Co je Bohdana a proč na ní Ukrajině záleží

Označení 2S22 Bohdana nese kolová samohybná houfnice ráže 155 mm, kterou vyrábí ukrajinský zbrojní průmysl. Exportní katalog státního podniku Spetstechnoexport u starší konfigurace uvádí zásobu kolem 20 granátů, kadenci šest ran za minutu a dostřel 40 km běžnou municí, respektive 50 km s raketovým přídavným pohonem. Frontové jednotky u zavedených verzí hlásí ještě lepší čísla: 42 km standardním granátem a až 60 km aktivně-reaktivním projektilem. Stroj váží 32 tun, po silnici se pohybuje rychlostí 80 km/h a celá jeho filozofie stojí na principu „vystřel a přesuň se“.

Pro Ukrajinu má Bohdana strategický význam, který přesahuje samotné parametry hlavně. Jde o domácí produkt kompatibilní s municí NATO, což znamená nezávislost na dodávkách konkrétního typu houfnice ze zahraničí. Prezident Zelenskyj na podzim 2024 hovořil o výrobním tempu 15 kusů měsíčně, někdy až 20. Podle ukrajinského ministerstva obrany patřila Bohdana ke konci roku 2025 k nejpočetnějším dělostřeleckým systémům ve výzbroji. Analytici serveru Defence Express na základě sériových čísel odhadují, že do jara 2026 mohlo být vyrobeno přes 500 samohybných kusů. Navíc v roce 2026 má Německo v rámci tzv. dánského modelu financovat dalších 200 Bohdan na podvozku Mercedes-Benz Zetros. Každá ztráta tedy bolí, ale neláme páteř programu.

Proč lesní cesta a proč to nestačilo

Taktika je stará jako samohybné dělostřelectvo samo. Stromová linie láme obrys vozidla při pohledu shora, lesní průsek poskytuje krytou trasu pro rychlý odjezd a maskování snižuje šanci na odhalení průzkumným dronem. Posádky Bohdan budují kaponiéry, používají maskovací sítě a podle slov jednoho z dělostřelců 48. brigády dbají na to, aby „stroj nikdo z povětří nespálil“. Standardní algoritmus vypadá takto: příjezd na pozici, rozvinutí za dvě až tři minuty, palba, rychlé sbalení a přesun do jiného úkrytu.

Jenže válka, která trvá již více než čtyři roky, změnila pravidla. Řidič Bohdany s volacím znakem Rajven v rozhovoru pro ArmyInform z února 2026 popsal, jak mu FPV dron udeřil přímo do kabiny při odjezdu z palebné pozice. „Dříve mohla artilerie po výstřelu klidně odjet,“ řekl. „Dnes je obloha plná dronů.“ V případě z Krasnopillje průzkumné „křídlo“ zachytilo Bohdanu ještě při střelbě, operátor předal souřadnice a FPV skupina uzavřela řetězec během sekund. Les pomohl ukrýt statickou pozici, ale jakmile se houfnice vydala po předvídatelné cestě, stala se opět sledovatelným cílem.

Bohdana vs. CAESAR vs. PzH 2000: jak si stojí

Koncepčně má Bohdana nejblíž k francouzskému CAESARu: obě jsou kolové 155mm houfnice stavěné na mobilitu, ne na těžké pancéřování. Německá PzH 2000 je jiná liga co do automatizace a palebného komfortu, ale také co do hmotnosti a logistické náročnosti.

Čísla ukazují, že Bohdana není „lepší PzH 2000″, ale v ukrajinských podmínkách nabízí silný poměr domácí výroby, dostřelu a mobility. Oproti CAESARu má vyšší maximální dostřel speciální municí, ale pomalejší rozvinutí. Oproti PzH 2000 je výrazně lehčí a snáze opravitelná v polních podmínkách. Posádky nicméně zmiňují problém s průchodivostí v písčitém terénu: 32 tun na kolech má své limity.

Česká republika dodala Ukrajině 26 samohybných houfnic DANA-M2 ráže 152 mm, jejichž dostřel speciální municí dosahuje jen asi 25 km. Ve srovnání s Bohdanou jde o balisticky výrazně slabší systém, byť rovněž kolový a mobilní. Francie do konce roku 2023 podle svého ministerstva obrany předala 30 CAESARů.

Sumská oblast pod dronovým tlakem

Incident u Krasnopillje není izolovaná epizoda. Podle hodnocení ISW vedly ruské síly v severní části Sumské oblasti útočné operace i ve dnech kolem 25.–26. června 2026, byť bez potvrzeného teritoriálního postupu. Polský think-tank OSW popisuje širší ruský cíl: dostat se na výhodnou linii severně od Sum a opírat tlak mimo jiné o dronové jednotky.

Ukrajinská strana mluví o bezprecedentním palebném tlaku na region od začátku roku. Více než 12 tisíc úderů, rozšíření FPV dronů na optickém vláknu, které jsou odolné vůči elektronickému rušení, a nasazení řízených leteckých bomb KAB. Ukrajinský velitel ze severoslobožanského směru v rozhovoru pro ArmyInform z 1. července 2026 popsal, že Rusové dnes méně sázejí na klasickou dělostřeleckou přípravu a více na kombinaci průzkumných „křídel“ a FPV dronů, přesně ten model, který stál za zničením Bohdany.

Reakce ukrajinské strany zahrnuje budování protidronových koridorů nad klíčovými komunikacemi. Ve městě Sumy se od jara 2026 instalují protidronové sítě nad silnicemi, ale místní zdroje výslovně upozorňují, že nejde o stoprocentní ochranu, jen o další vrstvu v systému, kde každá sekunda navíc může rozhodnout o přežití.

Sekundy, které rozhodují

Jedna ztracená Bohdana nezmění průběh války. Při odhadované výrobě stovek kusů a vizuálně potvrzených ztrátách nejméně 65 zničených samohybných Bohdan podle databáze Oryx jde o citelnou, nikoli existenční ránu. Daleko důležitější je to, co případ ukazuje o proměně bojiště: bezpečné okno mezi posledním výstřelem a bezpečným úkrytem se dramaticky zúžilo. Dříve stačilo odjet. Dnes musí posádka kombinovat rychlost, elektronické rušení, maskování a chráněné trasy, a ani to nemusí stačit, pokud průzkumný dron drží cíl v obraze.

Dělostřelectvo zůstává páteří ukrajinské obrany a Bohdana jeho nejcennějším domácím nástrojem: jeden oddíl vyzbrojený těmito houfnicemi hlásí přes 200 zničených ruských dělostřeleckých systémů za jediný rok. Jenže přežití na moderním bojišti už nezávisí na tom, jak daleko hlaveň dostřelí. Závisí na tom, co se stane v prvních třiceti sekundách po posledním výstřelu.

Zničení houfnice 2S22 Bohdana (zveřejněno 26. června 2026)

Článek Video: Ukrajinská Bohdana pálila z lesní cesty a snažila se ujet. Tři drony ji proměnily v pochodeň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od kramatorského prototypu k válečnému programu

Bohdana nevznikla z ničeho po 24. únoru 2022. Její vývoj začal už v roce 2015 v Kramatorsku jako dlouhodobý modernizační projekt ukrajinského dělostřelectva. Jenže tempo bylo mírové, rozpočty omezené, priority rozptýlené. Plnohodnotná ruská invaze všechno změnila. Z rozpracovaného konceptu se přes noc stal akutní válečný program. Houfnice prošla intenzivním testováním přímo v boji, včetně operace kolem Hadího ostrova v létě 2022, a od té doby se iteruje v několika verzích na různých podvozcích, od ukrajinského KrAZu přes běloruský MAZ až po české šasi Tatra Phoenix 8×8.

Právě podvozky se staly úzkým hrdlem celé výroby. Podle Ihora Fedirka, šéfa ukrajinského zbrojního klastru, který problém popsal v rozhovoru pro Radio NV na jaře 2025, limitovala produkci především dostupnost šasi. Řešení přišlo z Německa: ukrajinské ministerstvo obrany v prosinci 2025 oznámilo kontrakt na 200 Bohdan na podvozcích Mercedes-Benz Zetros pro rok 2026 v hodnotě 750 milionů eur. Bohdana tím přestala být nouzovou improvizací. Stala se mezinárodně financovaným průmyslovým programem.

Proč Západ sám nestačil

Západní houfnice (německá PzH 2000, francouzský CAESAR, švédský Archer) jsou na papíře špičkové systémy. PzH 2000 má plně automatický nabíječ a dostřel až 54 kilometrů s municí V-LAP. Archer zvládne vypálit čtyři až šest ran tak, aby dopadly na cíl současně. CAESAR nabízí dostřel přes 55 kilometrů s raketově asistovanými střelami. Bohdana v absolutních parametrech nevyhrává ve všem, její automatický nabíječ byl ještě v prosinci 2025 ve fázi testů a schopnost MRSI veřejné zdroje nepotvrzují.

Jenže válka se neválčí na papíře. Klasické západní akvizice a výrobní kapacity nejsou stavěné na tempo opotřebovávací války, kde se dělostřelecké hlavně opotřebovávají za týdny a logistický řetězec měří tisíce kilometrů. Dánské ministerstvo obrany to pojmenovalo přímo: nákupy v ukrajinském obranném průmyslu mají výhodu v rychlém dodání, konkurenceschopné ceně a možnosti výcviku i údržby blízko fronty. Bohdana nevyhrává dostřelem. Vyhrává tím, že když ji zasáhne střepina, opraví ji ukrajinský technik s ukrajinskými díly padesát kilometrů od linie dotyku, ne v servisním středisku v Německu.

Čísla, která mění rovnováhu

Volodymyr Zelenskyj na International Defense Industries Forum 6. října 2025 uvedl, že ukrajinský průmysl vyrábí čtyřicet Bohdan měsíčně. Žuravlov o dva a půl měsíce později doplnil kontext: osmdesátiprocentní technická připravenost a zhruba čtyřicetiprocentní podíl na celé frontové dělostřelecké flotile.

Samotných čtyřicet kusů měsíčně ruskou převahu v počtu hlavní nevynuluje. Ale mění dynamiku opotřebování. Ukrajina dokáže nahrazovat ztráty, rozšiřovat 155mm park a snižovat závislost na zahraničních dodávkách, a to všechno současně. Podle Žuravlova Bohdana plní palebné úkoly proti skladům munice a velitelským stanovištím do hloubky čtyřiceti kilometrů, tedy přesně v pásmu, kde se rozhoduje o logistice protivníka.

Bojiště, které se mění pod nohama

Kontext, ve kterém Bohdana operuje, se dramaticky proměnil. Bývalý hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj v září 2025 popsal, jak úderné drony způsobují téměř osmdesát procent ztrát na personálu i technice a vytvářejí více než dvacetikilometrové pásmo s vysokou pravděpodobností zásahu. Dělostřelectvo v tomto prostředí přežívá jen tehdy, když dokáže vystřelit a okamžitě se přesunout, tedy klasický princip „vystřel a uteč“.

Bohdana je na to stavěná. Kolová platforma s maximální rychlostí 80 km/h, pětičlenná osádka, silně automatizované řízení palby. Podle Žuravlova zasahuje cíle až do vzdálenosti šedesáti kilometrů. V prostředí transparentního bojiště pod neustálým dohledem dronů a senzorů jí pomáhá právě to, co na papíře vypadá jako nevýhoda oproti těžší konkurenci: je lehčí, rychlejší na silnici a jednodušší na opravu.

V čem je Rusko v úzkých

Formulace o ruské bezradnosti neznamená, že by Moskva neuměla Bohdanu zasáhnout. Umí. Ale čelí strukturálnímu problému: Ukrajina provozuje systém, který se dá masově vyrábět doma, rychle opravovat a průběžně upravovat podle frontové zkušenosti. Zničená Bohdana se vrací do boje za dny, ne za měsíce. Nová sjede z linky za týdny. A mezinárodní financování (Dánsko, Německo, Švédsko, Norsko, prostředky z imobilizovaných ruských aktiv) zajišťuje, že výroba nebrzdí kvůli penězům.

Ruská strana tak nečelí jedné zbrani, ale průmyslovému ekosystému, který se adaptuje rychleji, než ho dokáže strategicky potlačit. Právě v tom spočívá skutečný význam Bohdany: není to nejlepší houfnice světa, ale je to dost dobrá houfnice ve velkých počtech, s domácím servisem a s výrobním tempem, které drží krok s válkou.

Bohdana je symbolem něčeho většího než jednoho dělostřeleckého systému. Je důkazem, že země napadená supervelmocí dokáže uprostřed války vybudovat sériovou výrobu klíčové zbraně, a že právě tahle schopnost může být důležitější než jakýkoli jednotlivý parametr v technickém listu.

Článek Ukrajinská samohybná houfnice 2S22 Bohdana: zrodila se v pekle ruské invaze a zachránila frontu. Rusové jsou dnes bezradní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Bohdana skutečně dostřelí

Při zkouškách s klasickou dálkovou municí HE ERFB-BB Bohdana opakovaně zasáhla cíle na 42 km, to je veřejně doložený a v bojových podmínkách potvrzený dostřel. Hranice 60 km je maximální deklarovaná hodnota pro aktivně-reaktivní střely, tedy munici s vlastním raketovým pohonem, která po opuštění hlavně ještě zrychluje.

V praxi to znamená, že posádka může s vhodným střelivem ohrozit ruské sklady munice, velitelská stanoviště nebo logistické uzly hluboko za linií dotyku. Dělostřelci 48. brigády, kteří s Bohdanou operují déle, veřejně popsali úspěšné zásahy skladů a štábů do hloubky kolem 40 km. Na kratších vzdálenostech ničí obrněnce, opevněné pozice i dělostřelecké baterie. Šedesát kilometrů tedy není standardní pracovní režim, ale strop, na který systém dosáhne, když to situace a munice dovolí.

Od prototypu k sériové zbrani

Ještě v roce 2023 byla Bohdana raritou, pár kusů, o nichž se mluvilo s nadějí i skepsí. Pak se rozjela sériová výroba. V dubnu 2024 prezident Zelenskyj uváděl deset kusů měsíčně. O půl roku později, v říjnu 2024, už hovořil o téměř dvaceti. Ke konci roku 2025 ukrajinské ministerstvo obrany konstatovalo, že Bohdana patří mezi nejpočetnější dělostřelecké systémy ve výzbroji.

Cesta k těmto číslům nebyla přímočará. Původní podvozek KrAZ se stal nedostupným po bankrotu výrobce. Přešlo se na běloruský MAZ, pak na českou Tatru, a tempo výroby hlavní dlouho předbíhalo dostupnost šasi. Inženýři kombinovali ukrajinské kabiny s různými podvozky, řešili rozměry motorů, hledali kompromisy. Výsledek je pragmatický: Bohdana jezdí na tom, co je k dispozici, a střílí stejně přesně.

Koncepčně má nejblíž k francouzskému Caesaru, kolová 155mm houfnice stavěná na rychlost. Zajet na pozici, vystřelit, sbalit se a zmizet, než dorazí protipalba. Posádky popisují dvě až tři minuty do prvního výstřelu a okamžitý přesun po palbě. Proti dronům, dnes největší hrozbě pro jakékoli dělostřelectvo, pracují s elektronickým bojem a mobilními protidronovými skupinami. Caesar oficiálně uvádí přes 40 km s municí base-bleed a přes 55 km s raketově asistovanou; pásová PzH 2000 dosahuje 30 až 56 km podle střeliva. Bohdana se v těchto parametrech pohybuje ve stejné lize.

Kdo za to platí, a proč je to důležitější než samotná houfnice

Skutečný „nástup ve velkém stylu“ není jeden výstřel zachycený na videu. Je to přechod od modelu „darujte nám hotovou zbraň ze skladu“ k modelu „financujte naši výrobu“. Průkopníkem byla Kodaň. Takzvaný dánský model znamenal, že dánské ministerstvo obrany zaplatilo za Bohdany vyrobené přímo v ukrajinských závodech. Z pilotní série 18 kusů se stal mechanismus; v lednu 2025 Dánsko potvrdilo financování dalších.

Pak přišlo Německo. Na rok 2026 Berlín financuje 200 Bohdan na novém podvozku Mercedes-Benz Zetros. Ukrajinské ministerstvo obrany to označilo za největší dělostřelecký projekt v rámci daného balíku. Dvě stě kusů na jednom typu šasi, to už není záplata, ale průmyslový program.

Česká role v příběhu Bohdany je nepřímá, ale reálná. Část starších verzí jezdí na podvozcích Tatra. A hlavně: Bohdana je 155mm systém, který stojí a padá s tokem munice. Česká muniční iniciativa dodala přes čtyři miliony kusů velkorážové munice, z toho 1,8 milionu jen v roce 2025. Jenže stabilita zásobování se zhoršuje; podle květnových informací z roku 2026 klesl počet finančně přispívajících zemí z osmnácti na devět a na letošek je nasmlouván zhruba milion nábojů. Nejde o kolaps, ale o tenčící se rezervu.

Co to mění na frontě

Bohdana sama o sobě válku neotočí. Bez munice je ocelová socha, bez průzkumných dronů střílí naslepo, bez vycvičených posádek zůstane stát. Ale mění logiku. Když elitní výsadková brigáda přijme domácí houfnici jako standardní výzbroj vedle západních systémů, je to signál, že ukrajinský obranný průmysl už dodává kvalitu, které velitelé důvěřují v ostrém boji.

• Výrobní kapacita: Desítky kusů měsíčně, s ambicí růst díky zahraničnímu financování.
• Operační výhoda: Kolová platforma umožňuje rychlé přesuny po silnicích, ideální pro taktiku „vystřel a zmiz“.
• Strategický posun: Partneři přestávají posílat hotové zbraně a začínají platit za ukrajinskou produkci.
• Slabina: Závislost na externím financování a toku 155mm munice zůstává.

Osmdesátá brigáda na svém kanálu neukazuje velkou ofenzívu. Ukazuje aktivní obranu: údery do hloubky, ničení logistiky, odrážení ruských útoků. Bohdana v tom hraje roli přesného nástroje, který dokáže zasáhnout cíl desítky kilometrů za frontovou linií a během minut zmizet. Pro ruské velitele to znamená, že žádný sklad ani štáb v dosahu čtyřiceti kilometrů od fronty není v bezpečí. S raketově asistovanou municí se ta zóna ohrožení může protáhnout ještě dál.

Ukrajina si staví vlastní dělostřelecký průmysl uprostřed války, za cizí peníze, na cizích podvozcích, ale s vlastní hlavní a vlastním know-how. To je ten skutečný nástup.

Článek „Nástup na Putina ve velkém stylu“: ukrajinská jednotka vtrhla na bojiště s Bohdanami. Rozstřílí Rusy až na 60 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bohdanu by již neobsluhovalo 5 vojáků

Informaci o instalaci systému automatického nabíjení do budoucích verzí houfnice Bohdana přinesl RBC s odvolání na Andrije Žuravleva, zástupce náčelníka štábu raketových vojsk a dělostřelectva. Pokud by se tak stalo, nejspíše by na její obsluhu nebylo zapotřebí tolik osob. V současné době tvoří osádku Bohdany 5 vojáků, uvádí Wikipedia, ale u houfnic s automatickým nabíjením to bývají 2 až 3 vojáci, i když oficiálně není počet u nové zbraně ještě známý.

iZdroj fotografie: ArmiyaTV

Redukce počtu členů obsluhy by mohla znamenat, že budou moci vycvičení dělostřelci využívat více houfnic bez nutnosti, aby armáda personálně dělostřelectvo posilovala. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by se mohla zvýšit i kadence palby. V současné době je uváděna 5 ran za minutu, ovšem v případě automatického nabíjení by nejspíše houfnice zastavila na nějakém místě, velice rychle zaujala pozici a mohla v podstatě okamžitě začít střílet. Aktuálně je nutné, aby ji obsluha manuálně připravila, což zvyšuje riziko odhalení.

Bohdana dostane německý podvozek

Instalace automatického nabíjení však nemá být jedinou změnou, Tou další bude změna podvozku. V současnosti je nejčastěji používaným Tatra Force 8×8, ale Defence-Ua uvádí, že německá vláda uzavřela s Ukrajinou dohodu o financování výroby 200 kusů houfnic Bohdana. To zahrnuje i použití německého podvozku, konkrétně by se mělo jednat o Mercedes-Benz Zetros. Neznamená to ale, že by nadále nevznikaly i na českém podvozku.

Severokorejský vůdce odhalil výrobu vlastních Iskanderů. Rozhodně jich nemá málo

Bohdanu lze označit za velmi povedenou samohybnou houfnici, parametry se vyrovná západním moderním protějškům. Užívá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, což jí umožňuje s klasickým střelivem zasahovat cíle do vzdálenosti 42 kilometrů. Když ale používá speciální, například naváděné projektily M982 Excalibur, je dosah až 60 kilometrů. Její hlaveň bývá navíc používána i na taženém dělu 2P22 Bohdana-BG.

Článek Ukrajinci vylepšují svou nejlepší houfnici. Bohdana dostává automatické nabíjení, udeří mnohem rychleji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastních děl vyrábí Ukrajinci stále více

Houfnice 2S22 Bohdana hezky ukazuje, jak se dokázal ukrajinský zbrojní průmysl přizpůsobit, a jak moc je flexibilní. Rbc uvádí, že v současné době dokonce tvoří kolem 40 procent všech ukrajinských dělostřeleckých zbraní, zatímco v roce 2022 se ukrajinské dělostřelectvo spoléhalo na zbraně z doby Sovětského svazu. Potom sice dostalo různé západní houfnice, nicméně v současnosti vyrábí stále více vlastních zbraní, které dosahují jejich hodnot.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

2S22 Bohdana je moderní houfnice, která se může parametry rovnat například francouzské CAESAR. Wikipedia uvádí, že má ráži 155 mm a používá standardní západní dělostřeleckou munici – s klasickou má dosah 42 km, ale se speciální, jakou je M982 Excalibur, zasahuje na více než 50 kilometrů, a to s velmi vysokou přesností. Je také mobilní, přesouvat se dokáže po vlastní ose, a třeba podvozky Tatra jí zajišťují i dobrou prostupnost terénem.

Výroba houfnice byla velmi urychlená

Houfnice Bohdana existovala v roce 2022, kdy začala ruská invaze, jenom v jediném kusu, a ještě se jednalo o prototyp. Měla před sebou přitom řadu testů a postupný vývoj. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že přesila ruského dělostřelectva a nutnost se mu vyrovnat nebo ho kvalitativně překonat nakonec Ukrajinu přinutila zvládnout plánované práce v extrémně krátkém čase. A jelikož se jí podařilo vyvinout velmi schopný systém, nemusí se už spoléhat na spojence. Vyvinula z ní navíc i taženou verzi 2P22 Bohdana-BG.

Video: Ukrajinský tank naposledy vystřelil, když ho nečekaně zasáhl ruský dron. Ustál to, ale po chvíli explodoval

Není to nicméně jediná zbraň svědčící o schopnostech ukrajinského zbrojního průmyslu. Skvělým příkladem může být raketový systém 1KR1 Sapsan známý také jako Grom, který odpaluje balistické rakety na vzdálenost až 500 kilometrů, tvrdí Wikipedia. Střela s plochou dráhou letu Dlouhý Neptun odpalovaná také ze země má potom dosah kolem 1000 kilometrů, uvádí Twz. Za špičkové lze ale považovat i mnohé ukrajinské drony, případně zbraně dlouhého dosahu v kategorii mezi dronem a střelou s plochou dráhou letu, jakou je Peklo.

Článek Putin nakopnul ukrajinský zbrojní průmysl, jak to nikdo nečekal. 2S22 Bohdana už tvoří 40 % ukrajinského dělostřelectva na frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová brigáda má ve výzbroji Bohdany

Ukrajinská 54. dělostřelecká brigáda by se měla stát součástí 17. armádního sboru, uvádí Militarnyi. Její členové pravděpodobně stále prochází výcvikem a stále nabírá nové rekruty, což je v ukrajinských podmínkách relativně obtížné. Její výhodou má být, že by měla být kompletně vyzbrojena nejlepšími ukrajinskými houfnicemi 2S22 Bohdana, což jí umožní ruské armádě způsobovat značné škody, jelikož jde o moderní a účinný dělostřelecký systém.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj soudí, že zřizování nových dělostřeleckých jednotek pravděpodobně umožňuje masivní výroba houfnic 2S22 Bohdana. United24Media uvádí, že ukrajinský prezident v říjnu 2025 oznámil schopnost vyprodukovat jich až 40 měsíčně. To jsou čísla, kterým nemůže pravděpodobně konkurovat žádný výrobce v zemích NATO, a otázka je, zda je vůbec schopna nějaká země takové počty moderních houfnic v současnosti vyrobit.

Již prototyp Bohdany bojoval

Houfnice 2S22 Bohdana je stále velmi nová. Když Rusko zaútočilo v únoru 2022 na Ukrajinu, měl existovat jediný prototyp, který procházel testováním. Ukrajinci ho přesto nasadili do boje, známý je jeho boj u Ruskem okupovaného Hadího ostrova, a během několika měsíců rozeběhli sériovou výrobu. Již o rok později oznámili také modernizovanou verzi, uvádí Wikipedia, která nejspíše odstranila některé nedostatky zjištěné v bojových situacích. Jde o bojem prověřenou zbraň s velmi dobrou přesností a dlouhým dosahem.

Ani vzdálenost 1 000 km neochránila ruskou ropnou plošinu. Ukrajinci ji napadli až v Kaspickém moři, museli ji odstavit

Používá hlaveň ráže 155 mm o délce 52 ráží, nabíjena je do ní standardní západní dělostřelecká munice. Její dosah je 42 km, se speciální municí s prodlouženým doletem nebo přesnou municí, jako je M982 Excalibur, však může zasahovat až do vzdálenosti 60 km. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, nejnovější verze na Tatra 158 Phoenix. Při střelbě je osádka nechráněná venku a nabíjí munici manuálně, ale při přesunu je chráněna v pancéřované kabině.

Článek Na Ukrajině vznikla nová brigáda, které se Kreml právem obává. Nasadí proti němu nejlepší ukrajinské houfnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelci se musí umět dobře ukrýt

Ačkoliv je houfnice 2S22 Bohdana moderní zbraní s dlouhým dostřelem, kterému příliš nemohou ruská děla konkurovat, je jednou z hlavních činností její obsluhy skrývání. V době, kdy oblohu ovládají drony, by totiž mohl úder přijít kdykoliv. Proto zaujímají s rozměrnou houfnicí pozice v lese, kam rozhodně není snadné ji dostat. Užívají rovněž maskovací plachtu, ale v době, kdy houfnice pálí, je srolovaná. Vlastní ubikace mají potom v podzemí v jakési zemljance, kde evidentně skladují i munici, aby při nějakém úderu nemohla explodovat.

Video: Rusové silně zaplakali. Speciální jednotky jim zasáhly Mi-26, skutečný kolos mezi vrtulníky

2S22 Bohdana má hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, uvádí Wikipedia, což je stejný parametr jako u moderních západních děl. S běžným střelivem zasahuje do vzdálenosti 42 km, se speciálním až do 60 km, a na záběrech je vidět, jak ničí různé ruské cíle. Vzdálenost je taková, že to pro ně mnohdy musí být nepříjemné překvapení, když přijde přesný úder těžkým dělostřelectvem. Součástí operačního týmu je i jakási malá velitelská místnost, v níž se sbíhají data z průzkumu, a pomocí vysílačky je palba z Bohdany naváděna a hodnocena.

Výhodou ukrajinské houfnice je i to, že dokáže používat přesnou munici, jakou je M982 Excalibur. Její dosah je přes 50 kilometrů a dokáže se trefit i s přesností 1 metru, uvádí Wikipedia. Záběry ukazují, že munice do houfnice, jakou je Bohdana, rozhodně není lehká, a dokonce i mohutní vycvičení vojáci se s ní doslova pronesou. Ukrajinská zbraň navíc nemá automatické nebo poloautomatické nabíjení, projektily i hnací náplně tak obsluha vkládá ručně.

Slovenská zbrojovka zažívá historický úspěch. EU jí dala 7letou smlouvu na dodávku munice za až 1,4 bilionu korun

Armádní Zpravodaj se domnívá, že na záběrech zachycená houfnice je verze Bohdana 3.0. Soudí tak podle jejího podvozku, což je Tatra 815-7 v provedení 8×8. Wikipedia potvrzuje, že ho u ní používá, a doplňuje, že má pancéřovanou kabinu, což pomáhá chránit osádku, ale evidentně je na kabině přivařené i jakési pletivo, které má pravděpodobně pomoci v případě, že na ni udeří dron. Samotná hlaveň ani věci kolem ní už ovšem takto chráněné nejsou. Pokud by ale dron udeřil při přesunu do kabiny, osádku by to mohlo ochránit.

Život ukrajinských dělostřelců houfnice 2S22 Bohdana (zveřejněno 04. listopadu 2025)

Článek Útočí tam, kde to Rus nečeká. Ukrajinci ukázali detailní záběry houfnice 2S22 Bohdana ze zákulisí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelci pomáhají bránit Pokrovsk

Záběry ukazují činnost členů 144. dělostřelecké divize, která pomáhá proti Rusům bránit město Pokrovsk, o nějž se bojuje od léta 2024. Mnohé detaily jsou samozřejmě skryté, ale lze dobře vidět, že používají samohybnou houfnici 2S22 Bohdana, a rovněž se na záběrech krátce mihne tažená houfnice. Armádní Zpravodaj ji podle kol identifikoval jako D-20, ale není vidět, že by z ní ukrajinští dělostřelci stříleli (jindy jistě ano; proč by ji tam jinak měli?).

Video: Rusové se s takovým útokem nesetkali. Ukrajinské speciální jednotky sestřelily vrtulník Mi-8 dronem na 190 km

Opakovaně však ukazují palbu z 2S22 Bohdana. Wikipedia uvádí, že se jedná o houfnici vyvinutou a vyráběnou na Ukrajině s hlavní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, takže se vyrovná moderním západním protějškům. Cíle umí zasahovat do vzdálenosti 42 až 60 kilometrů, záleží na typu munice. Podle všeho je jednotka vyzbrojena verzí Bohdana 4.0, tedy s podvozkem Tatra 158 Phoenix 8×8 a pancéřovanou kabinou ukrajinské výroby.

Tažená houfnice D-20 je potom starší, pochází z doby Sovětského svazu, uvádí WeaponSystems. Její ráže je 152 milimetrů a dosah 17,4 kilometrů, tedy mnohem méně než u samohybné Bohdany. Video také ukazuje, jak dělostřelba zasahuje ruské pozice, které zdevastovala, což lze vzhledem k síle granátů očekávat. Vše je přitom snímáno dronem, nejspíše průzkumným, z něhož také měli ukrajinští dělostřelci souřadnice nepřátel.

Ukrajinci do konce roku zavedou novou balistickou raketu. Putin ví, že bude zle

Zobrazeny jsou ale i detaily z jejich života, hlavně to, jak se brání proti dronům. Třeba kabina houfnice 2S22 Bohdana je celá v kleci z plotového pletiva a ocelové konstrukce, a přes noc ji celou skrývají v krytu z maskovacích sítí. Vojáci pak mají k dispozici vlastní kryt pod zemí z ocelového prefabrikátu. AP uvádí, že Ukrajina vyrábí takovéto kryty běžně – je třeba je zakopat 1,5 metru pod zem, kde odolají i zásahu těžké dělostřelecké munice ráže 152 milimetrů.

Ukrajinští dělostřelci u Pokrovsku devastují ruské pozice (zveřejněno 15. listopadu 2025)

Článek Video: Brutální kombo proti ruským vojákům u Pokrovsku. Ukrajinští dělostřelci ukázali, jak je devastují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice Bohdana musela vyhořet

Na záběrech není samotný útok na houfnici Bohdana, ale někdo natočil její trosky. Není jasné, zda to byli ruští vojáci po obsazení území, kde se vrak nachází, nebo jde o ukrajinské záběry. Ukazují však, že je dělostřelecký systém definitivně zničený, protože je jasné, že jeho kabina i další části hořely – např. pneumatiky téměř neexistují a vrak stojí jen na ohořelých ráfcích.

Video: Ukrajinské speciální jednotky nasadily nové těžké drony se 105kg hlavicemi a ničily jednu ruskou základnu po druhé

2S22 Bohdana je usazována na různé podvozky, ale vzhledem k tomu, že tento je osmikolový, pravděpodobně se jedná o podvozek Tatra používaný ve verzích 3.0 a 4.0, uvádí Wikipedia. Ukrajinci ho osazují pancéřovanou kabinou, ovšem pravdou je, že chrání vojáky jenom během přesunu, protože když střílí, pohybují se venku. Armádní Zpravodaj soudí, že to je nevýhodné v okamžiku, kdy se na pozici zaměří nepřátelské dělostřelectvo, ale zase výhodné v okamžiku útoku dronu, protože se ho může pokusit sestřelit, aby netrefil munici nebo hlaveň.

Houfnice používá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, takže se vyrovná těm nejmodernějším západním protějškům. Její dosah je 42 kilometrů a rychlost střelby až pět ran za minutu, přičemž může používat i přesně naváděnou munici M982 Excalibur s prodlouženým dosahem. K její obsluze je zapotřebí 5 vojáků a přímo na vozidle je zásoba munice na 20 ran, což není tolik. Po silnici se přitom může přesunout rychlostí až 80 km/h.

NATO ukazuje laxní přístup. Belgičanům kroužily drony nad taktickou základnou s jadernými pumami, ale nesestřelili je

Ačkoliv není známo, jaká zbraň houfnici 2S22 Bohdana zničila, Armádní Zpravodaj to tipuje na nějaký typ přesného dronu. Jednat se mohlo třeba o ZALA Lancet-3. Wikipedia uvádí, že vydrží na obloze až 40 minut a dokáže vyvinout rychlost 110 km/h, takže se s ním lze dostat i hluboko do ukrajinského týlu. Hlavice o hmotnosti 3 kilogramů navíc proráží i pancéřování tanků, takže je jasné, že proti němu houfnice Bohdana nemá šanci. Pokud trefí například palivo nebo střelivo, může okamžitě začít hořet, případně explodovat.

Článek Video: Vojáci natočili, co zbylo z ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana na podvozku Tatra, na níž zaútočili Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará sovětská děla musela být až příliš blízko

Ačkoliv dnes existují ke starým houfnicím mnohem lepší alternativy, stále poslouží původnímu účelu. Jejich největším handicapem je ovšem kratší dosah, což znamená, že jsou zranitelnější, jelikož musí být blíže u nepřátelských pozic. Tak jako tomu muselo být v případech na videu, kdy docházelo k jejich ničení pomocí jiných houfnic, nejspíše 2S22 Bohdana.

Video: MiG-29 rozmetal ruské velitelské centrum, kde se rotovali vojáci. Stačil jediný úder přesnou leteckou pumou

Všechny případy zničení se podařilo dobře zaznamenat průzkumnému dronu, a záběry jsou sestříhané tak, že jsou vidět samotné údery následované výbuchy, které jsou opravdu mohutné. Armádní Zpravodaj to přisuzuje odpálení munice, která musí být v těsné blízkosti, aby mohli vojáci pálit efektivně a rychle, ale zároveň to představuje riziko.

Mezi zničenými děly je jedno D-30, které poprvé sjelo z linky v roce 1960, a pro jednoduchou konstrukci je vyráběno dodnes, i když existují i mnohem výkonnější protějšky. Za jeho největší výhodu lze považovat vysokou rychlost palby – maximálně 10 až 12 ran za minutu, konstantně pak vydrží 5 až 6 ran za minutu. Její handicap je ovšem malý dostřel – maximálně sice 21,9 km, ale to je s raketovými projektily, a efektivní pouze 15,4 km, potvrzuje Wikipedia.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Zbylá děla jsou potom D-20 známá také jako M1955, což odkazuje na rok, v jakém byla zavedena do výzbroje. Je tedy o několik let starší než D-30, oproti níž má nicméně o něco lepší dostřel. Ten maximální je s raketovými projektily 24 km, zatímco efektivní 17,4 km. Má srovnatelnou rychlost palby 5 ran za minutu, případně a 65 ran za hodinu, uvádí Wikipedia. K její obsluze je potřeba 8 vojáků, zatímco D-30 vyžaduje o dva více.

2S22 Bohdana vznikla teprve v roce 2022, ale vyvíjena byla od roku 2016. Jedná se o ukrajinský produkt, který lze parametry srovnávat s nejlepšími západními protějšky. K obsluze je potřeba pěti vojáků, kteří dokáží zasahovat cíle vzdálené 42 km, s raketovým střelivem pak až 60 km, uvádí Wikipedia, což znamená, že se mohli držet mimo dosah nejenom ničených děl, ale stejně také nepřátelských dronů, a díky mobilitě hned po úderu měnit pozici.

Článek Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dostřel až 60 km, a nyní mnohem přesněji

Houfnice 2S22 Bohdana je relativně novu ukrajinskou zbraní. Má ráži 155 milimetrů a hlaveň o délce 52 ráží, čímž se vyrovná moderním západním protějškům. Wikipedia uvádí, že může s běžným projektilem zasahovat cíle do vzdálenosti 42 kilometrů a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Je jasné, že na takovou vzdálenost, pokud nepoužívá naváděný projektil jako M982 Excalibur, má obsluha obtížnou úlohu se trefit.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V tom by jí měl pomáhat na hlavni zaznamenaný radar RSVSh-112L4. Aktikor uvádí, že slouží k měření rychlosti vystřeleného projektilu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tento údaj nemůže logicky pomoci zpřesnit trasu již vystřeleného projektilu, ale může pomoci vypočítat obsluze trasu toho dalšího. Nemusí se totiž spoléhat na tabulkovou hodnotu rychlosti, ale zná tu nejaktuálnější a může ji dosadit do svých výpočtů.

Radar vhodný pro každé dělostřelectvo

Ukrajina vyvíjí radar RSVSh-112L4 již delší dobu, zprávy o jeho zkouškách se podařilo redakci Armádního Zpravodaje dohledat již z roku 2021, kdy o něm informoval Defence-Ua. Ten také uvádí, že by měl sloužit pro dělostřelectvo různých ráží, takže nejde o zařízení určené přímo pro domácí houfnici 2S22 Bohdana. Namontovat ho lze přímo na hlaveň zbraně, ale stejně tak ho umístit i na stojan vedle děla a zaměřit tak, aby projektily zaznamenal.

Bohdana 4.0 se stala klíčovou houfnicí ve výzbroji Ukrajiny. Rychlost produkce lze závidět, jednou může být exportním artiklem

Jak moc dokáže takový radar zpřesnit palbu, může laik asi velice obtížně říci, protože výpočet přesného zaměření děla je věda a záleží na mnoha faktorech. Ale zpřesnění palby je obecně vždy vítané. Umožňuje zničit zadaný cíl mnohem efektivněji, tedy menším počtem ran, což šetří to munici, a rovněž to znamená menší nebezpečí odhalení a riziko zničení nepřítelem.

Článek Ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana jsou přesnější než dříve. Může za to malý balistický radar, který zároveň komplikuje nepříteli odvetu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolnější kabina dá vojákům šanci přežít

Ukrajina se snaží svou samohybnou houfnici neustále upravovat a vylepšovat. Od počátku prošla několika instalacemi různých kabin a podvozků, mj. jsou některé usazené na českých od Tatry, konkrétně na 815-7 ve verzi 8×8., jak Armádní Zpravodaj upozornil v červenci 2024, kdy houfnici hodnotil. Bohužel však nejsou o nové pancéřované kabině známy podrobnosti.

Armádní Zpravodaj zjistil na kanále Vodohrai, že je houfnice v této konfiguraci usazena na podvozku Tatra T815-7, a že je na ní instalován vysílač, přídavné pancéřování v podobě sítí proti dronům, a v kabině také samostatné místo pro ruční zbraně. O kolik odolnější je ovšem kabina ve srovnání s jinými verzemi, nedokáže Armádní Zpravodaj ani odhadovat.

Komplikace pro Rusko na obzoru: Ukrajina dostane z Izraele systém MIM-104 Patriot, který zničí i hypersonické rakety Kinžal

I přesto se lze ovšem domnívat, že to poskytne obsluze větší šanci na přežití, bude-li kabina zasažena třeba sebevražedným dronem, případně i bombardovacím, nebo se snad stane cílem odvetné dělostřelecké palby. „Speciální chersonská kočka“ potom uvádí, že je nová 2S22 Bohdana ve výzbroji u dělostřelců ze 44. samostatné dělostřelecké brigády.

Mimochodem, Ukrajina vyrábí těchto houfnic skoro 40 za měsíc, což je tempo, jakému se nemůže žádná ze západních zemí rovnat. Například zmíněné francouzské Caesary jsou produkovány rychlostí 6 kusů měsíčně, ale u jiných to není o moc lepší.

Ukrajina překvapila: 2 ruské bojové letouny sestřelila z námořního dronu raketami pro letadla, jimiž je osadila vůbec poprvé

Jedná se o relativně novou zbraň uvedenou do provozu teprve v roce 2022, ačkoliv vyvíjena byla od roku 2016, uvádí Wikipedia. Její dostřel je běžně do 42 kilometrů, ale se speciálním střelivem stoupá až na 60 kilometrů, a za minutu dokáže vypálit až 5 projektilů. Její pořizovací cena je potom kolem 2,5 milionu dolarů, což je v přepočtu asi 55 milionů korun.

Článek Ukrajina nasadila proti Rusku zcela novou verzi houfnice 2S22 Bohdana. Obsluze má zejména zajistit větší šanci na přežití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 36 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně

Informace nejsou oficiálně potvrzené, ale vychází z vlastních zdrojů redaktorů ArmyTechnology, podle nichž agentura pro obranné zakázky uvedla, že je produkce vyšší než 20 kusů měsíčně, ale jiný zdroj naopak řekl, že již bylo během jednoho měsíce dodáno až 36 systémů. Tempo je to reálné, jelikož redakce Armádního Zpravodaje informovala již v listopadu 2024, tedy před zhruba půl rokem, že Ukrajina vyrábí až 20 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně.

Čína ukazuje, kdo je pánem. Zabrala malý ostrov 5 km od filipínské vojenské základny a vyslala vzkaz Americe i jejím spojencům

A jelikož produkci neustále navyšuje, což je aktuální potřeba z důvodu ruské invaze, je možné, že už dosáhla téměř dvojnásobku. Jedná se navíc o zbraně světové úrovně, jak redakce Armádního Zpravodaje v červenci 2024 zhodnotila. A co více, Ukrajina tím přímo podporuje domácí zbrojní průmysl a ekonomiku. Sice nakupuje houfnice i ze zahraničí, ale jejich spotřeba je natolik velká, že i kdyby se jí podařilo produkci ztrojnásobit, stačit to zřejmě nebude.

Velká ztráta: Rusové sestřelili F-16 a zabili jejího pilota během bojové mise. Ukrajinské letectvo ale mlčí

Jenom pro srovnání, redakce Armádního Zpravodaj nedávno informovala, že francouzský Nexter navýšil měsíční výrobu houfnice CAESAR na trojnásobek, což odpovídá pouhým 6 kusům. Oproti Ukrajině je to tedy až směšné číslo, ačkoliv je o ně stále větší zájem. 2S22 Bohdana je přitom velmi nový systém – navržen byl teprve 2016 a sériově je vyráběn od roku 2023, uvádí Wikipedia, a parametry se vyrovná nejlepším západním houfnicím.

Článek Ukrajinci nasadili brutální tempo, s jakým se svět nemůže rovnat. Vyrábí skoro 40 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Situace výrobu urychlila testování i výrobu

Ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana je poměrně nová a moderní zbraň, jejíž první prototyp byl veřejně představen v roce 2018, uvádí Wikipedia. Tehdy však ještě nebyla zcela hotová a čekalo ji několik let testů. Když potom začala být bezpečnostní situace na Ukrajině napjatá, testování se zrychlilo a výroba rozjela. V současné době je ukrajinský průmysl schopen vyprodukovat 20 houfnic měsíčně, uvádí MilIn, čehož nejsou schopné mnohé západní zbrojovky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Milityrnyj)

Nutno podotknout, že výrobu houfnic a pravděpodobně i rozjetí její masové výroby neplatila pouze Ukrajina, ale pomohli jí k tomu spojenci. Defence-Ua uvádí, že například výrobu 18 houfnic pro ukrajinskou armádu zaplatilo Dánsko a od objednávky do jejich konečného dodání to trvalo necelých 6 měsíců. Zajímavé je, žeje Ukrajina nejenže vyrábí, ale zároveň je postupně modernizuje – změnil se nakládací systém a zkoušely se i různé podvozky.

2S22 Bohdana má moderní západní hlaveň

Koncepčně je 2S22 Bohdana velice podobná francouzskému systému CAESAR, který má objednaný i česká armáda. Jde o houfnici ráže 155 milimetrů s délkou hlavní 52 ráží, což je v současnosti západní standard. Používá přitom klasickou západní munici a její dosah je 42 kilometrů se standardním střelivem, se speciálním však může být delší. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, v současné době ho často dodává česká Tatra.

Domácí houfnice 2S22 Bohdana patří mezi to nejlepší, co může Ukrajina používat. Se západními děly má mnoho společného

Zvládnutí masové sériové výroby moderních houfnic západního typu může v budoucnu ukrajinskému zbrojnímu průmyslu velice prospět. Cena houfnice má být údajně nižší než u obdobných západních zbraní, což může být dáno například i nižšími mzdovými náklady na Ukrajině. Navíc půjde o zbraň v masovém měřítku vyzkoušenou v bojových situacích, takže si lze dobře přestavit, že o ni budou mít zájem mnohé armády světa.

Článek Rychlost, jakou může Ukrajině celý svět závidět: měsíčně může vyrobit až 20 houfnic 2S22 Bohdana, které patří k nejlepším na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testování Bohdany trvalo několik let

Ukrajina má dlouhodobě v plánu přejít na systémy kompatibilní s NATO a týká se to i dělostřelectva. I proto v roce 2018 představila houfnici Bohdana. Army-Technology uvádí, že se jednalo o testovací verzi a trvalo ještě zhruba 5 let, než se začala houfnice vyrábět sériově. V současné době je ukrajinský zbrojní průmysl schopen vyprodukovat minimálně 10 houfnic měsíčně, uvádí Defence-Ua, produkce se má v dalších období ještě zvýšit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Konstrukčně se dá Bohdana nejvíce přirovnat francouzské houfnici CAESAR, na jejíž zavedení do výzbroje čeká i česká armáda. Jde totiž o dělostřelecký systém umístěný na kolovém podvozku, v některých případech dokonce zbraně využívají podvozek podobný. Houfnice také používají dělo ráže 155 milimetrů, délka hlavně je 52 ráží. V okamžiku, kdy zbraně střílí, je jejich obsluha venku z vozidla mimo ochranu pancéřové kabiny, kterou mohou být podvozky vybavené.

Dosah Bohdany je až 50 kilometrů

Dosah Bohdany je se západními děly srovnatelný, je schopná s klasickými projektily zasahovat cíle ve vzdálenosti 42 kilometrů a s raketově poháněnými 50 kilometrů, uvádí Wikipedia. Může používat i přesně naváděné typy munice, například dělostřelecký granát M982 Excalibur. Kadence střelby ukrajinské zbraně je až 5 ran za minutu. Na obsluhu zbraně je zapotřebí osádka 5 vojáků. Počet munice vezený na vozidle záleží na tom, na jakém podvozku je dělo umístěné.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Ukrajina totiž Bohdany montuje hned na několik typů, třeba prototyp byl umístěný na KrAZ-63221, uvádí MilIn. Později konstruktéři použili běloruský MAZ-6317, ale ani to není řešení, protože těch je omezený počet, jelikož Bělorusko na Ukrajinu tyto stroje již nedodává. Dále se objevily houfnice i na podvozku Tatra, konkrétně na 815-7 ve verzi 8×8. Není vyloučené, že se Ukrajina na tatrovácké podvozky soustředí, ale může je nahradit i jinými.

Článek Domácí houfnice 2S22 Bohdana patří mezi to nejlepší, co může Ukrajina používat. Se západními děly má mnoho společného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jiný podvozek a kabina, i rychlejší nabíjení

Co je na houfnici Bohdana 2.0 jiné, je podvozek, ale není přesně jasné, o jaký jde. Defence-Blog uvádí, že se jedná o nespecifikovaný podvozek 8×8, což by mohlo naznačovat i použití podvozku Tatra, který ukrajinská armáda používá, a to třeba u systému, který potopil ruský křižník Moskva. Ovšem třeba ArmyRecognition zase označuje za podvozek MAZ-6317, což je podvozek 6×6. Oba zdroje se každopádně shodnou na tom, že Bohdana 2.0 dostala vylepšenou pancéřovanou kabinu, což zajistí obsluze větší bezpečnost (alespoň při přesunech).

⚡️Mastering by the 🇺🇦Ukrainian military of the recently produced self-propelled howitzers 2S22 „Bohdana“. Training shootings. pic.twitter.com/uXcreqBRKq

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) February 20, 2024

Bohdana je, podobně jako francouzský CAESAR, postavena tak, že ji osádka při střelbě obsluhuje zvenčí. Army-Technology uvádí, že stará verze s ručním nabíjením je schopna vypálit 6 ran za minutu, kdežto 2.0 dostala pěchovadlo, což má usnadnit a zrychlit nabíjení. Je tedy možné, že šla nahoru i kadence. Instalován měl být i počítačový systém pro automatické sledování cíle a další vybavení zvyšující přesnost a rychlost zásahu.

Dosah až 50 km a přesná munice

Houfnice Bohdana užívá klasické střelivo NATO ráže 155 mm a je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti 42 km, s raketově poháněným střelivem až kolem 50 km, upřesňuje MilIn, a dodává, že nový zaměřovací systém by měl také umožnit používání naváděné munice, hlavně pak M982 Excalibur, a nejspíše i další typy. Tato munice s GPS naváděním je schopna zasahovat cíle s přesností 4 metrů, uvádí Wikipedia, a dosah s houfnici jako Bohdana by měl být asi 50 km.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Vlastnostmi lze Bohdanu 2.0 přirovnat k houfnicím západního typu, z těch známých jí je nejblíže výše zmíněný CAESAR, který si pořizuje i česká armáda, a který používá i ta ukrajinská. V ruské armádě má zase nejblíže ke kolové houfnici 2S43 Malva, jejíž parametry jsou ale mnohem horší. Ne proto, že využívá ruskou munici ráže 152 milimetrů, její slabinou je především dosah – ten činí 24,5 kilometrů, uvádí MilitaryToday, takže je zhruba poloviční. Musí být tedy blíže frontě, pročež je i více zranitelná, a nejspíše bude mít i horší přesnost.

Článek Bohdana 2.0 je ukrajinská modernizovaná houfnice, která dostřelí až 50 km a doslova strčí do kapsy ruský protějšek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidel Tatra Force je vícero variant

Společnost Tatra Trucks v současné době produkuje pro potřeby ozbrojených sil vozidla řady Tatra Force T-815-7. Na svých internetových stránkách uvádí, že jsou ve variantách 4×4, 6×6, 8×8 až 10×10 s řízením čtyř náprav. Vybaveny mohou být různými druhy motorů, automatickou převodovkou, pancéřovanou kabinou dle norem STANAG, ale i dalším vybavením. Na korbu lze přidělat různou techniku či zbraňové systémy a velikostně jsou vozidla postavena tak, aby je bylo možné převážet v transportních letounech Lockheed C-130 Hercules.

Po 70 letech konečně výměna: vejtřasky nahradí špičková vozidla TITUS s podvozkem Tatra 6×6, vojáci je chválí od prvního dne

Ukrajina se rozhodla využívat vozidla Tatra až v roce 2020, kdy na podvozek 8×8 tamní podnik Ukroboronprom začal montovat odpalovací zařízení 9P140 pro rakety ráže 220 mm, uvádí MilIn. Jedná se o Ukrajinou modernizovaný sovětský těžký raketomet BM-27 Uragan, který původně býval umístěný na podvozku ZIL-135LM, dodává ArmyRecognition. Je na něm 16 odpalovacích tubusů, přičemž rakety mají max. dosah až 70 km. Vyloučit pak nelze, že stane na podvozku Tatra i moderní ukrajinský raketomet Vilcha ráže 300 mm.

Tatra přepravuje i rakety, co potopily Moskvu

Podvozek 8×8 použila Ukrajina také pro jednu ze svých nejmodernějších a nejznámějších zbraní, jíž je protilodní systém R-360 Neptune. Ten byl původně umístěn na podvozku KrAZ-7634НЕ, který ovšem nebyl tak spolehlivým, a tak se tamní armáda rozhodla pro lepší český.

🇺🇦🇺🇦🇺🇦 #Ucrania – La empresa ucraniana Shepetivka Repair Plant ha anunciado que producirá el MLRS Bureviya de 220 mm sobre chasis Tatra T-815-7 8×8.

➡️ Reemplazará al antiguo BM-27 Uragan de fabricación soviética.

➡️ El mismo anuncio se hizo hace algo más de un año. pic.twitter.com/4WqocwvqBB

— Revista Ejércitos (@REjercitos) December 28, 2021

V kombinaci s účinnými střelami tak vznikl velice silný systém, který dokáže raketami s podzvukovou rychlostí potopit i plavidla do střední velikosti. Stal se doslova bičem na ruské lodě a zničil v Černém moři dokonce i křižník Moskva, svého času nejvyspělejší plavidlo v ruském námořnictvu. I díky nim je ukrajinské pobřeží v bezpečí před různými útoky, a to dokonce i tehdy, kdy ukrajinské námořnictvo nemá žádná plavidla, případně jenom minimum.

Vedle toho je tatrovácký podvozek použitý třeba pro některé ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana ráže 155 mm, a rovněž na něm stanul ukrajinský multifunkční radarový komplex Mineral-U sloužící k detekci cílů do vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Podvozek 10×10 je potom zvažován pro odpalování vyvíjených balistických raket Grіm-2, o nichž jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Tatrovácké podvozky lze v ukrajinské armádě najít také u systémů RM-70 Vampire pořízených z Česka, ale také u houfnic ShKH vz. 77 DANA nebo CAESAR z Dánska.

Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR

Úspěch českých podvozků Tatra ve světě dokládá, že ani zdaleka nejde o v ČR protežovanou techniku. Naopak se dostala do vojenské služby mnoha armád pouze a jedině pro své schopnosti i vysokou kvalitu, a právem je považována za to nejlepší, co si mohou pořídit.

Článek I Tatra přispěla k potopení ruského křižníku Moskva. Je výdobytkem ukrajinské armády nejvyšší úrovně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina by mohla být soběstačnější

Samohybná houfnice 2S22 Bohdana je umístěná na různých platformách, a mimo jiné i na podvozku Tatra 815-7, i když jak upozorňuje MilIn, nemusí jít o konečné řešení. Ačkoliv jsou tatrovácké podvozky kvalitní a vojáci jsou s nimi spokojení, nejsou nejlevnější a dodací lhůty jsou údajně dlouhé. I tak ale běží výroba děl naplno a Ukrajina jich je údajně schopna vyrobit až 8 měsíčně. Armáda by pak měla v současné době disponovat zhruba 30 kusy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Na základě samohybné houfnice by přitom mohla vzniknout i tažená, uvádí EPravda. Řešení by to bylo dobré, na tento typ zbraní jsou totiž dělostřelci zvyklí, ve výzbroji mají třeba sovětské 2A65 Msta-B ráže 152 mm, a v rámci pomoci dostali také americké M777 ráže 155 mm. Moderní ukrajinská tažená houfnice by přitom mohla nahrazovat stará děla a umožnila Ukrajině soustředit se na munici západní ráže. Není navíc pochyb, že by měla lepší parametry než starší děla, a hlavně by se Ukrajinci stali více soběstačnými.

Detaily tažené houfnice zatím nikdo nezná

Ačkoliv nejsou o vývoji ukrajinské tažené houfnice známy jakékoliv podrobnosti, lze předpokládat, že by mohla v maximální míře využívat komponenty ze samohybné 2S22 Bohdana. Je otázkou, zda i hlaveň o stejné délce, i když výrobně by to bylo nejjednodušší, a nemuselo by dojít k vývoji jiné. Kdyby tomu tak skutečně bylo, zůstaly by nejspíše stejné i základní parametry, tedy dosah 42 kilometrů s klasickou municí, a ještě větší s raketově poháněným projektilem. Tím se navíc Bohdana směle vyrovná moderním západním dělům.

Ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana devastuje jeden ruský cíl za druhým. Vojáci si ji po právu nesmírně pochvalují

Tažená ukrajinská houfnice by měla oproti samohybné zásadní výhody, a to nižší náklady na pořízení i značně jednodušší konstrukci, takže by jich bylo možné vyrábět více. Na druhou stranu se ukazuje, že lokalizace dělostřelectva, protibateriová palba a nebezpečí ze strany dronů je tak veliké, že mají samohybné houfnice výhodu v tom, že mohou vystřelit a okamžitě změnit pozici, což je u tažené mnohem komplikovanější. Vývoj nového děla navíc nějakou dobu trvá a nelze asi čekat, že by se na Ukrajině objevilo během nějaké krátké doby.

Článek Tažená ukrajinská houfnice by mohla být „odlehčená“ 2S22 Bohdana, Ukrajincům by přinesla dvě zásadní výhody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S22 Bohdana používá munici NATO

Tento zbraňový systém se podle zkušeností ukrajinských dělostřelců vyrovná francouzské houfnici CAESAR. Ostatně jde o velmi podobný typ, protože je umístěna na automobilovém podvozku, a obě mají dělo ráže 155 milimetrů, které vypaluje standardní munici zemí NATO. Obsluhy houfnic 2S22 Bohdana nasazených již přes čtvrt roku v Doněcké oblasti přitom tvrdí, že jsou velice přesné a dokáží napáchat veliké škody. Střepiny některých projektilů létají prý do vzdálenosti až 400 metrů a na pěchotu mají devastující účinek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Zkoušky ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana začaly v roce 2018, a zajímavostí je, že při nich údajně byla používána i munice vyrobená v České republice. Zbraň byla umístěna na podvozku ukrajinského nákladního automobilu KrAZ, ale objevila se nakonec i verze na tatrováckém podvozku, s jehož využitím má Ukrajina veliké zkušenosti. Existují však i typy na platformě MAZ-6317, což ukazuje skvělou variabilitu celého systému.

Bohdana vyhnala Rusy z Hadího ostrova

Sériová výroba houfnice 2S22 Bohdana začala na Ukrajině na počátku roku 2023, a kolik jich je v současnosti ve výzbroji, nelze zjistit. Při vylepšování konstrukce mohli Ukrajinci využít zkušeností z nasazení například proti ruským vojákům okupujícím Hadí ostrov, který leží asi 40 km od pobřeží. Bohdana dokáže díky své moderní konstrukci do takové vzdálenosti dostřelit, a s raketově poháněnými projektily zvládne zasáhnout cíl i ve vzdálenosti přes 50 kilometrů. Pod odstřelováním nakonec museli Rusové ostrov upustit.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Zkušenosti přitom sdílí i samo ukrajinské ministerstvo obrany, které upřesnilo, že jsou hlavními cíli místa s vysokou koncentrací nepřátelské lidské síly, muniční sklady, obrněná vozidla a velitelská a pozorovací stanoviště. Houfnice dokáže na počátku střelby pálit kadencí až 8 ran za minutu, i když záleží na úrovni výcviku pětičlenné obsluhy. Ta má přitom velmi zjednodušenou práci, protože zbraň zvládá mnoho úkonů automaticky.

Při dojezdu na místo údajně stačí jen stisknout tlačítko a ona se do minuty připraví ke střelbě sama – a podobně rychle je pak schopna místo opustit, aby se vyhnula odvetné palbě. I tak prý zvládne baterie za den vystřelit stovku granátů. Díky modernímu řízení palby navíc naprostá většina z nich zasáhne cíl přesně.

Článek Ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana devastuje jeden ruský cíl za druhým. Vojáci si ji po právu nesmírně pochvalují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.