Proč zrovna Stuttgart a co tam stroj dělal

11. května 2026 zachytili letečtí pozorovatelé přílet stroje s registrací 162784 pod volacím znakem THAW64 ze základny Tinker v Oklahomě. Cílem byl Stuttgart, kde vedle civilního terminálu funguje americká vojenská část, Stuttgart Army Airfield, jedna z pěti amerických instalací v regionu a domov leteckých prvků bojových velitelství. Nejde tedy o nahodilé přistání mezi charterovými lety na Mallorcu. Veřejné fotografie na databázi JetPhotos dokládají přítomnost letounu ještě 16. května. Německý letecký magazín Flug Revue navíc popsal, že stroj z Německa vyrazil na misi nad severní Atlantik, do prostoru mezi Islandem a Faerskými ostrovy, tedy přesně tam, kde operují americké i spojenecké ponorky.

Oficiální důvod pobytu Pentagon nezveřejnil. Z kontextu ale vyplývá, že šlo o operační nebo cvičné nasazení v rámci trvalého odstrašení. Samotná viditelnost takového stroje v Evropě je součástí signálu: americký odvetný řetězec funguje i tisíce kilometrů od domácích základen.

Osm kilometrů drátu za ocasem

Srdcem mise E-6B je systém TACAMO, zkratka pro „Take Charge and Move Out“, tedy „převezmi velení a jednej“. Letoun za sebou vleče dvojici antén pro velmi nízké frekvence (VLF). Kratší měří přibližně 4 kilometry, delší kolem 8 kilometrů; v mediálních popisech se zaokrouhluje na 8,5 km. Proč tak extrémní délka? Velmi nízké frekvence pronikají desítky metrů pod mořskou hladinu, ale vyžadují anténu úměrnou vlnové délce. Běžná radiostanice by ponorku v hloubce nikdy nezasáhla.

Právě přes tento systém dokáže Mercury předat nouzové zprávy americkým balistickým ponorkám třídy Ohio, z nichž každá nese až 20 střel Trident II D5 s dosahem přes 11 000 kilometrů. Letoun přitom krouží ve výšce a anténu spouští téměř svisle dolů, aby maximalizoval dosah signálu.

„Odpálit rakety“, co to doopravdy znamená

Nadpisové tvrzení, že Mercury „umí odpálit jaderné rakety“, vyžaduje přesný výklad. Letoun nenese balistické střely ani je fyzicky neodpaluje. Disponuje ale systémem ALCS (Airborne Launch Control System), který mu umožňuje předat ověřený startovací rozkaz americkým pozemním mezikontinentálním raketám Minuteman III ukrytým v silech. Pravomoc autorizovat použití jaderných zbraní má podle Congressional Research Service výhradně prezident Spojených států. Posádka E-6B se skupinou důstojníků na palubě (tzv. battle staff) zajišťuje autentizaci rozkazu a jeho doručení. Fungují jako záložní článek řetězce, který se aktivuje ve chvíli, kdy by pozemní velitelská centra přestala existovat.

Podle USSTRATCOM je E-6B přímým nástupcem programu Looking Glass, který za studené války držel nepřetržitě ve vzduchu alespoň jeden letoun po 29 let bez přerušení. Dnes stroje stojí na zemi v pohotovosti, ale schopnost vzlétnout a převzít velení zůstává zachována.

Čím se liší od ostatních „letounů zkázy“, a co má protivník

Americký arzenál zahrnuje ještě jeden „letoun pro soudný den“: E-4B Nightwatch, postavený na platformě Boeingu 747-200. Ten slouží jako národní vzdušné operační centrum pro prezidenta, ministra obrany a náčelníky štábů. Pojme až 111 lidí a jeho role je širší, tedy krizové řízení celého státu. Mercury je oproti tomu specializovanější: komunikační most k jaderné triádě a záložní odpalovací uzel.

Rusko disponuje vlastní obdobou. Zpráva americké Obranné zpravodajské agentury (DIA) uvádí šest letounů Il-86VKP (v kódu NATO „Camber“), tedy vzdušných velitelských stanovišť. Jde o stroje odvozené od civilního Il-86, které plní podobnou roli jako americké E-4B a E-6B dohromady. Čína zatím podle studie China Aerospace Studies Institute dedikovaný ekvivalent E-6B z otevřených zdrojů nemá, ačkoli analytici považují jeho vývoj za pravděpodobný směr.

Právě srovnání ukazuje, proč je Mercury pro Rusko nepříjemný. Moskva ví, že podobný systém existuje, sama ho provozuje, a přesně proto chápe, co znamená jeho přítomnost v Evropě. Americký odvetný řetězec nelze přerušit jediným úderem.

Modernizace a budoucnost

Flotila E-6B prochází upgradem na standard Block II, který zahrnuje šest hlavních úprav. Mezi klíčové patří výměna zastaralého hlasového systému posádky za digitální a náhrada starší satelitní komunikace za terminál pokročilého systému AEHF s extrémně vysokými frekvencemi. Program realizuje Northrop Grumman a dokončení úprav na více strojích se očekává do roku 2027. Paralelně americké námořnictvo vyvíjí nástupce, E-130J Phoenix II, který ale převezme pouze misi TACAMO. Role vzdušného velitelského stanoviště a ALCS se do budoucna zřejmě organizačně oddělí.

Ve válce na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, Rusko opakovaně vyhrožuje Západu jadernými zbraněmi. Mercury zaparkovaný na stuttgartském letišti je tichá, ale srozumitelná odpověď: i kdyby se stalo to nejhorší, americká schopnost odpovědět zůstane neporušená.

Článek Na stuttgartském letišti parkuje „letoun pro konec světa“, který Rusy děsí. Táhne 8,5km anténu, umí odpálit jaderné rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak má lovit drony

Celý řetězec začíná detekcí. P19 nese radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA) a zatažitelný elektrooptický a infračervený senzor. Podle firemní brožury má letoun nejprve zachytit a sledovat cíl, typicky dlouhodosahový útočný dron letící nízko nad terénem, kde ho pozemní radary snadno ztratí za horizontem. Pak se rychle přiblíží do vhodné pozice a nasadí efektor.

Možností je víc. Quantum uvádí zachycovací drony, laserem naváděné střely, kulometné kontejnery i barážující munici. Šest křídelních závěsníků se standardními natovskými úchyty dává prostor pro různé kombinace. Klíčový interceptor v portfoliu firmy se jmenuje STRILA a je výslovně navržený proti cílům třídy Šáhid-136 a Šáhid-131, tedy přesně těm dronům, kterými Rusko systematicky útočí na ukrajinskou infrastrukturu. Quantum přitom už má kontrakt na dodávku 15 000 interceptorů pro Ukrajinu, takže nejde o firmu, která by se v protidronové obraně teprve rozkoukávala.

Pilot, nebo nikdo: co to znamená

Výraz „přepínač“ pochází z rozhovoru německého serveru hartpunkt s hlavním vývojářem Larsem Peterem. Ten popsal, že v hotovém systému má být přechod mezi pilotovaným a bezpilotním režimem možný „jednoduchým přepnutím spínače“. Zní to dramaticky, ale realita je nuancovanější.

„Nikdo v kokpitu“ neznamená „nikdo v rozhodování“. Oficiální materiály firmy zdůrazňují, že kritické rozhodování, zejména o nasazení zbraně, má zůstat lidskému operátorovi. Letoun v bezpilotním režimu řídí pozemní nebo vzdálený operátor přes datové spojení, případně jedná podle předprogramovaného scénáře pod dohledem řídicího systému MOSAIC UXS. Jde tedy o dálkově řízený provoz, ne o plně autonomní stroj bez lidského dohledu.

Peter navíc nevyloučil variantu zcela bez kokpitu, která by byla levnější a unesla víc nákladu. Proč tedy firma začíná s verzí, kde pilot sedět může? Důvody jsou dva: v Německu je jednodušší certifikovat a testovat pilotovaný letoun, a zároveň tím firma získá dříve schvalitelný produkt pro zákazníky, kteří bezpilotní provoz ještě regulatorně nezvládnou.

Čísla, která kolují, a co říkají oficiální dokumenty

Na internetu se po představení P19 rychle rozšířil údaj o nosnosti 1 400 kilogramů. Jenže podle oficiálního technického listu je 1 400 objem interního paliva v litrech. Skutečný deklarovaný payload, tedy užitečné zatížení na vnitřních i vnějších závěsnících dohromady, činí 2 500 kilogramů. Rozdíl je zásadní a posouvá P19 do výrazně jiné kategorie.

Další klíčové parametry z technického listu:

• Cestovní rychlost: 537 km/h
• Praktický dostup: 7 620 metrů
• Vytrvalost: přes 18 hodin
• Provoz v prostředí bez satelitní navigace: deklarován

Pro srovnání: turecký Bayraktar TB2 dosahuje maximálně asi 204 km/h a unese 150 kg nákladu. Americký MQ-9A Reaper má vyšší dostup a delší vytrvalost, ale je čistě dálkově řízený a výrazně dražší. P19 se na papíře řadí někam mezi ně, rychlejší a silnější než lehké drony, levnější a flexibilnější než těžké platformy.

Specifikace jsou ovšem označeny jako předběžné. Mohou se změnit.

Prototyp, ne hotový zbraňový systém

Tady je potřeba držet proporce. Na ILA nestál bojově způsobilý letoun. Stála maketa a za ní prezentace projektu, který je ve fázi výroby prototypu. Lars Peter v rozhovoru pro hartpunkt uvedl, že první let je plánován na rok 2027, kdy mají začít i systémové zkoušky. Cena nebyla zveřejněna. Žádný zákazník nebyl oznámen. Termín dosažení bojové způsobilosti firma nestanovila.

Realisticky tedy mluvíme o stroji, který by mohl být operačně nasaditelný spíše v druhé polovině dekády. Pro Ukrajinu, která protidronovou obranu potřebuje teď, to znamená, že P19 nepřijde včas na současnou fázi konfliktu, i když Quantum s ukrajinskými silami už spolupracuje přes společné podniky a dodávky interceptorů.

Proč to přesto dává smysl

Skutečná hodnota PULSE P19 nespočívá v jednom přepínači ani v jednom letounu. Spočívá v ekonomice. Sestřelit Šáhid za pár tisíc dolarů raketou za statisíce je dlouhodobě neudržitelné. Nasadit stíhačku za desítky milionů na hlídkování proti rojům levných dronů taky ne. P19 má vyplnit mezeru: levnější, vytrvalá vzdušná vrstva, která dokáže hlídkovat hodiny, sama hledat cíle a nasazovat proti nim přiměřeně drahé efektory.

NATO tento směr potvrzuje. Únorová politika integrované protivzdušné a protiraketové obrany z roku 2025 výslovně zdůrazňuje vícevrstvý přístup kombinující vzdušné i pozemní prostředky. Projekt LCI-X aliance NATO ACT testuje interoperabilní propojení senzorů, rušiček a interceptorů. Česká armáda na konferenci protivzdušné obrany 2026 akcentovala totéž: flexibilní, rychle reagující řešení; vedle systému SPYDER paralelně řeší i vrstvy C-UAS a C-RAM.

PULSE P19 do této mozaiky zapadá jako jeden dílek. Ne jako samospásný štít, ale jako mobilní vzdušný uzel, který vidí za horizont a dokáže jednat. Jestli ten dílek skutečně funguje, ukáže až rok 2027, kdy má poprvé vzlétnout něco víc než PowerPoint.

Článek Němci postavili letoun, který je metlou na ruské drony. Přepínač v kokpitu rozhodne, jestli letí pilot, nebo nikdo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.

Článek NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč vůbec létající nosič interceptorů?

Odpověď je ekonomická, ne romantická. Proti dronu za zhruba 30 tisíc eur nedává smysl pálit raketu za milion. Klasická protivzdušná obrana je na levné, pomalé cíle typu Šáhed nákladově absurdní, a Ukrajina to pochopila dřív. Její An-28 funguje jako předsunutá hlídka: dopraví interceptory blíž k cíli, vypustí je ve vzduchu, čímž jim ušetří energii i čas stoupání, a paralelně může střílet palubní výzbrojí. Podle dubnových tvrzení posádky měl stroj na kontě už 222 sestřelů. Jde o veřejně prezentovaný údaj, ne nezávisle ověřené číslo, ale i jako propaganda ukazuje, že systém operuje v reálném boji, ne na papíře.

Platforma přitom není žádný hi-tech zázrak. An-28, konstrukčně navržený Antonovem a sériově vyráběný v polském závodě PZL Mielec od roku 1984, je dvoumotorový turbovrtulový transporták pro 18 cestujících s nosností 2 300 kg. Pomalý, stabilní, schopný dlouhého hlídkového letu. Přesně to, co lov dronů vyžaduje.

Kukuřičník proti dronům budoucnosti

Ruská odpověď? Sáhnout po An-2. Dvouplošníku, jehož konstrukce pochází z roku 1947, s jedním pístovým motorem a cestovní rychlostí kolem 200 km/h. Podle citace Lenty kanál Voennaja chronika navrhuje vedle An-2 i české L-410, proudový Jak-40 a regionální Il-114. Jenže právě An-2 je jádrem úvahy, protože jich Rusko má.

A tady se příběh mění z kuriozity na symptom. Kommersant v dubnu 2026 popsal plán obnovit letovou způsobilost až 700 odstavených An-2 za 14,5 až 21 miliard rublů. Důvod? Nástupce LMS-901 Bajkal, který měl An-2 nahradit, stále není v sérii. Vicepremér Trutněv pro TASS řekl, že výroba Bajkalu se neočekává; ministerstvo průmyslu přes server 1.ru upřesnilo, že stroj je teprve ve fázi pozemních frekvenčních zkoušek s cílem dokončit testovací cyklus do konce roku 2026. Jinými slovy: Rusko nemá hotový nástupce sedmdesát let starého letounu a zároveň zvažuje, že z toho sedmdesát let starého letounu udělá nosič bojových dronů.

Srovnání kandidátů mluví samo:

An-2 je nejlevnější a nejpomalejší varianta. L-410 z Kunovic je technicky vyváženější kandidát, ale je to český letoun, což v kontextu sankcí a vztahů komplikuje zásobování. Il-114 je kapacitně jinde, spíš regionální airliner než hlídkový lovec. A Jak-40 jako proudový stroj je pro pomalé kroužení nad krajinou s hledáním dronů letících 180 km/h přirozeně nevhodný.

Není to poprvé

Rusko nekopíruje ukrajinský koncept vzdušného lovu dronů poprvé. Už v říjnu 2025 Defense Express popsal, jak Rusové nasadili lehké letouny Cessna a Jak-52 v roli lovců dronů, šlo o kopii ukrajinské praxe. Posun od „letoun s pilotem a puškou“ k „letoun jako nosič autonomních interceptorů“ je kvalitativní skok, ale vzorec zůstává stejný: Ukrajina vymyslí, otestuje v boji, Rusko zareaguje s měsíčním zpožděním.

Veřejná časová osa je nemilosrdná. Únor 2026: ukrajinský An-28 s minigunem v reportáži TF1. Duben 2026: tentýž typ vypouští interceptory P1-SUN. Tentýž duben: ruské mediální návrhy. Květen 2026: stále žádný ruský prototyp, žádný oficiální program.

Co Rusko vlastně honí

Tlak, který Rusko nutí improvizovat, má konkrétní parametry. Ukrajinský dron FP-1 nese 105kilogramovou bojovou část na vzdálenost 1 000 kilometrů a jeho výrobce v březnu 2026 deklaroval produkci kolem 200 kusů denně. Liutyi, zavedený do výzbroje už v roce 2024, dolétne až 2 000 kilometrů s hlavicí 50 až 75 kg. Tohle jsou cíle, které pronikají hluboko na ruské území, a právě proti nim ruské texty výslovně hledají levnou obrannou vrstvu.

Klíčové slovo je „levnou“. Nejde o to, že by Rusko neumělo sestřelit dron. Umí. Ale každý S-300 nebo Pancir vypálený na cíl za zlomek ceny střely je ekonomická prohra. Ukrajina tohle pochopila a vybudovala systém, kde turbovrtulový letoun za pár milionů dolarů nese půl tuctu interceptorů, které stojí řádově tisíce. Rusko teď chce totéž, jenže s letadlem navrženým v éře, kdy Stalin ještě žil.

K 15. května 2026 není veřejně doložen ani ruský prototyp, ani oficiální akvizice. Pokud Rusko půjde cestou improvizovaných úprav existujících An-2, může mít něco funkčního v řádu měsíců. Sériový, škálovatelný systém je jiná liga, a Bajkal, který měl být základem modernizace lehkého letectva, zůstává ve zkušebně. Armáda, která se prohlašuje za supervelmoc, tak řeší obranu vlastního nebe receptem opsaným od protivníka, nalepeným na drak starý sedm dekád.

Článek Rusko je tak zoufalá rádoby-supervelmoc, že kopíruje, co může, od Ukrajiny. Zkouší stejnou mateřskou loď pro bezpilotní letouny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kameraman pořídil termosnímky Dorita

Fotografie záhadného trojúhelníkového letounu operujícího pravděpodobně z Oblasti 51 vyfotografoval 14. ledna 2026 kameraman Anders Otteson, uvádí TheAviationist. Jako mnozí jiní nadšenci, i on působí na hranicích základny, kde již není zakázaný vstup, a snaží se zaznamenat nějaké aktivity. V brzkých ranních hodinách pořídil termosnímky záhadného trojúhelníkového letounu, jehož tvaru říkají nadšenci Dorito, a jeho existence je záhadou.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Podobný letoun tam za dne vyfotografovali již v roce 2014, uvádí Ndtv, ale od té doby ho nikdo jiný nezaznamenal. Spekulace byly, že se jednalo pouze o ojedinělý pokus, ale nově pořízené fotografie ukazují, že by americké letectvo mohlo pracovat na novém letounu neobvyklé konstrukce, soudí Armádní Zpravodaj. Není vyloučeno, že se může jednat o průzkumný letoun, případně dron. Americké letectvo žádný případ nikdy nijak nekomentovalo.

Středisko testující nové technologie

Oblast 51 je základna o rozloze 10 x 16 kilometrů, a kolem ní je bezletové pásmo, uvádí Wikipedia. Jde o přísně tajné zařízení, které využívá letectvo, a působila tam též CIA. Utajování vedlo i ke spekulacím, že tam pracují s mimozemskými technologiemi, a podle oficiálních zpráv tam různé nové technologie testovány jsou. Oblast 51 stála například za programem letounu Lockheed U-2 nebo vývojem Lockheed F-117 Nighthawk i mnoha dalšími. Lze tedy pochopit, že americké úřady nechtějí poskytovat o činnostech bližší informace.

Video: ruský Ka-52 si nedal pozor a šel k zemi. Ukrajinci ho překvapivě sestřelili protitankovou bestií

Vzdáleně může vyfotografovaný letoun připomínat bombardér Northrop B-2 Spirit nebo Northrop Grumman B-21 Raider, ale většina komentářů se shoduje, že tvary neodpovídají, i když fotografie může být zkreslená vzdáleností a úhlem. Lze spíše předpokládat, že Američané testují nějaké nové tvary, a není vyloučeno, že mohou poskytovat pokročilou schopnost stealth nebo jiné dovednosti, o nichž nemá veřejnost tušení. Stejně tak se může stát, že se předpoklady konstruktérů nenaplní a půjde jenom o slepou vývojovou uličku.

Článek Oblast 51 přitahuje pozornost. Svědek vyfotil záhadné trojúhelníkové letouny, které nedávají smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Laser mohl britské piloty oslepit

Přítomnost ruské špionážní lodi Jantar není nic výjimečného, už Sověti takové operace prováděli. V mezinárodních vodách proti tomu nelze nic namítat, neboť tam může plout, kdo chce – problém ovšem je, pokud Jantar použije proti britskému vojenskému hlídkovému letadlu Boeing P-8 Poseidon laser schopný oslepit jeho osádku. Defence-Blog uvádí, že to Brity naštvalo natolik, až vydali upozornění, že by mohli proti lodi zasáhnout silou.

Video: Ukrajinci vzali útokem muniční továrnu v Luhanské oblasti, v níž Rusové rozjeli výrobu

V reakci na tento incident předal John Healey, britský ministr obrany, Moskvě přímé varování: „Rusko: Vidíme vás. Víme, co děláte. A pokud Yantar tento týden pojede na jih, naše síly jsou připraveny jednat,“ čímž Putinovi jasně předeslal, že si nemůže dělat, co se mu zlíbí.

Posádka Jantaru by se proti britské vojenské akci pravděpodobně nedokázala bránit. Wikipedia popisuje loď jako neozbrojenou, přičemž je 107,8 metrů dlouhá, má výtlak 5 736 tun a dosahuje rychlosti 15 uzlů. Provozuje ji přitom Hlavní ředitelství podvodního výzkumu ruského námořnictva. Zajímavé je, že disponuje 2 ponorkami schopnými potopit se do hloubky zhruba 6 km, a dle odborníků jde o špionážní plavidlo, které je schopné například mapovat, a poté ničit podmořské kabely, ale pravděpodobně zvládne i další věci.

Vojáci na Jantaru by neměli šanci

Pohyb letadla P-8 v blízkosti ruské špionážní lodě nebyla dle Armádního Zpravodaje náhoda; Velká Británie sledovala Jantar dle všeho nepřetržitě všemi prostředky. Wikipedia uvádí, že jde o hlídkový námořní letoun postavený na základě komerčního Boeing 737. Vybavený je radarem a celou řadou dalších senzorů, a v případě napadení se může i bránit, jelikož může nést různé protilodní střely, protiponorková torpéda a další výzbroj.

Nevěřte Putinovým lžím. Rusko na Ukrajině nevyhrává, dobylo směšné území. Jenom na Donbas je potřeba 400 000 vojáků

V oblasti byla navíc i britská Fregata HMS Somerset, která měla rovněž hlídat Jantar. Wikipedia uvádí, že jde o plavidlo vyzbrojené protilodními střelami Naval Strike Missile nebo dělem ráže 113 mm, a disponuje i vrtulníkem. Na palubě má pak zřejmě oddíl námořní pěchoty. Pokud by se tedy Britové rozhodli ruskou loď obsadit, pravděpodobně by se proti takovéto fregatě nedokázala v žádném případě ubránit – Rusové budou mít maximálně ruční zbraně.

Článek Mají se Rusové bát? Britové je důrazně varovali, že tvrdě zakročí, pokud si ještě dovolí napadnout jejich letadlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení by bylo drahé, ale oprávněné

Když rumunské protiletadlové síly zaznamenaly ruský dron narušující vzdušný prostor, vyslaly k němu nejdříve v 00:20 německé Eurofightery Typhoon v severní části okresu Tulcea, kde jsou umístěny v rámci mise NATO na posílení protivzdušné obrany členských států. Zachytit tam měly neznámý dron, který vstoupil 8 kilometrů na rumunské území.

Číňané utíkají světu. Do vzduchu se úspěšně vznesl druhý prototyp těžkého stíhacího letounu J-36 šesté generace

Armádní Zpravodaj to vnímá jako jasný úmysl, protože ani ruské lokalizační a naváděcí schopnosti nemohou být tak špatné, aby se spletly o osm kilometrů. Mnozí obdivovatelé Ruska sice takové incidenty opakovaně obhajují slovy, že se přece nic nestalo, že za několik minut ve vzdušném prostoru člena NATO nelze napáchat škody, že to je zbytečná hysterie apod.

Ze všeho nejdříve je nutné zdůraznit, že jde o hrubé narušení vzdušného prostoru a bezpečnosti dané země. Lze pochopit, pokud letounu nefungují přístroje a zabloudí, potřebuje pomoct apod., ale to v tomto případě rozhodně neplatilo (stejně jako v jiných). Takové prakticky přitom zkoušeli Rusové i na Turky, kterým 26. listopadu 2015 došla trpělivost a Su-24, který jim opět narušil vzdušný prostor, sestřelili, a dali tak Putinovi tvrdou lekci s jasným vzkazem.

Rusko oznámilo první exportní spěch stíhaček Su-57, které již zahájily bojovou službu. „Zákazník je spokojený,“ dme se pýchou

Ostatní evropské země jsou však zdrženlivé a silně tolerantní, přestože by měly plné právo na ruské provokace a přímé ohrožování bezpečnosti reagovat silou. Dosud ale nanejvýš sestřelily dron poblíž estonské vojenské základny, ale třeba letadla, která vletěla do Litvy, nebo vrtulník z Estonska, pouze vyprovodily. Konfliktů však přibývá, potvrzuje Wikipedia.

Armádní Zpravodaj se domnívá, že tomu Vladimir Putin nedá stopku, dokud mu to NATO bude dovolovat. Stále mu totiž do jisté míry vychází taktika tzv. žáby v hrnci, kdy nechává podnikat různé akce včetně narušování vzdušného prostoru, a zkouší, kam až ho Západ nechá zajít. Tento incident s dronem nad rumunským územím je toho dalším důkazem.

Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje

Zprvu se přitom objevil v oblasti Dunaje poblíž ukrajinské hranice, načež zmizel, ale o 12 minut později byl opět zaznamenán na radarech rumunských sledovacích stanic. Tentokrát však letěl z Moldavska, konkrétně z oblasti Colibași, směrem k rumunské vesnici Folești, a později se objevil poblíž Oancea v okrese Galați, což donutilo vzlétnout i dvě rumunské F-16 ze základny Câmpia Turzii, uvádí Mezha s tím, že měly ony i Eurofightery povolení střílet.

K tomu však nakonec nedošlo a dron se nakonec nepodařilo usledovat. Mohl buď spadnout, nebo být odkloněn nad Ukrajinu, kde nakonec dopadl na nějaký cíl, aby způsobil škody alespoň troskami. Jak F-16, tak Eurofightery by neměly s dronem problém, k jeho sestřelení mají třeba střelu AIM-9 Sidewinder s dosahem 35,4 km, uvádí Wikipedia, ale byla by jí škoda.

Rozhovor: „1 ze 3 raket Orešnik zničili Ukrajinci dříve, než vzlétla.“ Rusko zatajilo, jak v roce 2023 trpělo

Její cena se totiž pohybuje kolem 400 tisíc dolarů, což je v přepočtu asi 8,6 milionů korun. Je tedy pravděpodobné, že by k tomu došlo pouze v případě, kdy by hrozilo například narušení nějaké vojenské základny, ohrožení obyvatelstva nebo infrastruktury apod. Je možné, že Rusové pomocí dronu monitorovali situaci a sbírali vizuální informace, ale také mohli jenom „prudit“.

Článek Stíhačky odstartovaly s povolením střílet. Žádný omyl, ruský letoun vletěl 8 km do vzdušného prostoru NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-29 udeřil přesně, z budovy zbyly trosky

Incident byl zaznamenán v ruské Kurské oblasti, konkrétně v pohraničním městě Ťotkino, a video z něj sdílel Sunflower s vazbami na ukrajinské letectvo. Samotný let MiG-29 vidět není, pouze jeho cíl, jímž byla zjevně přízemní budova, v níž se měl schovávat neupřesněný počet ruských vojáků. Ti zřejmě o přilétající smrti neměli nejmenší ponětí.

Tradiční spojenec od Kavkazu se „nemístně“ postavil proti Rusku. Jeho propagandisté hned hrozí válkou a označuje ho za základnu NATO

Budova to měla schytat leteckou řízenou pumou AASM Hammer, která je francouzského původu, ale sestává z americké MK 80. Wikipedia upřesňuje, že existuje ve více hmotnostních verzích, přičemž má Armádní Zpravodaj vysledováni, že slouží k úderům, jaký je vidět na videu, tradičně 125kg varianta, na odolnější pak 250kg, případně jsou pumy dvě.

Její konstrukce spočívá v osazení „hloupé“ gravitační pumy konverzní sadou s křídly, díky čemuž se může klouzat po vzduchu do vzdálenosti asi 70 km, což závisí za výšce, v jaké je odhozena. V tomto případě nelze odhadovat, ale z jiného útoku MiG-29 je vidět, že to nemusí být vždy daleko od cíle, ačkoliv čím dále, tím menší je riziko sestřelení PVO.

Češi se opět semknuli a díky sbírce koupili Ukrajině 6 houfnic D-30 za skoro 60 milionů korun. Střílí až 12 ran za minutu až na 22 km

Jak přesně budova dopadla, není ze záběrů patrné, ale soudě dle mohutnosti výbuchu z ní zbyly jenom rozbořené zdi a uvnitř těžko někdo přežil. Její odolnost navíc snižovala i chybějící střecha, ačkoliv i kdyby tam byla, následky úderu pumou by to víceméně nezmírnilo.

MiG-29 je jedním z nejschopnějších letounů v ukrajinském letectvu, i když mu je skoro 42 let, jelikož byl zaveden v srpnu 1983, a v Rusku je vyráběn dodnes. Za největší handicap u něj Armádní Zpravodaj považuje nízkou nosnost zbraní – pouze 4 000 kg na 7 závěsnících, uvádí Wikipedia, což je málo, ale stačí to na několik cílů během vzletu.

Článek Video: přilétající smrt jménem MiG-29 proměnila v trosky základnu ruských vojáků jedinou dobře mířenou leteckou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodně starý letoun, který na Ukrajině „dosluhuje“

Samotný Mirage 2000 byl zařazen do výzbroje již v roce 1984, uvádí Wikipedia, ale varianta 5F, o níž ukrajinské letectvo přišlo, je modernizace z let 1994 až 1997. Jednomotorový víceúčelový stíhací letoun vyvinula společnost Dassault Aviation, tedy stejná, která dala později vzniknout letounům Rafale, současné páteři nejenom francouzského letectva.

Video: ruský tank T-90M naposledy vystřelil, načež ho ve zlomku vteřiny rozmetala jediná střela. Špatně se proti ní nastavil bokem

Cílem bylo prodloužení životnosti flotily a zvýšení bojeschopnosti vůči moderním hrozbám, kdy oproti původní verzi dostala pokročilý radar RDY k detekci více cílů současně, a moderní rakety vzduch-vzduch MICA s aktivním naváděním. Mirage 2000-5F je schopna boje na blízko i vedení soubojů mimo vizuální dosah pilota, které jsou dnes standardem.

Letoun je známý svou čistou deltovitě tvarovanou konstrukcí, vysokou obratností a vynikající aerodynamikou. Ve francouzském letectvu šlo o hlavní pilíř protivzdušné obrany až do nástupu Rafale, ale přestože dnes technologicky zaostává za 4,5. i 5. generací, zůstává nebezpečný v mnoha rolích. Vzhledem ke stáří by se mu ovšem mělo dostávat mnohem větší údržby a výměny dílů, jinak se může rychleji projevit technická závada.

Rusové potvrdili brzký konec mechanizovaného boje: skoro všechny americké tanky M1A1 Abrams dodané na Ukrajinu byly zničeny

Například Francie ho přitom ze služby vyřazuje, a je zřejmé, že ho již moc zářná budoucnost nečeká, ačkoliv chudší země s nízkým rozpočtem jím mohou vzít zavděk.

Ukrajinské letectvo přitom neupřesnilo, o jakou přesně závadu se jednalo – pouze, že pilot letounu nahlásil vedoucímu letového provozu „selhání leteckého vybavení“, což může ovšem znamenat cokoliv. Následně se katapultoval a Mirage 20005F se zřítil, a jelikož nebyly hlášeny žádné oběti, tak zřejmě do neobydlené oblasti, což bývá zvykem.

Tradiční spojenec od Kavkazu se „nemístně“ postavil proti Rusku. Jeho propagandisté hned hrozí válkou a označuje ho za základnu NATO

Armádní Zpravodaj posuzoval přínos Mirage 20005F pro ukrajinské letectvo již v srpnu 2024 s tím, že jsou oproti F-16, které také dostalo, v některých směrech lepší, i když v jiných na ně naopak ztrácí. Není ovšem jediné, kdo je používá – má je také například letectvo indické, které rovněž nedávno o jeden přišlo, a to v leteckém souboji proti čínské J-10CE pákistánského letectva, což byl ovšem hodně nerovný souboj a předpokládatelný výsledek.

Článek Ukrajina ztratila první Mirage 2000-5F. Kdysi francouzská chlouba a obávaný soupeř, dnes přesluhující nutnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina chce uchránit An-124 od zkázy

Aby nepotkal současný největší letoun světa stejný osud jako jeho předchůdce (který by však chtěla společnost jednou obnovit), bude ho Ukrajina držet na mezinárodních linkách, tedy mimo dosah Ruska, a budou reprezentovat letecký průmysl země v zahraničí. Modernizace se přitom týkala zejména nahrazení kritických komponentů původně z Ruska.

Ruská rozvědka chtěla způsobit převrat v Moldavsku. Za 10 dní k tomu vycvičila žoldnéře v evropských zemích

An-124 je čtyřmotorový nákladní letoun, který přepraví náklad o hmotnosti až 150 tun – ten lze naložit skrze dvoje nákladové dveře – jedny jsou v přídi, druhé v zádi, uvádí AirCharterService. Mohou to být palety, vojenská technika (tanky, vrtulníky…), a oproti americkému protějšku C-5 Galaxy nemá přetlakový nákladní prostor, takže není vhodný pro osoby.

Na délku měří 69,1 metrů a rozpětí křídel je 73,3 metrů, uvádí SkybraryAero, zatímco cestovní rychlost se pohybuje mezi 800 a 850 km/h. Dolet se potom pochopitelně odvíjí od zatížení; v případě toho maximálního, tedy 150 tun, vychází na pouhých 4 500 km, ale prázdný (například když tedy letí pro nějaký náklad) zvládne v zátahu i přes 20 000 km.

Ukrajině pomůže samotné NATO. Chce jí poslat systémy protivzdušné obrany a ukázat Rusku tvrdou pěst

Konkrétně modernizovaný Antonov An-124-100 Ruslan se sériovým číslem 0706 odletěl po dokončení úprav, aby 11. července 2025 přistál na německém letišti v Lipsku. Původně však bylo jeho domovem Hostomel, kde byl před lety zničen An-225 Mrija. Letoun má nalétáno více než 21 000 hodin během 5 500 letů, a jistě jich ještě tisíce absolvuje.

Článek Video: hluboce modernizované největší letadlo světa Antonov An-124 opět létá. Již není závislá na Rusku a bude se od něj držet dále se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale unese více zbraní než Gripen E

Gripen E je letadlo 4,5. generace vyvinuté z JAS 39C Gripen v současné době užívaným českým letectvem. Saab popisuje, že je schopné se vypořádat s pokročilými hrozbami, schopností vést elektronický boj, revoluční avionikou a umělou inteligencí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že snese srovnání třeba s francouzským Dassault Rafale a dalšími protějšky 4,5. generace, ale americká F-35 ho v několika zásadních parametrech překoná.

Všechna tři letadla se liší konstrukcí. Rafale je dvoumotorový, uvádí Wikipedia, zatímco Gripen a F-35 jsou jednomotorové. To dává francouzskému letounu výhodu v hmotnosti nesených zbraní o hodnotě 9,5 tun, kdežto lehký švédský letoun unese jenom 7,7 tun, zatímco F-35 zvládá 8,2 tun Zbraně jsou však západního typu, mnohdy stejné a vlastnostmi srovnatelné. Redakce Armádního Zpravodaje ale upozorňuje, že Gripen nebyl postaven k tomu, aby využíval pumy nebo střely s jadernou hlavicí, což jeho konkurenti zvládají, i když F-35 je jiná liga.

Důležitý je i počet prodaných letounů

Rozhodovat o tom, jaký letoun si letectvo pořídí, bude pochopitelně i cena, ale ta může hodně kolísat o jednotky i desítky procent podle toho, jaké podmínky si kdo domluví. Rafale bude mít však nejspíše nižší provozní náklady než ostatní dva letouny. Výhodou Gripenu E je pak také schopnost používat provizorní plochy v mnohem horším stavu než zbylí konkurenti.

Naopak jednou z jeho nevýhod bude podle názoru Armádního zpravodaje nízký počet objednávek, které mají pocházet krom Švédska jenom z Brazílie a Thajska, uvádí Wikipedia, ale zájem má mít ještě Peru. Nízký počet letounů pak také oproti konkurenci značně ztěžuje, resp. prodražuje, budoucí modernizace, byť jde vlastnostmi o skvělý letoun.

F-35 je ale bezesporu lepší než Gripen E i Rafale. Wikipedia uvádí, že jde o letoun 5. generace, tedy vyspělejší, se schopností stealth, připraveností spolupracovat s drony, širokým sdílením dat a moderními senzory. To alternativy 4,5. generace sice zvládají také, ale rozhodně ne v takové kvalitě, a hlavně nejsou stealth. Takže i když jsou dnes také skvělé, nejspíše během několika let zastarají a na obloze budou převládat mnohem lepší 5. a 6. generace.

Článek Saab JAS-39E Gripen je nedoceněný letoun. Slávy ani schopností F-35 a Rafale sice nedosahuje, ale má co nabídnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-160M bude sloužit ještě desítky let

Rusko významně rozšiřuje Kazaňský letecký závod, který je klíčový pro výrobu a modernizaci strategických bombardérů Tu-160. Ze satelitních snímků Yle přitom vyplývá, že na místě vzniká několik nových výrobních budov, z nichž největší má délku 320 metrů a rozkládá se na ploše přibližně 19 000 metrů čtverečních. Jedná se o posílení domácí letecké výroby pro vojenské i civilní potřeby, na což měla tamní vláda vyčlenit cca 24,5 miliard korun.

Hluboce modernizovaný bombardér Tupolev Tu-160M/M2 uletí kdejaké stíhačce a udeří na tisíce km. Nový vyvíjet netřeba

Z ruských médií zaznívá, že je expanze primárně zaměřena na zřízení výrobní linky pro civilní letouny Tupolev Tu-214, kterých by mohlo vznikat až 20 ročně. Ukazuje se přitom, že jsou velmi drahé, a hlavní klienti – jako Aeroflot – dokonce pohrozili zrušením kontraktů kvůli zpoždění dodávek. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že k tomu nedojde.

Trh je totiž v Rusku do značné míry postaven na domácích produktech, které vláda prosazuje, takže je nepravděpodobné, že by nechala Tupolevy Tu-214 nahradit zahraničními. Závod je každopádně schopen vyrábět a modernizovat i bombardéry Tu-160M, a právě těmi by Rusko dle Armádního Zpravodaje mohlo později nahradit ztracené Tu-95 a Tu-22M.

Tempo ovšem zůstává velmi nízké – v roce 2024 dodal závod pouze dva letouny Tu-160M2 a dva Tu-160M. Takto bude nahrazovat 18 totálně zničený Tu-95 a Tu-22 nejméně několik let, nemluvě o potřebě zařadit novější bombardéry z důvodu širší strategie. Výrobu však brzdí také sankce a nedostatek kvalifikovaných pracovníků (jako v jiných odvětvích).

Armádní Zpravodaj připomíná, že je Tupolev Tu-160M modernizovaná verze ruského strategického nadzvukového bombardéru Tu-160 přezdívaného „Bílá labuť“. Jde o největší a nejtěžší nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel na světě, uvádí Wikipedia.

Hlavní charakteristiky Tu-160M:

• Posádka: 4 členové
• Maximální rychlost: přes 2 000 km/h (Mach 2+)
• Dolet: přes 12 000 km bez doplňování paliva
• Výzbroj: schopnost nést řízené střely s plochou dráhou letu (včetně jaderných), např. Ch-101 a Ch-102
• Modernizace: nové motory NK-32-02, modernizovaná avionika, navigační a obranné systémy

Video: ukrajinské útočné komando rozprášilo nic netušící ruské obránce v lese. Nasadilo proti nim i lehký kulomet

Tu-160M je klíčovým prvkem ruské strategické jaderné triády a slouží především jako nosič dálkových střel s plochou dráhou letu. Modernizace výrazně zvýšila jeho bojové schopnosti a životnost do příštích desetiletí, což je také důvod, proč není nutně potřeba vyvíjet nové, i když stealth bombardéry by se jistě hodily – na ty však Rusko nemá schopnosti.

Článek Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 sestřelil svým letoun v Doněcké oblasti

Kde přesně k pádu ruského letounu došlo, nebylo zprvu jasné, ale OSINT analytici později zjistili, že to mělo být v Doněcku, konkrétně mezi vesnicemi Krasnopolivka a Yakovlivka, které leží asi 17 km severně od Bachmutu. Tedy v místech hustých bojů, která jsou z velké části pod kontrolou ruské armády, jak potvrzuje interaktivní mapa LiveUAmap.

Z jakého důvodu druhý Su-25 v jeho těsné blízkosti odpálil rakety, zřejmě neřízené, jimiž ho nejspíše zasáhl, zatím známo není. Pilot se nicméně stihl katapultovat a je v péči lékařů, což značí, že se to neobešlo bez komplikací, případně se mohl zranit až při dopadu na zem – měl by mít zlomenou ruku, další zranění však nejsou známa.

Jak vypadal pád Suchoje Su-25, lze vidět na videu níže 2 jedná se o kompilaci záběrů a komentářů, ale od času 00:24 je vidět právě dopad hořícího letounu do pole, kde explodoval a vytvořil desítky metrů dlouhou ohnivou „čáru“. Armádní Zpravodaj připomíná, že explozi umocnily nejenom nesené zbraně, ale také letecké palivo.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

Suchoj Su-25 byl zařazen do výzbroje už v roce 1981, potvrzuje Wikipedia, takže je patrné, že nemůže splňovat dnešní nároky – slouží proto často jako bombardér. Odpalovat může rakety Ch-23, Ch-25, Ch-29 nebo Ch-28, a také řízenou střelou S-25 Berkut s dosahem 40 km. Armádní Zpravodaj ale soudí, že častěji odhazuje chytré letecké pumy, které létají až desítky kilometrů díky konverzní sadě. Ta mu také umožňuje držet se mimo dosah PVO.

Článek Objevily se záběry pádu ruského Su-25. Exploze měla desítky metrů, ale pilot se stihl katapultovat a přežil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 sestřelil jiný letoun, nebo se rozpadl

Armádní Zpravodaj informoval 13. června 2025 o pádu ruského letounu, ale chyběly k tomu jakékoliv informace – uvedeno bylo pouze to, že havaroval, a že pilot přežil.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Ze záběrů zveřejněných o pár dní později je ovšem jasné, že šlo o lživou informaci. Kdo přesně je vypustil na internet, není jasné, ale pochází zjevně z oblasti, v níž byli minimálně přítomni jiní vojáci. Kanál totiž zároveň děkuje pěchotnímu dělostřelectvu, jehož příslušníci vytáhli pilota ze spadlého letounu, ačkoliv se nacházeli pod útoky FPV dronů.

Co přesně se stalo, resp. proč k tomu došlo, zjistí až vyšetřování, ale Armádní Zpravodaj připouští chybu pilota, který následoval první letoun. Je totiž patrné, že v jeho těsné blízkosti odpálil raketu, zřejmě neřízenou, kterou ho zasáhl – ačkoliv nevybouchla hlavice, je možné, že způsobila narušení struktury křídla, následkem čehož ztratil letoun stabilitu.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Ve hře je také možné selhání raketa, která odstartovala samovolně, případně technická závada na samotnému letounu. Wikipedia potvrzuje, že je ve službě od roku 1981, a pokud nedošlo k jeho modernizaci a kompletní údržbě, mohlo mu křídlo upadnout z důvodu nezvládnutí vysokého zatížení v zatáčce, kterou v tu chvíli prováděl, ale redakce Armádního Zpravodaje se přiklání k některé z prvních dvou možností (nebylo by to poprvé).

Článek Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24M jednal v Mali v zájmu ruské vlády

Bojový letoun se zřítil v Mali poblíž řeky Niger, když plnil bojovou misi v rámci operace DOUGOUKOLOKO, která má za cíl obnovit úplnou suverenitu po celé zemi. Suchoj Su-24M ale nepatřil přímo Mali, nýbrž ruskému Africkému sboru – jak potvrdil očitý svědek, ačkoliv to armáda v prohlášení neuvedla – a jednal pouze v jejím zájmu. Jednalo se o dvoumístnou verzi, a podle prohlášení jsou oba piloti v lékařské péči.

Tentokrát to Rus hodně přehnal. Vletěl hluboko do polského vzdušného prostoru, vyprovázely ho dvě britské stíhačky

Suchoj Su-24M je modernizovaná varianta původní „dvacet-čtyřky“, oproti níž má bojovou účinnost vyšší 1,5krát až 2krát. Zavedena byla v roce 1983, tedy devět let po základní verzi, a ve své době šlo o vcelku pokročilý sovětský letoun. Ve službě nicméně zůstává i dnes, tedy po více než 40 letech, a to nejenom v chudších zemích, ale také v samotném Rusku nebo na Ukrajině, a rovněž v mnoha dalších letectvech po celém světě.

Zaveden byl jako taktický bombardovací letoun, k čemuž slouží stále, akorát s modernějšími zbraněmi. Ukrajina dokonce upravila Su-24 k nesení britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow, potvrzuje Wikipedia, a rovněž k odhazování chytrých pum, například francouzských AASM Hammer. Místo má tak do značné míry i na moderním bojišti.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Na špatné počasí ale stavěn není, ačkoliv jsou mnohé sovětské letouny naopak pověstné svou vysokou odolností – příkladem je Suchoj Su-27, který byl navržen, aby startoval z provizorních letištních ploch. V Africe však „dvacet-čtyřka“ takové štěstí neměla, a v důsledku prudkého zhoršení povětrnostních podmínek, zejména silné prachové bouře, havaroval.

„Počáteční údaje naznačují náhlou meteorologickou degradaci, zejména silnou prachovou bouři v době nehody,“ uvedl generální štáb Ozbrojených sil Mali. Že se skutečně Suchoj Su-24M v Mali nacházel, potvrdily také satelitní snímky, které Armádní Zpravodaj dohledal u společnosti Maxar. Rusko se tak snaží i přes probíhající válku na Ukrajině posilovat svůj vliv v Africe, kde si ho dříve budovali prostřednictvím Wagnerovy skupiny.

Tu ale dnes nahrazuje tzv. Africký sbor, též Ruský expediční sbor, potvrzuje Wikipedia, jehož členy se staly bývalí příslušníci Wagnerovců. Tentokrát se ale ruská vláda netají, že v Africe slouží jejím zájmům, a podporuje tamní vlády, kde se jí to hodí. Příkladem je i spolupráce s Libyí, kam nedávno dodala stovky obrněnců a jiné vojenské techniky.

Článek Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-27 byl reakcí na západní letadla

Vývoj Suchoje Su-27 začal v 70. letech 20. století a byla to hlavně reakce na moderní dvoumotorové americké letouny Grumman F-14 Tomcat a McDonnell Douglas F-15 Eagle čtvrté generace, potvrzuje Wikipedia. Byly rychlé, měly dlouhý dolet, a unesly těžkou a velice účinnou výzbroj. Sověti potřebovali protějšek podobných schopností – do výzbroje sovětského letectva byl nakonec nasazen v roce 1985, i když několik let trpěl „dětskými nemocemi“. Výhodou však bylo, že proti němu Západ neměl srovnatelný protějšek, který by dokázal totéž.

iZdroj fotografie: Rob Schleiffert / Creative Commons / CC BY-SA

Pro sovětské letectvo to byl kvalitativní skok dopředu. Získalo totiž letadlo pro vybojování vzdušné převahy s kvalitními senzory a zbraněmi. NationalInterest uvádí, že Suchoj Su-27 dokázal poskytovat i přímou pozemní podporu a měl sníženou radarovou signaturu. Vynikal supermanévrovatelností a schopností startovat z provizorních ploch, v čemž se mu západní letouny rovnat nemohly. Sověti na tom ostatně zakládali svou obranu, protože si byli vědomi západní převahy, proti níž by museli letadla v případě konfliktu rozptýlit.

Stroj byl hvězdou leteckých show

Su-27 je jednomístný a dvoumotorový, popisuje ho Airforce-Technology, a je 21,94 metrů dlouhý s rozpětím křídel 14,7 metrů. Dosahuje rychlosti až Mach 2,35, dokáže vystoupat do výšky 19 kilometrů a má dolet přes 3 500 kilometrů. Ve své době přitom disponoval i kvalitním radarem nebo infračerveným zaměřovacím systémem. Pověstný byl však hlavně svou manévrovatelností, čímž svět udivoval na různých leteckých show, což potvrzuje třeba manévr zvaný „Pugačevova kobra“, který Armádní Zpravodaj v dubnu 2023 rozebíral.

Ruské letouny MiG-29 a Su-27 by Severní Koreu výrazně posílily. Ale proti jihokorejským F-35 by prakticky neměly šanci

Silná byla i výzbroj, která sestávala z kanonu ráže 30 milimetrů a zbraní nebo vybavení umístěném na 10 závěsnících o celkové hmotnosti až 4 430 kilogramů. Byla to třeba střela s radarovým naváděním R-27 nebo R-73 s naváděním infračerveným. Suchoj Su-27 mohl nést i různé typy raket pro útoky proti pozemním cílům, případně pumy, a zvládl dokonce pumu o hmotnosti až půl tuny. Rusko ho později modernizovalo a dalo mu schopnost nosit modernější zbraně, a např. letouny ve výzbroji Ukrajiny zvládají i některé západní zbraně.

Článek Suchoj Su-27: mimořádně odolný sovětský letoun přistál všude. Bral tak Západu technologickou výhodu, neboť proti němu neměl co nasadit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zasaženo bylo 34 % strategických nosičů střel

Na začátek připomeňme, že byla zasažena letecká základna Belaya v ruské Irkutské oblasti, letecká základna Olenya v ruské Murmanské oblasti, letecká základna Ďagilev v Rjazaňské oblasti, letecká základna Ivanovo v Ivanovské oblasti, a letecká základna Ukrainka v Amurské oblasti. Důkazy zatím potvrzují útok pouze na vojenská letiště Belaya a Olenya.

Z dosavadních informací vychází, že bylo potvrzeno zničení 18 ruských letounů:

• na základně Belaja: šest bombardérů Tu-22M3, čtyři bombardéry Tu-95
• na základně Olenya: tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3, jeden dopravní letoun An-12BT

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření SBU, podle níž bylo zasaženo (tedy nikoliv pouze zničeno, započítána jsou i poškozená letadla) 34 % strategických nosičů řízených střel na hlavních letištích letectva RF. Asi netřeba zdůrazňovat, o jak obrovský úspěch jde. Bombardéry odpalovaly střely jako Ch-32, Ch-22 nebo Ch-101 s dosahem až 3 500 km, uvádí Wikipedia.

Letecká základna Belaja hostí 326. divizi těžkého bombardovacího letectva, která je součástí 37. letecké armády. Armádní Zpravodaj dohledal satelitní snímek zveřejněný leteckým pozorovatelem AviVector, který ho pořídil 31. května v 7:30 ráno. Je na něm vidět sedm Tu-160, šest Tu-95M, dva Il-78M, šest An-26, dva An-12, třicet devět Tu-22M3 a třicet MiG-31.

iZdroj fotografie: AviVector

• na tomto stanovišti je trvale umístěn 200. pluk těžkých bombardérů, který provozuje 15 letounů Tu-22M3 (palubní čísla: 01, 02, 21, 22, 25, 26, 27, 30, 31, 33, 34, 37, 46, 58, 67)
• nejspíše se tam v době útoku nacházel i 444. těžký bombardovací pluk se 14 letouny Tu-22M3 (palubní čísla: 03, 24, 37, 42, 43, 47, 48, 50, 51, 53, 54, 55, 56, 58)
• zřejmě je doplňoval 79. pluk těžkých bombardérů, v jehož výzbroji je 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 01 Irkutsk, 02 Mozdok, 03, 04 Kurgan, 06, 07, 10, 20, 21, 22, 26, 28, 41, 43)
• potvrzena byla i přítomnost 182. gardového těžkého bombardovacího leteckého pluku, který má celkem 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 45, 47, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, Blagověščensk, 60, 61, 62)
• ke 181. samostatné smíšené letecké peruti může patřit transportní letoun An-12
  203. gardový letecký pluk byl pak nejspíše na místě s Il-78M

Zničeno mělo být nejméně šest bombardérů Tu-22M3, což je jejich nejlepší modernizace, a také čtyři bombardéry Tupolev Tu-95.

Letecká základna Olenya je součástí 22. gardové donbaské divize těžkých bombardérů Rudý prapor, a je domovem 40. smíšeného leteckého pluku, který provozuje letouny An-26 a vrtulníky Mi-26 a Mi-8/17. Vedle toho měla ovšem hostit řadu dalších letounů.

• na stanovišti měl být v době ukrajinského útoku 121. gardový sevastopolský pluk těžkých bombardérů Rudého praporu, který provozuje 7 modernizovaných bombardérů Tu-160M (označení: Vasilij Rešetnikov, Ivan Jarygin, Nikolaj Kuzněcov, Vasilij Senko, Valerij Čkalov, Andrej Tupolev a Valentin Blizňuk)
• přítomen měl být také 121. pluk, který je vyzbrojen 9 bombardéry Tu-160 (označení: Pavel Taran, Alexandr Golovanov, Ilja Muromec, Alexandr Molosťy, Vitalij Kopylov, Alexandr Novikov, Igor Sikorskij, Vladimir Sudec a Alexej Plochov)
• na místě mohl být také 184. pluk těžkých bombardérů provozující 18 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: Saratov, Vorkuta, Moskva, Voroněž, Kaluga, Velikij Novgorod, Krasnojarsk, Dubna, Samara, Kozelsk, Izborsk, Sevastopol, Smolensk, stejně jako letadla s ocasními čísly: 17, 18, 23, 24 a 25)
• přítomen měl být i 52. gardový těžký bombardovací pluk provozující 23 letounů Tu-22M3 (palubní čísla a označení: 01, 06, 12, 15, 16, 17, 21, 22, 26, 28, 35, 36, 38, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 48, jakož i registrovaná letadla Michail Šidlovskij, Jurij Deineko a Alexander Berezňak)

Zničeny měly být nejméně tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3 (tři z nich byly v době útoku v odolných hangárech), a jeden dopravní letoun An-12BT.

Článek Satelitní snímky ukazují ztráty ruských bombardérů: 34 % jich skončilo v troskách, je to největší katastrofa, jaká mohla nastat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

P-3 Orion je starý, ale stále má své místo

Ztráta letounu je citelná i přes jeho pokročilý věk. Podle Wikipedie byl zaveden v roce 1962, ale v mnoha letectvech slouží nepřetržitě dodnes. Jeho specializací je námořní hlídkování a protiponorkový boj, k němuž unese na 4 závěsnících pod křídly, 4 závěsnících u kořene křídel pod trupem, a ve vnitřní pumovnici, až 9 072 kg zbraní různého druhu a zaměření.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Jedná se například o torpéda Mk 44, Mk 46, Mk 50 a Mk 54, námořní miny Mk 25, Mk 36, Mk 52, Mk 53, Mk 55 nebo Mk 56, a stejně tak může klást hlubinné nálože nebo bombardovat klasickými pumami, případně zaútočit protilodními střelami AGM-84 Harpoon. Ty dokáže ve speciální verzi odpalovat i na pozemní cíle, proti nimž má ještě střely. AGM-65 Maverick.

Francie vyvíjí balistickou raketou s dosahem 2 000 km. Aby kriticky ohrozila Rusko, poučila se ze zkušeností na Ukrajině

Nechybí mu pak pochopitelně ani možnost pokládání sonarových bójí, které jsou v oji proti plavidlům nezbytné. Na jeho palubě může sloužit až 11 vojáků, ale v případě zříceného letounu jihokorejského námořnictva na ní byli čtyři. Jaký je jejich osud, také známo není, ale pokud se jim nepodařilo dostat ven ještě před pádem, šance na přežití jsou podle redakce Armádního Zpravodaje velmi malé, jelikož P-3 Orion skončil v troskách.

Jihokorejské letectvo mělo mít na letišti Pohang a na mezinárodním letišti Jeju 8 letounů P-3C a stejné množství P-3CK. První varianta má oproti základní nové elektronické systémy, senzory a dalšími detekční přístroje, druhá pak aktualizované vybavení systému pro mise.

WATCH: New video from before the plane crash in Pohang, South Korea shows the navy plane in the air and going down.

The plane crashed into the mountains, according to Yonhap. Reports of multiple casualties. pic.twitter.com/hDFvumeH4p

— AZ Intel (@AZ_Intel_) May 29, 2025

Článek Letecké neštěstí zachytil svědek na kameru. V Jižní Koreji se zřítil protiponorkový letoun P-3 Orion, posádka nejspíše zahynula se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jestli šly Rafale k zemi, nelze řádně ověřit

O možném sestřelení několika letounů Rafale informoval Armádní Zpravodaj už 09. května 2025, tedy dva dny po začátku indicko-pákistánského konfliktu. V největší letecké bitvě novodobé historie měly být ztraceny nejméně dva Rafale – i když některé zdroje uvádí tři až pět – a vedle nich také, rovněž francouzský, Mirage 2000, a ruský MiG-29 a Suchoj Su-30.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Nejméně jeden z Rafale měl být přitom sestřelen čínskou střelou PL-15 na vzdálenost 182 km, což jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, by byl v případě zbraní vzduch-vzduch světový rekord. Na druhou stranu by měl Pákistán disponovat pouze neexportní verzí PL-15E s dosahem omezeným na 145 km, uvádí Wikipedia, takže není jasné, zda k tomu skutečně došlo.

Redakce Armádního Zpravodaje ale připouští, že mohlo pákistánské letectvo obdržet „na test“ i verzi určenou pro letectvo čínské, která má dosah až 300 km. Vzhledem ke zdrženlivosti indické i francouzské strany se zdá, že ke ztrátě alespoň jednoho Rafale došlo, ale než byly informace vypuštěny, muselo dojít k prošetření a zjištění okolností (které stále nejsou veřejně známy), a nejspíše i zaujetí správného postoje, aby utrpěla pověst co nejméně.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

Mluvčí francouzského ministerstva obrany, plukovník Guillaume Vernet, 27. května 2025 v rozhovoru řekl, že se francouzská strana snaží vyvodit z tohoto bojového scénáře vysoké intenzity co nejvíce ponaučení, a pokud by se zprávy o sestřelení Rafale potvrdily, jednalo by se skutečně o první operační ztrátu v jeho dvacetileté služby. Wikipedia upřesňuje, že byl poprvé zařazen do výzbroje v roce 2001, a jedná se o zřejmě nejlepší letoun ve své třídě.

Článek Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie si zvolila skvělý letoun se zkušenostmi

Dassault Rafale je víceúčelový stíhací letoun 4.5. generace. A byť začal dle Wikipedie sjíždět z výrobních linek už v roce 2001, docházelo k jeho vylepšování, což mu zajistilo místo mezi světovými špičkami. Vznikl ve více než 300 kusech, a kromě francouzského letectva ho využívá i řada zahraničních partnerů – Indie, Indonésie, Chorvatsko, Egypt a mnoho dalších.

Velký dronový útok vyšel, přiznali Rusové a ukázali záběry: Ukrajinci u Moskvy zasáhli ruské „Silicon Valley“

Detekční dosah jeho radaru RBE2 AA s aktivním elektronicky skenovaným polem (AESA) je kolem 200 km, uvádí Wikipedia s tím, že je montován až od roku 2012. Jenom pro srovnání, F-35 má rovněž radar AESA, a sice AN / APG-81, ale s dosahem pouze 160 km, potvrzuje Wikipedia. Rafale je potom dostupný ve variantách C (jednomístná verze), B (dvoumístná verze vhodná na průzkumné a bombardovací mise), a M (jednomístná verze pro letadlové lodě).

Využívat navíc může řadu pokročilých zbraní, jich unese až na 14 závěsnících do 9 500 kg. Kromě kanónu ráže 30 mm se jedná proti pozemním cílům o pumy AASM Hammer a Paveway, MBDA Apache a střely s plochou dráhou letu SCALP-EG, proti vzdušným cílům pak o MBDA MICA IR, ale nejlepší je MBDA Meteor s dosahem až 200 km a největší zónou úniku.

Ukrajina pořádně přitopí Rusku pod kotlem: vyvine střely s plochou dráhou letu, na něž nebude mít obranu. Doletí 2 500 km

Z těchto i dalších důvodů tak dává smysl, že Indonésie vsází právě na Rafale. Armádní Zpravodaj připomíná, že informace o nákupu dalších 18 letounů vychází z konference konané v Jakartě za účasti indonéského prezidenta Prabowa Subianta a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. „Oznámené rozhodnutí pokračovat v nákupu těchto stíhaček je důkazem důvěry Jakarty v bojové schopnosti těchto letadel,“ zaznělo na tiskové konferenci.

Článek Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafala dává Indonésii mnohem větší smysl

Zatímco někdo vnímá Rafale jako nejlepší letoun ve své třídě, jiní tvrdí, že jsou na světě mnohem lepší, a že to indicko-pákistánský konflikt jenom dokazuje. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to nelze hodnotit na základě nedoložených okolností – nikdo z veřejnosti stále neví, co přesně se stalo, za jakých podmínek k sestřelení Rafale došlo, a zda nešlo o chybu pilota.

Rusko stále dodává vojenskou techniku do zahraničí. Běloruské letectvo dostalo modernizované stíhačky Suchoj Su-30M2, i když jenom pár

Redakce Armádního Zpravodaje dříve hodnotila, že mohlo jít o pouhé překvapení, kdy indická strana nevěděla, že má pákistánské letectvo ve výzbroji i neexportní verze čínských střel PL-15 typu vzduch-vzduch. Právě ty totiž za sestřelení francouzských letounů stojí, ale jak uvádí Wikipedia, zahraniční uživatelé by je měly mít v omezení na 145 km. Jenomže sestřel proběhl nejméně v jednom případě na 182 km, což je mimochodem světový rekord.

Oproti tomu čínské letectvo má tyto střely s dosahem až 300 km, takže je možné, že je Pákistánu tajně dodalo. Nejenom to údajně vedlo k Indonésii k vyvolání obav a žádostem o přezkoumání nákupu Rafale. Těch si v roce 2022 objednala 42 za 8,1 miliard dolarů (asi 178 miliard korun), jak tehdy upřesnil francouzský prezident Emmanuel Macron. Kdyby tedy Indonésie od nákupu odstoupila, znamenalo by to obrovskou ránu pro výrobce i evropský průmysl.

Ukrajina pořádně přitopí Rusku pod kotlem: vyvine střely s plochou dráhou letu, na něž nebude mít obranu. Doletí 2 500 km

Na druhou stranu se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat oficiální informace, že by Indonésie skutečně zvažovala zrušení nákupu. Naopak se objevují zprávy, že 28. května 2025 podepsala smlouvu na nákup dalších 18 ks, uvádí Reuters. Zprávy o zrušení nebo přehodnocení tak nejspíše vychází jenom od čínských médií odkazujících se na vysoké představitele.

Teoreticky by to nemuselo být neuvěřitelné, jelikož Kolumbie přezkoumává nákup švédských Gripenů, které by mohla nahradit čínskými J-10C. Jenže Indonésie nemá s Čínou nejlepší vztahy, potvrzuje Wikipedia, jelikož jí uzurpuje určitá území. Dává proto smysl, že nakupuje vojenskou techniku ze Západu, a nikoliv z Číny, proti níž by ji ani nemohla použít.

Článek Indonésie přehodnocuje nákup francouzských Rafale. Vyděsila ji drtivá prohra s čínskými J-10C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-30M2 má hlídkovat nad PVO

I když nebylo upřesněno, kolik letounů běloruské letectvo obdrželo, redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že šlo o dva kusy – tedy o stejný počet, jaký v květnu dostalo letectvo ruské v květnu 2025, ale tam se jednalo o Suchoje Su-35S. Jedná se o běžné tempo produkce Irkutského leteckého závodu, ačkoliv bylo několikrát ohlášeno, že ho zvýší.

Video: ukrajinský MiG-29 exceloval. Zničil nedaleko hranic sídlo ruské bezpečnostní služby dvěma zásahy

Armádní Zpravodaj ověřil, že je dodávka v souladu s dřívějším oznámením Andreje Łukjanoviče, velitel běloruských sil protivzdušné obrany a protivzdušné obrany, ze začátku května 2025, jak uvádí Pozirk s odkazem na běloruskou státní televizi STV. Poznamenal přitom, že jsou z hlediska palebné síly lepší než stíhačky Su-30SM provozované běloruským letectvem.

Vybaveny mají být kanony s delším doletem a radarem s dvojnásobným detekčním dosahem, než má Su-30SM. Spíše než kanon je však důležitá jeho další výzbroj až na 10 závěsnících s celkovým zatížením do 8 000 kg. Jednat se může o protiletadlové rakety R-27R, R-27T a R-73, naváděné pumy KAB-500KR a KAB-1500KR, protizemní rakety Ch-29T, protiradiolokační rakety Ch-31P, protilodní rakety Ch-31A, protipozemní rakety S-25LD a Ch-25ML, uvádí Wikipedia.

Estonsko rozbilo ruské záškodníky, kteří chtěli převzít vojenskou moc v zemi. Podporovala je ruská rozvědka (GRU)

Kolik přesně Suchojů Su-30M2 má Bělorusko ve službě, však není jasné. Redakce Armádního Zpravodaje dohledala video (níže), na němž je vidět letoun s číslem 06, což by napovídalo, že jich má tedy nejméně šest. Ruská tisková agentura TASS potom doplnila s odkazem na běloruské ministerstvo obrany, že je do konce roku očekávána dodávka dalších kusů.

Velitel běloruské letectva a protivzdušné obrany také dodal, že začnou letouny plnit svůj hlavní úkol, a sice bojové hlídkování nad protivzdušnou obranou, již příští týden. Podle Wikipedie má tamní armáda k dispozici čtyři baterie S-300, a od roku 2022 také neupřesněný počet S-400, ale o dalších zmínky nejsou, ačkoliv je pravděpodobné, že vlastní i jiné.

Článek Rusko stále dodává vojenskou techniku do zahraničí. Běloruské letectvo dostalo modernizované stíhačky Suchoj Su-30M2, i když jenom pár se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celkem dodalo Nizozemsko 24 letounů F-16

Kolik přesně „ef-šestnáctek“ Ukrajina od svých spojenců dostává, obvykle zveřejňováno není, aby nepřítel nevěděl, proti čemu stojí. Nizozemský ministr zahraničí nicméně 25. května 2025 během rozhovoru pronesl, že jeho země dodá následující den poslední z 24 slíbených F-16. Nizozemsko se k tomu rozhodlo 19. června 2024, kdy to oznámila tehdejší tamní ministryně obrany Kajsa Ollongren v dopise zaslaném Sněmovně reprezentantů Nizozemska.

Ukrajina dostává další české houfnice DANA M2. Vojáci tvrdí, že jsou velice efektivní a nemohou se dočkat, až je nasadí proti Rusku

Nizozemský ministr obrany také uvedl, že je třeba Ukrajinu podporovat a zvyšovat tlak na Rusko. Jak přesně toho chce dosáhnout, neupřesnil, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že stejnými cestami, o jakých mluví všichni politici – tedy dodávat napadené zemi vojenskou techniku, zásoby a materiál, cvičit její vojáky apod., a snažit se agresora dotlačit k jednacímu stolu.

Jenomže problém je, že Vladimir Putin nejenom, že fanaticky odmítá válku ukončit (leda by někdo přijal jeho nesmyslné podmínky), ale zároveň se Spojené státy americké mohou přestat angažovat do takové míry, jak tomu bylo doteď. Řešením by však mohlo být, že bude jejich zbraně kupovat Evropa, která jich nedokáže sama vyrobit dostatečné množství. Následně by je dodala Ukrajině, takže by Američané vydělali, ale do podpory se přímo nezapojili.

Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil

Redakce Armádního Zpravodaje také nedávno upozornila, že ruská armáda pravděpodobně chystá novou letní ofenzivu, jelikož probíhají nedaleko Charkova velké pohyby. Je proto logické, že se západní spojenci snaží dodat všechno, co mohou. V případě F-16 rovněž letos dokončí předání Norsko, z něhož jich je dohromady až 13, zatímco Belgie jich měla dodat 30, ale jak tamní ministerstvo obrany Armádnímu Zpravodaji potvrdilo, stane se tak, až obdrží F-35.

Článek Nizozemsko příští týden ukončí dodávky F-16 Ukrajině. Odhalilo zároveň celkové počty – jde o desítky kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více F-16, než kolik jich Ukrajina dnes má

Z bezpečnostních důvodů není zveřejňováno, kolik přesně letounů F-16 bylo na Ukrajinu dodáno, a lze tak vycházet pouze z různých střípků. V listopadu 2024 redakce Armádního Zpravodaje poukazovala na jejich další dodávku, tentokrát šlo o šest kusů. Řadu dalších dodalo Nizozemsko, a jak naše redakce spočítala, až 13 jich mohlo být také z Norska.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Přesto se zdá, že jich na Ukrajině v současnosti létá sotva 30, navíc šly některé k zemi, i když ne moc. V polovině května 2025 se podařilo Rusku jednu sestřelit, čímž přišla o třetí. Dodávka plných třiceti „ef-šestnáctek“ z Belgie by tedy znamenala razantní posílení a dost možná i takový malý game-changer – tedy za předpokladu, že by pro ně letectvo mělo dostatek zbraní.

Na dotaz, kolik F-16 plánuje Belgie poskytnout Ukrajině, tamní ministerstvo obrany odpovědělo: „Potvrzujeme, že belgické ministerstvo obrany poskytne 30 stíhaček F-16.“ Na doplňující otázku, zda je možné upřesnit časovou osu, pak odpovědělo: „To bude záviset na dodávce F-35.“

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že ani samo belgické ministerstvo obrany v tuto chvíli přesně neví, kdy vlastně americké letouny 5. generace obdrží, ačkoliv je pravděpodobné, že má alespoň přibližné datum. Je třeba připomenout, že Belgie svůj závazek v programu splnila a překážky jsou na straně dodavatele, tedy zbrojovky Lockheed Martin.

Ta se potýkala u letounů šarže 19 s problémy z důvodu modernizace technologie zaměřené na vylepšení zobrazování a schopností zpracování dat. Konkrétně pro Belgii měly být proto dodávky F-35 odsunuty na rok 2026, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření Evana Scotta, finančního ředitele Lockheed Martin, že se firmě podařilo zdolat problémy dříve, než bylo původně předpokládáno, a mohla by proto plnit své závazky dříve.

Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km

Uvedla to agentura Reuters s odkazem na jeho vyjádření na konferenci Bank of America v květnu 2025. Co přesně to znamená pro Belgii? Že by mohla obdržet první F-35 už v tomto roce, zřejmě tedy v druhém pololetí, a zbytek pak v roce 2026, kdy předpokládá dodávku i Frederik Vansina, náčelník obrany belgických ozbrojených sil, jak uvedl v rozhovoru pro LeSoir.

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že došlo začátkem května k oznámení zahájení montáže belgických F-35 v italské továrně. To by mělo urychlit jejich dodání, a zároveň posílit evropský zbrojní průmysl, z čehož nejspíše nejsou v Americe úplně nadšení, ale vzhledem k tomu, že je Lockheed Martin ve skluzu, nejspíše neměl na výběr, aby splnil dohodu.

Článek Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý systém, který stále umí napáchat škody

O tom, že je S-200 na Ukrajině v provozu, vedli mnozí spekulace již dříve, ale potvrdit se to dosud nepodařilo. Teprve nedávno ukázalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny video, na němž je zřejmě poprvé odhaleno užívání protiletadlového systému S-200 pocházejícího z dob studené války. Nacházet se měl na pobřeží Černého moře, ale přesné místo známo není. Je vidět, jak je raketa zvednuta před tím, než dojde k jejímu odpálení.

Dánsko oznámilo, jak pomůže Ukrajině. Ve hře jsou hlavně F-16 a česká muniční iniciativa

Wikipedia uvádí, že byl S-200 zaveden v roce 1967 a měl jasné určení – likvidovat vzdušné prostředky jako strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky ve velkých a středních výškách. Použít ho však lze i k napadení pozemních a námořních cílů. Raketa 5V28 určená proti letounům má hlavici s 200 000 ocelových kuliček, takže funguje jako brokovnice.

Systém vznikl za celou dobu v několika variantách, z nichž má nejlepší – S-200M (Vega-M) – dosah až 300 km do dálky a 29 do výšky, ačkoliv její exportní verze S-200VE (Vega-E) ho má zkrácený do dálky na 240 km. Jakou verzi má ukrajinská protivzdušná obrana, se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat, identifikovat šlo pouze zmíněnou střelu 5V28.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat záběry od Sil pozemní obrany Ukrajiny, na nichž je vidět ruský strategický bombardér Tu-22M3. Údajně měl být sestřelen právě systémem S-200, ale ověřit to nelze, ačkoliv jeho zničení potvrzují i čeští analytici z Oryxu. Letoun se měl zrovna vracet z bojové mise po odpálení střel Ch-22, když to schytal.

Ukraine's GUR just revealed the first footage of its S-200 Gammon SAM unit, restoring and using the massive Cold War-era missiles to hit Russian targets.

Ukrainian S-200s have reportedly been used to down multiple high-value Russian aircraft, and hit Russian ground targets. pic.twitter.com/LQb8UbRam6

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) May 13, 2025

Zveřejněné záběry ukrajinského systému S-200, potažmo odpalovače rakety

Článek Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35 je pro ruské letectvo zcela stěžejní

Výrobce označuje letouny Su-35 za generaci 4++, u níž Wikipedia charakterizuje, že je vybavena pokročilou integrovanou avionikou, všeobecně vylepšenými schopnostmi, a rovněž nějakou mírou nižší odhalitelnosti, ačkoliv nejde o stealth. Kromě „es-účka“ spadá do této kategorie také francouzský Dassault Rafale, ruský MiG-35 nebo čínský J-16.

Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země

„Letoun generace 4++ prošel celým cyklem továrních testů, byl testován v různých provozních režimech a odletěl na domovské letiště. Piloti ruských vzdušných sil poznamenávají, že stíhačky Su-35S mají vynikající letové vlastnosti. Charakteristiky letounu a jeho výzbroj plně vyhovují požadavkům, které jsou nezbytné pro plnění bojových úkolů krytí a získání vzdušné nadvlády,“ stojí v prohlášení společnosti PJSC United Aircraft Corporation.

Armádní Zpravodaj ověřil, že se jedná o druhou várku v roce 2025; tu první oznámil Rostec na konci března tohoto roku, takže neuplynuly mezi dodávkami ani dva měsíce. Wikipedie vysvětluje, že jde o jednomístné, dvoumotorové a supermanévrovatelné stíhačky 4,5. generace, což není nutně v rozporu s tvrzením výše, že jsou generace 4++, jelikož jde jenom o jiné rozdělení (někdo dokonce neuznává mezistupně, ale pouze ty celé, např. tedy 4., 5., 6. generaci apod.).

Armáda Velká Británie upadá do hluboké krize, ročně ji opustí tisíce vojáků. Na boj s Ruskem nemůže pomyslet

Letoun je přitom výsledkem hluboké modernizace Suchoje Su-27 poprvé zavedené do výzbroje v roce 1983 a dnes tvoří páteř ruského letectva, jak Armádní Zpravodaj hodnotil v březnu 2025 s tím, že patří mezi tři nejlepší stíhačky v jeho výzbroji. O některé letouny pak ve válce na Ukrajině přišlo – čeští analytici z Oryx uvádí 7 potvrzených zničení.

Ve skutečnosti jich ovšem může být více, jelikož ne všechny sestřely nebo zničení lze věrohodně ověřit, jelikož k nim prostě neexistují veřejné informace. V polovině března 2025 měla Ukrajina například sestřelit ruský Suchoj Su, ale neuvedla k tomu žádné informace, dokonce ani jeho typ. V tomto roce pak dostalo ruské letectvo i Suchoje Su-34, a jak vyšlo najevo v březnu 2025, podařilo se Su-35 dokonce exportovat do Alžírska, jak bylo nečekaně vyzrazeno.

Článek Malé velké posílení ruského letectva – dostává nové Su-35S, ale úplné potřeby nepokrývá. Mnohé navíc ztratilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kvůli opravám jsou F-117 v Oblasti 51

Na základě dostupných informací Armádní Zpravodaj zjistil, že letouny F-117 operovaly z letiště Tonopah, ale v poslední době se jejich lety přesunuly na Groom Lake, což je označení pro známou Oblast 51. Stalo se tak proto, že Tonopah prochází rozsáhlou rekonstrukcí. F-117 nicméně slouží především k výcviku pilotů, aby se naučili operovat proti letounům se schopností stealth. Armádní Zpravodaj dodává, že takové letouny páté generace mají kromě Ameriky a jejich spojenců i Čína a Rusko, které je také hodlají exportovat.

V plánu je až 3 100 letounů F-35 do roku 2035. Na západě konkurenci nemají, jsou největší údernou silou současnosti i budoucnosti

Oblast 51, z níž nyní letouny operují, je tajná základna vzdušných sil USA, a Wikipedia uvádí, že se tam pravděpodobně konají i testy různých experimentálních strojů nebo zbraňových systémů. Přesné informace však nejsou z důvodu utajení k dispozici. Tato opatření vedla také k tomu, že se oblast stala cílem různých konspiračních teorií. Jejich zastánci například tvrdí, že tam jsou testovány mimozemské technologie, cestování časem a další.

V historii byl jeden F-117 sestřelený

F-117 operující z Oblasti 51 je označovaný jako útočný letoun tvořený fasetovou konstrukcí, která umožňuje odrážet radarové vlny. Lockheed Martin prozrazuje, že díky hranatým panelům vyztuženým vnější vrstvou materiálu pohlcujícího radar je letadlo pro radar téměř neviditelné. Zajímavé je, že ačkoliv byl zavedený ve výzbroji již roku 1983, oficiálně jeho existenci americké letectvo přiznalo až v roce 1988. Letoun se účastnil i několika konfliktů a při bombardování bývalé Jugoslávie byl v roce 1999 jeden sestřelen.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Wikipedia uvádí, že je F-117 jednomístný dvoumotorový letoun s maximální rychlostí Mach 0,92, jehož úkolem je přesné bombardování cílů v oblastech kontrolovaných nepřátelskou protivzdušnou obranou. Má vnitřní pumovnici se dvěma závěsnými body, v níž může být několik typů pum až o hmotnosti 910 kilogramů. Ty mívají laserové navádění, aby byly jejich údery přesné, ale F-117 je schopen nést i jadernou taktickou pumu B61.

Článek Legendární neviditelné letouny F-117 Nighthawk jsou stále v provozu, i když byly vyřazeny už v roce 2008. Sídlo mají v Oblasti 51 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsledek střetu je pro Rafale zdrcující

Jednoznačně se jedná pro Indii o velikou potupu, ačkoliv jedna bitva pochopitelně nevypovídá nic o celkovém (ne)úspěchu jejího válečného úsilí. Jeden z amerických představitelů pod podmínkou anonymity sdělil, že šlo s velkou pravděpodobností právě o čínský Chengdu J-10C, který sestřelil nejméně dvě stíhačky indického letectva – jedním byl zřejmě Rafale.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Pákistán má přitom ve výzbroji i americké F-16, ale ty se podle všeho bitvy vůbec neúčastnily, za čímž může stát zákaz z Washingtonu, zatímco Peking nepotřebuje „hájit mír“, pakliže ho situace neohrožuje. Armádní Zpravodaj se také přiklání k názoru, že bude naopak rád za otestování svých bojových letounů v ostrém boji, navíc zrovna proti francouzským Rafale.

Indie a Čína spolu totiž mají dlouhodobé územní spory, které nejednou vyústily v použití vojenské síly, ačkoliv se situaci vždy podařilo urovnat. Země Orientu se navíc v posledních letech snaží dostat do popředí zbrojařské scény, kdy se dokonce ambiciózně rozhodla, že nahradí alespoň v některých oblastech Rusko coby tradičního dodavatele zbraní, jak rozebíral Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 s tím, že má s výrobou dle jeho standardů zkušenosti.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

Ztráta Rafale pak rozhodně není dobrou vizitkou indického letectva, ani francouzského letounu, jelikož je považován za jeden z nejlepších na světě ve své kategorii, ačkoliv to lze velmi těžko posuzovat, když nejsou známy podrobnosti boje. Možná jich mají více Američané, kteří pečlivě sledují účinnost bojových letadel čínské výroby, aby pochopili jejich potenciál v možném konfliktu o Tchaj-wan nebo v indo-pacifickém regionu jakožto celku.

Indie přitom ztrátu svých letadel neuznává a mlčí, ačkoliv oficiálně oznámila úspěšné údery proti tzv. teroristické infrastruktuře v Pákistánu. Tamní ministr obrany Khawaja Asif měl potom uvést, že se podařilo letectvu sestřelit hned pět indických letounů Dassault Rafale, zatímco jiné zdroje podaly informace o třech. Sestřelení potom napovídají i nalezené trosky raket.

Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K

Redakce Armádního Zpravodaje objevila zmínky indických obyvatel z provincie Punjáb, kteří tam našli trosky raket PL-15E. Tedy přesně těch, jimiž jsou vyzbrojeny čínské letouny Chengdu J-10C a čínsko-pákistánské letouny JF-17 Thunder, a o jejichž dodávce Pákistánu informoval STRATCOM koncem dubna 2025. Je tedy pravděpodobné, že stojí za sestřely indických Rafale.

Článek Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale a Boramae se v mnohém podobají

Při pohledu na letouny je jasné, že jsou si v mnohém podobné. Oba jsou dvoumotorové, jedno nebo dvoumístné, a oba mají maximální rychlost kolem Mach 1,8. Rafale je o něco menší, Wikipedia uvádí, že má délku 15,27 m a rozpětí křídel 10,9 m, zatímco Boramae měří 16,9 m a rozpětí křídel je 11,2 m. Oba jsou to letouny 4,5. generace, a pokud by se nějaké evropské nebo světové letectvo rozhodovalo, bude záležet na detailech a samozřejmě ceně.

iZdroj fotografie: Dassault

I výzbroj je v mnohém podobná – obecně jsou oba letouny uzpůsobené pro západní zbraně, i když s některými rozdíly. KF-21 Boramae může používat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, uvádí Wikipedia. U francouzského protějšku je to jasné, neb Francie patří ke spolutvůrcům této zbraně. Rozdíly jsou ale třeba v používání francouzských střelách MICA na Rafale. Boramae bude uzpůsobený pro řízené střely Taurus KEPD 350, francouzský pro SCALP-EG, ale jde o podobné zbraně a letouny asi není problém přizpůsobit.

Automatizovaná výroba KF-21 Boramae

Otázkou je, co může rozhodnout. Jednou z možností je cena, ale ta bude vždy výsledkem jednání, i když Jihokorejci slibují cenovou dostupnost. NationalInterest uvádí, že by měl být Boramae vyráběný v automatizovaném procesu – dodávky by tak teoreticky mohly být rychlé, kdežto na Rafaele je dnes relativně dlouhá fronta. Armádní Zpravodaj soudí, že by pro evropskou zemi mohl hrát roli fakt, že je Francie v Evropě a náročnou údržbu či modernizaci by letectvo mohlo dělat v podstatě za rohem – a ne téměř na druhém konci světa.

Na nebe se letos vznese jihokorejská stíhačka KF-21 Boramae. Může přinést malou leteckou revoluci

Existuje ovšem ještě jedna věc, kterou může jihokorejský letoun ten francouzský trumfnout. Má totiž řadu prvků letounů 5. generace, dokonce i omezenou schopnost stealth, a to pravděpodobně o něco lepší než Rafale, který ji dle mnohých nemá vůbec. KF-21 Boramae má dokonce potenciál stát se letounem generace páté, uvádí ArmyRecognition, a otevřeně se o tom mluví. Pokud bude mít nějaká budoucí verze schopnost nést zbraně ve vnitřním prostoru, letoun nejspíše dosáhne stealth, a vyloučena nejsou ani další vylepšení.

Článek Jihokorejský KF-21 Boramae půjde francouzskému Dassault Rafale od roku 2026 po krku. Může z něj být i letoun 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale F5 bude spolupracovat s dronem

Francouzský letoun je bezesporu velice úspěšný – už jenom proto, že není zaveden jenom ve francouzských ozbrojených silách, ale pořídily si ho i jiné země, např. Indie, Řecko a Egypt. Francouzi přitom aktuálně vyvíjí novou verzi s označením F5, která by měla být mnohem lepší než současná. ArmyRecognition uvádí, že by měla být osazena novým typem radaru s pokročilou fúzí dát, a mohla zvládat nové zbraně, a mluví se i o výkonnějším typu motoru a spolupráci s dronem. Je tedy otázkou, zda by takový letoun nedokázal nahradit F-35.

iZdroj fotografie: Raytheon

Letoun F-35 je však koncepčně trochu jiný než Rafale – je třeba jednomotorový namísto dvoumotorového, ale především je 5. generace. I ten je navíc neustále vyvíjen a vylepšován – roce 2024 začala produkce verze označované Block 4, která dostala výkonný procesor, rozšířenou paměť a nové displeje. Pilot má tak k dispozici nové způsoby zaměřování, navigace, komunikace či elektronické systémy boje, vysvětluje AirAndSpaceForces.

Nová italská fregata FREMM v hybridní konfiguraci GP-EVO rozerve jakoukoliv ruskou ponorku nebo loď až na 350 km

Jestli by Rafale dokázal F-35 nahradit, by podle názoru Armádního Zpravodaje záleželo na tom, jakou by zrovna musel plnit misi. Oba letouny jsou totiž takzvaně víceúčelové a poslouží v mnoha různých úlohách. V některých může mít jeden z nich přednost, v jiných zase mohou být v podstatě vyrovnané. Všeobecně ovšem bude bezesporu platit, že F-35 bude jakožto letoun 5. generace Rafale, tedy generaci 4,5., převyšovat; i když ne ve všem.

Výhodou F-35 je stealth

Asi největší předností F-35 je schopnost stealth, uvádí Wikipedia, zatímco francouzský Rafale ji postrádá. Znamená to tedy, že je americký letoun obtížně zaměřitelný radary, což přináší řadu výhod. Může například pronikat i do prostoru ovládaného nepřátelskou protivzdušnou obranou, a v případě leteckého souboje na dlouhou vzdálenost vidí svého protivníka mnohem dříve než on jeho. Už jenom to jsou vlastnosti, kterých Rafale nikdy nedosáhne, a proto bude řadách misí horší, ačkoliv má oproti 5. generaci nedostatků více.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

F-35 je také vyzdvihovaný jako letoun s pokročilými senzory a fúzí dát – ostatně byl tak přímo konstruován. Tyto schopnosti má nicméně i Rafale a budou u něj prohlubovány, i když nelze říci, zda dosáhnou úrovně F-35. Tyto informace totiž nebývají veřejné, a navíc verze F5 ještě neexistuje. Ovšem to, že Rafale postrádá stealth, znamená, že nemůže působit ani se svými vyspělými senzory coby průzkumník na krátkou vzdálenost, neb by mohl být sestřelen.

C1 Ariete vs. T-90M: nejspíše nejvyrovnanější souboj, jaký by se mohl odehrát. Oba mají totiž značné slabiny

I přesto existuje minimálně jedna oblast, v níž Rafaele dokáže F-35 strčit do kapsy, a tou je souboj na krátkou vzdálenost. Wikipedia uvádí, že byl postavený jako vysoce manévrovatelný letoun, což americký letoun nemá a v souboji tělo na tělo by byl ve značné nevýhodě. Na druhou stranu platí, že jsou vzdušné souboje v současnosti vedeny hlavně na dlouhou vzdálenost, kdy má F-35 výhodu, protože by Rafale viděla a zaměřila mnohem dříve, a mohla na něj tak vypálit střely. Zničila by ho tak nejspíše dříve, než by se k ní dostal.

Článek Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie získá pro „letadlovky“ silné úderné letouny

Ačkoliv má francouzský Dassault Rafale oproti ruskému MiG-29K nějaké nedostatky, zejména, že se vejde na letadlovou loď v menších počtech, jelikož je rozměrnější a nemá sklopná křídla, dalo mu indické námořnictvo přednost. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že tím rozhodně chybu neudělalo, jelikož jde o skvělý letoun 4.5 generace se silnými stránkami.

Opět rána pro ruský zbrojní průmysl: další tradiční odběratel nahrazuje sovětské vrtulníky. Vliv tak ztrácí rychleji, než se může zdát

Sice ztrácí na letoun 5. generace, hlavně v oblasti stealth, které nikdy nedosáhne, ale jinak má výborné komunikační vlastnosti i silnou výzbroj, a je odzkoušený francouzským námořnictvem. Celkem si Indie pořídí 26 stíhacích letounů Rafale M (Rafale Marine), z nichž bude 22 součástí její letadlové lodí Vikrant. Dohoda byla podepsána 28. dubna 2025 a měla by dosahovat 7,5 miliardy dolarů, tedy přibližně 164,3 miliard korun, což je pro ruský průmysl špatná zpráva.

Zbylé 4 jsou ve dvoumístné konfiguraci a budou operovat ze země – poslouží totiž k výcviku a kvalifikaci pilotů. Rafale Marine nahradí současné ruské stíhačky MiG-29K/KUB, které dnes slouží jako páteř indického námořního letectva. Potýkají se totiž s přetrvávajícími problémy, zejména se spolehlivostí a kvalitou z výroby, a navíc není na ruský průmysl do budoucna spolehnutí.

Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75

„Rafale Marine poskytne indickým ozbrojeným silám nejmodernější kapacity a indické námořnictvo bude těžit ze zkušeností francouzského námořnictva, které toto letadlo již provozuje. Spolu s 36 Rafale, které jsou již ve službě indického letectva, bude Rafale Marine hrát aktivní roli při zaručování národní suverenity a upevňování role Indie jako významného mezinárodního hráče,“ stojí v prohlášení společnosti Dassault Aviation.

Článek Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jenom dva Suchoje Su-34; ztráty to nedoplní

Ruská státní společnost Rostec, která sdružuje stovky zbrojních společností a dodavatelů, uvedla na svém Telegramu 19. dubna 2025, že předala ruskému letectvu dva letouny Suchoj Su-34. Jde o první várku v tomto roce (průběžně by mělo dostat ještě další) a došlo k ní na továrním letišti závodu Novosibirsk Chkalov Aircraft Production Association Plant, který je součástí United Aircraft Corporation (UAC). Jde o standardní počet letounů, ale…

Švýcarsko žádá okamžité zrušení nákupu F-35, které jsou až zbytečně drahé a americké. Podporuje to 80 % občanů

Vzhledem ke ztrátám Suchojů Su-34 za více než tři roky trvající válku na Ukrajině je to velmi nízké číslo. Čeští analytici z Oryxu zdokumentovali, že jich bylo zničeno 37, a Armádní Zpravodaj ověřil, že některé zdroje udávají ještě vyšší číslo – v tomto případě jsou však všechny ztráty zdokumentované a podložené, a tedy o nich nelze nijak pochybovat.

Že došlo k předání pouze dvou letounů dokazuje i oficiální video (ke zhlédnutí níž), a Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o stejný počet jako v minulém a předminulém roce touto dobou. Z údajů na Wikipedii potom vyplývá, že mělo mít ruské letectvo k roku 2024 asi 163 těchto letounů, z toho 7 testovacích – zbytek už pocházel ze sériové výroby.

86 % Francouzů chce zpět povinnou vojnu, ale ženy hlavně pro muže. Celý národ by tak mohl do války s Ruskem

I přes dodávky nových je tedy patrné, že jejich zastoupení stále klesá. Na druhou stranu není úplně jasné, zda jsou zrovna Suchoje Su-34 Fullback takovou výhrou. Redakce Armádního Zpravodaje je v říjnu 2023 zhodnotila jako schopné nést silnou výzbroj, ale s tím, že neobstávají pořádně ani v roli stíhače, ani bombardéru – na obojí má Rusko lepší stroje.

Článek Ruské letectvo dostalo první Suchoje Su-34 v tomto roce. Ale opět ve směšném počtu, který ztráty zdaleka nenahradí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.