Co je Vyrivnyuvač a proč vznikl

Vyrivnyuvač (v překladu přibližně „Vyrovnávač“) je ukrajinský naváděný klouzavý kit určený pro 250kilogramovou třídu leteckých pum. Vývoj trval sedmnáct měsíců, tempo odpovídající válečnému zrychlenému cyklu, nikoli standardní západní certifikaci, která u srovnatelných systémů běží roky. Za projektem stojí společnost DG Industries napojená na inovační platformu Brave1, která v ukrajinském obranném ekosystému zkracuje cestu od návrhu přes financování až k frontovým testům.

Klíčové veřejně známé parametry z veletrhu Eurosatory 2026:

• Bojová část: 250 kg
• Výška odhozu: od 500 m do více než 10 000 m
• Uváděný dosah: 10 až 130+ km (papírová obálka)
• Realistický bojový dosah při nízkém profilu letu: přibližně 40 km
• Navedení: satelitní navigace s „moderními algoritmy“ (bližší specifikace řešení proti rušení výrobce nezveřejnil)

Rozdíl mezi papírovým maximem a reálným bojovým dosahem je zásadní. Ukrajinské letouny operují v prostředí husté ruské protivzdušné obrany a musí létat nízko. Analytický portál AERONAUT.media proto pracuje spíše s pásmem 30 až 60 km za frontou jako s praktickým prostorem, kde Vyrivnyuvač reálně zasáhne cíl.

Proč je to noční můra pro ruské jednotky

Formulace „bez šance na obranu“ neznamená, že by ruská armáda byla bezmocná v absolutním smyslu. Znamená ale, že se obrana proti takovému úderu zásadně komplikuje. Nosič, ať už MiG-29, nebo bombardér Su-24M (ten je v otevřených zdrojích nejlépe doloženým testovacím strojem pro ukrajinské klouzavé pumy), nemusí vletět přímo nad cíl. Bombu odhodí z odstupu desítek kilometrů a okamžitě se stáčí zpět. Ruská protivzdušná obrana tak stojí před dilematem: buď se pokusí zachytit samotnou klouzající pumu, což je malý a nízko letící cíl, nebo musí investovat do elektronického boje, maskování a rozptýlení vlastních pozic.

Právě v tom tkví skutečná hrozba. Nejde o jednu „zázračnou“ superbombu, ale o systémový tlak. Každý ruský štáb, sklad munice, logistický uzel, most nebo opevněný bod v pásmu 30 až 60 km za frontovou linií se stává potenciálním cílem zbraně, kterou Ukrajina vyrábí doma, za nižší cenu než americký JDAM-ER, a bez nutnosti čekat na schválení každé další dodávky ze zahraničí.

Pro srovnání: americký Boeing JDAM-ER, nejbližší západní ekvivalent, má podle oficiálního produktového listu dolet přes 74 km (40 námořních mil) a využívá standardizované rozhraní JDAM, díky kterému jej lze nasadit z desítek typů letounů bez úprav softwaru. Ruský protějšek UMPK je naopak levný konverzní kit na staré sovětské pumy FAB, jehož rané verze podle analytických zdrojů trpěly výraznou degradací přesnosti v podmínkách elektronického boje. Vyrivnyuvač se pohybuje někde mezi; vlastní ukrajinské řešení, které si teprve buduje integrační základnu.

MiG-29 a Su-24: staré draky, nová munice

Praktický význam červnového nasazení z MiG-29 je větší, než se na první pohled zdá. Ukrajina totiž nemůže čekat, až bude Vyrivnyuvač plně certifikován pro F-16 Block 20 MLU nebo francouzské Mirage 2000-5. Integrace nové zbraně na západní platformu vyžaduje certifikaci elektrického rozhraní, bezpečného oddělení od letounu, balistických dat v celé obálce použití i softwarových procedur. Výrobci jako Lockheed Martin a Dassault kontrolují integrační proces a potřebná data, což může celou věc natáhnout na roky.

Su-24M, dvoumístný frontový bombardér s proměnlivou geometrií křídla (maximální rychlost přibližně 1 700 km/h, bojový rádius kolem 600 km), slouží ukrajinským silám jako osvědčený nosič různých typů munice už od začátku invaze. MiG-29, původně lehký frontový stíhač (maximální rychlost 2 400 km/h, praktický dostup 18 000 m), prošel v ukrajinských rukou řadou improvizovaných úprav pro odhozy naváděné munice. Obě platformy jsou staré sovětské konstrukce, a právě to je jejich paradoxní výhoda. Ukrajina je zná do posledního šroubu, má na ně náhradní díly z více zdrojů a nemusí žádat nikoho o svolení k integraci domácí zbraně.

Od experimentální série k masové výzbroji

Je důležité rozlišovat mezi „bojovou připraveností“ a skutečně masovým zavedením. V květnu 2026 Fedorov oznámil, že ministerstvo obrany nakoupilo první experimentální sérii Vyrivnyuvačů. Na Eurosatory v červnu zástupci DG Industries tvrdili, že běží aktivní sériová výroba a první kusy byly předány armádě. Veřejně ale stále chybí tvrdá data o měsíční produkci a rozsahu dodávek.

Rozhodující bude druhá polovina roku 2026. Pokud se počet dodaných kusů dostane do stovek, půjde mluvit o skutečně zavedené schopnosti, která ruským jednotkám systematicky zdraží držení jakékoli infrastruktury v dosahu. Pokud zůstane v desítkách, bude Vyrivnyuvač pořád blíž demonstrátoru než běžně spotřebovávané munici. Indikátory, které stojí za sledování: opakované geolokované zásahy stejným typem pumy, nasazení z více než jednoho typu nosiče a viditelné změny ruského chování, například stahování skladů a štábů dál od fronty.

Co to znamená pro ruskou obranu

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, už více než čtyři roky nedokáže zlomit odpor výrazně menší ukrajinské. Kyjev přitom systematicky stírá rozdíly inovacemi, od námořních dronů, které vyhnaly ruskou Černomořskou flotilu z Krymu, přes FPV drony v milionových sériích až po vlastní balistické rakety. Vyrivnyuvač je dalším článkem téhož řetězu: ne jedna zázračná zbraň, ale další nástroj, který zvyšuje cenu každého ruského rozhodnutí v operačním týlu.

Pro ruské velitele, štáby a logistiky v pásmu 30 až 60 km za frontou to znamená jedinou věc. Bezpečná vzdálenost, na kterou se dosud mohli spolehnout, se opět zmenšila, a tentokrát ji zmenšila zbraň, jejíž zásoby neřídí Washington, Londýn ani Paříž, ale Kyjev sám.

Článek Rusové mají novou noční můru: MiG-29 a Su-24 vyzbrojené Virivnyuvach je drtí bez šance na obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Týden, který změnil pravidla hry

Útok ze 3. července nebyl blesk z čistého nebe. Byl to třetí zásah krymské letecké infrastruktury za devět dní. Chronologie mluví jasně:

• 24. června SBU hlásí zásahy prvků protivzdušné obrany S-400 a Pancir-S1 u Kerče a současně poškození hangárů na Saki i Gvardějském.
• 1. července první dronový úder přímo na hangáry se stíhačkami Su-30 na Saki.
• 3. července druhý, rozsáhlejší úder na stejnou základnu plus Gvardějské.

Každý z těchto zásahů sám o sobě by byl nepříjemností. Dohromady tvoří kampaň, která systematicky rozebírá ruskou schopnost bezpečně provozovat taktické letectvo z Krymu. Nejdřív oslabíte protivzdušnou obranu. Pak udeříte na hangáry. A pak udeříte znovu, dřív než se protivník stihne vzpamatovat.

Co satelity potvrzují, a co ne

Tady je potřeba být přesný. Kyiv Independent výslovně uvádí, že počet zničených letadel nemohl nezávisle ověřit. Snímky od analytické firmy Vantoru ukazují masivní poškození samotných úkrytů, betonových staveb, které Rusko budovalo právě jako odpověď na zranitelnost odhalenou při prvním velkém úderu na Saki v srpnu 2022. Jenže z oběžné dráhy nevidíte dovnitř hangáru.

Bezpečný závěr zní takto: infrastruktura, která měla letadla chránit, selhala. Jestli uvnitř stálo všech sedm strojů, které SBU uvádí, nebo méně, to zatím definitivně potvrzené není. Ale i samotné zničení opevněných úkrytů je pro Rusko katastrofální signál, protože pokud nefungují betonové hangáry, nefunguje celý koncept ochrany letadel na předsunutých základnách.

Saki 2022 versus Saki 2026

Srovnání s útokem ze srpna 2022 leccos osvětlí. Tehdy satelitní snímky ukázaly nejméně deset vážně poškozených nebo zničených letadel přímo na otevřené ploše. Západní představitel citovaný agenturou Reuters následně uvedl, že útok vyřadil z provozu více než polovinu bojových letounů námořního letectva Černomořské flotily. Vizuálně to byl apokalyptický obraz, hořící trupy na asfaltu.

Útok z roku 2026 vypadá na snímcích jinak. Méně ohně na ploše, více rozbitého betonu. A právě v tom je jeho význam. Rusko po roce 2022 investovalo do opevněných úkrytů, aby se scénář neopakoval. Ukrajina odpověděla tím, že začala ničit i ty úkryty. Technologický závod pokračuje a Kyjev je v něm o krok napřed.

Zabalit to: co to reálně znamená

Podle údajů FlightGlobal World Air Forces 2026 disponuje ruské vojenské letectvo 407 bojovými stroji v souhrnné kategorii Su-27/30/35 a námořní letectvo dalšími 43 letouny v kategorii Su-27/30. I kdyby všech sedm hlášených ztrát byly skutečně odepsané Flankery, v celostátním měřítku jde o jednotky procent. Ruské letectvo jako celek nezkolabovalo.

Jenže „zabalit to“ neznamená konec ruského letectva. Znamená konec jednoho konkrétního modelu, modelu, v němž Rusko soustřeďuje taktické letouny na krymských základnách v dosahu ukrajinských dálkových dronů a spoléhá na betonové hangáry a protivzdušnou obranu. Ten model je po třech zásazích za devět dní neudržitelný. Alternativy existují, ale všechny jsou dražší:

• Rozptýlení letadel na vzdálenější základny prodlužuje dolet, zvyšuje spotřebu paliva a komplikuje logistiku.
• Častější přesuny mezi letišti opotřebovávají draky i posádky.
• Masivnější protivzdušná obrana kolem základen vyžaduje systémy, které Rusko potřebuje i jinde, a které Ukrajina systematicky ničí.

Gvardějské navíc zůstává aktivní. Ještě 8. července ho ukrajinská protivzdušná obrana uváděla mezi směry startu ruských útočných dronů. Takže ani po zásahu hangárů se Šáhidy Rusko tuto základnu neopustilo. Otázka je, za jakou cenu tam zůstává.

Český rozměr: podpora, která se vyplácí

Česko se na tomto konkrétním úderu prokazatelně nepodílelo, veřejné zdroje žádnou přímou vazbu nepotvrzují. Dlouhodobá česká podpora Ukrajiny ale do širšího obrazu zapadá. Program pomoci pokračuje v letech 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, česká muniční iniciativa běží dál a ministr zahraničí Macinka v lednu 2026 v Kyjevě jednal mimo jiné o spolupráci v oblasti obrany proti dronům a přenosu ukrajinského bojového know-how. Pro Česko je lekce z Krymu dvojí: Ukrajina ukazuje, že i menší stát dokáže moderními prostředky paralyzovat leteckou sílu mnohonásobně většího protivníka. A že ochrana vlastní kritické infrastruktury před drony není abstraktní téma budoucnosti, ale akutní realita dneška.

Krym pro ruské taktické letectvo přestal být bezpečným týlovým zázemím. Stal se exponovanou předsunutou platformou, kde každý hangár může být příští cíl. A to je situace, ze které se opravdu těžko nebalí.

Článek Masakr na Krymu: 7 hangárů s letadly Su-30 a Su-24 roztrhaly ukrajinské drony. Ruskému letectvu nezbývá, než to zabalit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

18. května 2026 zveřejnilo ukrajinské ministerstvo obrany video, na němž Su-24 odhodí pumu, která se po odpoutání od letounu neřítí k zemi, ale rozloží křídla a klouzá. Desítky kilometrů. Přesně na cíl. Není to západní import, není to prototyp v laboratoři. Jde o první experimentální sérii, kterou armáda už nakoupila pro výcvik pilotů. Za vývojem stojí ukrajinská firma DG Industry s grantem od státní platformy Brave1 a výsledek nese neoficiální přezdívku Equalizer, tedy Vyrovnávač. Název, který prozrazuje ambici: vyrovnat jednu z nejbolestivějších ruských výhod na bojišti.

Proč je klouzavá puma tak zásadní zbraň

Princip je elegantně jednoduchý. Vezmete klasickou „železnou“ pumu, levnou, masově vyráběnou, ničivou, ale hloupou. Přidáte k ní kit: rozkládací křídla, ocasní řídicí plochy, navigační modul s GPS a inerciální jednotkou. Po odhozu z letounu puma nepadá balisticky dolů, ale klouzá vpřed jako bezmotorový letoun. Autopilot koriguje kurz, satelitní navigace ji vede k souřadnicím cíle. Zásah v řádu jednotek metrů místo stovek.

Klíčová výhoda není jen přesnost. Je to vzdálenost. Pilot nemusí vlétnout nad cíl, kde ho čeká protivzdušná obrana. Odhodí pumu desítky kilometrů před frontovou linií, otočí a zmizí. Tohle se v odborném žargonu nazývá útok ze záchytné vzdálenosti a právě on změnil taktiku celé války. Podle ukrajinského ministerstva obrany kombinuje klouzavá puma nízkou cenu staré munice s efektem drahé řízené střely. Výsledek: letectvo získává nástroj, který si může dovolit používat denně, ne jen při výjimečných příležitostech.

Ruská lavina FABů, která změnila bojiště

Ukrajina tuto zbraň nevyvíjí z akademického zájmu. Vyvíjí ji proto, že Rusko přesně stejný princip používá v masovém měřítku už od roku 2024, a s devastujícím účinkem.

Základ ruského arzenálu tvoří sovětské volně padající pumy FAB-250, FAB-500, FAB-1500 a obávaná FAB-3000 o hmotnosti tří tun. Samy o sobě jsou to primitivní ocelové nádoby plné výbušniny. Jenže Rusko k nim vyvinulo konverzní sadu UMPK (univerzální modul pro plánování a korekci), který z nich dělá naváděné klouzavé pumy. Křídla, navigace GLONASS, řídicí plochy. Princip totožný s tím, co teď staví Ukrajina.

Podle analýzy britského think-tanku RUSI právě masové nasazení pum s UMPK zásadně proměnilo frontovou taktiku. Na bojišti dominují hlavně FAB-500 a FAB-1500 shazované ze strojů Su-34. Efekt je brutální: i kvalitně vybudované opevnění, které odolá dělostřeleckému ostřelování, se rozpadne po zásahu patnáctistovkou. Obránci jsou nuceni měnit způsob držení pozic, rozptylovat se, budovat hlubší kryty, častěji střídat stanoviště. Rusko přitom produkci sad UMPK prudce navyšuje a podle odhadů RUSI jich měsíčně vypouští stovky.

Právě tady leží motivace ukrajinského vývoje. Čekat na nepravidelné západní dodávky nestačí.

Západní alternativy: drahé, omezené, dávkované

Ukrajina už západní klouzavé pumy používá. Americký JDAM-ER od Boeingu přidává ke standardní pumě Mk-82 křídlový kit s prokázaným dosahem přes 74 kilometrů. Francouzský AASM Hammer od Safranu nabízí dosah přes 70 kilometrů, modulární navádění a odolnost v prostředí s rušením signálu GPS.

Oba systémy fungují. Problém je jinde:

• Dostupnost. Dodávky závisí na politickém schvalování, výrobních kapacitách partnerů a prioritách jejich vlastních armád.
• Cena. Výrobce DG Industry tvrdí, že domácí ukrajinská puma vychází zhruba třikrát levněji než srovnatelný JDAM-ER. Jde o výrobní tvrzení, ne nezávisle ověřené číslo, ale i přibližná úspora v tomto řádu mění kalkulaci pro válku, kde se munice počítá na tisíce kusů měsíčně.
• Provozní podmínky. Ukrajinské letectvo musí odhazovat munici z nízké výšky a v manévru, aby přežilo proti ruské PVO. To dramaticky snižuje reálný dosah oproti katalogovým parametrům. Zatímco JDAM-ER z optimální výšky doletí přes 74 kilometrů, v ukrajinských podmínkách se hovoří spíše o desítkách kilometrů.

Domácí výroba tyto tři problémy neřeší úplně, ale zmírňuje je. Ukrajina přestává být závislá na jednom dodavateli a jednom politickém rozhodnutí.

Co umí Equalizer, a co zatím nevíme

Oficiální fakta z květnového oznámení ministerstva obrany: bojová část 250 kilogramů, navádění GPS/INS, dosah „desítky kilometrů“, integrace na Su-24. Výrobce později doplnil, že systém lze nasadit i na Su-27 a MiG-29, což by rozšířilo počet nosičů.

Na výstavě Eurosatory v červnu 2026 byl kit poprvé veřejně vystaven. Sekundární zdroje z akce uvádějí teoretický maximální dosah přes 130 kilometrů při ideálním profilu letu; v reálných ukrajinských podmínkách (nízká výška, krátký loft manévr) spíše kolem 40 kilometrů. Výrobce na výstavě tvrdil, že systém je už v aktivní sériové výrobě a první kusy byly dodány armádě.

Co nevíme: přesnou kruhovou odchylku zásahu, měsíční tempo výroby, počet dodaných kusů. Bez těchto čísel nelze tvrdit, že jde o zbraň s okamžitým operačním efektem na celé frontové linii. Ale jako domácí, škálovatelná a levnější alternativa k importům má potenciál zmenšit jednu konkrétní ruskou výhodu, schopnost levně a masově ničit ukrajinské pozice z bezpečné vzdálenosti.

Víc než jedna puma: ukrajinský obranný ekosystém

Platforma Brave1, která vývoj podpořila grantem, už není startupový inkubátor. Za dva roky rozdělila přes miliardu korun na granty a funguje jako most mezi armádou, vývojáři a sériovou výrobou, včetně kodifikace podle standardů NATO. V červnu 2026 se v litevském Vilniusu konalo NATO-Ukraine Defence Innovators Forum, kde Aliance otevřeně řekla, že se z ukrajinských inovací učí a že tyto zkušenosti mají hmatatelný přínos pro euroatlantickou bezpečnost.

I Česká republika je součástí tohoto širšího rámce. Muniční iniciativa, kterou česká vláda koordinuje, sice nesouvisí přímo s touto pumou, ale udržuje Ukrajinu ve válce dostatečně dlouho na to, aby její průmysl stihl vyvinout vlastní řešení. Podle Bezpečnostní rady státu Česko zároveň přebírá ukrajinské zkušenosti pro obranu kritické infrastruktury proti dronům.

Equalizer sám o sobě válku neotočí. Ale je důkazem, že Ukrajina přestala být jen příjemcem západní pomoci a začala exportovat něco cennějšího než vděčnost, bojově ověřené know-how. A to je přesně ten druh asymetrie, na kterou Moskva nemá jednoduchou odpověď.

Článek Ukrajinští inženýři se převedli, Rusové se můžou jít klouzat. Stvořili 250kg naváděné bomby pro Su-24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24 by se k základně nejspíše nedostaly

Největší silou íránských ozbrojených sil jsou balistické rakety a dalekonosné drony, jimiž napáchala nemalé škody. Kupříkladu základna Camp Buehring na severu Kuvajtu byla z části vymazána, jak potvrdily satelitní snímky, a takových případů je více. Téměř neexistující PVO se navíc podařilo sestřelit letadla F-15E a A-10, ale zřejmě proto, že se moc přiblížila.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Ukazuje se přitom, že ani americká administrativa není zcela transparentní. Na základnu Camp Arifjan, rovněž v Kuvajtu, měly totiž podle ní začátkem března 2026 zaútočit íránské sebevražedné drony, nejspíše HESA Shahed 136. Ty doletí až 2 500 km a unesou 50kg hlavici, potvrzuje Wikipedia, což není málo, ale na odolné objekty nestačí.

Zasaženy byly na Camp Arifjan také radarové systémy a velitelské stanoviště, stejně jako přiléhající infrastruktura (sklady, ubikace, ranvej) a technika, hlavně letecká. Na základně Prince Sultan mimochodem poslal Írán na věčnost velmi cenný letoun E-3 Sentry zvaný boží oko. Ale zpět ke Camp Arifjan, resp. blízkému Port Shuaiba, kde měla být v troskách zasažených budov identifikována stará sovětská puma FAB-500, tvrdí DailyMotion.

Rusové přepsali pravidla dělostřelecké války jedinou zbraní. Ukrajincům ničí děla za stovky milionů

Obrázek (níže) skutečně tuto bombu ukazuje, ale problém je, že nejde o důvěryhodný zdroj a podloženými informacemi, což platí například i pro TopWar, který o případu hovoří. Ono by bylo divné, pokud by se podařilo starým bombardérům Su-24 proletět až k dobře vyzbrojené základně, kdy Perský záliv střeží také radary a letectva okolních zemí.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Sice se měly dva z nich přiblížit k letecké základně al-Udeid, kde obvykle sídlí 10 000 vojáků americké základny, a k Ras Laffan, klíčovému zařízení na zpracování zemního plynu a základu katarské ekonomiky, ale ty byly podle CNN sestřeleny „dvě minuty před úderem“. Ale přesto některá média tvrdí, že dva Su-24 skutečně na Camp Arifjan zaútočily.

Wikipedia potvrzuje, že tento starý sovětský taktický bombardér z roku 1974 unese spoustu výzbroje, a to včetně zmíněných FAB-500. Jde o gravitační pumy těžké 500 kg, z čehož 201 kg připadá na výbušnou náplň. Nikde není zmínka, že by měly sadu UMPK pro odhození ve větší vzdálenosti, což by znamenalo, že by Su-24 musely přeletět nad základnou.

Nové NATO je přáním „pomatených starců“. Amerika zavrhla většinu Evropy, spojence chce z druhého konce světa, a Ukrajinu též

To je ale silně nepravděpodobné, i kdyby piloti zvolili zmíněnou taktiku, že letěli 24 metrů nad mořem. Tedy ve výšce, kdy by unikali radarům. Základna Camp Arifjan a její okolí je nicméně velmi dobře chráněna systémy jako MIM-104 Patriot, NASAMS nebo C-RAM, které využívají ty nejlepší radary. Aby takový útok vyšel, muselo by jít o veliké štěstí.

Redakci Armádního Zpravodaje se navíc nepodařilo ověřit pravost fotografie z jakéhokoliv oficiálního zdroje, a přiklání se proto k názoru, že Camp Arifjan skutečně zasáhly balistické rakety a drony. O útoku pochybovat nelze, ale že by ho měly na svědomí bombardéry Su-24, ano. Není také jasné, co má tvrzení o jejich nasazení přinést.

Článek Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediný úder poslal Belgorod do úplné tmy

Belgorod má asi 330 tisíc obyvatel, uvádí Wikipedia s tím, že vzniklo v roce 1596 jako obranná pevnost na jižní hranici Ruska. K tomu už dnes pochopitelně neslouží, ale s armádou přece jenom úzce souvisí, jelikož se v něm nachází důležité výrobní podniky a distribuční trasy, přes něž je zásobována zhruba 30 až 40 km vzdálená fronta proti Ukrajině.

Video: důležitý ruský vlak na frontu nedojel. Ukrajinci ho napadli na hlavní tepně, když se dal do pohybu

Stejně tak se ve městě nebo jeho blízkosti nachází nemocnice a ubikace, skladiště pohonných hmot a zbraní apod. Ukrajinská armáda sice bojovala v Belgorodské oblasti již od roku 2022, uvádí Wikipedia, ale teprve v poslední době zintenzivňuje útoky i na její správní město, tedy Belgorod, aby tak nejenom omezila působené ruské armády, ale donutila politiky řešit jiné věci.

Když se totiž budou soustředit na odstraňování škod po útocích a obnovu dodávek energií, odčerpá to síly i jiné prostředky, které by jinak mohly posloužit k válce. Ukrajinci si proto vzali na mušku orlovskou tepelnou elektrárnu s výkonem alespoň 330 megawattů, uvádí Gem, a je největším zdrojem elektřiny a tepla nejenom pro město, ale pro celý region.

Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska

Armádní Zpravodaj vyzdvihuje, že nedošlo ani ke zranění žádných lidí, ale pouze k vyřazení elektrárny, jakože i k významným škodám na inženýrské infrastruktuře. Čím byl útok na rozvodnu Storožovaja proveden, jasné není, ale soudě podle zvuku z videa šlo spíše o střelu nebo raketu nežli o dron, čemuž napovídá i to, že není na záběrech vidět.

Oryal, attack on power plant, locals report power outages pic.twitter.com/5Lfe1mTfOF

— Exilenova+ (@Exilenova_plus) January 8, 2026

Raketový útok na Belgorod (zveřejněno 08. ledna 2026)

Pomalý dron ovšem bylo možné zpozorovat. Objekt je navíc hodně velký, takže lze usuzovat, že ukrajinská armáda skutečně nasadila silnější zbraň, aby napáchala větší škody. Vyloučit nelze střelu s plochou dráhou letu Storm Shadow (SCALP-EG) s doletem až 550 km a 450kg hlavicí, uvádí Wikipedia s tím, že ji může odpalovat Mirage 2000-5 nebo Suchoj Su-24.

Bojová hlavice BROACH je přitom speciálně navržena k pronikání do odolných cílů, kdy nejprve prorazí jejich ochranu, a teprve poté uvnitř exploduje hlavní nálož, což umožňuje zničit i hodně odolné bunkry. Rozvodna sice tak odolná není, ale je veliká, a těžká hlavice mohla napáchat rozsáhlejší škody, jejichž úplná oprava může trvat dny i týdny.

Ruské město Belgorod po ukrajinském raketovém útoku zhaslo (zveřejněno 08. ledna 2026)

Článek Video: zůstala jenom tma. Raketový útok uvrhl do tmy 330tisícové ruské město jenom 30 km od hranic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za požárem stojí technická nebo lidská chyba

Z dostupných informací došlo k požáru v továrně Salyut ležící v průmyslovém areálu Prospekt Budennogo jenom pár kilometrů severovýchodně od samého centra Moskvy. Co přesně se stalo, zatím není jasné, ale nebyl hlášen ani dronový nebo jiný útok, ani sabotáž. A jelikož tamní úřady mlčí, vypadá to na zpackaný technologický postup pracovníků továrny.

Video: 15 vteřin ujížděla ruská těžká houfnice a vojáci doslova bojovali o život. Když bouchla, vznikl hřib jako po 1tunové bombě

Armádní Zpravodaj připomíná, že by se zdaleka nejednalo o první takový případ. Kupříkladu v polovině roku 2025 dělníci kvůli nedodržení technologických postupů zapálili továrnu na výrobu střelného prachu ve městě Kotovsk v Tambovské oblasti asi 380 km od Ukrajiny. A to je jenom jeden z příkladů, řada podobných událostí se stala za poslední roky několikrát.

Salyut je přitom mimořádně důležitý ruský podnik zaměřený na vývoj, výrobu, opravu a údržbu leteckých motorů. Podle Wikipedie v něm vznikají například hnací jednotky pro vojenské bojové letouny Suchoj Su-24, což je nadzvukový taktický bombardér, a pro Suchoj Su-27, tedy víceúčelové stíhací letouny a stíhací letoun k získání vzdušné nadvlády.

Video: 900 km od hranic vyhodili Ukrajinci do povětří hlavní muničák. Ruská západní i centrální fronta přišla o zásobování

Jedná se tedy o velmi důležitý podnik ovlivňující výrobu desítek motorů pro různá letadla. Leží přitom asi 44 km od prezidentské rezidence Novo-Ogaryovo, což je původně označení pro sídliště v Odincovském okrese hlavního města, které však funguje i jako předměstské sídlo pro prezidenta Ruska. Jelikož v něm Vladimir Putin kdysi trávil hodně času, vysloužilo si postupně neoficiální označení „residence hlavy státu“, vysvětluje Wikipedia.

Nejspíše právě tato prezidentova rezidence měla být také koncem prosince 2025 napadena, jak fanaticky tvrdil Kreml, ale nejenom, že se mu to nepodařilo jakkoliv potvrdit, ale dokonce i jeho věrný zastánce, americký prezident Donald Trump, prohlásil, že tomu na základě zjištění CIA a dalších zdrojů nevěří, uvádí CNN. Ani požár v Salyut s tím tak nemá nic společného.

Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km

Ze záběrů se zdá, že rozhodně nešlo o malou záležitost, ačkoliv se ji mělo podařit udržet na rozloze zhruba jenom 300 metrů čtverečních, uvádí 112 dobře obeznámený se situací. Nejméně jedno z technologických zařízení mělo být pohlceno požárem, takže je možné, že šlo o nějakou zábavu kvůli zanedbané údržbě, ale stejně tak o lidskou chybu při výrobě.

A fire has broken out at Moscow’s Salyut defense plant.

The incident occurred at the ODK-Salyut facility within the Rostec industrial network, where aircraft engines are produced for both civilian and military aviation.

Reports indicate that technological equipment caught fire… pic.twitter.com/tYll9srqpO

— SPRAVDI — Stratcom Centre (@StratcomCentre) January 7, 2026

Hořící továrna Salyut ležící jenom pár kilometrů od centra Moskvy a asi 44 km od moskevské rezidence Vladimira Putina (zveřejněno 07. ledna 2025)

Článek Video: jenom 40 km od Putinovy moskevské rezidence vypukl velký požár. Narušil výrobu bojových letadel Suchoj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko narušilo turecký prostor opakovaně

Video ukazuje padající hořící ruský Suchoj Su-24; incident se odehrál již 26. listopadu 2015, uvádí Wikipedia, a jednalo se o jeden z letounů bombardujících vzbouřence proti syrskému režimu, jemuž Rusko pomáhalo. Ti se často zdržovali poblíž turecké hranice, a ruské letouny měly při útocích na ně opakovaně vzdušný prostor Turecka narušit. NATO, a hlavně Turci, to považovali za úmyslné, a nakonec jim došla trpělivost a nasadili protivzdušnou obranu.

Satelitní snímky: Rusové našli způsob, jak na zemi ochránit své nejlepší frontové bombardéry, Suchoje Su-34

Ke střežení hranice vyslali i bojový General Dynamics F-16 Fighting Falcon, což je nadzvukový víceúčelový letoun velmi schopný ve vzdušném souboji, popisuje ho americké letectvo. Je vybavený radarem, jímž může soupeře vidět a zaměřit na dlouhou vzdálenost. Naproti tomu Su-24 je taktický bombardér, uvádí Wikipedia, a ačkoliv je nadzvukový, vzdušného souboje je schopen pouze na krátkou vzdálenost, kdy svého soupeře přímo vidí.

Turecko tvrdí, že bombardér narušil jeho prostor do hloubky 2,19 kilometru na 17 sekund, což stačilo k tomu, aby F-16 vypálil střelu vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. AirAndSpaceForces uvádí, že je radarem naváděná a středního dosahu, jejíž dolet se přitom liší podle verze. Ruský letoun zasáhla naprosto přesně, načež začal hořet a zřítil se k zemi, což potvrzují i záběry. Oba členové osádky se stačili katapultovat, ale vyhráno neměli.

Americké letadlo slídilo u hranic Ruska v místě, kde sídlí jeho Severní flotila. Nemělo ale důvod reagovat

Jednoto z katapultovaných totiž zastřelili syrští povstalci, a poté zahynul i jeden z členů záchranného týmu ve vrtulníku, který byl později na zemi zničen protitankovou střelou. Mezi Ruskem a Tureckem se vztahy ocitly na bodu mrazu, ale obě země je brzy zase rozmrazily. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to může být jeden z důkazů tvrzení, že Rusové rozumí hlavně síle, a někdy je potřeba s nimi jednat tvrdě, protože jedině pak to pochopí a poučí se.

Článek Video: Turecká PVO za překročení hranic sestřelila ruský Suchoj Su-24. Incident, který mocné Rusko vyškolil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopné letouny, jejichž ztráta zabolí i Rusko

Z akce nebyly tentokrát zveřejněny žádné videomateriály, což může mít bezpečnostní důvody, ale redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se to děje i v momentech, kdy nejsou škody hlášené na cílech ve skutečnosti tak rozsáhlé, ale to opravdu nelze odhadovat. Už 03. srpna však informoval ruský kanál Evpatoria ChP, že PVO na Krymu funguje.

Video: Ruský BMPT Terminator se zničit nepodařilo. A opakovaným náletům dronů odolal i tank, který ho odtahoval

Služby bezpečnosti Ukrajiny komentovala událost s tím, že bylo napadeno letiště Saki, které je pro ruské vzdušné síly strategické pro operace v Černém moři a na východě Ukrajiny. Jeden z letounů Su-30SM měl být zcela zničen, druhý pak – neznámo v jakém rozsahu – poškozen, a vedle toho to schytaly ještě tři bombardéry Suchoj Su-24 – opět neznámo, jak moc.

Vedle toho měl být zasažen ještě sklad zbraní, ale není jasné, zda explodoval. Každopádně i zničení jednoho Su-30SM je obrovská škoda, jelikož dle KyivIndependent stojí až 1 miliardu korun. V ruském letectvu se přitom objevila tato verze až roku 2013, přičemž se jedná o modernizaci předchozí MKI, která má krom zadních směrovek ještě kachní křídla.

Ruská letecká základna Saki na poloostrově Krym

Tím je zvýšena jeho obratnost, přičemž max. rychlost je 2 175 km/h, dostup 19 800 metrů a dolet bez doplnění paliva 3 000 kilometrů, uvádí MilitaryFactory. Armádní Zpravodaj hodnotil Suchoj Su-30SM jako alternativu pro země, které nechtějí, nebo si nemohou dovolit, pořídit americké F-35. Ostatně jako vývozní artikl je letoun poměrně úspěšný.

Zasažené Suchoje Su-24 jsou potom taktické bombardovací letouny z dob SSSR, konkrétně se po obloze prohání od roku 1974, potvrzuje Wikipedia. Stále jsou schopné jako nosiče zbraní, jelikož unesou na 8 závěsnících až 8 000 kg výzbroje – včetně rádiem řízených raket Ch-23, laserem naváděných střely Ch-25ML, střel Ch-59 nebo pum KAB-500KR.

Nová ukrajinská speciální jednotka vyrvala Rusům z rukou vesnici. Bylo to velké zklamání, neudrželi ji ani 24 hodin

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že ačkoliv byly zbylé čtyři letouny „pouze“ nějak poškozeny, znamená to přesto jejich dočasné vyřazení ze služby – minimálně je musí technici prohlédnout a otestovat, zda nejde o nic kritického, případně nahradit příslušné komponenty, což si může v závislosti na jejich dostupnosti vyžádat i několik týdnů až měsíců.

Článek Elitní jednotka na Krymu zasáhla 2 ruské stíhačky Su-30SM a 3 taktické bombardéry Su-24. Škody jsou obrovské i na Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KAB je klasika, ale v ukrajinském podání poprvé

K zavedení letoun Su-24 klasifikovaného jako taktický bombardér do každého počasí došlo dle Wikipedie již v roce 1974, a jeho výroba skončila 1993. Nadále byl však modernizován, a dnes je jeho nejlepší variantou Su-24M2 (Fencer-D) představená roku 2000. Ta dostala zcela nové schopnosti a došlo k vylepšení bojové efektivity, osazení nového navigačního systému SVP-24, nového systému řízení zbraní, stejně jako k umožnění nesení nových zbraní.

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

Mezi ty se řadí střely Kh-31A/P, střely Kh-59MK, a letecké pumy KAB-500S, zatímco ze starších redakce Armádního Zpravodaje připomíná laserem naváděnou leteckou pumu KAB-1500L, kazetovou leteckou pumu RBK-250 a RBK-500, nebo řízené střely Ch-59 proti pozemním cílům na vzdálenost až 200 km. Na frontové linii jsou však potřeba i levnější a menší řízené bomby, které zároveň zasahují přesně a lze je vyrábět mnohem rychleji.

A právě za tímto účelem vyvinula Ukrajina zatím nepojmenovanou leteckou pumu KAB, o níž je znám pouze dosah, a to až 60 km, ale má být prodloužen na 80 km. To je srovnatelné třeba s francouzskou AASM Hammer s dosahem kolem 70 km, přičemž může mít od 125 do 1 000 kg, potvrzuje Wikipedia. Ke zvýšení doletu KAB má dojít instalací univerzálních naváděcích a korekčních modulů (UGC), kdy Ukrajina vyvíjí domácí verzi ruských sad UMPK.

Video: 6 ruských vojáků zničeno novou a velmi účinnou charkovskou municí „Drtič nohou“, která zabíjí desítky metrů od místa dopadu

Na pohled je velmi podobná, ale podle všeho se liší vnitřek. V případě odhození ve výšce alespoň 10 km by pak mohla dokonce dosáhnout 100 km. Dosavadní výsledky testování jsou údajně slibné a poukazují na velký potenciál, ale zbraň musí ještě projít schválením domácího ministerstva obrany – je zřejmé, že to už nebude trvat dlouho.

Redakce Armádního Zpravodaje považuje domácí produkci za důležitou už jenom z důvodu, že je ukrajinský zbrojní průmysl schopný produkovat velké množství zbraní bez zbytečné byrokracie, nedostatku pracovníků apod. Pochopitelně je to možné díky válečnému stavu, ale také díky tomu, že má velmi starý a z dob SSSR rozvinutý zbrojní průmysl.

Článek Ukrajina vrací Suchoj Su-24 zpět na bojiště. Nová letecká puma KAB rozdrtí nepřítele až na 100 km, a to velmi přesně (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24M jednal v Mali v zájmu ruské vlády

Bojový letoun se zřítil v Mali poblíž řeky Niger, když plnil bojovou misi v rámci operace DOUGOUKOLOKO, která má za cíl obnovit úplnou suverenitu po celé zemi. Suchoj Su-24M ale nepatřil přímo Mali, nýbrž ruskému Africkému sboru – jak potvrdil očitý svědek, ačkoliv to armáda v prohlášení neuvedla – a jednal pouze v jejím zájmu. Jednalo se o dvoumístnou verzi, a podle prohlášení jsou oba piloti v lékařské péči.

Tentokrát to Rus hodně přehnal. Vletěl hluboko do polského vzdušného prostoru, vyprovázely ho dvě britské stíhačky

Suchoj Su-24M je modernizovaná varianta původní „dvacet-čtyřky“, oproti níž má bojovou účinnost vyšší 1,5krát až 2krát. Zavedena byla v roce 1983, tedy devět let po základní verzi, a ve své době šlo o vcelku pokročilý sovětský letoun. Ve službě nicméně zůstává i dnes, tedy po více než 40 letech, a to nejenom v chudších zemích, ale také v samotném Rusku nebo na Ukrajině, a rovněž v mnoha dalších letectvech po celém světě.

Zaveden byl jako taktický bombardovací letoun, k čemuž slouží stále, akorát s modernějšími zbraněmi. Ukrajina dokonce upravila Su-24 k nesení britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow, potvrzuje Wikipedia, a rovněž k odhazování chytrých pum, například francouzských AASM Hammer. Místo má tak do značné míry i na moderním bojišti.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Na špatné počasí ale stavěn není, ačkoliv jsou mnohé sovětské letouny naopak pověstné svou vysokou odolností – příkladem je Suchoj Su-27, který byl navržen, aby startoval z provizorních letištních ploch. V Africe však „dvacet-čtyřka“ takové štěstí neměla, a v důsledku prudkého zhoršení povětrnostních podmínek, zejména silné prachové bouře, havaroval.

„Počáteční údaje naznačují náhlou meteorologickou degradaci, zejména silnou prachovou bouři v době nehody,“ uvedl generální štáb Ozbrojených sil Mali. Že se skutečně Suchoj Su-24M v Mali nacházel, potvrdily také satelitní snímky, které Armádní Zpravodaj dohledal u společnosti Maxar. Rusko se tak snaží i přes probíhající válku na Ukrajině posilovat svůj vliv v Africe, kde si ho dříve budovali prostřednictvím Wagnerovy skupiny.

Tu ale dnes nahrazuje tzv. Africký sbor, též Ruský expediční sbor, potvrzuje Wikipedia, jehož členy se staly bývalí příslušníci Wagnerovců. Tentokrát se ale ruská vláda netají, že v Africe slouží jejím zájmům, a podporuje tamní vlády, kde se jí to hodí. Příkladem je i spolupráce s Libyí, kam nedávno dodala stovky obrněnců a jiné vojenské techniky.

Článek Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taktický bombardér prováděl nebezpečné manévry

K incidentu došlo ve čtvrtek 22. května 2025, ale informováno o něm bylo až o den později na tiskové konferenci, na níž vystoupil polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz. Bohužel ale neprozradil nic konkrétního – pouze to, že dostaly polské stíhačky rozkaz vzlétnout k ruskému Su-24, který prováděl nad Baltským mořem nebezpečné manévry – o co přesně se jednalo, známo není. Není to každopádně poprvé, co Rusko takto provokovalo.

Rusko posouvá Suchoj Su-57M1 na novou úroveň. V hlavní roli umělá inteligence, lepší stealth a lepší využití potenciálu střely R-37M

Armádní Zpravodaj připomíná, že v polovině května 2025 dokonce narušil ruský Suchoj Su-35S estonský vzdušný prostor, přičemž – jak je běžnou praxí – nekomunikoval, a za tímto účelem měl také vypnutý transpondér. V důsledku musely vzlétnout portugalské F-16 zrovna umístěné v Estonsku, aby letoun identifikovaly a posléze vyprovodily. Takovéto incidenty se v poslední době vždy obešly bez konfliktu, který jistě nechce riskovat ani jedna strana.

„Včera večer vydalo Společné operační velitelství sil NATO v Evropě rozkaz k zachycení letounu Su-24 Ruské federace polskou dvojicí letounů,“ řekl na tiskové konferenci šéf polského ministerstva obrany Władysław Kosiniak-Kamysz. Zdůraznil přitom, že dochází k provokacím ze strany Ruska stále častěji. Armádní Zpravodaj připomíná, že to je nejenom z důvodu „otravování“, ale také z důvodu testování rychlosti reakce složek NATO.

Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě

Akce se odehrála v mezinárodních vodách Baltského moře, doplňuje RMF24, kde by teoreticky neměly letouny proti ruskému Su-24 zasahovat, ale pokud nějak ohrožoval bezpečnost kteréhokoliv člena NATO, je to pochopitelné. K posouzení ovšem chybí informace, které veřejnost nemá. Na druhou stranu je nepravděpodobné, ale polské letouny zasahovaly „jenom tak“, aniž by skutečně došlo k nějaké bezpečnostní hrozbě, případně hrozilo, že nastane.

Unikly přísně tajné informace: rozvědka zjistila, že Izrael připravuje útok na íránská jaderná zařízení. Může způsobit katastrofu

Suchoj Su-24 by pochopitelně ani samotný proti letectvu NATO nic nezmohl, a je nepochybné, že šlo pouze o provokaci. Poprvé byl mimochodem zaveden v roce 1974 a vznikl v počtu 1 400 kusů. K jeho uživatelům patří zejména ruské letectvo, ale rovněž ho má ukrajinské, alžírské a íránské. Jednalo se též o první sovětský letoun s integrovaným digitálním navigačním/útočným systémem, uvádí Wikipedia, a i dnes má co říci. Nosí totiž např. pumy FAB těžké až 1 500 kg, stejně jako střely a rakety jak k útokům, tak k sebeobraně proti vzdušným cílům.

Článek Polské letectvo muselo vyprovodit ruský taktický bombardér Su-24, jelikož dělal nad Baltským mořem nebezpečné manévry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoku podlehl bombardér Su-24M

Video níže zaznamenává útok na taktický bombardér Suchoj Su-24M Fencer. Jednotky rychlé podpory v příspěvku uvádí, že byl zaparkován na letecké základně Wadi Seidna ve středozemí Súdánu. Jedná se o nadzvukový bombardér určený hlavně pro údery v nízkých výškách, uvádí Wikipedia, i když existují i upravené verze používané v jiných rolích – třeba k odpalování řízených střel. Armádní Zpravodaj upřesňuje, že „Jednotky rychlé podpory“ jsou povstalci bojující v občanské válce v Súdánu proti armádě a vládě věrným skupinám.

Ani plechové hangáry nemusí ruské letouny Suchoj Su-24/34 ochránit, když je zasáhnou rakety ATACMS nebo silné drony

Armádní Zpravodaj soudí, že mohli rebelové použít k útoku čínský dron FH-95, který mají mít k dispozici. MilitaryDrones uvádí, že je určen hlavně k vedení elektronického boje, ale je schopen nést až 250kg náklad. Na zaparkovaný letoun udeřili minimálně třikrát, a ze záběrů se zdá, že buď nějakou střelou, nebo malou klouzavou pumou. Nad letištěm se navíc pohyboval druhý dron, který vše snímal. To nasvědčuje, že letiště zřejmě postrádá protivzdušnou obranu, takže mohou drony vykonávat podobné operace v podstatě beztrestně.

Článek Video: pokud není taktický bombardér Suchoj Su-24M hlídán, mohou ho rebelové zničit až příliš snadno jenom třemi údery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-24 odpálil dvojici střel

Jak ukrajinská armáda používá střely Storm Shadow, bylo dlouhou dobu zahaleno tajemstvím – vědělo se pouze, že by měly být odpalovány z taktických nadzvukových bombardérů Suchoj Su-24 Fencer. Video pod tímto článkem tak jako povní ukazuje, jak právě tento letoun střely vypouští – záběr je poměrně krátký, ale je na něm vidět odpálení hned dvou střel najednou. MilIn k tomu uvádí, že je taková taktika volena v momentě, kdy je třeba překonat protivzdušnou obranu nepřítele pravděpodobně tím, aby musela sledovat dva cíle a zahltila se.

iZdroj fotografie: MBDA

Letoun Su-24 je původně sovětský taktický nadzvukový bombardér vybavený měnitelnou geometrii křídel, uvádí Wikipedia. Je schopen nést až 8 tun těžký náklad, přičemž se většinou jedná o sovětské, respektive ruské bomby nebo střely, ovšem k užívání západních zbraní jako Storm Shadow určen nebyl. K jejímu nesení se ho nicméně podařilo předělat, a to údajně za pomoci zařízení používaného na britských bojových letounech Panavia Tornado.

Strorm Shadow je velmi přesná střela

Střela Storm Shadow je moderní zbraň s prvky stealth, aby se dokázala vyhnout protivzdušné obraně, i když ji samozřejmě sestřelit lze. MissileThreat uvádí, že se pohybuje vysokou podzvukovou rychlostí a dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 400 km, což záleží na jejím typu. Nese přitom hlavici těžkou 400 kg a je speciálně zkonstruovaná, aby dokázala prorazit i odolné bunkry. K navádění navíc využívá i terénní mapování a infračervené zobrazování, takže je velmi přesná i v okamžiku, kde je rušen signál GPS.

Článek Video: jak startují britské střely Storm Shadow ze starého taktického bombardéru Suchoj Su-24, ukazuje ukrajinské letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravit Su-24 trvalo jenom týdny

Možnost odpalovat tuto střelu získal Suchoj Su-24 v průběhu roku 2023, a dle webu Defence-UA, který cituje Érica Bérangera, což je francouzský ředitel MBDA (evropský výrobce raketových zbrojních systémů), trvala úprava jenom několik týdnů. Jedná se přitom o mimořádný počin techniků, protože integrace zbraně do bojových letadel trvá obvykle roky. V tomto případě to navíc bylo o to složitější, protože standardizované úchyty, elektronika a další systémy zemí NATO jsou od sovětských a ruských ekvivalentů odlišné.

Video: Suchoj Su-24 to schytal do levého motoru a pokračoval v letu, zkušený pilot zjevně využil výhod konstrukce letadla

Bombardér tak získal novou schopnost zasahovat cíle na dlouhé vzdálenosti, zatímco se může držet v bezpečí mimo protivzdušnou obranu. Střela SCALP EG, která je ve výzbroji od roku 2004, má podle verze rozdílný dosah, ale nejvýkonnější je SCALP EG s doletem až 550 kilometrů, uvádí MissileThreat. Je přitom 5,1 metrů dlouhá a 1,3 tuny těžká, z čehož tvoří 400 kilogramů těžká průrazná explozivní hlavice. Ta dokáže proniknout i do zpevněných bunkrů, ale stejně tak dříve prokázala, že dokáže zničit třeba zakotvenou loď.

Již více než 50 let starý bombardér

Kdo má trochu přehled, tak ví, že tím došlo k velikému rozšíření schopností Suchoj Su-24, neboť jde dnes o dosti zastaralý bombardér. MilitaryToday uvádí, že vstoupil do služby již v roce 1973, přičemž je nadzvukový, má dva motory, měnitelnou geometrii křídel, a dosahuje rychlosti až Mach 1,6. Kromě různých pum dokázal od počátku nést i různé sovětské střely, ale platí, že ty se svými schopnostmi (a hlavně přesností) nemohou střelám SCALP EG vyrovnat.

Aby francouzsko-britská střela našla zdárně svůj cíl, má inerciální navádění, GPS a terénní mapování, a v konečné fázi také systém IRT, který se zaměří na infračervený obraz cíle. Informace jsou do střely nahrány ještě na zemi, což může být pro upravený Suchoj Su-24 veliká výhoda. Není totiž nutné, aby ji pilot zaměřoval a naváděl, ale zcela postačí, aby ji dopravil na určené místo, a poté střela SCALP EG postará o vše sama, a on se může vrátit na základnu.

Článek Suchoj Su-24 dokáže odpalovat dokonce i francouzské střely SCALP EG s dosahem až 550 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24 nebyl sám, cílem byla Oděsa

K ukrajinskému pobřeží se přibližoval nadzvukový bombardér Suchoj Su-24 v doprovodu bojového letounu Suchoj Su-30SM Flanker-C, uvádí BusinessInsider s odvoláním na velitele ukrajinského letectva Mykolu Oleshchuka. Oba stroje se zřejmě chystaly na bombardování pobřežních oblastí v okolí města Oděsa, čemuž obránci zabránili. Tvrzení Ukrajiny o zničení bombardéru však nelze nezávisle ověřit, ačkoliv mu nasvědčují i ruské záchranné akce.

Sestřelení má mít na svědomí ukrajinská protivzdušná raketová jednotka, ale Ukrajina nespecifikovala, jaký přesně systém použila. Mohla to být ale třeba střela z amerického systému MIM-104 Patriot, uvádí TheDrive. Tento systém mimochodem hlídá především Kyjev, případně jiná taktická místa, ale je možné, že Ukrajinci umístili některou z nově obdržených baterií u strategické Oděsy, z níž např. odplouvají transportní lodě.

Další americká pomoc přijde Ukrajině ještě do konce prosince 2023. Bílý dům našel způsob, jak obejít nesouhlas republikánů

Hadí ostrov, u něhož k sestřelení ruského Su-24 údajně došlo, je od pevniny vzdálený více než 40 kilometrů, a incident znovu dokazuje, že je protivzdušná obrana Ukrajiny schopna zasahovat nad Černým mořem i z takové dálky. Na ochraně západní části má obrovský zájem hlavně proto, že tudy vede tzv. obilný koridor. Ten ale Rusko od léta 2023 nerespektuje a útočí v jeho trase i na cizí nákladní lodě, jak ArmádníZpravodaj upozorňoval.

Článek Ukrajina sestřelila ruský bombardér Suchoj Su-24 v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér, který spadl na dům v Soledaru

Jedním z ukrajinskými vojáky pravděpodobně sestřelených letadel je ruský taktický bombardér Suchoj Su-24M Fencer, a portál MilIn s odkazem na záběry zveřejněné ruskou armádou na sociálních sítích uvedl, že bombardér spadl na výškovou budovu v Soledaru nedaleko Bachmutu. V jeho okolí probíhají intenzivní boje již více než rok a Ukrajinci tam údajně těchto bombardérů sestřelili více, ale na svědomí mají i další letadla útočící na ukrajinské jednotky.

#Соледар, Донецкая обл., рашисты засветили (https://t.co/m3TMjZ4GSO) обломки сбитого и упавшего на жилую многоэтажку российского самолёта Су-24М с номером „RF-92025“ (48 „синий“). Когда точно это произошло, пока сложно сказать, он мог принадлежать и ОПГ Вагнер #вксрф #потерьнет https://t.co/WYqiKwqnO2 pic.twitter.com/PzzxVv5WkY

— Necro Mancer (@666_mancer) November 7, 2023

Bombardér Suchoj Su-24 pochází ještě z dob SSSR, do služby konkrétně vstoupil v roce 1983, a ve výzbroji ho má ruské i ukrajinské letectvo. Airforce-Technology ho popisuje jako letoun, jehož úkolem je pronikat na nepřátelské území a ničit pozemní a povrchové cíle za jakýchkoliv povětrnostních podmínek. Průnik mu má umožnit nadzvuková rychlost, ve větších výškách může letět až Mach 1,6. K tomu unese až 8 tun výzbroje včetně různých bomb a raket proti pozemním cílům. Někdy ale musí útočit zblízka, a to je moment, kdy je zranitelný.

Protiletadlová střela nebo závada

Jak přesně byl zničen bombardér u Soledaru, není jasné – spadnout mohl i kvůli technické závadě, i když sestřelení ukrajinskými obránci je mnohem pravděpodobnější. Jednou z možností je použití některého ze systému MANPADS, Ukrajinci disponují například americkými FIM-92 Stinger, polskými Piorun a několika dalšími. Jsou sice relativně slabé, ale pokud dvoumotorový stroj dobře trefí, mohou mu způsobit těžké poškození a poslat ho k zemi.

Ukrajina se může brzy otřást v základech, satelitní snímky odhalily hromadění ruských bombardérů, které mohou Ukrajinu „vypnout“

Vyloučeno však není ani použití systému krátkého dosahu, jakým je třeba 9K33 Osa; schopnější systémy naopak pravděpodobně v oblasti nejsou. Operují v ní totiž ruské drony, a právě takové systémy jsou velmi vítaným cílem buď pro dělostřelectvo, nebo pro sebevražedné drony jako ZALA Lancet, jimiž už má Rusko na svědomí dost techniky. Ukrajina přitom tyto zbraně nutně potřebuje na pravděpodobné útoky Ruska na ukrajinskou infrastrukturu během zimy, proto je většinou drží více v bezpečí a dále od frontové linie.

Článek Samo Rusko se pochlubilo, že mu Ukrajina sestřelila bombardér Suchoj Su-24М, a zveřejnilo záběry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun Su-24 dostal variabilní křídla

Vývoj letadla schopného přesných taktických úderů za každého počasí začal v Sovětském svazu již na začátku 60. let 20. století. Konstrukce se ale průběžně měnila, a když se na konci 60. letech objevily americké letouny General Dynamics F-111 Aardvark s variabilním křídlem, rozhodli se Sověti zavést stejnou koncepci u svého bombardéru. Nadzvukovým letounům totiž umožňovala jak rychlý let, tak třeba velmi pomalé přistání. Jelikož si žádala konstrukce jisté úpravy, byl nakonec Suchoj Su-24 Fencer zaveden do služby až v roce 1974.

iZdroj fotografie: Dmitry A. Mottl / Creative Commons / CC BY-SA

Po rozpadu SSSR zůstala letadla Rusku i Ukrajině, a jelikož potřebují obě strany vést údery na pozemní cíle, je Suchoj Su-24 často nasazován v bojích na Ukrajině. Využívat mohou řízené i neřízené rakety proti pozemním cílům, různé druhy pum, ale i další zbraně o hmotnosti až 8 tun. Operují přitom v nízkých výškách nad bojovou linií, takže mohou být snáze zasaženy protiletadlovými střelami, a to hlavně typem MANPADS, kterých mají obě válčící strany vysoký počet. Jak se ale ukazuje na příkladu ruského stroje, nemusí pro ně být takový zásah fatální.

Zásah do jednoho motoru Su-24 přežil

Letoun je poháněn dvěma motory, které jsou mu schopny udělit rychlost až Mach 1,6 ve vysoké výšce, a Mach 1,06 těsně u hladiny moře. Zkušenosti ukazují, že je letoun pravděpodobně schopen letu i při vážném poškození jednoho motoru. Pokud tedy tepelně naváděná střela z MANPADS zasáhne trysku jednoho agregátu a poškodí ji, může zkušený pilot doletět na základnu i s jedním motorem.

Výhodou mohou být právě proměnlivá křídla se schopností přizpůsobit se různým rychlostem. Při jejich plném roztažení dokáže letadlo přistávat rychlostí pouhých 230 kilometrů v hodině, a právě této možnosti dle všeho využil pilot, jehož stroj byl zasažen ukrajinským vojákem. Ze záběrů na sociálních sítích je přitom patrné, že ačkoliv je letoun v oblasti levého motoru letadlo, půjde nejspíše opravit a vrátit ho brzy do služby.

Za téměř 50 let, co jsou letouny Suchoj Su-24 ve výzbroji řady letectev, se ocitly v mnoha konfliktech, z nichž ne vždy vyšly (vyletěly) vítězně. Sovětský svaz je nasadil v Afghánistánu, ale tam žádný jeho oponenti nesestřelili. Během první války v Perském zálivu jich pak Irák ztratil 5 na zemi. O stejný počet letadel pak mělo přijít Rusko ve válkách v Čečensku, i když častěji vlivem nehod, nikoliv sestřelením. V Gruzii pak ruské letectvo mělo přijít o dva tyto bombardéry, a několik jich bylo zničeno třeba i ve válce v Sýrii.

Článek Video: Suchoj Su-24 to schytal do levého motoru a pokračoval v letu, zkušený pilot zjevně využil výhod konstrukce letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.