Odkud se vzalo číslo 28 raket

Demonstrátor předvedený v Ostravě nesl čtrnáct raket FZ275 ve dvou sedmiranných blocích pod křídly. Skyfox ale disponuje pěti závěsníky, čtyřmi podkřídelními a jedním pod trupem. Právě podtrupový závěsník je vyhrazen pro zaměřovací pod Phoenix 10 australské firmy SiNAB, který zajišťuje elektrooptické a infračervené sledování cíle, laserové značení a datový downlink. Zbývají tedy čtyři křídlové pylony. Při osazení každého z nich sedmiranným blokem vzniká maximum 28 raket; plánovaná plná konfigurace, nikoli to, co zatím prošlo veřejnou prezentací.

Samotná raketa FZ275 od Thales Belgium je poloaktivně naváděná laserem: zaměřovací pod „osvítí“ cíl laserovým paprskem a raketa letí na odraženou energii. Výrobce uvádí účinný dosah přibližně 1,5 až 7 kilometrů. Proti pomalejším jednosměrným dronům typu Šáhid, které létají rychlostí kolem 150 až 185 km/h, je to koncepčně čisté řešení: pilot má na palubě dost munice na celou hlídku a každý výstřel stojí řádově 600 tisíc až 1,2 milionu korun. To zní hodně, dokud si člověk neuvědomí, že klasická střela vzduch-vzduch krátkého dosahu vyjde na několikanásobek.

Sedmkrát levnější než F-16, a co to znamená v praxi

Aero u Skyfoxu deklaruje provozní náklady pod 2 000 eur za letovou hodinu. Americké ministerstvo obrany pro rozpočtový rok 2026 uvádí hodinovou sazbu F-16C na 14 818 dolarů a u F-35A dokonce 18 600 dolarů. Rozdíl je nominálně více než sedminásobný.

Přepočteno na typickou čtyřhodinovou protidronovou hlídku:

K tomu je třeba připočíst cenu munice. Stíhačka na dron typicky vypálí střelu AIM-9X Sidewinder, která stojí kolem 10 milionů korun. Skyfox místo toho použije raketu za zlomek této částky. Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v analýze z letošního září upozorňuje, že ukrajinské F-16 už dnes na protidronových misích zbytečně pálí drahé hodiny únavové životnosti draků a zásoby špičkové munice. Skyfox má být právě tím odlehčením; ne náhradou stíhaček, ale specializovaným doplňkem, který jim uvolní ruce.

Co Skyfox umí, a co ne

Platforma má maximální rychlost 780 km/h, praktický dostup přes 8 000 metrů a vytrvalost až 4 hodiny 50 minut s přídavnými nádržemi. Životnost draku dosahuje 15 000 letových hodin. Pro protidronovou hlídku jsou to solidní parametry: letoun dokáže kroužit nad ohroženou oblastí dostatečně dlouho a reagovat na cíle detekované pozemními radary nebo aliančním vzdušným obrazem.

Klíčové omezení je ale absence vlastního palubního vyhledávacího radaru. Drone Hunter spoléhá na externí senzory a datalink; palubní Phoenix 10 slouží k identifikaci a sledování cíle, ne k jeho prvotnímu vyhledání na desítky kilometrů. Proti rychlým manévrujícím dronům nebo v prostředí silného elektronického rušení to může být slabina. Francouzi zvolili jinou cestu: letos v červenci validovali protidronovou konfiguraci Rafale nazvanou LADAC, kde cíl vyhledá výkonný palubní radar a označí pod Talios. Rafale ale stojí násobky Skyfoxu, jak při pořízení, tak v provozu.

Pořizovací cena jednoho Skyfoxu se podle dostupných sekundárních zdrojů pohybuje pod 240 miliony korun. Přesnou částku Aero veřejně neuvádí, ale i v horním odhadu jde o zlomek ceny moderní stíhačky.

Kdo už Skyfox létá a kdo chce Drone Huntera

Exportní základna roste rychle. Vietnam převzal dvanáct kusů, Maďarsko objednalo dalších dvanáct a do listopadu 2025 jich osm dostalo. Letos v červnu Aero oznámilo kontrakt až na čtyři stroje pro Angolu a další zakázku pro nejmenovaného civilního zákazníka v Severní Americe. V Česku šest Skyfoxů provozuje státní podnik LOM PRAHA pro výcvik pilotů, včetně přípravy budoucích pilotů F-35, které česká armáda pořizuje.

Varianta Drone Hunter je ale zatím v jiné fázi. Říjnové memorandum s Thales Belgium počítá s pokračující integrací a živými testy 70mm raketového systému. Aero mířilo na připravenost konverzního kitu do konce roku 2026, praktické nasazení u prvního zákazníka je ale reálné nejdřív v roce 2027. Veřejně oznámený odběratel přímo pro tuto konfiguraci zatím neexistuje.

Bronk z RUSI jde ještě dál a navrhuje vytvořit mnohonárodní alianční letku šestnácti až dvaceti čtyř specializovaných strojů, nasaditelnou v Rumunsku, Polsku nebo Pobaltí. Argument je ekonomický i operační: levnější stroj s levnější municí chrání alianční vzdušný prostor a šetří drahé stíhačky pro úkoly, které lehký podzvukový letoun nezvládne. Nejde o schválený plán NATO, jde o analytický návrh, který ale přesně pojmenovává díru v alianční protidronové architektuře.

Proč to dává smysl právě teď

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, ukázala jednu nepříjemnou pravdu: drony za statisíce korun dokážou zaměstnat stíhačky za stovky milionů. Ekonomika takového boje je pro obránce devastující. Každý start F-16 kvůli pomalému Šáhidu znamená opotřebení drahého draku, spotřebu drahé střely a blokování kapacity, která může chybět proti skutečné vzdušné hrozbě.

Skyfox Drone Hunter neřeší celý problém. Nemá radar, nemá nadzvukovou rychlost, nemá schopnost vzdušného boje proti pilotovaným letounům. Ale přesně to je pointa: nemusí. Jeho role je být levným specialistou na jeden konkrétní úkol, kroužit, čekat a sestřelit dron za cenu, která nedává finančnímu řediteli ministerstva obrany důvod k nespavosti.

České letadlo s belgickými raketami a australským zaměřovačem zatím existuje jako rozpracovaná konfigurace, ne jako zavedený bojový systém. Ale koncept, který za jednu hlídku ušetří přes milion korun oproti F-16, si pozornost zaslouží; zvlášť v době, kdy evropská obrana hledá řešení, která fungují rychle a nestojí jako celý státní rozpočet.

Článek Česko a Belgie vyvíjí L-39 Skyfox Drone Hunter. Ponese 28 laserových raket, drony sestřelí za zlomek ceny F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na těch F-16 jiného

Belgické vzdušné síly provozovaly své F-16AM/BM s jednou zvláštností, kterou ostatní evropští operátoři neměli. Podle stenozáznamu belgické sněmovny z jednání výboru pro obranu nesly tyto stroje francouzský systém elektronického boje označovaný jako CARAPACE. Franken v říjnovém rozhovoru konkrétní název neuvedl, ale popis funkce sedí: jde o palubní systém sebeobrany, který pilotovi poskytuje včasné varování před radarovým ozářením a pomáhá mu vyhnout se zónám, kde operuje nepřátelská protivzdušná obrana.

Na rozdíl od amerických standardních podvěsných kontejnerů elektronického boje, jako je AN/ALQ-131 nebo novější AN/ALQ-184, je CARAPACE integrován přímo do draku letounu. Belgické dokumenty ho popisují jako průběžně modernizovaný systém s rostoucím dosahem detekce. Pro ukrajinské piloty to v praxi znamená, že dřív uvidí, odkud jim hrozí nebezpečí, a mají víc času reagovat.

Proč je to problém pro ruskou PVO

Ruská protivzdušná obrana patří k nejhustším na světě. Systémy S-300, S-400 i novější S-350 Vitjaz pokrývají frontovou linii i hloubku území radarovým polem, které ukrajinské letectvo nutí operovat v extrémně nízkých výškách a na velkou vzdálenost od kontaktní linie. Analytik Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v červencové analýze 2026 popsal F-16 jako páteř ukrajinského letectva a hlavní flexibilní platformu pro obranu proti dronům i střelám s plochou dráhou letu.

Každý stroj, který dokáže dřív rozpoznat radarovou hrozbu, komplikuje ruské plánování. Nestačí mít radar zapnutý, je potřeba, aby protivník nevěděl, kde přesně svítí, a neměl čas se mu vyhnout. Letoun s kvalitní výbavou sebeobrany nutí ruskou PVO měnit frekvence, přesouvat stanoviště, zkracovat dobu ozáření. Tři stroje samy o sobě frontu nepřevrátí. Ale v kombinaci s desítkami F-16, které Ukrajina už provozuje z dánských a nizozemských dodávek, zvyšují celkovou odolnost flotily a ztěžují Rusům předvídání, kde a jak ukrajinské letectvo udeří.

Jediný podpis, který drží letadla na zemi

Formulace „jediný souhlas“ není novinářská zkratka. Francie si u exportu obranných technologií ponechává právo schvalovat nebo odmítat jejich další předání třetím stranám, takzvanou reexportní autorizaci. Oficiální rámec francouzské kontroly exportů, aktualizovaný v červnu 2026 na stránkách France Diplomatie, výslovně počítá s kontrolou zákazu reexportu a s možností podmínek či omezení.

Ve veřejně dostupných zdrojích není signál, že by Paříž transfer politicky blokovala. Spíš jde o procedurální krok, který ale nemůže Belgie přeskočit. Franken sám naznačil, že očekává schválení a že po něm Belgie přejde rychle do logistické fáze. Přesto: dokud podpis neleží na stole, letadla stojí.

Tento případ přitom ukazuje něco širšího. U moderních zbraňových platforem nerozhoduje jen vlastník hotového stroje, ale i držitelé klíčových subsystémů. Belgická vláda může chtít darovat F-16 sebevíc, pokud uvnitř sedí francouzský čip, potřebuje francouzský souhlas. Pro budoucí zbrojní transfery, včetně české muniční iniciativy, to znamená nutnost mapovat licenční řetězce ještě před veřejným oznámením termínů.

Třicet letounů a celý ekosystém

Tři aktuální stroje jsou jen začátek. Bezpečnostní dohoda mezi Belgií a Ukrajinou z května 2024 počítá s dodávkou až třiceti F-16 do roku 2028, včetně munice, výcviku pilotů i techniků a budování servisní infrastruktury přímo na ukrajinském území. Belgická firma Sabena Engineering funguje jako evropské centrum pro údržbu F-16 a podle Frankena zvládá servis čtyř strojů měsíčně s výhledem na šest.

Ukrajina přitom není v pozici, kdy by teprve začínala. Provozuje F-16 v bojovém nasazení, má mobilní údržbové komplexy, moderní simulátory a výcvikové programy s partnery z Dánska, Nizozemska i Česka. Praha se v tomto příběhu neobjevuje jako dárce letounů, ale jako klíčový hráč ve výcviku, simulátorech a průmyslové spolupráci; společné prohlášení českého a ukrajinského premiéra z května 2025 mluví o technologickém licencování a modernizačních projektech. Nizozemsko po odeslání posledních F-16 jasně deklarovalo, že jeho role nekončí a pokračuje dodávkami náhradních dílů, munice i paliva.

Poslat letadlo je menší část příběhu. Udržet ho ve vzduchu, den za dnem, v podmínkách nejintenzivnější vzdušné války v Evropě od roku 1945, to je ta skutečná výzva, na které závisí, jestli belgické F-16 s francouzskou sebeobranou splní to, co se od nich čeká.

Článek Belgie pošle Ukrajině F-16 s francouzským systémem, který Rusům zkazí plány. Stačí jediný souhlas a začne to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanon, který mluví řečí NATO

Srdcem FENRISu je věž Cockerill 3105. Její 105mm kanon je kompatibilní s plným spektrem munice NATO, od průbojných podkaliberních střel přes tříštivo-trhavé až po kouřové granáty. Automatický zásobník pojme 12 ran a dvouosá stabilizace umožňuje přesnou palbu za jízdy. Výrobce uvádí vysokou pravděpodobnost zásahu prvním výstřelem, což je u průzkumného vozidla klíčové: nemá luxus zdlouhavého palebného souboje.

Proti čemu tedy „zabiják“ funguje? Lehká a střední obrněná technika, obrněné transportéry, opevněné pozice, budovy, zákopy, pěchota v otevřeném terénu, to je spektrum cílů, pro které je 105mm ráže smrtící. Proti modernímu hlavnímu bojovému tanku typu Leopard 2A7 nebo T-90M by FENRIS v čelním souboji neobstál. Ale o to nejde. Jeho role je jiná: přepadový boční zásah, neutralizace lehčích hrozeb, přímá palebná podpora tam, kde dělostřelectvo nebo drony nejsou k dispozici okamžitě nebo levně.

Vidět neznamená automaticky střílet

Údaj „vidí v noci na 15 km“ zní impozantně. A je pravdivý, ale zaslouží si kontext. Patnáct kilometrů je detekční dosah termovizní optronické soustavy. To znamená, že systém na této vzdálenosti zaznamená tepelný podpis, tedy rozpozná, že se tam něco nachází. Identifikace cíle, tedy spolehlivé určení, zda jde o tank, nákladní auto nebo stodolu, je v noci možná zhruba na 3,5 kilometru. Ve dne jsou parametry lepší: detekce na 18 km, rozpoznání na 9 km, identifikace na 5 km.

Velitel i střelec disponují shodnou optronickou sadou v režimu „lovec-zabiják“. Jeden hledá další cíl, druhý střílí na aktuální. Na střeše sedí panoramatický zaměřovač a systém Hornet C-UAS s radarem a kulometem MAG 58 ráže 7,62 mm, který slouží jako ochranná vrstva proti dronům, tedy realita současného bojiště, kterou FENRIS reflektuje přímo z výroby.

Od nápadu k prototypu za čtrnáct měsíců

Tempo vývoje je pozoruhodné. Podle odborného serveru EDR Magazine se myšlenka zrodila v prvním čtvrtletí 2025, skutečný design odstartoval v červenci téhož roku a funkční prototyp byl hotový v květnu 2026. Necelých čtrnáct měsíců od prvního náčrtu k pojízdnému stroji. Za tím stojí akvizice francouzské firmy Arquus, kterou John Cockerill dokončil v červenci 2024. Belgické věže a optronika se spojily s francouzským know-how v oblasti chráněné mobility a podvozků. FENRIS je prvním viditelným plodem této synergie.

Podvozek 6×6 s motorem o výkonu 500 koní (373 kW) a aktivním odpružením umožňuje nejen terénní průchodnost, ale i taktický trik: vozidlo dokáže měnit světlou výšku, a tím snižovat siluetu za terénní vlnou nebo hřebenem. Na zpevněných komunikacích přepíná do režimu 6×4 kvůli nižší spotřebě paliva. Ochrana posádky odpovídá úrovni STANAG 4 a celý stroj se vejde do nákladového prostoru transportního letounu A400M.

Nástupce legendy, konkurent Centaura

FENRIS není prvním šestikolovým průzkumákem s velkým kanonem. Francouzská armáda desítky let provozovala AMX-10RC, 6×6 s 105mm kanonem, který se osvědčil v řadě konfliktů a jehož posledních třicet kusů Francie v roce 2023 darovala Ukrajině. Sama firma Arquus označuje FENRIS za přirozeného nástupce této koncepce, ovšem s moderní optronikou, automatickým nabíjením, protidronovou ochranou a vazbou na zkušenosti z ukrajinského bojiště.

Věž Cockerill 3105 už ostatně na Ukrajině operuje. John Cockerill v roce 2025 dodal první věž na modernizovaný Leopard 1 a na Eurosatory 2026 firma hovořila o systému „již prověřeném“ v ukrajinských operačních podmínkách. Přesná jednotka ani lokace zveřejněny nebyly.

Nejbližším konkurentem je italský Centauro II, ten je ale těžší (30 tun), jezdí na osmi kolech a může nést i 120mm kanon. Je blíž těžkému kolovému stíhači tanků než expedičnímu průzkumnému vozidlu. FENRIS cílí jinam: na armády, jejichž infrastruktura a logistika neutáhnou těžké hlavní bojové tanky, a na expediční síly, které chtějí velkou palbu v přepravitelném balíku.

Co to znamená pro českou armádu

Mezi veřejně dostupnými strategickými projekty AČR program odpovídající FENRISu, tedy kolové průzkumně-palebné vozidlo se 105mm kanonem, nefiguruje. České priority směřují k bojovým vozidlům pěchoty CV90, novým hlavním bojovým tankům, stíhačkám F-35 a kolové technice v podpůrných a velitelských rolích. Průzkum dnes zajišťují Pandury II, palebnou podporu mají řešit jiné systémy.

Přesto stojí za pozornost, co FENRIS reprezentuje: návrat k myšlence, že průzkumná jednotka musí umět nejen pozorovat, ale i tvrdě zasáhnout. V době, kdy se evropské armády po více než čtyřech letech války na Ukrajině horečně přezbrojují, je to koncept, který může najít odběratele rychleji, než by se čekalo. Výrobce tvrdí, že při urgentní objednávce dodá první kus za dvanáct měsíců.

Dvacet šest tun, šest kol, 105mm kanon a oči, které v noci proniknou patnáct kilometrů daleko. FENRIS není tank a nechce jím být. Je to průzkumník, který se umí prát, a právě takový stroj na současném bojišti chybí víc, než si většina armád zatím přiznává.

Článek Tankový kanon na šestikolovém „průzkumáku“ je zabiják obrněné techniky i pěchoty. FENRIS vidí v noci na 15 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně znamená „přizpůsobení za minutu“

Tvrzení je potřeba rozložit na dvě vrstvy. První je ergonomické přenastavení: pažba se skládá, nastavuje v šesti polohách délky a dvou polohách výšky lícnice. Příslušenství (optika, svítilna, přední rukojeť) sedí na lištách Picatinny rozmístěných na pozicích 3, 6, 9 a 12 hodin a přehazuje se bez nářadí. Přepnutí ovládacích prvků z pravé na levou stranu, včetně reverzibilní nabíjecí páky, zvládne střelec rovněž v poli. Tohle všechno je reálně otázka desítek sekund.

Druhá vrstva je výměna hlavně. FN Herstal oficiálně uvádí, že hlaveň lze vyměnit do pěti minut, bez specifického nářadí a bez následného seřizování mířidel. Na pozadí stojí zjednodušení původní koncepce SCAR, kde starší generace vyžadovala přednastavený momentový klíč a šest šroubů; zkušený operátor to zvládal za dvě až tři minuty. U Mk2 výrobce mechanismus krok za krokem veřejně nerozepisuje, ale výsledek komunikuje jasně: hlaveň dovnitř, zajistit, střílet.

Dvě hlavně, dvě role, jedna puška

K dispozici jsou dvě délky hlavně: 254 mm (10 palců) a 368 mm (14,5 palce). Kratší je určená pro boj v uzavřených prostorech, ve vozidlech a na krátké vzdálenosti, tam, kde rozhoduje ovladatelnost a kompaktnost. Delší hlaveň nabízí vyšší úsťovou rychlost střely ráže 5,56 × 45 mm NATO, stabilnější balistiku a lepší přesnost na střední vzdálenosti při běžné patrole nebo obraně pozice.

Základní parametry obou konfigurací:

Přesné hodnoty účinného dostřelu pro obě délky FN veřejně nepublikuje, ale fyzika je jednoznačná: delší hlaveň znamená úplnější spálení prachové náplně, vyšší rychlost střely a plošší trajektorii. Rozdíl v praxi může činit desítky až stovky metrů efektivního dosahu.

Střelba z obou rukou: ne marketing, ale inženýrství

Formulace „střílí z obou rukou“ zní jako reklamní slogan, ale za ní stojí konkrétní konstrukční řešení. Všechny ovládací prvky (pojistka, záchyt zásobníku, uvolnění závěru) jsou oboustranné. Nabíjecí páka je reverzibilní a v závislosti na konfiguraci může být provedena jako pohyblivá společně se závěrem, nebo jako nepohyblivá. Klíčový je deflektor nábojnic, který vyhozené nábojnice odvádí vpřed a do strany, takže leváka neohrožují horké mosazné tulejky letící do obličeje.

V praxi to znamená, že jednotka nemusí řešit, jestli má v řadách leváky. Každý střelec si zbraň přizpůsobí sobě, ne naopak. A při střelbě zpoza rohu nebo z nestandardní pozice může kterýkoli voják přehodit stranu bez ztráty kontroly nad zbraní.

Jak si stojí proti konkurenci

SCAR L Mk2 nežije ve vzduchoprázdnu. Na trhu modulárních útočných pušek ráže 5,56 × 45 mm NATO soupeří s několika silnými rivaly.

Německý HK416 sdílí princip krátkého plynového pístu, nabízí oboustranné ovládání a beznástrojovou regulaci plynového systému pro práci s tlumičem. Hlavně vyrábí v rozsahu od 254 mm (10 palců) do 508 mm (20 palců). Zásadní rozdíl: HK416 není veřejně stavěný kolem konceptu polní výměny hlavně uživatelem. Je to vynikající puška, ale s jiným přístupem k modularitě.

Americký SIG MCX-SPEAR LT jde zase cestou multikalibernosti, kromě 5,56 NATO zvládá i .300 Blackout a 7,62 × 39 mm. Má skládací pažbu, plně oboustranné ovládání a ergonomii vycházející z platformy AR, kterou ocení každý, kdo vyrostl na M4. Modularita je ale orientovaná spíš na výměnu celého horního dílu než na rychlou polní změnu role přes hlaveň.

A pak je tu ruský AK-12 ve verzi 2023, modernizovaný na základě zpětné vazby z bojů na Ukrajině. Dostal nový oboustranný pojistkový mechanismus, nastavitelnou pažbu a přepracované předpažbí. Jenže v ráži 5,45 × 39 mm a s filosofií, která stále vychází z robustnosti za každou cenu, ne z uživatelské přizpůsobitelnosti. O rychlovýměnné hlavni u Kalašnikova nemůže být řeč.

Největší konkurenční výhoda Mk2 tak neleží v jednom izolovaném parametru, ale v šíři přizpůsobení, kterou nabízí v rámci jediné platformy.

Česká armáda jde jinou cestou, a má k tomu důvod

Pokud by někoho napadlo, zda by SCAR L Mk2 mohl zamířit do výzbroje Armády České republiky, odpověď je podle veřejně dostupných dokumentů jednoznačná: ne v dohledné době. Rámcová dohoda s Českou zbrojovkou na dodávky pušek CZ BREN 2, granátometů CZ GL 40 mm a pistolí CZ P-10 C běží na roky 2025 až 2031. Cílem ministerstva obrany je typová unifikace profesionálních jednotek právě na platformě BREN 2, přičemž starší modely CZ 805 BREN přecházejí k aktivním zálohám.

Cena hraje roli. Jeden CZ BREN 2 stál armádu v roce 2020 necelých 78 tisíc korun včetně DPH. SCAR L Mk2 je prémiový modulární systém s rozsáhlým ekosystémem příslušenství, od podvěsného 40mm granátometu FN 40GL L Mk2 přes řídicí jednotku FN FCU Mk3 až po systém RFID identifikace a počítadlo výstřelů FN SmartCore. Vojenskou cenu FN veřejně neuvádí, ale podle nás je reálné očekávat výrazně vyšší jednotkovou cenu než u českého BRENu. Pro menší armády dává SCAR smysl spíš jako zbraň pro speciální nebo vybrané bojové jednotky, ne jako plošná přezbrojovací puška.

FN Herstal představila verzi Mk2 veřejně nejpozději v červnu 2021 na veletrhu SOFINS. Nejde tedy o žhavou novinku, ale o zralý katalogový model, za nímž stojí bojově prověřená architektura SCAR nasazená u amerických Rangers, MARSOC, Navy SEALs i dalších elitních jednotek od roku 2009. Právě ta kombinace (ověřený základ a moderní přizpůsobitelnost) z ní dělá zbraň, která neřeší, jestli je voják pravák, levák, nebo jestli za hodinu bude čistit dům místo toho, aby hlídkoval na otevřeném terénu. Řeší to za něj.

Článek FN SCAR L MK2: Puška, kterou si voják přizpůsobí v poli za minutu. Hlaveň vymění bez nářadí a střílí z obou rukou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od nápadu k bojišti za dvanáct měsíců

Rychlost vývoje je na zbrojní průmysl neobvyklá. Protidronová verze FZ275 nevznikla od nuly, inženýři v Herstalu postavili novou hlavici FZ123 na existující raketové platformě, kterou závod vyrábí přes sedmdesát let. Evropská unie přispěla financováním přes program ASAP, v jehož rámci Thales Belgium získal grant GUEPARD ve výši 9,6 milionu eur na navýšení výrobních kapacit. Ukrajinská armáda dodávala průběžnou zpětnou vazbu z reálného nasazení. Výsledek: dvanáct měsíců od prvního nápadu po hotový výrobek.

Produktový manažer Thales Belgium Olivier Heuschen v reportáži SVT popsal, jak právě kombinace zralé technologie, unijních peněz a válečné urgence umožnila obejít obvyklý víceletý vývojový cyklus. Klíčové bylo, že nebylo třeba navrhovat nový motor ani naváděcí systém, stačilo vyvinout hlavici optimalizovanou proti dronům a ověřit ji v boji.

Kolik raket a za kolik peněz

Kolem plánované produkce kolují dvě čísla, která je třeba odlišit. SVT uvádí cíl 100 000 kusů ročně od roku 2028. Breaking Defense ale cituje vedení Thales Belgium s ambicí 20 000 řízených raket ročně do stejného data. Vyšší číslo podle všeho zahrnuje celé 70mm portfolio, tedy i neřízené varianty a další typy hlavic, nejen samotné naváděné FZ275 LGR.

Ekonomický argument je přitom možná důležitější než samotný počet. Thales uvádí, že cena jedné řízené 70mm střely se pohybuje kolem desetiny toho, co stojí klasická protivzdušná raketa vyšší třídy. Proti Šáhidu, jehož výrobní náklady se odhadují na desítky tisíc dolarů, dává taková kalkulace smysl. Střílet na levný dron drahou raketou za miliony korun je ekonomicky neudržitelné, a přesně tuto past má „brokovnicová“ střela obejít.

Hlavní praktická brzda přitom neleží v politice ani v technologii. Sám Thales označuje za největší překážku dalšího navyšování výroby nedostatek výbušnin v Evropě. Bez dostatečných zásob energetických materiálů nepomůže ani sebelepší montážní linka.

Ukrajinská výroba: joint venture, ne soběstačnost

Průmyslová osa projektu se budovala postupně:

• Listopad 2024 — memorandum o společné výrobě protidronových střel mezi Thales Belgium a ukrajinskou obrannou firmou, včetně budoucího transferu technologií.
• Únor 2025 — dohoda o vybudování společného podniku mezi Ukrainian Defense Industry a Thales International SAS, pokrývající nejen munici, ale i radary, elektronický boj a komunikační systémy.
• Červenec 2025 — kontrakt zaznamenaný v pololetní zprávě Thales, který výslovně mluví o dodávkách 70mm munice Ukrajině a o přesunu finální montáže části komponentů z Belgie na ukrajinské území.

To je výrazný posun od memorand ke konkrétní industrializaci. Přesný ukrajinský závod ani lokalita ale ve veřejných materiálech pojmenované nejsou. A důležité je, co z toho neplyne: plná technologická nezávislost. Ukrajina získává finální montáž a část komponentového řetězce, nikoli kompletní domácí výrobu bez belgického partnera.

Jedna vrstva, ne zázračná zbraň

FZ275 LGR vstupuje do už existující vícevrstvé obrany. Americký přehled dodávek v rámci kontaktní skupiny pro Ukrajinu (UDCG) ze září 2024 uvádí systémy VAMPIRE, jednotky NASAMS s municí i mobilní palebné skupiny. Belgická střela má doplnit právě tu nejlevnější vrstvu, blízkou obranu proti pomalým, nízko letícím dronům, kde je plýtvání drahými interceptory nejbolestivější.

Srovnání s americkým systémem VAMPIRE od L3Harris je nasnadě: obě řešení staví na 70mm laserem naváděné munici, obě cílí na nízkonákladovou obranu proti bezpilotním prostředkům. VAMPIRE má deklarovaný dosah do šesti kilometrů a je nasaditelný na pozemních i námořních platformách. FZ275 se od něj liší hlavicí optimalizovanou právě na tříštivý účinek proti dronům.

Potenciálně je střela kompatibilní i s leteckými nosiči včetně stíhaček, ale veřejné zdroje nepotvrzují, že by ukrajinské F-16 měly integraci hotovou a bojově ověřenou. Zatím jde o pozemní a případně námořní nasazení.

Co to znamená pro Evropu

Projekt není čistě ukrajinsko-belgická záležitost. Evropský program ASAP existuje právě proto, aby navýšil kontinentální kapacity na munici a střely, pomohl doplňovat zásoby a podpořil dodávky pro Ukrajinu. Thales zároveň přestavuje výrobu v Herstalu do režimu výroby na sklad, ne jen na objednávku, protože poptávka roste i z Blízkého východu. I kdyby válka na Ukrajině skončila dříve, než linka dosáhne plné kapacity, výrobní investice by nemusela přijít vniveč.

Pro český kontext: české firmy STV Group a Explosia mají v programu ASAP vlastní projekty v jiných liniích, ale jako přímí partneři thalesovského ukrajinského programu nefigurují. Technologie samotná by nicméně dávala smysl i pro ochranu aliančních základen, jako blízká obranná vrstva proti dronům, ovšem jen v kombinaci se senzory, laserovým označováním cílů a velením.

Sto tisíc raket ročně nezastaví válku samo o sobě. Ale pokud se podaří výrobu skutečně rozjet, Ukrajina získá něco, co dosud bolestně chybělo: ekonomicky únosný způsob, jak ničit levné drony, aniž by na každý Šáhid musela vystřelit raketu za miliony.

Článek 7 000 ocelových kuliček promění ruské drony v prach. Ukrajina rozjíždí výrobu 100 tisíc „brokovnicových“ raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gepardy pro Ukrajinu byly u soukromníka

Systémy Gepard se na Ukrajinu dostávají postupně, podle dostupných informací by jich měly být ve službě desítky, i když lze předpokládat, že Rusko mohlo některé z nich zničit. LaLibre uvádí, že protivzdušnou obranu Ukrajiny by v brzké době mělo posílit dalších 15 kusů. Belgii se je podařilo odkoupit od soukromé společnosti, která před lety vyřazené systémy od belgické armády koupila. Pravdou ale zůstává, že se počty takto dostupných zbraní rychle ztenčují.

iZdroj fotografie: Uživatel Maverikkk / Creative Commons / CC BY-SA

Flakpanzer Gepard je systém umístění na podvozku německého tanku Leopard 1. Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zařazen v roce 1976, takže jde o konstrukci starou zhruba 50 let. Vybavený je dvojicí rychlopalných kanonů ráže 35 milimetrů a radarem, a jeho systém dokáže cíl nejen detekovat, ale také na něj navést palbu, což se třeba v případě ruských dronů, jako je Shahed 136, ukázalo klíčové, protože je na obloze dokáže doslova drtit. A to poměrně levně. Zasahovat je přitom může na vzdálenost až 5,5 kilometrů.

Úvahy o modernizaci Gepardu

O tom, že je Gepard nejen skvělá a velmi nadčasová zbraň, svědčí i úvahy o jeho modernizaci. Není se co divit, je jedením z nejlevnějších způsobů, jakým se armády mohou s útoky dronů vypořádat. ArmyRecognition navíc uvádí, že KNDS předložila plán na modernizaci radarového systému. Nejspíše by měl pokročilé vyhledávací schopnosti, jelikož by se mohlo jednat o moderní radar typu AESA, s nímž by se Gepard stal ještě mnohem účinnějším.

Konec ruského vydírání. Nejsilnější země Evropy chtějí Ukrajině otevřít zadní vrátka do EU, která Putin nezavře

Problémem systému Gepard je, že se již nevyrábí, a ani dostupných podvozků tanku Leopard 1 nebude vysoký počet. Lze předpokládat, že se výrobci spíše tímto systémem inspirují a navrhnou podobný, ale na jiném podvozku. K takovéto snaze by se dal počítat německý systém Skyranger. Wikipedia uvádí, že je vybavený kanonem ráže 30, případně 35 milimetrů. Může být i doplněný různými protiletadlovými střelami a umisťován na různé typy podvozku.

Článek Ukrajinské nebe chrání nečekaný král. Je starý, je levný, ale ruské útoky likviduje jako na běžícím pásu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neznámé letouny mohou Němci i sestřelovat

Belgie čelí v posledních dnech intenzivnímu narušování vzdušného prostoru neznámými drony celkem velkých rozměrů, jejichž cílem je monitorovat její důležité vojenské cíle. Tento problém řešila už 02. a 03. listopadu, a 07. se opakoval, i když na jiném místě. Je nutné zdůraznit, že zatím není 100% známo, kdo za tím stojí, ale mnozí nepochybují, že Rusko.

Video: Ruský konvoj chtěl překvapit Ukrajince pod rouškou mlhy. To se mu nakonec stalo osudným a celý se utopil v řece

To ostatně narušuje v posledních měsících vzdušný prostor NATO opakovaně. Zpočátku se tedy jednalo o bojové a průzkumné letouny, jimiž např. vletělo v polovině června 2025 do Polska, v září pak do Estonska, a 19. září čelila první ze zmíněných skupině 19 až 23 ruských dronů, většinou šlo o Gerbery, uvádí Wikipedia, a dokonce byly vybaveny přídavnými nádržemi, aby doletěly dále. Je tedy evidentní, že Putin provokuje, jak může.

To nakonec vedlo Estonsko koncem září 2025 také k sestřelení dronu u vojenské základny, a nyní čelí stejnému problému Belgie. Ta evidentně nemá efektivní prostředky, jak se dronům bránit, a proto požádala o pomoc členskou zemi Severoatlantické aliance. Někteří němečtí vojáci už zaujali své pozice, ale hlavní síly mají teprve dorazit, aby učinily dronům přítrž.

Jejich úkolem bude posuzovat situaci a koordinovat s belgickými ozbrojenými silami, a následně aplikovat případná protiopatření. Z toho je patrné, že Německo rozmístí v Belgii jak radary, tak nejspíše systémy PVO krátkého a středního dosahu. Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud létá zejména poblíž vojenské základny neznámý dron, zaslouží si sestřelit.

Rusko jenom žasne, do čeho se namočilo. Na Ukrajině bylo rozmístěno 120 francouzských houfnic CAESAR

Armádní Zpravodaj ověřil, že belgická armáda disponuje v oblasti PVO například F-35 a NASAMS, což jsou skvělé prostředky, ale proti dronům extrémně drahé. Vedle toho má také třeba Mistral, jakousi větší obdobu MANPADS, potvrzuje Wikipedia, ale i ten je proti dronům drahý. Spolupráce s jinou zemí, nejspíše jenom dočasná, proto dává belgické armádě smysl.

Článek Je to vážné, Belgie požádala NATO o ochranu vojenských základen. Obává se dalších letounů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není známo, proč Belgie cizí drony nezničila

Jelikož se jednalo hned o tři drony, které létaly kolem belgické základny koordinovaně, je jasné, že šlo o cílené pozorování, a nikoliv o omyl, akci nadšenců apod. Stejného názoru je ostatně belgický ministr obrany: „Nebyl to běžný přelet, ale jasný rozkaz sledovat Kleine Brogel,“ uvedl s tím, že k dronům vzlétl policejní vrtulník, aby je sledoval, ale ztratil je.

„Ukrajinci použili střely Flamingo proti Rusům už 9krát.“ Zelenský vyvrací spekulace, že nejsou aktivní

Nejdříve přitom vojáci použili rušičku s cílem překazit spojení mezi drony a operátorem, ale ta nefungovala. Armádní Zpravodaj považuje míru zabezpečení, obzvláště takto důležitého objektu, za žalostnou až lehkovážnou, a přiklání se k řešení Estonska, které nechalo neznámý dron poté, co se přiblížil k vojenské základně, sestřelit, a zajistit tak bezpečí.

Jedná se přitom o druhý takový incident za 24 hodin, přičemž i jiné základny v zemi čelí dronům neznámého původu. Ačkoliv nelze dělat jednoznačné soudy, v posledních týdnech otravuje řadu evropských zemí tímto způsobem Rusko, které proti nim vede a eskaluje hybridní válku, potvrzuje AtlanticCouncil. Zatím největším incidentem tohoto typu byly drony v Polsku.

Hitlerova zlatá pistole: Ukradli mu ji, když vojáci nehlídali. Válečná trofej má dnes cenu pokladu

Wikipedia uvádí, že došlo 19. září 2025 k vypuštění 19 až 23 letounů na polské území, z nichž byly mnohé identifikovány jako ruské Gerbery. Od té doby se objevují drony různého typu zejména v severní a východní Evropě, převážně kolem vojenských základen. Armádní Zpravodaj má zato, že jde o silnou provokaci, kterou pravděpodobně mnohé země podceňují.

Je zvykem, že se k vojenským základnám nesmí nikdo na určitou vzdálenost přibližovat, a v poslední době ani pozorovat, fotit nebo natáčet, zejména pak pomocí dronů. Konkrétně Kleine Brogel má přitom strategický význam, jelikož ukrývá taktické pumy B61 s jadernou hlavicí, které mají nastavitelnou výtěžnost 0,3 až 340 kilotun, vysvětluje Wikipedia.

Samozvaní soudci: Rusové překvapivě ukázali seznam důstojníků, kteří prováděli „nulování“ – zabíjení za odmítnutí rozkazů

V Evropě jsou umístěny z důvodu jaderného odstrašení hlavně směrem k Rusku a k jejich užití musí dát svolení Američané, takže je možné, že incident rozzuří i je. Zda šlo skutečně o ruskou práci, jisté není, ale vzdušný prostor NATO narušuje poslední měsíce opakovaně a stále častěji, a též provádí sabotážní akce – třeba zapálení obchodního domu IKEA.

Článek NATO ukazuje laxní přístup. Belgičanům kroužily drony nad taktickou základnou s jadernými pumami, ale nesestřelili je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V belgickém letectvu bude až 55 letounů F-35

Armádní Zpravodaj připomíná, že Belgie původně chtěla koupit 34 letounů F-35, ale později se rozhodla pro pořízení až 21 dalších. Na západě Evropy tak vznikne velmi silné letectvo, jelikož si je pořizuje, i když ve verzi B, také Velká Británie, která jich chce skoro 140, zatímco Nizozemsko jich má mít celkem 58, a opomíjet nelze ani Německo nebo severnější Norsko, které je dokonce první partnerskou zemí na světě, jejímuž letectvu byly dodány všechny objednané F-35.

Německo opět povstává, armádu rozšíří o desítky tisíc vojáků. Zatím ale nesplnilo ani náborový plán z roku 2018

Kdy přesně dorazí první, resp. devátý vyrobený letoun do Belgie, není jasné, ale dodávky mají být postupně plněny v průběhu tohoto a příštího roku – to už mají být totiž převáděny F-16 na pomoc Ukrajině, a jelikož už má teď Lockheed Martin zpoždění, je zřejmé, že dává dodávkám „ef-třicet-pětek“ prioritu – ostatně proto jsou také montovány v Itálii, a ne v Americe.

„Letoun vstupuje do závěrečné fáze dokončovacích a přejímacích zkoušek. Jedná se o důležitý krok před dodáním a významný milník pro obranné schopnosti Belgie,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení na X (Twitteru). F-35 je přitom jediný letoun 5. generace, který si mohou evropské země koupit, a na hodnotě mu přidávají i reálné bojové zkušenosti – jednou z posledních byla proti Hůtíům, kteří ji skoro sestřelili, ale provedla úhybné manévry a přežila.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Na světě existují ještě další letouny 5. generace, ale ty v úvahu nepřipadají. Jmenovitě ruské Suchoje Su-57, jejichž největší slabinou je ovšem slabé stealth, jemuž se v Číně vysmáli, a pak dva modely právě ze země draka – Chengdu J-20 a Shenyang J-31. Navíc má do roku 2035 vzniknout zhruba 3 100 letounů F-35, což je udělá nejpočetnější 5. generace na světě.

Článek Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náhrada za F-16 i posílení du budoucna

F-35 jsou jediné letouny 5. generace, které jsou v současnosti na trhu dostupné (myšleno pro západní země; ruský Suchoj Su-57 ani čínský J-35A nebo J-20 nepřipadají v úvahu). Ačkoliv mnozí tvrdí, že jsou poruchové a zbytečně drahé, faktem zůstává, že za ně zkrátka neexistuje alternativa, tedy rozhodně ne v podobě letounů 4. nebo 4,5. generace, jakými jsou třeba francouzský Dassault Rafale, ačkoliv se je Emmanuel Macron snažil takto nabídnout.

Video: ukrajinský Su-27 zničil na ránu ruský systém PVO, který ho neměl šanci vidět. Střely z něj létaly 150 metrů daleko

Belgie si objednala F-35 už v roce 2018, připomíná DefenseNews, tedy dříve, než „začaly být trendem“ u aliančních zemí, z nichž je zakoupila také Česká republika. Tamní ministr obrany Theo Francken aktuálně dokončuje svůj vojenský investiční plán na příštích 10 let, v němž počítá i s nákupem dalších 21 letounů F-35. Dohromady by jich tedy měla 55 kusů.

Letouny jsou nejenom špičkou ve své třídě, ale plány předpokládají, že jich vznikne do roku 2035 zhruba 3 100, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval v dubnu 2025. Je to velmi ambiciózní, jelikož jich bylo podle Wikipedie vyrobeno k roku 2024 jenom něco přes 1 000 kusů. AirAndSpaceForces pak s odkazem na Lockheed Martin uvádí, že by výrobce chtěl v tomto roce až 190 letounů, ale toto zvyšující se tempo by na splnění plánů nestačilo – muselo by být vyšší.

Neutrální Švýcarsko povolilo prodej desítek tanků Leopard 1. Uvědomuje si, že kvůli neutralitě přichází o peníze. Má ovšem zásadní podmínku

Belgie chce mimochodem letouny F-35 nahradit vyřazované F-16, které poté pošle na Ukrajinu, jak tamní ministerstvo obrany potvrdilo Armádnímu Zpravodaji v květnu 2025. Kdy přesně to bude, není jasné, protože má Lockheed Martin značný skluz s dodávkami letounů, ale nejspíše v tomto roce. F-16 jsou pro Ukrajinu velmi důležité, denně tam působí obrovské škody.

Článek Belgie přikoupí desítky F-35 proti Rusku. Vsází na to nejlepší, co dnes existuje. Budou základem jejích útočných i obranných sil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více F-16, než kolik jich Ukrajina dnes má

Z bezpečnostních důvodů není zveřejňováno, kolik přesně letounů F-16 bylo na Ukrajinu dodáno, a lze tak vycházet pouze z různých střípků. V listopadu 2024 redakce Armádního Zpravodaje poukazovala na jejich další dodávku, tentokrát šlo o šest kusů. Řadu dalších dodalo Nizozemsko, a jak naše redakce spočítala, až 13 jich mohlo být také z Norska.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Přesto se zdá, že jich na Ukrajině v současnosti létá sotva 30, navíc šly některé k zemi, i když ne moc. V polovině května 2025 se podařilo Rusku jednu sestřelit, čímž přišla o třetí. Dodávka plných třiceti „ef-šestnáctek“ z Belgie by tedy znamenala razantní posílení a dost možná i takový malý game-changer – tedy za předpokladu, že by pro ně letectvo mělo dostatek zbraní.

Na dotaz, kolik F-16 plánuje Belgie poskytnout Ukrajině, tamní ministerstvo obrany odpovědělo: „Potvrzujeme, že belgické ministerstvo obrany poskytne 30 stíhaček F-16.“ Na doplňující otázku, zda je možné upřesnit časovou osu, pak odpovědělo: „To bude záviset na dodávce F-35.“

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že ani samo belgické ministerstvo obrany v tuto chvíli přesně neví, kdy vlastně americké letouny 5. generace obdrží, ačkoliv je pravděpodobné, že má alespoň přibližné datum. Je třeba připomenout, že Belgie svůj závazek v programu splnila a překážky jsou na straně dodavatele, tedy zbrojovky Lockheed Martin.

Ta se potýkala u letounů šarže 19 s problémy z důvodu modernizace technologie zaměřené na vylepšení zobrazování a schopností zpracování dat. Konkrétně pro Belgii měly být proto dodávky F-35 odsunuty na rok 2026, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření Evana Scotta, finančního ředitele Lockheed Martin, že se firmě podařilo zdolat problémy dříve, než bylo původně předpokládáno, a mohla by proto plnit své závazky dříve.

Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km

Uvedla to agentura Reuters s odkazem na jeho vyjádření na konferenci Bank of America v květnu 2025. Co přesně to znamená pro Belgii? Že by mohla obdržet první F-35 už v tomto roce, zřejmě tedy v druhém pololetí, a zbytek pak v roce 2026, kdy předpokládá dodávku i Frederik Vansina, náčelník obrany belgických ozbrojených sil, jak uvedl v rozhovoru pro LeSoir.

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že došlo začátkem května k oznámení zahájení montáže belgických F-35 v italské továrně. To by mělo urychlit jejich dodání, a zároveň posílit evropský zbrojní průmysl, z čehož nejspíše nejsou v Americe úplně nadšení, ale vzhledem k tomu, že je Lockheed Martin ve skluzu, nejspíše neměl na výběr, aby splnil dohodu.

Článek Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fregatu koupila Belgie v Nizozemsku

Belgická fregata Louise-Marie nepatří k nejmodernějším lodím. Byla původně nizozemská a jmenovala se Willem van der Zaan; Wikipedia uvádí, že došlo k jejímu spuštění na vodu v roce 1991 a Belgie ji koupila v roce 2005, přičemž v jejím námořnictvu slouží i sesterská loď Leopold I – jsou to nejsilnější plavidla v jeho službě. Belgičanům dávají možnost efektivního boje s hladinovými cíli i ponorkami, a zároveň mají i relativně slušnou protivzdušnou obranu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemska

Hlavní zbraní fregaty Louise-Marie proti hladinovým soupeřům je protilodní střela Harpoon, jichž nese celkem 8. Těchto střel existuje mnoho verzí a MissileTreat uvádí, že mohou mít dosah až 250 kilometrů, a jejich hlavice má hmotnost až 224 kilogramů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že zvládnou zničit nebo významně poškodit jakoukoli vojenskou loď ve výzbroji Ruska, a to včetně jeho torpédoborců nebo křižníků. Na krátkou vzdálenost může také použít dělo ráže 76 milimetrů, k protivzdušné obraně pak slouží rakety SeaSparrow.

Proti ponorkám torpéda a vrtulník

Fregaty, a platí to i pro Louise-Marie, jsou často nasazovány k protiponorkovému boji. Hlavní zbraní k tomu je torpédo Mark 46, jehož dosah je až 11 kilometrů, uvádí Wikipedia. Loď je vybavena i sonarovým systémem, aby mohla ponořené ponorky lokalizovat a zaměřit. Kromě toho startuje z její paluby vrtulník NHIndustries NH90, který má disponovat i schopností lokalizovat ponorky pomocí sonaru, a též je schopen shazovat vlastní naváděná torpéda.

Polsko ovládne Baltské moře: fregata třídy Miecznik bude strašák pro ruské lodě i ponorky. Zničit je dokáže na 250 kilometrů

Luise-Marie není velké plavidlo, jeho délka činí 122,3 metrů a výtlak 2 800 tun, zatímco maximální rychlost je 30 uzlů. Na jeho palubě pak slouží posádka složená ze 145 námořníků a důstojníků a nemusí operovat jenom v blízkosti evropských břehů, vhodné je i k misím na delší vzdálenosti. Fregata už byla nasazena například v Rudém moři na ochranu civilních plavidel proti útokům jemenských Hútíjů, uvádí DefenseNews.

Článek Belgická fregata Louise-Marie je malý zabiják ruských lodí. Poradí si s nimi až na 250 km a problém pro ni nejsou ani ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na desítky F-16 z Belgie si Ukrajina počká

Ačkoliv Belgie již dříve slíbila, že bude největším dodavatelem F-16 na Ukrajinu, dosud jí žádné neposkytla. Ta se tak prozatím spoléhá na nizozemské, norské a švédské, ale pilotů i personálu potřebného k jejich provozu trénuje mnohem více – minimálně o tom vypovídá plná kapacita v tréninkovém centrum v Rumunsku – podobné by mimochodem mohla otevřít i ČR.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

Už to svědčí o tom, že má ukrajinské letectvo v budoucnu obdržet další letouny. Letos by to měly být i první dva z Belgie, i když pouze na náhradní díly, sdělil belgický premiér Bart De Wever na tiskové konferenci s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, na níž byl přítomen také korespondent Ukrinform. Další dvě mají potom dorazit v příštím roce.

V průběhu roku 2026 by měly však začít chodit i F-16 v provozuschopném stavu. Podle Wikipedie jich má tamní letectvo 49 (plus 10 cvičných), z nichž slíbilo Ukrajině rovných 30 kusů. Jednalo by se tak o zdaleka největší dodávku – třeba z Norska jich mělo být nanejvýš 13, jak Armádní Zpravodaj nedávno dopočítal, ačkoliv nebylo číslo oficiálně potvrzeno.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Naše redakce přitom v únoru 2025 hodnotila, nakolik jsou belgické F-16 v modernizaci MLU schopné, a vyšlo, že se mohou směle postavit nejrozšířenějším ruským protějškům, a sice Su-35S. Jedinečné záběry pak také ukázaly, jak trénují ukrajinští piloti po boku letců NATO.

„Slíbili jsme, že budeme největším dodavatelem stíhaček F-16 na Ukrajinu, a své slovo dodržíme. Letos poskytneme dvě F-16 na díly a příští rok určitě pošleme další dvě stíhačky. Doufáme, že uděláme více, ale jsme závislí na dodávkách F-35,“ uvedl belgický premiér na tisové konferenci.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Nebýt zpoždění dodávek F-35 ze strany americké zbrojovky Lockheed Martin, belgické F-16 už dávno brázdí nebe nad Ukrajinou. Země však nemůže oslabit své letectvo, aniž by mělo náhradu. To ukrajinské ovšem kvůli nespolehlivosti dodavatele „ef-třicet-pětek“ silně trpí a nemůže účinněji bojovat s okupantem. Nehledě na to, že již několik F-16 ztratilo.

Redakce Armádního Zpravodaje také 18. května 2025 upozorňovala, že došlo k vyzrazení amerických dodávek F-16 na Ukrajinu, ačkoliv jde rovněž pouze o náhradní díly. Zajímavé ovšem je, že o tom tamní letectvo mlčí a odmítá odpovídat na dotazy novinářů.

Článek Belgie potrápí Rusko, potvrdila dodávku F-16 na Ukrajinu. Zatím ale pouze ve velmi omezeném počtu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazované F-16 mohou na Ukrajinu

Belgie patří mezi státy, které do své výzbroje zařazují letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II, jichž si celkem objednala 34, a uvažuje o dalších, uvádí Wikipedia. Některé, konkrétně se jedná o F-16 ve verzi MLU, může proto věnovat jako spojeneckou pomoc Ukrajině. Ačkoliv jsou starší, rozhodně jsou mnohem lepší než staré sovětské Suchoje Su-27 Flanker nebo Mikoyan Mig-29 Fulcrum, jimiž disponuje ukrajinské letectvo ještě od dob SSSR.

iZdroj fotografie: Rawpixel

F-16 je víceúčelový nadzvukový bojový letoun a WeaponSystems tvrdí, že je schopný vzdušného boje i útoků na pozemní nebo námořní cíle. Pro Ukrajinu to znamená, že ho zejména může nasadit ke střežení svého vzdušného prostoru. Armádní zpravodaj se domnívá, že by byla jeho primárním úkolem likvidace řízených střel nebo dronů, druhým pak bombardování pozemních cílů z větší dálky, například za pomoci klouzavých pum.

F-16MLU prošel rozsáhlou modernizací

Belgické F-16 patří k letounům vyrobeným hlavně v 80. letech 20. století, takže nejde o žádné nové zbraně. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že MLU značí, že patří k letadlům několika západních států, která prošla zásadní modernizací a byla jim prodloužena životnost. Portál F-16 uvádí, že dostala nový počítač misí, byla zlepšena výkonnost radaru, uspořádání kabiny a mnoho dalšího. Letoun také může používat nové typy zbraní.

Video: když už dojde na moderní vzdušný souboj, může se jednat spíše o jednoznačný, ale nikoliv snadný lov ruských dronů letounem MiG-29

Jednou z jeho nejvýznamnějších zbraní je bezpochyby střela AIM-120 AMRAAM ve verzi C, která by měla být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti až 120 km, uvádí Wikipedia. Třeba proti dronům ale bude lepší střela krátkého doletu AIM-9 Sidewinder nebo kanon ráže 20 mm. Ukrajinské letectvo však jistě ocení i možnost používat F-16 jako nosič klouzavých pum JDAM – ve verzi ER umí zasahovat cíle do vzdálenosti až 72 km a jsou velmi přesné.

Článek I dvě belgické stíhačky F-16 mohou Ukrajinu hodně posílit. Umí totiž tvrdě bombardovat, ale i lovit řízené střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FN FAL se utkávala se sovětským AK-47

Belgické pušce FN FAL je někdy přezdíváno pravá ruka svobodného světa, což není náhoda. Wikipedia to zdůvodňuje tím, že se dostala do výzbroje více než 90 zemí světa – kromě mnoha členů Severoatlantické aliance ji používaly armády zemí většinou nakloněných Západu, a to často v bojích s různými komunistickými povstalci i armádami. Po velkou část studené války byla zbraň na mnoha místech světa soupeřem AK-47 nebo AKM.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Indonésie

FN FAL je komorována na střelivo 7,62×51 milimetrů, což je munice používaná třeba v kulometech nebo odstřelovačských puškách. Britové sice chtěli jako standard NATO slabší typ střeliva, ale nakonec kývli na silnější prosazované Američany. Jedním z důvodů byla skutečnost, že se předpokládalo nasazení zbraní s touto ráží na severoněmeckých planinách, navíc měly svou silou a dosahem překonat jednotky východního bloku, vysvětluje FireArmsNews.

Puška má většinou zásobník na 20 ran

FN FAL je 4,25 kilogramů těžká a její délka je 1 090 milimetrů. WarHistoryOnline uvádí, že se do ní standardně používá zásobník na 20 nábojů, i když existují i zásobníky na 30 kusů a větší. Kadence střelby je až 700 ran za minutu a dosah až 1 kilometr. Vzhledem k výkonnému střelivu armády preferovaly střelbu jednotlivými ranami nebo velmi krátkými dávkami, přičemž některé zbraně měly i dvojnožku, což usnadňovalo střelbu a zvyšovalo přesnost.

Video: co dokáže zničit nejsilnější sovětský samopal PPŠ-41 Špagin; i dnes může být obávaný, americkou balistickou ochranu rozlámal

Co si vojáci na zbrani cenili, bylo její dobré zpracování, spolehlivost a vysoká palebná síla. Puška se účastnila celé řady válek a zajímavostí může být, že třeba ve válce o Falklandy byla použita jak britskou, tak argentinskou armádou. Vyráběna byla i v licencích, dle předpokladů nakonec vznikla v počtu kolem 7 milionů kusů. V západních armádách pak FN FAL nahradily modernější útočné pušky na střelivo 5,56×45 milimetrů, ale řada chudších zemí ji používá dosud.

Článek Belgická legenda a „pravá ruka svobodného světa“: bitevní puška FN FAL s kulometnou municí byla soupeřem AK-47 a slouží dodnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kulomet FN Evolys má váhou blízko pušce

Výrobcem kulometu FN EVOLYS je společnost FN Herstal vyrábějící i velmi rozšířený kulomet FN Minimi, který koupila AČR. Její konstruktéři pak přišli v roce 2021 s konstrukcí využívající speciální materiály, jíž na stránkách popisují jako kombinaci palebné schopnosti pásového kulometu s ergonomií a vyvážením podobným útočné pušce. Zbraň má tak být pro uživatele mnohem přívětivější a také výrazně lehčí než její předchůdce FN Minimi.

Portuguese SF trialing the FN Evolys LMG and SCAR SC in 5.56& 300Blk , one for you @Felix_Nuno pic.twitter.com/Sph5Pz5Eud

— Mupper2 (@Mupper41) May 23, 2023

Nový kulomet byl navržen tak, aby vyhovoval požadavkům městského boje, s nímž se armády setkávají stále častěji, uvádí Wikipedia. Díky konstrukci a malé hmotnosti ho zvládne i jediný voják. Konstruktéři ho navíc vyrobili tak, aby byl nenáchylný k různým nechtěným nehodám. Vybaven je pak lištou Picatinny umožňující instalaci různého vybavení, např. optiky, bez nutnosti odmontovávat mechanická mířidla, a nechybí ani nastavitelná pažba.

FN EVOLYS je ve dvou variantách

Kulomet FN EVOLYS je vyráběn ve svou standardních rážích, uvádí ArmyRecognition. Tou první je 5,56×45 mm využívaná ve většině útočných pušek NATO, druhou pak 7,62×51 mm používaní hlavně pro střední kulomety, odstřelovací pušky a podobné zbraně. První verze kulometu má hmotnost 5,5 kg a účinný dosah 800 m, druhá pak 6,2 kg a dosah 1 kilometr. Kadence zbraně je 750 ran za minutu, ale může střílet i jednotlivými ranami.

Antimateriálový kulomet z 85 let staré zbraně je raritou, která neměla vzniknout: když „na velikosti záleží“, uvedl ruský voják

Vojáci si mohou na kulomet nasadit také tlumič zkonstruovaný tak, že eliminuje riziko zanášení a nedochází ke ztrátě výkonu. Ze zbraně lze střílet vestoje, ale má i dvounožku, což usnadňuje hlavně setrvalou střelbu. Kulomet si již některé armády pořídily na testování a také pro speciální jednotky, a veliký zájem o větší počet má mít francouzská armáda společně s tou belgickou, takže se nejspíše brzy stane mnohem rozšířenějším.

Článek Kulomet a útočná puška v jednom: FN Evolys může vojákům významně pomoci ve městech, je lepší než Českem kupovaný FN Minimi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Desítky let strávila armáda s Rachotem

Český, respektive československý problém s lehkými kulomety nastal již v 50. letech minulého století. ČSSR zůstávala v rámci Varšavského paktu zemí, která do výzbroje zaváděla téměř výhradně svoje vlastní zbraně – a taková praxe měla zůstat i u kulometů. Po dlouhém a svízelném vývoji byl proto zaveden Univerzální kulomet vz. 59 ráže 7,62 x 54 R.

iZdroj fotografie: Uživatel Michal Maňas/ Creative Commons / CC BY-SA

Radost ze zbraně však trvala krátce – Rachot, což byl obchodní název, trpěl velikými problémy s opotřebením součástek a spolehlivostí, a byl i příliš těžký (8,67 kg) – i přesto zůstal ve výrobě do roku 1975 a ve výzbroji je dodnes. Už ČSLA se ho pokoušela nahradit kompletem LADA 2000 na základě sovětského Ak-74, který obsahoval nejenom kulomet, ale i útočnou pušku a karabinu, popisuje web MilitaryHistory. Po revoluci roku 1989 šel však celý program k ledu.

FN Minimi je klasika NATO pro české speciály

Jako nejvhodnější náhrada za Univerzální kulomet vzor 59 se během let ukázal belgický Fabrique Nationale (FN) Minimi, který byl představen již roku 1974, a roku 1980 byl jako M279 SAW přijat americkou armádou. Později byla zbraň přijata i jinými armádami NATO, jak popisuje web Powderandlead, a AČR dostane již modernizovanou verzi Mk.3, která je uzpůsobena 21. století – je z kompozitních materiálů a lze k ní pomocí lišt připojit řadu příslušenství.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

Zbraň má uzavřený závěr s kladkovým vedením, což vede k maximálnímu zjednodušení mechanismu a jeho spolehlivosti. FN Minimi má jak automatický a poloautomatický režim, tak umožňuje střelbu dávkou. Vedle pásu ho lze nabíjet také v ráži 5,56 mm i všemi zásobníky z pušek M-16 nebo M4. Na zbrani je i sledování zbytku nábojů a v zimních oblastech lze odmontovat lučík pro usnadnění střelby v rukavicích.

AČR se rozhodla pouze pro jednu verzi

FN Minimi má délku 1 040 mm (délka hlavně je 602 mm) a hmotnost 8,2 kg, zatímco účinný dostřel je 1 000 metrů a kadence 600 až 800 ran v minutě – po 100 ranách nepřetržité palby však musí dojít k výměně hlavně. Zbraň je dodávána ve dvou rážích: 5,56 × 45 mm NATO nebo 7,62 × 51 mm NATO. Česká armáda přitom odebírá pouze druhou verzi. V bojích se ukázalo, že verze 5,56 mm není dostatečně výkonná a její účinný dostřel je pouze poloviční.

iZdroj: Public Domain

Nyní mimochodem dochází k modernizaci optických schopnosti zbraně, kdy nová optika Elcan SPECTER skokovým zvětšením 1–4krát v kombinaci s termovizní předsádkou TigIR, jak píše web CZDEFENSE, zajišťuje skvělý přehled na bojišti. Bohužel je s nákupem FN Minimi spojeno i podezření, že byla celá transakce za 1,5 miliardy na 949 kusů předražena. Faktem však zůstává, že AČR získala do výzbroje jeden z nejlepších kulometů dneška.

Článek Univerzální lehký kulomet FN Minimi vyřešil dlouhodobý problém AČR. Konečně se tak podařilo nahradit vz. 59 Rachot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SK-105 je spojením transportéru a AMX-13

V 60. letech 20. století se pustila do vývoje stroje společnost Saurer-Werk, která ho dovedla až do zdárného konce, když byl v roce 1971 zaveden do výzbroje. Konstruktéři tehdy využili dvou osvědčených konceptů spojených dohromady: prvním byl podvozek vycházející z rakouského obrněného pásového transportéru Saurer 4K 4FA, zatímco druhý představovala věž s dělem vycházející z designu francouzského lehkého tanku AMX-13.

Jelikož je Rakousko z velké části hornaté, chtěla armáda vozidlo, které takový terén rychle zdolá. Nový tank SK-105 Kürassier to splňoval, a to hlavně díky své nízké hmotnosti 17,7 tun. Dokázal se pohybovat rychlostí 70 kilometrů v hodině a problém mu nedělalo ani prudké stoupání. To si ovšem vybralo svoji daň na pancéřování. V přední části odolal jen projektilům ráže 20 milimetrů a ze strany akorát palbě z ručních zbraní. Tank je sice možné osadit přídavným pancéřováním, ale i tak odolá maximálně projektilům ráže 35 milimetrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Naturpuur / Creative Commons / CC BY

Tank SK-105 je vyzbrojen dělem ráže 105 milimetrů v oscilační věži, v níž se nachází dvojice šestiranných revolverových zásobníků, které umožňují velice rychlou palbu. Osádka může díky nim vypálit všech 12 nábojů za pouhou minutu a nepřítele tak doslova zasypat. V SK-105 Kürassier je zásoba celkem 42 nábojů, ale výzbroj tanku je ještě doplněna koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů.

Po vystřelení zásobníků se musí SK-105 stáhnout

Vlastnosti tanku vyžadují specifickou taktiku boje. Kvůli slabému pancíři se v žádném případě nemůže postavit jiným obrněncům čelem, ale musí na ně někde skrytě číhat. Následně je může zasypat velmi rychlou palbou, ale po vystřílení zásobníků se musí stáhnout, aby osádka munici doplnila, což je zdlouhavý úkol. SK-105 Kürassier může v tomto případě pomoci jeho rychlost, ale během dobíjení je v podstatě bezbranný.

Rakousko mělo těchto tanků ve výzbroji 286, ale celkem jich bylo vyrobeno kolem 700; zemi se je totiž dařilo exportovat. Ve výzbroji je měl Irák, dodnes je provozuje třeba Argentina, Maroko, Tunisko, ale i další státy. Belgická společnost OIP Sensor Systems má pak na skladě 112 těchto tanků a tvrdí, že by je mohla dodat i na Ukrajinu na pomoc proti ruské invazi. Zatím to ale není možné, protože by k tomu byl nutný souhlas rakouské vlády, která ho dosud neudělila.

Článek 112 zapomenutých rakouských tanků SK-105 Kürassier: jeden vypálí i 12 ran za minutu, do bojů na Ukrajině se ale dostat nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pokusy někde prorazit linii

Francouzské armádě se na začátku září 1914 podařilo zastavit postup německý vojsk na Marně. Následovala etapa, kdy se německé jednotky na straně jedné a spojenci složeni z vojsk Francie, Belgie a Velké Británie snažili stabilizovat frontu a vytvořit linii. To se do jisté míry povedlo a obě strany se začaly snažit na některém místě získat převahu a prorazit. Jedním z nich bylo Ypres v belgických Západních Flandrech. Srážky zde probíhaly od druhé poloviny října do druhé poloviny listopadu 1914.

Boje byly rozděleny do pěti fází, které se vyznačovaly různými útoky a protiútoky. Probíhaly v oblasti, kterou z velké části tvoří roviny, zemědělská půda, případně písečné pobřežní duny a různé kanály. Jednotky tak neměly příliš velké možnosti krytí. Zároveň zde byly políčka rozdělená živými ploty, jež znemožňovala útok jízdy. S tím vším se snoubila nedostatečná dopravní infrastruktura znemožňující kvalitní zásobování.

Britská palba z pušek byla smrtící

Němci se 11. listopadu u Nonne Bosschen pokusili o velikou ofenzivu, avšak ta byla zastavena palbou ručních zbraní. Ve srážkách kolem Ypres se osvědčila britská taktika rychlé střelby z pušky Lee-Enfield zvaná šílená minuta. Němci prý často hlásili, že postupovali proti husté kulometné palbě, jak rychle byli koseni. Když v polovině listopadu začalo mrznout, zhoršily se podmínky a oběma stranám kriticky docházelo střelivo, boje u Ypres nakonec ustaly.

iZdroj fotografie: William Barnes Wollen / Public Domain

Němcům se sice v bitvě podařilo zabrat nějaké území, ale za cenu ohromných ztrát. Nakonec ani po sérii útoků se jim nepodařilo prorazit linie a museli své snahy zanechat. Podle odhadů ztratily obě válčící strany v bitvě více než 100 tisíc mužů, aniž by dosáhly nějakého významného postupu. Mohly se i poučit, že pokud nedokážou rychle dostat na frontu dostatek sil a zásob, nemají šanci na úspěch. Zároveň se ukázalo, jak ohromné ztráty bude mít vedení operací v této formě. Situace trvala v podstatě další 4 roky.

Článek Krvavé koupele Velké války odstartovala první bitva u Ypres. Ani jedna ze stran se na čtyři roky nepoučila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F2000 může mít počítačový systém řízení palby

Výrobcem je společnost FN Herstal. Zbraň byla vyrobena z důvodu potřeby moderní a modulární pušky, vyvinuta byla v 90. letech 20. století a představena v roce 2001. Jedná se o plynovou selektivní palnou zbraň s designem bullpup, což znamená, že závěr a komora se nachází za spouští rovnoběžně s obličejem střelce, nikoli před ním, jak je tomu u většiny moderních konstrukcí vojenských pušek. To nejen zkracuje délku pušky, ale dělá z ní ideální volbu pro oboustranné střelce. 

F2000 je variabilní zbraní s řadou doplňků. Standardní předpažbí lze snadno vyměnit za integrovaný podhlavňový granátomet FN EGLM 40 mm. Jinak může být osazeno modulem M303, který střílí slzný plyn nebo značkovací projektily. Toto předpažbí lze také nahradit třemi lištami typu Picatinny pro různé doplňky, jako jsou laserové zaměřovače, taktické svítilny a vertikální rukojeti.

Puška může být údajně vybavena i patentovaným počítačovým systémem řízení palby, který vysoce zvyšuje přesnost střelby z granátometu. Tento doplněk ovšem na fotkách není vidět. Zaznamenané F2000 jsou v původní konfiguraci, jež není pro export, a je tedy jasné, že byly dodány přímo z Belgie. Novější verze pro zahraniční klientelu obsahují celou paletu doplňků.

Bullpup systémem budoucnosti?

Zbraň, kromě Belgické armády, používají armády Polska a Španělska. Další známí kupci jsou z Blízkého východu a Asie, z těchto zemí žádná vojenská pomoc na Ukrajinu neproudí. Není úplně jisté, zda je F2000 skutečně součástí balíčku pomoci z Bruselu. Ten potvrdil dar 5 000 útočných pušek typu FNC, 200 protitankových zbraní a 3 800 tun paliva. UWT ovšem hovoří o čísle 10 000 na kontě útočných pušek.

V každém případě je výskyt F2000 na Ukrajině potvrzením rozsáhlé palety zbraní, které ukrajinská armáda používá, a evidentně cest, jak se zbraně na Ukrajinu dostávají, je celá řada. Je již veřejným tajemstvím, že řada zahraničních dobrovolníků jezdí domů kvůli nákupu zbraní a vybavení pro sebe, případně pro své jednotky. S narůstajícími čísly vojáků v ukrajinské armádě poptávka po ručních zbraních převýšila nabídku.

Volodymyr Zelenskyj zveřejnil, že v pravidelných složkách ukrajinské armády se v současnosti nachází 700 000 mužů a žen, ale číslo bude pravděpodobně ještě vyšší a zřejmě nejsou započítány soukromé bataliony. To vše zvyšuje potřebu munice a zbraní. Ukrajinské ozbrojené síly samy zastávají trend útočných pušek se systémem bullpup, vyrábějí svou pušku Maljuk, která už pochopitelně jako střelivo používá standardní munici NATO, stejně jako F2000.

Jak moc může systém bullpup ovlivnit vývoj útočných pušek v budoucnosti?

Zdroj: TheDrive, Military-Today

Článek Ukrajinci zřejmě dostali 10 000 pušek z Belgie, včetně futuristických F2000. Moderní zbraň může vystřelovat i 40mm granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální střelivo pro PWD

Myšlenka na takovou pistoli se vlastně zrodila z jiného projektu. Na konci 80. let začalo NATO hledat střelivo pro zbraň typu PDW (personal defence weapon – osobní obranná zbraň), které by bylo silnější než klasický pistolový náboj 9 x 19 milimetrů. Jde o zbraně silnější než běžné pistole. Jednou z požadovaných schopností nového střeliva měl být průnik některými typy neprůstřelných vest. Měla také návazně vzniknout zbraň kategorie PDW, která by byla dostatečně lehká.

iZdroj fotografie: Uživatel Bobbfwed / Creative Commons / CC BY-SA

Belgická společnost FN Herstal proto začala s vývojem nové osobní obranné zbraně P90 a nábojů 5,7 x 28, které by se do ní používaly. V roce 1993 byl původní náboj pozměněn a projektil o hmotnosti 2 gramy byl o něco kratší. Prachová náplň v náboji se tím zvětšila a zajišťovala mu velmi vysokou úsťovou rychlost, čím se zvýšila i přesnost a možnost prorazit kevlarové vesty.

Společnost FN začala ale i s vývojem pistole, která by mohla toto nové střelivo používat. Výsledkem byla pistole nazvaná FN Five-seveN. Poprvé začala být používána v roce 2000, kdy si první kusy objednala kyperská národní garda. Zbraň byla původně určena jen pro armádní a policejní jednotky, ale v roce 2004 vznikla i verze pro civilní použití.

Přesná a neobyčejně lehká

Na pistoli je unikátních hned několik věcí. První je střelivo, které jí díky vysoké úsťové rychlosti po výstřelu dodává velmi velkou přesnost. Druhá je hmotnost, která s plným 20ranným zásobníkem činí jen 744 gramů. Pro představu, plně nabitá legendární česká pistole CZ-75 má 1 300 gramů. Nízké hmotnosti pistole FN Five-seveN bylo dosaženo použitím mnoha plastů na zhotovení méně namáhaných částí zbraně, i když hlavní části jsou samozřejmě kovové.

Pistole je dlouhá 208 milimetrů, o dva milimetry více než CZ-75. Je jednočinná a vyznačuje se i mimořádně malým zpětným rázem, což ji činí komfortní při používání. Snadno ji mohou ovládat i leváci, pojistka je na obou stranách a ovládání vysouvání zásobníku lze jednoduše otočit. Trochu neobvyklý tvar má rukojeť, protože střelivo je delší než běžné pistolové náboje, ale úchop je i tak velmi příjemný.

iZdroj fotografie: Uživatel ROG5728 / Creative Commons / CC BY-SA

Prodej této pistole i pro civilní sféru vyvolal mnoho kontroverzních názorů. Opět se objevili hlasití odpůrci, kteří namítali, že ji mohou využívat zločinci v boji s policisty, jimž pak neprůstřelné vesty nebudou k ochraně stačit. Nicméně právě proto je střelivo, které vlastností prostřelit neprůstřelnou vestu disponuje, dostupné jen ozbrojeným složkám. A znovu se potvrdilo staré pravidlo, jež odpůrci zbraní v rukou civilních osob tak neradi slyší.

Totiž že nejnespolehlivější na jakékoli střelné zbrani je člověk, který mačká její spoušť. V několika případech opravdu byla tato nová zbraň k zločinu použita, ale ukázalo se, že jde o pouhé výjimky a do rukou zločinců se podle vyšetřování s největší pravděpodobností dostala ilegální cestou z armádních složek, nikoli nákupem v civilním obchodě se zbraněmi. A tomu žádné restrikce při prodeji zbraní civilním osobám nemohou nikdy zabránit.

Jak moc nebezpečná je podle vás FN Five-seveN na civilním trhu?

Zdroj: Range365

Článek FN Five-seveN vyvolává zjitřené diskuse. Díky speciálnímu armádnímu střelivu dokáže překonat dnešní neprůstřelné vesty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Národní garda se změnila v armádu

Krátce po svém založení Belgie zřídila jen národní gardu, ale ta se ukázala nedostatečná. Belgie proto začala budovat opravdovou armádu, do níž bývali rekrutováni hlavně muži z chudých vrstev. Belgický expediční sbor se pak v roce 1864 účastnil bojů v Mexiku na straně Francie. Belgičtí dobrovolníci, kteří přežili porážku v Mexiku, se vrátili domů po popravě císaře Maxmiliána právě včas, aby v letech 1870–1871 zajistili hranice s Německem a Francií, když hrozilo, že se do země přelije francouzsko-pruský konflikt.

iZdroj fotografie: Charles Dominique Oscar Lahalle / Public Domain

Vlastní síly pak musela Belgie poslat i do své kolonie, kterou považoval tehdejší král Leopold II. za své osobní vlastnictví, do Belgického Konga. Pacifikování domorodců jim však čest nedělalo, nicméně nejvíce se tam smutně proslavili především soukromí vojáci krále Leopolda II. v jednotkách Force Publique. Po všech vojácích zbylo v letech 1885 až 1909 přes 10 milionů mrtvých domorodců a velké množství zmrzačených dětí, jimž například usekávali ruce, když neplnily pracovní kvóty při sběru kaučuku.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Na začátku 20. století prošla belgická armáda reformou a v roce 1913 byla zavedena všeobecná branná povinnost. A tak sice měla armáda v předvečer první světové války ve svých útvarech 117 tisíc mužů, ale ti nebyli řádně vycvičeni a vyzbrojeni. Plán obrany Belgie se opíral i o několik pevností, například v Lutychu. Když ale na Belgii v roce 1914 zaútočilo 600 tisíc německých vojáků, neměla šanci. Přesto se jí hlavně u Lutychu podařilo asi na deset dní útok zadržet, dokud německé „Tlusté Berty“ nezničily pevnostní systém Lutychu.

Belgické jednotky se formovaly ve Francii (1914–1918) a ve Velké Británii (1939–1945)

Belgičané pak po boku Francie a Velké Británie bojovali celou první světovou válku proti Německu. Účastnili se bojů nejen v Evropě, ale i v Africe. Mezi oběma světovými válkami však země na své obraně opět příliš nepracovala. Znovu se soustředila na budování pevností, i když se v první světové válce ukázaly jako neefektivní. Nacistická vojska pak v roce 1940 během 18 dní belgickou armádu porazila. Část vojáků pak uprchla do Velké Británie, kde vytvořili třeba dvě belgické stíhací perutě RAF nebo 1. belgickou pěší brigádu.

iZdroj fotografie: Ministry of Information / Public Domain

Díky opakované historické zkušenosti vedení země po druhé světové válce pochopilo, že je zapotřebí v Evropě mít nejen vlastní moderně vyzbrojenou armádu, ale že se musí zapojit do nějakého systému kolektivní obrany, dvoustranné dohody nemusí stačit. Tuto představu naplnilo od roku 1949 NATO. V současnosti mají moderní belgické ozbrojené síly integrované v NATO čtyři hlavní složky. Jsou jimi pozemní síly, letectvo, námořnictvo a zdravotní služba. V belgické armádě slouží necelých 50 tisíc mužů a žen.

Ruční zbraně má země vlastní

V pozemních silách slouží přes 20 tisíc vojáků. Mají moderní západní výzbroj. Belgie, především společnost FN Herstal, je známým světovým výrobcem ručních zbraní. Belgická armáda tak disponuje třeba domácími útočnými puškami FN SCAR nebo kulomety FN Minimi. Používá například obrněné vozy Piranha IIIC a rozhodla se nakoupit francouzské houfnice Caesar.

iZdroj fotografie: Uživatel ToXiiC BeAsTT / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavní silou belgického letectva jsou stíhací letouny F-16. Těm ale bude končit životnost, a země se je proto rozhodla nahradit letadly páté generace F-35, kterých by měla nakoupit 34. Letectvo disponuje i šesti vojenskými transportními letadly Airbus A400M a podílí se na kapacitě jednoho vzdušného tankovacího a dopravního letounu Airbus A330 MRTT. Že velení armády v Belgii sleduje nové trendy potvrdilo objednávkou čtyř dronů MQ-9.

iZdroj fotografie: Uživatel Blueshade / Creative Commons / CC BY-SA

Protože Belgie je přímořským státem, disponuje i válečným námořnictvem. Jeho hlavní bojovou sílu tvoří dvě fregaty nizozemské konstrukce Leopold I. a Luise-Marie. Ty mají ve výzbroji protiletadlové rakety Sea Sparrow, protilodní střely Harpoon a protiponorková torpéda. Dále má pět minolovek a řadu hlídkových člunů.

Jaký je váš názor na belgickou armádu – v čem je silná a slabá?

Zdroj: Military-history

Článek Historie Belgii opakovaně poučila, že je třeba mít moderní armádu. Nyní je pevnou součástí NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.