Zeď, která není zeď, ale funguje jako jedna

Formulace „zeď proti Rusku“ není název žádného rumunského obranného plánu. Je to publicistická zkratka pro něco, co se na východním křídle NATO děje už několik let: systematické zahušťování palebné síly, logistiky a průmyslové kapacity v zemích, které leží nejblíž ruskému vlivu. Rumunsko v tom hraje klíčovou roli. NATO ve svém oficiálním materiálu z února 2026 popisuje rumunské území jako uzlový bod aliančního odstrašení v černomořském prostoru, sídlí tu francouzská bojová skupina v Cincu a probíhá aktivita Eastern Sentry po opakovaných narušeních vzdušného prostoru spojenců.

A právě do tohoto kontextu zapadá příchod K9. Nejde o izolovaný nákup jedné zbraně. Jde o přechod celé rumunské dělostřelecké doktríny od postsovětského standardu ke standardu NATO 155 mm se vším, co k tomu patří: společná munice, interoperabilní řídicí systémy, aliančně kompatibilní logistika. Každá houfnice K9 na rumunském území zvyšuje kolektivní palebnou kapacitu celého východního křídla, do něhož jako spojenec patří i Česká republika.

Co přesně Rumunsko dostalo, a co nemělo dostat

Smlouvu podepsala rumunská strana s jihokorejskou firmou Hanwha 9. července 2024. Podle tiskové zprávy Hanwha kontrakt zahrnuje:

• 54 houfnic K9 Thunder (v rumunské službě označovaných K9 Tunet)
• 36 automatizovaných muničních vozidel K10
• munici a blíže nespecifikovaná „podpůrná vozidla na pásech i kolech“

První dodávka představuje přesně třetinu objednávky houfnic. Zajímavý je poměr muničních vozidel: standardní sestava praporu K9 podle prospektu Hanwha počítá s devíti K10 na osmnáct houfnic. Rumunsko si ale objednalo dvanáct K10 na osmnáct K9, tedy nadstandardně silný muniční doprovod. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, jasně ukázala, že dělostřelectvo bez rychlého zásobování municí je jen drahá kulisa.

A pak je tu K12. Obrněné vyprošťovací vozidlo na stejném podvozku jako K9, vybavené dvacetitunovým jeřábem, integrovaným navijákem a motorem o výkonu 746 kW (1 000 koní). Jeho úkolem je táhnout, tlačit a zvedat poškozené stroje rodiny K9 přímo v poli. V prezentaci Hanwha pro kanadskou dělostřeleckou asociaci z října 2025 bylo K12 stále označováno jako „ve vývoji“. Rumunský konvoj tak vypadá jako jeho první veřejný debut v reálném provozu mimo Jižní Koreu.

Proč se K12 v oficiální skladbě smlouvy neobjevilo? Existují dvě střízlivá vysvětlení. Buď spadalo pod obecnou kategorii „podpůrných vozidel“, kterou Hanwha v kontraktním oznámení zmínila, ale nerozepsala. Nebo byla skladba dodávky mezitím upravena mimo veřejně detailně popsanou verzi smlouvy. Tvrzení, že by šlo o dar nebo chybu v objednávce, nemá ve veřejných zdrojích žádnou oporu.

K9 pod lupou: co umí a jak si stojí proti konkurenci

K9 Thunder je pásová samohybná houfnice ráže 155 mm s délkou hlavně 52 ráží. Podle prospektu Hanwha nabízí tyto klíčové parametry:

• Dostřel: přes 40 km s municí K307
• Palebná kadence: 6–8 ran za minutu
• Zásoba munice na palubě: 48 nábojů
• Maximální rychlost: 67 km/h
• Hmotnost: přibližně 47 tun

Rumunsko se nákupem stalo desátým uživatelem K9 na světě a šestým v rámci NATO. Nejde tedy o exotický systém, je to zavedená alianční platforma provozovaná od Norska přes Polsko až po Austrálii.

Srovnání s německým PzH 2000, který bývá považován za západní etalon pásových houfnic, ukazuje, kde K9 exceluje a kde zaostává. PzH 2000 od KNDS nabízí dostřel až 54 km podle typu munice, kadenci až 10 ran za minutu a zásobu 60 střel. Na papíře je tedy výkonnější. Jenže K9 je lehčí, výrobně dostupnější a exportně rozšířenější, a pro Rumunsko nabízí silný poměr mezi výkonem, cenou a aliančním začleněním.

Zajímavá je příbuznost s polským Krabem. Podle oficiálního vyjádření Huty Stalowa Wola mají podvozky obou systémů „stejný původ“; korejský podvozek byl v minulosti adaptován pro polský věžový systém. Krab má vlastní věž a elektroniku, ale bojový efekt obou houfnic spadá do stejné třídy. Rozdíl leží víc v architektuře a národní integraci než v generačním skoku.

Ruským protějškem je samohybná houfnice 2S19 Msta-S ráže 152 mm, která tvoří páteř ruského dělostřelectva. Přímé tovární srovnání parametrů je obtížné kvůli nedostatku spolehlivých ruských primárních zdrojů, ale obecně platí, že K9 nabízí vyšší mobilitu, lepší digitální integraci a kompatibilitu s aliančním standardem munice 155 mm.

Od kupce k výrobci: rumunský závod startuje v roce 2027

Příběh K9 v Rumunsku nekončí u dodávky hotových strojů z Jižní Koreje. V únoru 2026 Hanwha slavnostně zahájila výstavbu závodu H-ACE Europe v Petrești, kde se od roku 2027 mají K9 a K10 montovat, integrovat a testovat přímo na rumunském území. Cíl lokalizace je ambiciózní, až 80 %. Hanwha výslovně uvádí, že Rumunsko nemá být jen kupcem, ale i producentem, prodejcem a potenciálním exportérem.

Z české perspektivy je srovnání poučné. Česká republika pořizuje 62 kolových houfnic CAESAR 8×8 na podvozku Tatra, víc kusů než Rumunsko, ale na jiné platformě a bez ambice stát se výrobním uzlem pro spojence. První české houfnice CAESAR dorazily v dubnu 2026 a všech 62 kusů má být na českém území do konce roku 2027. Rumunsko jde jinou cestou: méně kusů v první vlně, ale pásová platforma, vlastní výroba a regionální servisní základna pro celé východní křídlo.

Co to znamená pro bezpečnost v regionu

Samotných osmnáct houfnic ještě nevytvoří neprostupnou hráz. Ale v kombinaci s aliančním battlegroup v Cincu, s černomořským bezpečnostním rámcem NATO a s navazující místní výrobou jde o viditelné zesílení odstrašení právě v prostoru, který leží nejblíž válce na Ukrajině. A přítomnost K12 v konvoji ukazuje, že Hanwha neprodává jen hlavně, prodává celý provozní ekosystém od palby přes zásobování po vyprošťování.

Rumunsko tím posílá jasný signál: nestaví doslova zeď, ale vrství palebnou sílu, logistiku a průmysl tak, aby případný agresor musel počítat s cenou, kterou si nemůže dovolit zaplatit.

Článek Rumunsko staví zeď proti Rusu, dostalo první houfnice K9. V dodávce se ale objevilo i vozidlo, které nikdo neobjednal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Jihokorejci porazili americkou i evropskou konkurenci

Soutěž nebyla formalita. V říjnu 2024 americká armáda pozvala k demonstracím pět firem: American Rheinmetall Vehicles, BAE BOFORS, Hanwha Defense USA, General Dynamics Land Systems a Elbit Systems USA. Později se veřejně přihlásily i týmy Leonardo DRS s KNDS a AM General s indickou Kalyani. Šlo tedy o mezinárodní klání, ve kterém se střetly americké, evropské i asijské koncepce.

Armáda oficiální bodování nezveřejnila. Z dostupných podkladů ale lze vyčíst, co rozhodlo: Washington nehledal zbraň, kterou teprve někdo vyvine. Po zrušení ambiciózního programu ERCA v roce 2024 armáda explicitně deklarovala obrat od vývoje k nákupu „zralého a dostupného“ systému. Hanwha nabídla přesně to: platformu postavenou na bojově ověřené rodině K9, kterou už provozuje šest členů NATO, a k tomu připravenost na americkou výrobu. Integrační a testovací centrum v Alabamě, investice do muniční základny Pine Bluff v Arkansasu; to není dovozce, který posílá bedny z Pusanu. To je firma, která se zakořeňuje v americkém průmyslu.

Co přesně K9 Mobile Howitzer umí a proč je to skok od M777

Tažená houfnice M777A2 slouží americké armádě od roku 2005. Váží necelých 4 500 kilogramů, je přepravitelná vrtulníkem i letounem C-130 a svou lehkostí si vysloužila přezdívku „trojitá sedmička“. Jenže na moderním bojišti, kde drony odhalí palebné postavení během minut a protibaterijní palba dorazí vzápětí, je její hlavní slabina fatální: M777 potřebuje zvlášť tažné vozidlo FMTV, nechráněnou obsluhu a relativně dlouhou dobu na zaujetí i opuštění pozice. Posádka stojí pod širým nebem a ručně manipuluje s municí.

Proti tomu Hanwha pro MTC nabízí podle firemních materiálů toto:

• Ráže: 155 mm / délka hlavně 52 kalibrů
• Platforma: kolový podvozek 8×8
• Zásoba munice na palubě: 40 nábojů
• Rychlost palby: 8–9 ran za minutu
• Čas zaujetí a opuštění postavení: pod 30 sekund
• Ochrana posádky: pancéřovaná kabina

Třicet sekund. Tolik má trvat celý cyklus od zastavení přes výstřel po odjezd. U M777 se bavíme o minutách, během nichž je obsluha vystavena všemu, co nepřítel pošle. Navíc MTC veze vlastní munici, žádné čekání na zásobovací náklaďák, který se musí přiblížit k odkryté pozici.

Pro srovnání: francouzský CAESAR 8×8, který si pořídila i česká armáda, nabízí 155mm/52cal hlaveň, 36 nábojů, čtyřčlennou obsluhu, dojezd 600 kilometrů, silniční rychlost 90 km/h a dostřel až 70 kilometrů podle typu munice. Německý RCH 155 je technologicky nejambicióznější: plně automatizovaná věž, dvoučlenná posádka, rychlost přes 100 km/h a unikátní schopnost střelby za pohybu, ale je těžší a dražší. Hanwha se s MTC profiluje někde mezi: praktičtější než RCH 155, ale s větší zásobou munice než CAESAR a s důrazem na tempo operací středních brigád.

Jak MTC změní tvář americké pěchoty

Nejde jen o výměnu jedné hlavně za druhou. Americká armáda v rozpočtových dokumentech pro fiskální rok 2027 popisuje MTC jako dvojici schopností: samohybný kanon a k němu navázané zásobovací vozidlo (Resupply Vehicle), které má vzniknout v samostatném prototypování. Teprve tato dvojice dohromady mění způsob, jakým lehčí a střední brigády vedou palebnou podporu.

Dosud fungoval cyklus takto: tahač FMTV přiveze M777 na pozici, obsluha rozloží dělo, vystřelí, složí, připojí k tahači a odjede. Munici přiváží další vozidlo. Celý proces trvá dlouho a brigáda musí čekat. S MTC se houfnice přesune sama, vystřelí během desítek sekund, okamžitě odjede a zásobovací vozidlo ji doplní za jízdy nebo na kryté pozici. Kratší vystavení nepřátelskému průzkumu, rychlejší tempo, vyšší přežitelnost.

Americká armáda to v oficiálním oznámení shrnuje pojmem „vysoce transparentní bojiště“, tedy bojiště, kde je vidět všechno a kde přežije ten, kdo se rychleji schová. Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, tuto lekci potvrzuje denně. Tažené houfnice jsou tam jedním z nejzranitelnějších cílů dronů a protibaterijních radarů.

Co to znamená pro Jižní Koreu a pro Česko

Pro Soul je americký kontrakt víc než obchodní úspěch. Podle SIPRI se Jižní Korea v období 2021–2025 vyšplhala na deváté místo mezi světovými exportéry zbraní s tříprocentním podílem globálního trhu. Hanwha už dodává pásové K9 do Polska (rámcová dohoda na 672 kusů s transferem technologií), Rumunska, Estonska, Norska, Finska a Turecka. Americké vítězství funguje jako nejsilnější možná reference: pokud si Hanwhu vybral Washington, těžko ji někdo odmítne jako „asijskou alternativu“.

Pro českou armádu je přímý dopad omezený. Praha je smluvně vázána na 62 houfnic CAESAR 8×8 CZ, které od roku 2026 nahrazují zastaralé 152mm houfnice DANA. Česko tedy už jde cestou kolové samohybné houfnice, jen od jiného dodavatele. Nepřímo ale americká volba potvrzuje, že celý koncept kolového samohybného dělostřelectva je dnes hlavní proud modernizace NATO, nikoli okrajový experiment.

Rizika a otevřené otázky

Program MTC je zatím v prototypové fázi. Parametry, které Hanwha uvádí, musí potvrdit armádní testy a experimenty s vojáky plánované na fiskální roky 2028–2029. Finální sériová konfigurace se může lišit: armáda například spolupracuje s Hanwha na integraci americké hlavně délky 58 kalibrů, což by znamenalo delší dostřel, ale i jiné balistické charakteristiky. Pokud prototyp nevyhoví, veřejně známý záložní plán neexistuje; reálně by připadalo v úvahu prodloužení testů, nové srovnání nebo ponechání M777 ve služebním zařazení déle, než se dnes počítá.

Otevřená zůstává i otázka přesného počtu sériových kusů. Číslo přes čtyři sta koluje v odborných médiích a odpovídá historickému rozsahu programu M777, armáda v roce 2009 převzala pětistý kus. Oficiální rozpočtové dokumenty ale mluví o náhradě „ve vybraných formacích“, nikoli o konkrétním čísle. Skutečný rozsah sériové výroby tak závisí na výsledcích testů, rozpočtových prioritách Kongresu a na tom, jak rychle se podaří rozjet americkou výrobní linku.

Jedno je ale jasné už dnes: americká armáda se rozhodla, že éra tažených houfnic v jejích lehčích brigádách končí. A klíč k té změně drží firma ze Soulu.

Článek Jihokorejci ovládli soutěž americké armády. Jejich houfnice nahradí přes 400 děl a změnit tvář pěchoty USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kde přesně Msta-S neobstála

Indie nehledala houfnici pro přehlídku. Hledala zbraň, která udrží tempo s obrněnými svazky v rádžasthánské poušti při teplotách nad čtyřicet stupňů, zvládne stoupání v kopcovitém terénu a nezadýchá se v řídkém vzduchu vysokých nadmořských výšek. Přesně v těchto disciplínách Msta-S propadla.

Podle akademické studie publikované na ResearchGate, která čerpá mimo jiné z korejského zdroje Today Defense, rozhodla mobilita víc než samotný dostřel nebo kadence. Rusko přitom nenabídlo standardní domácí verzi v ráži 152 mm, přišlo s exportní úpravou přizpůsobenou indickému standardu 155 mm/52. Jenže změna ráže nevyřešila to podstatné. Motor, podvozek a celková koncepce prostě nedokázaly držet krok s tím, co K9 Vadžra-T předvedla ve stejných podmínkách.

Msta-S (2S19) je přitom páteřní ruská samohybná houfnice, váží kolem 42 tun, pohání ji motor o výkonu 780 koní (asi 573 kW), dostřel standardní municí činí přibližně 25 km, prodlouženou až 29 km. Kadence dosahuje šesti až osmi ran za minutu. Na papíře slušná čísla. V indickém písku a stoupání ale papír nestačil.

K9 Vadžra-T: co Indie dostala a proč si řekla o víc

K9 Vadžra-T je indická varianta jihokorejské houfnice K9 Thunder, vyráběná společností Larsen & Toubro v závodě v Hazíře ve státě Gudžarát. Ráže 155 mm/52, motor o výkonu 1 000 koní (asi 736 kW), dostřel kolem 40 km, kadence šest až osm ran za minutu, hmotnost přibližně 47 tun. Oproti Msta-S nabízí výrazně silnější pohonnou jednotku, což se v horku a ve stoupání projevilo zásadně.

První stovku houfnic indické ministerstvo obrany objednalo v roce 2019 za 4 300 crore rupií, tedy zhruba 12 miliard korun. Firma L&T podle vlastní tiskové zprávy dodala tuto várku před termínem. To je v obranném průmyslu věc tak vzácná, že si zaslouží zdůraznění.

Dne 20. 12. 2024 Indie podepsala druhou smlouvu na dalších sto kusů za 7 628,7 crore rupií. A v červnu 2026 indický obranný výbor projednává návrh na dalších více než tři sta houfnic za přibližně 23 000 crore rupií, tedy asi 63 miliard korun. Pokud projde, celkový počet objednaných K9 Vadžra-T překročí pět set kusů. Oněch pět set tedy nevychází z jedné soutěže, ale z řetězce, který jedna úspěšná soutěž spustila.

Srovnání s konkurencí: PzH 2000 a Caesar

Jak si K9 stojí vedle dalších moderních houfnic? Německá PzH 2000 je těžší pásová platforma: 57 tun, motor 1 000 koní (asi 736 kW), zásobník na 60 střel, dostřel až 54 km a kadence až deset ran za minutu. Je to palebný kolos, ale za cenu hmotnosti a logistické náročnosti. Francouzský Caesar 8×8 jde opačnou cestou: kolový podvozek, 32 tun, osádka čtyři lidé, silniční rychlost 90 km/h a dostřel podle munice 42 až 55 km. Je strategicky pohyblivější, ale nemá pásovou ochranu ani schopnost doprovázet tankové svazky v těžkém terénu.

K9 Vadžra-T představuje kompromis. Pásový podvozek pro doprovod mechanizovaných svazků, silný motor pro náročný terén, ale nižší hmotnost než PzH 2000. Pro indickou armádu, která potřebuje přelévat palebnou sílu mezi pouštní západní frontou a severním horským bojištěm u linie faktické kontroly s Čínou, dává tento profil smysl.

Český kontrast: Caesar a sedm miliard v limbu

Indický příběh K9 získává ostřejší kontury, když se podíváme na český program Caesar. Ministerstvo obrany v roce 2021 objednalo 52 houfnic Caesar, v roce 2022 přidalo dalších deset, celkem 62 kusů za 10,3 miliardy korun s DPH. Původní plán počítal se 40% podílem českého průmyslu a kompletací 48 kusů přímo v Česku.

Jenže k létu 2026 je situace nepříjemná. Podle ČT24 není jasný termín převzetí, nedostatky zjištěné při zkouškách nebyly odstraněny a na zálohách už odešlo přes sedm miliard korun. Novinky uvádějí částku přes 7,2 miliardy. Česká armáda tedy zaplatila většinu ceny za děla, která stále nemá.

Srovnání s Indií je tvrdé. L&T dodala první stovku K9 Vadžra-T před termínem, Indie mezitím podepsala druhou stovku a chystá třetí. V Česku se stále řeší kontrolní zkoušky. Nejde o srovnání dvou identických systémů (Caesar je kolová houfnice, K9 pásová), ale o srovnání dvou akvizičních příběhů. Jeden funguje, druhý zatím ne.

Co prohra znamená pro Rusko

Rusko nepřišlo jen o sto houfnic. Přišlo o přístup k celému programu, který dnes míří přes pět set kusů a jehož hodnota se počítá v desítkách miliard korun. V zemi, která byla po desetiletí největším odběratelem ruské vojenské techniky, teď páteř dělostřelectva staví jihokorejsko-indické partnerství. Indie se tím nepřiklání k žádnému bloku, dělá přesně to, co dělá nejlépe: vybírá si, co funguje, a nutí dodavatele, aby to vyráběli na jejím území.

Pro další potenciální zákazníky ruské techniky je to signál, který nelze ignorovat. Exportní úprava Msta-S splnila formální požadavek na ráži, ale neprošla praktickou zkouškou v terénu budoucího nasazení. A v exportu zbraní nerozhoduje katalogový list. Rozhoduje to, co zbraň předvede, když ji vytáhnete do čtyřicetistupňového horka a pošlete do kopce.

Článek Rusko přišlo o zakázku na 500 houfnic, Msta-S selhala, kde mohla. Indie si ji tvrdě proklepla a dala přednost K9 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9 bude mít kolovou variantu

Nová houfnice z rodiny K9 již nebude umístěna na pásovém podvozku, ale na kolovém 8×8. Jihokorejský výrobce tím chce nabídnout produkt do segmentu vysoce pohyblivých houfnic, který má být vhodný i pro armády Severoatlantické aliance. Ty v poslední době posilují dělostřelectvo, a mobilita je často jednou z požadovaných stěžejních schopností. Zároveň bude tato houfnice konkurencí mnohým západním, a to včetně českých, jakými jsou DITA nebo MORANA produkovaných koncernem CSG.

Video: „Postavte se sem, nebo vás zabiju!“ Američtí dobrovolníci zajali 4 ruské vojáky a rozdali jim cigarety

Nová kolová K9 využívá technologie z pásového předchůdce, je tak osazena hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží, uvádí ArmyRecognition, a je kompatibilní se standardní municí NATO. S běžným s střelivem má být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 40 kilometrů, a s raketově poháněnými projektily až do vzdálenosti 70 kilometrů. Armádní Zpravodaj dodává, že to jsou parametry srovnatelné s těmi nejmodernějšími západními protějšky.

Kolová K9 se snadno přesune

Výhodou kolového uspořádání nové K9 bude především mobilita. Dokáže se totiž přesouvat po vlastní ose, a tak armáda nepotřebuje k dopravě tahač. Má být také vysoce automatizovaná, bude mít systém automatického nabíjení, a lze předpokládat, že osádka bude obsluhovat zbraň přímo z kabiny. Ta bude s největší pravděpodobností pancéřovaná, a vzhledem automatizaci bude osádka malá. Armádní Zpravodaj ji odhaduje na 2 nebo 3 členy.

Hanwha Aerospace unveils its new 8×8 wheeled 155mm self-propelled howitzer,revealing a highly mobile artillery system that delivers K9-class tracked howitzer firepower in a road-ready format.The platform is already positioned as a response to global demand for mobile artillery pic.twitter.com/AlP3hKMvho

— Valhalla (@ELMObrokenWings) March 26, 2026

Vzhledem k popularitě pásové K9 má kolová velikou šanci uspět. EdrMagazine uvádí, že pásových K9 dodala Jižní Korea v různých modifikacích téměř 2 000, což zní dělá jednu z nejpoužívanějších dělostřeleckých zbraní světa. Kolová varianta by tak mohla být pro mnohé armády vhodným doplňkem jejich dělostřelecké výzbroje. Lze totiž předpokládat, že řada dílů i postupů při ovládání zbraně bude shodná nebo velmi podobná s pásovou variantou. Není tak vyloučeno, že se nová jihokorejská houfnice brzy objeví i u nějaké evropské armády

Článek Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malá země se snaží Putina odradit

Estonsko mělo se sovětskou okupací velice špatné zkušenosti, a není proto divu, že se jako svobodná země a člen NATO snaží již pod vliv Kremlu nedostat. Probrat ho musel především projev prezidenta Vladimira Putina v Mnichově, když se v roce 2007 vymezil proti Západu a rozšiřování NATO, uvádí Wikipedia. V praxi ovšem dosáhl naprostého opaku, hlavně kvůli invazi na Ukrajinu. Západní země, a především ty pobaltské jako je Estonsko, mu nevěří a spoléhají se na to, že jedinou možností, jak ho od něčeho odradit, je vojenská síla.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky / Creative Commons / CC BY-SA

I proto si malé Estonsko s necelými 1,4 milionu obyvatel pořizuje moderní, a na jeho velikost početnou, výzbroj. Základ jeho dělostřelectva bude tvořit 36 jihokorejských samohybných houfnic K9 Thunder, z nichž šesti dorazilo v tomto roce, a dodávky dalších jsou připravovány, uvádí Defence-Blog. Kromě toho má estonská armáda objednaných i 12 kolových samohybných houfnic CAESAR, tedy stejný typ, jaký si pořizuje česká armáda.

K9 Thunder dostřelí až 54 km

Houfnice K9 Thunder je úspěšnou zbraní, Jižní Korea ji dodala již do řady zemí – nejznámější jsou asi Polsko nebo Indie. Wikipedia ji popisuje jako samohybnou pásovou houfnici s hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží. S nejnovějším typem munice zasáhne cíle do vzdálenosti až 54 km a má schopnost používat americkou munici M982 Excalibur. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že má dosah přes 50 kilometrů a přesné navádění za pomoci satelitní navigace.

Video: Rusové si ani nevšimli, že na ně útočí. Ukrajinská rozvědka jim zasáhla taktický bombardér

Moderní verze houfnice K9A2 má automatické nabíjení se zásobou na 48 ran, takže si vystačí pouze s tříčlennou obsluhou. Ta je chráněna pancířem proti střelbě z lehčích zbraní a dělostřeleckým střepinám, ale otázkou samozřejmě je, jakou má houfnice ochranu například proti dronům, a zda si k ní Estonsko nějakou nepořídí. Na pásovém podvozku se potom dokáže pohybovat rychlostí až 67 km/h na silnici a její dojezd je 360 kilometrů.

Článek Putin přihlíží přesně tomu, proti čemu 18 let protestuje. Malinký ruský soused se vyzbrojil jihokorejskými houfnicemi. se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9A3 má mít delší hlaveň a tím i dosah

Houfnice K9 Thunder je samohybný dělostřelecký systém ráže 155 milimetrů, jehož první verze byla uvedena do výzbroje v roce 1999, uvádí Wikipedia. Postupně se však uchytila nejen v Jižní Koreji, ale také třeba v Indii, Polsku a dalších zemích. Má totiž parametry srovnatelné s jinými západními houfnicemi shodné ráže o délce hlavně 52 ráží. Nová verze A3 má však pojetí systému změnit – jednou z prvních a zásadních změn bude použití hlavně o délce 58 ráží.

#Hanwha introduces three key technologies for the #K9A3! First, fully automated loading removes the need for human loaders. Second, hybrid manned-unmanned driving allows the howitzer to autonomously move to firing positions or follow a manned lead vehicle in convoy mode.

2/ pic.twitter.com/DC8ttoXE4j

— Hwarang (@KDefenseInsight) October 3, 2024

Delší hlaveň bude znamenat i výrazné prodloužení dosahu; Defence-Blog uvádí, že by měla být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 80 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že současné západní houfnice mají dosah kolem 40 až 50 kilometrů, i když třeba s projektilem M982 Excalibur je o něco delší. Takový dosah bude znamenat, že lze houfnici umístit dále od bitevní linie, takže bude i méně zranitelná nepřátelskou protipalbou nebo drony.

Jednočlenná nebo žádná osádka

Zcela unikátním bude však počet obsluhujících vojáků – jestliže verze A1 má osádku 5 vojáků a A2 3 vojáků, v případě A3 bude zredukována na 1 vojáka, a dokonce by mohla být plně autonomní, uvádí ArmyRecognition. Houfnici nebo celou baterii tak asi bude možné ovládat z dálky, třeba z velitelského vozidla. Publikované záběry ukazují, že plány počítají i s muničním dobíjecím vozidlem schopným doplnit do houfnice munici zcela automaticky.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Další změnou má být na houfnici K9A3 Thunder i výrazné zesílení pancéřování, i když je otázkou, jakým způsobem. Pravděpodobně se jedná o nějaký typ ochrany účinné hlavně proti sebevražedným dronům, domnívá se Armádní Zpravodaj, protože ty dnes představují pro dělostřelectvo největší hrozbu. První exempláře této houfnice mají být hotové někdy v roce 2027 a není vyloučené, že budou v konstrukci dělostřelectva představovat evoluční posun.

Článek Jihokorejská houfnice K9A3 Thunder je novou generací. V základu dostřelí 80 km a přinese nový pohled na válčení dělostřelectvem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9 Thunder zcela předčil ruskou Msta-S

Zájem Indie o jihokorejskou samohybnou houfnici K9 Thunder se datuje do roku 2012, i když v té době ještě nebylo jisté, zda ji zvolí. Wikipedia uvádí, že se musela utkat se soupeřem z Ruska, konkrétně s houfnicí 2S19 Msta-S, v němž ji ovšem zcela deklasovala, načež tamní ministerstvo obrany nakonec objednalo první stovku houfnic označených jako K9 Vajra-T. Většinu z nich v licenci vyrobila indická společnost Larsen & Toubro, uvádí ArmyRecognition.

iZdroj fotografie: Uživatel Sigma147 / Creative Commons / CC BY-SA

Od klasické K9 Thunder se ta indická v několika aspektech odlišuje. TheDefensePost uvádí, že musela být přizpůsobena, aby mohla operovat v různorodém terénu rozlehlé Indie, jakým jsou pouště, pláně nebo vysokohorské oblasti, což třeba v oblasti Evropy zapotřebí není. Obsahuje však i upravený systém řízení palby, aby dokázala spolehlivě používat v Indii produkovanou munici, a upravené jsou pochopitelně i komunikační systémy a další.

Vajra-T používá munici ráže 155 mm

Základ indické verze zůstal pochopitelně nezměněný; jedná se o pásovou houfnici s motorem MTU, max. rychlostí až 67 km/h a hmotností 47 tun. Disponuje dělostřeleckou hlavní používající munici ráže 155 milimetrů, jejíž délka je 52 ráží. Se standardními projektily může zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 kilometrů, zatímco ty s prodlouženým dosahem doletí do dálky více než 41 kilometrů. Uvnitř K9 Vajra-T je přitom zásoba na 48 ran.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Indie je s dělostřeleckým systémem zjevně spokojená, neboť si jich objednala další stovku, uvádí KedGlobal. Licenční výroba navíc dala jejímu zbrojnímu průmyslu znalosti výroby moderních děl, což se jí může do budoucna hodit. Už jenom proto, že aktuálně pracuje na vlastní verzi přesně naváděné dělostřelecké munice určené právě pro K9 Vajra-T. Její dosah by měl být až 38 kilometrů, přesnost kolem 10 metrů, a využívat bude indickou satelitní navigaci.

Článek Indické houfnice K9 Vajra-T mají oproti těm dodávaným Evropě řadu výhod. Ne všechny by ale místní armády využily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AS9 Huntsman má hlavně lepší ochranu

Nová pásová australská samohybná houfnice AS9 Huntsman je výsledkem jednání Austrálie s jihokorejským výrobcem Hanwha Defense který dodává K9 Thunder také do Polska. Australské ministerstvo obrany na stránkách uvádí, že společnost vyrobí techniku v australském závodě a oproti K9 bude významně upravená. Výsledná zbraň má vylepšenou integraci výbušné munice, posílenou ochranu vojáků a pokročilé digitální schopnosti.

El primer cañón autopropulsado australiano AS9 Huntsman fue descubierto en algún lugar de Corea. Bueno, finalmente comenzaron a instalar protección adicional en las armas autopropulsadas, no solo contra las submuniciones de racimo desde arriba, sino también desde los lados. pic.twitter.com/zZpStyqbv5

— Poderío Militar 🇪🇸🤝🇺🇦 (@PoderioMilitar) October 13, 2024

Komplet je osazen dělem ráže 155 milimetrů a celkové délce hlavně 52 ráží, což jsou standardní parametry většiny moderních západních houfnic. DefenceConnect přitom uvádí, že může používat veškerou standardní munici NATO, ale australská armáda ji otestovala i s americkou přesně naváděnou municí M982 Excalibur. Maximální dosah AS9 Hunstman je se standardní municí 30 km a s raketově asistovaným projektilem pak 40 km, ovšem ArmyRecognition uvádí, že se specializovanými náboji lze dosáhnout až 60 kilometrů.

Rychlost střelby je až 8 ran za minutu

Houfnice by měla být umístěna na upraveném podvozku z K9 Thunder, který obsahuje dodatečné pancéřování pro zvýšenou ochranu a vylepšený systém odpružení. Lze tedy předpokládat, že bude rychlost podobná jako u K9, což je 67 km/h, a dojezd 360 km. Velkou změnou v houfnici je však systém řízení palby od Kongsberg, který zaručuje integraci s dalšími australskými systémy. Navíc má poloautomatické nabíjení a rychlost palby 6 až 8 ran za minutu.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Svými schopnostmi se australská AS9 Huntsman vyrovná třeba německé pásové houfnici PzH 2000, protože má velice podobný dosah, rychlost střelby a pravděpodobně i přesnost – zvláště při použití stejné munice jakou je třeba M982 Excalibur. Zbraň bude přitom lepší než americká M109A7 – hlavně co se dosahu týče – což souvisí s použitím delší dělostřelecké hlavně. Australské dělostřelectvo se tak bude řadit mezi světovou špičku.

Článek Australská houfnice AS9 Huntsman je špičková, i když téměř neznámá houfnice s dosahem až 60 km a rychlostí střelby až 8 ran/minuta se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více než 800 samohybných houfnic

Jedním z důvodů, proč se Polsko pro jihokorejskou houfnici rozhodlo, je skutečnost, že jich může asijská země dodat značné množství za velice krátkou dobu, a navíc bude větší část zbraní vyrobena přímo v Polsku. Prvních 218 kusů dostane armáda přímo z Asie, půjde o houfnice verze K9A1, a dalších 606 ve verzi K9PL si jich vyrobí od roku 2026 doma, uvádí Wikipedia. Upravena bude dle požadavků ozbrojených sil a verze A1 bude na tuto verzi také předělána. Aby si Poláci mohli takové zbrojení dovolit, dají na armádu 4,7 procenta HDP.

BREAKING:

Poland received another 12 K9 self-propelled howitzers & 5 K2 tanks from South Korea today.

The equipment, which arrived by ship to Gdynia, brings up the total number of K9s in the Polish Army to 48 & K2s to 15

Additional deliveries will be made later this year

🇵🇱🇰🇷 pic.twitter.com/dnfP6MRfeA

— Visegrád 24 (@visegrad24) March 22, 2023

Konstruktérem houfnice je jihokorejská společnost Hanwha Defense, a je nutné podotknout, že jde o povedený design, o nějž je ve světě zájem. Houfnice je vybavena hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží, což je dnes západní dělostřelecký standard. S běžným střelivem má zasahovat cíle na vzdálenost až 30 km, s raketově asistovaným pak 40 km, uvádí ArmyRecognition, i když jinde mluví dokonce o 55 kilometrech (se speciálním střelivem).

Za první 1/4minutu zvládne 3 rány

Výrobce houfnice na svých stránkách uvádí, že jde o moderní zbraň s vysokou rychlostí a objemem palby. V prvních 15 sekundách má být schopna vystřelit 3 rány, i když nepřetržitá palba je nakonec možná rychlostí 2 rány za minutu, což je u děl obvyklé kvůli zahřívání hlavně. Systém je také vybaven automatickým řízením palby, periskopy řidiče pro noční vidění a pomocnou napájecí jednotkou zajišťující provoz v době, kdy není nastartovaný hlavní motor.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

K9A1 je umístěna na pásovém podvozku schopném zdolat těžký terén a dosahuje max. rychlosti 67 km/h. Ochranu tvoří ocelový pancíř o síle 19 mm poskytující ochranu proti střepinám a střelbě z ručních zbraní. Na svou obranu má pak osádka K9A1 Thunder vybavena těžkým kulometem umístěným na věži – sloužit může jak proti pozemním, tak i vzdušným cílům.

The Polish 🇵🇱 #K9 Thunder self-propelled howitzers bringing accurate and timely fires during a training in Poland. #WojskoPolskie #artillery #WeAreNATO pic.twitter.com/cUcIr2wsKw

— Rafał Zgryziewicz (@rzgryziewicz) February 25, 2024

Palba polských K9 Thunder

Článek Polsko už má ve výzbroji jihokorejské houfnice K9 a většinu dalších si vyrobí samo. Dostřelí až 40 km a za prvních 15 vteřin vyšlou 3 rány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhá hlaveň zajistí excelentní dosah

Sama Jižní Korea moderní dělostřelectvo potřebuje, jelikož by v případě konfliktu musela čelit sice nepříliš modernímu, ale velice početnému severokorejskému dělostřelectvu. Snaží se proto soustředit na vývoj špičkových zbraní, mezi něž patří i projekt kolové houfnice od Hanwha Aerospace umístěné na podvozku 8×8. ArmyRecognition uvádí, že by měla západní ráži 155 milimetrů a délku hlavně 52 ráží, což je dnes standard, a později dokonce 58 ráží. S touto hlavní, která ještě není ve světě používaná, by měla dosah excelentních 70 km.

🇰🇷
Hanwha Aerospace Unveils New 8X8 SPH 155
Hanwha Aerospace unveiled a new initial conceptual model, 8X8 SPH 155, to continue its claim to re-enter the European market.https://t.co/6JRmrmcoH5@Hanwha_Official #SPJ #8X8 #155mm #howitzer #landforce (Photo Credit Army Recognition) pic.twitter.com/jsd170JEn5

— TurDef (@turdefcom) August 1, 2024

Takováto houfnice by byla konkurentem několika zbraní – jmenovat lze německou RCH 155, francouzský CAESAR nebo izraelský ATMOS 2000, uvádí TurDef. Nabízí se však i česká houfnice MORANA firmy Excalibur Army. Ty všechny jsou umístěné na různých kolových podvozcích a mají děla ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží. S běžným střelivem však zasahují cíle do vzdálenost přes 40 km, takže by je hlaveň o délce 58 ráží dostřelem jednoznačně předčila.

Samohybné dělostřelectvo Jihokorejci umí

Jižní Korea má dozajista schopnosti vyvinout špičkovou kolovou houfnici, neboť má na čem stavět. Jednu již má, jedná se o K105A1, k níž NamuWiki uvádí, že jde vlastně o taženou houfnici M101 ráže 105 milimetrů umístěnou na korbě nákladního vozu. Komplexností se tedy nemůže moderním kolovým houfnicím rovnat, ale Hanwha Aerospace může též využít zkušeností z výroby ve světě velmi úspěšné pásové houfnice ráže 155 milimetrů K9 Thunder.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Je jasné, že sériová výroba takové samohybné houfnice určitě v nějakých blízkých měsících nezačne, jelikož vývoj takové zbraně vyžaduje čas, i když Jihokorejci umí dobu maximálně zkrátit. Až tedy výroba najede, bude to pro mnohé západní zbrojovky veliká konkurence, ačkoliv na druhou stranu je dnes ve světě po moderních dělech veliký hlad. V příštích letech tak asi nebude s odbytem problém a do budoucna mohou být Jihokorejci bezesporu úspěšní.

Článek Nejspíše je zcela roznese a předčí: jihokorejská houfnice s dostřelem až 70 km vyzve německou RCH 155 a francouzskou CAESAR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jako jihokorejská K9, ale s jinou věží

Novou samohybnou houfnici hledala turecká armáda už v 90. letech 20. století – tehdy uvažovala mj. o německé PzH 2000, ale nakonec se dohodla s výrobcem v Jižní Koreji. Konkrétně že využije jeho designu pásové samohybné houfnice K9 Thunder, která je tak v Turecku vyráběna od roku 2001 i s pomocí dovážených technologií. Stejný tím pádem zůstal podvozek a hlavní zbraň – tedy 155mm houfnice – ale má jinou věž a některé vnitřní vybavení přizpůsobené tak, aby více vyhovovalo požadavkům tureckých ozbrojených sil.

I’m not sure what Putin did to push Turkey towards all of their recent announcements … but it is good news!

Turkish self-propelled guns T-155 „Firtina“ will be delivered to Ukraine. pic.twitter.com/AuT0Ld02oa

— 🌻 Fertilizer Finder 🌻 (@ManiacMagic1) July 8, 2023

T-155 Firtina využívá dělo ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, což je dnes standard mezi moderními děly v západních zemích. Houfnice dokáže vystřelovat různé druhy munice, a podle typu je její dosah až 40 kilometrů. Uvnitř vozidla je zásoba 48 nábojů, z nichž je 30 v automatickém zásobníku, což je jedna ze změn oproti jihokorejskému designu, která jich má v zásobníku jenom 24. Za prvních 15 sekund může houfnice vypálit hned 3 rány, dlouhodobá rychlost střelby jsou pak 2 rány za minutu.

Turci používají vlastní řízení palby

Hmotnost T-155 Firtina je 56 tun, její obsluhu tvoří 5 vojáků, a má pomocnou energetickou jednotku, díky čemuž funguje i bez zapnutí hlavního motoru, a na rozdíl od jihokorejského originálu využívá systém řízení palby nebo systém navigační. Kromě děla je houfnice vyzbrojena i kulometem ráže 7,62 milimetrů na ochranu proti pěchotě. Pohybovat se dokáže rychlostí 65 km/h a dojezd na plnou nádrž je kolem 360 kilometrů.

Nová turecká naváděná raketa pro dron zasáhne cíl nadzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 150 km, zdolat může leckterou obranu

Turecko upravilo původní model do modernizované verze Firtina II, která dostala nový a lepší systém řízení palby, a rovněž mělo dojít ke zrychlení kadence. K dispozici je pak i dálkově ovládaná stanice na vozidle. Nejnovější modely mají navíc dostat domácí motory, protože původní jsou vyráběné v německé licenci, ale z důvodu neshod mezi Německem a Tureckem hrozí, že by je země nemohla do nově vyrobených zbraní montovat. Turecko si těchto nových houfnic objednalo dalších 120, a zájem o ně má i Ukrajina.

Článek Pokročilá samohybná houfnice T-155 Firtina z Turecka předstihuje jihokorejskou K9 Thunder značně, za 15 sekund vystřelí 3 rány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejci staví západní zbraně

Zájem o korejské K9 Thunder mezi evropskými zeměmi, ale nejen mezi nimi, není až tak překvapivý. Vedle nich je mimochodem používá také Indie a plánuje je zařadit například Austrálie. Jako významný spojenec Spojených států amerických staví Jižní Korea zbraně podle západních standardů tak, aby byly kompatibilní se západní municí, což platí i pro houfnici ráže 155 mm. Jihokorejský průmysl je schopen aplikovat nejmodernější světové technologie, díky nimž jsou zbraně tak kvalitní a přesné. A především má dostatečné kapacity.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Jižní Koreje / Creative Commons / CC BY

V zemích NATO jsou sice určité kapacity na výrobu těžkých samohybných děl také, ale nízké, takže jsou na ně dlouhé čekací doby. Stačí se podívat na smlouvu o houfnicích CAESAR pro českou armádu – podepsána byla v roce 2021, a zbraně přijdou v letech 2024 až 2026. Ale mnohé země jako Rumunsko chtějí posílit své armády rychle a nemohou či nechtějí čekat, a právě jihokorejský průmysl je řešením. Hrozba nebezpečí ze strany Ruska je aktuální.

Rumunsko zoufale potřebuje modernizovat tankové vojsko: zájem by mohlo mít o starší Západní stroje, zvládly by i mnohatisícovou armádu

Někdo by sice mohl namítat, že nikoliv, neboť nemá dostatek prostředků ani na válku na Ukrajině, ale ta ať dopadne jakkoliv, nezabrání největší zemi světa v rozpínavosti. A ve svém okolí má řadu nejspíše mnohem jednodušších cílů, než je právě Ukrajina, ačkoliv i o té si ruští generálové mysleli, že je slabá a nebude klást příliš velký odpor. Obavy vyjádřilo třeba Moldavsko nebo právě Rumunsko, ale i další země. Jižní Korea může přitom zbraně dodat ve velkém počtu, a navíc se nebrání licenční výrobě, takže mohou být zbraně vyráběny i v zemi odběratele.

K9 Thunder dostřelí přes 50 km

S raketově poháněným střelivem dokáže K9 Thunder střílet do vzdálenosti až 40 km, ale existuje i speciální střelivo s dosahem až 52 km. Třeba oproti 60 let staré M109 Paladin, kterou si mimochodem Ukrajinci velmi chválí, to není tak obrovský skok, na frontě se ale počítá každý kilometr, a navíc je jihokorejská houfnice výkonnější i ve všech ostatních směrech.

Za prvních 15 sekund přitom vypálí 3 rány, a dlouhodobá střelba znamená 2 rány za minutu. Zbraň má mít vysokou přesnost a pravděpodobně je schopna používat i západní přesně naváděnou munici jako je M982 Excalibur a další. Houfnice navíc stále prochází modernizacemi a její schopnosti se mají postupně zlepšovat.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

V případě střetu s Ruskem by stála třeba proti 2S19 Msta-S a nové 2S35 Koalicija-SV (Koalice). První z nich je v ruské armádě rozšířená a s vylepšeným střelivem je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 36 km. Má vysokou kadenci, ale horší přesnost než západní zbraně. Koalice je poněkud nová a má být stále ve stádiu zkoušek. Má mít neuvěřitelnou kadenci 16 ran/minuta a se speciálním střelivem dosah až 80 km, ale jde zatím jen o tvrzení ruské strany, svoje opravdové schopnosti reálně nepředvedla, i když podceňovat ji nelze.

Současný stav rumunské armády je navíc poměrně špatný. A to jak do počtu jednotek, tak i techniky, která je beznadějně zastaralá a potřebuje opravdu spíše nahradit, ne pouze modernizovat, ačkoliv by to bylo levnější. Rusko ale donutilo invazí na Ukrajinu mnoho nejenom evropských států, aby se připravovaly na možná budoucí střet. Nicméně, pokud investuje každá země tak masivní prostředky, jako to je vidět třeba v Polsku (berme v poměru k HDP), může to Rusko odstrašit. Nehledě pak na společnou sílu NATO.

Článek Ruskou výbojnost by mohla klidnit jihokorejská houfnice K9 Thunder také z Rumunska, země ji zoufale potřebuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Polsko objednalo zbraně za více jak 340 miliard

Naše sousední země v poslední době uzavřela s Jižní Koreou zbrojní kontrakty za zhruba 340 miliard korun, výměnou obdrží vyspělé tanky, houfnice, raketomety nebo bitevní letouny. Pro Jihokorejce se přitom Polsko rozhodlo z několika důvodů: jedním z nich je zkušenost s houfnicemi AHS Krab, druhým pak rychlost, jakou jsou jihokorejské zbrojovky schopny zbraně dodat (na rozdíl od evropských a amerických). Všechna objednaná technika patří mezi světovou špičku a je kompatibilní s výzbrojí NATO.

Zmíněné polské houfnice Krab jsou postavené na podvozku K9, ale používají jinou věž a dělo. Polsko je sice vyrábí, ale kapacita není na rychlé přezbrojení dostatečná, a proto si pořídí 679 kusů upravených jihokorejských houfnic označovaných jako K9PL. V první fázi půjde o modernizované použité jihokorejské houfnice, další – už nové – budou dodány z Jižní Koreje a zbylé by měly být vyráběny přímo v Polsku. Prvních 24 děl už přitom dostalo v říjnu 2022.

Zbraně mají dělostřeleckou hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, čímž jsou kompatibilní s děly používanými v zemích NATO. Se speciálním střelivem jsou schopny zasahovat cíle do vzdálenosti až 54 kilometrů. Od originálních (původních, bez úprav) se polská verze liší především instalovaným polským komunikačním systémem a řízením palby Topaz. Jinak jde o vozidla na pásovém podvozku o hmotnosti 48,5 tuny a rychlostí až 67 km/h, k jejichž obsluze je třeba 5členná osádka.

Tanků K2 Black Panther bude tisícovka

Tanky K2 Black Panther by se v budoucnu měly stát nejpočetnějším hlavním bitevním tankem polské armády, stanou vedle amerických M1 Abrams a německých Leopard 2; objednáno jich bylo původně na 800, ale nakonec jich bude rovná tisícovka. Stroj je považován za jeden z nejvyspělejších a nejnovějších na světě, ačkoliv není bez chyby. Loni třeba vyšlo najevo, že nemusí být schopen odolat severokorejským protitankovým střelám, což jsou kopie ruských 9M133 Kornet.

Tank je vybaven dělem s hladkým vývrtem ráže 120 milimetrů, které je opět kompatibilní s tankovými děly NATO. Jeho hmotnost dosahuje 55 tun a má pouze 3člennou osádku, jelikož využívá systém automatického nabíjení. Nechybí mu ani moderní řízení palby a noční vidění, stejně jako řada dalších špičkových technologií. V blízké době má navíc získat speciální balíček zvyšující jeho odolnost, a navíc je na něj možné namontovat i jihokorejský systém aktivní obrany, který zničí přilétající protitankové střely.

Vedle toho má sousední Polsko obdržet téměř padesátku lehkých bitevníků FA-50, jimiž nahradí dosluhující MiG-29, které třeba Slovensko poslalo na pomoc Ukrajině. Očekává nicméně také dodávku 300 raketometů K239 Chunmoo, které stanou po boku pěti set amerických systémů HIMARS. V součtu se jedná o až neuvěřitelné množství techniky, a ke všemu je vyráběno a do výzbroje zařazováno překvapivě rychle. To třeba české zakázky se mnohdy vlečou i několik let a jejich výsledkem byla nejednou starší technika jinými zeměmi vyřazovaná.

Článek Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na podvozku houfnice K9 funguje polský Krab

S houfnicemi K9 má sousední země několikaleté částečné zkušenosti, protože na jejich je podvozku založena v Polsku vyráběná pásová houfnice AHS Krab, která aktuálně sklízí mnoho úspěchů na Ukrajině. Ale jelikož má malou výrobní kapacitu, potřebovalo Polsko rychle doplnit a posílit své dělostřelectvo, pročež se nakonec s v létě 2022 rozhodlo pro jihokorejské K9 Thunder. První várky přijdou z Jižní Koreje, 460 dalších jich ale bude ve verzi označené jako K9PL vyrobených „doma“.

První houfnice dostalo Polsko již na konci roku 2022 a zařazení do výzbroje netrvalo dlouho. V prvních várkách však armáda nedostala nové, ale repasované. Většinu z nich používala jihokorejská armáda a před odesláním je pochopitelně kompletně opravila a nahradila opotřebované díly. Ačkoliv je tento krok některými kritizován, rozhodlo se pro něj Polsko ze zcela pochopitelného důvodu, a sice kvůli probíhající válce na Ukrajině. Potřebovalo (chtělo) zkrátka co nejrychlejší náhradu za houfnice AHS Krab, které jsou od počátku v mnohém lepší než ruské.

Zcela nových strojů ale dostane Polsko v tomto roce asi jenom 10, zbylé jsou požité. Objednané houfnice K9 Thunder jsou zbraně verze A1, respektive na ně modernizované, a oproti předchozí verzi mají například pomocnou jednotku, která umožňuje fungování bez zapnutí hlavního motoru, nové systémy řízení palby nebo nové noční vidění a další vybavení. Verze A1 také zvládá používat nové typy munice se zvýšeným dostřelem, některé projektily tak mají dosah až 54 km.

K9 Thunder využívá střelivo jako děla NATO

Jihokorejská houfnice je osazena dělovou hlavní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, což je dělo stejného standardu jako v zemích NATO. I proto má K9 Thunder nebo jejich deriváty ve výzbroji třeba Norsko, Estonsko a Turecko. Hlaveň je v pancéřované otočné věži umístěné na pásovém podvozku, která chrání 5člennou osádku proti střelám z těžkého kulometu a dělostřeleckým střepinám. Kanón může v prvních minutách střílet rychlostí až 8 ran za minutu.

Hmotnost houfnice K9 Thunder je 47 tun a její délka dosahuje 12 metrů. I přes svou velikost je mimořádně pohyblivá a dokáže vyvinout rychlost až 67 kilometrů v hodině, přičemž dojede do vzdálenosti 360 kilometrů. Podvozek zvládne příkop o šířce 2,8 metrů nebo brodění vodou v hloubce až 1,5 metru. Houfnice zažily své první nasazení v roce 2010, kdy Severní Korea dělostřelecky napadla jihokorejský ostrov Yeonpyeong, a právě K9 Thunder odpověděly protibaterijní palbou.

Článek Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.