný boj, úder na pozemní cíle, průzkum i jaderné odstrašení. Disponuje datovým spojem Link 16 a Dassault zdůrazňuje jeho opakovaně prověřenou interoperabilitu v mnohonárodních operacích od Afghánistánu po Libyi. F-35A je naproti tomu postaven jako síťový uzel: jeho senzory sbírají, zpracovávají a distribuují data způsobem, který z něj dělá násobič síly pro celou formaci.

Důležitá poznámka: veřejně dostupné zdroje potvrzují, že v Čchongdžu proběhla procedurální a taktická interoperabilita, tedy společné lety, tankování a výměna zkušeností. Zda došlo i k hlubšímu sdílení fúzovaných senzorových dat mezi oběma platformami, není doloženo. Link 16 obě stroje spojit umí, ale plná transparentnost senzorového obrazu mezi francouzským a americkým systémem zůstává citlivou otázkou i v rámci NATO.

Proč Francie létá do Indo-Pacifiku, a proč to není odklon od Evropy

Mise PÉGASE 26 probíhá od 8. září do 15. října 2026 a vede přes Arktidu do Indo-Pacifiku a dál na Blízký východ. Francie se přitom neprezentuje jako „vzdálený návštěvník“ regionu. Její indo-pacifická strategie připomíná, že v oblasti leží francouzská zámořská území, žije tam 1,8 milionu francouzských občanů a nachází se tam více než 90 % francouzské výlučné ekonomické zóny. Paříž proto Indo-Pacifik považuje za prostor svého suverénního zájmu.

Kompaktní balík čtyř Rafale, tří tankerů a dvou transportních letounů samozřejmě nemůže konkurovat měřítku amerických nebo britských projekcí. Britská operace Highmast podle RAF zahrnovala 42 letounů během osmi měsíců, americké PACAF v rámci cvičení Cope Thunder pracuje s rozsáhlou regionální infrastrukturou. Francouzská zvláštnost je ale právě v tom, že i menší evropský balík dokáže doletět daleko a koaličně fungovat, a to je model, který má budoucnost.

Zároveň platí, že Francie paralelně udržuje své evropské závazky. Čtyři Rafale v roce 2026 střežily vzdušný prostor Pobaltí v rámci Baltic Air Policing, francouzské jednotky vedou pozemní uskupení v Rumunsku. Nejde tedy o přesun pozornosti, ale o demonstraci schopnosti jednat na více frontách současně.

Český přesah: tankerový ekosystém a strategické partnerství

Korejské cvičení není tak vzdálené, jak se na první pohled zdá. Česká republika je členem NATO Multinational MRTT Fleet, mnohonárodní flotily tankerů A330 MRTT od Airbusu, tedy přesně toho typu stroje, který v Čchongdžu tankoval korejské F-35A. Česko sice neprovozuje vlastní tankery, ale prostřednictvím sdílené flotily má přístup ke stejné koaliční logistice, jakou PÉGASE 26 předvádí v praxi.

Česko-francouzský akční plán strategického partnerství navíc výslovně počítá s prohlubováním obranné spolupráce, společnými cvičeními a spoluprací ve vyzbrojování. Přímá návaznost na konkrétní český nákup z veřejných zdrojů potvrzena není, ale nepřímý dopad dává smysl: každé cvičení typu PÉGASE ukazuje, jak funguje francouzská technika v koaličním prostředí, a to je argument, který se při budoucích akvizičních rozhodnutích počítá.

Koalice budoucnosti v Indo-Pacifiku nevzniká podpisem nové smlouvy. Vzniká ve chvíli, kdy jihokorejský F-35A natankuje z francouzského stroje v sedmi tisících metrech a oba piloti vědí, že příště to půjde rychleji.

Článek Francouzské Rafale a jihokorejské F-35A ukázaly, jak může vypadat koalice budoucnosti v Indo-Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Francie v Polsku cvičí

Podle oficiálního přehledu operací francouzského ministerstva obrany se v týdnu od 10. do 17. září 2026 uskutečnilo cvičení označované jako FRA-ACE. Zkratka znamená francouzskou verzi aliančního konceptu Agile Combat Employment, tedy pružného bojového nasazení. V praxi to vypadá tak, že trojice letounů Dassault Rafale spolu s minimálním počtem techniků, zásobami paliva, municí a komunikačním vybavením opustí domovskou základnu a rozptýlí se na více stanovišť. Žádné velké hangáry, žádná centralizovaná logistika. Jen malý, soběstačný balíček schopný během několika hodin přejít z výcviku do ostré bojové mise.

Přesnou lokalitu ani konkrétní letiště armáda nezveřejnila, a má k tomu dobrý důvod. Celý smysl cvičení spočívá v tom, aby protivník nevěděl, kde přesně letouny jsou.

Proč nestačí bránit letiště raketami

Na první pohled se nabízí jednoduchá odpověď: postavte kolem základny systémy Patriot a problém je vyřešený. Jenže Ukrajina ukázala, že to tak nefunguje. Studie publikovaná na platformě NATO Lessons Learned popisuje taktiku, kterou Rusko zdokonalilo do znepokojivé účinnosti: nejprve vyšle roje levných dronů v ceně desítek tisíc dolarů za kus, které donutí protivzdušnou obranu střílet interceptory za stovky tisíc až miliony dolarů. Zároveň drony odhalují pozice radarů a odpalovacích zařízení. Pak přijde druhá vlna, balistické nebo řízené střely mířící přesně na odhalené cíle.

Ekonomika takové obrany je neudržitelná. A i kdyby obránce měl neomezený rozpočet, stačí jeden průnik, jeden zásah ranveje, skladu munice nebo velitelského stanoviště, a celá letka je na zemi. Nikoli zničená, ale vyřazená z boje, což je z operačního hlediska totéž.

Rozptýlení tento problém řeší z opačného konce. Útočník sice může zasáhnout jedno stanoviště, ale nezíská tím hlavní výhru v podobě desítek letounů, tisíců tun paliva a celého velitelského řetězce. Musí hledat a ničit více bodů najednou, což dramaticky zvyšuje nároky na průzkum, munici i koordinaci útoku.

Polsko jako ideální polygon, a reálný cíl

Cvičení se neodehrává v Polsku náhodou. V září 2025 pronikly ruské drony do polského vzdušného prostoru; polská vláda incident potvrdila a uvedla, že do reakce se zapojily polské i spojenecké letouny včetně nizozemských F-35. NATO následně spustilo operaci Eastern Sentry a posílilo východní křídlo.

Z hlediska dosahu ruských zbraní je Polsko v nepříjemné pozici. Systém Iskander, rozmístěný mimo jiné v Kaliningradské oblasti, má podle databáze CSIS Missile Threat dolet 400 až 500 km, což znamená, že severovýchodní Polsko leží v jeho dosahu. Řízené střely Ch-101, odpalované z bombardérů, mají dolet 2 500 až 2 800 km, čímž pokrývají celé polské území i značnou část západní Evropy.

Francie a Polsko navíc v dubnu 2026 podepsaly společné prohlášení o posílení obrany a odstrašení na východním křídle NATO. Francouzská přítomnost v Polsku tedy není jednorázová epizoda, ale součást dlouhodobého strategického partnerství.

Rafale: letoun stavěný i pro provizorní podmínky

Dassault Rafale má pro rozptýlené operace několik vlastností, které nejsou na první pohled zřejmé. Podle oficiálních specifikací výrobce dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h) a operačního dostupu 15 240 m. Klíčové jsou ale jiné parametry: přibližovací rychlost pod 222 km/h (120 uzlů) a dojezd po přistání pouhých 450 m bez brzdícího padáku. Rafale byl od počátku navržen pro provoz z letadlové lodi i pozemní základny, což znamená, že zvládne kratší a méně dokonalé dráhy než typický víceúčelový letoun čtvrté generace.

Pro srovnání: americké letectvo paralelně cvičí totéž s F-35A Lightning II. Podle oficiálních materiálů USAF malé víceúčelové týmy zvládají na předsunutých stanovištích přijmout letoun, dotankovat ho, přezbrojit a znovu vypustit bez zázemí domovské základny. Filozofie je stejná, liší se jen velikost logistické stopy: Francie sází na extrémně lehké balíčky s několikadenními odskoky, Američané budují širší síť více lokalit s robustnějším zázemím.

Co to znamená pro Česko a budoucí F-35

České vzdušné síly nejsou od tohoto konceptu daleko. Armáda ČR na svém webu výslovně uvádí, že rozptýlené operace zvyšují přežití současných i budoucích prostředků včetně pořizovaných F-35. Už v roce 2025 se vrtulníky a další technika přesouvaly na záložní letiště a silniční úseky v rámci operační přípravy. Cvičení Ramstein Flag 2026, kterého se AČR účastnila, řadilo koncept ACE mezi klíčové prvky alianční přípravy.

Velitel vzdušných sil NATO generál James Hecker při návštěvě České republiky přímo spojil budoucí provoz českých F-35 se sítí základen schopných zapojení do rozptýlených operací. Jinými slovy: nestačí koupit nejmodernější letoun páté generace. Je třeba mít kam ho schovat.

NATO dnes otevřeně plánuje s předpokladem, že jeho základny na východním křídle mohou být v prvních hodinách konfliktu zasaženy. Francouzské Rafaly v Polsku necvičí efektní manévr pro kamery, ale návyk, na kterém může záviset, zda alianční letectvo vůbec vzlétne.

Článek Francouzské Rafaly nacvičují v Polsku trik, který má Rusku znemožnit zničení letectva NATO. K přežití je nezbytný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Rafale nestačí na stealth protivníka

Rafale rozhodně není slabý letoun. Maximální rychlost Mach 1,8 (přibližně 1 900 km/h), praktický dostup přes 15 000 metrů, čtrnáct závěsníků a maximální vzletová hmotnost 24,5 tuny z něj dělají jednu z nejuniverzálnějších platforem na světě. Dassault sám uvádí, že exportní objednávky už převyšují domácí. Problém ale neleží v celkové kvalitě stroje, leží v charakteru války, která se změnila.

Rafale nese radar RBE2 AESA, infračervený vyhledávací a sledovací systém FSO a elektronický obranný systém SPECTRA. Proti konvenčním protivníkům jde o špičkovou senzorovou výbavu. Jenže proti stealth cíli, letounu s minimálním radarovým odrazem, naráží na fyzikální limit: radar ho odhalí později a na kratší vzdálenost, než by pilot potřeboval k výhodné střelbě za hranicí vizuálního kontaktu. Studie Ifri přitom výslovně říká, že ani infračervené systémy typu IRST dnes nedokážou stealth stíhače spolehlivě detekovat na dostatečnou vzdálenost.

Na druhé straně stojí třeba F-35 Lightning II. Ten kombinuje stealth konstrukci s radarem APG-81, sférickým elektrooptickým systémem EODAS pokrývajícím 360 stupňů, integrovaným elektronickým bojem a datovým spojením MADL, které umožňuje sdílet obraz bojiště v reálném čase s dalšími stroji. Výsledek? Logika „první uvidí, první vystřelí“. Rafale tuto logiku nemůže zrcadlit, protože ho protivník vidí dřív, než on vidí jeho.

Jak Francie podcenila stealth revoluci

Studie Ifri nabízí i historické vysvětlení. Když Spojené státy v devadesátých letech provedly skok k technologii velmi nízké pozorovatelnosti (VLO), Francii to podle autorů zaskočilo. Rozhodnutí pro Rafale už bylo učiněné, éra „mírové dividendy“ po konci studené války snižovala motivaci investovat do radikálně nové platformy a stealth byla navíc obchodně citlivá slabina pro export. Přiznat, že letoun za miliardy eur má strukturální nevýhodu, by poškodilo prodeje.

Výsledkem bylo dlouhodobé zlehčování významu stealth. Ne doslovné utajení, ale tiché odsouvání tématu. Teprve opakované zkušenosti z cvičení, kde se francouzští piloti potkávali s americkými F-22 a F-35, přinesly střízlivý závěr, který studie formuluje bez diplomatických kudrlinek.

Velký problém Evropy: chybějící stealth a zpoždění FCAS

Problém přesahuje Francii. Evropa jako celek dnes nemá vlastní operačně zavedený stealth letoun páté generace. Program FCAS (Future Combat Air System), na kterém spolupracují Francie, Německo a Španělsko pod hlavičkou Airbusu, míří k plné podobě až kolem roku 2040. Dílčí schopnosti, tedy spolupráce pilotovaných a nepilotovaných platforem, se mají objevit na počátku třicátých let, ale plná ambice je stále vzdálená.

Mezitím Francie sází na standard Rafale F5, který by kolem roku 2035 měl přinést nový radar, silnější konektivitu, schopnost SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany) a doprovodný stealth bezpilotní letoun. Autoři studie ale navrhují i nouzové řešení: rychle nakoupit z trhu americké střely AGM-88 HARM a integrovat je na stávající Rafale, aby Francie získala alespoň přechodovou schopnost SEAD ještě před příchodem F5. Tento detail ukazuje, jak konkrétní je díra v bojových schopnostech; nejde o abstraktní akademickou kritiku, ale o chybějící výzbroj pro reálný scénář.

Praktický důsledek pro příští dekádu vypadá takto: Evropa pojede na mixu modernizovaných strojů generace 4.5, postupně zaváděných dronů a amerických F-35. Technologická suverenita v nejvyšším patře vzdušné války je odložená minimálně do druhé poloviny třicátých let.

Čínský a ruský kontext: proč tlak roste

Mezitím se protivníci nezastavili. Čína podle výroční zprávy amerického ministerstva obrany provozovala k roku 2024 přes dvě stě kusů stealth stíhačů J-20A a tempo výroby roste. Na rozdíl od Ruska, jehož program Su-57 zůstává v malých sériích, Peking stealth technologii úspěšně industrializoval. Studie Ifri výslovně uvádí, že čínské novější systémy už překonávají kvalitu ruských komponent.

Reálný střet naznačil, co to znamená v praxi. Květnový vzdušný boj mezi Indií a Pákistánem v roce 2025, rekonstruovaný agenturou Reuters, ukázal, že rozhodující roli sehrály síťové senzory, dosah čínské střely PL-15 a zpravodajská chyba na indické straně. Francouzský náčelník letectva v červnu 2025 novinářům řekl, že viděl důkazy o ztrátě jednoho indického Rafalu a dalších dvou indických letounů. Nešlo o čistý souboj „Rafale versus J-10C“, ale o ukázku toho, jak moderní řetězec detekce, rozhodnutí a zásahu převáží nad samotnou kvalitou platformy.

Co to znamená pro Česko

Česká republika dnes chrání svůj vzdušný prostor stíhači JAS-39 Gripen C/D. Ministerstvo obrany přijalo švédskou nabídku na pokračování provozu do roku 2035 s redukcí flotily na dvanáct kusů. Gripeny zvládají hlídkování vzdušného prostoru a alianční úkoly, ale české ministerstvo samo argumentuje tím, že plnospektrální schopnost pro vysokointenzitní konflikt má přinést až pátá generace.

Proto Praha přijala americkou nabídku na 24 letounů F-35. Gripeny jsou výslovně chápány jako most, ne jako koncové řešení. Česko tím de facto odpovědělo na otázku, kterou si Francie teprve klade: bez stealth letounu páté generace nelze v příštím desetiletí garantovat plnou obranyschopnost v koaličním rámci NATO. Je to pragmatická volba, která ale zároveň potvrzuje závěr francouzské studie: Evropa se v kritickém období opírá o americkou technologii, protože vlastní alternativu zatím nemá.

Studie Ifri nekončí rezignací, ale diagnózou. Rafale zůstává výkonným strojem proti většině protivníků na planetě. Jenže nejvyšší patro vzdušné války dnes definují stealth, síťové senzory a schopnost SEAD, a v těchto disciplínách je evropská suverenita odložená o deset až patnáct let. To není konec Rafalu. Je to ale přiznání, že špičkový ne-stealth stroj sám o sobě už nestačí na první den války proti stealth velmoci.

Článek Francouzští piloti přiznali, co nikdo nechtěl slyšet: „Boj proti 5. generaci nemůže Rafale vyhrát.“ Evropa má velký problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Rafale F5 a proč nejde o běžný upgrade

Dassault Rafale je dvoumotorový víceúčelový letoun, který Francie provozuje od konce devadesátých let. Současný standard F4, zaměřený hlavně na konektivitu a nové závěsníky, má být dokončen v roce 2027. Standard F5 je ale kvalitativně jiná liga.

Podle parlamentních dokumentů k aktualizaci francouzského vojenského programového zákona (LPM) zahrnuje F5:

• nový radar RBE2 XG s aktivním elektronickým skenováním,
• modernizovaný systém elektronického boje SPECTRA F5,
• nové optronické senzory,
• zvýšenou motoraci T-REX,
• prostředky pro potlačení protivzdušné obrany (SEAD) a námořní údery,
• schopnost spolupráce s doprovodným stealth bojovým dronem (UCAV),
• a v jaderném rámci vazbu na budoucí hypersonický nosič ASN4G.

Základní parametry Rafale v současné konfiguraci: maximální rychlost Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), maximální vzletová hmotnost 24,5 tuny, 14 závěsníků a externí náklad 9,5 tuny. Standard F5 na tomto základu staví platformu, která má pronikat do vysoce bráněného vzdušného prostoru, tedy přesně do prostředí, jaké by vytvořily ruské systémy S-400 nebo S-500.

Proč by si Rusové měli střet rozmyslet

Síla F5 nespočívá v jediném parametru, který by dělal z Rafale „superstíhačku“. Spočívá v odstrašujícím balíku. Rafale F5 je přímo navázán na francouzské strategické vzdušné síly (Forces aériennes stratégiques) a na budoucí hypersonickou jadernou střelu ASN4G, která má být zavedena kolem roku 2035. Francie je přitom jediná země kontinentální Evropy s vlastním jaderným arzenálem a vlastním rozhodovacím centrem pro jeho použití.

NATO na svých stránkách o jaderném odstrašení výslovně uvádí, že nezávislé strategické jaderné síly Francie a Velké Británie významně přispívají k celkové bezpečnosti Aliance a komplikují kalkul protivníka. Tři nezávislá rozhodovací centra (Washington, Londýn, Paříž) znamenají, že jakýkoli agresor musí počítat s trojí nepředvídatelností. A právě F5 má být nástrojem, který francouzskou část této rovnice drží technologicky relevantní na dalších dvacet let.

Pro srovnání: ruský Su-57, formálně letoun páté generace, je podle analýzy amerického think-tanku CSIS nad Ukrajinou nápadně absentující. Rafale F5 naproti tomu vstoupí do evropské bezpečnostní architektury jako oficiálně financovaný, zákonem ukotvený a průmyslově naplánovaný prvek odstrašení, nikoli jako nejasně nasazovaný symbol technologické prestiže.

Krach emirátského spolufinancování a jeho důsledky

Původní plán vypadal elegantně. Spojené arabské emiráty si objednaly 80 kusů Rafale a měly se podílet i na financování vývoje standardu F5. Podle deníku La Tribune šlo o účet kolem pěti miliard eur, přičemž Abú Dhabí mělo přispět zhruba 3,5 miliardy. Jenže Emiráty chtěly za své peníze těsnější podíl na vývoji a přístup k nejcitlivějším technologiím, elektronickému boji a optronice. Francie to odmítla. Jednání se zhroutila na konci roku 2025.

Důležitá nuance: SAE neztratily důvěru v Rafale jako produkt. Výroční zpráva společnosti Thales za rok 2024 potvrzuje, že emirátský program 80 kusů Rafale pokračuje s validovanými definičními fázemi dodávek na roky 2026 až 2031. Spor se týkal podmínek spolufinancování vývoje, nikoli samotného nákupu letounů.

Pro Francii to ale znamená, že celý účet za F5 padá na ministerstvo obrany. Aktualizovaná LPM, přijatá zákonem ze 16. srpna 2026, sice přidává na období 2026–2030 dalších 36 miliard eur, ale ty mají pokrýt i muniční zásoby, drony, protivzdušnou obranu, námořní boj a transportní letectvo. La Tribune proto varuje před roztažením financování i dodávek F5 v čase. Program je „unesitelný za cenu tlaku a prioritizace“, nikoli pohodlně zaplacený.

Jak si F5 stojí vedle F-35 a co to znamená pro Česko

Nevyhnutelné srovnání: americký F-35A Lightning II. Podle údajů programové kanceláře JPO zveřejněných přes Air & Space Forces Magazine vyšel F-35A v posledních výrobních lotech na 92 milionů dolarů za kus, tedy zhruba 2,2 miliardy korun, meziroční nárůst o 11,5 %. Jde o zavedený stealth letoun páté generace s rychlostí Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h), doletem přes 2 200 km na interní palivo a nosností přes 8 100 kg.

F-35 zůstává silnější v čistě stealth logice prvního dne války. Rafale F5 míří jinam: suverénní výzbroj, vysoká nosnost, silný elektronický boj, doprovodný UCAV a jaderná role. Jsou to dva odlišné koncepty, nikoli přímí konkurenti.

Pro Českou republiku je otázka Rafale akademická. Praha má podepsaný kontrakt na 24 kusů F-35A, první stroje mají přiletět do Čáslavi v roce 2031 a plných operačních schopností dosáhnout v roce 2035. Do té doby slouží pronajímané Gripeny. Samo české ministerstvo obrany přitom uvádí, že jediným dostupným letounem páté generace na trhu je F-35. Hypotetická úvaha o Rafale by dávala smysl až po roce 2035, a znamenala by znovuotevření celé koncepce taktického letectva.

Devět let na přezbrojení, stihne to Francie?

Oficiální cíl zní jasně: nejméně 47 Rafale ve standardu F5 do horizontu roku 2035, v rámci širšího formátu 225 bojových letounů. Prezentace Dassault Aviation z března 2026 uvádí pro Francii ještě 45 kusů Rafale zbývajících k dodání a cílové zavedení F5 mezi lety 2033 a 2035. Průmyslově to není nesplnitelný plán.

Klíčová je ale jedna nuance, kterou oficiální dokumenty obsahují a média často přehlížejí: zákonný text stanovuje minimum kusů ve standardu F5, nikoli to, že všech 47 musí být zcela nově vyrobené draky. Část z nich může vzniknout přestavbou starších strojů na nový standard. To dává Francii manévrovací prostor, ale zároveň to znamená, že skutečný rozsah nové výroby může být menší, než sugestivní číslo 47 napovídá.

Riziko neleží ve výrobní kapacitě Dassaultu, ale v rozpočtu. Program F5 bude soutěžit o peníze s municí, drony, protivzdušnou obranou i námořními programy. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, přitom ukazuje, že moderní konflikt požírá zásoby tempem, s jakým Evropa nepočítala.

Francie vsadila na to, že jaderné odstrašení a technologická suverenita jsou neprodejné. Teď musí dokázat, že je dokáže i zaplatit.

Článek Letecká síla, s níž si Rusové střet rozmyslí. Francie chce 47 stíhaček Rafale F5 do 9 let, ale zaplatit to musí sama se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafaly nad Litvou: proč tam Francouzi vůbec byli

Francie převzala 31. března 2026 v litevské základně Šiauliai velení mise NATO Baltic Air Policing. Úkol je jasný a opakuje se od roku 2004: nepřetržitě chránit vzdušný prostor tří pobaltských států, které nedisponují vlastními stíhacími letouny. Kdykoli se v mezinárodním prostoru nad Baltem objeví letadlo vyžadující identifikaci nebo doprovod, alianční stíhačky vzlétnou.

Přesně to se stalo 5. června. Podle týdenního hlášení litevského ministerstva obrany byly alianční stíhačky vyslány k jednomu Tu-214PU, který mířil z pevninského Ruska do Kaliningradu. Stroj měl zapnutý odpovídač, předem podaný letový plán a udržoval rádiové spojení. Žádný dramatický přepad, žádné narušení aliančního vzdušného prostoru. Standardní procedura „identifikuj a doprovoď“: přiblížit se, potvrdit typ, doprovázet. Jenže právě to vizuální přiblížení odhalilo víc, než kolik běžná eskorta obvykle přinese.

Stroj pro ty, kdo se nesmějí ztratit

Tu-214PU je speciální varianta civilního dvoumotorového Tupolev Tu-214. Písmena „PU“ v ruském vojensko-leteckém značení zpravidla znamenají „punkt upravlenija“, tedy velitelský bod. Nejde o obyčejný dopravní letoun, ale o vzdušnou komunikační a řídící platformu určenou pro přepravu a práci nejvyšších státních a bezpečnostních činitelů. Výrobce, Sjednocená letecká korporace (OAK), na svém webu potvrzuje, že speciální modifikace Tu-214 slouží u letky Rossija, u FSB i u ministerstva obrany.

Kdo přesně seděl 5. června na palubě RA-64534, veřejné zdroje neříkají. Manifest cestujících neexistuje, jména nejsou dohledatelná. Co ale existuje, je rozpor v otevřených databázích. Spotterská evidence AVIAPIX vede tento konkrétní stroj pod speciální letkou Rossija. Databáze JetPhotos ho naopak přiřazuje přímo FSB. Obě varianty ukazují stejným směrem: RA-64534 je platforma pro citlivé státní a bezpečnostní mise, ne pro běžný linkový provoz.

A právě proto je zajímavé, co na sobě nese.

LSZ-100: obranný systém, který téměř neexistuje (na papíře)

Když se po zachycení začaly v open-source komunitě analyzovat dostupné snímky, pozornost upoutaly prvky na trupu, které odpovídají aktivnímu obrannému systému LSZ-100. A tady příběh nabírá na intenzitě, protože o tomto systému je veřejně známo překvapivě málo.

Co víme:

• Na leteckém salonu MAKS 2015 byly představeny komponenty označené jako LSZ-100-1 a senzor L-370-2, spojované s ochranou proti přenosným protiletadlovým střelám (MANPADS).
• Sekundární přepis materiálu agentury TASS, publikovaný serverem Army Recognition, popisuje systém v kontextu dodávek pro vládní Il-96 speciální letky Rossija.
• Italský obranně-analytický web Analisi Difesa uvádí, že Tupolev měl v červnu 2015 objednat dva systémy LSZ-100 právě pro platformu Tu-214.

Co nevíme: výkonové parametry, dosah, sektor pokrytí, logiku činnosti, počet nasazených kusů ani potvrzení reálného operačního použití. Žádný oficiální prospekt, žádná detailní fotodokumentace montáže na více strojích. Systém existuje ve fragmentech: název, pár komponent, stopa k objednávce. Nic víc.

Podle nás je právě tohle nejsilnější pointa celého incidentu. Běžná civilní dopravní letadla aktivní laserovou ochranu proti střelám nenesou. I u vojenských speciálů se častěji mluví o varovných senzorech a klamných cílech, tedy flarech. LSZ-100 má být něco jiného: aktivní laserové rušení, které oslní infračervenou hlavici přilétající střely. Pokročilejší, dražší a určené pro stroje, jejichž ztráta by byla nepřijatelná.

Přítomnost takového systému na RA-64534 vysílá jednoznačný signál. Rusko tuto platformu chrání jako vysoce hodnotný cíl, a to i proti asymetrické hrozbě typu přenosných raket s infračerveným navedením, nikoli jen proti klasickým protivzdušným systémům.

Kaliningradský koridor: opakující se scénář

Let z 5. června nebyl ojedinělý. Litevské ministerstvo obrany ve svém hlášení ze 16. června 2026 zachycuje další Tu-214 na obdobné trase. Stejné období přináší i záznamy o dalších transportních a průzkumných typech mířících do kaliningradské exklávy nebo z ní. Koridor mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem je pro alianční hlídkování jedním z nejfrekventovanějších míst kontaktu s ruskými vojenskými a speciálními stroji.

Ruská strana s aliančním monitoringem evidentně počítá. Zapnutý odpovídač, letový plán, rádiové spojení: to nejsou znaky stroje, který se snaží proletět nepozorovaně. Spíš naopak, transit do exklávy probíhá v režimu, který eskortu NATO fakticky akceptuje jako součást prostředí. Skutečné „překvapení“ proto neleží v tom, že NATO letoun zachytilo. Leží v tom, co vizuální kontakt odhalil o jeho ochraně.

Český rozměr: Gripeny dělají totéž

Stejný systém ochrany vzdušného prostoru funguje i u nás. Česká republika střeží své nebe dvojicí Gripenů v režimu QRA (pohotovost 24 hodin denně, 365 dní v roce) ze základny v Čáslavi. Záložní roli plní lehké bojové L-159 v rámci Národního posilového systému.

A české Gripeny létají i do Pobaltí. Armáda ČR se Baltic Air Policing účastnila v letech 2009, 2012, 2019 a 2022. Setkání českých pilotů s ruským speciálem na trase do Kaliningradu je proto zcela realistický scénář, ne hypotetická úvaha, ale otázka rotačního nasazení. Slovenské ministerstvo obrany navíc v lednu 2026 výslovně poděkovalo České republice za dostupnost českých stíhaček k ochraně slovenského vzdušného prostoru. Alianční hlídkování vzdušného prostoru není abstraktní koncept. Je to každodenní realita středoevropského nebe.

Z běžné eskortní mise nad Baltem tak vypadl střípek, který pomáhá skládat obraz ruské obranné doktríny pro nejcitlivější letouny. LSZ-100 zůstává systémem téměř bez veřejné dokumentace, ale jeho přítomnost na stroji, který pravidelně prolétává kolem aliančního prostoru, říká víc než jakýkoli oficiální prospekt.

Článek Francouzi nad Baltem překvapili letoun plný šéfů FSB. Měl i laserový obranný systém, o kterém nikdo nic neví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně PMS znamená a jak funguje

Systém PMS zahrnuje nový palubní misijní počítač napojený na letové systémy letounu, taktické konzole umístěné přímo v nákladovém prostoru a integraci optronického senzoru. Klíčová schopnost: operátoři na palubě budou moci připojovat další senzory a komunikační moduly, řídit spolupracující drony a koordinovat vypouštění řízených střel z nákladové rampy.

Nejde o trvalou přestavbu. PMS funguje jako přenositelný kit; dvacet upravených letounů ho dokáže přijmout, ale samotných sad je šest. Podle potřeby se přesouvají mezi draky. Letoun si zachovává všechny transportní schopnosti: přepravu vojáků, techniky, zdravotnickou evakuaci i tankování jiných strojů za letu. Jednoho dne nese 37 tun nákladu do Mali, druhého dne vypouští efektory nad Baltem.

Konkrétní typ střely Francie zatím veřejně nepojmenovala; tisková zpráva Airbusu hovoří obecně o „střelách vypouštěných z nákladového prostoru“. Jako evropskou referenci lze použít Taurus KEPD 350: stand-off řízená střela s doletem přes 500 km, hmotností 1 400 kg, délkou 5 metrů a 481kilogramovou penetrační hlavicí určenou proti silně chráněným cílům. Pokud by A400M nesl právě tento typ, jeho bojový dosah by se skládal z doletu nosiče plus půl tisíce kilometrů navíc.

Devět tisíc kilometrů: co ta čísla skutečně znamenají

Oficiální brožura Airbusu uvádí přeletový dolet A400M bez nákladu 8 900 km. Se zátěží 20 tun klesá na 6 300 km, s maximálním nákladem 37 tun na 3 300 km. A400M navíc umí tankovat za letu (sám je příjemcem i poskytovatelem paliva), což operační rádius dále prodlužuje.

V praxi to znamená následující: z domovské základny BA 123 Orléans-Bricy ve střední Francii A400M bez mezipřistání dosáhne kamkoli v Evropě i daleko za ni. Přidejte dopředné rozmístění na aliančních základnách v Pobaltí, Polsku nebo Rumunsku a geometrie se mění dramaticky. Ruská evropská část se ocitá v dosahu i bez extrémních přeletů. A pokud k doletu nosiče připočtete dosah stand-off střely, vzniká kombinace, kterou ruská protivzdušná obrana nemůže jednoduše pokrýt jedním obranným pásmem.

Důležité upřesnění: A400M není stealth letoun. Letí rychlostí kolem 780 km/h, tedy výrazně pomaleji než nadzvukový stíhací bombardér. Jeho přežití nestojí na průniku hustou protivzdušnou obranou typu S-300 nebo S-400. Stojí na tom, že do ní vůbec nevlétne. Vypustí efektory ze vzdálenosti stovek kilometrů od cíle, v nízkém letu, s podporou síťového boje a elektronické ochrany.

Není to bombardér. Je to něco jiného, a možná nebezpečnějšího

Srovnání s klasickým strategickým bombardérem pomůže zasadit projekt do kontextu. Americký B-52H Stratofortress má bojový dolet přes 14 080 km, rychlost kolem Mach 0,84 (přibližně 1 000 km/h), zbraňový náklad 31,5 tuny a kapacitu až 20 řízených střel. Je to stroj navržený od první čáry na rýsovacím prkně jako bombardér. A400M nic z toho není.

Jenže právě v tom spočívá jeho síla. Francie nepotřebuje druhý B-52. Potřebuje levně a rychle znásobit počet platforem, z nichž lze v krizi vypouštět stand-off zbraně a řídit spolupracující boj. Jeden strategický bombardér stojí miliardy a trvá desetiletí ho vyvinout. Modulární kit do existujícího transportního letounu je řádově levnější a rychlejší cesta. A pro protivníka znamená víc cílů ke sledování, víc nejistoty ohledně toho, který A400M zrovna nese střely a který vojáky.

Tento přístup není improvizace ze dne na den. Již v říjnu 2024 Airbus s OCCAR podepsal takzvaný Block Upgrade 0 pro nové schopnosti A400M. V červnu 2025 Francie a Španělsko společně potvrdily budoucí rozvoj platformy včetně role mateřské lodi pro vzdálené nosiče. Válka na Ukrajině, trvající již více než čtyři roky, projekt politicky urychlila, ale technická a akviziční stopa začala dříve.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

7. července 2026 NATO oznámilo nový mnohonárodní projekt A400M založený na principu sdílení kapacit. Francie není sama; více víceúčelových platforem pro přepravu, tankování, průzkum a případně stand-off údery zvyšuje alianční pružnost na celém evropském bojišti.

Česká armáda provozuje čtyři letouny CASA C-295M s maximální nosností 9 tun a doletem bez nákladu 5 750 km. Platforma existuje i ve vyzbrojených a zpravodajských variantách, ale pro francouzský koncept těžkého salvového nosiče je příliš malá; A400M unese čtyřikrát víc a doletí o třetinu dál. Česko nicméně posiluje transportní letectvo: v roce 2026 očekává přílet nových strojů Embraer C-390. A v systému sdíleného tankování MRTT je Česko už dnes.

Pro Moskvu není nepříjemný samotný drak A400M. Nepříjemná je kombinace: evropská geografie, alianční zázemí rozprostřené od Norska po Rumunsko, rostoucí počet nosičů a stand-off zbraně, které nemusí překonávat nejhustší pásma protivzdušné obrany. Každý další letoun schopný nést efektory komplikuje ruské obranné plánování exponenciálně.

Harmonogram a limity

První instalace PMS na francouzský A400M má proběhnout v roce 2027, letové zkoušky v roce 2028, operační způsobilost realisticky na přelomu let 2028 a 2029. Na vojenský certifikační program to není sprint, ale ani neobvykle pomalé tempo. Francouzské parlamentní dokumenty zároveň počítají s růstem flotily na nejméně 41 strojů A400M do roku 2030, oproti současným 24 kusům.

Limity jsou zřejmé. Šest kitů pro dvacet letounů znamená, že v jednom okamžiku může v úderné roli operovat maximálně šest strojů. A400M zůstává pomalý, pro radar neviditelný není a bez stand-off profilu by nad moderním bojištěm nepřežil. Typ střely není veřejně znám, takže skutečný bojový účinek závisí na tom, co přesně bude z nákladového prostoru létat.

Francie nesází na to, že z A400M udělá náhradu strategického bombardéru. Sází na to, že v krizi bude mít víc platforem, víc flexibility a víc nejistoty pro protivníka, za zlomek ceny nového bombardéru. A právě to může být pro ruské plánovače ten nejnepříjemnější scénář.

Článek Rusko bude v dosahu odkudkoli. Francie promění 20 transportních obrů A400M v nosiče řízených střel s doletem 9 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě stě devadesát hlavic proti pěti tisícům čtyřem stům padesáti devíti. Na papíře je to nesrovnatelné. Jenže jaderné odstrašení nikdy nebylo o aritmetice. Francouzský prezident Emmanuel Macron to 2. března 2026 na základně Île-Longue řekl bez diplomatických obálek: pokud by Francie svůj arzenál musela použít, „žádný stát, jakkoli mocný, by se tomu nevyhnul, a žádný, jakkoli rozlehlý, by se z toho nevzpamatoval.“ Slovo „smazat“ v kontextu jaderné doktríny neznamená vymazat každý čtvereční kilometr protivníkova území. Znamená zasáhnout centra moci, průmysl, infrastrukturu a velení tak tvrdě, že stát jako funkční celek přestane existovat. A právě proto, aby tato hrozba zůstala věrohodná i za deset, dvacet let, Francie přitvrzuje. Střela ASN4G je toho nejkonkrétnějším důkazem.

Co je ASN4G a proč vzniká

ASN4G (Air-Sol Nucléaire de 4ème Génération) je francouzská jaderná střela vzduch-země čtvrté generace. Má nahradit dnešní nadzvukovou ASMPA-R, která létá kolem třínásobku rychlosti zvuku a má odhadovaný dosah přibližně 500 kilometrů. Nová střela má být hypersonická, výrazně manévrovatelnější a stavěná tak, aby pronikla protivzdušnou obranou, jaká dnes ještě neexistuje, ale kolem roku 2035 existovat bude.

Francouzský úřad pro obranné zakázky (DGA) notifikoval rámcovou dohodu s MBDA 2. června 2026 a zveřejnil ji o devět dní později. Přesná rychlost v číslech Mach ani dolet zůstávají utajené. Co utajené není: ASN4G ponese výhradně Rafale F5, nová verze letounu navrhovaná od začátku jako nosič právě tohoto vektoru. Macron už v březnu 2025 na základně Luxeuil oznámil, že právě tam v roce 2035 přistanou první stroje s novou střelou.

Nejde přitom o improvizaci posledních měsíců. Podle vystoupení zástupce MBDA před francouzským Národním shromážděním běží technologické práce na nástupci ASMPA od devadesátých let. Firma už v roce 2018 otevírala datové centrum dimenzované mimo jiné pro simulace v hypersonické oblasti. ONERA, francouzský letecký výzkumný ústav, popisuje klíčové inženýrské výzvy: pohon fungující v široké letové obálce, extrémní tepelné namáhání, chlazení palivem a lehké materiály odolávající teplotám, při nichž běžné slitiny měknou.

Proč menší arzenál stačí

Čísla SIPRI k lednu 2025 ukazují propast: Rusko drží 5 459 hlavic, Francie 290. Po Macronově březnovém projevu 2026 se francouzský počet oficiálně zvýšil, ale nové číslo Paříž nezveřejnila, poprvé opustila dřívější transparentní hranici „méně než 300″.

Francouzská doktrína se ale nikdy neopírala o paritu. Klíčový koncept se jmenuje „striktní dostatečnost“: mít právě tolik, aby odveta způsobila protivníkovi škody, které žádný racionální vůdce nemůže přijmout. Dvě stě devadesát termonukleárních hlavic dopadajících na průmyslová centra, přístavy, velitelské uzly a energetickou síť dokáže z jakékoli velmoci udělat rozvrácený stát. Pro Moskvu není problém, že francouzský arzenál je menší. Problém je, že existuje, a že je spolehlivý.

Francie navíc stojí na dvou nezávislých složkách. Oceánská, tedy ponorky s balistickými raketami M51, je hlavním garantem druhé rány, protože ponorku na hlídce je prakticky nemožné zneškodnit preventivním úderem. Vzdušná složka s Rafale a tankovacími letouny je flexibilnější a politicky viditelnější: dá se použít jako signál eskalace, a dá se i stáhnout. ASN4G má udržet právě tuto vzdušnou nohu relevantní v éře, kdy protivzdušná obrana bude hustší a rychlejší.

Hypersonické závody: kde je Francie ve srovnání

Rusko už provozuje jaderně způsobilý Kinžal, aeroballistickou střelu vypouštěnou z letounu. Čína má operační DF-17 s hypersonickým kluzným tělesem. Obě země tedy mají hypersonické systémy v aktivní službě, zatímco Francie míří k zavedení ASN4G až kolem roku 2035.

Srovnání ale kulhá v kategoriích. Kinžal je v podstatě balistická raketa spuštěná z výšky, DF-17 je pozemní systém s kluzným tělesem. ASN4G navazuje na francouzskou tradici statoréaktorových střel, tedy motorů, které nasávají vzduch a hoří kontinuálně, což umožňuje jiný letový profil a manévrovatelnost. Francie v tomto oboru drží desetiletí výzkumu přes ONERA a MBDA. Pozdější zavedení do služby neznamená technologické zaostávání; znamená, že Paříž cílí na zbraň relevantní i po roce 2050, ne na rychlý prototyp.

Evropský rozměr: odstrašení nejen pro Francii

Macron 2. března 2026 neoznámil jen novou střelu a víc hlavic. Představil koncept „pokročilého odstrašení“ (dissuasion avancée), který poprvé explicitně rámuje francouzskou jadernou sílu jako příspěvek k bezpečnosti celé Evropy. Rozhodnutí o použití zůstává výhradně v rukou francouzského prezidenta, žádné sdílení „červeného tlačítka“ se nekoná. Ale signál směrem ke spojencům i protivníkům je nový.

Konkrétní bilaterální formáty už běží. S Německem vznikla společná jaderná pracovní skupina, se Švédskem proběhlo první jednání v Nuclear Steering Group v dubnu 2026, s Polskem se rozjíždí strategický dialog o odstrašení. Česko mezi veřejně jmenovanými partnery zatím nefiguruje, ale širší průmyslový kanál existuje: Evropská komise letos v březnu schválila obranné plány SAFE pro Francii i Česko a české firmy měly na pařížském veletrhu Eurosatory 2026 rekordní zastoupení.

Co to mění pro Rusko

Veřejně doložená přímá reakce Moskvy na červnovou zakázku MBDA chybí. To ale nic nemění na kalkulaci: francouzská strategická revize z roku 2025 označuje Rusko za stát, který „nejpřímočařeji“ ohrožuje zájmy Francie a Evropy. A Francie na to odpovídá kombinací, která je pro ruské plánovače nepříjemná: rychlejší střela schopná proniknout budoucí protivzdušnou obranou, víc hlavic bez udaného čísla a nový politický rámec, který evropským spojencům říká, že naše odstrašení chrání i vás.

Pro Kreml je podstatné jedno: i po případném prvním úderu by francouzské ponorky a přeživší letouny dokázaly odpovědět tak, že by Rusko jako mocenský celek přestalo fungovat. Na tom se nic nemění. S ASN4G se jen zvyšuje jistota, že vzdušná složka této odvety projde i obranou, která dnes teprve vzniká na rýsovacích prknech.

Článek Rusko ví, že ho Francie dokáže smazat, a brzy ještě přitvrdí. Rafale F5 dostane hypersonickou jadernou střelu ASN4G se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět metrů, Mach 3 a kerosin

ASMP-A měří 5,38 metru a při startu váží kolem 860 kilogramů. Po odhozu z letounu ji rozběhne raketový stupeň, podle otevřených dat dosáhne zhruba Mach 2 během pěti sekund. Poté přebírá tah kerosinem poháněný náporový motor a střela zrychluje až k Mach 3. To je přibližně 3 700 km/h.

Klíčový je letový profil. ASMP-A umí letět ve vysoké výšce, kde maximalizuje dolet; konzervativní otevřený odhad činí kolem 500 kilometrů, některé sekundární zdroje pracují až se 600 kilometry. Nebo může sestoupit těsně nad terén. Kopce, údolí a zástavba ji maskují před radary, ale nízký let stojí energii. Dolet se dramaticky zkracuje. U původní verze ASMP z roku 1986 to znamenalo rozdíl mezi 300 a 80 kilometry; u modernizované ASMP-A platí stejný princip, byť s lepšími čísly.

Střela nese jadernou hlavici označovanou jako TNA. Přesný výkon Francie veřejně neuvádí. V sekundárních databázích se objevuje odhad 300 kilotun, ale jde právě o odhad, nikoli o potvrzený oficiální údaj. Jisté je, že jde o strategickou, nikoli taktickou zbraň.

Moskva není v dostřelu střely. Je v dosahu systému

Vzdálenost z Paříže do Moskvy vzdušnou čarou činí přibližně 2 486 kilometrů. Ze základny v Saint-Dizier, kde sídlí francouzské strategické letectvo, je to asi 2 337 kilometrů. Střela s doletem 500 až 600 km tuto vzdálenost sama nepřekoná. Ani zdaleka.

Jenže ASMP-A nikdy neměla letět z Francie. Celý systém stojí na nosiči Rafale, který může být opakovaně tankován za letu. Francie k říjnu 2023 provozovala dvanáct tankovacích letounů A330 MRTT Phénix a objednáno měla patnáct kusů. S tankery se bojový rádius Rafale násobí. A od března 2026 přibyl další rozměr: Macronova doktrína „předsunutého odstrašení“ počítá s dočasným rozmístěním strategických leteckých sil na spojeneckých základnách blíže potenciálnímu cíli.

I tehdy by se Rafale musel dostat do palebné obálky střely. Ale kombinace tankování za letu, předsunutého rozmístění a pětisetkilometrového doletu mění kalkulaci zásadně. „Moskva v dosahu“ není popis jedné střely, je to popis celého operačního konceptu.

Proč právě teď: rok 2026 a nová evropská osa

ASMP-A není nová zbraň. Nová je politická energie, kterou kolem ní Francie buduje. V projevu na Île Longue 2. března 2026 Macron výslovně řekl, že francouzské jaderné síly jsou „strategické a výhradně strategické“ a že žádný stát se před jejich použitím nemůže spolehlivě ukrýt. Odmítl koncept taktického jaderného použití i flexibilní jaderné odpovědi. A současně otevřel dveře spojencům.

Výsledky přišly rychle:

• Německo: společné prohlášení Macron–Merz ze 2. března 2026 ustanovilo vysokou francouzsko-německou jadernou řídící skupinu.
• Polsko: na prvním bilaterálním summitu 20. dubna 2026 obě země oznámily strategický dialog o předsunutém odstrašení.
• Švédsko: 27. dubna 2026 proběhlo v Paříži první jednání ve formátu jaderné řídící skupiny.

Pro Českou republiku žádný takový formát zatím veřejně oznámen nebyl. Francouzské jaderné síly ale přispívají k bezpečnosti celé Aliance; výroční zpráva generálního tajemníka NATO za rok 2024 to uvádí explicitně, přestože Francie nesedí v aliančním Výboru pro jaderné plánování a konečné rozhodnutí o použití zůstává výhradně na francouzském prezidentovi.

Mezi americkou pumou a americkou střelou

ASMP-A nemá přímý ekvivalent v americkém arzenálu. Americká B61 je gravitační jaderná puma bez vlastního pohonu, spadne tam, kam ji letoun donese, a letoun musí být přímo nad cílem. Americká AGM-86B je naopak podzvuková střela s plochou dráhou letu a doletem přes 2 400 kilometrů, ale nese ji výhradně strategický bombardér B-52.

ASMP-A stojí mezi oběma koncepty. Kratší dosah než AGM-86B, ale výrazně vyšší rychlost. Vlastní pohon na rozdíl od B61, ale odpalovaná z víceúčelového Rafale, nikoli z těžkého bombardéru. Právě tato kombinace (nadzvuková rychlost, nízký průnikový profil a flexibilní nosič) dává střele specifickou roli: dostat jadernou hlavici k cíli i přes moderní protivzdušnou obranu.

Tvrzení, že ASMP-A „spolehlivě prolomí“ konkrétní systém typu S-400, otevřené zdroje neumožňují potvrdit. Doložitelné je, že střela je konstruována jako několikanásobně nadzvuková a manévrující a že modernizace na variantu ASMPA-R proběhla právě kvůli udržení kredibility proti vyvíjejícím se obranám. Nástupce, hypersonická střela ASN4G, má přijít kolem roku 2035.

Francie v roce 2026 nedělá z ASMP-A novou zbraň. Dělá z ní znovu viditelný argument, a poprvé v historii ho adresuje nejen Moskvě, ale i Berlínu, Varšavě a Stockholmu.

Článek Moskva v dosahu a ve strachu: francouzská střela ASMP-A letí Mach 3 těsně nad zemí a nese 300kt hlavici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stroj, který potvrdil všechno příliš rychle

Mirage 4000 vznikl jako technologický derivát Mirage 2000, ale ambicí patřil do úplně jiné kategorie. Dva motory Snecma M53, délka 18,70 metru, maximální rychlost Mach 2,2 a kapacita nést až 8 000 kilogramů výzbroje včetně osmi střel Magic. Konstruktéři v něm poprvé masivně použili kompozitní materiály, uhlíková směrovka fungovala současně jako palivový prostor, což byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let inženýrský unikát.

Srovnání s americkým F-15 je nasnadě: Eagle měří 19,44 metru, strop má 19 812 metrů a patří do stejné třídy Mach 2. Sovětský Su-27, jehož prototyp T-10 poprvé vzlétl v květnu 1977, dozrával do operační služby až do roku 1985. Mirage 4000 se výkonově řadil přesně mezi ně, jenže na rozdíl od obou nikdy nedostal objednávku na sérii.

Tři šance, které se zavřely

Prvním potenciálním zákazníkem byl předrevoluční Írán. Šáhův režim projevil zájem ještě před prvním letem, ale revoluce v roce 1979 celý politický rámec smetla ze stolu dřív, než se stačilo jednat o kontraktu.

Druhou šancí bylo vlastní francouzské letectvo. Jenže štáb armée de l’Air nechtěl ohrozit rozpočet pro sérii Mirage 2000, který už mířil do služby. Stát Dassaultu pouze zapůjčil motory ze zásob programu Mirage 2000, financování vývoje i prototypu nesli výrobci sami. Bez domácí objednávky se exportní nabídka stala málo věrohodnou: kdo koupí stroj, který nepoužívá ani země původu?

Třetí a poslední nadějí byla Saúdská Arábie. Rijád zájem obnovil natolik, že Dassault v prosinci 1985 znovu aktivoval lety prototypu. Marně. 26. září 1985 Saúdové podepsali kontrakt Al Yamamah I na 48 letounů Tornado IDS a 24 Tornado ADV. Britská nabídka vyhrála, a s ní odešla poslední reálná vyhlídka na sériovou výrobu Mirage 4000.

Dvě fáze konce

Konec Mirage 4000 nebyl jednorázový. V červnu 1983 přišlo první zastavení letů, bez zákazníka nemělo smysl pokračovat. Pak se na dva roky zdálo, že saúdská karta může hru otevřít znovu. 18. prosince 1985 se prototyp vrátil do vzduchu. Ale po podpisu Al Yamamah nezbývalo nic, oč by se program opřel.

Poslední let se uskutečnil 8. ledna 1988. V říjnu 1992 dorazil rozebraný stroj do Musée de l’Air et de l’Espace v Le Bourget u Paříže, kde stojí dodnes na tarmacu v sekci prototypů, přístupný veřejnosti od úterý do neděle.

Co z něj přežilo v Rafalu

Rafale není „Mirage 4000 v sérii“. Je to odpověď na jiné zadání: od prosince 1982 Francie hledala víceúčelový bojový letoun schopný nahradit Jaguar, Crusader i starší Mirage v letectvu i námořnictvu. Menší, palubně způsobilý, plně digitální.

Přesto mezi oběma stroji existuje přímá technologická linie. Interní studie Dassaultu pro konferenci ICAS výslovně uvádí, že konfigurace canard-delta Rafalu byla u firmy experimentálně odzkoušena právě na Super Mirage 4000. Dědictvím tedy nejsou díly ani drak, ale aerodynamická filozofie, zkušenost s digitálním řízením nestabilního letounu a důvěra v kompozitní struktury nesoucí palivo.

Mirage 2000 mezitím nasbíral přes 600 vyrobených kusů a osm exportních zákazníků. Systémově vyhrál levnější, politicky ukotvený směr, od jednomotorového delta křídla přes demonstrátor ACX až k dnešnímu Rafalu F4.

Promarněný vrchol, ne chybný letoun

Mirage 4000 je učebnicový případ toho, že špičkový bojový letoun nestačí navrhnout a zalétat. Bez domácího zadání je i technický triumf jen demonstrátorem. Dassault dokázal, že umí postavit evropský ekvivalent F-15, a pak se díval, jak jeho vlastní země kupuje něco jiného.

Dnes stojí prototyp v Le Bourget jako tichá připomínka ambice, která měla všechno kromě jednoho podpisu na objednávce.

Článek Nečekaný konec: Mirage 4000 měl být nejlepší evropský bojový letoun své doby. Jeho potenciál nakonec nikdo nevyužil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na boj nedošlo, Il-20 ale zůstal pod dozorem

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Video: ruští vojáci na frontě v problémech. Ukrajinci na 200 km zasáhli obrovský muniční komplex a odřízli je

I přes jeho stáří jde však o hlavní průzkumný prostředek ruského letectva – svou práci ostatně udělá, i když existují mnohem modernější protějšky. Je jasné, že se v boji jedná o bezbranný letoun, a ze sledování redakce Armádního Zpravodaje je silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak tentokrát mělo stát.

Případ je o to zajímavější, že muselo NATO vyprovázet ruský Il-20 hned dvakrát v jednom dni. Jak je zvykem, letěl bez předloženého letového plánu a s vypnutým transpondérem, a tedy nekomunikoval, což je důvod, proč k němu museli spojenečtí piloti vzlétnout – na začátku vždy proběhne vizuální identifikace, a poté dohled, že nenaruší vzdušný prostor NATO.

Video: Rusové jsou jako zkamenělí, exploze byla masivní. Na 1 000 km Ukrajinci zasáhli jejich páteř petrochemického průmyslu

Napoprvé vzlétly k Il-20 dvě polské F-16. Polsko je má ve verzi C/D Block 52+, a pro vzdušný boj jsou skvěle vybaveny. Klíčem k jejich dominanci je radar AN/APG-68(V)9 a integrace střel dlouhého dosahu AIM-120C-7 AMRAAM, potvrzuje Wikipedia, a pilot také využívá přilbový zaměřovač pro navádění střel AIM-9X na krátkou vzdálenost pouhým pohybem hlavy. Nechybí pak ani výkonný vnitřní komplet elektronického boje a rušení.

Napodruhé se vznesly francouzské Rafale B, které jsou v rámci mezinárodní mise umístěné na základně v Litvě. Ty zase vynikají v soubojích díky radaru RBE2 AA s aktivním elektronickým skenováním a unikátnímu pasivnímu systému OSF pro tichý lov cílů. Hlavní zbraní je raketa Meteor s dosahem 200 km doplněná agilními střelami MICA. Díky vysoké manévrovatelnosti a systému Spectra umí vymanévrovat i moderní protějšky, uvádí Wikipedia.

Video: kulometčík ukázal, jak jednotka zuřivě likvidovala ruské vojáky. Vesnici neudrželi, i když měli výhodu

Je ale zvykem, že na souboje v těchto případech nedochází. NATO si je velice dobře vědomo, že kdyby zaútočilo, mohlo by to vést k válečnému konfliktu – Rusko je sice mnohem slabší, ale pokud je možné tomu předejít, je to vždy lepší cesta. Rusové naopak v poslední době zřejmě nenarušují vzdušný prostor členů aliance tak často, ale pouze provokují.

Článek Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

L-39 udělá ve Francii dobrou reklamu

Česká cvičná letadla L-39 Albatros budou využívat ve francouzské škole zkušebních pilotů EPNER, přičemž patří mezinárodní společnosti Babcock. Ta uvádí, že budou sloužit pro instruktážní a hodnotící cvičení, což umožní účastníkům výcviku posoudit výkon a letové vlastnosti letadla za realistických provozních podmínek; létat mají přitom i v simulačních rolích protivníka. Babcock se mimo jiné zaměřuje i na poskytování pilotního výcviku.

Video: Šokovaní Rusové. Ukrajinské speciální jednotky se k nim tiše infiltrovaly a jednoho po druhém poslaly na věčnost

L-39 Albatros je původně československý výrobek, a Wikipedia uvádí, že byl vyráběn v letech 1971 až 1996. Jde o jednomotorový proudový podzvukový letoun sloužící k pokročilému výcviku, který byl dokonce vyvážen do řady zemí, a ačkoliv už dávno nevyráběn není, stále k výcviku slouží a je hodnocen jako velmi kvalitní. Pro český průmysl je navíc pozitivní, že jeho přítomnost ve Francii, ale i jinde, může sloužit jako reklama jeho nástupci L-39 Skyfox, který z něj vychází, ale je určen pro pokročilý výcvik na současných moderních strojích.

Kvality L-39 potvrdil akrobatický tým

Letouny společnosti Babcock nejsou nové, což vychází z toho, že už dávno nejsou vyráběny. Airforce-Technology uvádí, že jich získala celkem 11 v roce 2024 od společnosti Apache Aviation, přičemž byly dříve součástí Breitling Jet Teamu. Jde mimochodem o jediný civilní akrobatický tým na světě, který létal s proudovými letadly. Armádní Zpravodaj se domnívá, že volba L-39 Albatros tak svědčí o jeho kvalitách, které jsou viditelné i tolika letech.

iZdroj fotografie: Aero Vodochody

Albatros dokáže dosahovat rychlosti až 750 km/h, a kromě výcviku ho lze v upravené verzi používat i jako lehký bitevník. Je na něj totiž možné přidělat například rychlopalný kanon, a na dvou závěsnících zvládá nést až 284 kilogramů výzbroje, kterou mohou tvořit například letecké pumy nebo neřízené rakety. Ale přesto byla většina z 2 800 vyrobených kusů vždy využívána k výcviku, a ve světě jsou stále relativně hojně rozšířené.

Článek Skvělý úspěch pro český zbrojní průmysl. Francie si pronajímá letadla L-39 Albatros se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale jsou pomoc NATO i výstraha Rusku

Rusko testovalo a testuje soudržnost Severoatlantické aliance například tím, že nad Polsko pošle skupinu dronů, nebo třeba do estonského vzdušného prostoru na několik minut vnikne bojovými letouny MiG-31. I to bude důvodem, proč je v Polsku trojice letounů Rafale. Jejím úkolem je hlavně ochrana východní hranice aliance, ale jde vlastně také o výstražné zdvižení prstu ze strany jedné ze dvou evropských jaderných velmocí, tedy Francie.

Video: Ukrajinský M1 Abrams zaujal správné postavení a rozstřílel ruské vojáky desítky metrů nad zemí z dálky 4 km

Dassault Rafale je víceúčelový bojový letoun 4,5. generace schopný vykonávat celou řadu misí. Wikipedia uvádí, že je dvoumotorový a dosahuje rychlosti Mach 1,8 s nosností zbraní až 9,5 tun, přičemž disponuje kanonem ráže 30 milimetrů a střelami vzduch vzduch, s jejichž pomocí může likvidovat narušitele, jako jsou letadla, vrtulníky, ale také drony. Má nicméně i schopnost používat různé typy pum včetně klouzavých a přesně naváděných, a rovněž střely s plochou dráhou letu jako SCALP-EG nebo ASPM-A s jadernou hlavicí.

Zatím v Polsku jaderné hlavice nejsou

Střelu ASMP vyvinula Francie v 80. letech 20. století jako způsob, jakým může francouzské letectvo přesně doručovat jaderné hlavice na cíl, a současně držet letouny v bezpečí od PVO. Od roku 2009 je ve výzbroji inovovaná ASMP-A, jejíž dolet je přes 500 kilometrů, uvádí MissileTreat s tím, že dosahuje rychlosti až Mach 3, takže je velmi obtížně sestřelitelná. Její hlavice může mít výtěžnost až 300 kilotun, což jí zaručuje schopnost velmi tvrdého úderu.

Katastrofa větší, než se zdá. Ukrajinci sestřelili nejmodernější frontový bombardér za skoro 800 milionů

Francouzské letouny Rafale umístěné na polském území v současnosti s největší pravděpodobností nedisponují střelami ASMP-A, domnívá se NationalInterest, i když je nést mohou. Jejich hlavním úkolem je ochrana vzdušného prostoru Polska, a zasahovat mohou samozřejmě i nad Pobaltím a kdekoliv jinde, bude-li to potřeba. Není ovšem vyloučeno, že pokud by Rusko eskalovalo konflikt s NATO třeba rozmisťováním a vyhrožováním jadernými zbraněmi, přistoupila by Francie k umístění ASMP-A v Polsku, aby vyrovnala síly.

Článek Francouzská pěst se přiblížila k Moskvě: Putin nešťastně sleduje, jak Rafale schopné nést jaderné střely přistály v Polsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale má především exportní úspěchy

Západní evropští výrobci v současnosti produkují tři typy vyspělých letounů 4,5. generace. Kromě francouzského Rafale jde o společný projekt Velké Británie, Německa, Španělska a Itálie, tedy Eurofighter Typhoon, a švédský Saab JAS 39E Gripen. Co do počtu vyrobených kusů vede Eurofighter, ale co do exportních úspěchů je o malinko lepší francouzský Rafale. Naopak Gripen za oběma zaostává, i když v poslední době nějaké zájemce Saab našel.

Rusko vybuduje u Finska mohutné opevnění jako nárazník proti NATO. Hranice je dlouhá přes 1 300 km

Projekt letadla Rafale se začal rodit v 80. letech 20. století, kdy francouzské letectvo potřebovalo nový víceúčelový letoun 4. generace. Wikipedia uvádí, že měl být původně zaveden do výzbroje v roce 1996, ale nakonec se tak stalo až s pětiletým zpožděním způsobeným hlavně škrty po konci studené války. Od té dob se letoun účastnil několika konfliktů a zaznamenal exportní úspěchy třeba do Indie, Řecka, Egypta, ale i dalších zemí.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Rafale je dvoumotorový letoun určený pro vzdušnou převahu, pozemní útok, jaderné odstrašování, průzkum a projekci zbraní na velké vzdálenosti, popisuje ho Dassault. Byl navržen jako vysoce manévrovatelný letoun kombinující konstrukci delta křídla s tzv. kachním křídlem. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že na rozdíl třeba od ruských protějšků nemá vektorování tahu. Jeho maximální rychlost je potom Mach 1,8 a bojový dolet 1 850 km.

Rafale je umí bojovat „ve více úrovních“

Francouzský Rafale může být velice silně vyzbrojený. Má zabudovaný kanon ráže 30 mm, ale to je druhořadé. Pro boj s leteckými soupeři využívá například domácí střely MICA nebo radarem naváděnou evropskou střelu MBDA Meteor. K bombardování je pak uzpůsoben k užívání pum Mark 82, přesných pum s pomocným raketovým pohonem AASM Hammer, nebo střely s plochou dráhou letu SCALP-EG. Celková nosnost zbraní na 14 závěsnících je 9,5 tun.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Francie využívá letoun i jako nosič jaderných zbraní, konkrétně střely ASMP s doletem až 500 kilometrů a možností nést hlavici o výtěžnosti až 300 kilotun, uvádí Wikipedia. V budoucnu by měl používat i vyvíjenou hypersonickou střelu s jadernou hlavicí ASN4G. Jako letoun startující i z letadlových lodí používá Rafale také protilodní zbraně, konkrétně střely Exocet.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Jednou s předností francouzského letounu má být pak vyspělý radar typu AESA a systém elektronického boje Spectra, uvádí FlyHornet. Ovšem i přesto se dle všeho minimálně jeden Rafale podařilo sestřelit pákistánskému letectvu při střetech s Indií. Je však třeba zdůraznit, že sestřel není potvrzený, a nepřítel měl využít data moderní čínskou střelu vzduch-vzduch PL-15 neexportní verze s delším dosahem, a pomáhat si letounem AEW&C. Svou roli samozřejmě mohla hrát i špatná taktika indického letectva, a naopak skvěle zvolený postup Pákistánu.

Článek Rafale je nejúspěšnější evropský stíhací letoun, stejně jako symbol nezávislosti francouzského letectví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun určený pro signální zpravodajství

Francouzský Falcon 8X Archange popisuje jeho výrobce Dassault jako jeden z letounů business jetů rodiny Falcon vybavených zařízením CUGE od společnosti Thales, což je označení pro systémy elektronického boje. Konkrétně by měl spadat do kategorie SIGINT, což je zkratka pro takzvané signální zpravodajství. Francouzské ozbrojené síly by měly mít minimálně tři tyto letouny schopné jim poskytnout řadu informací o protivníkovi, jako je Rusko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Archange by měl být vybavený multipolarizačními anténami umístěnými pod břichem. AeroSpaceGlobalNews vysvětluje, že budou sloužit k zachycení radarových a komunikačních signálů. Systémy budou zahrnovat také prvky umělé inteligence, s jejichž pomocí budou moci operátoři na palubě vyhodnocené informace okamžitě analyzovat.

Boj s nepřátelskými radary a PVO

Letoun se schopnostmi Archange může získat řadu užitečných informací, potažmo nejenom odposlechnutou radiovou a další komunikaci, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Stejně tak může sloužit třeba k lokalizaci radarových systémů nepřítele, na něž pak bude možné zaútočit, nebo vyhodnotit jejich schopnosti a navrhnout nejlepší protiopatření například pro letectvo, aby dokázalo jejich vliv a schopnosti co nejvíce potlačit, což může sloužit k ochraně letadel.

Stejně tak to ovšem může zajistit průnik řízených střel, které by jinak sestřelila protivzdušná obrana. Ta se tak může stát de facto bezmocnou, což znamená, že nedokáže ochránit objekty, které zrovna střeží, nebo ani sama sebe, pakliže budou střely namířený na ni.

Rusko rozehrálo nebezpečnou hru: připomnělo Americe, že má sovětské atomovky. Ta k němu poslala dvě jaderné ponorky, aby sklaplo

Výhodou letounu Archange je skutečnost, že je postavený na základě business jetu, konkrétně jde o Falcon 8X, což je moderní stroj používaný od roku 2016. Wikipedia uvádí, že má i solidní dosah téměř 12 000 kilometrů, i když je možné, že kvůli vybavení nesenému na palubě bude u vojenské verze o něco menší. Francouzské letectvo však bude moci při jeho údržbě využít celou řadu civilních dílů, což může pomoci minimalizovat provozní náklady.

Článek Ruská PVO by zažila porážku a radary si ani neškrtly. Francie bude mít proti Rusku letoun SIGINT Dassault Archange se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MICA NG pro Rafale je víceúčelová střela

MBDA svou nyní testovanou střelu MICA NG popisuje jako nejnovější generaci víceúčelové střely pro letoun Rafale s bezkonkurenční taktickou flexibilitou. Má mít výrazně vylepšený výkon v bojích na krátkou vzdálenost, ale i na vzdálenost mimo vizuální dosah pilota, což z ní činí vlastně zbraň v několika rolích. Pokud by se tedy Rafale dostal do křížku třeba s ruským Suchojem Su-35S Flanker-E, pravděpodobně by mu dala mnohem větší šanci na jeho sestřelení, a je proti ní obtížnější obrana (ano, Su-35S má R-37M s dosahem až 400 km).

Babiš by prodal F-35 Izraeli, ale je to nesmysl – jde o úplně jiné letouny. Navíc nedává smysl, aby je AČR nahradila F-16 nebo Gripeny

Unikátní schopností MICA NG má být hlavně její navádění – je totiž duální, uvádí ArmyRecognition, což znamená, že má infračervené navádění využívající tepelné stopy cíle. Zároveň však disponuje aktivním radarovým naváděním prostřednictví radaru typu AESA, což jí umožňuje kombinovat je dle nutnosti, a cíli ztěžuje její zmatení. Disponuje i obousměrným datovým spojením, z letadla jde tedy ještě během jejího letu například změnit cíl.

Dosah bude delší než u předešlých MICA

MICA NG je 3,1 metru dlouhá a její hmotnost činí 112 kg. Jelikož se pohybuje rychlostí až Mach 4 a zvládá manévry s vysokým přetížením, ztěžuje to cíli, aby se prudkým manévrem vyhnul zásahu, soudí Armádní Zpravodaj. Dosah střely výrobce neuvádí, jenom fakt, že má být o více něž 40 % vyšší než u starších typů MICA. U nich Wikipedia uvádí dolet až 80 kilometrů, MICA NG by tedy mohla mít 110 kilometrů, i když někde lze najít údaj výrazně nižší.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Třeba ruská letadla mají střely s mnohem delším dosahem, ale MICA NG není zbraní určenou pro tento typ boje – je specializovaná pro střety na vzdálenosti kratší. Rafale díky tomu ale nebude v žádném případě znevýhodněný. Používá totiž i nejlepší západní střelu vzduch-vzduch dlouhého dosahu MBDA Meteor s doletem kolem 200 km. Logicky tak bude během bojových akcí nést oba typy střel a využije tu, jaká bude v daný okamžik vhodnější.

Článek Nová posila pro francouzské Rafale: vylepšená střela MICA NG srazí z oblohy ruský Su-35S i navzdory obraně a doletí o 40 % dále se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současná střela nedosáhne až do Moskvy

Jedním ze způsobů, jakým může Francie k protivníkovi dopravit jadernou hlavici, je letectvo, konkrétně její letoun Dassault Rafale s řízenou střelou ASMP-A. Wikipedia uvádí, že má dosah až 500 kilometrů a rychlost až Mach 3. Nejde tedy o nějakou zastaralou zbraň; lze ji ovšem sestřelit protivzdušnou obranou, třeba ruským systémem S-400. Dosah 500 kilometrů navíc znamená, že letoun nemůže z prostoru NATO zasáhnout ani hlavní město, Moskvu.

🇫🇷 Le PR annonce le stationnement à l’horizon 2035 de l’ASN4G, futur missile de la composante aéroportée de la dissuasion française, sur la BA 116 de #Luxeuil-les-bains.

Ainsi que les deux escadrons de #Rafale au standard F5 qui l’emporteront. #défense pic.twitter.com/By2nONuObY

— OpexNews (@OpexNews) March 18, 2025

Řadu těchto problémů by však měla vyřešit právě vyvíjená střela ASN4G. DefenseMirror vysvětluje, že by měl její dosah stoupnout na 1 000 kilometrů a rychlost přesahovat Mach 5. To znamená, že se k cíli dostane rychleji a zároveň ji bude velmi obtížné sestřelit. Vzhledem k tomu, že má Francie omezené množství hlavic, Wikipedia mluví o zhruba 290, přináší menší riziko sestřelení omezeného arzenálu mnohem větší hrozbu pro případného protivníka.

ASN4G si musí počkat na verzi Rafale F5

Na modernizovanou střelu si francouzské letectvo, respektive námořnictvo, protože střelu s jadernou hlavicí mohou používat i letouny z francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle, ještě počká. V plném operačním nasazení by měla být v roce 2035, uvádí ArmyRecognition. Na druhou stranu není vyloučeno, že kdyby Američané opravdu jaderný deštník nad Evropou stáhli, mohla by se Francie třeba s podporou dalších evropských států pokusit program urychlit.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Nasazení hypersonické zbraně s jadernou hlavicí každopádně není jenom o jejím samotném vývoji. Střelu ASN4G by totiž měla zvládat až nová varianta letounu Dassault Rafale označovaná F5, ani ta ještě není na světě. Vyznačovat by se měla výkonnějšími motory, novým radarem, datovými spoji, vyšší schopností přežití a doprovodem v podobě dronu, uvádí Wikipedia. Vývoj zbraně i nové verze letounu přitom není levnou záležitostí.

Článek Vyvíjená francouzská hypersonická střela s jadernou hlavicí by mohla odstrašit i velké Rusko. Doletí 2krát dále a bude těžké se jí bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologicky francouzské letectvo zaostalo

Jakkoliv je Dassault Rafale, který tvoří už desítky let páteř francouzského letectva, schopný, a dokonce jej mnozí považují za možná nejlepší 4,5. generace, existuje jenom v nízkých počtech. A právě proto má ruské letectvo, ačkoliv je z jeho řad lepší snad jenom Suchoj Su-57, výhodu. Jedná se o závěr francouzského IFRI (Institut français des relations internationales).

Velká Británie má plán proti Rusku, na Ukrajinu chce vyslat stíhačky Typhoon. Měly by mu zamezit v útocích, už padla i konkrétní čísla

Francouzský institut mezinárodních vztahů zveřejnil obsáhlou studii plnou zjištění obohacených o názory vojenských expertů, včetně bývalých důstojníků francouzského letectva. Vykresluje hrozivý obraz národa, který se snaží udržet krok s rychle se vyvíjejícím prostředím moderního vzdušného válčení, ale vypadá to, že na ruské letectvo výrazně ztrácí.

Jádrem krize je dle všeho francouzská stíhací flotila, která zůstává ukotvena v technologii čtvrté generace, zatímco soupeři se předhání v generaci páté. U letounů Rafale se projevuje jeho věk, kdy ani přes solidní modernizace nedokáže konkurovat stealth technologiím a pokročilému elektronickému boji, jaký nabízí třeba americké F-35 nebo ruské Su-57.

Indická kritika francouzského letounu Rafale M pro „letadlovky“ dává smysl, ale ve srovnání s ruským MiG-29K nejspíše vychází lépe

Vycházet to má přitom z rozhodnutí učiněného roce 2000, kdy francouzské letectvo raději investovalo do modernizace víceúčelové platformy Rafale, než aby vyvíjelo stealth letoun. Oproti tomu Spojené státy daly vzniknout F-22 Raptor a F-35, jimiž dnes vymezují rozměry vzdušného souboje. Ruský Su-57 sice tak pokročilý není, ale nelze ho podceňovat.

Z druhé strany se navíc hlásí o slovo Čína se svou stealth stíhačkou Chengdu J-20, takže je nyní kdysi nezpochybnitelná západní dominance ve vzdušné převaze – základní kámen globální bezpečnosti od druhé světové války – vážně ohrožena.

Studie IFRI přímo uvádí, že ačkoliv je Dassault Rafale v mnoha bojových scénářích stále účinný, postrádá schopnost přežití v konfliktech vysoké intenzity. Technologická propast mezi Francií a jejími konkurenty se rozšiřuje a okamžité řešení je v nedohlednu.

Zelenskyj spočítal, jak velkou armádu potřebuje Ukrajina proti Rusku, dokud nebude přijata do NATO. Zaplatit by ji mohla EU

K tomu má navíc francouzské letectvo vážný nedostatek zbraní. Ve vzdušném souboji by se spoléhalo na nejlepší západní střelu Meteor typu vzduch-vzduch, ačkoliv ruská R-37M má zhruba dvojnásobný dolet, jak Armádní Zpravodaj v dubnu 2024 hodnotil. A nedostatkové jsou i střely SCALP s plochou dráhou letu nebo antirakety Aster 30.

Francouzské letectvo nemá stíhaček dostatek

Kromě popsané technologické propasti se Francie potýká také s kritickým nedostatkem stíhacích letounů, resp. Dassault Rafale, které jsou určeny i pro tuto roli. Ze stránek výrobce vyplývá, že jich má letectvo aktuálně přes 230, což je možná slušné číslo na evropské poměry, ale rozhodně by nestačilo na konflikt vysoké intenzity, jaký by mohl nastat s Ruskem.

Kterak francouzský Dassault Rafale porazil ruský Suchoj S-35 Flanker-E a získal přízeň egyptského letectva. Vyhrál hlavně radarem

V takovém případě by se pochopitelně jednalo o střet s celým NATO, ale v teoretickém scénáři, kdy by Francie musela z nějakého důvod válčit sama, event. zaujmout vedoucí postavení, jde o vážný nedostatek. WDMMA odhaduje, že má ruské letectvo k dnešku 3 677 letadel, což je tedy zhruba 15,7krát méně než letectvo francouzské – není to však směrodatné.

Jak už jsem zmiňoval, z opravdu lepších letounů lze na straně Ruské federace zmínit zejména Suchoje Su-57, kterých však existuje jenom pár desítek včetně prototypů a jejich výrobu se nedaří výrazně navýšit. Z dalších moderních se pak jedná třeba o Suchoje Su-35, které se však nemohou 1:1 s francouzskými Rafale rovnat. Zásadní výhodu však mají v počtech.

Těžká rána pro Rusko, jeho Su-57 převálcovala v africké zemi F-35. Jde o taktický tah, bude mu tam přímo konkurovat

I kdyby tedy nastal scénář, kdy jeden francouzský letoun sestřelí pět ruských, stále by jich zbylo obrovské množství – po nějaké době by navíc nebylo čím střílet – nebo alespoň moderními střelami, což by piloty značně znevýhodňovalo, a nepomohly by jim ani vyspělejší radary.

Současně je také nutné vnímat, že jsou mnohá ruská letadla kvalitativně s Rafale nesrovnatelná, navíc celkové číslo zahrnuje všechny jejich typy – tedy bombardéry, bitevníky, stíhačky, víceúčelové apod. Do vzdušného souboje se však zdaleka nehodí všechna, takže jich ruské letectvo může reálně mít několika vyšších stovek.

Závěry analýzy, že by francouzské letectvo vydrželo v případě intenzivního konfliktu s ruským protějškem sotva tři dny, jsou tak poměrně realistické, a situaci je třeba řešit.

Článek Analýza: velká krize francouzského letectva, proti Rusku by přežilo sotva 3 dny. Jenom letadel má 16krát méně, není to však jediný problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale je vysoce univerzální letoun

Bojový letoun Rafale je ve výzbroji francouzského letectva od roku 2001. Francie ho postavila poté, co se s ostatními evropskými partnery neshodla na projektu Eutofighter Typhoon, uvádí Wikipedia, a tak nakonec vyvinula vlastní vysoce univerzální letoun schopný stíhacího boje, útoků na pozemní i námořní cíle, a který může sloužit i jako nosič francouzských jaderných zbraní. Má za sebou i bojové nasazení např. v Afghánistánu, Libyi nebo Sýrii.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Francouzská společnost Dassault mu posledním vylepšením F4.1 poskytla třeba schopnosti mnohem větší vzájemné spolupráce, uvádí ArmyRecognition, díky čemuž si letouny mohou mnohem snáze vyměňovat informace a koordinovat útoky, což výrazně násobí jejich sílu. Integrována byla potom i nová přilba Scorpion, díky níž může pilot mnohem lépe odpalovat třeba nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, o níž jsme už v únoru 2023 psali na ArmádnímZpravodaji s tím, že na ruskou R-37M minimálně v dosahu ztrácí.

Dík těžkým pumám zničí i odolné cíle

Rafale vyniká i přesnými útokům na pozemní cíle. Dassault na stránkách uvádí, že dostala verze F4.1 možnost používat i největší variantu francouzských pum AASM Hammer o hmotnosti 1 000 kg, které mají díky pomocnému raketovému motoru schopnost zasahovat cíle na vzdálenost větší než 70 kilometrů od místa shozu. Vysoká hmotnost spolu s několika možnostmi precizního navádění tak dává letounu sílu zničit i velmi odolné cíle.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Svými schopnostmi by se měl Dassault Rafale vyrovnat všem existujícím bojovým letadlům, navrch hlavně ve schopnosti stealth by měly mít snad jenom ty 5. generace. V minulosti se o přízeň utkal například s ruským Suchoj S-35 Flanker-E v Egyptě nebo Indonésii, ale obě letectva měla po řadě porovnání sáhnout po francouzském letadle. Jak by ale dopadl jejich souboj, by prozradil jenom reálný střet – ten však ještě nebyl nikdy v historii zaznamenán.

Článek Úspěšný francouzský Dassault Rafale je ve své poslední verzi F4.1 ještě smrtelnější. Překonávají ho už snad jenom letouny 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na vývoji Eurodronu se podílí několik zemí

Eurodrone je projekt velkého evropského dronu, na jehož konstrukci se podílejí společnosti z Německa, Francie, Itálie a Španělska. Ještě rozhodně není hotový, ale Defence-Blog uvádí, že průzkum mezi budoucími uživateli ukázal, že je o něj zájem, a měl by proto postoupit do další fáze. K dispozici bude ovšem až za několik let, jeho zařazení do vývoje se očekává až někdy v roce 2028, což bude záležet jak na testování, tak na dalších okolnostech.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Cílem projektu je vytvořit veliký dron založený pokud možno na evropských technologiích. Wikipedia uvádí, že by měl být větší než známý americký dron General Atomics MQ-9 Reaper, který mají ve výzbroji i někteří budoucí uživatelé Eurodronu. Unese tak i větší náklad, a to nejen zbraní, ale třeba i různých senzorů určených k průzkumu.

Nezvykle umístěné motory na křídlech

Eurodrone by měl být vybaven dvojicí turbovrtulových motorů, která by neměla být umístěna na klasických místech jako jsou křídla, předek nebo zadek letounu, jako to bývá u tlačných systémů. Motory jsou podle animací na jakýchsi malých křídlech umístěných poblíž ocasní plochy. Dronu by měly dodávat rychlost až 490 km/h, uvádí na svých stránkách společnost Airbus, což je podobné jako 482 km/h u dronu Reaper. Ale není jasné, jaká bude jeho výdrž.

Kratos XQ-58 Valkyrie je nejvýkonnější bezpilotní letoun světa, který může sekundovat F-35. Jeho cenovka ale překvapí, je „nízká“

K přednostem Eurodronu by měla patřit jeho nosnost, a to až 2 300 kg, což je ve srovnání s americkým protějškem o 600 kilogramů více. Dron by měl být vyzbrojen nejenom laserově naváděnými pumami jako je GBU-49 Enhanced Paveway II, ale například i britskými řízenými střelami Brimstone nebo francouzskými Akeron MP. Není samozřejmě vyloučeno, že se během vývoje a konstrukce autoři rozhodnou začlenit ještě další schopnosti.

Vzhledem k záměru, že má dron sestávat pouze z evropských technologií a využívat evropské zbraně, se bude rovněž jednat o podporu místního zbrojního průmyslu. Země tak nebudou muset nakupovat americké alternativy, byť i ty budou mít nejspíše nějaké využití.

Článek Evropský bojový dron Eurodrone by mohl povznést evropský zbrojní průmysl. Bude jenom evropský, navíc lepší než americký se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizace nebude, zájem navíc upadl

Kdyby chtělo české ministerstvo obrany ještě před několika lety při výběru nové bojové helikoptéry udělat chybu, vsadilo by na Eurocopter Tiger, pro který byla tehdy v plánu veliká modernizace označovaná jako MkIII. Nakonec ale vybralo americké Bell AH-1Z Viper a nejspíše udělalo dobře. Německo, Francie a Španělsko se totiž rozhodly od nákladné modernizace odstoupit a Tigery vyřadit, třeba v Německu postupně do roku 2038, uvádí AeroTime.

iZdroj fotografie: Uživatel Bidgee / Creative Commons / CC BY-SA

Během provozu měly vrtulníky Tiger veliké problémy s údržbou a závadami. Např. v roce 2020 měla německá flotila helikoptér operační připravenost pouhých 26 %, uvádí DefenceToday. Mezi nejčastější problémy patřily poruchy motoru, softwarové závady a problémy s údržbou. Vrtulníky provozuje také Austrálie, která se jich rozhodla zbavit už do roku 2025 a nahradit je americkými AH-64 Apache hlavně kvůli enormním nákladům na jejich údržbu.

Vyzbrojit lze Tiger poměrně slušně

Eurocopter Tiger není zase tak starý stroj; první let absolvoval v roce 1991 a do výzbroje armád začal pronikat v roce 2003, uvádí Military-History. Jde o dvoumotorový vrtulník klasické konstrukce s ocasním rotorem, který má 2člennou osádku, vzletovou hmotnost 6 tun a maximální rychlost 315 km/h. Vyzbrojený je kanonem ráže 30 milimetrů a může nést výzbroj složenou z různých raket, jednat se může o neřízené Hydra 70, protitankové AGM-114 Hellfire, PARS 3 LR nebo HOT-3, ale také o střely Mistral a Stinger proti vzdušným cílům.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Jelikož se Tiger příliš nepovedl, je velikou otázkou, jakou mají evropské země kromě AH-64 možnost. Německo se chce spoléhat na víceúčelové vrtulníky Airbus H145M, uvádí DefenseNews, což sice není bitevní vrtulník, ale lze ho vyzbrojit a používat jako lehký útočný vrtulník, a navíc zvládá odpalovat i protitankové střely Spike LR. V Evropě pak vzniká italský bojový vrtulník AW249 Fenice, který je lehčí než třeba AH-1Z Viper Viper, ale dostupný bude až za několik let.

Článek Evropský vrtulník Tiger je naprostý propadák a modernizovat ho nemá smysl. Lepší je vsadit na AH-1Z Viper jako AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uvidí i stealth letouny na velkou dálku

Přesné parametry nejnovějšího radaru zatím nejsou oficiálně známy, ale podle informací, které unikly na veřejnost, má mít mimořádné schopnosti díky nitridu galia použitého na jeho konstrukci, a své zásluhy má i velmi schopná umělá inteligence. Díky tomu by měl mít detekční schopnosti dosud u leteckých radarů nevídané. Na velkou vzdálenost by mohl odhalovat i stealth letouny 5. generace nebo malé cíle včetně mikrodronů.

iZdroj fotografie: Thales

Už jenom díky tomu by se měl značně zvětšit rozestup mezi ním a některými jeho evropskými konkurenty jako je Eurofighter Typhoon nebo Suchoj Su-35 Flanker-E:

• do Eurofighter Typhoon je teprve nově montován běžný radar typu AESA, zatímco Rafale je má už v současné verzi RBE2, a RBE2-XG bude ještě výrazně lepší
• Suchoj Su-35 má pak radary staršího typu PESA, i když o AESA se u nich mluví také

Již před více než 2 lety však letouny Dassault Rafale při testech v Egyptě v oblasti detekce doslova deklasovaly ruské Suchoje Su-35, a není pochyb, že nový francouzský systém rozdíl ještě zvýší.

Rafale používá nejvýkonnější střelu v NATO

Francouzské letouny Dassault Rafale jsou schopné využívat radarově naváděné střely MBDA Meteor, což jsou nejvýkonnější střely vzduch-vzduch ve výzbroji zemí NATO. Ty mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 200 km a zvýšený dosah radaru by mohl znamenat výhodu, ačkoliv letouny Eurofighter Typhoon je používají také. Oproti tomu ruské Suchoje Su-35 mají střely R-37M s dosahem až 398 km, ačkoliv radary by měly mít slabší.

40leté letouny Mirage 2000 mohou zásadně podpořit Ukrajinu, bývaly tahouny francouzského letectva a mají unikátní konstrukci

Dassault Rafale F5 by měl být navíc schopen užívat i v současné době vyvíjenou hypersonickou střelu ASN4G, v důsledku čehož bude ještě nebezpečnější. Aktuálně má francouzské letectvo k dispozici nadzvukové střely ASMP s jadernými hlavicemi o síle až 300 kilotun, které jsou součástí jejího jaderného odstrašení. Rychlost mají až Mach 3 a dolet přes 500 kilometrů – ale hypersonická střela, která je nahradí, se má pohybovat rychlostí až Mach 8.

Článek Nejschopnějším letounem 4. gen. bude Dassault Rafale F5: detekuje i stealth letadla a hravě překoná Eurofighter Typhoon i MiG-35/Su-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzské hypersonické střely budu jaderné

Francie chce vyvinout novou hypersonickou střelu hlavně jak nosič jaderných hlavic a udělat z ní součást arzenálu pro jaderného odstrašení. V tuto chvíli má už hlavice na ponorkových raketách, a další možností, že by je nesly letouny. Jenomže vzhledem ke značnému zlepšení protivzdušné obrany (myšleno u potencionálních protivníků) by to bylo v některých případech poměrně riskantní, a tak Francie vyvinula střely ASMP, později modernizované na ASMP-A, se schopností zasahovat cíle na vzdálenost až 500 kilometrů při rychlosti až Mach 3.

Nová střela by nicméně měla umět mnohem více, i když o jejích chystaných specifikách jsou jen velmi omezené informace. Dosahovat by mohla rychlosti Mach 6 až 8 a její dosah by mohl být kolem 1 000 kilometrů. Zároveň by přitom měla umět manévrovat, a ještě mít vlastnost stealth, aby byla co nejhůře zachytitelná protivzdušnou obranou, a to i budoucí; Francie by ji totiž chtěla používat zhruba do roku 2050, než přijde s něčím lepším. Ale nelze vyloučit, že budou i jiné mocnosti budovat nějaký systém pro sledování hypersonických střel jako to dělá Amerika.

Ve výzbroji se má objevit v roce 2035

Vývoj zbraně by měly zajišťovat společnosti Ariane Group a MBDA a k zavedení do výzbroje by mělo dojít někdy kolem roku 2035. Není samozřejmě vyloučeno, že bude její vývoj urychlen, protože mnohé země zvyšují výdaje na zbrojení a výzkum a Francie určitě nebude chtít zůstat pozadu. Hlavním nosičem střel by měly být francouzské letouny Dassault Rafale, a v tuto chvíli není jasné, zda vznikne varianta i s konvenční hlavicí a přesným naváděním.

Vývoj hypersonických střel nebude však jediným systémem, který bude se schopností odpalovat střely s jadernými hlavicemi souviset. Úzce se s ním pojí i vývoj letounu šesté generace Future Combat Air Systém, protože právě ten by měl být v budoucnu nosičem těchto střel. Do výzbroje by mohl být zaveden v roce 2035 až 2040. Vzpomenout je ale nutné ještě novou letadlovou loď na jaderný pohon, protože i z ní budou moci letouny se střelami odstartovat.

Aktuálně mají na podobné střele pracovat i Spojené státy ve spolupráci s Velkou Británií a Austrálií, její předpokládané dokončení ale není známo. Létat by nicméně mohla do vzdálenosti až 2 000 km, což je oproti francouzské variantě značný rozdíl; ASNG4 ji nicméně zatím asi jediným čistě evropským projektem, a navíc nezávislým na jiných zemích.

Článek ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mirage 2000 je skoro 40 let starý

Myšlenka je o to překvapivější hlavně z důvodu, že o těchto letounech v minulosti nikdo neuvažoval. Ovšem nikoliv proto, že by nebyly k dispozici, ale protože jsou relativně staré. Konstrukce Mirage 2000 začala již v 70. letech 20. století a do výzbroje je francouzské letectvo zařadilo v roce 1984. Jsou to tedy letadla podobně stará jako ta ve výzbroji ukrajinského (ale i ruského) letectva. A jelikož je Francie v současné době nahrazuje, poukazuje to, že se již nejmodernějším letadlům nevyrovnají.

Jejich výhodou přitom je, že jich má Francie relativně dostatek, a jestli se o ně správně starala (což nejspíše ano), mohou být v dobrém a okamžitě bojeschopném stavu. Záleželo by však také na tom, jakou verzi letounu by Francie byla ochotna Ukrajině poslat, neboť některé – především pak Mirage 2000-5 – jsou mnohem schopnější než jiné modely. Například jejich radary i používané zbraně jsou ovšem horší než u moderních ruských strojů Suchoj Su-35.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Mirage 2000 je jednomotorový víceúčelový letoun s delta křídlem a existuje v jedno nebo dvoumístném provedení. Je 14,36 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel dosahuje 9,13 metrů. Pohybovat se dokáže relativně vysokou rychlostí Mach 2,2, a vystoupat pak zvládá do výšky až 17 kilometrů, přičemž jeho dolet je při použití přídavných nádrží až 3 300 kilometrů. A i když běžně nebývají letouny s delta křídlem dobře ovladatelné, Mirage 2000 je výjimkou, jeho konstrukce je poměrně zdařilá.

Střely z Mirage 2000 nemají velký dosah

Základem výzbroje letadla jsou dva kanony ráže 30 milimetrů, každý se zásobou 125 nábojů. Stroj unese až 6 300 kilogramů výzbroje nebo přídavného vybavení na 9 závěsnících. Hlavní zbraní pro letecký souboj jsou pak francouzské střely MICA s dosahem 60 kilometrů, což má do schopností střel ruských hodně daleko. Na krátkou vzdálenost pak používá střely R.550 Magic. Letoun ale může nést i různé druhy pum, a to včetně laserově naváděných, případně protilodní AM.39 Exocet. Verze letounu N je uzpůsobena i k přepravě jaderných pum.

Francie jich vyrobila Mirage 2000 kolem 600 a rovněž se jí dařilo letouny úspěšně exportovat. Ve výzbroji je tak má třeba Indie, Tchaj-wan nebo Řecko, ale i další země. Francie nasadila letadla například ve válce v Perském zálivu nebo v misích nad bývalou Jugoslávií, kde bylo jedno sestřeleno přenosnou protiletadlovou střelou. Indie je zase použila ve svých střetech s Pákistánem. Dalších Západních letadel vhodných pro Ukrajinu je přitom hned několik.

Článek 40leté letouny Mirage 2000 mohou zásadně podpořit Ukrajinu, bývaly tahouny francouzského letectva a mají unikátní konstrukci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.