Od konce 70. let 20. století, kdy v Íránu padl režim nakloněný Americe, je mezi oběma zeměmi velmi napjatá atmosféra. Íránci ji spolu s Izraelem označují za největší nepřátele, zatímco USA zase prosazují proti Íránu velmi přísné hospodářské sankce. Vojensky se přitom tyto země přímo nikdy nestřetly, ale je jasné, že je síla americké armády mnohem větší a Írán by rozdrtila. A ví to i tamní režim, ale přesto rád zkouší, kam až může ve vzájemné konfrontaci zajít. Spoléhá totiž, že na něj Američané z mnoha důvodů zaútočit nemohou.

Vzájemných provokací je mnoho, ale…

Incidentů mezi USA a Íránem lze v posledních letech najít mnoho. Jedním může být sestřelení amerického průzkumného dronu Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk v roce 2019, jak uvádí CNN. Američany to však k odplatě nevyprovokovalo, i když jde o velký a cenný dron. Na druhou stranu, v lednu 2020 byl íránský režim tvrdě zasažen poté, co došlo k útoku na jeho prominentního generála Kásima Sulejmáního, který byl na americkém seznamu osob hledaných za podporu terorismu. Írán pak odpálil rakety na americké základny.

V poslední době se však snaží íránský režim přímých konfrontací zdržet a využívá k akcím nastrčené skupiny. Příkladem mohou být vzbouřenci v Jemenu (Hútíové), kteří útočí na obchodní lodě, a dle AA také odpálili střely na americký torpédoborec. Větší odezvu ale vyvolal útok na americké základny v Iráku ze strany šíitských milicí Katáib Hizballáh podporovaných Íránem. Američané tehdy nařídili na členy milicí útok, uvádí CNN. Je to asi logické, ani jedna strana nechce překročit nějakou linii, protože by na to mohla doplatit.

Česko by mohlo Rusku zasadit ničivou ránu starou sovětskou zbraní a doslova rozmetat „terorizující“ sebevražedné drony z Íránu

A proč si to Američané nechávají líbit a neukáží Íránu svou ultimátní převahu? Teoreticky zaútočit mohou, ale prakticky to možné není, protože by si tím velice ublížili. Nemusí se to zdát, ale důvodů je celá řada – od vojenských přes ekonomické, až po politické. Obecně se dá říci, že by měl útok na Írán dokonce obrovský dopad na světovou ekonomiku.

Nic na tom nemění anu fakt, že USA v oblasti v minulosti intervenovaly třeba do Iráku a Afghánistánu. Konflikt by navíc stál také mnoho amerických životů a peněz, což je dnes pro politiky v demokratických zemích obtížná překážka. Oproti minulosti dnes obecně postupují rozvážněji a snaží se mnohé spory řešit spíše diplomaticky nebo ekonomicky. Naopak pro Írán by to zase znamenalo zničení země na desítky let, a možná i zánik současného režimu.

Írán má velkou armádu a hodně zbrojí

I když někdo považuje Írán za zaostalou zemi, je pravdou, že má vcelku velikou armádu – dle Wikipedie to je nejméně 610 000 profesionálů a 350 000 záložníků – obyvatel má přitom země skoro 88 milionů. Pro srovnání jsem vybral evropské Německo, které je na tom populačně zhruba podobně (dle Wikipedie přes 83 milionů), ale jeho armáda (Bundeswehr) má necelých 250 000 profesionálních vojáků a zhruba 34 000 záložníků. Ty rozdíly jsou patrné, i když by měla být německá armáda lépe vycvičená a mít modernější vybavení. Měla…

Oproti tomu Írán udržuje řady své armády na vysokých číslech dlouhodobě a v posledních letech také masivně zbrojí. Jeho výzbroj se lepší, i když je často postavena na improvizacích, ale i ty bývají funkční. Příkladem může být letadlová loď pro drony, o níž jsme v ArmádnímZpravodaji psali. Vedle toho vyprodukoval i drony, jejichž účinnost se nejednou osvědčila v boji, a má i rozsáhlý raketový program. Některé jeho střely jsou přesné a mohou napáchat veliké škody, případně mají veliký dosah jako balistická raketa Arman odpalovaná z letounů.

Írán se velmi činí, jeho nový kamikadze dron Shahin-1 by mohl být odpovědí Američanům; cíl má najít i zničit úplně sám

Ani to by však proti síle USA nic nezmohlo, neboť ji tvoří mnohem větší množství špičkových systémů, které obecně patří mezi nejlepší na světě. Často tak udeří dříve a na větší vzdálenost, takže než by íránské síly provedly nějaký výpad, utrpěly by silné ztráty. Tím ale nechci tvrdit, že by soupeři nic nezničili, jenom by ten poměr hovořil ve prospěch Američanů.

Jenomže je třeba si uvědomit, že ani tak by to nejspíše Američané neměli s invazí do Íránu snadné, neboť by jenom těžko hledali íránského souseda, který by jim poskytl zázemí pro pozemní útok. Kdyby se přitom vojáci spoléhali pouze na vylodění, bylo by jich potřeba obrovské množství. Podmínky by nicméně dokázaly zajistit i za podpory letadlových a dalších lodí, jejichž zbraně dokáží udeřit min. desítky km od pobřeží.

Spolupráce Ruska a Íránu je rozsáhlejší, než se může zdát: těží z ní obě země, islámská republika hlavně ucítila možnost značné modernizace

Jistě, Američané by mohli Írán bombardovat, ale jenom letectvo válku nikdy nevyhraje, a navíc je na to nejspíše tamní režim připraven, neboť už kdysi zbudoval podzemní letecké základny, o nichž ArmádníZpravodaj informoval. Ovšem i kdyby se Američanům nakonec podařilo uspět, obyvatelé by je téměř jistě nevítali s otevřenou náručí, a mnozí by mohli přejít na partyzánský boj. A americká armáda už z Iráku a Afghánistánu ví, jak je náročný a krvavý.

Co z toho tedy plyne? USA mají armádu dostatečně silnou, aby íránský režim doslova smazaly, ale nemohou si to až do poslední chvíle dovolit. Jednotky, lodě, letouny i další techniku totiž potřebují v jiných oblastech, a válka s Íránem by např. znamenala oslabení pomoci Ukrajině, což by byla politická porážka Ameriky i celého Západu. Jinými slovy, minimálně země NATO jsou aktuálně natolik vyčerpané, že si další rozsáhlou válku dovolit nemohou.

Zájem o ruské zbraně ve světě klesá, třeba Írán už nechce oslavovaný systém S-400: „Není tak schopný, jak vypadal,“ uvedl ministr obrany

V nezbytných případech by nicméně využívaly svých vlastních zásob, které si udržují nezávisle na pomoci jiným. Jenomže je třeba vnímat i další mocenské soupeření – největším americkým rivalem ve světě je poslední roky Čína, a to hlavně v oblasti Pacifiku. Lze si tedy představit scénář, kdy USA musí většinu svých námořních sil a značnou část armády vyslat směrem k Íránu, čímž by rázem ztratil jejich ochranu Tchaj-wan, čehož by mohl využít Peking a ostrov zabrat, aniž by riskoval vojenský střet s americkou armádou.

Válka by byla ekonomická katastrofa

Oblast Perského zálivu je klíčová pro dodávky ropy i plynu do světa, a většina těchto komodit proudí skrze strategický Hormuzský průliv (ten spojuje Perský záliv s Ománským). Íránský režim by v případě napadení jistě neváhal a v oblasti vyloďování americké armády odvetně zaútočil, což by mělo katastrofální dopad nejen na americkou, ale i světovou ekonomiku.

Ekonomická katastrofa by tak byla na světě, a navíc je možné, že by z toho část zemí vinila Američany. Zhoršení nejenom jejich ekonomiky by se potom opět odrazilo na popularitě stávající americké administrativy (nemyslím té zrovna současné, ale té, co by byla v tu dobu u moci), která musí také brát v potaz, že jsou prezidentské volby v zemi každé 4 roky (třeba v Rusku jsou každých 6 let). Žádnou válku, jíž lze předejít, si tedy dovolit nemůže.

„Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí

Případný střet by navíc nemusel zůstat jenom na íránském území, země má totiž spojence i sympatizanty (Hamás, Hizballáh…), kteří mnohdy razí jednoduché pravidlo „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, a mnozí z nich vyloženě nenávidí Američany. Teherán tak může provokováním USA posilovat svou pozici u veřejnosti, což potřebuje, neboť v minulých obdobích čelil několikrát masivní vlně protestů, a takto může prezentovat svůj pevný postoj.

Stejně tak ale posiluje svou pozici v zahraničí, tedy minimálně u některých států nebo skupin, kdy se dokonce může prezentovat jako vůdce šíitského světa a poukazovat na spojenectví mezi Amerikou a sunnitskými zeměmi v čele se Saudskou Arábií. Zavděčit by se tak Írán mohl Moskvě, s níž navíc nějakou dobu vojensky spolupracuje, případně Pekingu, což by mohlo otevřít cesty k vzájemným obchodům, mj. i na poli vojenské techniky.

Není tedy vyloučeno, že by dal vojenský střet Ameriky a Íránu záminku islámskému světu zapojit se do bojů a rozpoutat konflikt neuvěřitelných rozměrů. Náboženství totiž na Blízkém východě a severní i východní Africe spojuje mnohé více než národnost a diplomacie.

Vše sepsané bych samozřejmě mohl výrazně rozepsat, vyjmenovat všelijakou techniku na obou stranách, zabrousit do vztahů apod., to by však bylo pořádně zdlouhavé. Takže alespoň takto, byť pro někoho (a uvědomuji si to) nedostatečně do hloubky.