Co přesně SPICE 1000 umí a proč je to důležité

SPICE 1000 není střela s vlastním pohonem. Jde o naváděcí a křídelní kit, který se nasadí na konvenční pumu třídy 454 kg (1 000 liber) a promění ji v autonomní klouzavou munici s přesným navedením. Podle oficiálního produktového listu Rafaelu dosahuje dolet v režimu stand-off 125 km, kruhová pravděpodobná odchylka činí pouhé 3 metry a zbraň lze nasadit ve dne i v noci, za zhoršené viditelnosti.

Klíčová je terminální fáze letu. Před startem se do zbraně nahraje obrazová reference cíle. Ve střední fázi letí SPICE po vlastní navigační trajektorii, ale v závěrečném úseku přebírá řízení elektrooptický hledač s technologií porovnávání scény: srovnává aktuální obraz krajiny s uloženou referencí. Jakmile dojde ke shodě, zbraň autonomně dovede zásah do předem určeného azimutu a úhlu dopadu.

Právě tady vstupuje do hry formulace „rušení GPS jim může být ukradené“. Rafael výslovně uvádí, že SPICE 1000 je „nezávislá na dostupnosti GPS“ a „necitlivá na rušení GPS“. Neznamená to, že je zbraň magicky nezranitelná vůči jakémukoli elektronickému boji. Znamená to, že ztráta nebo degradace satelitního signálu nezničí přesnost útoku, protože finální navedení zajišťuje elektrooptický senzor, nikoli GPS. V éře, kdy rušení satelitní navigace patří k základní výbavě moderních armád, je to schopnost, která má reálnou operační hodnotu.

Proč právě Izrael, a nikdo jiný

Rodina SPICE sama o sobě není světovou novinkou. Rafael ji exportuje do více zemí, verze SPICE 1000 slouží u izraelského letectva od roku 2017. Skutečná výjimečnost leží jinde: v tom, že Izrael dokáže vlastní zbraň certifikovat a integrovat na platformu F-35.

Kongresová výzkumná služba USA (CRS) popisuje zvláštní izraelské postavení poměrně otevřeně. Izrael není plným partnerem vývojového programu F-35 a nemůže sám měnit zdrojový kód letounu, ten zůstává pod kontrolou USA a Lockheed Martinu. Současně ale získal rozsáhlý přístup k vývoji a možnost přizpůsobit letoun izraelskými systémy velení, řízení, komunikace a zpravodajství, pokud samotné kódování provádí americká strana.

Praktickým důkazem této dohody je americký vládní kontrakt z února 2018 v hodnotě téměř 148 milionů dolarů (zhruba 3,5 miliardy Kč), který výslovně financoval „certifikaci zbraní unikátních pro Izrael, modifikační kity a analýzu elektronického boje“ pro F-35. Žádný jiný exportní zákazník F-35 nemá v dohledaných veřejných zdrojích obdobný smluvní rámec. Ostatní provozovatelé, včetně České republiky, která má od ledna 2024 uzavřenou mezivládní smlouvu na 24 letounů F-35A, jedou po standardní americké certifikační lince. Cesta k národní integraci vlastních zbraní by pro ně znamenala dlouhý proces schvalování, testů a exportních povolení.

Jak si SPICE 1000 stojí vedle konkurence

Srovnání s nejbližšími západními ekvivalenty ukazuje, proč izraelská munice vyčnívá:

Americká JDAM-ER je koncepčně jiný produkt, levný křídelní kit rozšiřující dosah klasické JDAM, bez veřejně prezentovaného autonomního elektrooptického navedení. Francouzský Hammer se SPICE blíží víc, zejména v infračervené variantě a deklarované odolnosti vůči prostředí bez GNSS, ale nedosahuje stejného klouzavého doletu. V této trojici je SPICE 1000 nejsilněji stavěná na kombinaci dlouhého dosahu a plné elektrooptické autonomie v terminální fázi.

Za zmínku stojí i vnitřní srovnání rodiny SPICE. Lehčí SPICE 250 (125 kg) nabízí dolet 100 km a možnost nést čtyři kusy na jednom Smart Quad Racku, těžší SPICE 2000 pro pumu třídy 907 kg (2 000 liber) má naopak kratší dolet pouhých 60 km. Tisícová varianta představuje kompromis mezi destruktivní silou, dosahem a rozměry vhodnými pro vnitřní šachty stealth letounu.

O srovnatelně detailních ruských nebo čínských ekvivalentech s veřejně dokumentovanou elektrooptickou terminální schopností nezávislou na GPS se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat dostatek informací. To neznamená, že takové systémy neexistují, znamená to, že SPICE patří mezi veřejně nejlépe zdokumentované zbraně svého typu na světě.

Součást většího plánu

Integrace SPICE 1000 do Adiru neběží izolovaně. V květnu 2026 podepsalo izraelské ministerstvo obrany kontrakt s Elbit Systems na prodloužení doletu F-35I pomocí externích nádrží. Ve stejném měsíci schválil ministerský výbor nákup dalších letounů F-35 i F-15IA, přičemž celý balík výslovně zasadil do přípravy na „náročnou bezpečnostní dekádu“. A vyhodnocení operace Rising Lion z léta 2025 potvrdilo důraz na přesné údery na velkou vzdálenost v prostředí nepřátelského elektronického boje.

Logika je zřejmá. Delší dolet letounu plus munice v režimu stand-off se 125km dosahem plus navedení nezávislé na GPS: to dohromady vytváří schopnost zasáhnout vzdálené cíle hluboko v nepřátelském území, aniž by nosič musel pronikat hustou protivzdušnou obranou. Pro zemi, která čelí hrozbám od Íránu přes Hizballáh až po šíitské milice v Iráku a Jemenu, je to existenční investice, ne technologická hračka.

Co to znamená pro ostatní, včetně Česka

Rafael podle serveru The War Zone naznačil, že SPICE 1000 by se později mohla otevřít i dalším operátorům F-35. Pokud by se tak stalo, aliance NATO by získala další přesnou munici v režimu stand-off odolnou vůči rušení satelitní navigace, tedy přesně ten typ schopnosti, který válka na Ukrajině trvající už více než čtyři roky ukázala jako kritický.

Česká republika, která své F-35A očekává v horizontu příštích let a plánuje je provozovat až do roku 2069, by teoreticky mohla být jedním z budoucích zájemců. Realisticky ale platí, že Praha je standardní zákazník amerického programu Foreign Military Sales, nikoli držitel izraelského typu privilegovaného přístupu. Jakákoli národní integrace zbraní by vedla přes zdlouhavý americko-programový proces.

Izraelská výhoda tak nespočívá jen v jedné chytré pumě. Spočívá v desetiletích budované pozici, která jedinému zahraničnímu zákazníkovi umožňuje dělat s F-35 věci, o kterých si ostatní mohou zatím jen číst v kontraktových přehledech Pentagonu.

Článek Izraelské F-35 dostanou zbraň, kterou nikdo jiný nemá. SPICE 1000 doletí 125 km a rušení GPS jim může být ukradené se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Loď, která neměla být tam, kde byla

USS Liberty nebyla běžná válečná loď. Šlo o technický průzkumný koráb třídy AGTR, vybavený anténními poli a odposlechovou elektronikou, plnící zpravodajský úkol pro NSA a Sbor náčelníků štábů. Její mise spočívala v zachycování komunikací, egyptských i izraelských, v oblasti, kde se právě rozhodovalo o budoucnosti Blízkého východu. Dobová poznámka NSA to formuluje bez obalu: loď byla na místě, aby „špehovala pro USA“.

Klíčový detail, který celý příběh posouvá: krátce před útokem americké velení změnilo rozkaz a nařídilo Liberty držet se minimálně 185 km (100 námořních mil) od pobřeží. Zpráva ale loď nikdy nedorazila. Liberty tedy plula relativně blízko bojové zóny, aniž by její posádka věděla, že porušuje aktuální instrukce. Nebyla to svévole kapitána, byl to komunikační kolaps na americké straně.

Řetěz tří chyb, nebo záměr?

Izraelské vojenské šetření, jehož závěry americký obranný atašé v Tel Avivu přetlumočil do Washingtonu, postavilo vysvětlení na takzvaném „řetězci tří chyb“. Nejprve přišlo falešné hlášení, že pobřeží u El Aríše ostřeluje neznámá loď z moře. Poté operátoři chybně odhadli rychlost Liberty na 28 až 30 uzlů, což vylučovalo pomalý průzkumný koráb. A nakonec proběhla záměna s egyptskou zásobovací lodí El Quseir o výtlaku zhruba 2 600 tun.

Americká strana toto vysvětlení veřejně přijala. Neveřejně ho ale roztrhala na kusy.

Ministr zahraničí Dean Rusk odeslal izraelskému velvyslanci protestní nótu, v níž útok označil za „doslova nepochopitelný“. Americká vlajka i velké identifikační označení na trupu byly za denního světla dobře viditelné. Před samotným útokem nad lodí několikrát přelétla izraelská průzkumná letadla. Rusk požadoval disciplinární opatření i odškodnění.

Ještě tvrdší byl Clark Clifford, poradce prezidenta Johnsona. V memorandu pro Bílý dům z července 1967 napsal, že útok byl nevyprovokovaný, že šlo o hrubou nedbalost a že odpovědní izraelští vojáci mají být potrestáni. Záměnu Liberty za egyptskou El Quseir označil za „neuvěřitelnou“; obě lodě se lišily velikostí, siluetou i označením.

Co si myslel Johnson a co řekl nahlas

Prezident Lyndon Johnson si po útoku vyžádal zvláštní studii CIA. Ta vznikla už pět dní po incidentu a směřovala k závěru, že šlo o omyl kombinovaný s hrubou nedbalostí, nikoli o centrálně naplánovanou akci. Pevný důkaz záměru na nejvyšší izraelské úrovni se v otevřených amerických spisech dodnes nenachází.

To ale neznamená, že administrativa útok brala na lehkou váhu. Interní jazyk Ruska i Clifforda byl nesrovnatelně ostřejší než veřejná linka. Johnson navenek podržel verzi omylu, zatímco část jeho nejbližšího okolí používala slova jako „nevyprovokovaný útok“ a „hrubá nedbalost vyžadující potrestání“. Výsledek? Izrael zaplatil odškodné rodinám obětí v květnu 1968, raněným o jedenáct měsíců později a za materiální škodu na lodi až v prosinci 1980. Osobní trest nepřišel žádný.

V amerických zpravodajských kruzích přitom kolovala spekulace, že Izrael mohl chtít zabránit Liberty v zachycení komunikací o chystaném útoku na syrské Golanské výšiny, který přišel o den později. Podle oficiální historie NSA ale Liberty neměla specifický úkol zaměřený proti izraelským komunikacím. Spekulace zůstává spekulací, silnou, ale nedokázanou.

Kauza, která odmítá zemřít

Případ USS Liberty se po desetiletí pohyboval na okraji americké historické paměti. Mise byla utajená, dokumenty se odtajňovaly po dávkách a oficiální verze „omylu“ fungovala jako uzávěr. Přeživší námořníci a jejich rodiny opakovaně žádali Kongres o nezávislé vyšetření. Nikdy ho nedostali.

Ani dnes není kauza mrtvá. 8. června 2026, přesně 59 let po útoku, zazněl v americké Sněmovně reprezentantů projev připomínající výročí a volající po novém vyšetření. O tři týdny později, 30. června 2026, byla předložena rezoluce H.Res. 1406, která vyzývá k odtajnění všech zbývajících záznamů. Ke dni předložení šlo ale pouze o návrh postoupený výborům, nikoli o spuštěné závazné vyšetřování.

Stojí za zmínku, že tehdejší Československo se během šestidenní války zařadilo k ostrému odsouzení Izraele a 10. června 1967, dva dny po útoku na Liberty, s ním přerušilo diplomatické styky. Praha vnímala celý konflikt proarabskou optikou sovětského bloku.

Co případ říká o spojenectví

Útok na USS Liberty je nejkrvavějším izraelským útokem na americký cíl v historii vzájemných vztahů. A zároveň důkazem, že americko-izraelská aliance snese i extrémně těžký incident se smrtí desítek amerických vojáků, pokud se politicky zabalí do rámce chyby, omluvy a kompenzace. Limitem spojenectví nebyla samotná krvavá srážka, ale ochota Washingtonu převést ji z roviny trestu do roviny diplomatického zvládnutí.

Třicet čtyři jmen na pamětní desce, 171 zraněných životů a hromada odtajněných dokumentů, které říkají víc, než co kdy zaznělo veřejně. Po téměř šesti dekádách stále chybí jediná věc: aby se někdo zodpovídal.

Článek Izrael zaútočil na americkou loď, zabil 34 námořníků a tvrdil, že si jí nevšiml. Potrestán nikdy nikdo nebyl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký základ, izraelský mozek

F-15IA vychází z nejnovější americké platformy F-15EX Eagle II, nikoli ze staršího F-15E Strike Eagle, jak se občas zjednodušuje. Rozdíl je podstatný. Eagle II přináší digitální fly-by-wire řízení, radar s aktivním elektronickým vychylováním APG-82(V)1, novou generaci systémů elektronického boje a otevřenou misi systémovou architekturu, která umožňuje rychlé vkládání nových senzorů a zbraní. Nosnost činí přes 13 300 kg (29 500 liber) a stroj dokáže nést až dvanáct řízených střel AMRAAM vzduch-vzduch najednou.

To je americká polovina příběhu. Ta izraelská je citlivější, a zajímavější. Boeing v pracovním inzerátu na pozici hlavního systémového inženýra F-15IA výslovně zmiňuje integraci „značného počtu domácích avionických systémů“ a novou výpočetní architekturu mise navrženou speciálně pro izraelskou variantu. Izraelské ministerstvo obrany mluví o „špičkových izraelských technologiích“. Přesný seznam podsystémů veřejný není, a právě v tom spočívá jádro výhody. Izrael si na americké platformě udržuje neobvykle širokou národní kontrolu nad tím, co do ní integrovat, jak rychle ji měnit a jaké zbraně na ni zavěsit.

Proč se k téhle konfiguraci nikdo jiný nedostane

Boeing sám uvádí, že F-15 nabízí přizpůsobené konfigurace i dalším spojencům, takže zakázková úprava není izraelským výsadním právem. Jenže konkrétní izraelský balík stojí na třech pilířích, které se nedají jednoduše zkopírovat:

• Politicko-smluvní rámec. Americko-izraelský vztah v oblasti obrany nemá mezi spojenci obdobu. Režim Foreign Military Sales umožňuje Izraeli míru přístupu a spoluúčasti na vývoji, jakou jiní odběratelé nedostávají.
• Domácí obranný průmysl. Izrael disponuje firmami schopnými dodat vlastní avioniku, komunikační vrstvy, systémy elektronického boje a zbraňová rozhraní na úrovni, která odpovídá americkým standardům integrace.
• Bezpečnostní klasifikace. Software, parametry elektronického boje a zbraňové integrace spadají do režimu, který vylučuje sdílení s třetími stranami.

Jiný stát může dostat skvěle vybavený F-15EX. Nedostane ale identický izraelský mozek uvnitř.

Missile truck vedle stealth průzkumníka

Proč Izrael potřebuje vedle stealth F-35 ještě „starý“ dvoumotorový stroj? Odpověď je v číslech. F-35A unese přibližně 8 160 kg (18 000 liber) výzbroje, ale jakmile chce zůstat neviditelný, musí nést zbraně výhradně ve vnitřních komorách, a tam se jich vejde výrazně méně. F-15IA žádnou stealth ambici nemá. Zato na svých závěsnících přiveze přes 13 300 kg (29 500 liber) munice, tedy o více než 60 % víc než F-35 v plné externí konfiguraci.

Operační logika je přímočará. F-35 pronikne obranou protivníka, najde cíle, fúzuje data ze senzorů a nasdílí je po síti. F-15IA se drží za hranicí dosahu nepřátelské protivzdušné obrany a doručí palebnou masu standoff zbraněmi. Druhý člen posádky, důstojník zbraňových systémů, přitom řídí komplexní víceplatformní operace, což z F-15IA dělá létající velitelské stanoviště pro řízení palby.

Pro srovnání s regionálními protějšky: ruský Su-35, exportovaný do několika blízkovýchodních a asijských zemí, uvádí maximální bojovou zátěž 8 000 kg. Čínsko-pákistánský JF-17 Block III nese 3 400 kg. F-15IA je v nosnosti v jiné lize.

Ekosystém dlouhého dosahu

Samotný letoun je jen součástí širšího systému, který Izrael buduje s výhledem na to, co ministerstvo obrany označuje za „náročnou bezpečnostní dekádu“. Vzdálenost Tel Aviv–Teherán činí vzdušnou čarou přibližně 1 588 km. Dosáhnout cílů v takové hloubce vyžaduje víc než rychlý víceúčelový bojový letoun.

Schválení z 3. května 2026 zahrnuje současně čtvrtou peruť F-35 i druhou peruť F-15IA. Den poté poprvé vzlétl tanker KC-46 „Gideon“, první ze šesti kusů vybavených izraelskými systémy. A 14. května izraelské ministerstvo obrany podepsalo smlouvu s Elbit Systems na vývoj externích nádrží prodlužujících dolet F-35 Adir. Tři kroky během dvou týdnů, všechny mířící jedním směrem.

Oficiální izraelský rámec je přitom explicitní: rozhodnutí přímo navazuje na zkušenosti z operace Roaring Lion a na desetiletý plán budování sil za 350 miliard šekelů. Nejde o reakci na jednu krizi, ale o systematickou přípravu na scénáře zahrnující Írán, Jemen i Libanon.

Co to znamená pro region, a kdy se to projeví

Dodávky první várky 25 kusů F-15IA mají podle smlouvy z listopadu 2024 začít v roce 2031 tempem čtyři až šest strojů ročně. Reálný vstup do plné operační služby tak vychází na první polovinu třicátých let. Náskok, který Izraeli F-15IA přinese, nebude jednorázový úder, ale postupné navyšování kapacity: víc standoff palebné masy na jednu misi, lepší souhra s rostoucí flotilou F-35 a tankery, větší schopnost vést simultánní operace vzduch-vzduch i vzduch-země na velkém území.

Skutečná výjimečnost Izraele podle nás spočívá právě v tom, že žádný z těchto strojů není zázračný sám o sobě. F-35 bez F-15IA nemá dost munice. F-15IA bez F-35 nemá stealth průnik. Obojí bez tankerů nedosáhne dost daleko. Teprve celý ekosystém dohromady vytváří schopnost, kterou v regionu nikdo jiný nemá, a kterou si z katalogu nekoupí.

Článek Izraelské letectvo má unikátní F-15EX v konfiguraci, k jaké se nikdo jiný nedostane. A dává mu to v boji značnou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký nosič zbraní, který unese desítky zbraní

F-15E Strike Eagle je špičkový víceúčelový letoun, který vyniká obrovskou nosností zbraní a schopností útočit za každého počasí. Přestože postrádá technologii stealth, jeho síla tkví právě v kapacitě munice – má 21 závěsných bodů s celkovou nosností až 10 400 kg, vysvětluje Wikipedia, a ještě šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan s 500 náboji.

Rusové se cítili v bezpečí, když kradli, co patří Ukrajincům, a ti se je rozhodli potrestat. Poslali jim ke dnu důležitou loď

I když může nést i střely vzduch-vzduch, působí v Íránu hlavně jako bombardér pozemních pozic. K tomu má třeba 6× AGM-65 Maverick, 2× AGM-84H/K SLAM-ER nebo 2x AGM-130, a také AGM-158 JASSM. V případě leteckých pum lze zmínit 230kg Mark 82, 900kg Mark 84, laserem naváděné pumy GBU-12 Paveway II, GBU-24 Paveway III apod.

Arzenál je velmi pestrý, čítá desítky druhů zbraní, nejvíce přitom proti pozemním cílům. Pro Írán představuje F-15E smrtící hrozbu, proti které se jeho pozemní síly brání jenom těžko. To je ostatně vidět i na obrovských škodách, jaké dnes a denně působí. Íránské velení propadá až zoufalství, protože Strike Eagle likviduje klíčovou infrastrukturu.

Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém

Vzhledem k tomu, že íránská PVO není dostatečně efektivní, nedokáže letouny sestřelovat ani když letí nízko, ačkoliv se to začátkem dubna 2026 podařilo. Armádní Zpravodaj soudí, že k tomu posloužil přenosný systém MANPADS, jehož pozici nelze předem lokalizovat. F-15E tak může metodicky likvidovat i opevnění a raketová stanoviště bez větších vlastních ztrát.

V moderní válce přitom nefunguje F-15E jako první úderná síla, ale jako nosič zbraní. Zatímco „neviditelné“ F-35 nejprve ochromí radary a PVO, Strike Eagle nastupuje v druhé vlně, aby dokončil zkázu. Tato kombinace je pro Írán neřešitelná, protože ani starší design nebrání jeho naprosté dominanci na obloze, a íránské letectvo se mu nemůže rovnat.

Článek Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok zničil minimálně 5 íránských lodí

Záběry jsou pořízené pravděpodobně z izraelských letadel nebo dronů, které akci sledovaly. Ukazují, že na velké plavidlo íránského námořnictva dopadne střela nebo puma, a následně exploduje, což se později opakuje. Útok se měl uskutečnit v přístavu Bandar Anzali a být při něm zničeno minimálně 5 vojenských plavidel, uvádí Maritime-Executive. Exploze jsou tak mohutné, že není pochyb o zničení zasažených plavidel, zcela určitě šla ke dnu.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Jedním ze zničených měla být fregata IRIS Deylaman. Armádní Zpravodaj dodává, že jde o loď stejné třídy jako IRIS Dena, kterou na začátku války potopilo torpédo z americké útočné ponorky nedaleko Srí Lanky. Jedná se o moderní plavidlo o délce 95 metrů a výtlaku 1 500 tun, které dokáže dosáhnout rychlosti 30 uzlů, uvádí Wikipedia. Vyzbrojeno je dělem ráže 76 milimetrů, 8 protilodními řízenými střelami Qader a čtveřicí protiletadlových raket Mehrab nebo Sayyad-3. Zda se posádka pokusila o obranu, ale není vůbec jasné.

Dalšími potopenými cíli se měly stát dva rychlé torpédové čluny třídy Sina. Není ale známo, o jaké konkrétní se jedná, protože jich v Kaspickém moři slouží nebo sloužilo více. Například IRIS Paykan. Jedná se o 47 metrů dlouhé plavidlo o výtlaku 275 tun a maximální rychlosti 36 uzlů, uvádí Wikipedia. Jeho hlavními zbraněmi jsou protilodní střely C-802 o dosahu až 180 kilometrů, které má na palubě 2 nebo 4, údaje o tom se rozcházejí.

Rusové ztrácí páru, jejich postup zpomalil až o 50 %. Ukrajinci na mnoha místech fronty přebírají iniciativu

Izraelský úder může být velkým zadostiučinění pro Ukrajinu, jelikož přes Kaspické moře od roku 2022 proudily z Íránu do Ruska zbraně používané Kremlem k útokům na ni. Nejznámější jsou sebevražedné drony HESA Shahed 136. Naopak po útoku USA a Izraele na Írán se tok zbraní obrátil a drony v současnosti vyráběné v Rusku, jako Geran-2, by měly proudit do Íránu. I to bude hlavní důvod izraelského útoku, který možná směřoval i na transportní pravidla.

❗️Footage of Israeli Air Force strikes on Iranian Navy ships in the waters of the naval base in the city of Bandar Anzali on the Caspian Sea coast. pic.twitter.com/Prd4PVAL7V

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 19, 2026

Útok na íránské lodě v Kaspickém moři (zveřejněno 19. března 2026)

Článek Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-15IA je nový a mnohem lepší letoun

Izraelské letectvo má ve výzbroji letouny McDonnell Douglas F-15 Ra’am, a je s nimi spokojené. To je také důvod, proč si objednává F-15IA. Jde ovšem o výrazně jiné letadlo, protože nevychází z McDonnell Douglas F-15 Strike Eagle, nýbrž z nového Boeingu F-15EX Eagle II, uvádí Wikipedia. Sice by se mohlo podle označení zdát, že jde v podstatě o stejný letoun, ale jedná se o úplně nový, který je významně pozměněným derivátem toho původního. Ostatně má oproti němu řadu nových schopností, jichž nemohou starší letadla dosáhnout.

iZdroj fotografie: Tomás Del Coro / Creative Commons / CC BY-SA

F-15IA je poháněn novými motory, uvádí AeroTime, a pilot má k dispozici digitální kokpit, nový radar typu AESA AN/APG-82(V)1, systém elektronického boje nebo různá protiopatření zvyšující šanci jeho i letounu na přežití. Izraelská letadla budou mít také unikátní domácí vybavení, a vedle toho disponuje vylepšenou komunikací s letouny F-35I, což dle Armádního Zpravodaje umožní této dvojici velice efektivně operovat společně a navzájem využívat svých silných stránek. Tou je u F15IA třeba dolet a rychlost až Mach 2,5.

F-15IA unese přes 13 t na 25 závěsnících

Izraelské letectvo si na letounech F-15IA cení také veliké nosnosti, uvádí Twz, jejíž potřeba se spolu s doletem ukázala při izraelské operaci proti Íránu v létě 2025, kdy letadla musela překonávat dlouhé vzdálenosti mezi zeměmi. V podstatě se dá říci, že F-35 mohou díky svým schopnostem proniknout nad území nepřítele a pomoci eliminovat jeho protivzdušnou obranu, kdežto F-15IA zase na základě dat poskytnutých z F-35 z větší dálky zaútočí na odhalené cíle. Díky radaru a moderním střelám vzduch-vzduch však zvládnou i vzdušné souboje.

Video: „Extrémně působivý zásah.“ Ukrajinec si zachoval chladnou hlavu a brokovnicí poslal k zemi ruský dron, který ho mohl zabít

F-15IA má 25 závěsníků, na nichž může nést až 13,4 tun výzbroje a vybavení. Jedná se například o nejmodernější typy radarem naváděných střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, ale izraelské letectvo na ně bude jistě nasazovat i domácí klouzavé pumy SPICE, které mohou podle typu zasahovat cíle do vzdálenosti až 125 kilometrů. Lze předpokládat, že do F-15IA integruje taktéž střely s plochou dráhou letu Ice Breaker. Rafael o nich uvádí, že mají dosah 300 kilometrů a létají nízko nad terénem, takže jsou obtížně sestřelitelné.

Článek Unikátní izraelský F-15IA přichází na scénu. Letectvo oceňuje jeho nadčasovost více než letouny F-35 páté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protivzdušná obrana

Izraelská protivzdušná a protiraketové obrana je označována za nejlepší na světě, a pravdou je, že dokáže zachytit naprostou většinu střel, raket nebo dronů. Je tří, respektive čtyřvrstvá, a dochází k jejímu neustálemu vylepšování. BBC uvádí, že vrstvou nejdelšího dosahu je systém Arrow schopný vypořádat se s balistickými raketami, a to i těmi středního dosahu a mezikontinentálními. Další vrstvou je potom David’s Sling proti balistickým raketám krátkého dosahu a řízeným střelám, ale zvládá i letouny, když je potřeba.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Nejznámější vrstvou je však Iron Dome vytvořený s cílem zachytit střely a granáty s dosahem do 70 kilometrů. Používán byl a stále je hlavně k eliminaci různých střel používaných teroristickými organizacemi k odstřelování izraelského území. Doplnit ho má brzy systém Iron Beam založený na laserové technologii, jehož výhodou má být také nízká cena provozu.

Jericho III

Mezikontinentální balistická raketa určená k dopravě jaderné hlavice, k níž Wikipedia uvádí, že je dvou nebo třístupňová a může nést hlavici o výtěžnosti až 400 kilotun. Její schopnosti jsou hlavně odhadované, nejčastěji se mluví o dosahu až 6 500 kilometrů, ale některé zdroje tvrdí, že s menším zatížením zvládne až 11 500 kilometrů.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Jaderné zbraně

Izrael, ač to nikdy oficiálně nepřiznal, je jadernou velmocí. Wikipedia uvádí, že je jeho arzenál odhadován na 90, ale možná až 400 hlavic. Nejspíše jsou různého typu od taktických až po těžké, což lze odvodit z prostředků schopných je doručit k cíli. Izrael disponuje kompletní jadernou triádou, tedy schopností je použít na letadlech, ponorkách i raketách či střelách.

ICE BREAKER

Přesná řízená střela odpalovaná z letounů, vrtulníků, plavidel nebo pozemních platforem. Rafael ji popisuje jako střelu s hmotností pod 400 kilogramů a hlavicí těžkou 113 kilogramů. Má vyspělé navádění a automatické rozpoznávání cíle, díky čemuž je schopná přesně zasáhnout i v oblasti s rušeným satelitním naváděním. Její dolet je přitom až 300 kilometrů.

Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie)

F-35I Adir

Izraelské letectvo disponuje letounem Lockheed Martin F-35 Lightning II v konfiguraci, kterou nikdo jiný nemá. Je označována jako F-35I Adir a jde o letadlo 5. generace vybavené izraelskou avionikou, systémy a zbraněmi. Opakovaně prokázalo, že si umí poradit s protivzdušnou obranou sovětského, respektive ruského typu, a že v okolí nemá konkurenci.

iZdroj fotografie: Public Domain

Harop

Dron dlouhého dosahu IAI Harop umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 1 000 kilometrů a ve vzduchu vydrží 6 hodin, uvádí Wikipedia. V jeho nitru je bojová hlavice o hmotnosti 16 kilogramů a díky vyspělému navádění má přesnost lepší než 1 metr, přičemž dokáže zničit třeba postavení protivzdušné obrany, dělostřelecké pozice, ale i řadu dalších cenných cílů.

Merkava IV

Nejnovější verze izraelského tanku Merkava, k níž ArmyRecognition uvádí, že je vyzbrojena kanonem ráže 120 mm, a kromě čtyřčlenné osádky má prostor pro až 8členný výsadek vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je proslulá zejména svou mimořádnou odolností, a to i na střeše, čímž je uzpůsobena k boji v městské zástavbě; vydržela dokonce zásah protitankovou střelou. Kromě toho disponuje systémem aktivní ochrany Trophy.

Ponorky třídy Dolphin

Izraelské ponorky založené na třídě německých ponorek 209 či 212 existují ve 2 variantách, přičemž novější jsou větší a mají pohon nezávislý na vzduchu, takže mohou zůstat pod hladinou i řadu dní. Jsou velmi nenápadné a vybavené torpédy, ale odpalují i řízené střely Popeye Turbo s doletem 1 500 km a schopností nést jadernou hlavici, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Ilan Rom / Creative Commons / CC BY-SA

Mosad

Izraelská zpravodajská služba je zaměřená na činnost rozvědky a různé speciální operace, vysvětluje Wikipedia, a je považována za jednu z nejefektivnějších a nejvýkonnějších na světě. Proslula řadou operací, jako byl únos nacistického zločince Adolfa Eichmanna, likvidace teroristů zapletených do vraždy izraelských olympioniků, a v novější době také eliminace teroristů nebo ničení cenných cílů na území nepřítele.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Sayeret Matkal

Speciální průzkumná jednotka špičkově vycvičených vojáků izraelského generálního štábu zaměřená nejen na průzkum za nepřátelskými liniemi, ale i na záchranu rukojmí, boj proti teroristům či hybridní a černé operace. Většina jejích činnosti je přísně tajná, uvádí Wikipedia, ale jednotka se podílela třeba na záchraně některých rukojmí unesených do Gazy.

Článek 10 nejsilnějších zbraní Iraele, proti nimž by chtěl bojovat jenom blázen. Ne vždy jde o techniku, mocná je i rozvědka a speciální jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder „do zad“ je chytrý, ale zřejmě neproběhl

Když pár dní po začátku izraelských útoků oznámila íránská média sestřelení nepřátelských F-35, mnozí tomu uvěřili a považovali to za bernou minci, aniž by si pořádně prohlédli důkazy – za hlavní byla považována fotografie s troskami F-35 poblíž obytných domů, jejíž velikost byla však něco přes 100 metrů – zkrátka velmi nepovedená lež íránských grafiků.

Lépe na tom pak nebyly ani záběry s údajným sestřelením F-35. Jak totiž redakce Armádního Zpravodaje zjistila, nejenom, že pochází z českého herního simulátoru Arma 3, ale dokonce na nich je vidět ruský Suchoj Su-57, nikoliv americký letoun páté generace. Ale přesto Írán stále tvrdí, že F-35 sestřelil, a Čínská akademie vysvětluje, že k tomu měl použít starou čínskou taktiku – neznamená to však, že by sestřelení nějak potvrzovala.

Íránská státní televize PressTV tvrdí, že domácí armáda nastražila řadu maket simulujících systémy protivzdušné obrany, aby izraelské letectvo zmátla. To je mělo ničit a ničit, a později se cítit bezpečněji a polevit v ostražitosti – a právě tehdy měly udeřit pravé systémy PVO, z nichž je zřejmě nejvyspělejší Bavar-373, který je údajně lepší náhradou za ruský S-400.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že došlo k ničení íránské protivzdušné obrany již dříve, kdy se režim snažil podpořit Hamás v boji proti Izraeli, ale když mu byly odvetně zdevastovány baterie S-300, velmi rychle zařadil zpátečku a přistoupil na příměří. Jenomže i toto bylo údajně součástí taktiky, jak nepřátelské letectvo přechytračit.

Jakmile totiž nebyly delší dobu detekovatelné žádné systémy protivzdušné obrany, zejména tedy na základě radarů, začali být piloti méně pozorní – alespoň tak to vysvětluji íránská státní média. A právě tehdy vystoupila PVO ze stínu, když nechala přeletět izraelské F-35 nad její pozicí, a poté, co se ocitla za nimi, vystřelila a poslala je k zemi.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Někomu to nemusí přijít jako nic světoborného, Číňané však údajně tuto taktiku vyvinuli v roce 1962, kdy konkrétně 9. září její PVO úspěšně sestřelila americké výzvědné letadlo Lockheed U-2 Dragon Lady, které spadalo do nejpřísněji utajovaných zbrojních programů Spojených států amerických a bylo částečně v působnosti CIA, uvádí Wikipedia. Později pak měla země draka sestřelit ještě tři, a právě Írán se měl inspirovat.

Kdyby se to potvrdilo, jednalo by se o první sestřel tohoto letounu 5. generace, ale Armádní Zpravodaj ještě jednou zdůrazňuje, že doposud nepředložil jakýkoliv věrohodný údaj. Jedná se spíše o propagandu tamního režimu, který chce zřejmě zvýšit morálku svých ozbrojených sil, ačkoliv je od počátku patrní, že mohutně prohrávají, a jediné, co představuje nebezpečí, jsou jejich balistické rakety, protože jsou reálně schopné pronikat izraelskou PVO.

Článek Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří dron primárně zajišťuje průzkum

Elbit Systems Hermes 900 Kochav je izraelský bezpilotní letoun operující ve výšce až 9 000 m, a to až po dobu 36 hodin. Slouží především k průzkumným, monitorovacím a zpravodajským účelům, ale rovněž může být vyzbrojen protitankovými a protipěchotními raketami Spike, jak uvádí Wikipedia. Jejich nejnovější verze NLOS by měla při odpalování ze vzduchu zasahovat cíle vzdálené až 50 km, tvrdí Rafael, ale není potvrzeno, že je má Hermes 900.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Rozpětí křídel Hermesu 900 je 15 metrů a na délku měří 8,3 metrů, zatímco jeho užitečné zatížení je až 450 kg. Vzhledem k jeho velikosti ho lze tedy přirovnat k letadlu, i když nosností pochopitelně ne. Íránská protivzdušná obrana by k tomu mohla použít třeba domácí systém Bavar-373, ačkoliv má i jiné, které v omezené míře používá.

Trosky jsou značně poničené dopadem letounu na zem, každopádně nejeví známky po zásahu šrapnely, ale redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že Ozbrojené síly Izraele později potvrdily sestřelení neupřesněného bezpilotního letounu Íránem, uvádí TimesOfIsrael, který k tomu měl použít raketu země-vzduch, což znamená, že má některé systémy PVO stále funkční.

Izrael ho každopádně silně bombarduje a například už mu zničil mnoho platforem pro odpalování balistických raket, ale i jednu z jejich největších výroben. K už tak vyhrávajícímu Izraeli by se přitom mohli brzy přidat Američané, kteří přesouvají k Íránu vojenské kapacity, a Donald Trump údajně schválil plány útoku, který by mohl proběhnout o víkendu.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Ve hře je také zničení íránského jaderného programu soustředěného v pevnosti Fordó desítky metrů pod zemí, k čemuž by židovská země ráda použila nejsilnější nejadernou bombu světa známou jako „matku všech bomb“ (jinak GBU-43B). Ta by ho přitom měla de facto zasypat, ale kdyby měl být zničen úplně, bylo by potřeba proniknout až cca 80 pod zem, k čemu má Amerika speciální penetrační bombu známou jako HBU-57A/B.

Iranian state television has broadcast footage of the wreckage of a Hermes 900 unmanned combat aerial vehicle (UCAV) reportedly shot down over Esfahan last night. pic.twitter.com/QcXFJHgnbT

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) June 18, 2025

Trosky sestřeleného izraelského dronu Hermes 900

Článek Záběry: Írán si připsal malé vítězství, sestřelil supermoderní izraelský dron velikosti letadla, který může útočit raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, proč k výbuchu raket došlo

Izrael čelí poměrně masivnímu íránskému útoku balistickými raketami, jichž měl odrazit stovky, ale některé jeho protivzdušnou obranou pronikají. Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou toho schopné, zatímco vysloužilý americký generál uvedl, že se jedná o největší nebezpečí, jakému může Izrael ze strany Íránu čelit, i když dalším jsou drony Shahed.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Redakce Armádního Zpravodaje představovala, jak vypadá boj izraelské PVO proti balistickým raketám, a vyvracela často prezentovaný omyl, že ji má na starosti asi nejznámější tamní systém Iron Dome. Ten je totiž určen proti cílům na kratším vzdálenost, zatímco proti raketám létajícím z velké dálky zasahuje Arrow, případně americký THAAD.

Je proto zřejmé, že raketa, která na záběrech při výstřelu bouchla, patřila právě Arrow. Baterie protivzdušné obrany se nacházela v Negevské poušti, údajně poblíž letecké základny Nevatim izraelského letectva, kde jsou umístěny stíhačky, včetně F-35A a F-16. Ty jsou pro zemi v boji proti Íránu klíčové, takže je logické, že je bude vehementně bránit.

Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh

Redakci Armádního Zpravodaje se nicméně nepodařilo dohledat oficiální zprávy, co za výbuchem raket stálo, ačkoliv je zřejmé, že šlo o technickou závadu, jak by to komentovalo pravděpodobně také izraelské ministerstvo obrany. I když to nevypovídá o celkové kvalitě izraelských systémů PVO, které jsou všeobecně vnímány jako nejlepší na světě, je to důkaz, že žádná zbraň není 100% a může selhat – třeba v důsledku častého užívání.

Arrow, hlavní ničitel balistických raket

Pokročilý protiraketový obranný systém Arrow (hebrejsky „Chec“) byl vyvinutý za spolupráce Izraele a Spojených států amerických. Navržen je k zachycení a ničení balistických raket dlouhého doletu mimo atmosféru ve stadiu jejich sestupné dráhy. Vývoj začal už v 80. letech 20. století jako reakce na rostoucí raketovou hrozbu v regionu, zejména z Íránu.

F-35 přišla o obrovskou zakázku na desítky letounů. Vyšachoval ji stále neexistující turecký TAI TF Kaan v novém designu

Arrow se skládá z několika klíčových komponent – přehledového radaru Green Pine, řídicího centra Citron Tree, a především ze střel Arrow-2 a Arrow-3. Zatímco Arrow-2 ničí cíle v horních vrstvách atmosféry, novější Arrow-3 dokáže zasahovat hrozby ve vesmíru. Je přitom součástí vícevrstvé izraelské protiraketové obrany, kterou doplňují systémy Iron Dome (pro krátký dolet) a David’s Sling (pro střední dolet), oba jsou ale určené proti jiným cílům.

Článek Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela proti pozemním i námořním cílům

Tvůrcem střely ICE BREAKER je izraelská společnost Rafael. Popisuje ji jako zbraň schopnou zničit vysoce cenné pozemní i námořní cíle – v tomto případě se dle Armádního Zpravodaje bude jednat o protilodní verzi označovanou SEA BREAKER. Střela má řadu výhod, třeba schopnost fungovat v oblastech s rušeným signálem GPS, neboť má pokročilý elektrooptický infračervený vyhledávač s funkcí porovnávání scény a automatického rozpoznávání cílů.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Střela je určena pro různé typy letadel, ale použít ji mohou i vrtulníky. Izrael ji může třeba proti Íránu odpálit z bojových letounů McDonnell Douglas F-15I Ra’am, který jich unese sedm, a General Dynamics F-16I Sufa, na nějž lze umístit čtyři. Ale unikátní je, že se ICE BREAKER vejde i do pumovnice letounu F-35, uvádí EdrMagazine. To znamená, že si letoun zachovává schopnost stealth, takže ji může odpálit relativně nepozorovaně a značně nepřítele překvapit.

ICE BREAKER lze velmi obtížně sestřelit

ICE BREAKER je zhruba 4 metry dlouhá, má hmotnost necelých 400 kg, a pohání ji nespecifikovaný typ proudového motoru vysokou podzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 300 km. Jelikož létá nízko nad terénem a má unikátní tvar, lze ji velmi obtížně detekovat a sestřelit. Její trasu lze také naprogramovat, aby se vyhnula místům s nepřátelskou PVO. Hmotnost hlavice je 113 kg, což je síla menší letecké pumy, ale vzhledem k mimořádné přesnosti dokáže zničit i odolnější cíl, jelikož dopadne přesně do místa, kam je potřeba.

Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29

Výhodou střely je také to, že nemusí být odpalována jenom z letadel a vrtulníků, ale startovat může rovněž z plavidel a pozemních platforem. Wikipedia uvádí, že se s Rafale dohodl i americký koncern General Atomics Electromagnetic Services, který má produkovat americkou verzi pod označením Bullseye. Kromě výše zmíněných vlastností má být schopna odpalu z lodního vertikálního systému Mk 41 nebo z raketometů M270 a M142 HIMARS.

Článek Jednu z nejlepších izraelských zbraní nese skrytě F-35: řízená střela ICE BREAKER přesně eliminuje hodnotné cíle a nelze ji rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejtěžší Spice 2000 má 900 kg

Izraelské pumy typu Spice patří do kategorie tzv. klouzavých pum, které vznikají jednoduchou montáží konverzních sad na běžné gravitační pumy, uvádí Wikipedia. Díky nim pak mohou po odhození klouzat, naváděcí část soupravy jim umožní přesně zasáhnout cíl. Spice 1000 je vyrobena z pumy Mk.83 o hmotnosti 453 kilogramů a Spice 2000z Mk.84 o hmotnosti 907 kilogramů. Konstrukcí se tak mohou podobat třeba americkému systému JDAM.

iZdroj fotografie: Uživatel Bin im Garten / Creative Commons / CC BY-SA

Díky možnosti klouzat po odhození z letadla zasahují cíle na vzdálenost desítek kilometrů, což je skvělá ochrana před nepřátelskou PVO. Airforce-Technology uvádí, že lehčí puma dokáže od místa shozu uletět vzdálenost až 125 kilometrů, těžší pak 60 kilometrů. Vzhledem k hmotnosti hlavice (202 a 429 kg) tak pumy při úderu svůj cíl, např. íránský, doslova zdevastují. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že Spice 2000 je schopna strhnout i blok domů.

Navádění pumy Spice může být autonomní

Izraelské pumy Spice mají oproti jiným podobných zbraním jednu neocenitelnou schopnost, a tou je vysoká přesnost. Stejně jako JDAM využívají satelitní navádění, ale nejenom to, což jim umožňuje úspěšně působit tam, kde je signál GPS rušený. Výrobce, společnost Rafael, je popisuje jako autonomní a schopné vyhledat zvolený cíl. Jedna puma si jich dokáže zapamatovat až stovku, a navíc ji v případě potřeby může navádět i pilot nebo operátor z paluby letounu.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Kombinace těchto faktorů znamená, že je přesnost pumy uváděna na tři metry – při hmotnosti 450 nebo 900 kg to kdejaký cíl spolehlivě zničí. Izrael má ve výzbroji dostatek letounů schopných tyto pumy svrhávat – zcela jistě to zvládají General Dynamics F-16I Sufa a McDonnell Douglas F-15I Ra’am, ale pravděpodobně i nejvyspělejší Lockheed Martin F-35I Adir. Jejich velkou výhodou také je, že jsou mnohem levnější než řízené střely a jiné sofistikované zbraně, takže je lze rychleji produkovat, a také jich tím pádem více používat.

Článek Izraelská bomba Spice 2 000 je „primitivní“ nástroj, který zdevastuje nepřítele na 60 km. Vychrlit ji lze ve vysokých počtech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země mají podobné počty letadel

Na základě početního srovnání bojových letounů vypadají letectva Izraele a Íránu velmi podobně. Wikipedia uvádí, že Izrael disponuje v oblasti těch bojových 285 letadly, zatímco Íránu pak seznam na Wikipedii i po započtení taktických bombardérů přisuzuje dokonce 298 letadel. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že tyto počty však zdaleka neodráží to, kolik jich je letuschopných a nasaditelných do boje, což je problém hlavně na straně Íránu.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Nehledě na to, že že jsou technologicky i více generací od sebe. Už pouhý pohled na typy letadel prozrazuje, že ta íránská patří nejčastěji do 2. a 3 generace, a jsou desítky let stará. Jenom u několika novějších lze mluvit o generaci 4. – do té konkrétně patří Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Izraelské letouny naopak patří do generace 4. nebo 5. a jsou mnohem mladší, mnohé z nich dokonce velice nové. Co je také důležité, tak že jsou udržovány na špičce, dokonce patří k nejlépe vybaveným na světě, a piloti mají kvalitní výcvik i bohaté bojové zkušenosti.

iZdroj fotografie: Izraelské letectvo / Creative Commons / CC BY

Izrael se může opřít hlavně o letoun 5. generace Lockheed Martin F-35I Adir. Jde o verzi americké stealth (radarem obtížně zaměřitelné) F-35A Lightning II, ale s izraelskou avionikou a dalšími úpravami. Twz uvádí, že je značně upravená a jako jediná na světě nese vysokou hmotnost různých zbraní pro pozemní údery pod křídly. Vybavena je moderním radarem AESA s dlouhým dosahem i výkonnými radarově naváděnými střelami vzduch-vzduch.

Íránský F-14 Tomcat je desetiletí starý

Nejvýkonnějším letounem v íránské výzbroji je Grumman F-14A Tomcat, který Írán získal v druhé polovině 70. let 20. století, takže je už téměř 50 let starý. Wikipedia uvádí, že Írán již nemá původní střely vzduch-vzduch AIM-54 Phoenix a používá místo ní Fakour-90 kombinující technologie okopírované z Phoenixu a MIM-23 Hawk. Jde tak o nemoderní zbraň, a ve spojení se starým typem radaru na Tomcatu nemá jak se izraelským F-35 vyrovnat.

iZdroj fotografie: Shahram Sharifi / Creative Commons / CC BY-SA

Totéž ale platí i proti izraelským letounům 4. generace – prvním z nich je McDonnell Douglas F-15I Ra’am, což je upravená F-15 Eagle. NationalInterest ho popisuje jako opravdovou bestii schopnou dosáhnout vzdušné převahy i provádět údery proti pozemním cílům na dlouhé vzdálenosti. Využívá přitom různé typy moderních střel a bomb, a minimálně některé z izraelských F-15I by již měly mít i moderní radary AESA s dlouhým dosahem.

Nejpočetnějším typem izraelského bojového letadla je však General Dynamics F-16I Sufa, což je upravená verze F-16 Block 50/52. Pochází ze začátku 21. století, uvádí Airforce-Technology, a i když má třeba starší typ radaru, rozhodně je lepší než íránské letouny, což platí také o výzbroji. Izraelci ji mimo to vybavili i speciálními přídavnými nádržemi, čímž jí prodloužili dosah, aby mohla snáze operovat na dlouhou vzdálenost, především proti Íránu.

Článek Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bavar-373 vidí stealth F-35 až na 120 km

Armádní Zpravodaj se rozhodl blíže prozkoumat íránský systém PVO poté, co tamní vládní agentura IRNA oznámila, že od 13. do 16. června 2025 zničila Izraeli hned tři letouny F-35 páté generace. Sice k tomu nepředložila žádné věrohodné důkazy, ale podceňovat nepřítele není na místě, ačkoliv je pravděpodobné, že svá tvrzení nadsazuje.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Informací je o íránském systému PVO velmi málo a v podstatě lze vycházet jenom z tvrzení íránské strany, což znamená, že je třeba je brát s velkou rezervou. Na druhou stranu je pravda, že tamní průmysl dokáže produkovat velmi schopné zbraně – příkladem je dron Shahed-136, který si připisuje v rukách ruských vojáků na Ukrajině velké úspěchy.

A zmínit lze také balistickou raketu s optickým navádění zvanou Qasem Basir, která má údajně zdolat i nejlepší izraelské systémy protivzdušné obrany a zasáhnout cíl s přesností na 1 metr. Bylo by proto bláhové podceňovat íránský systém PVO Bavar-373, hlavně pak jeho vylepšenou verzi. Tu mimochodem Írán vyvinul proto, že se mu ruský S-400 nezdál tak schopný.

Vzácná varianta F-16 ADF: sovětské bombardéry z ní měly oprávněnou hrůzu, ale naštěstí (pro ně) se s ní nikdy nestřetly

Zda skutečně k sestřelení tří F-35 došlo, není jasné, protože Írán nepředkládá jasné důkazy. Na sociálních sítích se sice objevují nějaké fotografie, ale Armádní Zpravodaj je nepovažuje za věrohodné. Íránský režim je navíc známý vypouštěním dezinformací.

iZdroj fotografie: IRNA

Systém Bavar-373 dlouhého dosahu je každopádně domácí produkce, uvádí Wikipedia s tím, že byl zařazen teprve v roce 2016, a má být přímým ekvivalentem ruského S-300. Ta ale nejspíše tak nebezpečná nebude, jelikož izraelské letectvo už dříve ukázalo, že dokáže zničit řadu jeho baterií právě letouny F-35, aniž by ho jakkoliv ohrozily.

Za mnohem nebezpečnější lze ale považovat vylepšenou verzi představenou v roce 2022, která se má zase, dle tvrzení Íránu, vyrovnat novějšímu ruskému S-400. Z toho mála dostupných informací je známo to, že má odpalovat rakety Sajjád, které mají různý dosah. Wikipedia udává u Sajjád-2 rozsah od 60 do 120 km do dálky a do 30 km do výšky. Sajjád-3 potom zvládne rozsah od 120 do 150 km do dálky, a do výšky to je až 30 km.

Rusko spustilo na vodu obří výsadkovou loď. Jde o největší moderní loď, jakou kdy postavilo, operovat zvládne na 6 500 km a nese Ka-52

Největším nebezpečím bude ovšem Sajjád-4 ve verzi B, má údajně dosah až 400 km do dálky a celých 40 km do výšky, což by na F-35 stačilo. Redakce Armádního Zpravodaje ověřila u britského královského letectva, že konkrétně F-35 verze A – tedy té, jakou má ve výzbroji Izrael s označením Adir, jelikož prošla řadou domácích úprav – vystoupá do výšky až 15 240 metrů. Ale to pochopitelně není jediný parametr, který rozhoduje.

Bavar-373 má mít potom detekční dosah stealth cílů až 120 km, a zničit je má být schopen už na vzdálenost 45 km. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to je velmi obecná informace. Už jenom proto, že není stealth jako stealth – například ruská Suchoj Su-57 má všeobecně velmi nízkou úroveň, zatímco F-35 nejspíše nejvyšší ze všech letounů na světě.

Modernizace T-64 z Uzbekistánu vypadá jako tank budoucnosti. Půjde však jenom o „hezký kabát“ s minimálním zlepšením

To ostatně potvrdila, když pod taktovkou Američanů útočila na cíle radikálních Hútíů, kteří na ni vypálili ze systémů protivzdušné obrany v momentě, kdy byla už jenom několik kilometrů od nich – a díky úhybným manévrům přežila bez újmy. Ale tam čelila podle všeho mnohem horším zbraním, ačkoliv jich má hnutí mnoho právě z Íránu.

Ve výsledku tedy nevypadá tvrzení Íránu o sestřelení izraelských letounů F-35 zcela věrohodně, ačkoliv to neznamená, že to není možné. Pokud se uváděné informace alespoň trochu blíží realitě, potenciál na to Bavar-373 rozhodně má. Zároveň je ale nutné připomenout, že patří k prioritním cílům izraelského letectva právě z důvodu, aby mělo bezpečnější působení při dalších akcích, které budou dle Izraele trvat tak dlouho, jak to bude nutné.

Článek Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán má údajně systém PVO, který vidí F-35

Zda skutečně k sestřelení letounů došlo, není jasné, protože Írán nepředkládá jasné důkazy. Na sociálních sítích se sice objevují nějaké fotografie, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že jsou upravené a nevěrohodné, a nebylo by to poprvé, co Írán záměrně dezinformuje. Možná proto, že tahá za podstatně slabší provaz, ačkoliv to neznamená, že není nebezpečný.

Partyzáni paralyzovali ruské dronaře v hloubi okupovaného území. Udeřili nečekaně a rychle na systém elektronického boje

Armádní Zpravodaj zachytil také vyjádření izraelské strany: „Falešná íránská média,“ řekl plukovník Avichay Adraee, mluvčí Izraelských obranných sil, a dodal: „Tyto zprávy šířené íránskými médii jsou zcela nepodložené.“ Pokud by se sestřelení, byť jediné F-35 mělo potvrdit, šlo by o první případ od zavedení tohoto letounu 5. generace do výzbroje.

Zda má vůbec ještě Írán schopnosti k sestřelení takového letounu, je diskutabilní. V jeho výzbroji má být například domácí systém protivzdušné obrany Bavar-373, který je veden jako dlouhého dosahu, uvádí Wikipedia s tím, že byl zařazen teprve v roce 2016, a má být přímým konkurentem starého ruského S-300. Vznikla však i vylepšená verze představená v roce 2022, která se má zase, dle tvrzení Íránu, vyrovnat novějšímu ruskému S-400.

Rusko zachránilo továrnu nejsilnějších íránských zbraní, jaké má. PVO útok odrazila, ale škody byly stejně obrovské

Odpalovat by měl rakety Sajjád, uvádí Wikipedia, z nichž nejnovější, Sajjád-4B, má údajně dosah až 400 km, což by bylo velmi slušné. Bavar-373 má mít potom detekční dosah stealth cílů až 120 km, a zničit je má být schopen už na vzdálenost 45 km. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že i kdyby byly údajně pravdivé, ne všechny systémy je budou mít, a navíc se jedná pouze o tvrzení íránského režimu, které může být stejně nadsazené jako v případě toho ruského.

Již dřívější střety totiž ukázaly, že je S-300 proti F-35 de facto neschopný. Izraelské letectvo zničilo hned několik baterií bez jediného rizika. Novější S-400 by měl být pochopitelně o dost schopnější, ale jelikož proti F-35 ještě nikdy nestál (a Írán ho ve výzbroji nemá), nelze to posoudit. Bylo by třeba, aby Írán předložil jasné důkazy, že F-35 sestřelil. Údajně měl také zajmout dva piloty, ale ani to izraelské letectvo nepotvrdilo.

Příkladná fotka, že jsou tvrzení Íránu vykonstruovaná. Armádnímu Zpravodaji není známo, že by F-35 dosahovala délky možná i více než 100 metrů – srovnání s domy nalevo poskytuje dostatečný důkaz, jak se tamní propaganda snaží světu lhát v neprospěch Izraele.

Článek Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na íránský jaderný program hrozil už dříve

Náznaky, že k tomu může dojít, sdílel Armádní Zpravodaj už 23. května 2025, kdy americké zpravodajské službě unikly přísně tajné informace, že Izrael nejspíše chystá útok proti íránské jaderné infrastruktuře. Protože ale stále probíhala jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a íránským prezidentem Masúdem Pezeškjánem, resp. tamní vládou.

„Rusko se v dalších letech pokusí rozvrátit NATO,“ varuje rozvědka. Otestuje, jestli by Amerika pomohla Evropě

Cílem mělo být pozastavení vývoje jaderných hlavic, protože jak Amerika, tak Izrael – ale jistě ani další země, zejména ty v blízkém okolí – nechtějí, aby měl agresivní a nevyzpytatelný íránský režim k dispozici zbraně, jimiž by mohl zabít i tisíce lidí jediným úderem, a dalším zničit životy a domovy na desítky let. Jak silná je vlastně taková atomovka – i když není známo, jakou vyvíjí Írán – ukázala redakce Armádního Zpravodaje v simulaci v lednu 2023.

Nejspíše by nebyly tak silné, jako třeba ruská bestie RS-28 Sarmat, která by velikostně smazala jakékoliv krajské město ČR a jeho blízko okolí, ale i tak je jaderná hlavice obrovskou hrozbou. Jak moc velkou, to dokazuje i válka na Ukrajině – ačkoliv je Rusko největší jadernou velmocí světa, jak Armádní Zpravodaj v prosinci 2022 připomínal, nedovolí si tyto zbraně použít.

Rozhovor: Rusko bude mít hodně velký problém, pokud Německo dodá Ukrajině svou nejlepší zbraň. Zničila by symbol jeho moci

Obavy, že nepřítel, který přeje smrt všem židům, získá atomovky, mají proto pro Izraelce zcela jiný rozměr, než dokáží mnozí pochopit – čímž Armádní Zpravodaj neschvaluje útoky na civilní infrastrukturu – o život měl totiž přijít nejenom velitel íránských revolučních gard, Generál Hossein Salami, ale také nejvyšší íránský vojenský důstojník, generálmajor Mohammad Bagheri.

Informace sdílela CNN, a dle dalších zdrojů měli přijít o život také inženýři, kteří jsou pro íránský jaderný program klíčoví – někteří se přitom měli nacházet ve svých domovech, když na ně Izrael udeřil – o život tak přišli i někteří civilisté, potvrzuje BBC s odkazem na íránská státní média. Útoky proti íránským cílům mají pokračovat tak dlouho, jak to bude nutné.

Článek Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán měl přijít hned o čtyři baterie S-300

Do vzájemného střetu se F-35 a S-300 již dostaly. Wikipedia uvádí, že v říjnu 2024 Izrael při útoku na Írán zničil téměř všechny jeho systémy S-300, přičemž disponoval jeho 4 bateriemi – jednat se mělo konkrétně o relativně moderní exportní verzi PMU2. V říjnu byly zničeny 3 z nich, a v dubnu 2024 pak jedna, uvádí TimesOfIsrael. Izrael k tomu použil letouny F-35I Adir, což je verze s izraelskou avionikou a dalším domácím vybavením.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

O tom, jak se to Izraeli povedlo, stále nejsou žádné podrobné informace, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že si lze vytvořit alespoň základní obrázek. Wikipedia uvádí, že je S-300PMU2 systém se střelami s dosahem až 195 kilometrů a radarem 64N6E2 pro sledování a detekci, a 30N6E2 k navádění palby, i když jdou zapojit nejspíše i další typy ruských radarů. Aby mohl S-300 střely použít, musí radary pochopitelně letoun odhalit a zaměřit.

iZdroj fotografie: Uživatel .:Ajvol:. / Public Domain

Letoun F-35 má ale stealth. Wikipedia vysvětluje, že je to schopnost snižování radarových odrazů, a to tvarem konstrukce a použitým materiálem. Neznamená to, že je nezachytitelný, ale že je zachytitelný obtížně, a platí, že čím je dále, tím je obtížnější ho zachytit a zaměřit. V podstatě to znamená, že radary S-300 do jisté vzdálenosti F-35 nezaznamenají a nemohou na něj navést palbu, ale čím je blíže, tím riziko jeho odhalení stoupá.

Letoun F-35 zničí radary, a potom zbytek

F-35 disponuje zbraněmi, jimiž je schopná na stanoviště PVO zaútočit z velké dálky; nejdůležitější je protiradarová střela AGM-88 HARM. ArmyRecognition uvádí, že detekuje emise radaru, na něž se zaměří – její dosah klasifikovaný, ale odhadován je na 150 kilometrů u moderních verzí, ale ve vývoji je i střela s dvojnásobným doletem. Když hlavice explozí zničí radar, tedy „oči PVO“, vyřadí ji z provozu, i když to neznamená, že je celý systém zničený – jenom je slepý.

Jednu z nejsilnějších zbraní má Ukrajina od SSSR a Rusko proti ní neumí bojovat. Při jednom pokusu si dokonce odpálilo vlastní radar S-300

F-35 má po oslepení S-300 několik možností, jak ho zničit, i když to vyžaduje za pomoci průzkumu odhalit pozice odpalovacích stanovišť, případně velitelského vozidla. Použít k tomu lze třeba řízené střely, přičemž konkrétně Izrael disponuje třeba střelou Delilah s přesností 1 metr a doletem 250 km, uvádí Wikipedia. Možností jsou ale i klouzavé pumy JDAM, které v nejlepších verzích zasahují na vzdálenost přes 70 km a jsou také vysoce přesné.

Článek Válka ukázala, že je ruský systém S-300 proti americké F-35 úplně k ničemu. A to má patřit mezi nejschopnější na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok je možný mimo dosah íránské PVO

Střela JASSM byla do výzbroje amerického letectva zařazena v roce 1998. Wikipedia uvádí, že ji používají mnohá z jeho letadel, např. General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Lockheed Martin F-35 Lightning II, strategický bombardér Boeing B-52 Stratofortress a další. Některá z nich přitom provozuje i Izrael. V základním provedení má střela dosah 370 kilometrů, takže by letounům umožnila odpálit ji mimo dosah íránské protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Nejnovější verze střely má i vylepšené navádění, a to včetně ochrany proti rušení GPS – měla by tedy být velice přesná, o což se zasluhuje i terminální infračervené navádění a schopnosti rozpoznávání cíle. Osazena je potom hlavicí o hmotnosti 450 kilogramů se speciálním penetrátorem. Armádní Zpravodaj předpokládá, že zvládne u zodolněné cíle jako bunkry a další, takže je obtížné se před ní ukrýt. Na druhou stranu mají být prvky íránského jaderného programu často tak hluboko pod zemí, že ani tato střela by na mnohé nemusela stačit.

Střela JASSM létá velmi nízko

AGM-158 JASSM je dlouhá 4,26 metrů a těžká 1 023 kilogramů. ArmyRecognition uvádí, že ji pohání proudový motor rychlostí asi Mach 0,7, přičemž má létat velmi nízko nad zemí a zároveň mít některé schopnosti stealth, takže je obtížně sestřelitelná, i když to samozřejmě možné je. Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i tato střela by mohla posloužit hlavně v první vlně k ničení protivzdušné obrany a udělat tak cestu pro vlny další.

Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí

Existuje navíc i střela označovaná jako JAASM-ER. Její dosah je až 925 kilometrů, což je vhodné třeba pro strategické bombardéry, aby se mohly držet mimo dosah stíhacích letadel. Dle předpokladů jich mohou mít Američané k dispozici několik tisíc, takže by dokázali Írán rozhodně zasypat. Lockheed Martin navíc v roce 2024 oznámil spuštění nové továrny s robotickým provozem, díky níž je schopen produkci střel razantně navýšit.

Článek Íránská PVO bez šance: americká střela JASSM s plochou dráhou letu trestá až na 370 km a schovat se před ní skoro nelze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardování se v Sýrii nemohli bránit

Nějaké střety probíhají na syrsko-izraelských hranicích již delší dobu. Tamní letectvo například ke konci března informovalo, že „pokropilo“ neupřesněný počet teroristů v jižní Sýrii, kteří stříleli na izraelské příslušníky. Technologicky i vojensky mnohem vyspělejší Izrael se to snaží řešit také údery na strategické objekty, kupříkladu na vojenskou infrastrukturu.

Fotografie omylem vyzradila tajné americké dodávky unikátního vozidla ukrajinským speciálním jednotkám

Tu totiž mohou v některých případech používat právě teroristé, proti nimž tamní režim nedokáže bojovat. Armádní Zpravodaj ověřil, že došlo k úderům například na vojenské výzkumné centrum v Damašku, hlavním městě Sýrie, nebo na základnách Hamá a T4 (též Tiyas) ležících na západě země. Druhé z nich by se mimochodem rádo zmocnilo Turecko, potvrzuje Wikipedia.

#Syria: Israel just bombed #Damascus.
Area struck is in the NE. district of Barzah, which once hosted a Military Research Center. pic.twitter.com/OT1cKbFaWX

— Qalaat Al Mudiq (@QalaatAlMudiq) April 2, 2025

Následky úderů zachycuje například video níže, které je kompilací záběrů. Izraelská armáda navíc neupřesnila, jaké letouny k akci použila – jednat se však mohlo třeba o F-16, jíž redakce Armádního Zpravodaje začátkem srpna 2024 hodnotila s tím, že se od všech ostatních ve světě významně liší. Stejně tak se ale mohlo jednat o letouny F-35, a také v jejich případě má Izrael k dispozici konfiguraci, jaká nemá ve světě obdoby, jak Armádní Zpravodaj rozebíral.

Analýza satelitních snímků: mocné Rusko čeká velká krize. Vyčerpalo zásoby tanků a nestíhá vyrábět nové ani modernizovat staré

Zásahy zmíněných vojenských kapacit potvrdila sama izraelská armáda s tím, že bude pokračovat v činnosti, aby odstranila jakoukoliv hrozbu pro izraelské civilisty. Z některých zdrojů pak vychází, že se staly cíli i radary a ropné sklady – nejspíše ty, které měly sloužit vojenským účelům. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v Sýrii de facto nejsou žádné systémy protivzdušné obrany schopné se izraelskému letectvu bránit, takže působí víceméně bez rizika.

Článek Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.