Sovětský základ, evropská nadstavba

Označení „na základech S-300″ neznamená, že Ukrajinci přelakovali starý sovětský komplet. Systém S-300 používal střely rodiny 5V55 a 48N6, poloaktivně naváděné rakety s tříštivotrhavou hlavicí, dosahující v různých verzích výšky záchytu kolem 25–30 km a dostřelu přes 150 km. Ukrajinská firma Fire Point z této konstrukční linie vyvinula raketu FP-7 a její interceptorovou variantu FP-7.x. Podle vyjádření šéfky firmy Iryny Terechové pro Reuters ale současná střela sdílí s původním sovětským návrhem už jen asi pětinu konstrukce.

Kolem rakety roste zcela jiný systém. Německý HENSOLDT dodává sledovací radar TRML-4D, norský Kongsberg zajišťuje centrum řízení palby a celá architektura je koncipovaná jako otevřená, jednotlivé podsystémy lze měnit podle dostupnosti a potřeb. Právě tady je jádro ukrajinské inovace: místo uzavřeného národního kompletu, jaký Rusko provozuje u svých S-400 a S-500, vzniká modulární evropský projekt, kde se různí výrobci doplňují.

Proč nestačí Patrioty

Systém Patriot PAC-3 MSE je dnes jedinou bojově ověřenou antibalistickou vrstvou na Ukrajině. Americká střela PAC-3 MSE funguje na principu přímého zásahu (hit-to-kill), dokáže ničit taktické balistické střely, střely s plochou dráhou letu i letouny. Americká armáda zrychluje její výrobu, ale poptávka dalece převyšuje nabídku.

Brusel to ví. Dne 2. září 2026 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová veřejně zmínila novou ukrajinskou žádost na nákup střel PAC-3 v řádu několika miliard eur a ve stejném prohlášení uvedla, že Evropa „pracuje na FREYJI s Ukrajinou“. Komise řeší výjimku z pravidel unijních půjček, aby peníze mohly jít i na americkou munici. Zároveň tlačí na členské státy se zásobami, zejména Řecko a Španělsko, aby uvolnily vlastní Patrioty.

Řecko ale odmítá. Premiér Mitsotakis už v červenci 2024 na summitu NATO jasně řekl, že Athény neposkytnou Ukrajině ani Patrioty, ani S-300. Řecká baterie Patriot navíc od března 2026 kryje velkou část bulharského vzdušného prostoru, takže není „volná“. Výsledek: Evropa nemá dost střel a nemá dost ochoty je sdílet. Právě proto FREYJA není jen technologický experiment, ale strategická nutnost.

Co FREYJA slibuje, a co zatím neumí

Fire Point míří pod hranici jednoho milionu eur za interceptor. Pro srovnání: jedna střela PAC-3 MSE stojí podle veřejně dostupných odhadů kolem 110 milionů korun. Ukrajinský systém počítá se čtyřmi až šesti střelami na odpalovač, což by při masové výrobě mohlo nabídnout hustší obrannou vrstvu proti salvám balistických raket.

Jenže sliby jsou jedna věc, realita druhá. K září 2026 neexistuje veřejně doložený ostrý záchyt balistického cíle systémem FREYJA. První test rakety FP-7.x proběhl v červnu 2026, ale šlo o vývojovou zkoušku, ne o demonstraci kompletního systému. Přesné technické parametry interceptoru (dosah, výška záchytu, typ hlavice navedení, metoda ničení cíle) nejsou veřejné. Terechová pro Reuters uvedla, že program, který normálně trvá desítky let, chtějí stlačit do několika málo let. Zelenskyj po pařížském setkání vyjádřil naději, že systém bude funkční do dvanácti měsíců.

Podle nás je nejrealističtější čtení takové: FREYJA nemá nahradit Patrioty, ale doplnit je. Přesně tak to formuluje i ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany. Pokud se podaří dosáhnout záchytu v polovině roku 2027 a rozjet sériovou výrobu, Evropa získá vlastní antibalistickou vrstvu, která nebude závislá na amerických dodávkách. Pokud ne, zůstane závislost na PAC-3, a na ochotě Washingtonu je dodávat.

Proč se Rusové mohou učit

Rusko má na papíře silnější protivzdušnou obranu, větší průmyslovou základnu a desítky let vývoje vlastních systémů S-400 a S-500. Jenže ukrajinský přístup ukazuje něco, co ruský obranný průmysl nedělá: otevřenou koaliční architekturu, kde se kombinují komponenty od různých výrobců z různých zemí, a extrémní tlak na zkrácení vývojových cyklů.

Válka z Ukrajiny udělala laboratoř. Heterogenní výzbroj, směs sovětských, evropských a amerických systémů, nutí ukrajinské inženýry k improvizaci, kterou hierarchičtější a uzavřenější ruský systém nepotřebuje, a proto ji ani neprodukuje. Deset států, které se k FREYJI přihlásilo v Paříži, nesází na hotový produkt. Sází na model, ve kterém existenční tlak války generuje rychlejší technologické kombinace, než jaké vznikají v mírových vývojových cyklech.

I Spojené státy to vnímají. Americká armáda v červenci 2026 vypsala soutěž na nízkonákladové interceptory s největším objemem odměn v historii programu xTech. Tlak na levnější a rychleji vyráběné vrstvy protivzdušné obrany není jen ukrajinský, je aliančně systémový.

Česko zatím stojí stranou

České ministerstvo obrany samo přiznalo, že se o vzniku antibalistické koalice dozvědělo až při jejím veřejném oznámení v červenci 2026. Česká republika se v protivzdušné obraně angažuje hlavně v rámci iniciativy ESSI a její pozemní PVO stojí na systémech RBS-70, RBS-70NG a zaváděném izraelském SPYDERu; žádné zásoby S-300 ani kompatibilních střel veřejné zdroje neuvádějí. Vláda schválila pokračování Programu Ukrajina na období 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun, ale bez vyčlenění prostředků konkrétně pro FREYJU či nákup PAC-3.

FREYJA zatím není zbraň, která mění průběh války. Je to sázka na to, že válkou vynucená inovace může být rychlejší než mírový vývoj, a že sovětské dědictví v ukrajinských rukou poslouží Evropě lépe než v ruských.

Článek Rusové se mohou od Ukrajinců učit. PVO Freya na základech sovětského S-300 má rozbít každou kremelskou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je FrankenSAM a proč vznikl

Princip je překvapivě prostý: vzít starší sovětské radary a odpalovače, které Ukrajina provozuje od devadesátých let, a integrovat do nich západní střely. Nebo naopak: nasadit západní odpalovače a propojit je se sovětskými senzory. Pentagon v červenci 2024 oficiálně potvrdil dodávky „vybavení pro integraci západních odpalovačů, střel a radarů s ukrajinskými systémy“. V září téhož roku už americké ministerstvo obrany jmenovalo konkrétní varianty, FrankenSAM iTEL/BUK, a uvádělo dodávky střel AIM-7, RIM-7 a AIM-9M určených právě pro protivzdušnou obranu.

Celý projekt běžel ještě za administrativy Joea Bidena. Nebyl to mediální únik ani spekulace analytiků, ale systematický program s veřejně doložitelnými milníky. Důvod, proč se o něm mluvilo málo, je nasnadě: operační utajení, malá sériovost v rané fázi a neochota prozradit, jaké přesné kombinace sovětských a západních komponent Ukrajina používá.

Proč jde hlavně o střely s plochou dráhou letu

Střela s plochou dráhou letu není klasická balistická raketa, která vystoupá do vesmíru a pak padá po křivce dolů. Je to spíš bezpilotní letoun: má vlastní pohon, manévruje v atmosféře, letí nízko nad terénem a dokáže měnit kurz. Právě proto ji radary zachytí pozdě a obránce má málo času na reakci.

Ruská armáda tyto střely nasazuje ve smíšených salvách společně s drony Šáhid a balistickými raketami. Mění trasy, výšky, časování. Cíl je jednoduchý: zahltit ukrajinskou obranu tak, aby musela na každý typ hrozby pálit to nejdražší, co má. A tím nejdražším je Patriot.

Jenže Patriot je pro Ukrajinu nenahraditelný proti balistickým raketám. Podle dat, která v květnu 2024 zveřejnil Wall Street Journal, Ukrajina za předchozích šest měsíců sestřelila jen zhruba deset procent balistických raket, a Patriot byl prakticky jediný systém, který to dokázal. U střel s plochou dráhou letu byla úspěšnost výrazně vyšší, protože proti nim funguje širší škála prostředků. FrankenSAM tuto širší škálu dále rozšiřuje.

Chytrá dělba práce místo jedné superzbraně

Skutečná síla projektu nespočívá v tom, že by modernizovaný S-300 byl lepší než Patriot. Není. Spočívá v přerozdělení rolí. Modernizované sovětské systémy a FrankenSAM přebírají větší díl boje proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. K nim se přidávají F-16, NASAMS a další prostředky. Patrioty se šetří na to, co jiný systém nezvládne: balistické rakety.

Ukrajinský zástupce Oleksandr Kremenecskyj to v červenci 2025 při slyšení v americkém Kongresu popsal výslovně: FrankenSAM je „unikátní způsob, jak zkombinovat sovětské odpalovače se západními střelami“. Zároveň dodal, že F-16 se široce nasazují právě proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. Nejde o jeden systém, ale o vícevrstvou obranu, kde každá vrstva má svůj úkol.

Potřeba Patriotů tím neklesá. Ukrajinské letectvo odhadovalo, že na udržení kroku s balistickými útoky potřebuje nejméně 60 střel PAC-3 měsíčně. Americká výroba PAC-3 MSE přitom stoupla z 21 na 42 kusů měsíčně a Německo, Nizozemsko, Rumunsko a Španělsko rozbíhají společnou výrobu až tisíce střel Patriot GEM-T. Ani Západ ale neumí ukrajinskou potřebu pokrýt jen Patrioty. Proto FrankenSAM dává smysl: je to rychlejší a levnější cesta než čekat na nové baterie.

Proč Kreml nemá snadnou odpověď

Rusko se samozřejmě přizpůsobuje. Mění letové profily střel, rozkládá cíle do menších skupin, kombinuje různé typy zbraní, nasazuje prostředky proti elektronickému boji. To potvrzují i americké zpravodajské analýzy. Ale jedno Moskva udělat nemůže: rychle zrušit efekt toho, že Ukrajina znovu zhodnotila platformy, které už měla.

Sovětské radary a odpalovače jsou na Ukrajině rozmístěné, obsluhy je znají, logistika funguje. Stačilo dodat integrační prvky a kompatibilní střely. Rusko nemůže jedním krokem vyřadit rozptýlenou střední vrstvu obrany, která nestojí na jednom typu systému. A hlavně: nemůže přinutit Ukrajinu, aby plýtvala Patrioty na cíle, které nově zvládne řešit jiná vrstva.

Kreml sázel na jednoduchou matematiku: posílat víc střel, než má Ukrajina interceptorů. FrankenSAM tu rovnici mění. Ne dramaticky, ne definitivně, ale dost na to, aby pohodlná kalkulace přestala platit.

Český kontext: S-300 u nás nehledejte

Česká republika systémy S-300 nikdy neprovozovala. Po rozpadu federace připadla jediná baterie Slovensku, které ji v dubnu 2022 předalo Ukrajině. Armáda České republiky dnes nahrazuje starší sovětské systémy krátkého dosahu izraelským systémem SPYDER. Česká cesta k podpoře ukrajinské protivzdušné obrany tak vede přes jiné prostředky a munici, ne přes vlastní sovětské dědictví.

Projekt FrankenSAM není průlom, který sám změní průběh války. Je to ale přesně ten typ inovace, který Rusko nedokáže snadno kopírovat, protože stojí na flexibilitě, improvizaci a ochotě spojit nesourodé systémy do funkčního celku. A právě v tom Ukrajina Rusko opakovaně překonává.

Článek Ukrajina a USA přišly na to, jak se vypořádat s ruskými střelami s plochou dráhou letu. Kreml odpovědět neumí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ironie celého příběhu má dvě vrstvy. Rusko samo už od léta 2022 používá své protivzdušné rakety S-300 k útokům na pozemní cíle na Ukrajině, podle analytiků i místních činitelů nepřesně a spíše plošně. Ukrajinský startup vzal tutéž konstrukční linii, obrátil ji naruby a zkouší z ní udělat přesnou údernou zbraň. Ne recyklací ukořistěných kusů, ale reverzním inženýrstvím: zachoval aerodynamické uspořádání sovětské střely, ale trup nahradil kompozitem z uhlíkových vláken, elektroniku navrhl vlastní a pohon postavil na domácím pevném palivu.

Od osmnácti lidí k balistickému programu

Fire Point vznikl v roce 2022 jako tým osmnácti lidí. Na polském zbrojním veletrhu MSPO v Kielcích v září 2025 už firma prezentovala 2 200 zaměstnanců a dva raketové programy. Menší FP-7 Pelikán-1 má být krátkodosahová balistická střela pro údery na logistické uzly, velitelská stanoviště a sklady v hloubce 200 až 300 kilometrů, rozsah se v různých veřejných vystoupeních firmy liší. Těžší FP-9 Pelikán-2 s 800kilogramovou hlavicí a dosahem kolem 855 kilometrů míří výš: zakladatel Denys Štilerman v rozhovoru pro Reuters v dubnu 2026 zmínil, že by měla dosáhnout až na Moskvu.

Veřejně uváděné parametry FP-7 zní na papíře působivě: hlavice 150 kilogramů, rychlost kolem 1 500 metrů za sekundu, strop letu 65 kilometrů a uváděná přesnost 14 metrů CEP. Firma ji prezentuje jako „2,5× levnější analogon ATACMS“. Jenže tady je potřeba brzdit: pevná, nezávisle ověřená jednotková cena v otevřených zdrojích neexistuje. Jde o tvrzení vývojáře, ne o auditované číslo.

Když Rusko střílí protiletadlovými raketami na zem

Aby člověk pochopil, proč je FP-7 víc než jen technická kuriozita, musí se podívat na druhou stranu fronty. Rusko od léta 2022 nasazuje střely systému S-300 proti pozemním cílům na Ukrajině. Studie CSIS „Putin’s Missile War“ z května 2023 popisuje tyto střely jako „nevhodné pro přesné údery“, jsou konstruované k ničení letadel, ne budov. Vitalij Kim, šéf mykolajivské vojenské správy, v červenci 2022 na Telegramu napsal, že ruské S-300 v pozemní roli „zůstávají nepřesné“, a to i po úpravách navigací GPS.

V říjnu 2022 jedna taková střela zasáhla obytný dům v Mykolajivu. Místní úředníci ji identifikovali právě jako S-300. Rusko tedy sahá po protivzdušných raketách jako po nouzové munici, ne proto, že by to bylo efektivní, ale proto, že spotřebovalo zásoby přesnějších střel a potřebuje střílet čímkoli.

A právě tady se rodí kontrast, který dělá z FP-7 zajímavý příběh. Rusko improvizuje, bere zbraň navrženou proti letadlům a doufá, že trefí pozemní cíl. Ukrajina dělá opak: bere stejnou konstrukční logiku a od prvního náčrtu ji navrhuje jako účelovou střelu země-země. Rozdíl není v původu konstrukce. Je v záměru.

Co FP-7 není, a co by mohla být

FP-7 není přestavěná ukořistěná raketa. Není to ani ověřená sériová zbraň. K dubnu 2026 existuje veřejně zdokumentovaný zkušební start z 28. února téhož roku a Štilermanovo vyjádření, že první vojenské nasazení přijde „v blízké budoucnosti“. Srovnání s americkou ATACMS, střelou ve službě od roku 1991 s dosahem 300 kilometrů a hlavicí 213 až 247 kilogramů, zatím kulhá na jednu nohu: ATACMS má za sebou desítky let bojového ověření, FP-7 jedno testovací video.

Přesto je logika za projektem pozoruhodná. Jde o pokus převrátit ekonomiku úderu. Pokud střela stojí zlomek ceny protivzdušné rakety, která ji má sestřelit, každý odpálený kus nutí protivníka utrácet víc na obranu, než kolik stál útok. Experti citovaní Reuters upozorňují, že širší nasazení levnějších balistických střel by mohlo „natahovat“ ruskou protivzdušnou obranu, která je už dnes oslabovaná ukrajinskými údery.

Dvojí život jedné rakety

Fire Point nemíří jen na útočné mise. Štilerman v dubnu 2026 popsal plán protivzdušného systému postaveného na platformě FP-7, který by měl být hotový do roku 2027. Firma jedná s evropskými partnery o radarech, hlavicích a komunikačních subsystémech. Stejná raketová linka má tedy v budoucnu fungovat i jako interceptor, ne jen jako úderná střela.

Pro český průmysl to může být relevantnější než samotná raketa. Fire Point nehledá v Evropě kupce hotového produktu, ale dodavatele komponent: senzorů, elektroniky, testovacích kapacit. Jestli z toho něco vzejde, ukáže čas. Ale směr je jasný: Ukrajina staví raketový program na rychlosti, levnosti a otevřené spolupráci, ne na utajení a soběstačnosti.

Rusko vzalo své protivzdušné rakety a v nouzi z nich udělalo nepřesnou pozemní munici. Ukrajina vzala tutéž konstrukci a zkouší z ní vyrobit přesnou údernou zbraň za zlomek ceny. Jestli se jí to podaří v sériové výrobě, bude to jedna z nejostřejších ironií téhle války.

Článek Ukrajinci postavili k útokům na Rusko levnou balistickou raketu. Sebrali mu jeho vlastní střely S-300 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři rozvodny za jednu noc

Marianivka nebyla osamocený zásah. Ukrajinský 413. pluk „Raid“ 1. července oznámil, že v noci na 29. června zasáhl drony domácí výroby Fire Point celkem čtyři rozvodny na Krymu, kromě Marianivky ještě Oleksandrivku, Vypasne a Džankoj. Právě Marianivka ale vyčnívá. Podle schématu ruského systémového operátora patří mezi uzly magistrálního severního směru krymské sítě, který propojuje Simferopol přes Džankoj až ke Krasnoperekopsku na hranici s pevninskou Ukrajinou. Nejde o lokální transformátor na okraji vesnice. Jde o páteřní uzel, jehož výpadek se přenáší jako dominový efekt.

A přesně to se stalo. Tři dny po útoku, 2. července, přiznal místopředseda okupační vlády Jurij Gocanjuk rozsáhlé výpadky na magistrálních sítích. Bez proudu zůstaly Armjansk, Krasnoperekopsk, Džankoj s celým rajónem, Jevpatorije, Černomorský rajón i Saky. Tedy sever, severozápad a kus západního pobřeží. Ne celý poloostrov, ale podstatná část jeho severní poloviny.

Energetika pod opakovaným tlakem

Gocanjuk mluvil o „vnějším vlivu“ na magistrální sítě a slíbil částečné obnovení během dne, s výhradou, že termín se může posunout. Formulace zní povědomě. Už 25. června přiznal šéf okupační správy Sergej Aksjonov poškození energetické infrastruktury a zavedení dočasných odpojování po celém Krymu. Den před noční operací proti Marianivce, 28. června, zasáhly ukrajinské drony sackou teplárnu o výkonu 149,4 MW, hlavní zdroj tepla a elektřiny pro město Saky.

Rozdíl mezi Saky a Marianivkou je zásadní. Sacká teplárna je výrobní kapacita: spaluje palivo, vyrábí megawatty. Marianivka je přenosový uzel: nic nevyrábí, ale bez ní se vyrobená elektřina nedostane ke spotřebitelům na severu. Ukrajina tak v rozmezí dvou nocí zasáhla obě vrstvy, výrobu i distribuci. Pro ruské energetiky na Krymu to znamená improvizaci: přepojování zátěže, řízené blackouty v režimu tři hodiny se světlem a tři bez, nouzový roaming mobilních sítí v severních okresech. O pohodlné rezervě nemůže být řeč.

Požáry na pozicích protivzdušné obrany

Druhý cíl noční operace ležel na opačném konci poloostrova. Monitorovací kanál Crimean Wind lokalizoval požár do oblasti Bolšoj Kamyšlyk na severním pobřeží Kerčského poloostrova u Azovského moře, kde se nacházejí připravené pozice systémů S-300 a S-400. Satelitní systém NASA FIRMS zaznamenal tepelnou anomálii ve 02:20 místního času, tedy ještě před zásahem Marianivky.

Důležitá poznámka k důkazní síle: FIRMS pracuje se snímky družic MODIS a VIIRS, rozlišení činí 375 metrů u VIIRS a jeden kilometr u MODIS. Systém spolehlivě potvrdí, že na daném místě vznikl tepelný jev. Neřekne ale, co přesně hořelo, zda odpalovač, radar, muniční sklad, nebo pomocná technika. Proto je přesnější mluvit o zasaženém stanovišti PVO a požárech v prostoru rozmístění než o potvrzeném zničení celé baterie.

Ztenčující se ochranný deštník

I s touto opatrností ale kerčský zásah zapadá do delší série, která ruskou protivzdušnou obranu na Krymu viditelně oslabuje. Jen tři dny předtím, 26. června, oznámila ukrajinská SBU zásah výzbroje a radiolokační stanice S-400 v oblasti Kerčského průlivu. V únoru 2026 hlásily Síly speciálních operací potvrzené zničení odpalovače S-400, radaru 92N6E a systému Pancir, škody tehdy vyčíslily na miliardu dolarů. A v březnu zasáhlo ukrajinské námořnictvo v Sevastopolu servisní zázemí firmy Almaz-Antěj, která systémy S-400 a S-300 opravuje.

Každý takový úder zvyšuje náklady na obranu Kerčského mostu, přístavu i loděnic. Neříkáme, že ochranný deštník nad průlivem zmizel, ale ztenčuje se. A Ukrajina na to evidentně sází: nejdřív oslepíš radar, pak zasáhneš to, co radar chránil.

Drony vlastní výroby, západní ekosystém

Pluk „Raid“ u operace proti rozvodnám výslovně uvedl drony Fire Point ukrajinské výroby. Nejde tedy o přímé nasazení západních zbraňových systémů, ale západní podpora hraje roli o patro výš. Mezinárodní dronová koalice vedená Lotyšskem a Velkou Británií, jejímž členem je i Česká republika, buduje bezpečný dodavatelský řetězec komponentů. Británie v dubnu 2026 oznámila dosud největší dronový balík, nejméně 120 000 kusů včetně dálkových úderných systémů. Konkrétní český komponent v této operaci veřejné zdroje nejmenují, ale ekosystém, ve kterém Fire Point vzniká, stojí i na západních dílech a penězích.

Krym se ocitá v kleštích, které se pomalu svírají: energie ubývá shora, protivzdušná obrana zespodu. A každá další noc přináší riziko, že se kleště sevřou o další otočku.

Článek Sever Krymu je po útoku na rozvodnu v blackoutu. A jako bonus Ukrajinci zasáhli přímo u Kerče stanoviště S-300/S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je RM-48U a proč létá špatně

RM-48U vychází ze starších střel rodiny 5V55 a 48N6, které tvoří páteř protiletadlových systémů S-300PM a S-400. Původní účel byl jasný, zasáhnout letoun nebo řízený prostředek ve vzduchu s pomocí radarového navedení. Hlavice váží podle varianty 133 až 180 kilogramů tříštivotrhavé nálože.

Problém nastane ve chvíli, kdy takovou střelu vypustíte po balistické trajektorii na pozemní cíl. Bez přesného koncového navádění raketa ztrácí to jediné, v čem vynikala, schopnost trefit bod. Analytická zpráva CSIS označuje tyto přestavěné střely za „nevhodné“ pro pozemní útok. Část z nich míjí cíl o stovky metrů. Jenže 143kilogramová hlavice, která dopadne kamkoli do města, nezůstane bez následků.

Kalkulace, která dává smysl jen Kremlu

Rusko letos podle GUR plánuje dodat až 700 raket Iskander-M a k tomu přes 480 RM-48U. Dohromady to znamená kapacitu přesahující tisíc balistických střel ročně. Iskander je přesný, drahý a Moskva si ho šetří na vojenské cíle. RM-48U je levnější doplněk, a jeho role je trojí:

• Saturace protivzdušné obrany. Každá RM-48U letící po balistické dráze nutí Ukrajinu reagovat. Proti balistickým hrozbám jsou podle ukrajinského ministerstva obrany nejúčinnější střely PAC-3 pro systém Patriot. Jedna záchytná raketa PAC-3 stojí násobně víc než přestavěná protiletadlová střela. Aritmetika je krutě jednoduchá.
• Plošné škody na civilní infrastruktuře. Nepřesná raketa s hlavicí přes 130 kilogramů dopadající do obytné zástavby ničí domy, přerušuje dodávky energie, zabíjí lidi.
• Psychologický tlak. Mluvčí GUR Andrij Jusov to popsal přímo: samotná stálá hrozba masivního ostřelování je součástí psychologického nátlaku na ukrajinskou společnost.

Čísla, která mluví za sebe

Při masivním útoku z noci z 1. na 2. června Rusko vypustilo celkem 729 cílů, raket i dronů. Ukrajinské letectvo neutralizovalo 642 z nich. Z 33 balistických střel vedených jako Iskander-M se ale podařilo sestřelit jen 11. Třetinová úspěšnost proti balistice ukazuje, jak zranitelná je obrana i s Patrioty v sestavě.

V některých sekundárních interpretacích se objevuje odhad, že část balistické salvy mohly tvořit právě RM-48U. Oficiální hlášení ukrajinského letectva to veřejně nerozlišilo.

Civilní dopady jsou měřitelné. Podle mise OSN pro lidská práva na Ukrajině bylo jen za leden až duben 2026 ověřeno 815 zabitých a 4 174 zraněných civilistů, meziroční nárůst o 21 %. V lednu tvořily útoky raketami a drony dlouhého dosahu 39 % všech civilních ztrát. Šlo převážně o města daleko od frontové linie. OSN mluví výslovně o záměru „vzbuzovat strach a trauma“.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro českou pomoc

Zelenskyj v únoru řekl, že střely letící po balistické trajektorii lze zachytit jen Patrioty. Každá další RM-48U v ruském arzenálu tak zvyšuje tlak na nejcennější vrstvu ukrajinské obrany. Česká republika dodala Ukrajině dva komplety 2K12 Kub se střelami, příspěvek reálný, ale v kategorii protivzdušné obrany jiné třídy, než jakou balistická hrozba vyžaduje. Česká muniční iniciativa, z níž podle informací Financial Times citovaných ČT24 odstoupila polovina přispívajících zemí, řeší primárně velkorážní munici, tedy jinou část problému.

Rusko nemusí trefit konkrétní budovu, aby dosáhlo svého. Stačí, že 480 raket ročně dopadá do měst, vyčerpává Patrioty a drží miliony lidí v permanentním strachu. Přesnost je volitelná. Teror ne.

Článek Rusko chce na Ukrajinu odpálit skoro 500 raket ze systémů S-300 a S-400. Nic netrefí, ale zasévají strach v lidech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ukrajinci zasáhli

Systém S-300 není jeden vůz s raketami. Je to síť: odpalovače, radary, velitelské stanoviště, napájecí a logistické vozy. Srdcem celé sestavy je právě 5N63S, mobilní stanice osvětu a navedení, nesoucí radar 30N6. Podle exportní dokumentace Rosoboronexportu u konfigurace S-300PMU1 obsluhuje jeden radar 30N6E až dvanáct odpalovačů, dokáže současně vést boj proti šesti cílům a navádět dvanáct střel. Sledovat zvládne až sto objektů najednou.

Zničit odpalovač znamená ubrat baterii část munice. Zničit 5N63S znamená sebrat jí schopnost bojovat.

Proč se to Rusům stává znovu a znovu

Patnáctá brigáda „Černý les“ se na lov ruské protivzdušné obrany specializuje dlouhodobě. Podle rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu z roku 2024 její velitel uvedl, že jednotka zničila přes třicet prostředků PVO, včetně systémů S-300, S-350 i S-400. Nejde tedy o jednorázový virální zásah, ale o opakovaný vzorec.

A právě v tom opakování je klíč k hodnocení „nepoučitelnosti“. Ruské osádky:

• nedostatečně rozptylují kritické prvky baterie,
• spoléhají na to, že operují v hloubce, daleko od frontové linie,
• nemají účinné blízké krytí proti nízkoletícím dronům,
• podceňují maskování a provozní disciplínu.

Protivzdušná obrana navržená proti stíhačkám a řízeným střelám není automaticky účinná proti levnému dronu, který letí nízko, pomalu a pod rozlišovací schopností velkých radarů. To je jedna z nejtvrdších lekcí celé války, a Rusko ji zjevně stále nedokončilo.

Lokální slepota, ne kolaps celého nebe

Formulace „ruská PVO oslepla“ platí v přesném smyslu: baterie, která přišla o svůj řídicí a naváděcí uzel, přestala v daném sektoru plnit úlohu. Vzniklo lokální okno v protivzdušném krytí, dočasný prostor, kde mohou ukrajinské průzkumné i úderné prostředky operovat s nižším rizikem.

O kolapsu celé ruské PVO řeč není. Před invazí disponovalo Rusko podle odhadu Atlantic Council zhruba 584 odpalovači S-300 různých verzí a přes 248 odpalovači S-400. Jenže bolest ztráty nespočívá v jednom kusu z inventáře. Řídicí a naváděcí uzly jsou vzácnější než samotné odpalovače, a každý zničený 5N63S dočasně znehodnocuje celou přidruženou baterii. Rychlá náhrada kus za kus je u staršího a deficitního uzlu nepravděpodobná.

Asymetrie, která mění ekonomiku války

Pointa tohoto zásahu není v explozi na videu. Je v poměru nákladů. Jednorázový útočný dron, jehož přesný typ ani cena nejsou veřejně známy, vyřadil uzel, který řídí baterii za desítky milionů dolarů. I kdyby každý desátý pokus selhal, ekonomika útoku zůstává drtivě ve prospěch Ukrajiny.

Kumulativní efekt je ještě důležitější než ten okamžitý. Když brigáda systematicky likviduje radary a velitelská stanoviště po celé délce fronty, ruská vrstvená obrana řídne právě tam, kde má být nejhustší, u svých nejvzácnějších uzlů. Za zmínku stojí, že Armáda ČR sovětské systémy typu S-300 nepoužívá a přechází na izraelský SPYDER, kde je důraz právě na mobilitu a rozptyl. Lekce z Ukrajiny ale platí univerzálně: žádná PVO není silnější než ochrana jejího nejslabšího kritického uzlu.

Dvanáct odpalovačů plných raket stojí někde v poli a čeká na radar, který už nepřijde. To je cena jednoho dronu.

Бійці “Чорного лісу” знайшли та знищили дефіцитну РЛС підсвітки та наведення 5Н63С💥

5Н63С — командний пункт для визначення цілей і наведення по них ракет в складі ЗРК С-300/400, що є основою багаторівневої системи ППО росії.

А наші оператори ударних БпЛА — знешкодили РЛС-ку 😎 pic.twitter.com/tVCQdZYt0p

— Бригада «Чорний ліс» (@15obrar) May 24, 2026

Článek Video: Rusové jsou nepoučitelní. Ukrajinci jedním dronem vyřadili velitelství S-300 i s radarem, ruská PVO oslepla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I pouhé poškození radaru vyřadí S-300V z provozu

Ukrajinský dálkový dron FP-2 představuje pro ruský protivzdušný systém S-300V hrozbu, která popírá klasická pravidla vzdušného souboje. Je totiž navržen k ničení balistických raket a letadel na vzdálenost až 200 km, přičemž jeho radary 9S15 umí detekovat cíle od velikosti stíhačky, takže pro něj nízko letící dron s kompozitní konstrukcí zůstává prakticky neviditelný.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

A to i přesto, že je FP-2 relativně rozměrný. Rozpětí jeho křídel je kolem 4 až 5 metrů, potvrzuje Militarnyi, což by teoreticky mělo radarům S-300V usnadnit práci. Zdá se ovšem, že je pro něj stále moc malý, a problémem je pro něj i jeho nízký tepelný podpis a schopnost kopírovat terén v minimálních výškách, což jim možnost zaměření opět významně ztěžuje.

Ruský systém S-300V je optimalizován pro cíle s radarovou odrazovou plochou nad 0,1 m², ale specifický profil a materiály FP-2 tuto hodnotu sráží. Z hlediska ničivé síly potom nese FP-2 hlavici o hmotnosti 50 až 105 kg, což je více než dost na totální zničení systému PVO, který má na jednom vozidle nejenom radar, ale také střely, protože je typu TELAR, uvádí ODIN.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Jeden levný dron, FP-2 stojí asi 1,3 milionu korun, uvádí NV, tak dokáže zničit S-300V, jehož cena se dle Reuters pohybuje mezi 2,5 a 3 miliardami korun. I kdyby ho nezničila opravdu velká hlavice dronu, dojde při zásahu odpalovacího zařízení k sekundární explozi nesených střel, a své udělá také palivo. Nicméně i poničení radaru by znamenalo pro systém úplné vyřazení.

Dosah dronu FP-2 je potom až 200 km, což umožňuje Ukrajincům napadat cíle poměrně hluboko v týlu nebo na okupovaném území. To pochopitelně vyvolává v ruském velení paniku, protože systémy nedokáží ochránit důležité cíle, a jelikož je jejich produkce nízká, nestíhají doplňovat, co jim ukrajinská armáda zničí, čímž vznikají v ruské PVO díry umožňující další útoky.

Článek Video: odpověď, na níž nemá Rusko obranu. Systém S-300V TELAR mu Ukrajinci rozdrtili dronem s obří hlavicí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 je vyšší liga, Írán proti ní nic nemá

Stejně jako rádo přehání o schopnostech svých zbraní Rusko, tak také Írán řadu svých přechválil, což se při střetech s Izraelem prokázalo již několikrát. Vrcholem jeho snažení je systém Bavar-373, který Teherán ambiciózně srovnává s ruským S-400, oproti němuž má být údajně lepší. Údajně přitom disponuje raketami Sayyad-4B s teoretickým dosahem 300 km.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Wikipedia pak doplňuje, že by měl sledovat až 200 cílů současně, takže je v obou parametrech horší než S-400, potvrzuje MilitaryWatchMagazine, ačkoliv u něj je Rusko pravděpodobně nadsadilo, jelikož na Ukrajině rozhodně nedosahuje tak dobrých výsledků. Bavar-373 ke všemu v reálném boji fatálně selhává proti moderním rušičkám a jiným protiopatřením.

Vedle něj má mít potom íránská armáda sovětské, resp. ruské S-300PMU-2, které jsou však silně zastaralé a jejich radary nedokáží efektivně sledovat „neviditelné“ F-35, což z nich dělá de facto statické a snadno zranitelné cíle. Dosah střel je 195 km a radarů 300 km, jenomže dokáže zaměřit maximálně izraelské F-15, které schopnost stealth postrádají.

Tak silnou potupu ruského zbrojního průmyslu čekal málokdo. Není soběstačný, 85 % nejdůležitějších letadel by ani nevzlétlo

Arzenál potom doplňují systémy středního dosahu jako Khordad-15 nebo Raad, které využívají kopie starší západní nebo ruské technologie. Opět je lze vnímat jako relativně nebezpečné pro nižší generace letadel nebo velké drony, ale proti izraelské taktice, kdy je zničí F-35, jsou bez přehánění bezmocné. A problémem íránské PVO je i nízký počet systémů.

Již při úderech v roce 2024, kdy chtěl Írán podpořit teroristický Hamás, o řadu z nich přišel, a další ztráty následovaly následující rok, kdy Izrael podnikl útok na Írán, který oficiálně zdůvodnil tím, že chtěl překazit jeho snahy o vytvoření jaderných zbraní. Jak S-300, tak Bavar-373 a další systémy se ukázaly jako zcela neschopné, jelikož nesestřelily ani jednu F-35.

Ukrajinští vojáci odhalili tvrdou pravdu o francouzském dělostřelectvu. CAESAR je jedno z nejlepších děl, dobrá zpráva pro AČR

Mnohé potom ani nebyly aktivovány, protože jakmile by se tak stalo, mohl by je Izrael snadno zaměřit a zničit. V konečném důsledku je íránské nebe pro izraelské letouny otevřené a mohou si dělat v podstatě cokoliv. Jediné, jak může Írán proti Izrael bojovat, jsou opět balistické rakety, ačkoliv se snaží ničit jejich odpalovací stanoviště, aby minimalizoval škody.

Článek Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely umí útočit na pozemní cíle od počátku

Ačkoliv jsou systémy S-300 a S-400 primárně určeny k protivzdušné obraně, umí omezeně také útočit na pozemní cíle. Sice o tom byly informace již dříve, ale dlouho panovaly nejasnosti. Až v roce 2011 na to veřejně upozornila běloruská armáda, když S-300 testovala. Střely jsou ovšem relativně drahé a rozhodně mají větší hodnotu při využití v roli protivzdušné obrany.

Rusové testují „miniaturní TOS-1A“. Termobarický raketomet Malvina se dvěma raketami ráže 220 mm

Telegramový kanál „Plukovník generálního štábu“ upozornil, že ruská armáda konkrétně použila k útokům na Ukrajinu 20. ledna 2026 střely RM-48U, o nichž je jenom málo informací. Postaveny jsou na základě 5V55 určených pro S-300PM nebo 48N6DM určených pro S-400, a určeny jsou k výcviku. Jelikož jim ale končila životnost, rozhodli se je Rusové zužitkovat takto.

Existovat by jich přitom mohlo přes 400 kusů, což představuje pro ukrajinskou PVO velkou výzvu, jelikož určitě nedokáže sestřelit všechny. Není ovšem jasné, jaké přesně mají parametry, oproti původním se mohou v něčem lišit. Střely 5V55 existují v několika modernizacích. Jejich hlavice je těžká 130 nebo 133 kg a dolet od 47 do 90 km, potvrzuje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Náčelník generálního štábu

Oproti tomu střely 48N6DM (nebo též 48N6E3) doletí až 240 km, ačkoliv některé zdroje uvádí dosah o 40 km delší, a nesou 180kg hlavici, uvádí Wikipedia. Má přitom poloaktivní radarové navádění, zatímco střely pro S-300 mají některé tzv. povelové, kdy závisí na pozemním systému, a některé poloaktivní radarové, kdy se částečně navádí samy, ale stále potřebují pomoc.

Ukrajinci našli u padlého Rusa legendární nůž ze 70. let, který je zároveň střelnou zbraní

Ruská armáda měla použít neznámý počet střel RM-48U, ovšem 20. ledna mělo letět na Ukrajinu celkem 18. balistických raket, což zahrnuje i tyto střely, jelikož dopadají na cíl po balistické křivce. Armádní Zpravodaj také zjistil, že ukrajinská rozvědka v prosinci 2025 uvedla, že by mělo mít Rusko více než 400 střel RM-48U, což představuje značnou sílu.

Článek Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci vedli úder na radar S-300 velmi přesně

S-300 je systém protivzdušné obrany schopný ničit letadla, vrtulníky a řízené střely, v omezené míře pak také balistické rakety, uvádí Wikipedia. A to na vzdálenost až 250 km, což se odvíjí od typu cíle a použité střely. Detekční dosah radaru je potom až 300 km, a zvládne navádět palbu na 24 cílů současně. V modernizaci VM se dokonce stal prvním na světě, který dokázal současně zasáhnout střely s plochou dráhou letu, letadla a balistické cíle.

Nečekaný únik odhaluje nové podrobnosti o tanku T-95. Rusové navrhli zdaleka nejsilnější tank na světě

Ve výzbroji ho lze nalézt od roku 1978, ale proti starší technice, zejména té, která není stealth, ho lze použít. Jedna baterie S-300 se přitom skládá z velitelského vozidla, několika vozidel s odpalovači střel, a radarů různých zaměření, což závisí na typu systému – může jít o přehledový na dlouhou vzdálenost, k detekci cílů v malých výškách, vyhledávací apod.

Ukrajinská armáda měla v tomto případě zasáhnout 9S32M1, což je podle amerického ODIN třísouřadnicová vícekanálová radarová naváděcí stanice pro střely navržená k řízení bojového provozu protiletadlového raketového systému. Kromě autonomního vyhledávání cílů se stará o navádění střel, a podle všeho toho má být schopen na vzdálenost až 200 km.

Kreml si 2krát rozmyslí, jestli něco zkusí, šance by měl mizivé. Německo kupuje stovky nejlepších houfnic světa

Oryx uvádí, že byly za téměř 4 roky zničeny jenom dva takové radary, takže je lze označit za poměrně vzácné. K zasažení stanice došlo nespecifikovaným dronem, ale podle typu letu se jistě jednalo o klasickou letadlovou konstrukci s křídly. Ten přitom patřil 412. brigádě bezpilotních systémů ukrajinské armády, která se o to postarala někde v Doněcké oblasti.

Wikipedia uvádí, že její jednotky působí jak v Doněcké, tak v Záporožské oblasti, které spolu sousedí. Armádní Zpravodaj podle toho odhaduje, že mohly použít FP-2, což je dron s doletem asi 200 km, na něž unese hlavici těžkou až 105 kg, uvádí theDefender. I pouhé poškození radar vyřadí z provozu, jelikož jde o extrémně citlivé zařízení.

Článek Video: Ukrajinci ukázali, kdo je pán. Stačil jim jediný úder a oslepili celou baterii ruské protivzdušné obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská PVO o dronech evidentně nevěděla

Všeobecně je ruská protivzdušná obrana považována za jednu z nejsilnějších na světě, což je dáno jak jejími schopnostmi, tak počtem systémů. Wikipedia potvrzuje, že měla ještě na počátku války na Ukrajině vyšší stovky všemožných zbraní, ať se jedná o S-400 nebo S-300, Tor-M2, 9K37 Buk nebo Pancir, tak o starší, po nichž v řadě situací pořád sahá.

Putin s obavami sleduje další kroky NATO. Už mu odmítá trpět neustálé útoky, zvažuje agresivnější reakce

Z toho ovšem ukrajinská armáda už nejméně desítky prokazatelně zničila, potvrzuje Oryx, ačkoliv vizuálně nepotvrzené zprávy uvádí, že jich bylo mnohem více. Armádní Zpravodaj připomíná, že tím nejcitelnějším, o co může PVO – tedy včetně té ruské – jsou radary, a poté multifunkční vozidla typu TELAR nebo TLAR, která mají zaměřovací i naváděcí systém a střely.

A právě tyto kategorie ruské protivzdušné obrany ukrajinská armáda zasáhla. Jako první je vidět útok na S-300V, což je speciálně upravená verze známého S-300, která má radarový i zaměřovací systém a střely na jednom vozidle, a konkrétně mělo jít o typ 9A83. Wikipedia upřesňuje, že má dosah omezený na 200 km, přičemž cíle s radarovým průřezem 0,1 metru čtverečního zachytí na vzdálenost až do 140 km a zaměří až na 120 km, ale menší drony nevidí.

Video: Ukrajinský robot s těžkým kulometem přepadl projíždějící ruské MT-LB. Zasypal ho palbou pěkně z blízka

To je také důvod, proč se k němu dokázal jeden přiblížit a zasáhnout ho, ačkoliv byl v bojovém režimu (to naznačují střely v poloze pro odpal). Odnést to potom měly i dva radary Niobium-SV (Niobiy-SV), které slouží k monitorování vzdušné situace a vyhledávání zdrojů rádiového rušení, což může ovlivnit působení dronů i jiných zbraní v oblasti, ovšem tentokrát ne.

Ministerstvo obrany Spojených států amerických tvrdí, že dokáže detekovat až 300 cílů najednou, ale v tomto případě mu to nepomohlo. Všechny tři cíle byly viditelně zničeny pomocí dronů, ale není jasné, o jaké šlo. Podle stylu letu to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na klasickou konstrukci s křídly, přičemž si Ukrajinci oblíbili pro hluboké údery FP-1 a FP-2.

Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá

Ten první má dosah až 1 600 km, takže je vhodný hlavně k úderům v týlu, zatímco druhý, který z něj přímo vychází, doletí do vzdálenosti 200 km, potvrzuje Militarnyi. A jelikož došlo k útokům na Donbasu na východě Ukrajiny, pravděpodobně by šlo o ten druhý. Obránci mají však celou škálu dronů, oblíbený je také An-196 s dosahem 600 km, nese-li 75kg hlavici, uvádí Wikipedia.

Článek Video: Ukrajinci vzali Rusům vítr z plachet. Zničili jim důležité radary, které vidí až 300 cílů najednou, a jako bonus S-300V se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Chybné rozestavění S-300 i jeho ochrana

S-300 je systém protivzdušné obrany schopný ničit letadla, vrtulníky a řízené střely, v omezené míře pak také balistické rakety, uvádí Wikipedia. A to na vzdálenost až 250 km, ale záleží to na typu cíle a použité střele. Detekční dosah radaru je potom až 300 km, přičemž umí navádět palbu na 24 cílů současně. V modernizaci VM se mimochodem stal prvním na světě, který dokázal současně zasáhnout střely s plochou dráhou letu, letadla a balistické cíle.

Video: Silná rána pro ruský ropný průmysl i armádu. Ukrajinci na 800 km zasáhli 2. největší ropnou rafinerii, zpracuje 6,4 % produkce

Ve výzbroji je od roku 1978, takže má nejlepší za sebou, i když na starší techniku, zejména tu, která není stealth, stále stačí. Jedna baterie S-300 se přitom skládá z velitelského vozidla, radarů různých zaměření, což závisí na typu systému – může jít o přehledový na dlouhou vzdálenost, k detekci cílů v malých výškách, vyhledávací apod., a několika odpalovacích vozidel.

Ta jsou ze jmenovaných částí cenná nejméně, jelikož zničením radaru dojde k jejich hromadnému oslepení, ale pokud je vyřazeno odpalovací vozidlo, může místo něj střílet několik dalších. I tak se každopádně jedná o cenný zářez, protože produkce S-300 již skončila, a výroba modernějšího nástupce, S-400, trvá dlouho. Z trosek nelze poznat, zda byly odpáleny střely, ale útok nejspíše proběhl až v momentě, kdy nebyly nabité, neb by jinak následky byly větší.

Hackeři zveřejnili dokumenty, které potvrzují, kolik Alžírsko kupuje ruských Suchojů Su-57 páté generace. Žádná sláva to není

Jak k zasažení odpalovacích vozidel došlo, není jasné, ale ruští vojáci byli doslova blázni, že je postavili tak blízko sebe; jenom tím protistraně usnadnili jejich zničení. Armádní Zpravodaj je názoru, že na ně mohli ukrajinští vojáci zaútočit malými drony z dálky jenom stovek metrů, max. jednotek kilometrů, čemuž by odpovídala i následná smělost si následky natočit.

Two russian S-300 air defense systems were destroyed in #Kherson region by Ukrainian forces. pic.twitter.com/Y8iWrrS33a

— НГУ (@ng_ukraine) July 24, 2022

Zničení dvou odpalovacích vozidel S-300 ruské protivzdušné obrany (zveřejněno 24. července 2022)

Článek Video: Ukrajinci nadělali ze dvou ruských systémů S-300 fašírku a hezky zblízka natočili, co z nich zbylo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když je starší, S-300 stále svou práci odvede

S-300 je systém protivzdušné obrany, který umí sestřelovat letadla, vrtulníky, střely s plochou dráhou letu, ale i balistické rakety, vysvětluje Wikipedia, a to na vzdálenost až 250 km, ale záleží to na typu cíle a použité střele. Radar je potom schopen detekovat cíle do vzdálenosti 300 km a navádět palbu na 24 z nich současně. V modernizaci VM se mimochodem stal prvním na světě, který dokázal současně zasáhnout střely s plochou dráhou letu, letadla a balistické cíle.

Tak to má být: Servis tanků Leopard 2A8 v Česku zajistí pro AČR česká zbrojovka. Kupujeme to nejlepší, co Evropa nabízí

I přesto, že je v provozu od roku 1978 a dnes za něj existuje mnohem lepší náhrada, a sice systém S-400 tvořící páteř ruské protivzdušné obrany, je její nepostradatelnou součástí. Svou práci stále odvede, a zejména s většími cíli si poradí celkem obstojně. Ukrajina navíc nemá ve výzbroji stealth letouny páté generace, které například ponížili íránskou PVO založenou na S-300.

Ačkoliv používá S-300 hned několik radarů, v době vývoje konstruktéři nepočítali s hrozbami v podobě dronů, které jsou tak malé, že je nedokáže ani jedním zachytit. Staly se tak jeho největší slabinou, čehož Ukrajinci rádi využívají. Ostatně i na záběrech je vidět, že na něj útočí právě malým bezpilotním letounem, byť není možné určit, o jaký se jedná.

Video: Ukrajinci nedají Rusům vydechnout. Na skoro 600 km zasáhli jednu z největších ropných rafinerií v jižním Rusku

Viditelně to schytalo vozidlo s radarem, které je z celé baterie nejcennější, protože funguje jako její oči – nepřátelské cíle zachytí, identifikuje a navádí na ně protistřely – pokud ale tato data chybí, jednoduše není jak střílet. Rusové ho umístili do blízkosti dvou odpalovacích vozidel, a vidět je i další zázemí v podobě kontejnerů, nejspíše pro vojáky a velení.

K zasažení použili Ukrajinci neznámý dron, ale jelikož k tomu došlo u Severodoněcku vzdáleného přibližně 120 km od Pokrovsku, který je pod kontrolou domácí armády, nemusel být nutně dalekonosný. Jednat se mohlo o FP-2, MERCURY nebo PD-2, ty všechny mají dosah do 200 km, ale stejně tak o nějaký neznámý, jelikož jich Ukrajinci používají značné množství. K poškození radaru přitom stačí i slabší hlavice, oblíbená je ta z protitankového granátometu RPG-7.

Článek Video: Rusové nešikovně rozestavěli baterii S-300 u sebe. Pro Ukrajince bylo snadné ji vyřadit a oslepit tak PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-300 TELAR má odpalovač i vlastní radar

Zničeným objektem ve videu má být konkrétně odpalovací vozidlo, které běžně tvoří jenom jednu z jeho částí – samo o sobě je k ničemu, jelikož nemá vlastní radar jako třeba 9K37 Buk, a musí se tedy spoléhat na informace získávané z radarů a velitelského vozidla. V tomto případě jde ovšem o vzácnou verzi 9A83 TELAR, která radar integrovaný má.

Ukrajina používá československé letouny Z-137 Agro Turbo vyvinuté pro NDR na souboje vzduch-vzduch. Vychází ze „Čmeláka“ (video)

Dokáže tedy fungovat samostatně bez ostatních vozidel, díky čemuž je mnohem mobilnější. Wikipedia upřesňuje, že konkrétně existuje ve dvou verzích, a sice 9A82 TELAR, která nese dvě rakety 9M82 Giant, a 9A83-1 TELAR nesoucí čtyři střely 9M83 Gladiator. V přední části vozidla 9A83 je po rozložení mohutný stožár s radarem, zatímco odpalovač je klasický.

Dostřel nejlepší modernizace S-300 je proti některým cílům udáván až na 400 km, ale starší ho mají omezen do zhruba 250 km. Současně přitom může systém, jedná-li se o klasickou baterii, zasáhnout až 24 letadel nebo 16 balistických raket. To však nejspíše případ 9A83 TELAR nebude, neboť má pouze jeden radar, který několik jiných nezastoupí.

Video: Ukrajinci zničili ruský 5členný konvoj ujíždějící plnou parou vpřed po poli. Nepřežil ani dobře chráněný tank

Jakým způsobem se ho podařilo zasáhnout, není zřejmé, záběry ukazují až mohutný požár. Armádní Zpravodaj soudí, že se odpalovač raket téměř jistě nenacházel nikde v blízkosti fronty, kde by byl zranitelný raketomety – například M142 HIMARS dostřelí až 92 km, potvrzuje Wikipedia. A vyloučit lze i letecký úder, jelikož ten by zbytečně riskoval, že ho právě S-300 sestřelí. Nejspíše se o něj tak postaral dron, jemuž mohl stačit jediný zásah.

Když jsou totiž v odpalovači nabité rakety, do nichž se operátor trefí, dojde k jejich zapálení a následné explozi. V případě na videu nejspíše „jenom“ hořely, na což se přišli podívat ruští vojáci na vzdálenost několika metrů – stalo se jim to však osudným nikoliv z důvodu výbuchu, ale protože na ně čekal sebevražedné drony. Z toho lze soudit, že jich bylo na zničení systému vysláno více, ale nakonec nebyly třeba, a tak se zároveň podařilo akci natočit.

Hořící vozidlo 9A82 TELAR, které je odpalovač s radarem (zveřejněno 24. února 2025)

Článek Video: Vzácná verze TELAR ruského S-300 shořela. Vojáci to nesmyslně pozorovali z několika metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenský materiál byl převeden nelegálně

Úřad proti organizované kriminalitě (ÚBOK) aktuálně provádí razie a zatýkání několika osob podezřelých z nezákonného převodu vojenského majetku Ukrajině. Podle slovenského ministerstva vnitra a policejního prezidia totiž nebyl klasifikován jako přebytečný a měl velkou hodnotu, což by mohlo být vnímáno jako ohrožení bezpečnosti státu.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Kontrola údajně odhalila nesrovnalosti mezi výkazy ministerstva obrany a generálního štábu o převáděném majetku, stejně jako mezi vládou schválenou pomocí a skutečnou hodnotou položek zaslaných na Ukrajinu. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že pokud jde o systém S-300, jedná se o prostředek boje proti letadlům a střelám, potvrzuje Wikipedia. I když už je značně zastaralý, své místo stále má, zejména proti starším zbraním.

MiG-29 jsou potom klasifikovány jako víceúčeloví stíhací letouny, které na Ukrajině slouží hlavně k úderům na pozemní cíle, případně v roli protivzdušné obrany. Slovenské ministerstvo obrany přitom v dubnu 2024 potvrdilo, že převedlo všech svých 13 kusů napadené zemi, přičemž je samo z výzbroje vyřadilo – ve slovenském letectvu je nahradily F-16 Block 70/72, jež Armádní Zpravodaj zhodnotil jako skvělou volbu, přestože jiní kupují F-35.

Kyjev se otřásá v základech. Rusko ho v odplatě bombarduje stovkami dronů, raketami i kazetovou municí. PVO většinu odrazila

Slovenská strana Demokrati, jíž je Jaroslav Naď předsedou, policejní zásah zkritizovala, ale sdělila, že bude plně spolupracovat: „Předseda Demokratů je na ohlášené a dlouho plánované zahraniční cestě do Kanady. Po svém návratu bude jako vždy v maximální míře spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení,“ uvedla mluvčí strany Martina Kakaščíková.

Trend doplňuje, že slovenská policie zadržela také Alexandra Gurského, bývalého šéfa státní zbrojovky Konštrukta-Defence, a snaží se zatknout bývalého generálního tajemníka služebního úřadu ministerstva obrany Petera Kozáka. Ve hře jsou však i další osoby.

Článek Slovensko trestá vojenskou pomoc Ukrajině. Za nelegální převod S-300, MiG-29 a dalšího vybavení chce zatknout bývalého ministra obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozmístění klamných cílů lze snadno prohlédnout

Jednotlivé součásti systémů S-400 a S-300, natož pak jako celek, jsou velmi drahé a na výrobu časově náročné, zatímco jejich produkce bude jistě nízká. Kolik přesně jich Ruská federace měla nebo má k dispozici, neupřesnila, ale Armádní Zpravodaj na základě zjištění NewsWeek usuzuje, že nestíhá doplňovat ztráty. Koncem roku 2015 měla mít totiž 11 praporů vyzbrojených S-400, a plány počítaly do roku 2020 s navýšením na 56. Jeden prapor S-400 se mimochodem skládá z 8 odpalovacích zařízení s 32 raketami, velitelského vozidla a radaru.

Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km

Zda k tomu došlo, není jasné. Armádní Zpravodaj se domnívá, že spíše ne, jelikož je v Rusku zcela běžné, že jsou tvrzení hodně nadsazená – příkladem je také tank T-14 Armata nebo letoun Suchoj Su-57, z nichž se ani jeden na ukrajinské bojiště neodváží. Ani zamýšleným počtům proto nelze důvěřovat. Ve válce navíc Rusko o mnoho součástí S-400 a S-300 přišlo – čeští analytici z Oryxu odkazují na nejméně 18 zničených odpalovacích zařízení a 10 radarů, i řadu dalšího.

Z dalších zdrojů však vyplývá, že mohou být ztráty mnohem vyšší. V lednu 2025 například redakce Armádního Zpravodaje ukazovala zničení radaru 92N6, čímž mohlo dojít k oslepení celého systému, v březnu 2025 pak na eliminaci odpalovacího vozidla S-400/S-300 pomocí raketometu M142 HIMARS. A takových případů je za celou válku na Ukrajině spousta.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Lze se proto domnívat, že má ruská protivzdušná obrana k dispozici méně systémů než na začátku války, což musí pochopitelně řešit. Krom navýšení výroby to je jejich přesouvání z míst, kde nejsou tak potřebné – což se také pravděpodobně děje. OSINT analytik AS-22 zveřejnil satelitní snímky z Dálného východu, na nichž je patrné nahrazení součástí systémů S-400 a S-300 nafukovacími atrapami, a to v počtu několika desítek kusů.

Vyplývá z nich, že jsou například dva klamné cíle umístěny u 1533. gardové protiletadlové divize, ale prozrazuje je už absence radaru. U 1534. protiletadlového raketového pluku byla instalována návnada odpalovacího vozidla S-300PS 5P85S, ale opět v okolí schází radar. U 24. protiletadlové raketové brigády se pak objevily tři klamné cíle, které mají věrnější podobu odpalovacích zařízení, ale znovu jde i ze satelitních snímků poznat, že jde o nafukovací atrapy.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Těch by se přitom měly objevovat desítky jak na stanovištích dříve obsazených reálnými systémy, tak na ukrajinském bojišti. Armádní Zpravodaj znovu připomíná, že v případě bojiště jde o běžnou praxi provozovanou oběma stranami, a Ukrajina má dokonce české nafukovací tanky. Podezření ovšem vyvolává jejich přesun, jelikož to poukazuje na nedostatek. Je však zřejmé, že bude Rusko postupně vyvíjet sofistikovanější atrapy, aby se pokusilo nepřátele zmást.

Článek Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán měl přijít hned o čtyři baterie S-300

Do vzájemného střetu se F-35 a S-300 již dostaly. Wikipedia uvádí, že v říjnu 2024 Izrael při útoku na Írán zničil téměř všechny jeho systémy S-300, přičemž disponoval jeho 4 bateriemi – jednat se mělo konkrétně o relativně moderní exportní verzi PMU2. V říjnu byly zničeny 3 z nich, a v dubnu 2024 pak jedna, uvádí TimesOfIsrael. Izrael k tomu použil letouny F-35I Adir, což je verze s izraelskou avionikou a dalším domácím vybavením.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

O tom, jak se to Izraeli povedlo, stále nejsou žádné podrobné informace, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že si lze vytvořit alespoň základní obrázek. Wikipedia uvádí, že je S-300PMU2 systém se střelami s dosahem až 195 kilometrů a radarem 64N6E2 pro sledování a detekci, a 30N6E2 k navádění palby, i když jdou zapojit nejspíše i další typy ruských radarů. Aby mohl S-300 střely použít, musí radary pochopitelně letoun odhalit a zaměřit.

iZdroj fotografie: Uživatel .:Ajvol:. / Public Domain

Letoun F-35 má ale stealth. Wikipedia vysvětluje, že je to schopnost snižování radarových odrazů, a to tvarem konstrukce a použitým materiálem. Neznamená to, že je nezachytitelný, ale že je zachytitelný obtížně, a platí, že čím je dále, tím je obtížnější ho zachytit a zaměřit. V podstatě to znamená, že radary S-300 do jisté vzdálenosti F-35 nezaznamenají a nemohou na něj navést palbu, ale čím je blíže, tím riziko jeho odhalení stoupá.

Letoun F-35 zničí radary, a potom zbytek

F-35 disponuje zbraněmi, jimiž je schopná na stanoviště PVO zaútočit z velké dálky; nejdůležitější je protiradarová střela AGM-88 HARM. ArmyRecognition uvádí, že detekuje emise radaru, na něž se zaměří – její dosah klasifikovaný, ale odhadován je na 150 kilometrů u moderních verzí, ale ve vývoji je i střela s dvojnásobným doletem. Když hlavice explozí zničí radar, tedy „oči PVO“, vyřadí ji z provozu, i když to neznamená, že je celý systém zničený – jenom je slepý.

Jednu z nejsilnějších zbraní má Ukrajina od SSSR a Rusko proti ní neumí bojovat. Při jednom pokusu si dokonce odpálilo vlastní radar S-300

F-35 má po oslepení S-300 několik možností, jak ho zničit, i když to vyžaduje za pomoci průzkumu odhalit pozice odpalovacích stanovišť, případně velitelského vozidla. Použít k tomu lze třeba řízené střely, přičemž konkrétně Izrael disponuje třeba střelou Delilah s přesností 1 metr a doletem 250 km, uvádí Wikipedia. Možností jsou ale i klouzavé pumy JDAM, které v nejlepších verzích zasahují na vzdálenost přes 70 km a jsou také vysoce přesné.

Článek Válka ukázala, že je ruský systém S-300 proti americké F-35 úplně k ničemu. A to má patřit mezi nejschopnější na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna nejspíše ani nepřerušila provoz

Ukrajina se snaží ochromit ruské ozbrojené síly vedením útoků proti strategickým cílům, třeba ropným rafineriím, které jim dodávají pohonné hmoty, maziva a další produkty. Armádní Zpravodaj upozornil koncem ledna 2025 třeba na útok na velký petrochemický závod na západě země, a jenom o pár dní dříve na jeden z největších v zemi asi 200 km od Moskvy.

Česko neskutečně valí! Už zajistilo Ukrajině 400 000 dělostřeleckých granátů a nezastavuje. V záloze má ještě dalšího 1,5 milionu

V tomto případě si ale vzala na mušku továrnu Kremnij El v Brjansku ležícího 120 km od hranic s Ukrajinou. V Rusku patří mezi největší výrobce mikroelektroniky, která je užívána v raketových systémech jako S-300 a S-400, stejně jako v bezpilotních letounech různých typů. K incidentu došlo v noci z 27. na 28. dubna 2025, jak potvrdil poručík Andrij Kovalenko, předseda ústředního výboru pro rozvoj NSDC (Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny).

Redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že měli očití svědci potvrdit 10 až 15 explozí, přičemž na útočící drony reagovala ruská protivzdušná obrana. „První exploze začaly asi v 1:40 ráno. Podle místních obyvatel začalo na parkovišti v ulici Krasnoarmejskaja hořet několik aut. Guvernér oblasti, Alexander Bogomaz řekl, že protivzdušná obrana útok odrazila,“ uvádí Shot.

Rusko se v dalších 10 dnech zapotí. Francie ho chce přinutit k rychlému ukončení války. Zapojit se mají i Američané

Není to přitom poprvé, co byl tento závod napaden. Ukrajina na něj cílí opakovaně, k velkému útoku došlo například v říjnu 2024. Andrij Kovalenko ve svém prohlášení také uvedl, že musely být v důsledku úderů opakovaně pozastaveny práce, nebo alespoň jejich část. Informace o rozsahu škod známy nejsou, takže je možné, že k žádným významným nedošlo.

Článek Ukrajinci napadli klíčovou továrnu na výrobu ruských S-300 a S-400. Ale nejspíše neuspěli, PVO je odrazila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zastavit Taurus je velmi obtížné

Německo disponuje v současné době asi 600 střelami Taurus. Jde o velmi obávané zbraně, keré mají dle Wikipedie integrované prvky stealth, takže je velice obtížné je zaměřit a sestřelit. Dokonce i systémy jako S-300 a S-400 by s tím mohly mít problém a při odpálení většího počtu střel by jich značnou část nemusely vůbec zastavit. Německo by však potřebovalo pro takový typ útoku i dostatek letadel; volba padla na Eurofighter Typhoon.

iZdroj fotografie: MBDA

V současnosti nosí německé Taurusy letouny Panavia Tornado, a MilIn uvádí, že v rámci modernizace P4E získají tuto možnosti i Typhoony. Balíček vylepšení je však mnohem obsáhlejší, schopnost používat nové typy zbraní je pouze jednou z částí. Airforce-Technology uvádí, že se jedná o zásadní modernizaci letounů tak, aby byly schopné operovat do 60. let 21. století, přičemž získají třeba i vylepšené zpracování dat ze svého radaru.

Letouny se mohou držet mimo PVO

Taurus je relativně veliká střela, jejíž délka je 5,1 m a hmotnost 1 400 kg, takže i když mají Typhoony nosnost zbraní a vybavení až 9 tun, je pravděpodobné, že unesou jenom dvě. Nicméně vzhledem k tomu, že mají dolet až 500 km, mohou na cíle zaútočit, aniž by se vystavily protivzdušné obraně nepřítele. Díky speciálně zkonstruované hlavici o hmotnosti 480 kilogramů je pak střela schopna zničit i velmi odolné cíle, jako jsou bunkry.

Jihokorejský „Taurus“ může značně posílit každou zemi NATO. Sice není s dosahem 300 km nejlepší, ale i tak dosahuje supersonické rychlosti

Ačkoli má Německo 600 střel Taurus, část z nich pravděpodobně není v provozuschopném stavu. I to se ale má změnit. EdrMagazine uvádí, že Německo je všechny chce nechat zrenovovat a modernizovat, což bude hlavně znamenat prodloužení životnosti minimálně do roku 2045. Navíc existuje projekt lepších a ničivějších střel Taurus Neo schopných zasáhnout i Moskvu.

Článek Německá Luftwafe bude schopná odpálit střely Taurus v počtech, že je ani věhlasné ruské S-400/S-300 nezastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-300 objevil Shark, zničil ho HIMARS

Zničení jednoho systému protivzdušné obrany je vidět na záběrech níže. MilIn uvádí, že ukazuje likvidaci ruského S-300, jehož pozici objevil průzkumný dron Shark – a to i přesto, že se ho obsluha snažila ukrýt v zalesněném pásu. Úspěch navcí podtrhlo, že se podařilo lokalizovat nejenom odpalovací zařízení, ale také radar systému stojící nedaleko. Ačkoliv byl S-300 uveden do výzbroje již v roce 1978, uvádí Wikipedia, byl často modernizován a dodnes patří k nejlepším zbraním svého druhu na světě. Jde tedy o cenný zářez.

Americký dron RQ-20 Puma je lovec ruských systémů S-300 a dalších takto ceněných zbraní. Ve výzbroji ho má také AČR

Ke zničení S-300 byla použita kombinace zbraní – na radarovou část zamířily hned dvě rakety GMLRS z raketometu M142 HIMARS, pravděpodobně se jednalo o M-31. WeaponSystems uvádí, že jde o rakety s hlavicí těžkou téměř 100 kg, takže si s radarem dokázaly velice lehce poradit. Nejsou-li v rušeném prostředí, jejich přesnost je zhruba 2 metry – k navádění používají GPS. Samotné odpalovací vozidlo pak podle záběrů zničil nějaký sebevražedný dron, ale jelikož je video pořízeno z větší dálky, nelze určit, o jaký typ se jedná.

Článek Video: kombinovaný úder může poslat ruský systém S-300 na věčnost. A to i přesto, že patří mezi nejlepší na světě a je skvěle maskovaný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ne všechny role plní na jedničku

V Sovětském svazu vznikal systém S-300 v 60. a 70. letech 20. století, a do služby vstoupil v roce 1978, uvádí MissileThreat. Ve své době byl považován za absolutní špičku v oblasti protivzdušné obrany, ale své místo nachází i dnes – ostatně v řadě zemí stále slouží a dosahuje velmi dobrých výsledků. Vedle toho byl postupně modernizován, takže existuje ve více typech s různými druhy střel a výkony. Třeba Rusko má těchto systémů značné množství a na skladech do něj tolik střel, že je může využívat i k útoku na pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

TheDrive uvádí, že podle některých zpráv byla schopnost zasahovat pozemní cíle pomocí S-300 zakomponována již do původního projektu, jenom se o ní nemluvilo. První zprávy o tom, že je možné střely takto využít, jsou z Běloruska, kde to v roce 2011 testovala tamní armáda. Ta ale zároveň podotkla, že je největším zádrhelem navádění, protože to radarové použít nelze. Bělorusové tak vyzkoušeli inerciální, kdy souřadnice nejspíše nahrávají do střely, a její trasu mohou radiově korigovat. Ale přesnost dle všeho není vysoká.

Slušný dolet a stále velké zásoby

Do jaké vzdálenosti mohou střely systému S-300 doletět, záleží na jejich typu. GlobalSecurity odhaduje, že u těch nejběžnějších, což jsou 5V55 a jim podobné, to může být 110 až 120 kilometrů. Pokud jsou ale nasazeny střely 40N6 vyvinuté pro modernější S-400, může to být minimálně 230 kilometrů, a některé zprávy mluví dokonce o 280 km. K cíli přitom letí po balistické dráze a hlavice je většinou těžká 130 až 150 kilogramů.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Střely do S-300 jsou relativně drahé, takže používat je na pozemní cíle, které ani nemohou moc přesně zasáhnout, se může zdát kontraproduktivní! Hlavice sice dokáže napáchat škody, ale podobně těžké alternativy určené proti pozemním cílům mají účinnost vyšší, jsou na to konstruované, kdežto protiletadlové rakety S-300 jsou zase navržené tak, aby ve vzduchu vytvořily mračno fragmentů proti ne tak odolnému cíli. Na druhou stranu, kdyby zasáhly nějaké shromaždiště techniky nebo vojáků, byly by následky velice ničivé.

Využívat tedy systém k útokům na pozemní cíle není vyloženě efektivní, ovšem pokud má nějaká země střel nadbytek a nedokáže je jinak zužitkovat, končí jim životnost, nebo má nouzi o klasické střely proti pozemním cílům, možnost to je. A třeba Rusko jich má dle webu Pravda obrovské množství a další stále vyrábí, a nejspíše mu to jde lépe než třeba řízené střely.

.

Článek Sovětský systém S-300 dokáže zasahovat i pozemní cíle, i když to není efektivní: uměl to od počátku, ale upozornili na to až v Bělorusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-300V může být v dosahu průzkumu

Ruská armáda má dobrý důvod, proč takový systém u fronty soustředí, protože je dobrý nejen proti letadlům a větším dronům, ale například i proti raketám Točka-U, a pravděpodobně i proti střelám systému S-200, který může být provizorně upravený k odpalování balistických raket. To ale znamená, že je pak v dosahu ukrajinského dronového průzkumu, a video níže ukazuje, že pokud operátoři části systému objeví, snese se na něj z nebe doslova hromobití.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraní proti S-300V se v případě zachyceném ve videu staly přesné střely M31 používané v amerických raketometech HIMARS, ale nabít je lze i do M270. Jelikož mají navádění prostřednictvím GPS, zvládají zasahovat cíle na 80 kilometrů daleko s přesností zhruba 1 metru. Vyplatí se proto počkat si a zmapovat, kde se nachází jednotlivá vozidla, a jedním útokem tak zničit i 3 vozidla TELAR a minimálně poškodit 2 radary (i ty jsou ale v podstatě alespoň dočasně vyřazené ze služby); pokaždé na první ránu.

Cíl může být i 200 km daleko

S-300V je jednou z variant sovětského systému S-300, a bývá umístěn na pásovém podvozku MT-T. Oproti jiným variacím je však více specializovaný na likvidaci balistických střel, i když samozřejmě zvládá i letadla. Jeho střely mohou zasáhnout letouny a řízené střely do vzdálenosti až 100 km, a pokud se jedná o modernizovanou verzi MV zavedenou do výzbroje v roce 2013, tak dokonce do 200 km. Výška dosahu střely je pak až 30 kilometrů.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Samotný systém se skládá z různých radarů, velitelského vozidla, a nakonec různých druhů odpalovacích zařízení. Existují 2 základní modely odpalovacího vozidla TELAR s vlastním radarem se 2 nebo 4 střelami, dále pak 2 druhy nabíjecích, případně odpalovacích vozidel, jejichž střely jsou pak řízeny z jiného vozidla TELAR. Například modernější verze MV má ve výzbroji nejenom Rusko, ale i Egypt nebo Indie.

Článek Video: HIMARS si poradí s ruským systémem S-300V hned na první dobrou, až mimořádně přesně mu zničí i 3 vozidla naráz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun neviděl systém, který tam byl

Během popisované situace dostal letoun F-35 za úkol lokalizovat systém S-300PMU1 na území Běloruska, jehož přibližná poloha byla známá. Letadlo samozřejmě nelétalo nad Běloruskem, ale bylo v Polsku a nad dalšími zeměmi NATO, odkud měly jeho detekční systémy do oblasti bez problému dosáhnout. K překvapení všech ale S-300 zaznamenán nebyl, i když v prozkoumávané oblasti prokazatelně umístěný byl.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z analýz vyplývá, že souvisí tato schopnost „stealth“ se speciálním režimem válečné zálohy, v němž může S-300 pracovat. V podstatě jde o to, aby mohl systém alespoň omezeně fungovat, jsou-li některé jeho součástí poničené. S-300 pak přepne na jiné součástky, ale v podstatě je částečně nebo téměř vypnutý. Zasahovat by následně měl jen v případě největší nouze, ale na druhou stranu by měl mít mnohem delší reakční dobu nebo horší citlivost.

S-300 dokáže pasivně naslouchat

Nejjednodušší způsob, jak pomocí různých detekčních systémů zaměřit protivzdušnou obranu, je soustředit se na její radary. Ty pokud jsou aktivní, vysílají signály, které se následně odráží od nějakého cíle, a právě tyto odražené signály letoun zaznamená a určí díky nim polohu cíle. S-300 má mít přitom také mód, kdy není v aktivním režimu, ale v podstatě jenom pasivně „naslouchá“ – tedy se zaměřuje na signály vysílané jeho možnými cíli (tj. například radary letadel). Podobnou, a možná i vyspělejší schopnost, má mít i modernější systém S-400.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Na první pohled jde o možnost, jak se vyhnout zaměření nepřítelem, ale není to tak jednoduché. Střely vypalované systémem S-300 jsou na cíl naváděny daty, která poskytuje radar, ale pokud je v pasivním módu, nemůže střílet – k tomu se musí nejdříve přepnout do aktivního. Nutno dodat, že systémy jako S-300 jsou navržené tak, aby dokázaly nepřítele mj. mást např. krátkodobým vypínáním radarů a vysíláním falešných signatur, což značně ztěžuje zaměření radaru. Stejné nebo podobné schopnosti však mají i některé západní systémy.

Rusko na Ukrajině zbytečně odhalilo schopnosti raket Iskander-M. Ukrajinci je zřejmě mohou zaměřit pouze pomocí S-300

Neznamená to tedy, že by byl S-300 nutně lepší nebo díky takové vlastnosti nezničitelný, naopak je třeba ještě jednou připomenout, že nemůže v režimu válečné zálohy adekvátně reagovat, a pokud by byl odhalen nějakým jiným způsobem, mohl by být zničen, aniž by dostal šanci se bránit. Systémy S-300 má přitom ve výzbroji třeba Ukrajina, ale i další země.

Článek Ruský systém S-300 nemusí být vidět ani tehdy, kdy o něm pilot F-35 ví, může totiž aktivovat režim „válečné zálohy“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.