Dvě smlouvy, jeden letoun

Ve skutečnosti běží dvě oddělené akvizice současně.

Ta první je ryze národní. Nizozemsko podepsalo se Švédskem takzvaný Letter of Intent, tedy předběžnou dohodu o záměru, nikoli hotovou kupní smlouvu. Saab výslovně uvedl, že od Nizozemska zatím neobdržel objednávku. Dodání vlastního nizozemského stroje je plánováno na rok 2031. Do té doby mají nizozemské posádky od roku 2028 získat přístup ke třem švédským GlobalEye, cvičit na nich a případně je i nasazovat v rámci společného poolu.

Ta druhá linka je alianční. Už 7. července 2026 oznámilo NATO společný nákup až deseti GlobalEye jako nových AWACS aliance. Zapojilo se jedenáct spojenců a generální tajemník Mark Rutte při té příležitosti prohlásil, že GlobalEye posouvá vzdušnou výstrahu a řízení „na novou úroveň“. Nizozemsko je tedy uvnitř obou linií, národní i společné. Získává suverénní kapacitu, kterou dosud nemělo, a zároveň přispívá do sdíleného aliančního fondu.

Proč jsou dosavadní AWACS „stárnoucí“

Letouny Boeing E-3A Sentry tvoří páteř vzdušného dohledu NATO od počátku osmdesátých let. Aliance jich provozuje čtrnáct kusů z letecké základny Geilenkirchen v Německu, nedaleko nizozemských hranic. Jejich radar AN/APY-2 dokáže podle NATO zachytit nízkoletící cíle do 400 kilometrů a cíle ve střední výšce do 520 kilometrů. Stále létají, stále plní úkoly: stovky hlídkových letů na východním křídle, monitoring oblohy nad Ukrajinou, sledování ruských letadel, střel, lodí, dronů i pozemních cílů.

Problém není v tom, co dnes umí. Problém je v tom, co za pár let přestanou zvládat. Draky těchto letounů mají za sebou více než čtyři dekády provozu. Aliance jim nyní platí poslední prodloužení životnosti do roku 2035 a sama uvádí, že další prodlužování po tomto datu už není praktické. Nizozemské ministerstvo obrany to formuluje ještě příměji: po roce 2035 typ už nebude smět létat. Čekat na náhradu na poslední chvíli by znamenalo riskovat slepé okno v době, kdy je vzdušný dohled nad východní Evropou důležitější než kdykoli od konce studené války.

Co umí GlobalEye a proč mu říkat „superletoun“

Saab GlobalEye stojí na platformě kanadského obchodního tryskáče Bombardier Global 6000/6500. Na první pohled neobvyklá volba, business jet místo těžké vojenské platformy. Důvody jsou ale pragmatické: dlouhý dolet, vytrvalost kolem dvanácti hodin, provoz z menších letišť, nižší životní náklady a menší logistická stopa. Místo „létajícího hangáru“ vznikl rychlý a úsporný senzorový uzel.

Klíčové technické parametry GlobalEye podle výrobce:

• Radar Erieye ER — aktivní elektronicky řízená anténa (AESA) s technologií galium nitridu (GaN), dosah přes 550 km, detekce nízkoletících hrozeb na více než 400 km při letu ve výšce přibližně 10 700 metrů
• Vícedoménová schopnost — současné sledování vzdušných, námořních i pozemních cílů v jednom stroji
• Vytrvalost — přibližně 12 hodin letu bez doplnění paliva
• Instrumentovaný dosah — 650 km
• GaN přínos — Saab uvádí 70% navýšení detekčního dosahu proti obtížně zjistitelným vzdušným cílům s nízkou radarovou odrazností oproti předchozím verzím radaru

Právě technologie galium nitridu je jedním z důvodů, proč označení „superletoun“ není jen marketingová nadsázka. Tranzistory z GaN umožňují radarovým prvkům vysílat signál s výrazně vyšší energií, což přímo prodlužuje dosah. Elektronické řízení svazku pak dovoluje soustředit výkon přesně tam, kde je potřeba, ať už jde o stealthový stíhač, nebo nízko letící střelu s plochou dráhou letu.

Ve srovnání se stávajícími E-3A Sentry tak Erieye ER na papíře mírně přesahuje zveřejněnou středněvýškovou detekční hodnotu staršího radaru a přináší modernější architekturu. Čisté srovnání jedna ku jedné je ale ošidné: NATO a Saab nezveřejňují metriky úplně stejným způsobem.

Sledování Rusů na 550 kilometrů, co to znamená v praxi

Údaj „550 km“ je parametr radaru, nikoli potvrzení, že nizozemský GlobalEye už dnes krouží nad Ukrajinou. Princip je takzvaný stand-off: čím výš letoun nese radar, tím dál posouvá radiolokační horizont. Z výšky deseti kilometrů nad aliančním vzdušným prostorem, třeba nad Polskem nebo Rumunskem, dokáže Erieye ER „vidět“ stovky kilometrů hluboko do ukrajinského a potenciálně i ruského prostoru, aniž by letoun překročil hranici.

Přesně tak dnes fungují i stávající AWACS. NATO veřejně potvrzuje, že jeho E-3A monitorují oblohu nad Ukrajinou a při těchto misích sledují ruská letadla, střely, lodě, velké drony i tanky. GlobalEye by stejný princip využíval s novějším a výkonnějším radarem. Ale pozor: „přes 550 km“ je maximální dosah senzoru za optimálních podmínek, nikoli záruka stejné kvality sledování každého cíle na zemi za každého počasí.

Nizozemský vlastní stroj navíc zatím neexistuje. Dodání je plánováno na rok 2031. Do té doby bude Haag spoléhat na alianční E-3A a od roku 2028 na přístup ke švédským GlobalEye.

Co to znamená pro Česko a východní křídlo

Česká republika letoun kategorie AEW&C neprovozuje, ve veřejně dostupných přehledech Armády ČR se takový typ neobjevuje. Praha ale není mimo hru: Česko je plným účastníkem programu NAPMO, tedy aliančního konsorcia, které financuje a provozuje flotilu E-3A z Geilenkirchenu. Na sdíleném vzdušném dohledu NATO závisí přímo.

Právě proto je nizozemský krok relevantní i pro české bezpečnostní zájmy. Aliance od února 2026 buduje takzvaný AFSC, federovaný systém, který má propojovat NATO-vlastněné, multinárodní i národní senzory do jedné sítě. Každý nový GlobalEye, ať už nizozemský, švédský, francouzský nebo alianční, se stává dalším uzlem v hustší a odolnější senzorové pavučině. Pro státy na východním křídle, které vlastní „oči v oblacích“ nemají, to znamená lepší a rychlejší situační obraz bez nutnosti kupovat vlastní letoun za miliardy.

Mimochodem, i obyvatelé nizozemského pohraničí mají důvod k úlevě. Nové Bombardiery s GlobalEye mají být výrazně tišší než čtyřmotorové E-3A startující z Geilenkirchenu. Bezpečnost a noční klid v jednom balíku.

Evropská poptávka po GlobalEye přitom akceleruje tempem, které ještě před pěti lety nikdo nečekal. Prvním zákazníkem byly Spojené arabské emiráty, které stroj objednaly už v roce 2015 a převzaly v dubnu 2020. Švédsko následovalo v červnu 2022, Francie oznámila záměr v červnu 2025 a závazně objednala dva kusy v prosinci téhož roku. Nizozemsko přišlo v září 2026. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 funguje jako katalyzátor: válka trvající už více než čtyři roky brutálně připomněla, že kdo nevidí, nemůže reagovat.

Článek Nizozemsko se zbavuje stárnoucích AWACS. Kupuje nový superletoun NATO, který na Ukrajině sleduje Rusy na 550 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je A3-001 a proč „zabiják“

Označení bezpilotní zabiják nestojí na marketingové nadsázce, ale na typech misí, které Saab ve své tiskové zprávě výslovně jmenuje: SEAD/DEAD (potlačení a ničení nepřátelské protivzdušné obrany), elektronický útok, průzkum v první linii a hluboký přesný úder. Každá z těchto úloh dnes patří k nejnebezpečnějším, jaké mohou vzdušné síly zadat. Hustá vrstvená PVO, radiolokační pokrytí, elektronické rušení; přesně na tom Rusko staví svou obranu v Pobaltí, Kaliningradské oblasti i na ukrajinském bojišti, kde válka trvá už více než čtyři roky.

Pokud by se A3-001 proměnil v operační systém, mířil by na radary, odpalovací prostředky, velitelská stanoviště a komunikační uzly protivníka. Tedy na to, co drží nepřátelskou obranu pohromadě. Oslepíte radar, otevřete cestu pilotovaným strojům a dalším zbraním NATO. Právě proto je důvod se ho bát, ne dnes, ale v okamžiku, kdy z makety vznikne bojový stroj.

Maketa, demonstrátor, a pak teprve zbraň

Tady je zásadní rozlišení, které mediální titulky často stírají. Saab na Malmenu ukázal A3-001 jako svou vlastní nabídku, interně financovaný koncept toho, co by mohlo následovat v polovině třicátých let. Skutečné těžiště švédského programu budoucího vzdušného boje (KFS) ale leží jinde: v demonstrátorech označených A1 a A2, které platí švédský stát.

• A1 — první létající demonstrátor, poháněný motorem GE Aerospace F414 (stejná rodina jako v Gripenu E). Podle srpnového briefingu Petera Nilssona ze Saabu má vzlétnout přibližně do konce roku 2027. Má být o něco větší než Gripen E, ale lehčí.
• A2 — navazující demonstrátor s interní zbraňovou šachtou, očekávaný ke konci dekády.
• A3-001 — plnorozměrný koncept bojové verze. Motor zatím vybrán není. Pevný termín prvního letu neexistuje. Pokud by kolem roku 2030 přišla vývojová objednávka, mohl by se dostat do vzduchu v první polovině třicátých let.

Objednávka FMV (švédského obranného úřadu) za přibližně 2,6 miliardy SEK na období 2025–2027 pokrývá studie a demonstrátory, nikoli sériovou výrobu. Švédský parlament si navíc do roku 2030 drží otevřené tři cesty: domácí vývoj, mezinárodní spolupráci, nebo nákup cizího systému. Bezprostřední hrozba pro Rusko z A3-001 tedy ještě nevznikla. Ale cesta k ní je financovaná a má konkrétní milníky.

Proč zrovna Švédsko a proč ne GCAP

Malá severská země s necelými jedenácti miliony obyvatel si udržuje schopnost, kterou v Evropě má jen hrstka států: navrhovat a vyrábět vlastní bojové letouny. Gripen E je toho živoucím důkazem, lehký jednomotorový víceúčelový bojový letoun optimalizovaný pro rozptýlený provoz ze silničních úseků, rychlé přezbrojení malými týmy a interoperabilitu s aliančními systémy.

Právě tato doktrína vysvětluje, proč Švédsko nepokračovalo v aktivní účasti v programech GCAP (britsko-italsko-japonský stíhač šesté generace) ani FCAS (francouzsko-německo-španělský). Podle vyjádření FMV pro Aviation Week byly švédské požadavky „nesynchronizované“ s oběma programy; čerstvá investice do Gripenu E znamenala jiný časový horizont a velké dvoumotorové koncepty se méně hodily k logice rozptýleného provozu na krátkých úsecích silnic uprostřed skandinávských lesů.

Saab proto převádí gripenovskou filozofii do éry autonomních platforem. Představa je taková: dva až tři bezpilotní stroje typu A3 na jeden pilotovaný Gripen. Pilot zůstává velitelským a rozhodovacím uzlem, bezpilotní „křídlaři“ nesou riziko vepředu, průzkum, klamání, rušení, potlačení PVO, první údernou vlnu. Malé letectvo tak získá masu i odolnost bez odpovídajícího nárůstu počtu pilotů. Podle briefingu Saabu by pořizovací cena A3 měla činit zhruba polovinu ceny Gripenu a náklady životního cyklu asi třetinu.

Jak si stojí proti americké konkurenci

Spojené státy jsou v závodě o spolupracující bojové drony výrazně dál. Americké letectvo už v březnu 2025 oficiálně označilo dva prototypy, YFQ-42A a YFQ-44A, a v červenci 2026 provedlo s YFQ-44A ostrý test odpalu střely AIM-120 AMRAAM, přičemž výslovně trvalo na tom, že zbraň nebude odpálena bez lidského rozhodnutí.

Starší americký směr představuje XQ-58A Valkyrie od firmy Kratos, nízkonákladový bezpilotní letoun s doletem přes 5 500 km, rychlostí kolem 1 050 km/h a schopností startovat z mobilního odpalovacího zařízení bez klasické dráhy. Valkyrie je koncipovaná jako „spotřební“ nosič, tedy stroj, jehož ztráta je kalkulovaná a přijatelná.

Švédský A3-001 míří jinam. Není to levný spotřební dron, ale výkonný bezpilotní „křídlař“, platforma s ambicí nadzvukového letu, interní zbraňovou šachtou a schopností operovat v těsné součinnosti s pilotovaným stíhačem. Technologická zralost je ovšem nesrovnatelná: Američané už střílí, Švédové zatím vystavují maketu. Pokud ale Saab dotáhne A1 a A2 podle plánu, Švédsko by mohlo mít evropský ekvivalent amerického CCA dřív, než podobnou schopnost vybuduje většina menších států NATO.

Co to znamená pro Česko a NATO

České vzdušné síly provozují Gripeny a budou je mít minimálně do roku 2035, kdy přejdou na plnou operační způsobilost s F-35A Lightning II. Čeští piloti tak budou v unikátní pozici, jako jedni z mála budou detailně znát gripenovskou taktiku i budoucí alianční standard páté generace.

Švédská evoluce směrem k bezpilotním „křídlařům“ se České republiky dotýká nepřímo, ale reálně. Švédská obranná komise v červnu 2026 výslovně spojila budoucí rozvoj letectva s interoperabilitou v NATO, delším dosahem a schopnostmi potlačení nepřátelské PVO. To jsou přesně ty schopnosti, které ovlivňují společné operace, plánování vzdušné obrany i alianční rovnováhu na východním křídle, kde Česko působí jako členský stát.

Přímé tvrzení, že A3 jednou dostane česká armáda, by bylo nepodložené. Ale každý systém, který v rámci NATO dokáže oslepit ruskou PVO a otevřít cestu pilotovaným strojům, zvyšuje bezpečnost i těch spojenců, kteří ho sami neprovozují.

Maketa na Malmenu dnes nikoho nezabije. Ale představuje něco, co ruské velení nemůže ignorovat, evropský pokus vytvořit autonomní údernou platformu šitou na míru právě proti tomu, na čem Moskva staví svou obranu. Až A1 poprvé vzlétne, pravděpodobně do konce roku 2027, přestane být A3-001 pouhým konceptem a stane se příslibem s motorem.

Článek Bezpilotní zabiják, který vytrestá Rusy i tam, kam se piloti neodváží. Švédsko ukázalo A3-001, a je důvod se ho bát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři kilogramy, které mění pravidla hry

Rodinu Sirius Compact představil Saab oficiálně již v květnu 2022 a od té doby ji průběžně rozšiřuje. Nejmenší varianta určená pro drony váží přibližně 3 kg, ale celá rodina se podle produktového listu z prosince 2025 pohybuje v rozmezí 3,3 až 5,8 kg podle konkrétní verze. Výška se liší od 35 do 48 centimetrů, průměr od 15 do 17 centimetrů. I ta nejtěžší konfigurace je pořád něco, co jeden voják bez problémů unese v batohu vedle zbraně a munice.

Klíčové parametry radarové varianty R-ESM:

• Frekvenční rozsah: 1–18 GHz
• Azimutální pokrytí: 360° okamžitě, bez nutnosti otáčení
• Směrová přesnost: pod 2° RMS
• Hmotnost: 3,3–5,8 kg podle verze
• Příkon: typicky 60 W, napájení 14–32 VDC
• Rozhraní: standard CESMO (NATO STANAG 4658)

Čísla sama o sobě nevypadají dramaticky, dokud si neuvědomíte, že ještě před několika lety potřebovala armáda pro srovnatelnou schopnost vozidlo s anténním stožárem, generátorem a celou posádkou specialistů.

Neviditelný, protože mlčí

Výraz „neviditelný“ v titulku neznamená, že senzor opticky zmizí. Znamená něco důležitějšího: v elektromagnetickém spektru je němý. Sirius Compact pracuje čistě pasivně, pouze naslouchá cizím emisím, nic nevysílá. Pro protivníkovy systémy elektronického průzkumu prostě neexistuje žádná rádiová stopa, kterou by mohly zachytit a zaměřit.

A právě tady se skrývá zásadní taktická výhoda. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, opakovaně ukázala, co se stane s tím, kdo vysílá. Aktivní radar prozradí svou polohu, rytmus činnosti i typ systému a otevírá cestu protiradarovým střelám, dělostřeleckým úderům nebo naváděným dronům. Americké kongresové slyšení o boji v elektromagnetickém spektru připomnělo i případy, kdy ruské síly využívaly emise mobilních telefonů ukrajinských vojáků k překvapivým dělostřeleckým úderům. Kdo vysílá, ten se stává cílem. Kdo mlčí a poslouchá, ten přežívá.

Saab přímo uvádí, že pasivní síť dovolí protivzdušné obraně držet vlastní radar vypnutý až do poslední chvíle a zapnout ho teprve ve chvíli, kdy je střela připravena k odpálení. Tichý senzor tak funguje jako předsunuté ucho, které varuje dřív, než je třeba odhalit vlastní pozici.

Síť místo jednoho oka

Jeden senzor Sirius Compact dokáže určit směr, ze kterého přichází nepřátelský signál. To samo o sobě stačí na včasné varování: voják ví, že někde v daném azimutu operuje nepřátelský radar nebo letoun. Skutečná síla ale nastupuje ve chvíli, kdy se na terén rozmístí více senzorů.

Princip je geometricky jednoduchý: každý senzor změří úhel příchodu signálu a průsečíky těchto směrových linií z několika míst vzdálených od sebe řádově kilometry dají polohu cíle. Saab v oficiálním magazínu uvádí, že jeden operátor může přes tablet s aplikací TRS Lite řídit až pět senzorů současně. Více takových svazků pak spravuje pokročilejší systém TRS 9EW.

Jako veřejný příklad dosahu Saab prezentuje detekci startujícího letounu na vzdálenost 190 kilometrů, jakmile se stroj objevil nad radiovým horizontem. Dosah ovšem není pevné číslo. Závisí na síle protivníkova vysílání, frekvenčním pásmu, výšce letu a konfiguraci terénu. Tichý objekt bez emisí senzor nezachytí, to je daň za pasivní princip.

Právě v tom spočívá největší posun oproti minulosti. Malá jednotka dnes může rozprostřít několik tichých uzlů a vytvořit lokální elektromagnetickou síť tam, kde dřív bylo potřeba těžké vozidlo nebo stacionární stanoviště. Průzkumná četa, předsunutá hlídka, dokonce dron: všichni se stávají součástí distribuované sítě, která vidí, aniž by byla viděna.

Kde stojí konkurence

Pasivní elektronický průzkum není vynálezem Saabu. Česká firma ERA vyrábí systém PLESS určený pro dlouhodobý přeshraniční a námořní průzkum, jenže jde o stacionární nebo vozidlovou kategorii s většími anténními aperturami a strategickým dohledem. Čínský DWL002 je vícestaniční pasivní detekční systém pro protivzdušnou obranu s udávanými dosahy řádu stovek kilometrů, ale opět v úplně jiné hmotnostní třídě. Ruský komplex Avtobaza-M slouží k pasivní lokaci, ovšem i ten je popisován jako větší pozemní systém; přímý oficiální ruský datasheet k batohovému ekvivalentu se nám ve veřejných zdrojích dohledat nepodařilo.

Sirius Compact tedy nesoutěží s těmito systémy o strategický dohled. Stojí v jiné kategorii: je to rozprostřitelný taktický uzel pro malé jednotky, který doplňuje větší systémy zespodu. A právě tato kategorie dosud v mnoha armádách prakticky chyběla.

Od prototypu k sériové výrobě, a k NATO

Saab v lednu 2025 otevřel novou výrobní linku v Tampere ve Finsku a uvádí, že Sirius Compact vstoupil do objemové sériové výroby. Systém má přidělený NATO Stock Number a lze ho pořizovat přes agenturu NSPA, což výrazně zjednodušuje akvizici pro členské státy Aliance. V říjnu 2024 přibyla komunikační varianta L20C pro zachycení komunikačních signálů a v květnu 2026 pevná panelová verze L24R.

Pro českou armádu je zajímavý i standard CESMO, který Sirius Compact podporuje; český registr obranné standardizace vede příslušný STANAG 4658 a technická cesta ke sdílení dat s českými jednotkami existuje. Veřejné potvrzení české objednávky se nám ovšem zatím nepodařilo dohledat.

Co se výcviku týče, Saab tvrdí, že systém nevyžaduje roky specialistického školení. Při nezávislém testu popsaném ve firemním magazínu pěchota po krátkém uvedení zvládla senzor rozvinout a zprovoznit během několika minut.

Válka o elektromagnetické spektrum se vede tiše, bez výbuchů a bez záběrů pro večerní zprávy. Ale rozhoduje o tom, kdo na bojišti přežije a kdo ne. Tříkilový válec v batohu švédského vojáka je možná nejdůležitější zbraň, která nikdy nevystřelí.

Článek Švédský senzor váží 3 kg a vejde se do batohu. Nepřítele vidí v okruhu 360°, ale sám je neviditelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se vzalo číslo 242

Největší díl tvoří Ukrajina. Na konci května 2026 švédská vláda oznámila prodej prvních 20 Gripenů E/F Kyjevu s tím, že celkový rámec jednání počítá se 100 až 150 stroji. Dodávky nových letounů mají začít ještě před rokem 2030, přičemž jako přemostění Stockholm nabídl dar až 16 starších Gripenů C/D, které by mohly chránit ukrajinské nebe už v roce 2027.

Druhý zdroj je Kanada. Saab v hovoru s investory k prvnímu čtvrtletí 2026 potvrdil intenzivní jednání s Ottawou, kde zdůrazňoval suverenitu, transfer technologií a vybudování domácího průmyslového uzlu. Mediální scénář hovoří až o 72 Gripenech. Zásadní upozornění: Kanada oficiálně stále vede program nákupu 88 stíhaček F-35 a žádné veřejné rozhodnutí o Gripenu nepadlo. Saab nicméně v Kanadě už postoupil do detailních jednání o systému včasné výstrahy GlobalEye, čímž si buduje průmyslovou přítomnost, která může celou debatu dál živit.

Třetí díl skládačky dodává Brazílie. Začátkem června 2026 vydaly Stockholm a Brasília společné prohlášení o vyjednávání dalších 20 Gripenů E/F nad rámec původního kontraktu na 36 strojů. Součet: 150 + 72 + 20 = 242.

Proč Gripen desítky let narážel

Gripen C/D létá ve Švédsku, Česku, Maďarsku, Jižní Africe a Thajsku. Pět zemí za tři dekády, to je na moderní víceúčelový bojový letoun skromná bilance. Technicky byl stroj vždy respektovaný: nízké provozní náklady, obratovost na zemi za 15 až 25 minut, schopnost operovat z krátkých a improvizovaných ploch. Jenže trh s bojovými letouny není jen o parametrech.

Gripen opakovaně narážel na politicko-průmyslovou váhu konkurentů. V klíčové kanadské soutěži se dostal do finále, ale Ottawa v roce 2023 vybrala F-35, stroj, za nímž stojí americký obranný ekosystém a alianční logika NATO. Eurofighter Typhoon zase těží z konsorcia čtyř velkých evropských zemí. Saab nabízel pružnost a suverenitu, ale kupující často volili spíš příslušnost k většímu klubu.

Paradoxně právě to, co Gripen limitovalo, ho teď táhne nahoru. Státy, které chtějí vlastní kontrolu nad integrací výzbroje, domácí průmyslový podíl a menší závislost na jednom dodavatelském řetězci, najednou vidí v menším švédském programu výhodu. Ukrajina potřebuje rychle vybudovat nové letectvo. Brazílie chce pokračovat v programu, kde její inženýři a technici reálně staví letadla. A Kanada, pokud se jednání potvrdí, hledá alternativu, která jí dá víc průmyslové autonomie.

Patnáct letadel ročně a sen o třiceti

Tady začíná problém. Saab v přepisu hovoru s investory přiznal, že dnes vyrábí zhruba 15 Gripenů ročně. Cíl je dostat se na 20 až 30 kusů po rozšíření kapacit. Výroční zpráva za rok 2025 mluví o vyšších investicích do výrobních linek, tlaku na dodavatelský řetězec a rostoucím pracovním kapitálu.

Jednoduchá matematika: i kdyby se podepsala jen polovina diskutovaných objednávek, Saab by při současném tempu potřeboval přes dekádu, než je splní. A to nepočítáme stávající pevné kontrakty: Thajsko objednalo 4 Gripeny E/F s dodávkami do roku 2030, Kolumbie 17 kusů s horizontem do roku 2032, Brazílie ještě dokončuje původní balík 36 strojů. Navíc pokud Švédsko daruje Ukrajině až 16 Gripenů C/D, bude si muset pořídit náhradní E/F pro vlastní letectvo. To je další poptávka nad rámec oněch 242.

Embraer, brazilský letecký gigant, veřejně nabídl pomoc. Továrna v Gavião Peixoto už funguje; letos v březnu z ní vyjel první Gripen E kompletně vyrobený v Brazílii. Přes 350 brazilských specialistů je vyškolených, linka existuje. Jenže brazilská kapacita má vlastní domácí závazky a export do třetí země (třeba na Ukrajinu) by vyžadoval další politická povolení. Brazilský prezident Lula přitom opakovaně odmítl i nepřímé poskytnutí munice pro Ukrajinu. Montovat tam stíhačky pro Kyjev by bylo politicky výrazně komplikovanější.

Gripen versus svět: co nabízí a co ne

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč Gripen oslovuje jiný typ zákazníka:

• F-35 Lightning II staví na technologii stealth, senzorové fúzi a roli síťového uzlu celého bojiště. Je to vstup do amerického obranného ekosystému s milionem nalétaných hodin a globální logistickou sítí. Ale také s menší národní kontrolou nad upgrady.
• Eurofighter Typhoon nabízí vysoký výkon, rychlost až Mach 2,0 (přibližně 2 450 km/h) a silný evropský průmyslový blok čtyř mateřských zemí. Je to těžší, dražší platforma s rozsáhlým zázemím.
• Gripen E/F sází na elektronický boj, deset závěsníků, rychlou pozemní obsluhu a provoz z rozptýlených ploch. Hlavní trumf: snadnější národní kontrola nad integrací zbraní a modernizacemi.

Prakticky řečeno: F-35 kupuje ten, kdo chce stealth a hlubokou alianční síťovost. Typhoon volí ten, kdo chce těžkou evropskou platformu. Gripen je pro státy, které chtějí lehčí, pružněji provozovatelný a průmyslově suverénnější koncept. Válka na Ukrajině ukázala, jak důležitá je schopnost rychle rozptýlit letouny, opravit je v polních podmínkách a nezáviset na jednom centrálním letišti. Přesně to je Gripenova parketa.

Český kontext a co dál

Česko se do příběhu o Gripenu E/F přímo nezapojuje. Praha v září 2025 podepsala prodloužení pronájmu 12 Gripenů C/D do roku 2035, přičemž první F-35 mají dorazit v roce 2031. Maďarsko loni přiobjednalo čtyři další Gripeny C, ale ani ono nepřechází na verzi E/F. Výrobní přetlak u Saabu tak české plány bezprostředně neovlivní.

Pro Saab je situace historicky unikátní. Firma, která dekády bojovala o každý export a opakovaně prohrávala s většími hráči, se najednou ocitla v pozici, kdy jí zájem převyšuje výrobní možnosti. Není to jen válečná konjunktura: Kolumbie a Thajsko podepsaly kontrakty ještě před ukrajinskou dohodou, Brazílie buduje program od roku 2014. Válka a evropská bezpečnostní krize poptávku zrychlily, ale nezačaly ji.

Otázka teď nezní, jestli o Gripen někdo stojí. Otázka zní, jestli ho Saab dokáže dodat dřív, než zákazníkům dojde trpělivost.

Článek Desítky let je nikdo nechtěl, teď Saab slaví nečekaný úspěch. Hrozí mu objednávky na 242 Gripenů najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od 88 k třicítce: co se vlastně škrtá

Původní kanadský program Future Fighter Capability Project počítal s nákupem 88 letounů F-35A Lightning II za celkových 27,7 miliardy kanadských dolarů. Jenže závazně kontrahovaná byla hlavně první tranše 16 kusů. Zbytek, tedy dalších 72 strojů, zůstával součástí širšího programu a následných rozhodnutí, která teď Ottawa přepisuje.

Pokud se potvrdí scénář, o kterém mluví obranní analytici i zasvěcené zdroje, Kanada si ponechá asi 30 amerických stíhaček páté generace a zbylých zhruba 60 slotů obsadí švédskými Gripeny E. Z původního záměru by tak odpadlo přibližně 58 letounů F-35. To není kosmetická úprava. Je to strategický obrat.

Proč zrovna Saab, a proč teď

Klíč k pochopení celého příběhu leží v datu 27. května 2026. Ten den Ottawa oznámila, že jako preferovaného dodavatele systému včasné výstrahy a řízení (AEW&C) vybrala Saab s platformou GlobalEye, postavenou na draku kanadského Bombardieru Global 6500. Domácí výroba, domácí údržba, pracovní místa v Montrealu. Případný Gripen by tedy nebyl izolovaným rozhodnutím, ale druhým velkým nákupem od švédské firmy během několika týdnů.

Saab přitom kanadskou ofenzivu chystá roky. Už v roce 2020 nabídl Ottawě kompletní balík 88 Gripenů E s lokalizovanou výrobou, servisním centrem a průmyslovými centry napříč Kanadou. Teď k tomu přidává argument, který rezonuje víc než kdykoli předtím: suverénní vlastnictví technologie. Kanada by nemusela čekat na americký souhlas s každou modernizací, každou integrací zbraně, každým exportním rozhodnutím.

A pak je tu cena. Veřejná kanadská cenovka za 60 Gripenů neexistuje, ale čerstvá ukrajinská dohoda na 20 kusů za 2,5 miliardy eur dává orientační srovnání: lineárně přepočteno asi 7,5 miliardy eur za samotné letouny, tedy zhruba 195 miliard korun. Bez výzbroje, infrastruktury, výcviku a lokalizace, které cenu výrazně zvednou. I tak je to výrazně méně než srovnatelný počet F-35.

Co na to Washington

Přímý veřejný výrok Donalda Trumpa ke scénáři „30 F-35 plus 60 Gripenů“ se nepodařilo dohledat. Americký tlak je ale dobře doložený odjinud. Pentagon 21. května 2026 veřejně spojil nespokojenost s Kanadou mimo jiné právě s odkládanou revizí F-35 a s možností, že Ottawa sníží nákup amerických strojů ve prospěch Gripenů. Americká strana pozastavila plánované obranné rozhovory v rámci společné rady NORAD, zároveň ale výslovně uvedla, že samotný provoz kontinentální protivzdušné obrany tím dotčen není.

Vztahy Trump–Carney jsou přitom zatížené daleko víc než jen stíhačkami. Obchodní spory, rétorika o Kanadě jako „51. státu“, grónská otázka. V tomto kontextu je každý kanadský nákup mimo americký obranný průmysl čten ve Washingtonu jako politické gesto. A Pentagon to tak i rámuje, jako politizaci obranné připravenosti.

Kanada ovšem riskuje spíš třenice než kolaps. Přes 110 kanadských firem je zapojeno do globálního programu F-35, z toho 37 má aktivní kontrakty. Ministerstvo obrany uvádělo ekonomický přínos programu přes 425 milionů kanadských dolarů ročně a téměř 3 300 pracovních míst. Menší objednávka by tento přínos oslabila, ale nelikvidovala; třicítka F-35 stále znamená servis, náhradní díly a průmyslovou účast.

Gripen vs. F-35: pojistka, ne náhrada

Říct, že Gripen E je plnohodnotná náhrada F-35A, by bylo zavádějící. Lightning II je stealth platforma páté generace s integrovanou senzorovou fúzí, systémy DAS a EOTS a schopností pronikat do silně bráněného vzdušného prostoru. Gripen E nic z toho nenabízí.

Co nabízí, je něco jiného:

• AESA radar a IRST pro situační přehled bez stealth ambicí
• Rychlý turnaround (doplnění paliva a munice za zlomek času F-35)
• Disperzní operace z krátkých a improvizovaných ploch, což je v arktickém kontextu klíčové
• Provozní náklady kolem 200 tisíc korun za letovou hodinu oproti zhruba 430–450 tisícům u F-35A (podle amerických rozpočtových sazeb pro fiskální rok 2025)

Pokud by Kanada nahradila 60 plánovaných F-35 Gripeny a počítala orientačně se 180 letovými hodinami ročně po dobu 30 let, samotná provozní úspora by se podle našeho odhadu mohla pohybovat v pásmu 70 až 190 miliard korun. To je obrovský rozptyl, ale i spodní hranice je argument, který v parlamentu zabere. Nevýhodou jsou dva oddělené logistické řetězce, dva výcvikové systémy, dvě doktríny údržby.

Podle nás dává reportovaný mix 30 F-35 a 60 Gripenů smysl jako strategická pojistka: stealth jádro pro nejnáročnější scénáře a početná, levná, rychle nasaditelná křídla pro každodenní hlídkování arktického prostoru a plnění závazků vůči NORAD. Není to rozchod s americkým ekosystémem. Je to pojistka proti přílišné závislosti na něm.

Co to znamená pro Česko a pro Saab

Česká republika provozuje Gripeny od roku 2005 a loni podepsala prodloužení pronájmu 12 strojů do roku 2035, právě jako přemostění do náběhu vlastních F-35. Masivní kanadská objednávka by pro Prahu znamenala robustnější mezinárodní ekosystém platformy, delší životnost dodavatelského řetězce, silnější servisní know-how a větší váhu Gripenu v rámci NATO.

Pro Saab by šlo o průlom. Firma dnes vyrábí asi 15 Gripenů ročně a chce kapacitu zvednout na 20 až 30. Před ukrajinskou objednávkou měla v backlogu 117 kusů Gripen E/F. Kanadských 60 strojů by výrobní sloty napnulo na maximum, ale pokud by se rozjela avizovaná kanadská lokalizace, kapacita by se mohla paradoxně rozšířit. A referenční efekt prodeje do země G7 a partnera v NORAD? Ten se penězi měřit nedá.

Ottawa prý chce oznámení načasovat až po amerických střednědobých volbách v listopadu 2026. Oficiální potvrzení tohoto harmonogramu chybí, ale logika je čitelná: proč přilévat olej do ohně, když Pentagon už teď veřejně tlačí na rychlé uzavření revize. Kanada si kupuje čas. A možná i větší strategickou volnost, než jakou kdy měla.

Článek Trump zuří, Saab slaví: Kanada chce škrtnout vyšší desítky amerických F-35 a koupit místo nich švédské Gripeny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.

Článek NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen Matitime pro CATOBAR a STOBAR

Švédsko letadlové lodě nemá, a proto by mohlo překvapit, že vyvíjí letoun schopný z nich startovat, ale je tomu opravdu tak. Gripen Maritime výrobce popisuje jako variantu JAS 39Eschopnou operací z plavidel typu CATOBAR a STOBAR. Ta první představují letadlové lodě vybavené katapultem, na nichž letouny přistávají za pomoci záchytných lan – což využívají i ta STOBAR, ale z nich letouny startují silou svého motoru za pomoci skokanského můstku.

I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko

Námořní Gripen má být upravený tak, aby zvládal vlhké prostředí a korozivní účinky slané vody. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by musel být vybavený i hákem na záchytná lana na palubě, a nejspíše zesílenou konstrukcí. Problém však je, že ho nejspíše nikdo nechce. Saab v roce 2020 informoval, že letoun nabídne Indii pro její letadlové lodě, ale ta se nakonec rozhodla koupit francouzské letouny Dassault Rafale M.

Provozovatelé „letadlovek“ mají vlastní stoje

Největším problémem letounu Gripen Maritime bude, že není námořnictvo, které by ho potřebovalo. Letadlové lodě CATOBAR mají totiž jenom Spojené státy americké a Francie, a zavádět je chce Čína; STOBAR pak mají Čína, Indie a Rusko, uvádí Wikipedia. Rusko se ale rozhodlo loď Admirál Kuzněcov pravděpodobně sešrotovat, a až na Indii všechny státy vyrábí vlastní palubní letouny, takže švédské nepotřebují, soudí Armádní Zpravodaj. Ostatní existující letadlové lodě pak využívají letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nezájem o Gripen Maritime ovšem neznamená, že by se jednalo o špatný stroj; podle údajů Saabu by měl mít schopnosti jako Gripen E. Jeho rychlost by tedy měla být Mach 2, uvádí Wikipedia, a ve výbavě má radar AESA a unese 7,2 tun výzbroje a vybavení na 10 závěsných bodech. Může se jednat o širokou škálu západních pum a střel včetně vzduch-vzduch MBDA Meteor či Taurus KEPD 350 s plochou dráhou letu, ale také protilodní RBS 15F ER a další.

Článek Gripen Maritime: budoucnost námořního letectva, o níž nikdo nestojí, a vlastně je vyloženě nepotřebná. Výrobce to nedomyslel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AEW&C byl vyřazen rusko-indickými střelami

Letoun včasné výstrahy mívají obvykle ve výzbroji jenom silnější letectva, ke všemu, pokud se jedná o některý modernější, jakým je i Pákistánem provozovaný SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten byl zaveden již v roce 1996, ale prošel modernizacemi, díky nimž dokáže monitorovat situaci ve vzdálenosti až 450 km. Švédská zbrojovka Saab ho osadila radarem AESA, s nímž má 300stupňové pokrytí. Pákistán by měl mít ve výzbroji těchto letounů 7, uvádí Wikipedia.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Armádní Zpravodaj dohledal, že měl Pákistán zaplatit za tři letouny z let 2017 až 2019 celkem 139 milionů amerických dolarů, v přepočtu tedy přes 3 miliardy korun. Ztráta, ale i poškození jediného, je proto citelnou záležitostí. Indii se přitom mělo podařit jeden zasáhnout v noci z 09. na 10. května 2025, když byl zaparkovaný na letecké základně Bholari poblíž přístavního města Karáčí na jihu země. Využít k tomu měla střely BrahMos s plochou dráhou letu.

Ty jsou indicko-ruským produktem a do výzbroje vstoupily v roce 2007. Vychází přitom z ruské protilodní střely P-800 Oniks, ale slouží pouze v indických ozbrojených silách – jiným dosud prodána nebyla. Její předností je silná 200 až 300kg hlavice a dosah až 900 km při odpálení z lodě nebo země (ze vzduchu klesá na 500 km), a to při rychlosti Mach 3, uvádí Wikipedia.

Nové informace zasazují Francii další ránu: Pákistán potvrdil, že čínská J-10CE sestřelila také Mirage-2000. Souboj to byl ovšem nerovný

Šilou je tedy srovnatelná s větší leteckou pumou, takže je jasné, že dokáže škody napáchat značné. Vysloužilý letecký maršál Masúd Akhtar přitom nabídl vzácný zasvěcený pohled na zásah SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten se zrovna nacházel v hangáru a satelitní snímky níže potvrzují, že je byl skutečně významně poškozen, ačkoliv ke zničení letounu téměř jistě nedošlo.

Armádní Zpravodaj je názoru, že má letecká základna Bholari pro Pákistán strategický význam, jelikož leží blízko u indických hranic a může tak sloužit jako výchozí bod k vedení operací nejen ve vzduchu nad zemí, ale také nad mořem, stejně jako proti námořním cílům. Více podrobnosti už k incidentu zveřejněno nebylo, ale je patrné, že z toho Pákistán nevyšel levně.

Článek Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojový úspěch a rychlé dodání letounů J-10C

Čína nabídla Kolumbii prodej dvou letek víceúčelových stíhacích letounů J-10, konkrétně tedy ve verzi CE, což je podle Wikipedia exportní verze „céčka“. Ta je zase modernizací J-10B, což obnáší třeba domácí radar pro řízení palby AESA a zobrazovací infračervený vyhledávač (IIR) PL-10, nebo také motor WS-10B[66] a střely vzduch-vzduch PL-15. Tedy ty, jimiž mělo dojít k sestřelení francouzských letounů během indicko-pákistánských leteckých střetů.

Rusko ztratilo ve válce na Ukrajině nejméně 6 000 důstojníků. Včetně mnoha generálů a téměř tisícovky kapitánů

S odvoláním na vlastní zdroje agentura Infodefensa uvedla, že měla být nabídka na prodej letounů učiněna přímo kolumbijskému prezidentovi Gustavu Petrovi v Pekingu na jednání s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Dodávka by měla zahrnovat až 24 J-10CE s balíčkem raket vzduch-vzduch, nejspíše zmíněných PL-15, s dosahem až 300 km a rychlostí Mach 5, jak upřesňuje Wikipedia, které měly sestřelit Dassault Rafale.

Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16

Cena za jeden letoun by měla být kolem 40 milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 880 milionů korun. Kolumbijský prezident už údajně pověřil velitele kolumbijského letectva, aby vyhodnotil výkon letounů J-10CE a proveditelnost nákupu. Pokud by k němu došlo, znamenalo by to podle Armádního Zpravodaje pro SAAB velký krok zpět, jelikož je Kolumbie teprve druhou zemí na světě (krom Švédska), která o JAS-39E Gripen projevila zájem – první byla Brazílie.

Aktuálně je ale mnohem diskutovanější než dříve i z jiného důvodu – některé země ho zvažovaly jako náhradu za americké F-35, ačkoliv to je trochu nerovný souboj. Zatímco americké letouny jsou generace páté, ty švédské v nejvyšší modernizaci (tedy C/E) pize 4,5., přičemž ztrácí hlavně v oblasti stealth, ačkoliv třeba komunikační schopnosti jim lze doplnit.

Evropa povstává proti Rusku, aby suplovala strategické bombardéry. Vyvine zbraň s extrémním dosahem 2 000 km

Výrobce J-10C podle všeho slibuje jejich rychlé dodání, což by mohlo hrát při vyhodnocování kolumbijským letectvem značnou roli. Aktuálně má totiž značně přesluhující izraelské letouny Kfir, z nichž mají být mnohé uzemněné, ale některé jsou udržovány v provozu, uvádí TimesOfIsrael, aby tamní letectvo neztratilo operační schopnosti,

Článek Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O Gripen projevují zájem stále další země

Snad ještě před rokem si dokázal málokdo pomyslet, že by švédský letoun mohl sehrávat nějakou větší roli. Krom domácího Švédska měl uživatelů žalostně málo, např. Českou republiku, a zdálo se, že je o něj zájem skoro nulový. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připomíná, že si ho nedávno zvolila oficiálně Kolumbie, která jím nahradí stárnoucí izraelské Kfiry.

Amerika potichu začala s anexí Grónska, ale ne vojensky. Jenom ona ho prý může ochránit před invazí Ruska a Číny

Micael Johansson, generální ředitel Saabu, pak v prohlášení uvedl, že se rýsují i další zákazníci v oblasti latinské Ameriky, a že probíhají oficiální jednání s Kanadou a Portugalskem. Zatím sice není jisté, zda se skutečně pro JAS-39 Gripen rozhodnou, ale údajně jsou jednání na dobré cestě a zbrojovka připravuje pro obě země návrhy na prodej letounů, jejich údržbu a výcvik personálu, protože to de facto vždy zajišťuje výrobce; včetně modernizace.

Armádní Zpravodaj připomíná, že JAS-39 Gripen rozhodně nebyl první volbou – tou byly již v roce 2010 v počtu 65 kusů americké F-35, jediné dostupné letouny 5. generace, které měly nahradit v kanadském letectvu 80 stárnoucích McDonell Douglas F/A-18 Hornet, uvádí Wikipedia. Po obstrukcích nakonec došlo k zaplacení 16 letounů F-35A, které má země obdržet někdy v příštím roce – ale vypadá to, že by mohla od zbytku upustit.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Jako náhradu by nejspíše zvolila nejmodernější verzi JAS-39 Gripen řady E, která je dle výrobce navržena pro boj s pokročilými budoucími hrozbami a jejich poražení. V úvahu připadá ještě verze F, ta se ale liší pouze v tom, že je dvoumístná. K dispozici má i pestrou výzbroj, jejíž rozsah by se ještě mohl s vícero uživateli rozrůstat, ať jde o zbraně vzduch-vzduch nebo vzduch-země. Odpalovat navíc dokáže i střelu Taurus s plochou dráhou letu.

Článek Velká rána pro F-35: dvě země ji přehodnocují a oficiálně zvažují švédský Gripen. Obří zakázka na skoro 50 letounů může padnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Méně Gripenů než doposud, ale levněji než F-35

Aktuálně má české letectvo celkem 14 švédských letounů, z jich je toho 12 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D, potvrzuje Wikipedia. Do budoucna jich zvažuje o dva méně; dvoumístná „déčka“ by měla zůstat ve stejném počtu, ale „céček“ o dva méně. České ministerstvo obrany to považuje za efektivní řešení až do doby, než začnou nad Českem létat F-35.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

„V kontextu akvizic pořizovaných a plánovaných schopností pro AČR, a v oblasti taktického letectva zejména vzhledem k harmonogramu pořízení schopností letounů 5. generace v programu F-35, je z pohledu velení Vzdušných sil AČR aktuální švédská nabídka přijatelná. I s nižším počtem letounů zvládneme plnit úkoly ochrany vzdušného prostoru České republiky,“ uvedl generálmajor Petr Čepelka, velitel Vzdušných sil AČR.

Ty mají konkrétně přicházet od roku 2031 a všechny být dodány během několika let – celkem si jich Česká republika objednala 24 kusů. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně upozorňuje, že to nemusí být směrodatné, jelikož výrobci Lockheed Martin chybí některé klíčové komponenty. Na druhou stranu může dojít k urychlení dodávek, pokud z programu nakonec někteří zájemci odstoupí. Armádní Zpravodaj psal v březnu 2025, že to hrozí u Portugalska.

Fenomenální úspěch pro JAS 39 Gripen: v Kolumbii nahradí zastaralý izraelský Kfir. Jde o stejně dobrou volbu, jakou by byla F-16

Mnozí přitom nákup F-35 kritizují s tím, že jsou pro rozpočet České republiky extrémně drahé. A je to pravda, redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že jediný rok provozu jednoho letounu vyjde na 205 milionů korun. Na druhou stranu jde skutečně o jedinou možnost, jak mít v letectvu stroj 5. generace, jelikož jiné alternativy teď neexistují (sice má svůj letoun Rusko a hned dva také Čína, na dalším pak pracuje Turecko, ale ty do NATO nesmí).

Nová švédská nabídka na pronájem letounů JAS-39 Gripen mimochodem uvádí, že by české letectvo zaplatilo za pronájem, servis a výcvik mezi lety 2027 a 2035 celkem 16,65 miliard korun včetně DPH (při současném kurzu). Redakce Armádního Zpravodaje vychází z oznámení Ministerstva obrany ČR, které tvrdí, že by většinu ceny netvořil samotný pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny ve službě již třetí dekádu, navíc vzrostly ceny materiálů.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

U současně užívaných letounů by navíc muselo ministerstvo zaplatit modernizaci, jejíž cena by byla dle návrhu 3,9 miliard korun včetně DPH. Oproti nákupu a provozu F-35 jde jednoznačně o mnohem nižší částku, i když jich je zase výrazně méně. Za 24 „ef-třicet pětek“ by totiž měla ČR v průběhu let vydat nejméně 172 miliard korun (zřejmě by to ale bylo méně).

„Protože první nabídky nesplňovaly naše očekávání, požádali jsme švédské partnery o nový návrh. Po náročných jednáních jsme nyní dospěli k variantě, která je pro Českou republiku významně výhodnější. Oproti původní nabídce jsme vyjednali slevu přibližně 25 procent,“ uvedl Lubor Koudelka coby vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic.

Článek ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelský letoun vznikl díky špionáži

Současnými hlavními bojovými letouny Kolumbie jsou více než dvě desítky izraelských IAI Kfir. I přes modernizace třeba o moderní radary se však projevují slabiny konstrukce, která pochází ze 70. let 20. století. Zajímavé je, jak uvádí Wikipedia, že se jedná o nelicencovanou a upravenou kopii francouzského Dassault Mirage 5, jehož plány se kdysi podařilo získat izraelským špionům. Reverzní inženýrství bylo však dobré a třeba v Kolumbii se letoun osvědčil i díky dobré schopnosti vést útoky na pozemní cíle, konkrétně různé povstalce.

iZdroj fotografie: Saab

JAS 39E/F je každopádně letoun úplně jiné úrovně. Jde o jednomotorový letoun 4,5. generace, který je schopnostmi srovnatelný třeba s americkým Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon Block 70/72. Oba mají vyspělé radary typu AESA, dobré schopnosti elektronického boje a možnost používat různé typy západní výzbroje. Postrádají sice schopnost stealth letounů 5. generace, ale v Jižní Americe se zatím nerýsuje žádný jejich uživatel. Ve prospěch Gripenu navíc hraje i skutečnost, že na rozdíl od F-16 může snadno operovat z provizorních letišť.

Zvládne i nejlepší evropskou střelu

Letoun JAS 39E je jednomístný a dlouhý 15,2 metrů, dvoumístná verze F pak 15,9 metrů, ověřil Armádní Zpravodaj na stránkách výrobce Saab. Ten také tvrdí, že jde o letoun schopný vybojovat vzdušnou převahu nad jakýmkoliv protivníkem, navíc disponuje úplnou fúzí senzorů a schopností ho oslepit. Maximální rychlost letounu je Mach 2 a bojový dosah 1 500 km, přičemž vystoupá do výšky až 16 km. Zároveň má přitom možnost tankování za letu.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Letoun je vybaven 10 závěsnými body a kanonem ráže 27 mm. Uzpůsoben je například k použití nejmodernější západní střely vzduch-vzduch MBDA Meteor nebo střel IRIS-T, které může kromě radaru zaměřit také infračerveným systémem IRST. JAS 39E může zároveň nést celou řadu pum, a to včetně přesně naváděných. Armádní Zpravodaj soudí, že může být pro Kolumbii z hlediska údržby a výcviku výhodou i to, že stejný typ stroje provozuje Brazílie.

Článek Fenomenální úspěch pro JAS 39 Gripen: v Kolumbii nahradí zastaralý izraelský Kfir. Jde o stejně dobrou volbu, jakou by byla F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základem GlobalEye je manažerský letoun

GlobalEye je dílem švédské společnosti Saab, i když se nedá přímo říci, že jde čistě o její letadlo. Jde totiž o letoun včasného varování a řízení vybavený moderními senzory a další technikou, která je dílem rovně švédské firmy a subdodavatelů. Vlastní letoun je však kanadský – Saab používá jako jeho základ Bombardier Global 6000/6500 určený pro manažery a bohaté uživatele, uvádí Wikipedia. V přestavbě od Saabu jde ale o vojenský letoun.

iZdroj fotografie: Saab

Na rozdíl od nového JAS-39 Gripen-E je však GlobalEye rozhodně úspěšným produktem. ArmyRecognition uvádí, že si ho pro své vojenské letectvo pořídily kromě Švédska i Spojené arabské emiráty a vážně o něm uvažuje například Francie nebo Kanada. Letoun je znám svou výbornou odolností, velmi dobrým operačním dosahem, a ke všemu může snadno operovat z kratších ranvejí, což může být v mnoha případech veliká výhoda.

Radar GlobalEye dohlédne na 450 km daleko

Saab na svých stránkách uvádí, že letoun obsahuje kombinaci moderních aktivních a pasivních senzorů, díky nimž může snadno detekovat a identifikovat objekty na velké vzdálenosti ve vzduchu, na moři i na pevnině. Hlavním senzorem je asi tunový radar Erieye ER umístěný na nosníku nad trupem – jeho dosah má být 450 km. Doplňuje ho pak námořní přehledový radar Seaspray 7500E, elektrooptické a infračervené senzory, ale i další vybavení.

Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa

Letoun vydrží kroužit ve vzduchu po dobu až 11 hodin a data nejen poskytuje, ale osádka je i zpracovává a může tak z paluby řídit různé operace. Vlastní trup letounu je oproti komerčnímu zesílen je v něm instalovaný i sebeobranný systém schopný zachytit přilétající protiletadlové střely. Obsahuje také dávkovače plev určené ke zmatení navádění takových střel, i když díky velkému dosahu radaru se bude většinou držet mimo dosah nepřítele.

Článek I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starší Gripeny mají spolupracovat s novými

Saab v současné době spouští výrobu nových a mnohem modernějších JAS-39E/F, což jsou větší letadla s novým radarem typu AESA, senzory nebo pokročilým sdílením informací. Švédské letectvo si jich objednalo 60, ale ve výzbroji má i přes stovku starších verzí. Společnost Saab v tiskové zprávě přitom oznámila, že si u ní švédské letectvo objednalo jejich modernizaci tak, aby mohl starší letouny komunikovat s novými.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Hodnota objednávky je zhruba 5,67 SEK (švédských korun), tj. v přepočtu 1,2 miliardy korun. Defence-Blog uvedl, že by měl Saab pro starší letouny vyvinout nové simulační prostředí a podpůrné systémy, přičemž dostanou dodatečné vybavení a nový hardware. Zároveň by jim měla stoupnout životnost tak, aby ve službě vydržely ještě dlouho po roce 2030. Podle všeho se ale modernizace nebude týkat radarů, které jsou ještě starého dopplerovského typu.

Stará verze měla větší úspěch než nová

Švédsko bylo s letouny JAS-39C/D relativně úspěšné, protože se mu je podařilo udat do zahraničí – 14 takových si pronajímá i české letectvo a stejný počet má Maďarsko. Letadla se ale dostala i do Jižní Afriky nebo Thajska. Horší je to však s vylepšeným modelem E, který si objednalo pouze švédské letectvo, a pak Brazílie. Švédi ho sice nabízeli i po Evropě včetně Česka, ale neuspěli. Často je předběhly letouny 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Saab

Co se ale musí nechat, tak že byl JAS-39C/D v době svého vzniku, tedy na začátku 90. let 20. století, poměrně dobrým letounem, ačkoliv v té době vznikal i první letoun páté generace. Jedná se o jednomotorový stroj s dobrou manévrovatelností a max. rychlostí Mach 2, jehož předností jsou relativně nízké náklady na provoz a schopnost operovat i z provizorních ploch. Unese přitom výzbroj o hmotnosti 5,3 tun na 8 závěsných bodech. Používat může většinu západních střel vzduch-vzduch, řízené a protilodní střely, ale i naváděné pumy.

Názor: americké stíhačky F-35 páté generace mohou mít velmi tvrdou konkurenci z Číny, Turecka nebo Jižní Koreje

Není ale na čase přiznat, že letounu JAS-39 Gripen možná ujel vlak? Když pomineme, že si řada evropských zemí pořizuje do budoucna americké F-35, vznikají nebo už jsou ve světě i další velice dobré, a často ne tak drahé, letouny. Jmenovitě jde o čínský letoun 5. generace Shenyang FC-31 Gyrfalcon, a na svém pracuje také Jižní Korea, která by ráda vyvinula pátou generaci ze čtvrté, konkrétně z KAI KF-21 Boramae, a Turecko zase ukázalo letoun TAI TF Kaan.

Minimálně Čína a Turecko by přitom nemusely mít problém je prodávat do zahraničí bez nějakých podmínek, jak to dělá právě Amerika. Kvůli nim třeba nemůže F-35 objednat Turecko, a vzhledem k čínským úspěchům pak dokonce zainteresované arabské země vycouvaly z projektu ruského letounu 5. generace Su-75 Checkmate. Těžko si tedy představit, že by jim konkuroval JAS-39 Gripen E, když budou mít ostatní země o tolik lepší letouny.

Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce

Co kdyby se i Švédsko vydalo „společnou“ cestou a pořídilo si rozšířenější letouny? Jistě, ona to je asi také otázka „národní hrdosti“ – aby to ale stejně dříve či později nedopadlo stejně jako s automobilkou SAAB. Už jenom ekonomicky nedává smysl vyvíjet a udržovat letoun pro tak relativně malou zemi (nelze srovnávat s Čínou ani Amerikou, to jsou obrovské země s násobně větší armádou). Leda by se ve světě dočkal většího úspěchu.

Ukázka letu JAS-39 Gripen

Článek Švédsko jim stále věří, tak modernizuje své starší verze stíhačky JAS-39 Gripen. Není už ale na čase je odpískat? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důležitý radar je velmi podobný

Gripen E je letoun generace 4,5 (ano, „čtyř a půlté generace“), což znamená, že byl silně modernizován a jsou v něm použity technologie z letounů generace páté, ale ne všechny. Jednou z nejdůležitějších je osazení radarem typu AESA, což je standard těch nejmodernějších strojů. Dává jim to možnost vidět cíle z velké vzdálenosti, odolávat rušení a mnoho dalšího. V tomto se tedy F-35 nejspíše vyrovná. Má mít navíc i další detektory, ale nejspíše neumí tak hluboké fúzování a sdílení dat jako Lightning II, který je touto pokročilou schopností proslulý.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

V čem má pak F-35 Lightning II oproti Jas-39 jednoznačně navrch, je schopnost stealth. Švédský letoun ji jednoduše nemá, i když díky použitým materiálům je jeho radarový odraz menší než u jiných stejně velkých letounů. Na radarech by byl tedy pochopitelně vidět mnohem dříve než F-35. Saab ale tvrdí, že je schopen tento handicap kompenzovat různými elektronickými protiopatřeními, ale z praxe to není jasné. Gripen E ale zase dominuje v rychlosti, létá totiž Mach 2, a též je mnohem obratnější. Oproti staré verzi má i výrazně delší dolet.

Výzbroj F-35 bude zlepšována

Výzbroj letounů je na tom velmi podobně, i když Jas-39 Gripen E dokáže už dnes používat Meteor, tedy nejvyspělejší radarem řízenou střelu vzduch-vzduch ve výzbroji NATO, kdežto F-35 nikoliv; prozatím. Vzhledem k rozšíření amerického letounu lze totiž předpokládat, že budou evropské zbraně postupně integrovány. Třeba zmíněná střela Meteor je v plánu do roku 2027. K boji s letouny stealth jsou pak oba stroje vybaveny i zařízením IRST, které se soustředí na teplo vycházející z motorů, čímž stoupá šance na zásah v případě střetu s letadlem 5. generace.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Největším problémem Gripenu E pak je, že si ho ze západních zemí objednalo jenom Švédsko, a ve světě je dalším zákazníkem Brazílie, ale nikdo jiný. Celkem je tedy objednáno pouhých 92 kusů. Už z toho je jasné, že se standardem naprosté většiny spojenců v NATO stane letoun F-35, což znamená snazší koordinaci. Vzhledem k počtu již existujících a objednaných F-35 je také zřejmé, že bude integrace nejmodernějších systémů jasná priorita, a naopak provádět nějaký drahý upgrade jen pro hrstku Jas-39 Gripen E nebude příliš rentabilní.

Článek Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.