Kinžal: zbraň, která měla být nezastavitelná

Ch-47M2 Kinžal je vzduchem odpalovaná aerobalistická střela, pravděpodobně odvozená z pozemního systému Iskander-M. Nese ji upravený stíhací letoun MiG-31K, ve službě je od roku 2017 a Moskva ji od počátku prezentovala jako součást „nové generace“ zbraní, jimž se žádná protivzdušná obrana nedokáže postavit. Podle profilu CSIS Missile Threat měří osm metrů na délku, má průměr jeden metr, bojovou hlavici o hmotnosti 480 kilogramů, dosah 1 500 až 2 000 kilometrů a rychlost až Mach 10 (přibližně 12 250 km/h). Pro srovnání, americká hypersonická střela AGM-183A ARRW, vyvíjená pro letectvo USA, měla dosahovat rychlosti kolem Mach 6,5 až 8, ale její program byl v roce 2023 zrušen kvůli opakovaným neúspěšným testům. Kinžal tedy na papíře vypadá jako zbraň bez konkurence. Jenže papír a realita se rozcházejí.

Ukrajinské letectvo v červnu 2025 uvedlo, že z 17 vypuštěných Kinžalů jich osm sestřelilo a některé další k cíli vůbec nedoletěly. A teď se ukazuje, že i samotná elektronika střely má vážné problémy.

Selhání, které Kreml nepřizná nahlas

Co přesně znamená „totálně selhali“? Nejde o to, že by Kinžaly přestaly létat. Jde o něco pro Rusko mnohem nepříjemnějšího: o důkaz, že ani po více než čtyřech letech plnohodnotné války a miliardových investicích do domácí výroby nedokáže ruský průmysl vyrobit funkční náhradu za americký procesor do palubního počítače své vlajkové střely.

Analyzovaný vzorek Zarja-61 přitom odhalil pozoruhodný mix součástek:

• Komponenty vyrobené v rozmezí let 2021 až 2024
• Procesor Texas Instruments s označením roku výroby 1986
• Čipy AMD z roku 1996
• Deska sestavená v květnu 2025

Rusko tedy kombinuje desítky let starou elektroniku s novějšími díly, bere, co seženou. A seženou toho víc, než by se čekalo. Vlasjuk mluví o „různých trzích a různých dodavatelských řetězcích“. Americký Úřad pro průmysl a bezpečnost (BIS) popsal konkrétní síť kolem společnosti Electrocom VPK, která americkou mikroelektroniku pořizovala přes kyperskou schránku Astrafteros Technokosmos a lotyšského distributora Ultra Trade Service. Cíl? Ruská armáda.

Navíc ani dříve prezentovaná „plně ruská“ verze Zarja-61M nebyla tak domácí, jak Moskva tvrdila. Investigace Belarus Investigative Center a OCCRP ukázala, že obsahovala čipy běloruské firmy Integral. Státní holding Roselektronika přitom sdružuje přes 130 podniků a výzkumných organizací. Právě proto je návrat k americkým čipům tak trapný, celý ten aparát nedokázal dodat, co jedna texaská firma vyrábí dekády.

Sankce nestaví zeď, ale zdražují každou střelu

Případ Kinžalu ilustruje širší pravdu o sankcích: nefungují jako hermetická blokáda, ale jako neustálý tlak. Studie KSE Institute spočítala, že Rusko jen za prvních deset měsíců roku 2023 dovezlo kritické komponenty za zhruba 530 miliard korun. Značná část dodavatelských řetězců vede přes Čínu, Turecko a Spojené arabské emiráty.

Problém není izolovaný na Kinžal. Vlasjuk v červenci 2026 popsal Iskander-M nalezený po zásahu v Kyjevské oblasti, obsahoval 147 zahraničních komponentů ze Spojených států, Běloruska, Švýcarska, Německa, Číny a Japonska. Nejméně 21 kusů bylo vyrobeno v roce 2025, některé nesly označení roku 2026. Senátní zpráva amerického Kongresu z prosince 2024 jmenuje AMD, Analog Devices, Intel a Texas Instruments jako firmy, jejichž výrobky se v ruských zbraních objevují opakovaně, a tvrdě kritizuje nedostatečné kontroly koncového užití.

Databáze ukrajinské vojenské rozvědky u Kinžalu eviduje i další americké součástky mimo Texas Instruments. Nejde o jeden procesor, jde o systémovou závislost.

Evropa přitvrzuje, Česko tlačí na vymáhání

Rada EU v červenci 2026 schválila 21. sankční balík, který přidal 51 subjektů pod přísnější vývozní restrikce a výslovně cílí na obcházení pravidel v oblasti mikroelektroniky přes třetí země. Americký BIS vede společný seznam 50 prioritních položek, u nichž výslovně konstatuje ruský nedostatek domácí výroby; procesory, paměti a integrované obvody jsou na špici.

Česká vláda se v sankční politice angažuje aktivně. Praha prosazovala mimo jiné takzvanou catch-all klauzuli, která má zachytávat položky podporující ruský vojensko-průmyslový komplex, i když nejsou vždy popsány po jednotlivých modelech. Návrat amerických čipů do Kinžalu je paradoxně argumentem pro další zpřísňování, dokazuje totiž, že Rusko soběstačnost nezískalo, jen si našlo dražší a komplikovanější cesty.

Nejslabší článek ruské raketové síly

Každá další střela Kinžal je pro Rusko dražší, logisticky složitější a technologicky zranitelnější výrobek, než byla ta předchozí. Nejslabší článek ruské raketové výroby není v aerodynamice ani v pohonných jednotkách. Je v mikroelektronice, a tam ho Západ drží za krk. Otázka není, jestli Rusko dokáže Kinžaly vyrábět dál, ale jak dlouho si může dovolit lepit je dohromady z procesorů starých čtyřicet let, sháněných přes kyperské schránky.

Článek Rusové jsou neschopní více, než se zdálo. V Kinžalech nahradili americké čipy vlastními a totálně selhali. Litují velice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Savaslejka

Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil už v červnu 2025 výslovně uvedl, že ze Savaslejky „pravidelně vzlétají“ MiG-31K nesoucí aerobalistické rakety Kinžal. Při tehdejším útoku ukrajinská strana předběžně hlásila zásah dvou kusů letecké techniky. Savaslejka přitom není pohraniční letiště, které by se dalo zasáhnout dělostřelectvem nebo krátkodosahovým dronem. Leží v Nižněnovgorodské oblasti, stovky kilometrů od nejbližšího bodu fronty, v zóně, kde Rusko předpokládalo relativní klid.

Právě proto je výběr cíle tak výmluvný. Kinžal patří k nejprestižnějším zbraním ruského arzenálu: dosah 1 500 až 2 000 kilometrů, rychlost kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h), odpálení ze vzduchu, které ztěžuje předpověď směru útoku. Každý MiG-31K přitom nese jen jednu střelu. Podle odhadů Defense Express s odkazem na Military Balance 2024 disponuje Rusko nejvýše 24 těmito upravenými nosiči. Nové se nevyrábějí, sériová výroba MiG-31 skončila. Zásoba střel Kinžal se odhaduje na zhruba 100 kusů s produkcí 10 až 15 měsíčně.

Každá ztráta v tomto ekosystému bolí disproporčně.

Co přesně útok komplikuje

Konečný soupis zničené techniky Ukrajina do uzávěrky nezveřejnila. Použitý prostředek nebyl oficiálně upřesněn, byť tentýž den Zelenskyj výslovně spojil úder na Samaru s domácí střelou Flamingo, jejíž deklarovaný dosah přesahuje 3 000 kilometrů. Jenže i bez potvrzeného počtu zničených strojů vytváří opakovaný zásah téhož letiště kaskádu problémů:

• Ochrana základny. Rusko musí stahovat systémy protivzdušné obrany hlouběji do týlu, čímž je odebírá z jiných úseků.
• Rozptyl letadel. MiG-31K je nutné přesouvat na záložní letiště, což prodlužuje reakční dobu a komplikuje logistiku paliva i munice.
• Plánování startů. Každý vzlet z ohrožené základny se stává rizikovější, letoun na zemi je nejzranitelnější.
• Přesuny hlouběji do Ruska problém neřeší. Pokud Ukrajina prokazatelně zasahuje cíle 700 kilometrů od fronty a disponuje platformami s dosahem 1 600 i přes 3 000 kilometrů, samotná vzdálenost přestává být zárukou.

Ruské ministerstvo obrany téhož dne tvrdilo sestřelení 598 ukrajinských dronů nad 19 regiony. Číslo samo o sobě ukazuje, že útok na Savaslejku nebyl izolovanou akcí, ale součástí masivní zátěžové vlny, která ruskou PVO rozprostírá po obrovském území.

Třetí zásah za dva roky

Savaslejka není pod palbou poprvé. V srpnu 2024 satelitní snímky po útoku ukázaly stopy po zásahu u letištní plochy, byť bez zjevně potvrzeného zničení letounů. V červnu 2025 přišel další úder, při němž ukrajinský Generální štáb hlásil předběžné poškození dvou kusů techniky. A teď, v srpnu 2026, třetí zásah.

Vzorec je zřejmý. Ukrajina Savaslejku systematicky prioritizuje. A právě opakování mění charakter hrozby: nejde o jednorázovou ztrátu, kterou lze opravit a zapomenout, ale o permanentní tlak, který nutí Rusko neustále investovat do ochrany, rozptylu a utajení. Každý další útok zvyšuje náklady na provoz celého systému Kinžalů, od hangárů přes sklady střel až po podpůrnou infrastrukturu.

Co to znamená pro širší kontext

Ukrajinské kapacity pro údery do hloubky v roce 2026 dramaticky narostly. AP uvádí, že v červenci bylo hlubokých úderů třikrát více než v lednu. Domácí program Fire Point dnes zahrnuje drony FP-1 s dosahem uváděným až 1 600 kilometrů i střelu FP-5 Flamingo s dosahem přes 3 000 kilometrů. Výjimečná už není samotná kilometráž, výjimečný je typ cíle. Zasáhnout leteckou základnu spojenou s nosiči nejprestižnější ruské hypersonické zbraně je něco jiného než trefit sklad paliva.

Pro Česko je dopad zprostředkovaný, ale reálný. Čím víc je Rusko nuceno komplikovat provoz nosičů Kinžalů, tím menší je tlak raketových útoků na ukrajinské zázemí. Česká pomoc Ukrajině přitom pokračuje: vládní program na roky 2026 až 2030 počítá s roční alokací miliardy korun na humanitární, stabilizační i rekonstrukční podporu, k tomu běží muniční iniciativa a širší zbrojní spolupráce.

Savaslejka stále stojí. Ale pro ruské velení se z ní stal symbol něčeho nepříjemného: ani 700 kilometrů hloubky týlu už neznamená bezpečí.

Článek Tvrdý úder 700 km od hranic: Ukrajinci zasáhli základnu, odkud startují MiG-31 s Kinžaly. Rusům to zkomplikuje úplně vše se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení, které se vymyká kalendáři

Ruská strategická jaderná cvičení se tradičně konají na podzim. Letošní manévry ale proběhly od 19. do 21. května, tedy v termínu, který odborníci označují za neobvyklý. Analytik Pavel Podvig z platformy Russian Strategic Nuclear Forces na tuto anomálii výslovně upozornil. Podle serveru Defense News bylo načasování synchronizované s Putinovou cestou do Pekingu a s ostřejší rétorikou Kremlu o možném střetu s NATO.

Rozsah cvičení byl mimořádný i v absolutních číslech. Ruské ministerstvo obrany uvedlo účast více než 64 tisíc vojáků, přes 7 800 kusů techniky, více než 140 letadel, 73 hladinových lodí a 13 ponorek. Agentura Reuters celé manévry označila za jedny z největších za poslední roky. Vedle strategických raketových komplexů Jars, balistických raket odpalovaných z ponorek a dálkového letectva se do cvičení zapojilo i Bělorusko s nacvičováním převzetí „speciální munice“ pro raketový systém Iskander-M.

Co přesně letělo a proč je to důležité

MiG-31 je dvoumístný přepadový letoun sovětského a ruského původu. Databáze EUROCONTROL uvádí délku 22,7 metru, rozpětí 13,5 metru, maximální vzletovou hmotnost 46 200 kilogramů a praktický dostup přes 20 kilometrů. V roli nosiče Kinžalu ale nejde o klasický stíhací stroj. Funguje spíš jako vysokorychlostní odpalovací platforma, „raketový kamion“, který střele dodá počáteční energii a výškový profil.

Samotná raketa Ch-47M2 Kinžal je aerobalistická střela o délce 8 metrů, průměru 1 metr a nosnosti 480 kilogramů. Podle databáze CSIS Missile Threat dosahuje rychlosti kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h) a doletu 1 500 až 2 000 kilometrů. Klíčová vlastnost: může nést konvenční i jadernou hlavici. Rozdíl mezi oběma verzemi nespočívá v konstrukci střely, ale v typu bojové části, a tím i v politicko-vojenském významu jejího případného použití.

Pro srovnání: NATO nemá přímý ekvivalent. Americká gravitační puma B61-12 je základem jaderného sdílení v Alianci, ale nejde o střelu, padá volným pádem z letounu. Bližší je vzduchem odpalovaná jaderná řízená střela AGM-86B s doletem přes 2 400 kilometrů, jenže ta je podzvuková a letí jako klasická řízená střela s plochou dráhou letu. Kinžal kombinuje dálkový dosah s extrémní rychlostí, což dramaticky zkracuje varovný čas protivníka. Právě proto se s ním nechce setkat nikdo.

Signál, ne předstupeň úderu

Varšavské analytické centrum OSW ve své analýze z 25. května 2026 identifikovalo dvě hlavní novinky letošních cvičení: zapojení hypersonických střel jako potenciálních jaderných nosičů a aktivní účast běloruských ozbrojených sil. Zároveň ale výslovně upozornilo, že z otevřených zdrojů nelze ověřit, zda při cvičení byly použity skutečné jaderné hlavice, nebo makety a cvičné kusy. Ruské ministerstvo obrany mluví o „speciálních bojových částech“, tedy formulací záměrně mlhavou, která nechává prostor pro interpretaci.

Politicko-propagandistický cíl byl podle OSW jasný: obnovit strach v evropských elitách a přesvědčit je, že další podpora Ukrajiny může vést ke střetu s Ruskem a jaderné eskalaci. Německý think-tank DGAP ve svém memorandu z června 2026 hodnotí pravděpodobnost, že by cvičení samo sloužilo jako záminka k jadernému útoku proti Ukrajině, jako relativně nízkou. Současně ale doporučuje brát celou demonstraci velmi vážně, jako krok v opakované ruské jaderné nátlakové komunikaci, která se postupně zostřuje.

Co to znamená pro NATO a Česko

Generální tajemník NATO Mark Rutte na tiskové konferenci 21. května uvedl, že Aliance cvičení pečlivě sleduje a je připravena na každou eventualitu. Širší rámec zůstává beze změny: NATO staví odstrašení na kombinaci jaderných, konvenčních a protiraketových schopností a pravidelně pořádá vlastní jaderné cvičení Steadfast Noon. Na rozdíl od ruského přístupu jde o rutinní, dlouhodobě plánované manévry bez ostrých zbraní.

Pro Českou republiku platí prostá technická aritmetika. Dosah Kinžalu 1 500 až 2 000 kilometrů a zapojení Běloruska do cvičení znamenají, že české území je v teoretickém dosahu. Žádný otevřený zdroj ale neukazuje na konkrétní zaměření proti ČR. Hlavní směr sdělení míří na Ukrajinu a na evropské spojence, kteří ji podporují. DGAP po květnových cvičeních doporučuje rychlejší posilování konvenčního odstrašení, scénářového výcviku a evropské jaderné expertizy, tedy přesně to, co se na východním křídle Aliance už děje, jen pomaleji, než by situace vyžadovala.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a Moskva s každým měsícem posouvá laťku jaderné signalizace výš. Květnové cvičení nebylo předstupněm úderu. Bylo ale nejhlasitějším vzkázem, jaký Kreml dosud vyslal, a ignorovat ho by bylo chybou.

Článek MiG-31 poprvé vzlétl s raketou Kinžal s jadernou hlavicí. S tím se Ukrajina ani NATO opravdu setkat nechtějí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak „superzbraň“ přestala být neporazitelná

Kinžal Kreml představil v březnu 2018 jako jednu ze šesti zbraní nové generace. Vladimir Putin ho tehdy prezentoval jako střelu, kterou žádná protivzdušná obrana nedokáže zastavit. Letecky odpalovaná balistická raketa s rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku měla být podle CSIS Missile Threat nástrojem k průlomu i těch nejpokročilejších štítů NATO. A právě tady vstupuje do hry Lima, ne jako větší a rychlejší raketa, ale jako levnější a chytřejší zásah do navigační logiky protivníka.

Cascade Systems svůj produkt popisuje jako strategický systém elektronického boje s dosahem až 370 kilometrů, schopný rozvinutí do čtyř hodin a aktivace do jedné minuty. Nejde o improvizovanou polní rušičku. Alchymista pro Kinžaly uvádí operační dosah kolem 300 kilometrů. Podstatné je, co Lima dělá: nekřičí do éteru šumem jako konvenční rušičky, ale kombinuje rušení satelitního signálu, spoofing falešnou polohou a podle Alchymistova popisu přímý zásah do práce navigačního přijímače střely. Třetí složku sám označuje za kyberútok na přijímač.

Proč se rakety rozpadají samy

Slovo „autodestrukce“ v titulku není o pyrotechnické sekvenci, kterou by Lima na dálku spustila. Mechanismus je jiný a v jistém smyslu elegantnější. Když Lima zkompromituje satelitní navigaci Kinžalu, palubní počítač střely začne pracovat s chybným řešením polohy. Výsledkem jsou korekce kurzu, které neodpovídají realitě. Hypersonická střela letící obrovskou rychlostí provede manévr, na který není konstrukčně stavěná. Přetížení překročí limity draku. A raketa se rozpadne ve vzduchu, ne proto, že do ní něco narazilo, ale proto, že její vlastní řídící systém ji doslova roztrhá.

V jednom zdokumentovaném případě byl Kinžal v armádním hlášení veden jako „polohově ztracený“. Alchymista navíc popisuje, že střela po opuštění zóny elektronického boje ještě nějakou dobu pracuje s podvrženými daty. Nezotaví se okamžitě. Podle jeho slov se většina z oněch 61 kusů rozpadla na části ještě ve vzduchu.

Trosky jako zpravodajský poklad

Tady příběh Limy získává druhou rovinu. Když se Kinžal rozpadne ve vzduchu místo toho, aby explodoval při dopadu nebo byl zničen interceptorem, jeho trosky klesají výrazně nižší rychlostí. Ukrajinci tak podle Alchymisty získali nepoškozené elektronické bloky, hydraulické systémy a (klíčově) funkční navigační přijímač, který dokázali znovu spustit.

Právě díky tomu zmapovali chování anténního pole Kometa, vícekanálové antény typu CRPA, kterou Rusko postupně vylepšovalo ze čtyř kanálů na osm, dvanáct a nakonec třicet dva. Proti těmto anténám dříve selhalo přes sto konvenčních systémů elektronického boje. Night Watch ale při testování zjistil, že nasměrování antén Kometa z bočního úhlu místo přímého čelního záběru snížilo potřebnou energii stodvacetsedmkrát. Tato směrová slabina v geometrii a filtraci antény pomohla při prvních osmi úspěšných neutralizacích Kinžalů a stala se základem interního projektu označovaného jako „Zeď“, koncepce prostorové bariéry elektronického boje z více stanic Lima.

Podle údajů Kyiv Independent by plná „Zeď“ proti Kinžalům vyžadovala 32 stanic Lima. Každá další analyzovaná troska přitom zpřesňuje výpočty a urychluje adaptaci proti novějším verzím ruských střel.

Závod v adaptaci, ne jednorázový trik

Rusko na Limu reaguje. Přechod od čtyřkanálových k dvaatřicetikanálovým anténám Kometa je toho důkazem. Úpravy trajektorií, změny softwaru; adaptační cyklus se odehrává spíše v řádu měsíců než let. Jenže ukrajinská strana zatím ukazuje, že na každou novou generaci hledá protiopatření, a trosky jí v tom paradoxně pomáhají. Je to závod, ve kterém obě strany zrychlují, ale Lima má strukturální výhodu: každý neúspěšný ruský pokus o průlom jí dodá další data.

Současně platí, že Lima nenahrazuje Patrioty ani jiné systémy tvrdého ničení. Interfax-Ukraine ji výslovně popisuje jako dodatečnou vrstvu vícevrstvé protivzdušné obrany. Analytická studie Konrad-Adenauer-Stiftung z konce roku 2025 mluví o pokračující potřebě systémů Patriot vedle elektronického boje. Lima pravidla mění, ale celý štít nenahrazuje. Její síla je jinde, v tom, že z nejdražší ruské střely dělá zranitelný systém závislý na datech, která mu někdo může podvrhnout.

Co to znamená pro Česko a NATO

Ukrajinské know-how v elektronickém boji už není jen vzdálená válečná zkušenost. 16. června 2026 předváděla ukrajinská firma Unwave své systémy elektronického boje u Prahy před zástupci české armády, policie i ochranné služby. NATO Allied Command Transformation systematicky přebírá ukrajinské poznatky o vrstvené obraně a rychlé adaptaci prostřednictvím programu JATEC. Konkrétní technické detaily Limy veřejně sdílené nejsou, ale operační zkušenosti (jak vrstvit obranu, jak kombinovat měkké a tvrdé prostředky ničení, jak zkracovat adaptační cyklus) proudí do aliance průběžně.

Pro Česko je to relevantní téma. Červnová konference Signal Corps 2026 v Praze řešila digitální suverenitu armády včetně odolnosti navigačních systémů typu Galileo PRS. Pokud Lima ukazuje něco univerzálního, pak to, že i nejrychlejší střela je jen tak dobrá jako data, kterým věří její počítač.

Šedesát jedna Kinžalů se nerozpadlo proto, že by Ukrajina měla silnější raketu. Rozpadly se proto, že někdo pochopil, kde má jejich navigace slepou skvrnu, a dokázal ji využít rychleji, než ji Rusko stihlo zacelit.

Článek Rusové na ni hledí jako na superzbraň, které nerozumí: 61 Kinžalů se rozpadlo za letu, Lima je zmátla a zahájila „autodestrukci“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co říká Pentagon, a co ne

Výroční zpráva amerického ministerstva obrany o čínské armádě z prosince 2025 zařadila H-6K/N s YJ-21 do mapy konvenčních úderných systémů a připsala celé sestavě operační dosah 4 000 až 5 500 km. Samotné střele analytici odhadují dolet na 1 000 až 1 500 km, průměrnou rychlost kolem Mach 6 a terminální rychlost, tedy v závěrečné fázi letu, až Mach 10. Pentagon zároveň konstatuje, že Čína disponuje „světově předním arzenálem hypersonických střel“.

Co zpráva neříká: jaká je skutečná přesnost zásahu, typ navedení v terminální fázi ani pravděpodobnost průniku protivzdušnou obranou. Čínská státní televize CCTV v listopadu 2024 citovala vojenského experta, který YJ-21 označil za „vysoce přesnou“, ale nezávislé ověření těchto parametrů v otevřených zdrojích neexistuje. Veřejně doložená je existence systému, jeho nasazení na bombardéru a přibližný dosah. Zbytek stojí na oficiálních čínských tvrzeních a odhadech západních analytiků.

Nápadná podoba s Kinžalem, a její limity

Vizuální i koncepční podobnost s ruským Ch-47M2 Kinžal je zřejmá na první pohled. Obě střely sdílejí kónickou přední část, aeroballistický profil letu a odpal z leteckého nosiče. Obě jsou spojovány s rychlostmi kolem Mach 10 v části trajektorie. Obě mají za cíl ztížit zachycení kombinací rychlosti a manévrování.

Rozdíly se ale ukazují v detailech:

Z otevřených zdrojů neplyne důkaz, že by YJ-21 byla přímou kopií ruské zbraně. Pravděpodobnější vysvětlení: podobná mise, zasáhnout loď nebo pozemní cíl z velké vzdálenosti a vysokou rychlostí, vede k podobné architektuře. Čína navíc prokazatelně postupovala vlastní vývojovou linií: nejprve lodní verze zachycená v roce 2022, pak exportní model YJ-21E na salonu v Ču-chaji, následně potvrzení vzdušné varianty u letectva. Spíš než kopírování to připomíná konvergentní vývoj pod tlakem stejného operačního zadání.

Proč vzdušný odpal mění pravidla víc než rychlost

Dosavadní logika čínské protilodní hrozby stála převážně na střelách odpalovaných z pobřeží nebo z lodí, tedy ze sektorů, které protivník dokáže relativně předvídat a pokrýt radary. Bombardér tuto rovnici přepisuje. H-6K s bojovým doletem kolem 3 500 km může přiblížit střelu z azimutu, se kterým obránce nepočítal, mimo dosah sektorových radarů a daleko od čínského pobřeží.

Praktický důsledek pro americký námořní svaz operující západně od první ostrovní linie: kratší varovný čas, víc směrů, z nichž může přiletět salvo hypersonických střel, a větší tlak na protivzdušnou obranu, která musí pokrýt širší horizont. CSIS u Kinžalu výslovně upozorňuje, že právě mobilita a směr nosiče komplikují obranu víc než samotná rychlost střely. Stejná logika platí pro YJ-21 na H-6, s tím rozdílem, že bombardér je pomalejší než MiG-31K, ale může nést víc střel najednou. Jde méně o sprint nosiče, více o objem salva.

Čína tím fakticky rozšiřuje svou takzvanou bublinu A2/AD, tedy zónu, v níž dokáže odepřít protivníkovi přístup, i do vzdušné domény a posouvá ji stovky kilometrů dál do Pacifiku.

Existuje obrana? A kde je v tom Evropa?

Na otázku, zda lze střelu letící Mach 10 zachytit, neexistuje jednoduchá odpověď. Analytická služba amerického Kongresu (CRS) v únoru 2025 upozornila, že hypersonické zbraně bývají odhaleny pozdě v letu a obránci pak zbývá minimum času na reakci. Současná senzorová architektura je podle amerických činitelů nedostatečná pro spolehlivé sledování celé třídy těchto zbraní. NATO v únoru 2025 přijalo novou politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která hypersonické hrozby výslovně zahrnuje, což samo o sobě ukazuje, že jde o oblast probíhající adaptace, ne o vyřešený problém.

Pro srovnání: americký program vzdušně odpalované hypersonické střely AGM-183A ARRW je podle zprávy DOT&E za fiskální rok 2024 stále ve fázi prototypu. Dva letové testy včetně operační demonstrace proběhly, ale úřad konstatoval nedostatek dat pro posouzení přesnosti a letality s vysokou statistickou jistotou. Čína tak v tuto chvíli působí, že operační vzdušně odpalovaný hypersonický systém už zavedla, zatímco USA u ARRW teprve sbírají validační data.

Pro Evropu a Česko je hrozba nepřímá, ale reálná. Nejde o zbraň, která by přepsala evropské bojiště, primárním prostorem nasazení zůstává Indo-Pacifik, okolí Tchaj-wanu a první i druhá ostrovní linie. Dopad na evropskou bezpečnost je jiný: roste tlak na NATO, aby investovalo do protihypersonické obrany, a zároveň se prohlubuje dilema rozdělení americké pozornosti mezi dva oceány. Hypersonická hrozba už zkrátka není jen ruské téma.

Peking záběry z dubna 2025 neposlal světu proto, aby se svět dozvěděl technické parametry. Poslal je proto, aby si každý admirál v Pacifiku spočítal, kolik minut mu zbývá mezi detekcí a nárazem.

Článek Čínská hypersonická střela mění pravidla, řítí se Mach 10. Až nápadně se podobá ruskému Kinžalu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Kinžal a proč ho Rusko prodávalo jako nezranitelný

Kh-47M2 Kinžal je ve vzduchu odpalovaná balistická střela, pravděpodobně odvozená od pozemního Iskanderu-M. Podle technického profilu CSIS dosahuje rychlosti až Mach 10, nese hlavici o hmotnosti 480 kilogramů a její dosah se odhaduje na 1 500 až 2 000 kilometrů. Kombinace extrémní rychlosti a schopnosti manévrovat na sestupné trajektorii z ní teoreticky dělá mimořádně obtížný cíl pro konvenční protivzdušnou obranu.

Jenže vedle technických parametrů existoval ještě druhý Kinžal, propagandistický. Ruská státní média roky opakovala formulace o „nezranitelné“ zbrani, Putin ji zařadil mezi šest „zázračných“ systémů nové generace. Tento obraz začal praskat už v květnu 2023, kdy Ukrajina poprvé veřejně oznámila kinetický zásah Kinžalu systémem Patriot. Velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk tehdy na Telegramu potvrdil první sestřel, o dvanáct dní později ukrajinské velení hlásilo šest zničených Kinžalů při jediném útoku. Patriot dokázal, že „nezastavitelná“ střela zastavitelná je. Lima teď ukazuje, že ji nemusíte ani sestřelit.

Jak Lima funguje, a co vlastně znamená „vymazat z oblohy“

Spojení „vymazala z oblohy“ neznamená nutně explozi ve vzduchu. V praxi jde o něco sofistikovanějšího. Cascade Systems popisuje Limu jako kombinaci tří vrstev: rušení (jamming), podvržení falešných signálů (spoofing) a kybernetického působení na navigační systémy střely.

Mechanismus ve zjednodušené podobě vypadá takto: Lima potlačí satelitní navigaci přicházející střely a zároveň jí podstrčí falešné souřadnice. Střela přepne na záložní způsoby navedení, ale při rychlosti přesahující několik tisíc kilometrů za hodinu už nemusí stihnout korekci kurzu. Výsledek? Místo zasažení kritické infrastruktury dopadne desítky až stovky metrů od cíle, do oblasti, kterou systém vyhodnotí jako nejbezpečnější. Že končí „v polích“ je nadsázka, protože je její schopnost zasáhnout přesně neutralizována.

Maksym Skoretskij, šéf správy elektronického boje ukrajinských pozemních sil, v rozhovoru pro portál Oboronka vysvětluje, že střely mají i jiné způsoby navedení než satelitní navigaci. Elektronický boj proto nemusí vždy zabránit veškeré škodě, může ale snížit přesnost natolik, že se z chirurgického úderu stane neřízený dopad.

Čísla, která je třeba číst s výhradou

Podle Cascade Systems Lima od prvního nasazení neutralizovala celkem 58 Kinžalů. Zástupce jednotky Night Watch, která systém obsluhuje, uvádí zničení 58 z 59 střel mířících na objekty v jejich zóně ochrany. V prvním čtvrtletí 2026 to mělo být 26 Kinžalů, 33 střel s plochou dráhou letu a více než 10 000 dronů.

Jsou to silná čísla. Je ale nutné říct, odkud pocházejí: jde o tvrzení výrobce a operátora zprostředkované agenturou Interfax-Ukraine, nikoli o nezávisle auditovanou statistiku ukrajinského letectva. Veřejně dohledatelné nejsou ani přesné lokace dopadů odkloněných střel, a to z pochopitelných bezpečnostních důvodů.

Pro srovnání: kinetické zásahy Kinžalů systémem Patriot v květnu 2023 mají za sebou alespoň potvrzení od velitelů ukrajinského letectva a následnou mediální dokumentaci. Lima je v tomto ohledu zatím o krok pozadu, co se veřejné verifikace týče.

Proč je levnější vrstva obrany důležitější než „zázračná zbraň“

Skutečný průlom není v jednom systému. Je v logice, kterou Lima reprezentuje. Interceptor Patriotu stojí řádově miliony dolarů. Elektronické rušení je nesrovnatelně levnější, a hlavně opakovatelné bez doplňování munice. Pokud část práce přebírá nekinetická vrstva, drahé interceptory zůstávají v zásobě pro situace, kdy je fyzické zničení střely nezbytné.

NATO tuto logiku formalizovalo v únoru 2025 ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně počítá s hypersonickými hrozbami, vrstvenou obranou i rolí elektronického boje. A není to jen alianční teorie: české ministerstvo obrany v říjnu 2025 označilo prostředky elektronického boje za „zcela nezbytnou součást“ moderní protivzdušné obrany vedle systémů jako SPYDER nebo RBS.

Skoretskij ale upozorňuje i na rizika: nekoordinované rušení může poškodit vlastní obranu. V jednom z jeho příkladů soukromě nasazený systém elektronického boje rušil ukrajinské drony-interceptory. Vrstvená obrana funguje jen tehdy, když jsou vrstvy sladěné.

Co bude dál, a jak může Rusko reagovat

Moskva existenci Limy veřejně nekomentovala. Nepřímo ale ukrajinské zdroje zaznamenávají, že Rusko průběžně zvyšuje odolnost navigace svých prostředků: nasazuje vícekanálové antény CRPA a upravuje software dronů i řízených bomb poté, co ukrajinský elektronický boj sníží jejich účinnost. Dá se čekat, že totéž bude platit pro Kinžaly: práce na odolnější navigaci a větší sázka na masové salvy, které mají obranu přetížit.

Cascade Systems deklaruje záměr škálovat nasazení Limy do dalších regionů. Kolik kompletů existuje, jak rychle se vyrábějí a jaká je personální náročnost obsluhy, to veřejné zdroje neříkají.

Jedno je ale zřejmé už teď: éra, kdy stačilo prohlásit střelu za nezastavitelnou a svět tomu věřil, skončila někde nad ukrajinskou krajinou, v tiché souhře falešných signálů, které hypersonickou střelu za miliony dolarů poslaly do pole.

Článek Ruská pýcha v troskách. Nepřekonatelné střely Kinžal končí v polích. Ukrajinská Lima je maže z oblohy bez výstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z továrny v noci stoupal hustý dým

Energia je ruská společnost specializující se na výrobu uzavřených olověných, nikl-kadmiových a lithium-iontových baterií, nepřerušitelných zdrojů energie a elektrochemických zdrojů energie, které splňují vojenské standardy, vysvětluje Militarnyi s tím, že jsou používány v široké škále zbraní, od taktických dronů až po mezikontinentální balistické rakety.

Video: Ukrajinci vzali Rusům převahu. Zničili jim věž s kulometným hnízdem i odstřelovači, a ještě velitelství v týlu

Již dříve byly baterie z této továrny nalezeny v balistické střele 9M723 Iskander, naváděné bombě se sadou UMPK, nebo v balistické střele Kinžal, ovšem stejně tak mají být užívány i v mezikontinentálních balistických raketách. Stojí za zmínku, že jsou v Rusku pouze tři podniky s tímto zaměřením, a Energia je největším, a tako nejvýznamnějším z nich.

Stala se tak přirozeným cílem ukrajinských ozbrojených sil, jelikož Rusové odpalují na jejich území některé zbraně v opravdu vysokých počtech, a toto je způsob, jak je alespoň částečně zredukovat. Využít k tomu měly drony, což potvrdil i Vjačeslav Žabin, starosta města Jelec v Lipecké oblasti vzdáleném asi 250 km od Ukrajiny, v němž útok proběhl.

Nečekaný únik odhaluje nové podrobnosti o tanku T-95. Rusové navrhli zdaleka nejsilnější tank na světě

Sice nebylo upřesněno, o jaké se jednalo, ale podle vzdálenosti se Armádní Zpravodaj domnívá, že šlo o An-196 Liutyi s dosahem až 600 km a hlavicí těžkou 75 kg, potvrzuje Wikipedia, nebo o těžší FP-1, u něhož je dolet až 1 600 km, zatímco unese mnohem ničivější až 120kg hlavici, což může být kupříkladu puma FAB-100-105 s 28,5 kg trhaviny, uvádí Wikipedia.

Článek Video: Ukrajinci vymlátili největší ruskou zbrojovku, na níž jsou závislé balistické rakety i drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná střela stojí desítky milionů korun

Kolik přesně a jakých raket nebo střel je Rusko schopné vyprodukovat, je tajný údaj, ale některých určitě stovky ročně. Informace, s nimiž přišel Militarnyi na základě smluv mezi ruskou vládou a výrobci, přitom naznačují, že rozhodně nejde o levné zbraně – jeden kus stojí i desítky milionů korun. Údaje samozřejmě nelze ověřit, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohou svědčit o tom, že Rusko na bombardování Ukrajiny vynakládá obří sumy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Příkladem může být ze země odpalovaná střela s plochou dráhou letu Iskander-K, která existuje ve dvou variantách s dosahem 500 km, a pak přes 2 000 km. První z nich má stát až 31,4 milionů korun, druhý pak až 37,6 milionů korun. V rodině Iskanderů však existují i balistické rakety, označované jsou jako Iskander-M, uvádí Wikipedia, jejichž verze se liší například hlavicí. Cenově se potom pohybují od 50 do 63 milionů korun.

Cena Kinžalu se blíží 100 milionům Kč

K dalším druhům patří střely a rakety odpalované z letadel. Nejznámější z nich je střela Ch-101 užívaná na strategických bombardérech, jejíž dolet vychází na 3 500 kilometrů, uvádí Wikipedia. Ruské letectvo přitom platí za každou 42 až 50 milionů korun. Z letounů je potom odpalovaná i pseudobalistická raketa Ch-47M2 Kinžal označovaná Ruskem za hypersonickou, která je na tom ještě hůře – cenovka totiž šplhá až na 94,1 milionů korun.

České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70

Skutečnou hypersonickou zbraní je pak střela odpalovaná buď z plavidel nebo ze systému pobřežní ochrany 3M22 Zircon. Wikipedia uvádí, že má dosahovat rychlosti až Mach 9 a dolet je 1 000 kilometrů. Cena jedné ovšem dosahuje 109 až 117 milionů korun. Námořnictvo tak vyjde levněji používat podzvukové střely s plochou dráhou letu Kalibr. Jejich cena je kolem 42 milionů korun, a navíc je lze odpalovat z hladinoných plavidel i některých ponorek.

Článek Rusové to tají, ale odborníci prozradili, kolik skutečně stojí nejobávanější ruské střely Kinžal, Kalibr nebo Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Získání technologie, a možná i provokace NATO

MiG-31K je upravená varianta BM schopná nést hypersonickou balistickou raketu Kh-47M2 Kinžal, uvádí Wikipedia s tím, že do května 2018 vzniklo jenom deset letounů. BM má přitom být 2,6krát účinnější než předchůdce, oproti němuž má schopnost detekce vzdušných cílů na vzdálenost až 320 km, a sledovat jich najednou až 24 (dříve pouze 10).

Nový palubní počítač pak vybírá 4 cíle s nejvyšší prioritou, ale to platí v případě, že MiG-31 bojuje proti vzdušným cílům. U verze K je jeho hlavní úlohou nesení rakety Kinžal s dosahem 2 000 km, vysvětluje Wikipedia – ovšem pozor, že samotná zvládne dle odhadů do 460 km – zbytek má být tvořen přičtením bojového poloměru letadla, v tomto případě MiG-31K.

České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70

Kinžal může přitom nést jak konvenční, tak jadernou hlavici. Její rychlost přitom dosahuje až Mach 10 a využívá inerciální navigační systém pro vysokou přesnost. Z hlediska technologie by se jistě jednalo o zbraň, kterou by západní inženýři rádi důkladněji prozkoumali. S tím ostatně koresponduje i vyjádření ruského experta Alexandera Stepanova.

„To může naznačovat, že Britové se dostali do slepé uličky ve vědeckém a technickém vývoji v oblasti hypersonických zbraní a spoléhají se na jediné dostupné prostředky, jak se vypořádat se svým technologickým zpožděním, jmenovitě na shromažďování zpravodajských informací, zejména prostřednictvím průmyslové špionáže, a organizování infiltračních operací s cílem získat vzorky ruských hypersonických zbraní,“ vysvětlil Alexander Stepanov pro TASS.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

Pokus o únos MiG-31K s raketou Kinžal dle něj odráží nedostatky Spojeného království v oblasti hypersonických zbraní, a připomněl, že ukrajinské a britské speciální služby plánovaly takovou akci již na podzim roku 2024. Je možné, že pokud by Velká Británie získala letoun i s Kinžalem, prozkoumala by ho, zatímco MiG-31K by ponechala Ukrajincům.

Ti ho chtěli údajně unést nad Černým mořem, kde měli oslovení ruští piloti simulovat havárii, za což jim byla slíbena odměna 3 miliony dolarů (asi 65 milionů korun) a občanství v jedné západní zemi. Ruská bezpečnostní služba uvedla, že chtěli Ukrajinci s MiG-31K provokovat u největší letecké základny NATO na rumunském území, ale více informací k tomu nesdělila.

Rusové to tají, ale odborníci prozradili, kolik skutečně stojí nejobávanější ruské střely Kinžal, Kalibr nebo Iskander

Armádní Zpravodaj připouští, že ke špionáži dochází prakticky po celou dobu války z obou stran, ale ruská obvinění a vyjádření je nutné brát s rezervou. Navíc může jít o způsob, jak odvádět pozornost o stále častější narušování vzdušného prostoru NATO z jeho strany, ať jde o vnikání vojenskými letadly nebo drony, které krouží u vojenských základen.

Článek Ukrajinci a Britové chtěli unést ruský MiG-31K s raketou Kinžal. Chtěli provokovat u základny NATO a získat technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlý letoun měl střežit území SSSR

MiG-31 není žádný nový letoun, pochází z období Sovětského svazu – Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zařazen v roce 1981. Je přitom dvoumotorový a vybavený na tehdejší dobu velice výkonným radarem a čtyřmi radarově naváděnými střelami dlouhého dosahu R-33. Jeho úlohou bylo hlídat před útoky letadel nebo řízených střel území SSSR, které je tak rozsáhlé, že nemůže být po celém rozmístěna PVO. K tomu disponuje vysokou rychlostí až Mach 2,83, a po vyřazení letadel Mikoyan MiG-25 Foxbat je to nejrychlejší bojový letoun světa.

Rusko si zatancovalo na tenkém ledu. NATO vyslalo F-35, aby vykázaly tři ruské stíhačky MiG-31

Otázkou tedy je, proč verze MiG-31K vyvolává takové obavy. Když se totiž vznese, po celé Ukrajině vypukne poplach – MilitaryWatchMagazine vysvětluje, že je to její výzbrojí. Ruské letectvo ji totiž nechalo upravit tak, aby nesla hypersonickou balistickou raketu Ch-47 M2 Kinžal. Ve výzbroji by mělo mít letounů zhruba třicet, z nichž může každý nést jednu.

Útočí na dálku a s vysokou přesností

Ch-47 M2 Kinžal je upravená verze ruské balistické rakety Iskander-M. ArmyRecognition uvádí, že došlo díky odpalování ze vzduchu k výraznému prodloužení jejího dosahu, takže dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 2 000 kilometrů, a to s přesností 10 až 20 metrů. Má přitom hlavici o hmotnosti 480 až 700 kg, takže se silou vyrovná těžké letecké pumě, a dokáže zničit i odolné cíle. Během letu dosahuje rychlosti větší než Mach 5, což není u balistické rakety ničím výjimečným, a má být zároveň schopna částečně korigovat směr letu.

Video: Těžká palba ruské armády neutichala, a přesto Leopard 2 odolal, a ještě z bojiště odtáhl T-72

Raketa je kvůli tomu velice obtížně sestřelitelná, i když to není nemožné, byť to o ní Rusko původně tvrdilo. Ovšem vypořádat se s ní zvládají jen ty nejlepší systémy PVO na světě, například MIM-104 Patriot nebo SAMP/T. Ovšem vzhledem k tomu, že jich je nedostatek a jsou značně nákladné, představuje Rusko vyzbrojené kombinací letounu MiG-31K a rakety Kinžal obávaného protivníka pro každý stát, tedy minimálně každý v dosahu.

Článek Jakmile ruské letectvo vyšle jediný MiG-31K, po celé Ukrajině se rozezní sirény. Je tak mocný, že se bojí i v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kinzhal nebyl pro Su-57 určen

Su-57 je v mnoha směrech impozantní stroj. Wikipedia ho popisuje jako víceúčelový stíhací letoun schopný vzdušného boje i pozemních a námořních úderů, přičemž disponuje schopností stealth, i když ta u něj bývá nejčastěji zpochybňována, upozorňuje Armádní Zpravodaj. V leteckých soubojích může spoléhat na supermanévrovatelnost, radar typu AESA, moderní střely jako R-37M a další. Stejně tak i střely proti pozemním nebo námořním cílům.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko přitom už nějakou dobu uvažuje o tom, že by letoun mohl používat i raketu Kinzhal, uvádí Defence-Ua. Ovšem dle dostupných informací toho zatím není schopen. Rusko ji přitom označuje za hypersonickou, ale to je hlavně propagandistické tvrzení, přičemž byla navržena pro letouny Tupolev Tu-22M Backfire a Mikoyan MiG-31K Foxhound, a poté upravena i k použití pro stíhací bombardér Suchoj Su-34 FullBack. A jelikož Suchoj Su-57 unese 7,5 tun výzbroje, teoreticky by mohl nést balistickou raketu Kinzhal o hmotnosti 4,3 tuny také.

Su-57 vlastně Kinzhal nepotřebuje

Jestli by letoun díky Kinzhalu něco získal, tak schopnost zasahovat přesně pozemní cíle na vzdálenost až 2 000 km; takový u ní udává dolet MissileTreat. Hlavice o hmotnosti 480 kg je navíc velmi ničivá, a vysoká rychlost značně ztěžuje možnost sestřelení. Spojení tedy podle všeho dává smysl, bylo by vražedné. Podle názoru Armádního Zpravodaje by ale podobně vražedné bylo i spojení s jiným ruským letounem, např. Suchojem Su-35 Flanker-E.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Vzhledem k tomu, že má Rusko jenom hrstku Su-57, je jejich nasazení v roli nosičů balistických raket jenom plýtváním jejich schopnostmi. Ty jim totiž umožňují držet se mimo dosah PVO, ale to by letoun 5. generace se schopností stealth, navíc nejdražší ve výzbroji Ruska, správně potřebovat neměl. Raketa pod trupem ho navíc o schopnost stealth připraví. Logičtější je proto použít jako nosič levnější a méně schopné alternativy bez stealth a kvalitních radarů a Su-57 šetřit na něco sofistikovanějšího. I když jeden smysl spojení dává – propagandistický.

Článek Ruský Su-57 stále postrádá superzbraň jménem Kinzhal. Ovšem použití balistické rakety na něm úplně postrádá logiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Praxe prokázala zranitelnost Kinžalu

Kinžal (česky „dýka“) je ruská hypersonická balistická střela odpalovaná ze vzduchu, konkrétně z letounů MiG-31K nebo Tu-22M3. Poprvé byla veřejně představena v roce 2018 a do výzbroje ruské armádě vstoupila o rok později. Vychází z upravené balistické střely Iskander, přičemž dosahuje rychlosti až Mach 10 (tedy desetinásobku rychlosti zvuku) a má dosah asi 2 000 km. Nést může konvenční 480kg, uvádí MissileThreat, ale také jadernou.

Video: první potvrzené zničení íránského letounu F-5, který na ranveji doslova explodoval, když měl startovat k misi

Díky své vysoké rychlosti a manévrovatelnosti je Kinžal obtížně zachytitelný systémy PVO, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že to ve válce na Ukrajině několikrát zvládl americký MIM-104 Patriot, a vybrala i několik dalších systémů, které by toho měly být schopné, i když nedošlo k jejich otestování v praxi. Slouží přitom k zasahování vysoce chráněných cílů, například letišť, skladů nebo námořních lodí, ale i dalších objektů.

Ukrajinské letectvo 15. června 2025 uvedlo, že odráželo útok 167 vzdušných cílů, z čehož byla většina dronů, a krom jiného i dvě hypersonické střely Kinžal. Ty se přitom podařilo sestřelit, a i když neupřesnilo čím, redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že právě Patriotem. Jak je to možné, když je tak rychlá a údajně vysoce manévrovatelná? Nejspíše jde o propagandu, jelikož ji střely systému PVO ničí tak, že jí letí naproti a narazí do ní.

Analýza, která vyráží dech: Rusko vyrobí překvapivě až 300 tanků T-90M ročně. A to jich mělo zvládnout sotva pár desítek

Armádní Zpravodaj už v květnu 2023 upozorňoval, že je produkce Kinžalů velmi nízká. Tehdy se pohybovala v řádech desítek měsíčně, a dle RBC ukrajinská rozvědka v květnu 2025 odhadla, že by měla být zvýšena asi 1,5krát, ale přesné číslo neuvedla. Na druhou stranu je jasné, že kdyby jich Rusko mělo hodně, používalo by je častěji – minimálně k odvetnému útoku na Kyjev, který ale čelil převážně sebevražedným dronům Geran-2.

Článek Úžasný úspěch: ukrajinské letectvo sestřelilo 2 ruské hypersonické rakety Kinžal. Rusko jich má žalostně málo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina dostane původně izraelský MIM-104 Patriot

Zásoby systémů jsou spíše skromné a země, které je využívají, teď dbají hlavně na svou obranu. A přesto se jeden „volný“ našel; theNewYorkTimes s odvoláním na své anonymní zdroje uvádí, že má během léta obdržet Ukrajina jeden MIM-104 Patriot, který vyřadil Izrael a renovovaly Spojené státy americké. Zatím s neznámým výsledkem potom jednají některé západní země, aby poskytly další systémy Německo a Řecko, ale minimálně první z nich to asi neudělá.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Na Ukrajinu už totiž Německo poslalo 3 ze svých 10 systémů, a je nepravděpodobné, že bude ještě více snižovat obtahu svého území. Ke všemu, když dosud neobdrželo za dodávku náhradu. Již v říjnu 2023 upozornila agentura Reuters, že se dodávky pro Německo zpožďují. Redakce Armádního Zpravodaje také ověřila v prohlášení Bílého domu, že prezident Donald Trump slíbil v polovině března 2025 najít pro Ukrajinu další systémy MIM-104 Patriot.

Armádní Zpravodaj v srpnu 2023 rozebíral, jaké střely pro MIM-104 Patriot existují a proti čemu jsou určeny, a mj. také připomněl, že se mu podařilo sestřelit již zmíněnou raketu Ch47M2 Kinžal. A to i přesto, že ji Rusko prezentovalo jako nesestřelitelnou – Armádní Zpravodaj je názoru, že zejména z důvodu její vysoké rychlosti, ačkoliv ani ta jí nepomohla.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

Je však třeba uvést na pravou míru, jak k tomu došlo – někteří tvrdí, že to není možné, jelikož žádná střela ze systémů zdaleka nedosahuje rychlosti Kinžalu, což je pravda – jenomže nemusí, protože ji nepronásleduje. Jakmile ji MIM-104 Patriot zaměří, vypočítá, kam má vyslat protistřelu, a ta de facto letí Kinžalu naproti, načež ho zničí nárazem, event. výbuchem.

Článek Komplikace pro Rusko na obzoru: Ukrajina dostane z Izraele systém MIM-104 Patriot, který zničí i hypersonické rakety Kinžal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-47M2 Kinžal letí po balistické dráze

Zmíněná hypersonická balistická raketa je odvozená od pozemní balistické rakety 9K720 Iskander-M, uvádí MissileThreat, ale je odpalována z letadel – nejčastěji z Mikoyan MiG-31K Foxhound. Její dosah je přes 2 000 kilometrů a chová se jako balistická raketa, takže vystoupá hodně vysoko (standardně desítky kilometrů), a následně padá po balistické křivce dolů, i když může v omezené míře svou trajektorii měnit. Dosahovat přitom může hypersonické rychlosti přes Mach 5, ale to při útoku umí i mnohé další balistické zbraně.

The Kh-47M2 Kinzhal is a hypersonic air-launched ballistic missile. Previously difficult to hit, due to their Mach 10 speed (10 times speed of sound). Below images said to show missile debris, – the missile cone is so thick to withstand temp during flight. https://t.co/uTJWoiIHcs https://t.co/RcHpF5DUud pic.twitter.com/6Ia1GgY5Dg

— Glasnost Gone (@GlasnostGone) May 6, 2023

Argumentem odpůrců, proč nelze Ch-47M2 Kinžal sestřelit, je, že protistřely MIM-104 Patriot nejsou dostatečně rychlé, aby raketu dohnaly. Třeba Wikipedia u střely PAC2 uvádí rychlost Mach 3,5, kdežto u protiraketové PAC-3 je neznámá, ale může být podobná nebo o něco vyšší. Vyšší rychlost však protistřela nepotřebuje, neboť Ch-47M2 Kinžal nestíhá, ale letí mu naproti, když se blíží k zemi. Mnohem více tedy záleží na jejím naváděcím systému. U PAC-3 je tak dobrý, že ji navede přímo na cíl, takže ho zničí svým nárazem, uvádí ArmyRecognition.

Na fotografiích je hlavice, ne Ch-47M2 Kinžal

Druhým často užívaným argumentem je, že ukázané trosky Ch-47M2 Kinžal se mu vůbec nepodobají, ale spíše připomínají leteckou pumu, třeba BETAB 500, uvádí Forces. Jenomže prezentované fotografie neukazují celou raketu, ale pouze její bojovou hlavici, která váží asi 480 kilogramů, uvádí KyivPost. Tato hlavice je uvnitř rakety a pumě se samozřejmě podobá, stejně jako ona je zkonstruovaná tak, aby při dopadu z výšky způsobila co největší škodu. Samozřejmě to ale neznamená, že byla ukázaná hlavice vždy 100% autentická.

I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat

Je tedy Ch-47M2 Kinžal nebezpečný? Jednoznačně ano, ale nikoliv tak, jak se snažilo Rusko v minulosti tvrdit. Je velmi rychlý, i když možná ne deklarovaných Mach 9 až 10, má veliký dosah a je i hodně přesný. A ačkoliv ho lze zachytit, je to extrémně obtížné a dokáže to jenom několik systémů na světě, třeba SAMP/T, David’s Sling a HQ-22. Ty jsou ovšem dost drahé a nedostatkové, takže nejsou všude. Balistické rakety přitom ničí na vzdálenost max. desítek km, takže pokud jich je v nějaké ohrožené oblasti málo, ne každý Ch-47M2 Kinžal mohou zachytit.

Článek „Sestřelit Ch-47M2 Kinžal není možné“ – veliký omyl lidí, kteří tomu asi jenom nechtějí věřit. Nejenom MIM-104 Patriot to dokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trosky rakety mohou mít Ukrajinci i Američané

Ve válce i každé dílčí bitvě musí zúčastněné strany kalkulovat s rizikem, že pokud nepřítel ukořistí některou ze zbraní v dobrém stavu, či snad dokonce nepoškozenou, může ji skrz naskrz prozkoumat a odhalit její slabiny. A totéž platí o Ch-47M2 Kinžal. jak uvádí Defence-UA, trosky střel – a mezi nimi pravděpodobně i téměř neporušená raketa s nepoškozenou hlavicí – jsou shromažďovány a pečlivě prozkoumávány. Jejich části má přitom k dispozici Ukrajina, a nejspíše i některé státy NATO, především pak Spojené státy americké.

Kh-47M2 Kinzhal warhead neutralized by Kyiv department of State Emergency Servicehttps://t.co/wQ6h51iUsp pic.twitter.com/8DKT5HT5OS

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) January 5, 2024

Zejména hlavice přitom může být velmi zajímavá, neb by v ní mělo být vyspělé navádění. KyivPost uvádí, že raketa využívá inerciální navádění v kombinaci se satelitním GLONASS a optickým senzorem, který sloužící k samotnému útoku. Některé zdroje také naznačují, že by tam mohl být i radarový naváděč. Obecně platí, že je-li známa přesná technologie navádění nějaké zbraně, lze vyvinout její rušičku. V praxi by to mohlo znamenat, že by byl Ch-47M2 Kinžal v rušeném prostředí méně přesný než deklarovaných 10 až 20 metrů.

Ch-47M2 Kinžal je rychlý a dokáže manévrovat

Ruská raketa je označovaná jako hypersonická, a MissileThreat uvádí, že může teoreticky dosáhnout rychlosti až Mach 10. V konečné fázi však značně zpomaluje a je spíše vysoce nadzvuková. Během letu přitom může měnit svou trajektorii, což znesnadňuje její sestřelení. Takže i porozumění, jak to dokáže a kde jsou limity manévrování, může k její budoucí likvidaci přispět – třeba vylepšením zaměřovacího a naváděcího softwaru protivzdušné obrany.

Již dříve se ukázalo, že Kinžal sestřelí systém MIM-104 Patriot, především pak jeho střely PAC-3. Ruská strana sice tyto informace popírá, ale hlášení o sestřelech (včetně viditelných trosek) je stále více, ačkoliv je nelze ověřit z nezávislých zdrojů. Lze každopádně předpokládat, že spolu se získanými poznatky schopnosti obrany vzrostou a počet obranných systémů proti hypersonickým střelám bude postupně stoupat.

Článek Neporušená ruská hypersonická raketa Ch-47M2 Kinžal dopadla na Ukrajina a prozradila, jak se s ní lépe vypořádat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Atomovky jsou blíže, i nejsou

Aktuálně se mají na území Běloruska nacházet primárně balistické rakety krátkého doletu 9K720 Iskander, jak uvádí Defence-Blog, a stejně tak 10 letadel schopných nést jaderné zbraně – pravděpodobně jde o Mikoyan Gurevich MiG-31K Foxhoud vybavené hypersonickou balistickou střelu Ch-47M2 Kinžal s jadernou hlavicí. Ovšem ač to může znít hrozivě, Evropa se nemusí cítit být ohrožena ruskými jadernými zbraněmi o nic více než dříve, i když to má v případě „prodloužené ruky“ přes Bělorusko dopad také na Česko a Slovensko.

Nejsilnější jaderná zbraň v ruském arzenálu je nepředstavitelně silná, jediná by jako nic vymazala všechna krajská města ČR

A teď bych rád rozebral proč. Rusko už má totiž dávno letouny a balistické rakety schopné nést jaderné hlavice v nedaleké Kaliningradské oblasti (kdo by nevěděl, přikládám i mapu; leží mezi Litvou a Polskem). Třeba dolet 9K720 Iskander je ale podle MissileThreat asi 500 kilometrů (i když pravděpodobně o něco více), takže ani když budou na jihozápadní hranici Běloruska, Evropu jako celek nijak více neohrozí. Doletět by však dokázaly na naše Ostravsko, což z Kaliningradu možné nebylo, a na velkou část Slovenska, i když ne do Bratislavy.

Iskander je taktickou jadernou zbraní

9K720 Iskander by měl být schopen nosit hlavici o síle 5 až 50 kilotun, což by ho řadilo do kategorie taktických jaderných zbraní. U Ch-47M2 Kinžal pak některé zdroje dokonce uvádí hlavici silnou až 200 kilotun, a MissileThreat udává jeho dosah až 2 000 km – v tomto případě lze dokonce říci, že posunutí základen s letouny o pár stovek km by bylo téměř zanedbatelné – tedy z hlediska, kam střely doletí z Běloruska, a kam z Kaliningradu. Ještě jednou ale upozorňuji, že to je třeba brát v celkovém měřítku EU, byť pro ČR a Slovensko to je horší.

ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem

Navíc hlavními nosiči ruských jaderných zbraní nejsou 9K720 Iskander, ale mezikontinentální balistické rakety, rakety z ponorek a střely ze strategických bombardérů. Řízené střely přitom mají dosah tisíce kilometrů, a mezikontinentální rakety mohou zasáhnout jakýkoliv cíl na planetě. Takže z tohoto pohledu by bylo i pár desítek 9K720 Iskander v Bělorusku skoro bezvýznamná hrozba. I bez nich totiž mohou Rusové zaútočit, kde chtějí.

Vlastně ani nevím, o co přesně by se mohlo Rusko takovým krokem pokoušet. Ano, sice by dosáhlo o něco dále, a je pravda, že třeba AČR je proti jeho atomovkám de facto bezradná, ale většina zemí na území Evropy je v NATO, které udržuje naopak svůj jaderný arzenál v několika zemích EU, např. v Německu a Itálii. Odstrašení je tak vzájemné, a je jasné, že jakmile by atomovku odpálila jedna strana, zamířila by na ni co nevidět také. Navíc by asi bylo docela naivní si myslet, že úder na ČR by Rusku v případě konfliktu s NATO něco zásadního přinesl.

Článek Proč by to Rusko dělalo? Kdyby rozmístilo atomovky až v Bělorusku, dosáhlo by sice na ČR i Slovensko, ale nic zásadního nezískalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-47M2 Kinžal je upravený Iskander

Myšlenka ruských konstruktérů, jak vyrobit nebezpečný Ch-47M2 Kinžal, je vlastně velice jednoduchá. Rusko vlastní vyspělý systém balistických raket krátkého doletu 9K720 Iskander, jejichž výhodou je, že dokáží za letu měnit směr, což značně komplikuje jejich zaměření i likvidaci, a navíc mohou odpalovat návnady na zmatení nepřátelské protivzdušné obrany. MissileThreat dle toho uvádí, že Ch-47M2 Kinžal s největší pravděpodobností vychází z 9K720 Iskander; na rozdíl od něj je však odpalován z letadla, což mu prodlužuje dolet.

I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat

Ch-47M2 Kinžal byl jako téměř zázračná zbraň poprvé představen v roce 2018, a několik let nikdo nevěděl, nakolik je schopná. Zprávy o jeho nezastavitelnosti však vzaly za své, když ho sestřelil americký systém MIM-104 Patriot s údajně 100% úspěšností, uvádí MilitaryToday. To nasvědčuje tomu, že američtí vývojáři neusnuli na vavřínech a zbraň náležitě připravovali, aby se zvládla vypořádat i s hrozbami v podobě 9K720 Iskander a Ch-47M2 Kinžal. MIM-104 Patriot k tomu má 5 typů střel včetně PAC-3MSE, jak jsme v ArmádnímZpravodaji psali.

Ch-47M2 Kinžal doletí až 2 000 km

Že došlo k sestřelení Ch-47M2 Kinžal ještě neznamená, že by nebyly obavy z této zbraně na místě – už jenom proto, že systémy toho schopné zase tolik zemí k dispozici nemá. Střela je přitom odpalována buď z upraveného bojového letounu Mikoyan MiG-31 Foxhound, případně ze strategického bombardéru Tupolev Tu-22 Backfire.

iZdroj fotografie: Radnice Kyjeva / Creative Commons / CC BY

Lze ji tedy odpalovat z různých míst, a budou-li letouny navíc doprovázet tankovací, tak teoreticky odkudkoliv na světě – jde ale o Rusko, takže je nemyslitelné, že by zejména státy NATO vpustily jeho letouny do svého vzdušeného prostoru. Dolet Ch-47M2 Kinžal je 1 500 až 2 000 km a unese bojovou hlavici o hmotnosti 480 kg. Jeho přesnost je potom odhadována na 10 až 20 metrů, což z něj dělá při velikosti hlavice hodně ničivou zbraň.

Klasická protivzdušná obrana navíc opravdu nedokáže raketu Ch-47M2 Kinžal zastavit, a třeba ČR je proti němu zcela bezmocná. Ve světě pak existuje kromě MIM-104 Patriot jen několik systémů schopných raketu v letu zničit, ale velmi těžko lze odhadovat jejich úspěšnost. Sam Rusko by to možná dokázalo pomocí S-400 / S-500, Francie s Itálií zase systémem SAMP/T. Účinný by ale mohl být i izraelský David’s Sling, případně čínský HQ-9 nebo HQ-22.

Článek Na světě je nejméně 6 systémů, které mají šanci zastavit „zázračnou“ ruskou hypersonickou raketu Ch-47M2 Kinžal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejrychlejší bojové letadlo na světě

Letouny MiG-31 pochází konstrukčně ze 70. let 20. století, ve službě sovětského letectva se objevily v roce 1981. Jejich úkolem bylo chránit hlavně severní hranici SSSR a útočit na nepřátelské bombardéry, řízené střely a další letadla v této oblasti raketami vzduch-vzduch dlouhého dosahu. Kvůli tomu mají MiG-31 vysokou rychlost – v současnosti jde o nejrychlejší bojové stroje v aktivní službě, velký dolet i výškový dosah, a mohou také tankovat palivo za letu.

Missili russi Kh-47M2 Kinzhal hanno colpito Motor Sich“ vicino a Khmelnytskyi nell’Ucraina occidentalehttps://t.co/PBRMFaFLRz pic.twitter.com/pgsTIFvQRQ

— Airterminal One (@airterminal_one) August 6, 2023

Když v roce 2017 vstoupily do služby v ruských ozbrojených silách hypersonické balistické rakety Ch-47M2 Kinžal, ruské letectvo si objednalo spolu s nimi i úpravu 10 letounů tak, aby je mohly nést. Varianta K, což je upravená verze modernizovaného MiG-31BM. Tím však přišla o možnost odpalovat střely vzduch-vzduch, tedy o svůj původně zamýšlený hlavní úkol. Vedle něj pak dokáží nést Kinžal ještě bombardéry Tupolev Tu-22M a letouny Suchoj Su-57 Felon.

MiG-31 unese jen jednu raketu Kinžal

Kombinace MiG-31 a Kinžalu vzbuzuje strach oprávněně; střela je 7,2 metrů dlouhá a její hmotnost činí 4,3 tun, takže se na letoun vejde jenom jedna. Po odpálení má dosah 2 tisíce km, ale z bombardéru jsou to prý 3 tisíce km. I MiG-31 ji tedy může odpalovat na velkou vzdálenost mimo dosah nepřátelské obrany, a neohrožují ho ani stíhací letadla nepřítele. Díky výkonnému radaru je schopen vidět na dlouhou vzdálenost a rychlost Mach 2,83 mu zaručuje, že každému uletí.

I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat

Jestli má Rusko v současnosti letadel MiG-31K více než 10, není jasné, je možné, že letectvo nechalo ještě několik strojů upravit. Nebude jich ale významný počet, ostatně i raket Kinžal je jen omezené množství, a ruský průmysl je vyrábí velmi pomalu – k útokům jsou také nasazovány jen zřídka. A navíc se ukázalo, že je umí sestřelit americké systémy MIM-104 Patriot. Rusové však přesto často nechávají letouny s Kinžaly (a možná s jejich atrapami) startovat, aby tak znervózňovali ukrajinskou protivzdušnou obranu.

Ruská protivzdušná obrana je proti střele Storm Shadow spolehlivá pouze na 62 %, odhadl indický analytik Vijainder K Thakur

Samozřejmě nelze tvrdit, že by tím Rusko nějak měnilo vývoj války, nebo že by dokázalo raketami Kinžal zdevastovat ukrajinskou armádu. Minimálně ale drží některé systémy nepřítele v pohotovosti a na určitých místech, takže nemohou být přesunuty do oblastí, kde jsou potřebnější. Vedle toho je dobré připomenout, že má rakety dlouhého dosahu (i když ne tak dlouhého) i Ukrajina, ale za je nesmí používat k útokům na ruské území. Je to totiž jedna z podmínek Západu, takže používá „žlutomodrá“ země za tímto účelem jiné zbraně.

Článek Upravené ruské MiG-31K mohou nést hypersonické rakety Kinžal, které odpalují z bezpečí, a letadlům nepřítele bez problému uletí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistický Kinžal má schopnost měnit směr

Nejenom mnozí ruští vojáci nejspíše uvěřili propagandě, že je Kinžal opravdu na tak vysoké úrovni; jedná se ostatně o výdobytek označovaný prezidentem Vladimirem Putinem za superzbraň. Kinžal je vlastně balistická raketa systému 9K720 Iskander upravená tak, aby mohla být odpalována z letadel. Po vypuštění se chová podobně jako balistická raketa, kdy vystoupá do výšky, a poté začne vysokou hypersonickou rychlostí klesat. Má přitom možnost měnit kurz, což jí má ve spojení s vysokou rychlostí dovolit prorazit „jakoukoliv“ obranou.

Air Force of Ukraine destroyed 9 Kh-47M2 „Kinzhal“ missiles🤯

In total, 18 missiles were shot down during the night pic.twitter.com/zuS5pDz76Y

— Danylo Panasiuk (@panasiuk_mil) May 16, 2023

A ono to fungovalo; ovšem pouze do doby, než Ukrajina dostala americký systém Patriot navržený tak, aby si s balistickými raketami – a nejen s nimi – poradil. Má totiž vyspělé radary na zaměření cílů, a hlavně také protistřely ničící je nárazem. Například střely PAC-3 pak mají aktivní radarové navádění, takže cíl konstantně vidí a řítí se přímo k němu. Pokud by ale cíl svůj směr změnil, dokáží se tomu přizpůsobit; a protože ho nestíhají, ale létají „proti němu“, mohou zasáhnout i rakety letící vyšší rychlostí, než jakou samy létají.

O protistřele Kinžal neví a neumí jí uhnout

Kromě rychlosti byla hlavní zamýšlenou obranou Kinžalu její schopnost měnit směr, a i když ji nejspíše má, nemůže být z principu její konstrukce nijak extrémní – nelze si tedy představovat, že prudce zatočí třeba o 90 stupňů. Tyto manévry jsou také naprogramované, takže Kinžal nijak nepozná, že se proti ní řítí protistřely, a že by jim měla v daném okamžiku uhnout. A jelikož jsou ze systému Patriot ke zničení cíle běžně odpalovány střely dvě, je vysoká pravděpodobnost, že díky svému navádění raketu zneškodní.

Ačkoliv je ale tedy střela Ch-47M2 Kinžal sestřelitelná, byla by chyba ji podceňovat, protože si s ní zatím dokázal poradit jenom systém Patriot – jiné, a přitom vyspělé západní zbraně – třeba NASAMS a IRIS-T, to nedokázaly, a starší sovětské S-300 už vůbec. Ve světě existuje nejspíše ještě několik zbraní se schopností Kinžal sestřelit, pro příklad jde o ruský S-400 a S-500, francouzsko-italský SAMP/T, případně o izraelský Arrow 3. Systémy jsou to ale drahé, a k dispozici je má jenom nevelký počet zemí (dodání Ukrajině přitom v plánu není).

Článek I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Veliký útok dokázal Patriot zastavit

Při velkém útoku na Ukrajinu, k němuž došlo 16. května 2023, použili Rusové právě střely Kinžal v kombinaci s řízenými střelami a balistickými raketami z 9K720 Iskander. Pokoušeli se zničit přímo systém Patriot, ale způsobili jen malé škody, a protivzdušná obrana si naopak s útokem poradila a sestřelila i 6 údajně nesestřelitelných Kinžalů. K tomu ale podle dostupných informací Ukrajina spotřebovala kolem 30 střel do systému Patriot.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini/ Creative Commons / CC BY-SA

To se nemusí zdát na první pohled mnoho, ale z otevřených zdrojů plyne, že je společnost Lockheed Martin od roku 2019 schopna vyrobit ročně pouhých 500 střel PAC-3, a to hlavně ve verzi PAC-3MSE, což je vůbec nejmodernější střela do systému Patriot. Znamená to tedy, že při výše zmiňovaném útoku trvajícím asi dvě minuty, spotřebovali Ukrajinci 6 % roční produkce. Při takovém tempu by se tedy mohli dostat do problémů, protože nebudou mít čím střílet.

Na každý cíl míří dvě střely

Systém Patriot využívá při sestřelování cílů nárazu do objektu, a aby byla zaručena úspěšnost, na každý objekt odpaluje 2 střely. Teoreticky se tedy zdá, že pokud by Rusko v nějakém krátkém čase bylo schopno odpálit dostatek svých střel, nemusela by mít Ukrajina dostatek protistřel. Otázkou samozřejmě je, kolik jich mají v zásobě USA a další státy, navíc se nemusí jednat jen o typ PAC-3, ale i PAC-2, který je použitelný také – alespoň proti některým typům cílů.

Americký systém Patriot je tak schopný, že ho může Ukrajina použít jenom výjimečně. Cenou převyšuje izraelský SPYDER více než 7krát

Na druhou stranu nemusí být pro Rusko taková taktika použitelná, jelikož nedokáže zajistit dostatečnou produkci střel. Třeba Kinžalů vyrobí měsíčně jenom 10, a ostatních pak pouze desítky; a vzhledem k tomu, že už kdysi snížilo intenzitu odstřelování asi na 1/3, tak nebude mít zrovna přetékající sklady. Ukrajina vedle toho vlastní i jiné vyspělé systémy ze zemí Západu, jde například o německý IRIS-T nebo norský NASAMS.

Ty sice nedokáží zachytit Kinžal ani střelu z Iskanderu, ale proti řízeným střelám efektivní jsou, takže se mohou zaměřit právě na jejich likvidaci, zatímco systémy Patriot by Ukrajinci šetřili proti zbraním, které jinak zlikvidovat nedokáží. V podstatě by se tak mohla stát i bitva o ukrajinské nebe opotřebovávací, kdy bude záležet na kapacitě zbrojovek – k takové taktice už ostatně dochází řadu měsíců na zemi, kdy Rusko nepřítele zahlcuje i slepými střelami.

Článek Obranou systému Patriot nepronikne ani ruská střela Kinžal; možná by ji ale šlo zdolat počtem, neb za 120 vteřin vypálí i 6 % roční produkce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za měsíc vyrobí Rusko asi 10 Kinžalů

Kolik přesně takových superzbraní Rusko má, tají, ale úniky ze zpravodajských zdrojů mluví o tom, že jich země měla na jaře 2023 něco kolem 80, zatímco na začátku roku asi 50. A jelikož je tou dobou prakticky nepoužívala, lze dovodit, že by jejich výroba měla být zhruba 10 kusů měsíčně. Jedná se přitom o velmi nízké číslo, protože třeba při dřívějších raketových útocích na Ukrajinu vypalovala Ruská federace v průběhu jediného útoku i desítky střel, ačkoliv se nejednalo o Ch-42M2 Kinžal, ale většinou o řízené střely s plochou drahou letu.

MW: Production of Kh-47M2 Kinzhal missiles in Russia increased five X https://t.co/S0MzD5OGmR pic.twitter.com/bqyovZnH1P

— THE INTEL DROP (@the_inteldrop) May 25, 2023

Použití Ch-42M2 Kinžal bylo nejspíše vzhledem k jejich nízkému počtu velmi výjimečné, Rusko je nasadilo jenom tehdy, když si chtělo být 100% jisté zásahem. Jde totiž o hypersonickou zbraň, i když toto zařazení ne zcela sedí, protože se jedná spíše o balistickou raketu Iskander upravenou pro odpálení z letadla. Během letu se totiž jako balistická opravdu chová a při sestupu pak dosahuje hypersonické rychlosti Mach 10 až 12, ale to není u balistických raket nic výjimečného. Umí navíc i mírně měnit směr, což ostatně rakety Iskander také.

Ch-42M2 Kinžal odpalují Rusové z letadel

Raketa Kinžal je 7,2 metrů dlouhá a její hmotnost je 4,3 tun, z čehož připadá 500 kg na bojovou hlavici, ale může nést i jadernou. Odpalována je z letadel, konkrétně Mikoyan MiG-31 Foxhound, Suchoj Su-57 Felon a Tupolev Tu-22M Backfire. Z prvních dvou letounů má dosah kolem 2 tisíc km, z bombardéru Tu-22M pak ještě o tisíc kilometrů delší. Vzhledem ke své přesnosti je naváděna systémem GLONASS, stejně jako je tomu u střel ze systému Iskander.

Kinžaly byly přitom pro Rusko důležité jako strašák, často je používalo jako nátlakovou zbraň a chlubilo se její „nesestřelitelností“. Třeba ve válce na Ukrajině to donedávna byla pravda, žádná ze zbraní neuměla Kinžal zastavit. Vše se ale změnilo, když Ukrajinci dostali americký systém MIM-104 Patriot, protože ten „nezastavitelné“ ruské střely opakovaně sestřelil, a to i při útoku, během něhož se jimi Rusko pokoušelo Patriot zničit; až na drobné škody ale neuspělo. Jedná se bezpochyby o tvrdou ránu i jisté ztrapnění pro celou ruskou propagandu.

Článek Rychlost produkce hypersonických raket Kinžal je žalostně nízká, a ke všemu je americký Patriot „ztrapnil“, jak nejlépe mohl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.