Proč Rusové Azov nenávidí víc než kteroukoli jinou jednotku

Azov je pro Moskvu trojitá provokace. V roce 2014 patřil k jednotkám, které vytlačily proruské síly z Mariupolu. V roce 2022 se jeho obrana ocelárny Azovstal stala jedním z nejsilnějších symbolů ukrajinského odporu. A v srpnu 2022 ruský Nejvyšší soud vyhověl žalobě generální prokuratury a označil Azov za „teroristickou organizaci“, nálepku, kterou Moskva následně zneužívala i proti válečným zajatcům z Mariupolu, jak upozornila Human Rights Watch.

Jenže dnešní Azov už není dobrovolnický prapor z Majdanu. Je to sborové uskupení Národní gardy s více brigádami a vlastním 41. plukem bezpilotních systémů „Pilum“. Reuters ho řadí mezi nejpokročilejší ukrajinské formace v dronové válce. Moskva tedy nesnáší jednotku, která je zároveň symbolem i reálnou hrozbou. A právě ta reálná hrozba teď dopadá na ruské cisterny.

Jak probíhalo první „Peklo“

Chronologie je přesná a dobře zdokumentovaná. 2. července 2026 Azov zveřejnil teaser: „Peklo, již brzy.“ O deset dní později, 12. července, přišel detailní popis operace proti palivové bázi v Novoamvrosiivce, necelých dvacet kilometrů od ruské hranice.

Útok nebyl jednorázový výbuch. Šlo o promyšlenou sekvenci, která systematicky rozebírala schopnost depa fungovat:

• Krok první: Dron zničil jeřáb určený k odklízení kolejí, aby Rusové nemohli uvolnit trať.
• Krok druhý: Další úder vyřadil lokomotivu na neodtažitelném místě, kolej zůstala zablokovaná.
• Krok třetí: Zásah trafostanice odřízl depo od elektrického napájení.
• Krok čtvrtý: Teprve potom přišly údery na samotné palivové nádrže.

Podle Ukrajinské pravdy šlo o drony Hornet s doletem až 160 kilometrů a bojovou částí do 4,5 kilogramu, střednědosahové prostředky ideální na cisterny, nákladní vozy a lehčí logistickou infrastrukturu. Azov se na jejich úpravách sám podílel.

Výsledek: báze v Novoamvrosiivce přestala fungovat. Rusové ji opustili.

„Peklo 2″ – od jednoho bodu k celé síti

17. srpna 2026 Azov oznámil druhou operaci. Tentokrát už nešlo o chirurgický zásah jednoho depa. „Peklo 2″ cílilo na více bodů palivového skladování a zásobování v okupované části Doněcké oblasti. Azov ve svém oficiálním oznámení uvedl, že měsíc po prvním varování Rusové stále používali tytéž objekty. Teď z nich zbyly jen hořící body na mapě.

Přesný počet zasažených cílů Azov nezveřejnil. Ale logika operace je čitelná: nejde o efektní jednorázový výbuch pro sociální sítě, ale o soustavné ničení infrastruktury, bez které se ruská frontová technika nepohne. Palivo je nejviditelnější a nejnutnější článek každé armádní logistiky. Cisternu neschováte do lesa. A když ji zničíte, tank bez nafty je jen kus oceli.

Obě operace navíc zapadají do širší kampaně. Už 10. června 2026 Azov spolu s dalšími složkami zasáhl mariupolský přístav a vyřadil mu elektřinu i palivové zázemí. Reuters popsal, že Azov systematicky napadá klíčové zásobovací trasy, silnici M14 z Rostova přes Mariupol, H20 na Doněck i obchvat doněcké aglomerace. „Peklo“ a „Peklo 2″ jsou součástí téhle doktríny, ne izolovaný nápad.

Co to znamená pro ruskou frontu na Donbasu

„Kompletní zhroucení zásobování“ je potřeba číst přesně. Nezhroutila se veškerá ruská logistika na celém Donbasu, to by znamenalo okamžitý kolaps fronty, a ten se nekonal. Zhroutily se konkrétní palivové uzly a jejich obslužná síť. Lokálně a funkčně.

Jenže právě lokální kolaps má kumulativní efekt. Analytička Emily Ferrisová z britského think-tanku RUSI popisuje dopady takto: Rusové jsou nuceni k delším objížďkám, většímu rozptylu vozidel, nočním přesunům a jízdě po sekundárních cestách. Každý z těchto kroků zvyšuje čas, náklady i pravděpodobnost dalšího zásahu. Reuters hodnotí efekt jako „kumulativní, nikoli jednorázově rozhodující“, tedy jako něco, co ruskou armádu nezastaví jedním úderem, ale postupně jí zdražuje a zpomaluje každý pohyb.

Pro donbaskou frontu to znamená konkrétní věc: pomalejší doplňování paliva a munice, delší okna mezi útoky, nižší tempo přesunů. Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě, ale na Donbasu ji zadržuje menší ukrajinská síla, která rozdíly stírá právě tímhle typem inovací, dronovými údery na měkké břicho logistiky.

Laboratorní válka proti palivu

Azov v roce 2026 překlápí vlastní legendu do něčeho velmi praktického. Už to není jen symbol Mariupolu a Azovstalu. Je to jednotka, která má vlastní dronový pluk, upravuje si drony, plánuje vícekrokové operace proti logistické infrastruktuře a veřejně dokumentuje výsledky. Rusko proti němu vede propagandistickou kampaň, ale propagandou se rozbitá trafostanice neopraví a zničená cisterna se nenaplní.

Česká republika se na této konkrétní operaci přímo nepodílela, ve veřejných zdrojích taková vazba neexistuje. Ale česká muniční iniciativa, výcvik ukrajinských vojáků a příspěvky do Dronové koalice NATO jsou součástí systému, který Ukrajině umožňuje vést právě tenhle typ války. Jedna ruka drží frontu, druhá pálí do zásobovacích tras za ní.

Palivo je krev každé armády. Azov teď Rusům na Donbasu pouští žilou, systematicky, opakovaně a s chirurgickou přesností. A dokud bude mít drony a cíle, nemá důvod přestat.

Článek Azov, který Rusové tak nesnáší, spustil operaci „Peklo 2“. Na Donbasu se okupantům kompletně zhroutilo zásobování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké řeči, pomalý postup

Kremelský narativ o blížícím se pádu Donbasu stojí na jednoduchém triku: zveličovat každý dílčí zisk a zamlčovat cenu, kterou za něj ruská armáda platí. Analytici z ISW to 1. srpna 2026 pojmenovali přímo: ruské ministerstvo obrany a státní média nafukují počet obsazených obcí, aby zakryly pomalé tempo ofenzivy a mimořádně vysoké ztráty.

Čísla mluví jasně. Britský zástupce při OBSE s odkazem na zpravodajské hodnocení GCHQ v červnu 2026 uvedl, že od začátku invaze padlo téměř půl milionu ruských vojáků. Územní zisky se přitom v roce 2026 zpomalily. Červencová ztrátovost byla podle ISW dosud nejvyšší v celém roce, a operačně významný průlom nepřinesla.

Gerasimov mluví o bojích v Dobropillji, ale ISW k 1. srpnu neviděl potvrzený posun v tamním taktickém prostoru, přestože proruští milblogeři hlásili další zisky. Proruský komentátor Stanislav Krapivnik na sociálních sítích spekuluje o obcházení Kramatorsku i Slavjansku, ale jeho predikce stojí na přáních, ne na ověřitelných datech. Mezera mezi moskevským vyprávěním a realitou na frontě je stále širší.

Orechov: logistická pevnost, která drží

Orechov není jen tečka na mapě. V roce 2023 odtud vycházela ukrajinská protiofenziva směrem na jih. V létě 2026 se role obrátila: teď je to Rusko, kdo na město tlačí, a Ukrajina, která ho brání. Strategický význam je přitom jasný: Orechov leží na hlavní logistické ose směrem k Záporoží a funguje jako uzel, bez kterého se ruský postup na západ zadrhne.

Rusko to ví, a proto nesází jen na pěchotu. 3. srpna 2026 ISW potvrdil úder na most na silnici T-0803 přímo v Orechově, pokus přeříznout hlavní zásobovací tepnu města. Cílem není jen obsadit bod na mapě, ale systematicky dusit logistiku a proměnit ukrajinskou obranu v dražší a křehčí proces.

Jenže to zatím nefunguje tak, jak by si Moskva přála. Ukrajinský generální štáb k 4. srpnu hlásil dvě odražené ruské snahy o postup na orichivském směru. ISW ve dnech 2. a 3. srpna neviděl potvrzený ruský průlom v západní Záporožské oblasti. Obrana je pod tlakem, ale drží.

Jak se Ukrajinci „mstí“

Slovo „msta“ tu neznamená velký manévr ani protiofenzivu. Znamená systematické ničení všeho, co Rusové do sektoru pošlou.

Klíčovou roli hraje 118. mechanizovaná brigáda. Její komunikační důstojník koncem července 2026 popsal pro ArmyInform rozbitý mechanizovaný útok na vesnici Malá Tokmačka u Orechova. Ruské obrněnce nedojely ani k prvním pozicím. Zbytky útočných skupin, rozptýlené pěšáky, pak Ukrajinci lovili po okolí ještě celý další den.

V červnu 2026 dronaři téže brigády sestřelili 61 ruských průzkumných dronů Molnija za jediný den. Šedesát jedna. To není náhoda ani štěstí, to je funkční antidronový systém v akci.

A právě tohle Rusy frustruje nejvíc. Jejich vlastní narativ slibuje rozhodující bitvu a rychlý kolaps, ale realita u Orechova vypadá jako drahá opotřebovací zóna, kde za každý kilometr platí technikou, časem a lidmi.

Obrana není jen zákopy, je to systém

Ukrajinská „pevná obrana“ v roce 2026 vypadá zásadně jinak než zákopová válka z učebnic. Guardian v červencové reportáži popsal princip, na kterém stojí celý ukrajinský pevnostní pás v Donbasu: smrtící zóny, antidronové sítě, překážky a permanentní průzkum.

U Orechova to funguje podobně, i když terén je otevřenější než v městské zástavbě Kramatorsku. Ukrajinské ministerstvo obrany v červenci 2026 oznámilo, že od začátku roku vybudovalo přes tisíc kilometrů antidronového krytí klíčových frontových silnic. Zásobovací trasy tak nejsou bezbranné: řidiči jedou pod sítěmi, které zachytávají ruské FPV drony dřív, než stihnou zasáhnout cíl.

Současně platí, že obrana je pevná, nikoli pohodlná. Úder na most v Orechově ukazuje, že Rusko se snaží logistiku města postupně škrtit. Pád Orechova by otevřel cestu k dělostřeleckému a dronovému tlaku na přístupy k Záporoží. Ale i kdyby k němu došlo, další ruský postup by s vysokou pravděpodobností narazil na stejný model obrany: vrstvy překážek, krytých tras a smrtících zón.

Proč na tom záleží i Česku

Boje u Orechova nejsou jen vzdálená frontová epizoda. Jsou argumentem v debatě, která se vede i v Praze.

Česká muniční iniciativa, která od roku 2024 dodává Ukrajině dělostřelecké granáty nakoupené po celém světě, podle vládního prohlášení z ledna 2026 pokračuje, pokud ji financují partnerské státy. Čím větší je ruský tlak na Orechov i na pevnostní pás v Donbasu, tím silnější je argument, že Ukrajina potřebuje především trvalý přísun munice a antidronových prostředků, ne jednorázová gesta.

Z Donbasu mezitím přicházejí i civilní důsledky ruského tlaku. Doněcká oblastní správa v červnu 2026 rozšířila nucenou evakuaci rodin s dětmi z částí Slavjansku a Kramatorsku. Válka se nezastavila. Ale ani nezrychlila tak, jak Moskva slibuje.

Rusko mluví o osudu Donbasu, jako by šlo o hotovou věc. U Orechova za ten „osud“ platí rozbitými obrněnci, sestřelenými drony a mrtvými pěšáky, které Ukrajinci loví po stepních posádkách. Cena roste, průlom nepřichází.

Článek Rusové básní o pádu Donbasu, ale marně krvácejí před pevnou obranou. Ukrajinci se jim u Orechova mstí, a to je štve se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Propaganda versus geolokace: kde Kreml narazil

Ruské ministerstvo obrany a navázaní vojenští blogeři v červnu a červenci opakovaně rámovali lokální zisky (například boje u Pervomaryivky) jako strategický zlom otevírající cestu na Kramatorsk. Denní svodka ruského MO z 21. června uváděla obec mezi místy bojů skupiny „Jug“, ale přímé a ověřitelné tvrzení o jejím „dobytí“ se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit.

A právě tady propaganda narazila. ISW ještě 5. července konstatoval, že v daný den neeviduje potvrzené ruské postupy v kramatorském sektoru, a zároveň upozornil na možné AI-upravené materiály šířené ruským MO k podpoře tvrzení o velkých ziscích u Kostjantynivky. Ukrajinský analytický projekt DeepState šel ještě dál: 27. července vyčíslil, že tempo ruského postupu v sektorech Dobropillja, Kostjantynivka, Kramatorsk a Slovjansk kleslo z 17,33 km² na 6,92 km² za týden. Už v polovině června přitom uváděl, že postup na Kramatorsk a Kostjantynivku se „téměř zastavil“.

Moskva se snaží prodat dojem, že už stojí u bran města. Dostupná data ale ukazují draze vykupované ukusování obrany, ne hotový zlom.

Jak Ukrajinci drtí infiltrační skupiny

Slovo „drtí“ neznamená hollywoodskou protiofenzívu s tankovými klíny. Znamená systematické opotřebování. Ukrajinská 24. mechanizovaná brigáda na kramatorském směru koncem června popsala, jak se ruská taktika změnila: útočí už ne čety, ale skupinky o několika vojácích, někdy i jednotlivci. Důvod je prostý: větší formace nepřežijí. Drony a dělostřelectvo je ničí dřív, než se dostanou k ukrajinským pozicím. Logistika nepřítele kolabuje, ztráty rostou.

ISW 5. července zaznamenal konkrétní ukrajinské protiakce: údery na Rusy obsazené budovy v severovýchodní Kostjantynivce a Novodmytrivce po infiltračních misích. Nejde o velké manévrové operace, ale o tvrdé, cílené protiúdery, které brání Rusům konsolidovat jakýkoli lokální zisk. Ukrajinské síly zároveň držely pozice jihozápadně od Kostjantynivky, včetně prostoru u Stepanivky.

Výsledek v číslech: tempo postupu se v závěru července propadlo na méně než polovinu. Pro armádu, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, je to výsledek, který se těžko prodává jako úspěch.

Kramatorsk pod dronovým terorem

Ticho na mapě neznamená bezpečí ve městě. Mluvčí 56. brigády v červenci popsala, že i v relativně klidnějších hodinách Rusko systematicky terorizuje Kramatorsk drony a leteckými útoky. Cílem jsou i auta na trase Slovjansk–Kramatorsk. Město, kde podle doněcké oblastní vojenské správy stále žije asi 50 tisíc lidí, čelí permanentnímu tlaku.

ACAPS ve své zprávě z června 2026 označil kramatorský rajon za oblast s nejvyšším počtem bezpečnostních incidentů a rostoucími omezeními pro humanitární organizace. Fronta se přiblížila do 15 kilometrů od větších měst rajonu. Evakuace pokračují; jen během jednoho červencového dne úřady přepravily stovky lidí z frontových komunit.

Kramatorsk a Slovjansk mají těžké fortifikace a jsou výrazně větší než většina měst, která Rusko od roku 2022 obsadilo. K pádu by nestačil lokální zisk jedné vesnice. Rusko by muselo prolomit celý obranný pás Kostjantynivka–Družkivka, přerušit zásobovací trasy a udržet koordinovaný tlak na několika osách najednou. Nic z toho se zatím neděje.

Proč Kreml lže právě o Kramatorsku

Generál Syrskyj označil slovjansko-kramatorskou aglomeraci za jeden z klíčových a nejžhavějších úseků fronty. ACAPS ji popisuje jako hlavní bariéru ruských ambicí ovládnout celý Donbas. Právě proto je pro Moskvu informačně tak cenné budit dojem, že obranný pás už láme, i když data říkají opak.

Nejde přitom o abstraktní záležitost. Ministr obrany Jaromír Zůna v červnu v Berlíně zdůraznil pokračování české muniční iniciativy a vazbu ukrajinské odolnosti na bezpečnost východního křídla NATO. Ministr zahraničí Jan Lipavský ve svém projevu zasadil program podpory Ukrajiny do rámce let 2026–2030. Praha veřejně spojuje obranu Kramatorsku s obranou Evropy, a data z fronty zatím tuto linii potvrzují.

Jak rozeznat propagandu od reality

Při sledování zpráv z kramatorského úseku pomáhá jednoduchý filtr:

• Je k tvrzení geolokovaný obrazový důkaz?
• Potvrzuje ho konzervativní OSINT mapa s obvyklým zpožděním?
• Neplete si zdroj lokální taktický zisk s operačním průlomem?
• Nevychází informace výhradně z ruského MO nebo milblogerů?

U Kramatorsku platí tato pravidla dvojnásob. ISW sám upozornil na možné AI-upravené materiály v ruské propagandě. Triumfalistická tvrzení bez vizuální opory mají nejnižší váhu, a právě z nich Kreml staví svůj narativ o blížícím se pádu města.

Kramatorsk stojí. Jeho obránci platí za každý den vysokou cenu, ale platí ji i útočníci, a ti si to na rozdíl od svého ministerstva obrany nemohou dovolit ignorovat.

Článek Ruská propaganda u Kramatorsku narazila, Kreml je ulhaný. Ukrajinci drtí okupanty a tvrdými protiútoky drží pozice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spor, který předběhl svou dobu

Kurská operace začala 6. srpna 2024 jako odvážný průnik na ruské území. Překvapení se podařilo, úvodní fáze přinesla podle tehdejšího vrchního velitele Oleksandra Syrského přes dvacet tisíc ruských ztrát a více než jedenáct set zničených kusů techniky za první tři měsíce. Jenže časem se ukázaly limity. Po šesti měsících Ukrajina podle analytické skupiny DeepState držela v Kurské oblasti necelých 400 km², logistika se stala klíčovým problémem a předmostí se postupně zmenšovalo. Do května 2025 ukrajinské oficiální zdroje uváděly přes 63 tisíc ruských ztrát na kurském směru, číslo obrovské, ale vykoupené i ukrajinskou cenou, jejíž přesný personální součet nikdy veřejně nezazněl.

Iškulovův odpor proti nasazení brigády do této operace tedy nebyl zbabělost. Byl to spor o přiměřenost úkolu. A jeho obavy se přinejmenším částečně potvrdily. Jak tehdy napsal Politico, proti kurské operaci měl výhrady i bývalý vrchní velitel Valerij Zalužnyj. Syrskyj ale nesouhlas potrestal. Iškulov odešel do pozadí.

Nový velitel, starý důstojník

Dne 22. července 2026 podepsal prezident Zelenskyj dekret o odvolání Syrského z funkce vrchního velitele. Téhož dne ho nahradil Mychajlo Drapatyj, generál, který veřejně zařadil Iškulova mezi silné velitele vyrostlé právě v DŠV. Personální signál byl jasný: bojová reputace a důvěra mužstva mají znovu váhu.

Podle dostupných zpráv Iškulov v srpnu 2026 přebírá velení 11. armádního sboru. Oficiální jmenovací rozkaz se v otevřených zdrojích zatím nepodařilo dohledat; ještě 18. července 2026 byl jako velitel sboru veden Oleksij Maistrenko. Jisté ale je, kam sbor míří a co drží.

Opevněný pás: poslední velký obranný val

Jedenáctý armádní sbor od 26. července 2025 řídí síly na slovjanském a kramatorském směru. Nejde o okrajový úsek. Jde o páteř takzvaného opevněného obranného pásu, který zahrnuje uzel Lyman–Slovjansk–Kramatorsk–Druživka–Kostiantynivka. Podle briefingu americké Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (CSCE) by ztráta tohoto pásu dala Rusku ekonomicky i operačně cenné území a odrazový můstek pro další tlak směrem na Charkov a Dnipro.

A Rusko tlačí. DeepState na konci července 2026 popisoval infiltrace ruských sil do Kostiantynivky a rostoucí tlak na celý slovjansko-kramatorský front. Na ose Jampil–Minkivka se rýsuje další možný směr útoku. Začátkem srpna se ruský postup v sektorech Dobropillja–Kostiantynivka–Kramatorsk–Slovjansk sice zpomalil na necelých 7 km² týdně oproti více než 17 km² v týdnu předchozím, ale neskončil. Obrana drží. Zatím.

Proč zrovna on a proč zrovna teď

Jeden velitel nenahradí chybějící munici, lidi ani systém rotací. Iškulov sám ruský postup nezastaví. Ale na sborové úrovni, tam, kde se koordinují brigády, řeší logistika 155mm granátů a nasazují robotické systémy, může kvalita velení rozhodnout o tom, jestli obrana zpomalí útočníka o dny, nebo o týdny. A na opevněném pásu se počítá každý den.

Slovo „masakr“ v kontextu tohoto úseku není o jednom zveřejněném Iškulovově triumfu. Je o logice opotřebovací války, kde obě strany platí krvavou cenu za každý kilometr. Současný velitel 80. brigády Mychajlo Kurač mluví o poměru ztrát až 1:10 nebo 1:15 ve prospěch Ukrajiny na kurském pomezí, kde část brigády stále operuje. Na donbaském směru takové číslo veřejně nezaznělo, ale právě proto tam Drapatyj posílá důstojníka, který si reputaci tvrdého a efektivního velitele vybudoval v poli, ne v kanceláři.

Co říká návrat o stavu ukrajinského velení

Drapatého tah není jen personální korekce. Je to signál dovnitř armády: důstojník, který se postavil proti rozkazu kvůli ochraně svých lidí a byl za to potrestán, se vrací do klíčového velení. V armádě, kde se vojáci za svého velitele veřejně postavili (což není běžné v žádné armádě na světě), tohle rezonuje. Zda se signál promění v měřitelný obrat na frontě, ukáže až bojiště. Ale směr je čitelný.

Kramatorsk a Slovjansk stojí. A jejich obraně teď velí muž, kterého se Syrskyj zbavil, protože nechtěl posílat své lidi do operace, jejíž rizika se později potvrdila. Ironie války: někdy právě ti odstavení vědí nejlíp, jak bránit.

Článek Generál, kterého Syrskyj degradoval, teď děsí ruské orky na nejtěžším úseku fronty na Donbasu. Je to masakr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gerasimovovo hlášení versus terén

Scéna vypadala jako z učebnice kremelské informační války. Putin navštívil velitelské stanoviště, Gerasimov mu přednesl hlášení o „osvobození“ Kostiantynivky a provládní server Vzgljad okamžitě přidal citaci generálplukovníka Sergeje Rudského, že přední jednotky už vyšly k Dobropillji a míří na Družkivku. Vše najednou, vše koordinovaně.

Jenže ISW ještě téhož dne napsal, že Putinovo tvrzení odporuje dostupným důkazům. Conflict Intelligence Team ve svém týdenním přehledu za 29. červen až 6. červenec hodnotil většinu města jako sporné území, o které se aktivně bojuje. Některá ruská videa s vlajkami u městských budov mohla být podle CIT dokonce generovaná umělou inteligencí. Vlajka na střeše neznamená kontrolu nad městem, stejně jako selfie na letišti neznamená ovládnutí vzdušného prostoru.

Město, které „padlo“, ale stále bojuje

Jak vypadala situace o týden později? Mapa DeepState k 9. červenci stále ukazovala ukrajinskou kapsu uvnitř Kostiantynivky, jak doložil přehled Russia Matters. Nezávislá Meduza 8. července situaci shrnula střízlivě: Rusko město jednoznačně nezískalo, ale ani ukrajinská kontrola už nebyla plná. Realita ležela někde v šedé zóně, daleko od triumfálního tónu Gerasimovova hlášení.

A 12. července? Ukrajinský generální štáb evidoval 19 ruských útoků na kostiantynivském směru, 23 na slovjanském a 10 na kramatorském. Město, které mělo být dávno dobyto, zůstávalo aktivním bojištěm. Velitel operačního velení „Východ“ Viktor Nikoljuk připustil infiltraci ruských skupin, ale odmítl tezi o obklíčení a řekl, že při pokračujícím zásobování se Kostiantynivka udrží.

Propagandistická teze o „zlomené víře“

Tvrzení, že ukrajinští vojáci už nevěří v udržení Donbasu, má konkrétního autora. Jmenuje se Dmitrij Stěšin, je válečným zpravodajem prokremelského deníku Komsomolskaja pravda a 23. června 2026 napsal, že „ve VSU málokdo věří, že se podaří udržet Donbas“. Žádný průzkum, žádná data, žádné přímé citace vojáků. Komentář jednoho propagandisty se stal stavebním kamenem narativu, který měl přesvědčit západní veřejnost o nevyhnutelném kolapsu.

Moskva tu nehrála o popis bojiště. Hrála o percepci, a to ve třech vrstvách:

• Tlak na Západ: vytvořit dojem, že další vojenská pomoc Ukrajině je zbytečná, protože obrana se stejně hroutí.
• Dojem nevyhnutelnosti: naznačit, že po Kostiantynivce padne Družkivka, pak Kramatorsk, pak Slovjansk, jako domino.
• Domácí legitimizace: zakrýt vysoké ztráty a pomalé tempo postupu vítězným příběhem pro ruské televizní diváky.

Podobný propagandistický vzorec se v této válce objevuje opakovaně. ISW dokumentuje, že Putin, Gerasimov a další velitelé od ledna 2026 nejméně jednou měsíčně nadsazují rozsah ruských postupů.

Jak to vidí česká média a kde ověřovat

Česká média v tomto případě obstála. Novinky ruské tvrzení popsaly jako lež vyvrácenou ukrajinským generálním štábem a ISW. ČT24 pracovala s rámcem „šedé zóny“, ne hotového dobytí. Centrum proti hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR dlouhodobě řadí narativy o údajném kolapsu ukrajinské obrany mezi typické dezinformační linky.

Kdo chce stav fronty sledovat bez ruského filtru, má k dispozici solidní nástroje:

• DeepState — mapa kontaktní linie aktualizovaná v reálném čase.
• ISW/CTP — denní analytické hodnocení s ověřenými zdroji.
• Suspilne — průběžné frontové souhrny s citacemi ukrajinského generálního štábu.
• StopFake CZ — česká verze projektu na vyvracení ruských dezinformací, podporovaná MZV ČR.

Co je skutečně v sázce

Situace kolem Kostiantynivky je vážná, to nikdo nezpochybňuje. Ruský tlak běží po více osách současně, počty útoků na slovjanském směru jsou vyšší než na kramatorském a logistická pozice ukrajinské obrany se komplikuje. Pád Družkivky by výrazně otevřel jižní vstup do aglomerace Kramatorsk–Slovjansk a zhoršil manévrovací prostor. Ale mezi „je to těžké“ a „Donbas je ztracený“ leží propast, kterou Kreml záměrně zasypává předčasnými vítězstvími.

Moskva 3. července nepopisovala realitu. Vyráběla ji, pro kamery, pro západní komentátory, pro vyjednávací stůl, který možná jednou přijde. Kostiantynivka zatím stojí jako bojiště, ne jako ruská trofej.

Článek „Po pádu Konstantinovky už Ukrajinci nevěří, že Donbas udrží,“ hlásají Rusové, kteří ji dodnes neovládají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní kotva pod palbou: Kosťantynivka jako klíč k celému pásu

Kosťantynivka je nejjižnější z čtveřice měst a právě sem Rusko směřuje hlavní úder. Podle ISW se ruské jednotky infiltrovaly do zhruba 37 procent městského prostoru. Nejde přitom o klasický frontální útok; Rusové se pokoušejí město sevřít kleštěmi a odříznout od zásobovacích tras vedoucích severně přes Družkivku.

Čísla z hlášení ukrajinského generálního štábu ukazují, jak rychle tlak narůstá:

Na začátku roku šlo o osmnáct útoků denně. V červenci jich je už přes třicet, a k tomu tisíce dronů, stovky řízených klouzavých bomb a nepřetržité dělostřelecké ostřelování. Kosťantynivka se z města v zázemí proměnila ve frontovou linii.

Co by průlom znamenal, a proč nejde jen o jedno město

Kdyby Kosťantynivka padla, Rusko by nezískalo jen symbolické vítězství. Získalo by opěrný bod pro postup severně podél celého pásu, na Družkivku, která leží přímo na zásobovací ose, a dál na Kramatorsk se Slovjanskem. Tyto dva severní uzly dnes fungují jako logistické zázemí: proudí tudy munice, rotují se jednotky, evakuují ranění i civilisté.

Reuters popisuje, jak už teď vypadá realita na spojovacích komunikacích. Na části trasy standardní vozidla nemohou bezpečně odvážet mrtvé a raněné. Zásobování některých pozic zajišťují pozemní roboty, protože silnice procházejí zónou smrti pod dronovým dohledem. Nad jedním z úseků natáhli Ukrajinci protidronové sítě, improvizace, která ukazuje, jak moc se zúžil prostor pro manévrování.

Velitel východního operačního velitelství Viktor Nikoljuk pro Reuters uvedl, že Kosťantynivka může při současné míře sil a zdrojů držet. Finský analytik Emil Kastehelmi ale dodal, že pád města „vypadá spíš jako otázka času“. Mezi těmito dvěma výroky se odehrává celé napětí současné situace: obrana funguje, ale každým dnem je dražší.

Ruská propaganda versus realita na zemi

3. července prohlásil Vladimir Putin společně s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem, že Rusko Kosťantynivku již dobylo. ISW to ve svém hodnocení ze stejného dne jednoznačně odmítlo jako tvrzení odporující dostupným důkazům a zařadilo ho do kategorie „kognitivní války“, tedy informační operace, jejímž cílem je vytvořit dojem neodvratného postupu a podlomit morálku obránců i jejich spojenců.

Fakta říkají něco jiného. Rusko v Kosťantynivce dosahuje taktických zisků infiltrací malých skupin do městské zástavby, obsazováním jednotlivých budov a bloků. Ale operační průlom, tedy prolomení celého obranného pásu, se zatím nekoná. ISW opakovaně zdůrazňuje, že červnové ruské územní zisky v celém Doněcku byly zlomkem toho, co Moskva získala v červnu 2025, a za každý kilometr platí výrazně vyššími ztrátami.

Rozdíl mezi taktickým ziskem a operačním průlomem je zásadní. Prvním Rusko posouvá frontovou čáru o stovky metrů. Druhým by rozbilo celý obranný systém. K tomu zatím nemá předpoklady, ale tlak roste.

Co to znamená pro Česko a širší bezpečnost

Průlom u doněckého čtyřměstí by nepřinesl přímé vojenské ohrožení České republiky. Ale každé významné oslabení ukrajinské obrany zvyšuje tlak na dlouhodobé evropské zbrojení, finanční pomoc i zvládání humanitárních dopadů. České ministerstvo zahraničí výslovně říká, že podpora Ukrajiny posiluje bezpečnost Česka.

Česká muniční iniciativa podle vyjádření vlády z ledna 2026 pokračuje, dokud ji financují partnerské státy. Vedle toho běží Program Ukrajina na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun na humanitární a stabilizační pomoc. Právě granáty a munice z podobných iniciativ jsou to, co dnes drží obránce Kosťantynivky v pozicích.

Ukrajina mezitím reaguje. Ministerstvo obrany v červnu spustilo první fázi vojenské transformace zaměřené na posilování frontových brigád, nábor pěchoty a stabilní doplňování jednotek. Prezidentská kancelář na začátku června řešila na Stavce zásobování dělostřeleckou municí a posílení protivzdušné obrany. Kapacita existuje, ale je napjatá, a čas hraje proti obráncům.

Čtyři města v jedné linii, jedno z nich už z více než třetiny infiltrované, zásobovací trasy pod neustálým dronovým dohledem a denní počty útoků, které od ledna vzrostly dvojnásobně. Obranný pás drží. Ale cena za každý další den roste způsobem, který si Ukrajina nemůže dovolit platit donekonečna.

Článek „Jestli je Rusové prolomí, bude hodně zle.“ Obrana Ukrajiny stojí na čtyřech městech, na něž se valí útoky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patnáctý termín, čtrnáct promarněných

Volodymyr Zelenskyj ve svém večerním projevu 29. června vyjmenoval všechny známé kremelské deadliny pro ovládnutí Doněcké oblasti. Pět jich padlo v roce 2022, dva v roce 2023, dva v roce 2024, tři v roce 2025 a tři už letos, včetně nynějšího 31. prosince 2026. Čtrnáct termínů bylo zmeškáno. Patnáctý právě běží.

Jen v letošním roce Kreml posouval laťku dvakrát: nejprve na 31. března, pak na 1. září, teď na konec roku. Pokaždé se cíl vzdaloval místo přibližoval. Podle ISW k 30. červnu zbývalo přibližně 5 305 km² Doněcké oblasti, které Rusko nekontroluje. Při červnovém tempu postupu (zhruba 1 km² denně podle měsíčního souhrnu ISW, nebo 3,79 km² denně podle širšího metodického výpočtu téhož institutu) by dobytí zbytku trvalo roky, ne měsíce. Ať vezmeme kteroukoli z obou metodik, výsledek je stejný: termín 31. prosince 2026 je vysoce nepravděpodobný.

Krásná hlášení pro Kreml

Proč Putin přesto vyhlašuje další a další deadliny? Protože obraz, který se k němu dostává, neodpovídá realitě. ISW v analýze z 30. června popisuje mechanismus, který nazývá „krásná hlášení“. Funguje to jednoduše: politické zadání shora je nereálné, tlak na úspěch obrovský a systém odměňuje potvrzení narativu víc než špatné zprávy.

Velitelé proto posílají nahoru optimistické zprávy, organizují PR akce se vztyčováním vlajek na pozicích, které drží jen chvíli, a podle ISW se objevují i záběry upravené umělou inteligencí zachycující údajné úspěchy. Výsledek: Putin si podle analytiků pravděpodobně vytvořil falešnou představu o schopnostech vlastní armády. A na základě falešných dat vydává další nereálné rozkazy, které generují další falešná hlášení. Kruh se uzavírá.

Že problém vnímají i lidé uvnitř ruského systému, naznačuje případ veterána Alexandra Lunina. Ten 25. června zveřejnil na Instagramu výzvu k osobní audienci u Putina s tím, že mu chce říct „celou pravdu o tom, co se děje“. Tvrdil, že jedná i na popud lidí napojených na vysoké funkcionáře resortu obrany. Video nasbíralo deset milionů zhlédnutí. Nejde o důkaz systémové vzpoury, ale o symptom: i z ruské strany zaznívá motiv, že prezident neslyší pravdu.

Drony míří hlouběji než kdy dřív

Zatímco kremelští generálové ladí hlášení, Ukrajina mění pravidla hry v týlu. Nejde jen o boje na linii dotyku. Podle mapování serveru Meduza z geolokovaných zásahů Ukrajina od poloviny května pravidelně zasahuje zásobovací zónu až zhruba 100 km za frontou. Jen na trase novorosijské dálnice bylo v květnu zasaženo nejméně 30 vozidel.

Čísla za červen jsou ještě výmluvnější:

• 303 střednědobých úderů v okupovaných částech Ukrajiny (proti 210 v květnu)
• 31 úderů na ruskou ropnou infrastrukturu
• 47 úderů na vojenské cíle ve 41 ruských regionech
• 12 867 ztracených palivových vozidel a nádrží podle ukrajinských údajů

Rekordní den přišel 18. června, kdy ruské ministerstvo obrany samo přiznalo, že protivzdušná obrana zachytila 992 ukrajinských dronů za jediný den, což bylo nejvíc od začátku války. I pokud je číslo nadsazené, ilustruje škálu ukrajinského tlaku.

Důsledky jsou konkrétní. V některých úsecích ruští vojáci podle ukrajinského mluvčího přecházejí při zásobování pěšky, protože cisterny a nákladní vozy se stávají snadným cílem. Když nemáte palivo, nemáte ofenzívu.

Stagnace neznamená klid, ale krvavou patovou situaci

Slovo „stagnace“ může vyvolat dojem ticha na frontě. Realita je opačná. Boje pokračují každý den, ruské jednotky útočí, ale bez operačního průlomu. Za celý červen ISW zaznamenal ruské zisky o rozloze 30,42 km², tedy průměr 1,01 km² denně. Pro srovnání: v srpnu 2025, kdy ruský postup dosáhl vrcholu, to bylo 16,65 km² denně. Tempo kleslo na zlomek.

A cena? Extrémní. Podle ISW vycházel každý čtvereční kilometr červnového zisku přibližně na 1 298 ruských padlých a raněných. V červnu 2025 to bylo 68 na kilometr čtvereční. Devatenáctinásobek. Přitom 76,73 % všech červnových zisků šlo do prostoru Kostiantynivky, kde Rusko soustředilo hlavní úsilí jarní a letní ofenzívy. Jinde se fronta prakticky nehýbala.

Právě proto dává smysl mluvit o těžké stagnaci: ne jako o zastavení bojů, ale jako o stavu, kdy obrovské nasazení sil přináší minimální a lokální výsledky za astronomickou cenu.

Únava roste i v Rusku, a Česko počítá s dlouhou válkou

Signály přicházejí i z ruské společnosti. Podle dat z Yandex Wordstat, která ověřila Meduza, hledalo v týdnu 22.–28. června dotaz „kdy skončí válka“ přes 137 tisíc Rusů, což bylo nejvíc od 24. února 2022. Téměř 13 % dotazů šlo z Moskvy a Petrohradu. Válka už není jen záležitost vzdálené fronty.

Putinovy ratingy důvěry klesají od února 2026. Státní agentura VCIOM k poslednímu červnovému týdnu uváděla důvěru 73,3 % a schvalování 66,9 %, daleko od kolapsu, ale také daleko od dřívějších maxim. Už v dubnu Meduza citovala data, podle nichž téměř čtvrtina Rusů vyjádřila nedůvěru prezidentovi, což byl nejhorší výsledek od začátku plnohodnotné invaze.

Česko mezitím počítá s víceletým horizontem. Ministerstvo zahraničí spravuje program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně. Česká muniční iniciativa pokračuje, byť bez přímého vkladu ze státního rozpočtu, financování nesou partnerské země. A v širším rámci Evropská rada odsouhlasila půjčku Ukrajině do výše 90 miliard eur na roky 2026–2027.

Putin může vyhlašovat deadliny do nekonečna. Ale každý další nesplněný termín je důkaz, že jeho generálové buď lžou, nebo nedokážou splnit, co se po nich chce, a že ukrajinské drony mluví hlasitěji než kremelské rozkazy.

Článek Putin prodlužuje válku, nově chce Donbas do konce roku 2026. Generálové mu ale lžou, Ukrajinci rozbíjí „orky“ jako nikdy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skutečně děje na Donbasu

Reportáž Reuters z 29. června 2026 zachycuje situaci kolem Druživky a Kosťantynivky: ruské síly pronikají do okrajových částí města, ostřelují dálnici směrem na Kramatorsk a snaží se přerušit zásobovací trasy, na nichž závisí celý severní Donbas. Analytický souhrn ISW z 30. června potvrzuje geolokované údery přímo u trasy Kosťantynivka–Kramatorsk i v samotném Kramatorsku.

Situace je vážná. Ale není totožná se „ztrátou Donbasu“. Na zbytku zhruba 1 200 kilometrů dlouhé fronty ruské zisky z velké části stagnují, tempo postupu zůstává pomalé a ISW nevidí rychlý operační průlom. Vrchní velitel ukrajinských sil Oleksandr Syrskyj v rozhovoru pro TSN 30. června uvedl, že od začátku roku 2026 Ukrajina znovu získala přes 670 km² území a na vybraných směrech přešla k aktivním akcím. To nezní jako armáda, která se hroutí.

Česká média o zhoršení informují: iROZHLAS už v březnu 2026 psal o evakuaci dětí ze Slovjansku a Kramatorsku, Novinky v dubnu citovaly ukrajinskou rozvědku, podle níž Rusko plánuje dobýt Donbas do konce září. Informace existují. Nejsou potlačované, jsou jen méně dramatické, než jak je podávají anonymní telegramové kanály.

Únava ano, kolaps ne

Tvrzení, že „vojáci už nevěří ve vítězství“, zní jako rozsudek nad celou armádou. Realita je složitější. Únava je reálná a měřitelná: Gallup v datech za rok 2026 ukazuje, že 66 % Ukrajinců chce válku ukončit vyjednáváním co nejdříve. Jen 24 % trvá na boji „do vítězství“. Zároveň ale pouhých 23 % respondentů považuje konec aktivních bojů během dvanácti měsíců za alespoň trochu pravděpodobný. Společnost je unavená, ne zlomená.

Na frontě se únava projevuje konkrétně. Zelenskyj 12. června 2026 oznámil zvýšení platů pro vojáky v první linii a nové typy kontraktů, což je přímá reakce na chronický nedostatek lidí. Válka opotřebením trvá přes čtyři roky, personální rotace váznou, tlak na pěšáky je enormní. To vše podlamuje morálku. Ale plošné tvrzení, že armáda „už nevěří“, nemá oporu v žádném dostupném reprezentativním průzkumu mezi vojáky. Je to zjednodušení, které slouží jednomu účelu: přesvědčit svět, že odpor je marný.

Co Kreml skutečně požaduje

Formulace „poslední šance uzavřít mír“ nepochází z žádného oficiálního kremelského dokumentu. Šíří ji mimo jiné telegramový kanál Legitimnyj, který ukrajinská SBU veřejně zařazuje mezi kanály koordinované Ruskem pro informační a psychologické operace. Jde o anonymní platformu bez transparentní metodiky, která přebaluje a zostřuje skutečné ruské požadavky do alarmistických titulků.

Samotné požadavky ale existují a jsou veřejné. Putin je formuloval už 14. června 2024 a jeho vyslanec Kirill Dmitrijev je v lednu 2026 zopakoval slovy, že „stažení Ukrajiny z Donbasu je cesta k míru“. Kompletní balík vypadá takto:

• Úplné stažení ukrajinských vojsk ze čtyř anektovaných oblastí: Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské
• Vzdání se členství v NATO a písemný závazek Západu, že se Aliance nebude rozšiřovat na východ
• Nejaderný a neutrální status Ukrajiny
• Omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil
• Uznání Krymu jako ruského území
• Zrušení západních sankcí

To není mírová nabídka. Je to seznam podmínek pro kapitulaci suverénního státu. Moskva nechce kompromis, chce, aby Kyjev přijal výsledek, kterého ruská armáda na bojišti nedosáhla.

Proč na tom záleží v Praze

NATO výslovně říká, že silnější Ukrajina na bojišti znamená silnější pozici u jednacího stolu a vyšší šanci na trvalý mír. Aliance připomíná, že příměří z let 2014 a 2015 Rusko opakovaně porušilo, a že smyslem podpory není prodlužování války, ale dosažení takové dohody, po níž Moskva znovu nezaútočí.

Pro Českou republiku by přijetí ruských podmínek znamenalo precedent: agresi lze odměnit územními zisky. Ministr obrany na konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“ v roce 2026 zdůraznil nutnost posilovat personál, výdaje i obranný průmysl. Logika je jasná: pokud by odstrašení na východní hranici NATO selhalo, Česko by potřebovalo víc vlastních kapacit, ne méně.

Propaganda jako zbraň, ne jako zpráva

Kreml dělá z lokálního taktického tlaku na donbaském „pevnostním pásu“ politický argument pro celoukrajinské ústupky. Přesně tak funguje informační válka: vezměte reálný fakt (zhoršení u Kosťantynivky), přidejte emocionální náboj o „ztrátě víry“ a zabalte to do ultimáta s nálepkou „poslední šance“. Cílem není informovat, ale vytvořit dojem nevyhnutelnosti.

Fakta říkají něco jiného. Fronta se na Donbasu lokálně zhoršuje, ale nehroutí se. Ukrajinská společnost je unavená, ale většina nečeká rychlý konec a armáda dál bojuje. A ruské „mírové podmínky“ nejsou mírem, jsou požadavkem na kapitulaci, kterou si Moskva na bojišti nevybojovala.

Článek „Ukrajinci ztrácí Donbas a vojáci už nevěří ve vítězství. Mají poslední šanci uzavřít mír,“ navrhuje Kreml se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je vlastně „pevnostní pás“

Když se řekne ukrajinský pevnostní pás na Donbasu, nejde o jednu linii zákopů. Je to soustava čtyř měst (Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kostiantynivka), která tvoří hustě urbanizovaný obranný řetězec v severní části Doněcké oblasti. Lyman leží severovýchodně a funguje jako přístupová brána k severnímu kotvišti u Slovjansku. Kostiantynivka je naopak jižní hrot celého systému.

Ruské velení se na obě brány soustředí současně. Na severu tlačí většími mechanizovanými údery, na jihu kombinuje malé infiltrační skupiny s FPV drony, dělostřelectvem a klouzavými pumami. Analytici z ISW opakovaně zdůrazňují, že jde o taktický tlak, nikoli o operační průlom. Rozdíl je zásadní: taktický úspěch znamená obsazení bloku, ulice, kapsy. Operační průlom by znamenal kolaps celé obrany a volnou cestu na Kramatorsk. K tomu zatím nedochází.

Kostiantynivka: město v dronové kill zóně

Situace na jižní ose je vážnější, než by se mohlo zdát. Podle reportáže Hromadske proniklo do města přes sto ruských vojáků; velitel 19. armádního sboru potvrdil číslo kolem 130. Město není obklíčeno v klasickém smyslu, logistika formálně funguje. Jenže ta logistika vypadá úplně jinak než před rokem.

Zásobovací trasa z Kramatorsku do Kostiantynivky se proměnila v zónu smrti. Auta i bezosádková pozemní vozidla jsou rychle odhalována a ničena ruskými drony s optickými vlákny a retranslátory. Brigády proto zásobují pěšky. Zástupce velitele dronového praporu 93. mechanizované brigády řekl Hromadske Radiu, že asi 90 % ruských útoků zastavují právě ukrajinské drony, ale Rusové mají výhodu v dosahu FPV do týlu, kde narušují zásobování ještě desítky kilometrů za kontaktní linií.

Ukrajinské ministerstvo obrany reaguje fyzickým „zastřešováním“ silnic. V roce 2025 vzniklo po celé Ukrajině 534 kilometrů protidronových konstrukcí, z toho 92 kilometrů v Doněcké oblasti. Letos v dubnu se na dvou klíčových doněckých trasách přidávalo dalších 25 kilometrů. Logistika se stala frontovou disciplínou.

Lyman: nejvyšší aktivita, nejmenší postup

Na severní ose je obraz paradoxně opačný. Ruská aktivita je podle mluvčího ukrajinského velení Viktora Trehubova nejvyšší ze všech úseků fronty, a přesto bez postupu. Březnový masivní útok s více než 500 vojáky skončil debaklem. Dominantní výšiny v prostoru Slovjansku, připravené obranné linie a řeka Siverskyj Donec dělají z lymanského směru tvrdý oříšek i pro početně silnějšího útočníka.

Srovnání s předchozími bitvami ukazuje, co Rusko čeká. Avdijivka padla po čtyřech měsících rozhodující fáze ofenzívy, Torecek (Dzeržynsk) po sedmi a půl měsících. Kostiantynivka je větší, je součástí víceměstské aglomerace a její pád by automaticky neznamenal kolaps celého pásu. Ukrajinský důstojník u Kostiantynivky to shrnul jednou větou: postup se tam počítá na dva až tři metry.

Kde Rusko ztrácí

Zatímco na Donbasu Moskva koncentruje síly, jinde jí fronta ujíždí. Ukrajinské protiútoky v zimě a na jaře 2026 osvobodily přes 400 čtverečních kilometrů na jihu. Velká část Kupjansku se vrátila pod ukrajinskou kontrolu. Od konce dubna Ukrajina získala několik obcí v západní Záporožské oblasti. A podle ISW Rusko v dubnu 2026 utrpělo čistou územní ztrátu, poprvé za dlouhou dobu zabralo méně, než o kolik přišlo. Celofrontový průměr za první čtyři měsíce roku spadl na 2,9 čtverečního kilometru denně.

Tohle číslo je klíčové. Kremelská rétorika stojí na obrazu armády, která postupuje po celé frontě. Realita je jiná: Rusko si musí vybírat mezi krytím jižní fronty, obranou Kupjansku a tlakem na pevnostní pás. Všechno najednou nezvládá.

Český kontext: munice na doněckém bojišti

Do tohoto obrazu zapadá i česká muniční iniciativa. Od svého spuštění dopravila na Ukrajinu 4,4 milionu kusů velkorážové munice, pro rok 2026 má nasmlouváno kolem milionu kusů, z nichž asi polovina už dorazila. Generální tajemník NATO Mark Rutte v dubnu výslovně uvítal pokračování české iniciativy a zdůraznil, že aliance „nesmí ztratit pozornost směrem k Ukrajině“. Která konkrétní várka skončí u Lymanu nebo Kostiantynivky, veřejné zdroje nedokládají, ale vzhledem k tomu, že jde o jedny z nejintenzivnějších dělostřeleckých úseků fronty, je velmi pravděpodobné, že se Českem zajištěná munice na doněcké bojiště dostává.

Obě části příběhu platí současně, jen na jiném měřítku. U Kostiantynivky a Lymanu Rusko ukrajinskou obranu obrušuje po metrech, kapsách a silnicích, draze a pomalu, ale vytrvale. Na úrovni celé fronty mu ale tato lokální investice nestačí na to, aby válku vyhrávalo. Spíš ji prohrává všude tam, kam se nedívá.

Článek Rusové pomalu rozebírají ukrajinský pevnostní pás na Donbasu. Všude jinde ale frontu prohrávají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo mluví o „rozhodující fázi“ a proč

Kiselev není nezávislý analytik. RBC i TASS ho popisují jako někdejšího organizátora dobrovolnických oddílů v Luhanské oblasti, bývalého zástupce velitele „lidové milice“ LNR, tedy člověka s přímou vazbou na okupační struktury. Své hodnocení navíc vyslovil pro Cargrad, otevřeně prokremelský mediální prostor, odkud ho převzala regionální TV Krasnodar a další ruská média.

Co tím „rozhodující fází“ konkrétně míní? Přechod od pozičních bojů k cílenému rozřezávání ukrajinské logistiky, ničení mostů, silnic, energetických uzlů a zásobovacích tras drony a klouzavými pumami. Jinými slovy: ne frontální průlom, ale pokus udusit obranu zevnitř. To je důležitý rozdíl. Rusko se nesnaží prorazit ukrajinskou linii jedním úderem. Snaží se ji vyhladovět.

Kde Rusko skutečně tlačí

Intenzita bojů je reálná, o tom pochyb není. Ukrajinský generální štáb 23. června evidoval 20 ruských útoků na lymanském směru, 14 u Kostjantynivky a 22 na huljajpolském úseku včetně prostoru Dobropillja. To jsou čísla, která odpovídají soustavnému tlaku na několika osách najednou.

Hlavní směry ruského náporu:

• Lyman–Slovjansk: Rusové se pokoušejí infiltrovat k ukrajinským komunikacím severovýchodně od Slovjansku. Pád Lymanu by otevřel další přístupovou osu k celé aglomeraci.
• Kostjantynivka: Nejtěžší úsek. DeepState situaci kolem města popisuje jako vývoj „nejtěžším scénářem“. Reportáž Kyiv Independent z počátku června zachytila dronovou válku na zásobovací trase z Kramatorsku; každý konvoj projíždí „zónou smrti“.
• Dobropillja: Ruské síly se snaží dostat k linii Rodynske–Bilycke–Hryšyne a rozříznout tak jižní přístupy k ukrajinské „pevnostní linii“.

Souběžně s tím Rusko 20. června masivně udeřilo na Záporoží. Asi deset řízených leteckých pum dopadlo na město, pět lidí zahynulo, Preobraženského most byl dočasně uzavřen a provoz odkloněn přes hráz DniproHES. Strategický záměr je jasný: Záporoží leží na Dněpru, mosty propojují klíčové části města i zásobovací směry. Každé i dočasné přerušení zvyšuje tlak na logistiku celého jižního úseku fronty.

Kde ruská tvrzení neodpovídají realitě

A tady přichází zásadní korekce. Critical Threats / ISW ve svém hodnocení z 23. června výslovně uvádí, že ruské ministerstvo obrany v polovině června zveličovalo rozsah svého průniku v Kostjantynivce. Hodnocení z 21. a 22. června tam nepotvrdilo žádný další ruský postup. Tempo pronikání je velmi pomalé.

Ruská informační linie mluví o stovkách obsazených budov a téměř rozhodnutém městě. Nezávislé geolokace ukazují jinou mapu. Ukrajinské síly v západní části Kostjantynivky nedávno část pozic znovu získaly. Ve směru Borové ukazují geolokované záběry ukrajinskou přítomnost v prostoru, kde Rusové dříve tvrdili opak. Na huljajpolském směru CTP zaznamenává ukrajinské protiútoky.

Generální štáb hlásí desítky odražených útoků denně na pokrovském, huljajpolském i kostjantynivském směru. Nejde o propagandu; čísla odpovídají intenzitě, kterou potvrzují i nezávislé zdroje. Situace je vážná, ale rozhodně ne rozhodnutá.

Válka o logistiku není jednostranná

Rusko se snaží přeříznout ukrajinské zásobovací tepny. Jenže totéž dělá Ukrajina na opačné straně. Podle CTP ukrajinské údery na ruské zásobovací trasy v jižní části okupovaného území, včetně tras z Krymu, už snižují dodávky munice a dronů pro ruské síly na huljajpolském směru.

Záporoží je přitom městem, které ví, co znamená žít pod systematickým tlakem na infrastrukturu. Po masivním zásahu DniproHES z 22. března 2024 přišel region o více než 1,5 GW výkonu, elektrárna byla vyřazena z provozu a podle šéfa Ukrhydroenerga potrvá její plná obnova roky. Při červnovém útoku bylo bez proudu přes 50 tisíc odběratelů; energetici ho obnovili za necelou hodinu a půl. Město se naučilo fungovat v režimu permanentního ohrožení.

Co „rozhodující fáze“ ve skutečnosti znamená

Podle nás je přesnější číst Kiselevův výrok jako popis záměru, ne výsledku. Rusko chce rozhodnout logistiku a tempo bojů dřív, než ukrajinská obrana dostane šanci se stabilizovat a posílit. Chce z chaosu na několika směrech vyrobit dojem nevyhnutelného zlomu, a ten dojem pak prodat vlastní veřejnosti i mezinárodnímu publiku jako hotovou věc.

Dostupná data ale zatím víc ukazují opotřebovací tlak než rozhodnutou bitvu. Boje jsou intenzivní, ztráty na obou stranách vysoké, situace kolem Kostjantynivky kritická. Ale průlom, který by odpovídal slovu „rozhodující“, se na mapách zatím nenachází. Ukrajinci na části fronty drží, na části se vracejí tam, odkud je Rusové vytlačili. A válku o logistiku vedou obě strany.

Donbas zůstává otevřenou bitvou. Rozhodující fáze možná jednou přijde, ale kdo ji vyhlásí předčasně, riskuje, že mu ji realita na frontě nepodepíše.

Článek „Začala rozhodující fáze bitvy o Donbas,“ tvrdí Rusové. Ukrajinci je mezitím ženou zpět, odkud přišli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstantinivka: lokální průlom, ne pád města

Stav ke třetímu týdnu června vypadá takto: ruské síly mají uvnitř Konstantinivky reálné opěrné body a lokální převahu v části městského prostoru. Bakulin odhadoval 93 až 153 ruských infiltrátorů přímo ve městě. Jenže 21. června už Critical Threats uváděl, že žádné další potvrzené ruské zisky přímo v Konstantinivce nezaznamenal.

Co to znamená v praxi? Rusové dokázali vytvořit taktickou krizi: město je pod extrémním tlakem, komunální služby jsou fakticky pozastavené, humanitární přístup je podle zprávy ACAPS vysoce omezený. Ale „mít Konstantinivku“ a skutečně ji kontrolovat jsou dvě různé věci. Pouliční boje pokračují. Ukrajinské pozice v západní a jižní části města drží. I ruský milbloger 13. června varoval, že očekávat rychlé dobytí v příštích týdnech je předčasné.

Fronta, která se nehýbe

Mimo konstantinivskou osu je obraz pro Rusko ještě horší. Analytici Critical Threats mezi 11. a 21. červnem opakovaně zaznamenali totéž: u Dobropillje „nepostoupili“, u Novopavlivky „nepostoupili“, u Oleksandrivky „nepostoupili“. Není to fráze z jednoho dne, je to refrén celé druhé poloviny června.

Konkrétní body, kde se linie pohybuje v neprospěch Ruska:

• Bilytske severně od Pokrovsku: Ukrajinci znovu získali pozice, Rusové tam podle analytiků pravděpodobně už aktivně neinfiltrují.
• Voskresenka na oleksandrivské ose: ukrajinský postup v centrální části obce zaznamenaný 11. června.
• Západní Záporožská oblast: už od května Ukrajina znovu dobývá obce Piddubne, Zelenyi Haj, Malá Tokmačka či Bilohirja.

Květnová bilance, kterou spočítal ISW, mluví sama za sebe: zhruba 40 km² ruského zisku nebo infiltrace, ale po odfiltrování infiltračních zón, které Rusové nedokázali udržet, čistá ztráta asi 280 km². Hodně útoků, málo výsledků.

Proč se průlom nekoná

Tři faktory brání Rusku přetavit tlak na Konstantinivku v širší operační úspěch směrem na Kramatorsk a Slovjansk.

Za prvé, chybí mu lidé. Critical Threats 21. června citoval analytika Mašovce: ruské síly momentálně nemají počty ani hustotu potřebnou k souběžným ofenzívním operacím na více osách. Konstantinivka vysává zdroje, které pak chybí jinde.

Za druhé, ukrajinské údery do hloubky fungují. Ukrajinská armáda provádí přibližně 5 000 úderů měsíčně do vzdálenosti přes 20 km za linii dotyku a systematicky ničí ruskou logistiku, sklady paliv a zásobovací trasy. Každý další kilometr postupu stojí Rusko víc, než si může dovolit.

Za třetí, takzvaný Fortress Belt, pás ukrajinských opevnění mezi Konstantinivkou a kramatorskou aglomerací, stále drží. Critical Threats 15. června výslovně napsal, že rychlý operační průlom přes tento pás je nepravděpodobný, a to i v případě dalších taktických zisků ve městě.

Co to znamená pro kramatorskou aglomeraci

Kramatorsk a Slovjansk nejsou v bezprostředním ohrožení pouličními boji. Ale tlak na ně roste jinak, logisticky a palebně. ACAPS upozorňuje na opakované výpadky elektřiny, zhoršující se přístup k bankovním a základním službám a omezený bezpečný pohyb humanitárních organizací v celém kramatorském rajónu. Družkivka, ležící mezi Konstantinivkou a Kramatorskem, se ocitá v šedé zóně mezi civilním a vojenským prostorem.

Český analytik Jakub Drmola už v dubnu pro iROZHLAS popsal frontu jako převážně statickou a poznamenal, že se čekalo, že se Rusům na jaře povede lépe, než se skutečně povedlo. Červen jeho slova potvrzuje. České ministerstvo zahraničí mezitím schválilo program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, s explicitním argumentem, že podpora Ukrajiny posiluje i bezpečnost Česka.

Armáda, která útočí všude a neproráží nikde

Intenzita ruské kampaně je přitom mimořádná. Už v dubnu ukrajinské ministerstvo obrany zaznamenalo přes 5 000 bojových střetnutí za měsíc, několikrát přes 200 denně. Červen podle všech indicií pokračuje ve stejném tempu. Jenže vysoký počet útoků bez odpovídajícího územního zisku vypovídá o něčem zásadním: ruská armáda umí vytvořit lokální krizi v jednom městě, ale nedokáže ji proměnit v dominový efekt, který by strhl celou obranu.

Podle nás je Konstantinivka v závěru června 2026 spíš symbolem ruského strategického dilematu než důkazem, že se sever Donbasu hroutí. Moskva potřebuje vítězství, a tak si ho vyrobila z jednoho města pod tlakem, zatímco zbytek fronty tiše couvá nebo stojí na místě.

Článek Rusové těžce přiznávají, že to nezvládají: „Konstantinovku sice máme, ale zbytek fronty stojí nebo couvá“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Kostiantynivka klíčová

Kostiantynivka leží na nejjižnějším konci toho, čemu analytici říkají „pás pevností“, řetězce opevněných měst, který chrání zbývající ukrajinsky kontrolovanou část Doněcké oblasti. Kyiv Independent popisuje silnici Kramatorsk–Družkivka–Kostiantynivka jako logistickou páteř celé obrany. Britská vojenská rozvědka ve svém červnovém hodnocení šla ještě dál: Rusko podle ní vnímá město jako odrazový můstek k dalším útokům hlouběji do doněckého opevněného pásma.

Padne-li Kostiantynivka, další na řadě je Družkivka. A za ní Kramatorsk, faktické hlavní město ukrajinského Donbasu.

Jak vypadá „krájení“ na mapě

Metafora o dortu má konkrétní taktický obsah. Podle Critical Threats postupují na město dvě ruské uskupení:

• Skupina „Bachmut“ tlačí ze severovýchodu přes vesnice Stupočky a Novodmytrivka podél silnice T-0504 směrem k železniční stanici.
• Skupina „Dzeržinsk“ útočí z jihu přes Illinivku do západní a jihozápadní části města.

K 10. červnu dělily přední prvky obou skupin zhruba dva kilometry. Analytický kanál DeepState 16. června popsal situaci jako „nejtvrdší scénář“: ruské síly se snaží dosáhnout severního logistického hrdla a odříznout střed a jih města od zásobování. Reportáž serveru Babel z počátku června doplňuje, že do Kostiantynivky vede prakticky jediná použitelná cesta, silnice H-20, a i ta je pod permanentním dronovým ohrožením. Vozidla se nahrazují pěším přesunem, podél trasy stojí protidronové sítě a na asfaltu leží vraky bezpilotních pozemních prostředků i těla civilních obětí.

Brigádní generál Oleksandr Bakulin 15. června tvrdil, že Rusko zatím nekontroluje žádnou část města pevně a uvnitř operuje asi 123 vojáků v infiltračních skupinách. Je to ukrajinské vojenské hodnocení, které je třeba brát s rezervou, ale ukazuje, že nejde o klasické dobytí blok po bloku. Spíš o postupné škrcení, při kterém město pomalu ztrácí schopnost fungovat jako obranný uzel.

Kleště kolem Lymanu

Šedesát kilometrů severovýchodně se rozehrává druhý manévr. „Kleště“ kolem Lymanu nejsou hotové obklíčení; přesnější je mluvit o polokruhu, který se pomalu stahuje. Už v lednu 2026 o tom mluvil ukrajinský analytik Viktor Trehubov pro Ukrinform: Rusové se snaží vzít Lyman do půlkruhu.

Tlak přichází ze tří směrů:

• Severozápad: přes Drobyševe směrem na Svjatohirsk a silnici Slovjansk–Izjum.
• Jihovýchod: přes Jampil směrem na Mykolajivku.
• Východ až severovýchod: přes Zakitne, Kryvu Luku a Raj-Oleksandrivku.

Cílem není jen Lyman sám. Trehubov v březnu vysvětloval, že pád města by otevřel průchod na Rajhorodok a severní přístup ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Critical Threats ovšem upozorňuje na důležitý rozdíl oproti roku 2022, kdy Lyman poprvé padl do ruských rukou: dnešní ruská výchozí pozice je výrazně méně výhodná. Záměr je podobný, provedení zatím pomalejší.

Dva směry, jeden cíl

Právě v tom spočívá hlavní pointa současného dění na Donbasu. Kostiantynivka a Lyman nejsou dvě izolované bitvy. Jsou to dva klíny mířící na stejný prostor, slovjansko-kramatorskou aglomeraci, jen z opačných stran. Pokud by Rusko prorazilo na obou osách, Slovjansk a Kramatorsk by čelily tlaku ze severu i z jihu současně.

Tempo ale není bleskové. U Kostiantynivky jde podle našeho odhadu spíš o týdny postupného pohlcování než o dny do pádu. U Lymanu se od března do června Rusům nedaří převést obchvatný manévr v rychlý průlom. A celkový obraz války není jednosměrný ruský pochod: Reuters 8. června připomněl, že Ukrajina v roce 2026 získala přes 600 čtverečních kilometrů území a na některých úsecích si drží iniciativu.

Západ zatím reaguje pokračováním podpory. Česká muniční iniciativa běží dál, Německo do ní v červnu přidalo dalších zhruba 7,5 miliardy korun. Otázka není, jestli pomoc proudí. Otázka je, jestli proudí dost rychle na to, aby zásobovací tepna do Kostiantynivky zůstala průchodná a aby se polokruh kolem Lymanu nezavřel.

Silnice H-20 do Kostiantynivky je už teď spíš střelnice než komunikace. Každý den, kdy po ní ještě projede zásobovací konvoj, je den, který Ukrajina kupuje pro obranu celého severního Donbasu.

Článek Ukrajinci na Donbasu ztrácí klíčovou pevnost. Rusové „krájí“ Konstantinovku jako dort a svírají Liman do kleští se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Kosťantynivka a proč teď

Ruské velení původně otevíralo jarně-letní ofenzivu 2026 mechanizovanými útoky kolem Lymanu s ambicí protlačit se severovýchodně na Slovjansk. Výsledky byly hubené. Průlom se nekonal, a tak Moskva přesunula prioritu jižněji, na Kosťantynivku, jižní vstupní bránu do pevnostního pásu Slovjansk–Kramatorsk–Družkivka. Logika je čitelná: dobytí Torecku zabralo Rusům čtrnáct měsíců, většiny Časiv Jaru šestadvacet. Od pádu Torecku v srpnu 2025 postoupili směrem ke Kosťantynivce asi devět kilometrů. Tempo zůstává opotřebovací, ne manévrové, jenže váha místa je nesrovnatelná s předchozími zisky.

Kosťantynivka totiž není jen další bod na mapě. Její pád by otevřel přímý tlak na Družkivku a vzápětí na prostor Kramatorsku. Mluvčí 11. armádního sboru Dmytro Záporožec 12. června uvedl, že Rusové chtějí města spíš obcházet než čelně rozbíjet a soustředí průzkum i útoky na slovjanskou osu. Kramatorsk označil za „nejklidnější“ směr na východě, ale dodal, že Rusové ho nebudou schopni dobýt rychle, nikoli že o to neusilují.

Slovjansk a Kramatorsk: nejhůře neznamená pád, ale nejvyšší tlak

Podle humanitární zprávy ACAPS z 11. června 2026 má Kramatorskyj rajón nejvyšší počet evidovaných bezpečnostních incidentů v celé Doněcké oblasti. Fronta se přiblížila do patnácti kilometrů od větších urbanizovaných center, přibývají zásahy obytných domů, výpadky vody a elektřiny, zhoršuje se přístupnost humanitární pomoci.

Konkrétní čísla z operačního hlášení Doněcké oblastní správy ze 13. června mluví o škodách a zraněných v Majakách, Slovjansku, Kramatorsku i Kosťantynivce, tedy po celé šíři pevnostního pásu. 9. června úřady rozšířily nucenou evakuaci rodin s dětmi na vybrané ulice přímo ve Slovjansku a Kramatorsku. Ne na předměstí, ne na vesnice v zázemí. Na ulice uvnitř měst, která ještě před rokem fungovala jako relativně bezpečné týlové centrum.

Podstatné je odlišit dvě roviny: bezprostřední pád měst otevřené zdroje nepředpovídají, ale koncentrace ruského tlaku, humanitární zhoršení a rozšiřování evakuačních zón dohromady ukazují na nejzávažnější situaci od začátku války právě v tomto uzlu.

Jinde Rusko ztrácí, ale to Kramatorsku nepomůže

Stejné analytické zdroje, které popisují ruský postup u Kosťantynivky, zároveň evidují ukrajinské protizisky na jiných úsecích fronty. V západní Záporožské oblasti a v Synelnykivském rajónu na dněpropetrovské hraně bojiště Ukrajina místy bere zpět dříve ztracené pozice nebo narušuje ruskou logistiku. 19. června Rusové poškodili přechod přes Severní Doněc u Majaků západně od Lymanu, podle Critical Threats s cílem komplikovat ukrajinské zásobování na lymanském směru. Míra poškození je sporná: ruské ministerstvo obrany tvrdilo zničení, proruský vojenský bloger hovořil o těžkém poškození. Bezpečně lze říct, že útok zásobování severního křídla obrany zhoršuje.

Celková bilance tedy nevypadá jako plošný ruský triumf. Jenže pro Slovjansk a Kramatorsk je rozhodující lokální geografie, ne průměr celé fronty. I „pomalý“ posun u Kosťantynivky má větší strategickou váhu než stejně velký pohyb na méně citlivém úseku, protože se dotýká vstupní brány ke dvěma největším městům, která Ukrajina v Doněcké oblasti stále drží.

Co to znamená pro Česko

Česká podpora Ukrajině je systémově nastavena programem na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun. Premiér Babiš v lednu 2026 potvrdil pokračování muniční iniciativy, ovšem s podmínkou financování jinými státy. Případné výrazné zhoršení situace u Kramatorsku a Slovjansku by v Česku nejspíš přiostřilo debatu o rychlosti a objemu dodávek, ne nutně o samotném principu podpory, ale o tom, zda tempo stačí.

Fortifikace drží, ale tlak roste

Velitel Andrij Dovhaňuk už v únoru upozorňoval, že Rusové útočí i ve zhoršeném počasí a využívají ho ke krytí pohybu. Počasí je násobič, ne podmínka ofenzivy; sušší terén, delší pracovní okna pro drony a snazší skryté přesuny pomáhají, ale samy o sobě ofenzivu nevysvětlují. Vysvětluje ji prioritizace: Moskva soustředila síly do užšího prostoru s vyšší strategickou hodnotou poté, co širší přístup selhal.

Ukrajinské fortifikace a ženijní překážky kolem Kosťantynivky útok dál zpomalují. Analytici z CTP/ISW nepředpokládají rychlý operační průlom přes celý pevnostní pás. Zároveň ale upozorňují, že Rusko má předpoklady pro další taktické zisky, a každý z nich přibližuje frontu k městům, kde žijí desítky tisíc lidí a odkud se teprve teď evakuují rodiny s dětmi.

Poctivě odhadnout termín, kdy by obranná linie mohla selhat, z dostupných zdrojů nelze. Jisté je jedno: tlak na ni neklesá a čas hraje proti obráncům víc než proti útočníkům.

Článek Ukrajincům se je nedaří zadržet, ruská vojska na Donbasu postupují. Slovjansk a Kramatorsk jsou na tom nejhůře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Putin řekl, a co ne

Putin na poradě neukázal mapu, nevyjmenoval dobyté obce, nepředložil vojenská čísla. Jeho argument o frontě stál na dvou nohách: obecném tvrzení o postupu „ve všech směrech“ a na tezi, že ukrajinské údery na civilní objekty, komunikace a osobní dopravu jsou výrazem zoufalství, nikoli síly. Konkrétní úseky fronty nezazněly.

Rétorika přitom není nová, narůstá po celé jaro 2026. Už 28. dubna Putin tvrdil, že Kyjev sahá k „otevřeně teroristickým metodám“, protože „každý den ztrácí určitá území“. Den před videokonferencí, 12. června, přidal motiv dronových útoků jako pokusu „rozštěpit ruskou společnost a zasáhnout ekonomiku“. 13. června tyto linie spojil a zostřil. Posun je zřetelný: od obecné teze o teroru k detailnější mobilizační linii pro domácí publikum.

Nezávislá mapa říká něco jiného

Hodnocení Institute for the Study of War ke stejnému datu potvrzuje, že ruské síly vyvíjejí ofenzivní tlak na mnoha osách, od severní Sumské oblasti přes Charkovsko, linii Kupjansk–Lyman–Slovjansk, prostor Pokrovsk–Dobropillja až po Novopavlivku, Huljajpole a východ od Chersonu. Jenže na řadě těchto úseků ISW zároveň výslovně uvádí „nepostoupily“. Žádný plošný posun celé fronty.

Přesnější obraz je tedy široce rozložený tlak s nerovnoměrnými, převážně taktickými výsledky. To není totéž co „postup na všech frontách“. Současně ISW popisuje pokračující ukrajinské údery do ruské logistiky, ropných zařízení a vojenských cílů v zázemí, tedy akce s jasným vojensko-hospodářským účelem, ne jen projev zoufalství.

Slib blahobytu v číslech, a bez vody v kohoutku

Druhá polovina Putinovy porady patřila ekonomice. Čísla, která zazněla, jsou impozantní na papíře: přes 25 tisíc obnovených nebo nově postavených objektů, zhruba milion metrů čtverečních bydlení, téměř 260 spuštěných průmyslových podniků, kolem 19 milionů tun obilí a přes 8 tisíc kilometrů opravených silnic. Cíl do roku 2030: Doněcká, Luhanská, Záporožská a Chersonská oblast mají dosáhnout celoruských standardů ve všech hlavních ukazatelích kvality života.

Putin navíc celý program zasadil do širší „strategie rozvoje Příazoví“, tedy dopravy, turistiky, zemědělství a rybolovu. Moskva tím okupovaná území neprodává jako dočasnou válečnou zónu, ale jako dlouhodobý investiční a správní prostor. V květnu vláda vyčlenila přes 5 miliard rublů jen na transformátory a mobilní rozvodny pro tyto regiony. Souhrnný rozpočet do roku 2030 ale nikde nezazněl; Kreml komunikuje mozaiku federálních výdajů, ne transparentní účet.

Kontrapunkt k těmto číslům nabízí poslední detailní report OHCHR o lidských právech na Ukrajině. V okupované části Doněcké oblasti dokumentuje přídělový režim vody: v některých lokalitách tekla voda jednou za tři dny nebo méně, lidé si stěžovali na kvalitu i tlak, balená voda byla drahá a těžko dostupná. Dvacet pět tisíc obnovených objektů a milion metrů bydlení znějí jinak, když v části z nich neteče voda.

Co to znamená pro mír, a pro Česko

Kombinace válečně vítězné rétoriky z 13. června, „pauzy“ v jednáních potvrzené Kremlem na začátku měsíce a maximalistických podmínek pro ukončení bojů (včetně požadavku na odchod ukrajinských sil z území, která Moskva považuje za svá) nepůsobí jako příprava veřejnosti na kompromisní příměří. Spíš naopak: Kreml komunikuje, že nemá naléhavou potřebu rychlé dohody.

Přímou českou reakci na Putinův konkrétní výrok se v oficiálních výstupech nepodařilo dohledat. Širší linie Prahy ale zůstává jasná: premiér na začátku roku potvrdil pokračování muniční iniciativy za podmínky zahraničního financování, ministr obrany v únoru jednal v NATO a Kontaktní skupině pro podporu Ukrajiny o situaci na frontě. Sebevědomě podané ruské výroky o „postupu ve všech směrech“ spíš posilují argument, že Praha nemá důvod mluvit o útlumu pomoci.

Putinova videokonference z 13. června nebyla jen o frontě ani jen o obnově. Byla o tom, že Moskva okupovaná území veřejně prezentuje jako trvalý státní projekt, s pětiletým plánem, investičními programy a strategií rozvoje pobřeží. Voda v kohoutcích Doněcka teče jednou za tři dny, ale plán na rok 2030 už je na stole.

Článek „Ruská armáda postupuje na všech frontách,“ tvrdí Putin. Útoky Kyjeva označil za zoufalství a slíbil Donbasu blahobyt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z ruin se stala dronová základna, a pak terč

Doněcké letiště zná každý, kdo sleduje válku na Ukrajině. Obrana „kyborgů“ trvala 242 až 244 dní a skončila v lednu 2015 totální destrukcí areálu. Ruiny pak léta ležely ladem. Změna přišla až v létě 2025. Satelitní snímky, které jako první zveřejnil analytický projekt CyberBorošno, ukázaly čilý stavební ruch: u bývalé budovy obchodního řetězce METRO, zhruba kilometr od dráhy, rostlo zázemí pro skladování a přípravu dronů Šáhid. Na ploše letiště se objevily jeřáby, cisterny, nová vozidla. Z ruin se stával přední logistický uzel ruské noční dronové kampaně.

Současně tam podle ArmyInformu působilo zázemí jednotky Rubikon, centra pokročilých bezpilotních technologií, které ruské ministerstvo obrany založilo v srpnu 2024. Důležitá nuance: Rubikon operuje téměř se všemi ruskými průzkumnými a údernými drony, ale Šáhidy mezi ně podle ukrajinských zdrojů standardně nepatří. Na letišti se tak potkávaly dvě funkce, odpaliště Šáhidů a logisticko-řídicí přítomnost Rubikonu, v jednom prostoru.

Rakety prorazily cestu, drony dokončily práci

Kampaň proti letišti měla dvě odlišné fáze. Ta první přišla 7. března 2026, kdy ukrajinské síly podle Rádia Svoboda zasáhly místa skladování, přípravy a startu Šáhidů střelami ATACMS a SCALP. Šlo o tvrdý průlom do pevných cílů: betonových krytů, skladů, přípravných prostor. Drahé zbraně na drahé cíle.

Pak nastoupila druhá fáze. Levnější. A trvalejší. Už 28. března 2026 dokumentoval ArmyInform ničení mobilních odpalovačů, protiletadlové obrany a dalších skladů v okolí letiště. 5. dubna 2026 zasáhly dva drony FP-2 přímo dvě vozidla spojená s provozem Šáhidů na dráze. Jedno z nich neslo dron připravený ke startu v okamžiku zásahu. Ruští vojáci se podle analýzy Dnipro OSINT pokoušeli po příchozích dronech střílet z ručních zbraní. Nezabrali.

Tady se ukazuje logika celé operace. Rakety areál rozlomily. Drony ho pak dál vypínaly, mobilní odpalovač po mobilním odpalovači, cisternu po cisterně, vůz po voze. Nejde o volbu mezi drahými střelami a levnými drony. Nejefektivnější je kombinace obou vrstev.

Co přesně bylo zničeno, a co to znamená

Podle sdělení 1. centra SBS, které shrnula Ukrajinská pravda, kampaň zasáhla tyto kategorie cílů:

• odpalovací zařízení dronů Šáhid
• mobilní odpalovače přímo na vzletové dráze
• obsluhy a personál
• transportní a logistická vozidla
• palivové cisterny
• sklady materiálu a bojových částí
• stavební jeřáby a inženýrskou techniku
• prvky protiletadlové obrany

Už po úderu z 5. listopadu 2025 analytici odhadovali zničení skladu bojových hlavic a ztrátu kolem 500 kusů munice na jednom místě. Jde o analytický odhad, ne o oficiální bilanci, ale i tak ilustruje rozsah škod.

Podstatné je, co z toho seznamu vyplývá. Cílem nebyla dráha. Cílem byla schopnost Ruska z letiště opakovaně startovat, opravovat, maskovat a chránit dronové útoky. Ukrajinci neničili beton. Ničili funkci.

Zlomí to ruskou noční kampaň?

Upřímně, na celostátní úrovni pravděpodobně ne. Ruská síť odpališť Šáhidů stojí na více směrech: Primorsko-Achtarsk, Kursk, Orel, Brjansk, Millerovo, Krym. V noci na 6. června 2025 Rusko vypustilo 407 úderných dronů a imitátorů. Analytická studie CSIS popisuje šáhidovou kampaň jako válku opotřebení založenou na levných saturacích, kde zničení jednoho uzlu celkovou dynamiku startů sotva ovlivní.

Smysl operace je jinde. Lokálně a operačně: narušit konkrétní přední uzel, zkrátit protivníkovi možnosti na doněckém směru, donutit ho přesouvat logistiku, protiletadlovou obranu i obsluhy. Každý takový přesun stojí čas, prostředky a vystavuje konvoje dalšímu riziku. Pravděpodobnější než plná obnova jedné velké přední základny je, že Rusko přejde k větší disperzi a přesune část kapacit do bezpečnějších zadních lokalit. Což je přesně to, co operaci dává strategický rozměr, i když se v nočních statistikách útoků neprojeví zítra.

Proč je tohle důležitější než jeden výbuch

Hordijenko označil operaci za bezprecedentní, a i když jde o tvrzení velitele, ne o nezávislý historický verdikt, těžko mu upřít logiku. Malá dronová síla bez jediného vojáka na zemi převzala palebnou kontrolu nad celým okupovaným letištěm a měsíce ho soustavně vyřazovala z provozu. Žádný frontální útok, žádné pozemní obsazení. Jen trpělivé, opakované ničení všeho, co z trosek dělalo funkční základnu.

Válka se posouvá. Od jednorázových úderů drahými střelami k vrstveným kampaním, kde rakety prorážejí kryté prostory a levné drony pak vytrvale loví všechno, co se hýbe. Doněcké letiště je ukázkou toho, kam tento posun směřuje, a proč je pro obránce výhodnější než pro útočníka, který musí budovat, zatímco druhá strana jen ničí.

Článek Operace, která se jen tak nevidí: Ukrajinci udeřili na doněcké letiště a systematicky rozebrali Rusům dronovou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm měsíců a aritmetika, která nevychází

Klíčové číslo pochází z analytického přehledu Russia Matters z poloviny května. V roce 2025 Rusko zabíralo zhruba 438 km² měsíčně (169 čtverečních mil). V roce 2026 je to asi 71 km² měsíčně (27,5 čtverečních mil), tedy šestinásobný propad. Reuters doplňuje, že za první čtyři měsíce letošního roku získala ruská armáda jen asi 700 km², což je výrazně slabší dynamika než v předchozí fázi pozičních zisků.

Mediálně silná zkratka „30 let na dobytí Donbasu“ se šíří rychle, ale vyžaduje upřesnění. Russia Matters při přepočtu zbývajícího území (zhruba 5 180 km², tedy asi 2 000 čtverečních mil pod ukrajinskou kontrolou) a aktuálního tempa vychází spíš na 74 měsíců, tedy přes šest let, ne tři dekády. Rozdíl je v metodice a v tom, jaké výchozí tempo analytik zvolí. Ať už ale vezmeme šest let, nebo třicet, obojí je nesrovnatelné s Putinovou politickou časovou osou: konec do 31. 12. 2026.

Kreml v nervózním šepotu

Podle zdrojů citovaných Bloombergem část vysoce postavených kremelských činitelů vidí válku jako pat bez jasné cesty k rozuzlení. Jména nezaznívají, jde o anonymní briefingy, což je třeba poctivě přiznat. Ale samotný fakt, že takové signály pronikají do západních médií, vypovídá o míře zákulisní frustrace.

Putin přitom není v pozici kolapsu. Rusko stále kontroluje asi 19,4 % ukrajinského území. V květnu dokázalo vypustit na Ukrajinu přes 800 dronů za jediný den, jak zaznamenala agentura AP. Nejde o poraženou armádu. Jde o armádu, která ztrácí schopnost dobývat v tempu, jaké její velitel potřebuje pro politický triumf.

Proč se fronta zastavila

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha v dubnu prohlásil, že pozice na bojišti je nejpevnější za poslední rok. Za stabilizací stojí především drony. Ukrajinské bezpilotní prostředky podle Sybihy zmenšily ruskou personální výhodu natolik, že se útoky posunuly od větších mechanizovaných náporů k malým infiltračním skupinám s minimálním strategickým efektem. Úspěšnost obrany proti nepřátelským dronům Kyjev udává na 90 %.

Drony ale nezůstávají jen na frontě. Reuters prostřednictvím Ukrinformu uvádí, že od začátku roku zasáhly ukrajinské útoky nejméně 16 ruských rafinerií a vyvolaly přes 40 odstávek klíčových jednotek. V dubnu klesl ruský export ropných produktů o 340 tisíc barelů denně na rekordní minimum 2,2 milionu barelů denně. Konkrétně rafinerie v Rjazani, představující téměř 5 % ruské rafinační kapacity, musela po dronovém zásahu pozastavit provoz. Kiriši v Leningradské oblasti dopadly stejně. Každá odstavená rafinerie je úder do rozpočtu, z něhož se financuje válka.

Diplomacie bez průlomu

Cesta k „vítěznému míru“ přes jednací stůl vypadá stejně neprůchodně jako ta přes bojiště. Únorová ženevská jednání mezi Ukrajinou a Ruskem skončila bez jakéhokoli posunu. Květnové třídenní příměří zprostředkované Washingtonem (9. až 11. května, doprovázené výměnou tisíce zajatců za tisíc) bylo humanitárním gestem, ne diplomatickým průlomem. Americký ministr zahraničí Marco Rubio sám přiznal, že mediační úsilí USA stagnuje.

Putinovy podmínky a ukrajinská pozice se míjejí v základním bodě. Moskva požaduje plnou kontrolu Donbasu a bezpečnostní rámec legitimizující ruské zisky. Kyjev odmítá územní ústupky vůči současné linii fronty. Pařížská deklarace z ledna 2026 výslovně počítá s robustními bezpečnostními zárukami, monitoringem příměří a pokračující vojenskou podporou Ukrajiny. Česko tento kurz drží: ministr Lipavský po jednání NATO zdůraznil muniční iniciativu i požadavek, aby jakákoli dohoda nechala Ukrajinu obranyschopnou, a vláda schválila pokračování Programu Ukrajina na období 2026–2030.

Co to znamená pro Evropu

NATO na summitu B9 v polovině května znovu označilo Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro Alianci. Generální tajemník Mark Rutte řekl, že bezpečnost Ukrajiny je bezpečností spojenců. I kdyby válka skončila zmrazením konfliktu, pro střední a východní Evropu by to neznamenalo návrat k předválečné normalitě, ale dlouhodobě militarizovanou hranici, pokračující tlak na vyšší obranné výdaje a trvalé počítání s ruským rizikem.

Putinův problém není jen fronta. Je to rozpor mezi tím, co potřebuje prodat doma, a tím, co mu realita dovoluje získat. Sedm měsíců je v opotřebovávací válce krátká doba. A Vánoce, za kterými si vytyčil cílovou čáru, se blíží rychleji než jeho tanky.

Článek Putin chce konec války do Vánoc, elita mu nevěří. Rusko by současným tempem dobývalo Donbas 30 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Buk-M2 a proč je tak cenný

Buk-M2 je mobilní střednědosahový protiletadlový raketový systém, který tvoří páteř ruské „střední vrstvy“ PVO, tedy té, která kryje prostor mezi krátkodosahými systémy typu Tor a dalekonosnou S-400. Podle oficiální brožury exportní verze Buk-M2E systém zasahuje cíle v rozsahu 3–45 km a ve výškách od 15 metrů do 25 kilometrů. Umí střílet na letadla, vrtulníky (včetně visících), střely s plochou dráhou letu, taktické balistické cíle i naváděné pumy. V plné sestavě zvládne napadnout až 24 cílů současně.

Klíčová vlastnost: samohybné palebné prostředky Buku-M2 mohou operovat autonomně, tedy odděleně od velitelského stanoviště. To jim dává flexibilitu, ale zároveň je nutí být rozmístěné v dosahu nepřátelského průzkumu. Buk nemůže plnit úkol ze skladu. Musí stát tam, kde kryje vzdušný prostor, a právě tam ho ukrajinský průzkum našel.

Jak probíhal zásah a co přesně bylo zničeno

Je důležité být přesný. Video vizuálně potvrzuje úplné zničení, ale jen pro konkrétní zasažené vozidlo, ne pro celý batalionový komplet Buku-M2, který se skládá z více prvků.

V nejbližším ověřitelném případu, který ArmyInform popsal 21. dubna 2025 s odkazem na OSUV „Chortycja“, průzkumníci 15. brigády odhalili odpalovací a puskozásobovací instalaci Buku-M2, určili cíle a předali souřadnice sousedním jednotkám. Výsledkem bylo zničení obou prvků. U obdobného případu z 19. září 2025 Defense Express popisuje vizuální záběry zveřejněné brigádou, na nichž je po zásahu vidět mohutná sekundární detonace munice a úplná likvidace odpalovacího vozidla.

Právě sekundární exploze odlišuje tento typ zásahu od běžného poškození. Když první úder zapálí vozidlo a následný požár odpálí naložené střely, takzvaný cook-off, z bojového prostředku nezůstane nic, co by šlo rozumně opravit. Formulace „nezbylo nic“ tedy sedí na zasažené vozidlo. Na celý systém Buk v širším smyslu nikoliv.

Přesná lokalita zůstává neveřejná. Oficiální zdroje uvádějí jen „jeden z klíčových směrů“ na Donbasu. Stejně tak není zveřejněno, jakou municí ani z jakého systému byl zásah proveden, veřejně dostupné informace mluví pouze o přesně navedené palbě po korekci průzkumu.

Systematický lov, ne náhoda

Nejde o ojedinělý úspěch. Ukrajina v letech 2025 a 2026 prokazatelně systematicky rozebírá ruskou protivzdušnou obranu po jednotlivých uzlech.

Podle Ukrinformu, který citoval Facebook Sil bezpilotních systémů, samotný 413. prapor „Raid“ za jediný duben 2025 vyřadil 11 systémů PVO, z toho pět Buk-M3 a dva Buk-M2. V březnu 2026 velitel Sil bezpilotních systémů hlásil zničení dalších Buků obou verzí plus zásah radaru systému S-400, celkem 26 zasažených prvků ruské PVO za necelé tři týdny.

Databáze Oryx, která eviduje vizuálně potvrzené ruské ztráty, k poslednímu otevřenému záznamu uvádí minimálně 19 ztrát vozidel 9A317 TELAR u Buku-M2, z toho 16 zničených, dvě poškozená a jedno ukořistěné. U krátkodosahového systému Tor-M2 je to 49 ztrát. Skutečná čísla budou vyšší, Oryx počítá jen to, co je doložené fotografií nebo videem.

Kus za kus je přitom Buk-M2 pro Rusy bolestivější ztráta než Tor. Pokrývá větší hloubku vzdušného prostoru, jeho výroba je náročnější a zásoby dostupných kusů menší. Modernější Buk-M3 je ještě citlivější položka, ale M2 rozhodně není „starý Buk“, jde o plnohodnotnou novější generaci s výrazně lepšími parametry než předchůdce M1.

Co to znamená pro vzdušný prostor nad Donbasem

Každý vyřazený Buk znamená o jednoho „střelce“ méně v konkrétním úseku fronty. Pokud byly v dubnovém případu vyřazeny odpalovací i puskozásobovací instalace naráz, neklesla jen okamžitá palebná kapacita, zhoršila se i udržitelnost systému, protože puskozásobovací vozidlo slouží k rychlému přebití odpalovače novými střelami.

Bez přesné znalosti složení celé ruské baterie v daném sektoru nelze odpovědně tvrdit, o kolik kilometrů fronty se ochrana propadla. Lokálně a dočasně ale vzniká okno, které Ukrajina může využít pro bezpečnější práci průzkumných i úderných dronů. A právě o to jde. Čím více Buků, Torů a radarů musí Rusko přesouvat nebo nahrazovat, tím častěji taková okna vznikají, a tím snáze jimi proklouznou další drony, které najdou další systém PVO.

Český kontext: munice možná, jistota ne

Česká republika v roce 2025 pokračovala v muniční iniciativě pro Ukrajinu. Premiér Fiala 7. května 2025 po jednání se Zelenským uvedl, že od začátku roku bylo dodáno půl milionu kusů velkorážové munice. USA podle oficiálního fact sheetu Pentagonu dodaly více než 40 systémů HIMARS s municí a další přesně naváděné prostředky. Teoreticky mohla být česká nebo americká munice použita i při tomto konkrétním zásahu. Veřejné zdroje ale neuvádějí, čím přesně byl Buk zasažen, a bez toho zůstává spojení s konkrétní dodávkou jen v rovině „mohla“, nikoliv „byla“.

Brigáda „Čornyj lis“ není čistě dronová jednotka. Podle jejího oficiálního webu kombinuje sběr zpravodajských dat, korekci palby, schopnosti elektronického boje a spolupráci s dalšími útvary. Právě tahle kombinace, najít, předat, zasáhnout, zdokumentovat, je to, co z jednoho videa dělá víc než virální klip. Je to ukázka fungujícího kill chainu, který Rusku systematicky ukrajuje z protivzdušného deštníku. A každý odebraný kus toho deštníku znamená o něco volnější oblohu pro další ukrajinský dron.

Článek Video: ukrajinský průzkum našel ruský Buk-M2 na Donbasu a spálil ho na popel. Nezbylo nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělalo z Pokrovsku a Myrnohradu klíč k Donbasu

Význam obou měst nebyl symbolický. Pokrovsk fungoval jako zásobovací a přepravní uzel, přes který proudila technika, munice i posily k ukrajinským pozicím severněji. Myrnohrad, ležící jen pár kilometrů východně, tvořil s Pokrovskem de facto jednu aglomeraci, obranný pás, který bránil Rusku rozvinout síly do volnějšího terénu za městskou zástavbou.

Pohorilyj už v únorovém rozhovoru pro Rádio Svoboda popsal, co pád aglomerace otevírá. Rusko podle něj získává dvě hlavní osy dalšího tlaku: buď směrem na Dněpropetrovskou oblast, nebo přes Rodynske a Ševčenko na menší sídla s logistickým významem. Za klíčovou prioritu označil Kostiantynivku, město, jehož dobytí by otevřelo cestu ke slovjansko-kramatorské aglomeraci, poslednímu velkému ukrajinskému městskému pásu v Doněcké oblasti.

V květnovém rozhovoru pak dodal konkrétnější operační logiku: Rusko potřebuje vytvořit zónu za dobytými městy, kam může bezpečněji zavádět vojska, zakotvit a tlačit hlouběji. Jinými slovy, samotný pád měst je teprve začátek další fáze, nikoli její konec.

Dva roky, sedmdesát metrů denně

Kampaň od Avdijivky k Pokrovsku patří k nejpomalejším územním ziskům celé války. Podle datové analýzy CSIS ruské síly postupovaly od února 2024 průměrným tempem zhruba 70 metrů denně. Číslo, které připomíná spíš první světovou válku než moderní manévrovou operaci.

Ještě 22. ledna 2026 vrchní velitel ukrajinských sil Oleksandr Syrskyj tvrdil, že obránci drží severní části obou měst a odrážejí infiltrace malých skupin. O čtyři měsíce později Pohorilyj popisuje úplně jiný obraz: rozpad klasické linie obrany, šedé zóny bez jasné kontroly, nemožnost zásobovat zbylé kapsy odporu a totální ruskou dominanci ve vzduchu díky dronům. Ostře kritizuje snahy „obnovovat“ pozice v prostoru, kam se pod palbou dělostřelectva a FPV dronů prakticky nedalo dostat. Rozpor mezi oficiální rétorikou velení a realitou na zemi byl podle všeho měsíce hluboký.

Moskva si přitom vítězství přisvojila dávno předem. Už 1. prosince 2025 Vladimir Putin po hlášení náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova prohlásil Pokrovsk za dobytý. Ukrajinský generální štáb to tehdy odmítl jako propagandistickou operaci cílenou na účastníky mezinárodních jednání. Kontrast je výmluvný: Kreml oznamoval vítězství půl roku před skutečným pádem, zatímco analytici z oblasti OSINT čekali na verifikaci posledních pozic.

Co čeká civilisty a co čeká frontu

Podle Doněcké oblastní vojenské správy zůstávalo v Pokrovsku ještě 7. ledna 2026 přibližně 1 250 civilistů a evakuace z města se v té době neprováděla. Kolik jich zůstalo do května, veřejné zdroje neuvádějí. Pro ty, kteří zůstali, začíná realita okupace, kterou dokumentují OHCHR i Human Rights Watch:

• Uplatňování ruského práva, svévolné zadržování, mučení a vynucená zmizení
• Nátlak na přijetí ruského pasu podle dekretu „pas, nebo odchod“, bez něj hrozí omezení práce, zdravotní péče, pohybu i majetkových práv
• Riziko deportací, nucené integrace a zabírání „nevyužívaného“ majetku

Vojensky pád Pokrovsku a Myrnohradu neznamená automatický kolaps zbytku Donbasu. Tempo ruského postupu bylo extrémně pomalé a nákladné, CSIS uvádí, že Rusko v roce 2024 zabralo asi 3 604 km² a v roce 2025 přibližně 4 831 km², ale pokrovská kampaň sama spotřebovala téměř dva roky na necelých 50 kilometrů. Bez rozpadu dalších obranných linií a logistiky je postup ke Slovjansku a Kramatorsku spíš střednědobou hrozbou než otázkou týdnů.

Brána je otevřená, průlom ne

Pád obou měst přichází v momentě, kdy americky zprostředkovaná jednání s Ruskem podle Reuters a ukrajinského ministra zahraničí Sybihy narážejí na „vyčerpání formátu“. NATO zároveň deklaruje pokračování podpory, spojenci v roce 2025 přislíbili dalších 35 miliard eur a aliance výslovně počítá s pomocí i v případě příměří. Česká vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy v koordinační roli.

Zajímavý je i souběh s děním jinde na frontě. Pohorilyj sám poznamenává, že mediální pozornost od Pokrovsku odtekla ve chvíli, kdy se začalo mluvit o ukrajinských taktických akcích na oleksandrivském směru a o zhruba 470 km² osvobozeného území v Záporožské oblasti. Prokázat přímou operační koordinaci, ztráta na východě výměnou za zisk na jihu, z otevřených zdrojů nelze. Časový souběh je ale nápadný.

Pokrovsk a Myrnohrad jsou pryč. Rusko získalo operační prostor, lepší nástupní podmínky a propagandistický triumf. Ukrajina ztratila zásobovací uzel a musí přesunout logistiku na delší, zranitelnější trasy. Brána je otevřená, ale sedmdesát metrů denně není blitzkrieg.

Článek Pokrovsk a Myrnohrad po 1,5 roce padly. Rusové si otevřeli klíčovou bránu na Donbas se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě časové osy, jeden cíl

Příběh „dobýt Donbas do podzimu“ má ve skutečnosti dvě veřejně doložené verze a stojí za to je oddělit. První zazněla 31. března na summitu v Buče, kde Volodymyr Zelenskyj popsal ruské ultimátum předané přes americké prostředníky: stáhnout se ze zbytku Doněcké oblasti do dvou měsíců, tedy zhruba do konce května 2026. Druhá, o něco měkčí, přišla o sedmnáct dní později od Skibického, září 2026.

Rozdíl není kosmetický. Květnový termín vypadal jako vyjednávací páka, pokus vnutit Washingtonu pocit nevyhnutelnosti. Zářijový termín je operační odhad, který ukrajinská rozvědka přisuzuje ruskému vojenskému plánování. Obě verze ale sdílejí totéž jádro: Kreml chce Donbas celý a chce ho rychle, buď silou, nebo tlakem u stolu.

Proč je slib přepjatý

Rusko drží většinu Donbasu. Podle šéfa samozvané Doněcké lidové republiky Denise Pušilina, který se v březnu sešel s Putinem, kontroluje Ukrajina už jen asi 15–17 % Doněcké oblasti. Zbývající procenta ale představují to nejtěžší sousto: pevně bráněný městský pás na severozápadě, kde leží Kostiantynivka, Slovjansk a Kramatorsk. Analytici z DeepState už v únoru psali, že právě u Slovjansku a Kramatorsku se čeká hlavní další bitva.

U Kostiantynivky se boje přesunuly na samotný okraj města. Reuters popisuje, jak se ruské skupiny snaží infiltrační taktikou uchytit na předměstí, zatímco ukrajinské síly vedou protiakce. ISW u Rodynského a Hryšyne opakovaně upozorňuje, že část hlášených ruských „pokroků“ nebyla stabilní změnou frontové linie, ale infiltračními misemi bez skutečného posunu.

A pak jsou tu nesplněné termíny. Generálporučík Pavlo Palisa podle ISW připomněl, že Rusko si dříve stanovilo významný zisk v Doněcké oblasti do 1. září 2025, ovládnutí zbytku Chersonské oblasti a vytvoření nárazníkových zón do konce roku 2025 a širší záběr až k Dnipru do konce roku 2026. Nic z toho k 8. dubnu 2026 splněno nebylo. V prvním čtvrtletí letošního roku navíc Rusko platilo za každý čtvereční kilometr postupu v Doněcké oblasti zhruba 316 ztrátami, tedy lidmi, kteří chybí u dalšího útoku.

Ukrajina není jen v defenzivě

Obraz čistě ustupující Ukrajiny neodpovídá datům. Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj uvedl, že ukrajinské síly jen v březnu znovu získaly kontrolu nad téměř 50 km², přičemž nejtvrdší boje probíhaly ve směrech Oleksandrivka, Pokrovsk, Kostiantynivka a Lyman. V jižním sektoru u Oleksandrivky ukrajinské výsadkové síly za jediný měsíc osvobodily 285,6 km² a od začátku operace přes 470 km², přestože Rusko tam mělo početní převahu téměř 3:1.

Důležitý je i technologický posun. Palisa podle ISW konstatoval, že Ukrajina znovu získala početní převahu ve strike dronech v poměru 1,3:1. Drony nenahrazují dělostřelectvo, ale kompenzují deficit v munici a umožňují přesné údery na logistiku, které ruský postup zpomalují víc, než naznačují mapy.

Válka a vyjednávání jako dvě strany téže mince

Skibickyj v rozhovoru pro LIGA.net shrnul svůj pohled jednoznačně: Moskva se nechová jako strana připravená na mír. Kontrolu nad Donbasem dlouhodobě staví jako klíčovou podmínku jakékoli dohody. Současně zvyšuje raketové a dronové údery na ukrajinskou infrastrukturu, podle rozvědky vyrábí asi 60 střel Iskander měsíčně a rozšiřuje počet odpalovacích systémů. Cíl je dvojí: připravit bojiště pro letní ofenzivu a zároveň vyčerpat ukrajinskou obranu natolik, aby Západ přijal ruské podmínky jako hotovou věc.

Pro Česko to není abstraktní geopolitika. Premiér Fiala podepsal se Zelenským v červenci 2024 bezpečnostní dohodu a už v únoru téhož roku výslovně spojil fungování Ukrajiny s bezpečností České republiky a migrační situací. Generální tajemník NATO Mark Rutte v únoru 2026 v Kyjevě zopakoval: „Ukrajina je a zůstane zásadní pro naši bezpečnost.“ Případné ruské ovládnutí Donbasu by neuzavřelo kapitolu, ale posílilo by Kreml v přesvědčení, že vytrvalý tlak funguje.

Slib jako zbraň

Zářijový termín je podle nás nejpřesnější číst nikoli jako vojenský plán s reálnou šancí na splnění, ale jako nástroj dvojího použití. Dovnitř signalizuje Putinovi, že generálové mají ambici a směr. Navenek tlačí na západní diplomacii pocit, že Donbas je ztracený a nemá smysl o něj bojovat. Jenže 116 čtverečních kilometrů ztracených v dubnu, 316 mrtvých a raněných na každý kilometr postupu a řada nesplněných předchozích termínů ukazují, že mezi slibem a realitou zeje mezera, kterou nezaplní ani dvacet tisíc čerstvých vojáků ze strategické rezervy.

Kreml potřebuje, aby svět věřil, že Donbas padne. Bojiště zatím říká, že to tak jednoduché nebude.

Článek Ruští generálové dali Putinovi nový slib: „Donbas dobudeme do podzimu.“ Smělé, když je Ukrajinci ženou zpět, odkud přišli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od rekordu k nule za pár měsíců

Ještě nedávno přitom čísla vypadala jinak. Podle přepočtu AFP a ISW za čtvrtý rok války (únor 2025 – únor 2026) Rusko získalo 4 524 km² ověřeného území, víc než za předchozí dva roky dohromady. Kalendářní součet AFP za rok 2025 včetně ploch nárokovaných Moskvou mluví dokonce o více než 5 600 km², což je řádově plocha Libereckého kraje.

Jenže křivka se láme už na podzim 2025. Listopad přinesl maximum kolem 701 km², prosinec spadl na 244 km². A pak přišlo jaro 2026:

• Leden a únor 2026 — nejslabší měsíce od jara 2024.
• Březen 2026 — čistý územní zisk nulový.
• Duben 2026 — některé analýzy hovoří o čisté teritoriální ztrátě.

Semafor situaci shrnul tak, že fronta se hýbe, ale bez průlomu. Reuters 8. května 2026 doplnil, že za první čtyři měsíce roku 2026 Rusko zabralo jen asi 699 km², zlomek loňského tempa. Při tomto rytmu se horizont dobytí celého Donbasu posouvá z měsíců do dekád.

Bojiště, kde se nedá prorazit

Proč armáda, která má početní převahu a stále útočí, nedokáže proměnit tlak v průlom? Carnegie Endowment v dubnové analýze popisuje východoukrajinskou frontu jako prostředí „téměř dokonalé viditelnosti“. Drony, průzkumné, úderné i FPV kamikaze, pokrývají bojiště tak hustě, že jakákoli koncentrace sil je odhalena a zasažena dřív, než stihne vytvořit průlomový klín.

Praktický důsledek: Rusko opustilo větší formace. Útočí v malých skupinách po třech až pěti lidech, plíživou infiltrací, krok za krokem. Taková taktika může zabrat vesnici, ale ne prolomit frontu v šířce desítek kilometrů.

K tomu si Kreml paradoxně sám přidělal problémy s komunikací. V únoru 2026 Kyjev oznámil, že ruské terminály Starlink byly blokovány, což podle ukrajinské strany výrazně narušilo koordinaci útoků a přenos dronových obrazů. Ruský náměstek ministra obrany dvoutýdenní výpadek přiznal, ale popřel dopad na efektivitu. Pravda bude někde mezi, ale i částečné narušení spojení v dronově řízeném boji znamená ztrátu tempa. A jako by to nestačilo, od 10. února 2026 začal Roskomnadzor dále omezovat Telegram, aplikaci, kterou ruští vojáci a vojenští blogeři běžně používali pro operační komunikaci.

Lidé docházejí rychleji než kilometry

Čísla o ztrátách jsou brutální. Mediazona a Meduza odhadují 352 000 ruských mrtvých do konce roku 2025; k 9. května 2026 evidují 217 800 jmény potvrzených padlých. Statisíce mrtvých za zisk odpovídající 0,8 % ukrajinského území za rok, to je poměr, který vypovídá víc než jakákoli mapa.

A nábor nestíhá. Podle Critical Threats a ISW Rusko v prvním čtvrtletí 2026 verbovalo přibližně 940 nových kontraktníků denně. Pro splnění ročního cíle 409 000 vojáků by potřebovalo 1 100 až 1 150 denně. Za stejné období přitom utrpělo odhadem 85 290 ztrát. Jednoduchá aritmetika: armáda se zmenšuje, i když pořád nabírá.

Co to znamená pro vyjednávání

Vojenské zpomalení oslabuje klíčový Putinův argument, že Donbas stejně brzy vezme silou a Kyjev nemá důvod vyjednávat z pozice síly. Jenže samo o sobě mír nepřiblížilo. Reuters 26. března 2026 popsal, jak americká nabídka bezpečnostních garancí pro Ukrajinu byla podle Zelenského podmíněna odevzdáním Donbasu. Třídenní příměří zprostředkované USA proběhlo 9.–11. května 2026, ale mírové rozhovory zůstávají zaseknuté.

Česká republika zatím linii nemění. Ministerstvo zahraničí v září 2025 oznámilo pokračování programu pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun. Vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy, byť s podmínkou zahraničního financování.

Válka bez rozhodnutí

Carnegie upozorňuje, že dnešní převaha obrany v dronově přesyceném bojišti „není nutně permanentní“. Rusko by teoreticky mohlo tempo znovu zrychlit, pokud vyřeší spojení, nábor a schopnost převést drobné infiltrace do širšího průlomu. Právě v těchto třech bodech ale dnes naráží na strop.

Rusko válku neprohrává. Drží pětinu ukrajinského území a je schopné vést opotřebovací boj ještě dlouho. Co ale jaro 2026 ukazuje, je něco jiného: schopnost útočit a schopnost vyhrát nejsou totéž.

Článek Rusko na Donbase zcela uvázlo, Ukrajinci jim dávají zabrat. Současným tempem ho bude dobývat 30 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně měří číslo 316

Nejde o hustotu vojáků na mapě. Pališova metrika je poměr „zabití plus ranění“ ku nově obsazenému území v kilometrech čtverečních. Je to cena za zisk, nikoli rozmístění sil. A právě ta cena vypovídá víc než samotný posun frontové linie.

Proč je tak vysoká? Pališa uvádí kombinaci faktorů. Ukrajina nasazuje o třicet procent více frontových úderných dronů než Rusko; podíl optovláknových dronů, které nelze rušit elektronickým bojem, dosahuje na ukrajinské straně 32 % proti ruským 24 %. K tomu se přidává terén, hloubka fortifikací před pevnostní linií, zástavba a podmáčená říční údolí. Ruské mechanizované útoky narážejí na obranu dřív, než stihnou rozvinout sílu.

Jarní ofenzíva: velký nástup, malý výsledek

Rozjezd ruské jarně-letní ofenzivy datuje ISW na období 17.–21. března. Hned 19. března zaznamenal u Lymanu plukovní mechanizovaný a motorizovaný útok s více než 500 vojáky, desítkami obrněných vozidel a přes sto motocyklů a buggy. Ukrajinská strana hlásila 405 ruských ztrát z jediného náporu. AP o pět dní později citovala ukrajinského vojáka od Lymanu: počáteční útoky byly odraženy, postupující kolony ničeny.

Generál Syrskyj ve stejném období uváděl 619 ruských útoků za čtyři dny. Přesto ISW k 15. dubnu konstatuje, že u Kostjantynivky ruské infiltrace nezměnily průběh linie kontaktu a Rusko nemá výchozí pozici pro životaschopný útok na Kramatorsk z jihu. Dílčí taktické posuny existují. Operační průlom ne.

Silné srovnání nabízí Pokrovsk. Rusko ho dobývalo jednadvacet měsíců, fyzicky proniklo do zástavby, a ani poté si neotevřelo cestu ke zbytku Doněcké oblasti. Kramatorsk a Slovjansk jsou větší, lépe opevněné a z jihu k nim vede jediná osa přes Kostjantynivku. Pokrovská zkušenost je podle nás nejlepším měřítkem toho, co ruskou armádu u pevnostní linie čeká: měsíce krvavého boje bez rozhodujícího výsledku.

Navíc Ukrajina nezůstává pasivní. Reuters v polovině dubna psal, že ukrajinské síly v březnu získaly zpět téměř 50 km² a od konce ledna celkem 480 km², především díky protiútokům na jihovýchodě, které narušují ruskou ofenzívu.

Kreml chce víc, než umí vynutit

Vladimir Putin v červnu 2024 na ruském ministerstvu zahraničí veřejně podmínil jednání stažením Ukrajiny z celé administrativní Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti. Požadavek platí dodnes. ISW k tomu v analýze z 31. března 2026 píše, že takové nároky jsou větší než to, co ruská armáda na bojišti umí v dohledné době vynutit, a slouží zároveň jako nástroj kognitivní války, tedy tlak na Západ, aby sám přinutil Kyjev k ústupkům.

Tady se otevírá klíčová disproporce. Rusko požaduje celou Doněckou oblast u jednacího stolu, ale na bojišti platí 316 životů za každý kilometr čtvereční a stále se nedostalo ani k prvnímu městu pevnostní linie. Carnegie Endowment odhaduje, že Moskva zatím zvládá ztráty dorovnávat náborem 30–40 tisíc kontraktníků měsíčně, ovšem za stále vyšší finanční i kvalitativní cenu. Problém se přesouvá z otázky „kolik lidí“ na „jací lidé a za kolik“.

Co to znamená pro Česko a tlak na mír

Vysoká ruská cena za minimální efekt posiluje ukrajinský argument, že Moskva není v pozici diktovat kapitulaci. Český ministr zahraničí Petr Macinka při lednové návštěvě Kyjeva hovořil o potřebě ruských ústupků a důvěryhodných bezpečnostních garancí. Bezpečnostní dohoda mezi ČR a Ukrajinou výslovně drží neuznání anexí, včetně částí Doněcké oblasti, a závazek dlouhodobé vojenské podpory.

Každý, kdo dnes tlačí na „rychlý mír“ za podmínek, které Kreml nadiktoval v červnu 2024, by se měl podívat na Pališovo číslo z opačné strany. Pokud Rusko samo nedokáže dobýt to, co požaduje, proč by měl Západ tlačit Ukrajinu, aby to odevzdala zadarmo? Data z bojiště ukazují, že čas a cena hrají proti útočníkovi, pokud obránce dostává munici, drony a politickou podporu.

Pevnostní linie stojí. Otázka není, jestli ji Rusko dokáže prolomit letos, ale kolik dalších stovek životů za kilometr čtvereční je Kreml ochoten zaplatit, než připustí, že bojiště jeho vyjednávací pozici nepodepírá.

Článek Ruská armáda krvácí dvojnásobným tempem: 316 vojáků na kilometr čtvereční na Donbase, a stejně se nehne ani o metr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záměrem je obklíčit Ukrajince a vzít jim výhodu

Doněcká oblast je součástí Donbasu, což není název pro jeden konkrétní kraj, ale pro historický a průmyslový region, který se rozkládá na území dvou ukrajinských oblastí, a sice Doněcké a Luhanské. A právě Donbas je cílem Vladimira Putina. Sice to schovává pod ochranu obyvatel mluvících rusky, ale to důvodem nebude – Rusům totiž na životech nezáleží.

Video: útok, který zásadně ovlivní jižní frontu. Ukrajinci zničili rozlehlé sklady plné dronů a srazili elitní ruské jednotky na kolena

Jde o jeden z nejvýznamnějších surovinových regionů na světě s odhadovanou celkovou hodnotou nerostného bohatství v řádu bilionů dolarů. Což je dost peněz na to, aby tím Putin zaplatil válku a dostal Rusko ze současných ekonomických problémů. Pokud ale Donbas nezíská, nepřinese mu válka ni významného, a lidé mu to nejspíše neodpustí.

Oznámil ostatně, že Donbas získá do dvou měsíců, ale že mají Ukrajinci šanci mu ho odevzdat sami a bez boje. To je také důvodem, proč Rusové soustředí hlavní boje na tzv. pevnostní pás (Fortress Belt), což je linie měst Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kosťantynivka. Opevněné body, které nedokáže ruská armáda dobýt a opakovaně se o ně tříští.

Rusové už jsou bezradní. Ukrajinská PVO je nejúčinnější od začátku války. Sestřelí až 90 % cílů navzdory „ruské vyspělosti“

A přitom by pro ni bylo výhodnější zabrat na jiných místech, hlavně na severu a na jihu, kde naopak využívá ukrajinská armáda jejich oslabení a bere si zpět okupovaná území. Včetně Stepnohirsku, v němž Rusové údajně pobili její elitní jednotku. Právě ten jim přitom koncem února 2026 vzala a pokračovala v ofenzivě, která ruskou armádu drtí.

Situace je dokonce tak vážná, že musí nasazovat rezervisty a provádět skrytou mobilizaci, jelikož nedokáže dorovnávat ztráty. Aktuálně dokonce verbuje měsíčně až o 20 % méně vojáků než potřebuje, což působí vážné nedostatky jednotek na bojišti. A Rusové byli dokonce nuceni ustupovat také u Pokrovsku, kde byla ještě nedávno pro obránce situace kritická.

Morálka ruských vojáků se láme a zuří, jak je velení neschopné. Umírají, i když nemusí. Tají jim, že ztráty zbytečně žene do extrému

SVpressa přesto s odkazem na pracovníka ukrajinského tiskového oddělení Ozbrojených sil Ukrajiny s přezdívkou Artillergrin tvrdí, že Rusové ani nepotřebují dobývat Druzhkivku nebo Dobropilliu jihozápadně od Kramatorsku, ale stačí, aby získali výšinu mezi Novohryhorivkou a Staroraiskem a kopec s lesem 3 km severně od Rai-Oleksandrivky.

Údajně až tyto dva body získají, bude konec. Rádiový horizont pak umožní ruským dronařům ovládat všechny cesty až k aglomeraci a obklíčit ukrajinské jednotky. Uznává nicméně, že to budou velmi těžké boje. Vůbec však nepřipouští, že by se úspěch dostavit nemusel, a dokonce hovoří o působení ruských jednotek na jižní frontě jako o úspěšných.

Video: Ukrajinci nasazují zbraně, proti nimž jsou Rusové bezradní. A nenapadá je, jak to řešit

Asi proto tam ztratily přes 500 kilometrů čtverečních okupovaného území a nedokáží zastavit ukrajinskou ofenzivu ve směru na Huljajpole. Samotné město sice zatím v obležení není, ale v jeho těsné blízkosti získali Ukrajinci klíčovou 160metrovou vyvýšeninu, která jim umožňuje ovládat okolí. Zatím tam podnikají akce ke stabilizaci frontové linie.

Ukrajinci mají dokonce silně trpět pod sebevražednými útoky ruských dronů. Armádní Zpravodaj sice nepopírá, že je agresoři rovněž nasazují ve velkém, ale moc neodpovídá tvrzení ruského velitele přímo z fronty, který je naopak názoru, že jsou Ukrajinci v této oblasti lepší, a že bude Rusům trvat asi rok, než jejich náskok opravdu doženou.

Ruské námořnictvo se totálně ztrapnilo a vyšachovalo se. Jediné, z čeho jde ještě strach, jsou ponorky; zatím

Ostatně je to vidět i na ztrátách. Rusové měli přijít od začátku války k 18. dubnu 2026, podle statistiky ukrajinského ministerstva obrany, o 1 317 150 vojáků. Zastánci Ruska to označují za lež, ale k podobnému číslu dochází i nezávislé analýzy. Kupříkladu CSIS uvádí, 1,2 milionu, a v případě Ukrajinců 500 až 600 tisíc, i když RussiaMatters uvádí o 100 tisíc více.

Článek „Ukrajinská armáda je na pokraji katastrofy,“ smějí se Rusové. A mají plán, jak dobýt Doněck, aniž by padlo jediné město se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schytala to PVO na dlouhou i krátkou vzdálenost

Zničení několika ruských systémů PVO je výsledkem jednotky ukrajinské obranné rozvědky, která působí na Donbase na východě země. Dojít k tomu mělo v průběhu dvou týdnů, takže nejde o jedinou akci, a ve všech případech se jedná o velmi cenné systémy, jejichž absence narušuje schopnosti PVO. Viditelně se podařilo zasáhnout část S-400, Buk-M3 a Tor-M1.

Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje

S-400 je aktuálně nejmodernější systém protivzdušné obrany v ruské armádě a v podstatě tvoří její páteř. Jeho detekční dosah je až 400 km, uvádí Wikipedia, i když podle jiných zdrojů dosahuje asi o 50 % více. Střely jsou potom schopné dle typu zasahovat až do 400 km, ale často to bývá proti mnohým cílům v desítkách kilometrů, například proti stealth a střelám. V tomto případě to evidentně odneslo velitelské vozidlo, což znamená problém pro celou baterii.

Buk-M3 je nejvyšší modernizací systému 9K37 středního dosahu, který chrání jednotky na frontě do vzdálenosti 70 km. Zasahovat dokáže rovněž letadla, vrtulníky, řízené střely a pumy, a střely i radar mohou být na jednom vozidle, tzv. TELAR, uvádí Wikipedia. To zvyšuje jeho mobilitu, takže ho lze nasazovat více operativně, a rovněž má o něco menší velikost. Neznamená to však, že by byl ve větším bezpečí, protože má rovněž problém zaznamenat malé drony.

Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie

Tor-M1 představuje svou první generaci krátkého dosahu. Na vzdálenost až 25 km umí detekovat letadla, vrtulníky, střely nebo pumy, a rovněž balistické rakety, které sestřelí od 1,5 do 25 km v minimální výšce 10 metrů, potvrzuje Wikipedia. Stejně jako Buk-M3 funguje jako TELAR, kdy má radar i střely na jednom vozidle, ale existují i čistě odpalovací nebo radarová.

Ukrajinci využili největší slabiny všech jmenovaných systémů, a to neschopnosti detekovat malé bezpilotní letouny. Velitelské vozidlo S-400 se přitom podařilo zasáhnout do boku, což znamená, že nemuselo dojít k úplnému zničení, ale minimálně ho to vyřadilo a bude vyžadovat opravu. Ve výsledku tím utrpěla celá baterie, které přestalo přerozdělovat příkazy.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Rovněž do boku to zjevně schytal i Tor-M1, u něhož platí totéž – často přitom bývají cílem střely, jejichž odpálení může ihned zničit celý systém. V případě Buk-M3 byl potom úder veden do radaru, který je vysoce náchylný na poškození, a znamená to tedy vyřazení celého vozidla, i když také nemuselo dojít k jeho úplnému zničení (to však ze záběrů pozorovat nelze).

K útokům posloužily ve všech případech drony neznámého typu, ale podle stylu letu se téměř jistě jednalo o kvadrokoptéry. Jejich čtyři rotory umožňují skvělou manévrovatelnost, a třeba DJI Mavic větších velikostí unesou až 3 kg, což stačí třeba na protitankový granát PG-7VL z RPG-7 o hmotnosti 2,6 kg s obsahem 730 gramů trhaviny, vysvětluje Wikipedia.

Článek Video: Ruská PVO trpěla, ukrajinští „Duchové“ zničili na Donbasu tři moderní systémy včetně S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nesplnili rozkaz, tak byli „potrestáni“

Hyenismus a činy, které se zcela vymykají lidskému chápání, nejsou v ruské armádě ojedinělé. Své o tom říká případ, o němž Armádní Zpravodaj informoval začátkem března 2025, kdy vojáci svázali afrického žoldnéře a nechali ho zemřít na sněhu – doufajíc, že ho bude bombardovat dron ukrajinské armády. Ten ho však pouze sledoval a ukazoval mu cestu do bezpečí.

Nová osa zla: Rusko podpoří Severní Koreu ve válce. Na pomoc jí rovnou vyšle vojáky, klidně i proti Americe

Žoldnéř ji ale nezvládl a na sněhu zemřel, zřejmě na podchlazení v kombinaci se zraněním. A zdaleka to není poprvé, co se k něčemu takovému uchýlili. Je také na místě připomenout, že Rusové zavedli tzv. protiústupové jednotky, jejichž prací je zamezit v ústupu svých vojáků z fronty, případně je pochytat a předat „spravedlnosti“, uvedlo BBC již v říjnu 2023.

Nad americkým zbrojním průmyslem se stahují mračna dříve, než se zdálo: Francie už brzy představí alternativu k HIMARS

Jinými slovy – tresty jsou někdy v ruské armádě rozdávány velice rychle a rázně. Stejně dopadli tři zmínění vojáci, konkrétně 35letý Artem K., 37letý Roman Ch. a 23letý Maxim M. Odmítli totiž splnit rozkaz, a sice doručení zásob vojákům do frontové linie. Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že to mohlo být z důvodu až příliš vysokého rizika smrti.

Podrobnosti však známy nejsou, takže to nelze vyhodnotit. Nejspíše velícího důstojníka to rozlítilo natolik, že jim nařídil vstoupit do kovové klece – mezi vojáky nazývané „kurník“ – kde je zavřel a vhodil k nim odjištěný ruční granát F-1. Ten běžně zabíjí do několika metrů, a na desítky zraňuje, uvádí Wikipedia; v tomto případě za to všichni zaplatili životem.

NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu

Jeden z nich zemřel okamžitě, další dva podlehli zraněním později. Ačkoliv bylo o incidentu informováno až nyní, resp. 02. května 2025, došlo k němu o několik měsíců dříve, jelikož začal být ruský důstojník vyšetřován až později. Jaký trest ho čeká, není jasné, jelikož je v ruské armádě docela běžné, že velitelé vykonávají mimosoudní tresty a prochází jim to.

Článek 3 ruští vojáci neuposlechli rozkaz a stihl je extrémně krutý trest. Jejich důstojník je zavřel do klece a odpálil granátem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když brána Donbasu padne, bude to problém

Redakce Armádního Zpravodaje si všimla analýzy od Meduzy, která uvádí, že ruská armáda letos s velkou pravděpodobností plánuje prorazit ve směru na Kramatorsk a Slovnjansk z jihu i severu. Tomu by napovídal i její současný, kdy téměř dobyla Časiv Jar a Toreck a míří na Kostiantynivku, která leží právě ve směru na Kramatorsk a nedaleký Slovnjansk.

Zdá se to nevyhnutelné, Rusové jsou blízko k získání strategického města, zatímco Toreck a Časiv Jar už skoro padly

Zároveň pak Meduza zmiňuje, že jsou významné ruské síly v tuto dobu vázány na Kurské frontě, kam podnikla v minulém roce invazi Ukrajina, aby je odlákala. Co by je odtud umožnilo stáhnout, sice analýza nezmiňuje, ale redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že by tomu mohly pomoci severokorejské posily, které by mohly dorazit během 2 až 3 měsíců.

Není však známo, jak početné by mohly být – ani z velké části by ruskou armádu nezastoupily, ta totiž ztrácí denně i přes 1 400 vojáků, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, zatímco první posily ze Severní Koreje činily asi 10 000 jednotek a Kim Čong-un nechal vycvičit další, speciálně trénované jako úderné jednotky, které jsou v boji mimořádně úspěšné.

Dobytí Pokrovsku by přitom ruským jednotkám vydláždilo cestu k postupu směrem k řece Dněpr a dále na sever v Doněcké oblasti. Samotný Donbas (v jehož území leží značná část Doněcké oblasti) je pro Rusko zajímavý nejenom z hlediska vojenského tažení, ale i ekonomicky, jelikož jde o rozsáhlý těžební (uhlí, železo, mangan) a průmyslový region, uvádí Wikipedia.

Průzkum: 44 % Čechů si přeje, aby Ukrajina válku vyhrála. Na Slovensku je naopak největší podpora Ruska

Rusové si v oblasti připisují více zisků než dříve. Například začátkem ledna Armádní Zpravodaj informoval o dobytí Kurachove, po němž se začala ruská armáda soustředit na okolí nedalekého Pokrovsku, kde podle analýzy nepřestávají útočit ani na den. Jeho dobytím by získali silný výchozí bod a mohli útočit do všech směrů, ale primárně zřejmě stále na východě země.

Článek Rusko útočí na „bránu Donbasu“ a stále postupuje. Když ji získá, bude zle. V merku má poté dvě významná města (analýza) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.