Modernizované BVP-2 mohli chtít vojáci

Jelikož mají české a slovenské zbrojovky zkušenosti s montáží a údržbou různých typů sovětských zbraní, je pochopitelné, že se snažily také o hlubokou modernizaci původních československých BVP-2. Ve výzbroji ho mají armády obou zemí a v případě úspěšné konstrukce se mohlo jednat o dobrý exportní artikl. Modernizaci BVP-M2 SKCZ Šakal si vzala na starost česká EXCALIBUR ARMY a slovenské VOP Trenčín a EVPÚ, uvádí Wikipedia.

#Slovakia #Sakal #IFV BVP-M2 SKCZ #Armoured #Infantry #Fighting #Vehicle technical data Read http://t.co/gW6aCqVnOg pic.twitter.com/cLlLSlMmex

— Army Recognition (@ArmyRecognition) July 26, 2015

Veřejnosti byl první demonstrátor vozidla představen v roce 2013, i když později vnikla i specializovaní verze jenom české firmy. ArmyRecognition uvádí, že jednou ze zásadních změn je instalovaná výzbroj – místo klasické věže je tam věž TURRA 30 s kanonem Bushmaster II ráže 30 milimetrů a dvě protitankové řízené střely Spike, i když lze nainstalovat i starší sovětský typ kanonu. Výzbroj pak doplňuje kulomet ráže 7,62 milimetrů.

Vyšší ochrana a nový motor, ale nestačí to

Modernizované vozidlo dostalo také novou balistickou ochranu – s přídavným pancéřováním by mělo odolat munici do ráže 14,5 mm. Změněn byl i vnitřní prostor, aby měli vojáci komfortnější a bezpečnější jízdu, a navíc dostali modernizované vybavení – instalovat lze třeba systémy nočního vidění. Do vozidla byl namontován rovněž nový typ výkonnějšího motoru a převodovka byla upravena na řazení v automatickém či poloautomatickém režimu.

Indická modernizace BMP-2 dává stejný smysl jako ta ruská, zásadní slabinu se nicméně ani tentokrát vyřešit nepodařilo

Schopnosti vozidla Šakal jsou oproti původnímu BVP-2 jednoznačně lepší, ale bohužel ne dostatečně. Slovenská armáda podrobila jeden z demonstrátorů sadě vojenských zkoušek, ale neprošel, uvádí ArmoredWarfare. Jednou ze zásadních slabin vozidla je nedostatečná ochrana proti minám – u vozidel typu BMP-2 v podstatě nejde spodní část zesílit, a ani celková balistická ochrana nedostačovala. Když bylo potom přidána dodatečná, bylo zase vozidlo přetížené a neslo malou zásobu munice. Obě armády tak daly přednost novým CV90.

Článek BVP-M2 SKCZ Šakal je úkazem česko-slovenské spolupráce, které armáda odmítla. Staré sovětské vozidlo už nikdy dobré nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ANTOS-LR má prodloužený dosah

Český lehký minomet ANTOS-LR je produkt státního podniku Vojenský technický ústav a jde vlastně o pokračování lehkého minometu ANTOS. Oproti němu je o něco větší a těžší, ale vojákům to poskytuje mnohem větší dosah. Minomet je vyroben z vysoce pevných slitin hliníku a titanu a plastů, uvádí ArmyRecognition, což jeho hmotnost významně snižuje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Vojenský technický ústav na svých stránkách uvádí, že ANTOS-LR slouží hlavně k posílení palebné síly výsadkářů, průzkumných jednotek a speciálních jednotek, a je užíván na úrovni čety, přičemž dokáže zasahovat proti pěchotě a palebným postavením v nechráněných zákopech. Jednotka ho ale může použít např. i ke zničení barikád, pozorovacích bodů či shromáždění jednotek, a rovněž může být účinný proti nepancéřovaným vozidlům.

Minomet zvládne t i některou munici NATO

Minomet ANTOS-LR má ráži 60 mm a lze do něj použít minometnou munici vyráběnou v ČR, stejně jako a vybrané minometné projektily stejné ráže z výzbroje NATO. Takovéto minomety většinou používají vysoce explozivní munici, která ničí cíle v místě dopadu explozí a střepinami. Existuje však i speciální munice, například kouřová.

Česká zbrojovka stvořila BREN 3, který pomáhaly vylepšit i speciální jednotky. Snad bude mít ve světě úspěch jako předchozí

Aby mohli vojáci minomet snadno přenášet, musí být co nejlehčí. Wikipedia uvádí, že jeho celková hmotnost je i se zaměřovačem menší než 15,6 kg a dosah jeho střelby je 2,9 km, ale některé údaje udávají téměř 3,1 km, což je na lehký minomet velmi dobrá hodnota. Ve výzbroji ho má česká armáda a hlavně speciálním jednotkám poskytuje v boji velikou výhodu. Minomet má ale šanci uchytit se i ve výzbroji jiných armád NATO.

Článek Český lehký minomet ANTOS-LR z výzbroje AČR má na svou kategorii velmi dobré hodnoty a poskytne slušnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

TAROS již ve čtyřech generacích

Vozidlo TAROS je konstrukce vyvinutá státním podnikem VOP CZ spadajícím pod Ministerstvo obrany ČR. Firma na svých stránkách uvádí, že disponuje pokročilými autonomními funkcemi řízení a navádění, které mu umožňují nepřetržitý provoz a nasazení ve složitých a rizikových prostředích. Opatřit ho navíc lze různými nástavbami, dostupné fotografie ukazují vozidlo osazené třeba kulometem nebo jakýmsi košem k převážení materiálu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Přesné parametry vozidla společnost nezveřejnila, ale rychlost má být až 20 km/h. Ministerstvo pak ve své tiskové zprávě uvedlo, že 102. průzkumný prapor používal třetí generaci vozidla TAROS s nosností 320 kg, kdežto čtvrtá generace už má mít nosnost 1 tunu. Disponovat má i pasivním chlazením elektromotoru, z čehož lze odvodit typ pohonu a skutečnost, že by konstrukce měla být obtížněji zachytitelná například prostřednictvím termovize.

TAROS používá kolový podvozek

Autonomní robotická vozidla začali konstruktéři vyvíjet již na začátku 20. století, uvádí Wikipedia, ale jejich masivní rozvoj umožnily technologie až v posledních letech. Existují v různých velikostech a jsou většinou opatřena pásy nebo koly, což je příklad i české konstrukce. Z existujících protějšků by se dala přirovnat třeba k jihokorejskému robotickému bojovému vozidlu Arion-SMET, které má nosnost 550 kilogramů a rovněž ho lze vyzbrojit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Vozidla, jakým je TAROS, mohou mít velikou budoucnost, s jejich schopnosti budou pochopitelně záležet i na vybavení. Kromě výše zmíněné bojové či přepravní funkce mohou sloužit jako platforma pro strážení nějakých významných cílů, vykonávat průzkumné úkoly a pomáhat s likvidací min. Využití však mohou najít uplatnění i v civilní oblasti, třeba jako pomocník složek Integrovaného záchranného systému, pomáhat v zemědělství či při nějakých katastrofách.

Robotické vozidlo TAROS

Článek Vyvíjené české autonomní vozidlo TAROS pod záštitou ministerstva má obrovskou budoucnost a již ho testovali vojáci AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Desítky let strávila armáda s Rachotem

Český, respektive československý problém s lehkými kulomety nastal již v 50. letech minulého století. ČSSR zůstávala v rámci Varšavského paktu zemí, která do výzbroje zaváděla téměř výhradně svoje vlastní zbraně – a taková praxe měla zůstat i u kulometů. Po dlouhém a svízelném vývoji byl proto zaveden Univerzální kulomet vz. 59 ráže 7,62 x 54 R.

iZdroj fotografie: Uživatel Michal Maňas/ Creative Commons / CC BY-SA

Radost ze zbraně však trvala krátce – Rachot, což byl obchodní název, trpěl velikými problémy s opotřebením součástek a spolehlivostí, a byl i příliš těžký (8,67 kg) – i přesto zůstal ve výrobě do roku 1975 a ve výzbroji je dodnes. Už ČSLA se ho pokoušela nahradit kompletem LADA 2000 na základě sovětského Ak-74, který obsahoval nejenom kulomet, ale i útočnou pušku a karabinu, popisuje web MilitaryHistory. Po revoluci roku 1989 šel však celý program k ledu.

FN Minimi je klasika NATO pro české speciály

Jako nejvhodnější náhrada za Univerzální kulomet vzor 59 se během let ukázal belgický Fabrique Nationale (FN) Minimi, který byl představen již roku 1974, a roku 1980 byl jako M279 SAW přijat americkou armádou. Později byla zbraň přijata i jinými armádami NATO, jak popisuje web Powderandlead, a AČR dostane již modernizovanou verzi Mk.3, která je uzpůsobena 21. století – je z kompozitních materiálů a lze k ní pomocí lišt připojit řadu příslušenství.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

Zbraň má uzavřený závěr s kladkovým vedením, což vede k maximálnímu zjednodušení mechanismu a jeho spolehlivosti. FN Minimi má jak automatický a poloautomatický režim, tak umožňuje střelbu dávkou. Vedle pásu ho lze nabíjet také v ráži 5,56 mm i všemi zásobníky z pušek M-16 nebo M4. Na zbrani je i sledování zbytku nábojů a v zimních oblastech lze odmontovat lučík pro usnadnění střelby v rukavicích.

AČR se rozhodla pouze pro jednu verzi

FN Minimi má délku 1 040 mm (délka hlavně je 602 mm) a hmotnost 8,2 kg, zatímco účinný dostřel je 1 000 metrů a kadence 600 až 800 ran v minutě – po 100 ranách nepřetržité palby však musí dojít k výměně hlavně. Zbraň je dodávána ve dvou rážích: 5,56 × 45 mm NATO nebo 7,62 × 51 mm NATO. Česká armáda přitom odebírá pouze druhou verzi. V bojích se ukázalo, že verze 5,56 mm není dostatečně výkonná a její účinný dostřel je pouze poloviční.

iZdroj: Public Domain

Nyní mimochodem dochází k modernizaci optických schopnosti zbraně, kdy nová optika Elcan SPECTER skokovým zvětšením 1–4krát v kombinaci s termovizní předsádkou TigIR, jak píše web CZDEFENSE, zajišťuje skvělý přehled na bojišti. Bohužel je s nákupem FN Minimi spojeno i podezření, že byla celá transakce za 1,5 miliardy na 949 kusů předražena. Faktem však zůstává, že AČR získala do výzbroje jeden z nejlepších kulometů dneška.

Článek Univerzální lehký kulomet FN Minimi vyřešil dlouhodobý problém AČR. Konečně se tak podařilo nahradit vz. 59 Rachot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

815 odebírala ČSLA i Sovětský svaz

„Osmsetpatnácka“ vznikla ještě za hlubokého socialismu, a vývoj a provozní testy probíhaly i na Sibiři. To zajistilo novému náklaďáku provozuschopnost v nejtvrdším klimatu a průchodnost nejnáročnějším terénem. Do výroby se potom Tatra 815 dostala v roce 1983, a do konce komunismu jí bylo vyrobeno 16 000 kusů, z nichž jich většinu vedle ČSLA odebral Sovětský svaz. Byl to veliký úspěch, ale přesto výrobce prodělal v 90. letech 20. století krizi – dnes však jede výroba 815 na plné obrátky. V letech 1998 a 2010 navíc došlo k její modernizaci.

iZdroj fotografie: Armáda České republiky

„Kostra“, tedy podvozek na základě páteřového rámu („nosné roury“), který je symbolem značky již od roku 1923, zůstala zachována. Roura dovoluje prodloužit podvozek ze standardních verzí 4×4, 6×6 a 8×8 až na 10×10 a 12×12. A přibylo také centrální dohuštění ovládané řidičem z kabiny, což dovoluje jízdu s jedním (4×4) nebo více zničenými koly. Klasický tatrovácký vzduchem chlazený motor lze potom na přání zákazníka nahradit vodou chlazeným.

Legenda, která nahradila legendu

Na začátku nového století hledala AČR moderní náhradu spolehlivé a předpotopní Pragy V3S, o jejímž působení ArmádníZpravodaj rovněž psal. Požadavek byl na lehčí vozidlo schopné přepravy v letounu C-130 Hercules. To splňovala modernizovaná Tatra 815-7 4×4 a do výzbroje AČR se dostala v roce 2007. Její délka je 9,47 m, šířka 2,55 m, a výška 3,24 m, zatímco pohotovostní hmotnost 13 300 kg. S motorem Tatra T3C-928-90 V8 zvládne maximální rychlost 115 km/h, a s nádržemi na 420 litrů má dojezd až 700 kilometrů, jak udává AČR.

Bez nich by se armády zastavily: 5 nejpoužívanějším vojenským těžkým náklaďákům na světě dominuje česká Tatra

Velice zajímavá je potom nová kabina, která byla vyvinuta s firmou Ligne, a vedle vlastního pancíře existuje i možnost jejího dodatečného pancéřování. Posílena je také střecha, na níž lze mimo pancíře namontovat i různá střeliště s mnoha typy zbraní, případně pozorovací věžičky. Od roku 2023 je k dispozici i verze se 4 dveřmi, a jelikož jsou kabiny vysoce izolované, dovolují instalovat filtraci vzduchu proti zbraním hromadného ničení.

Podvozek se k modifikacím přímo nabízí

Tatra 815 je po světě široce rozšířena, takže se přímo nabízí k různým přestavbám a modifikacím – k těm nejčastějším přitom patří úprava na vozidla MRAP. Velice známý je výsledek spolupráce firem Nexter a Tatra označená jako Titus; od nás ale pochází i Vega nebo Husar, z Izraele třeba Wildcat, a z exotického Nigeru zase Ara. Tatra také často nese zbraně, časté jsou její úpravy na nosiče děl – u nás je to DITA a CEASAR, na Slovensku pak Zuzana 2. Ukrajinci pak používají Tatry jako nosiče protilodních střel Neptun a raketometů Burevij.    

iZdroj fotografie: Armáda České republiky

Na podvozku 8×8 potom vznikly i dvě velmi zajímavé modifikace, které našim vojákům dávají mnoho nových možností. První z nich je vyprošťovací vozidlo zkonstruované pro manipulaci s poškozenými obrněnci Pandur II, kdy byla Tatra 815-7 dovybavena silným navijákem a radlicí. Nechybí jí ani pancéřovaná kabina, jíž využívá i druhý speciál, Tatra 817-5 PRAM. Ten nese na korbě minomet vz. 82 PRAM-L ráže 120 mm se zásobou munice.

Článek Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodnota zbraní a munice je 6,2 miliard korun

Z dokumentu umístěném na stránkách ministerstva obrany plyne, že hodnota zbraní, munice a dalšího vybavení z armádních skladů činila 6,2 miliard korun. Jsou v něm přitom uvedeny kategorie zbraní, jejich počty a data pořízení, ale bez uvedení konkrétních typů, které lze ale v mnoha případech odvodit. Např. u letecké techniky jsou uvedeny 4 kusy, a z dřívějších informací z české i ukrajinské strany je zřejmé, že se jedná o bitevní vrtulníky Mil Mi-24.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Z dat dále vyplývá, že odešlo na Ukrajinu z českých armádních skladů 62 tanků. V tomto případě se bude bezesporu jednat o T-72M nebo M1, což jsou nemodernizované tanky vyráběné licenčně v Československu, o jejichž vzniku i službě jsme na ArmádnímZpravodaji psali. V případě bojových vozidel pěchoty se pak bude jednat o BVP-1 a BVP-2, která byla opět vyráběna podle sovětských vzorů v ČSSR, ale s několika úpravami. První je přitom vyzbrojeno dělem ráže 73 mm, a druhé pak rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů.

ČR poskytla Ukrajině i děla a raketomety

Na Ukrajinu zamířily vedle výše zmíněného také další systémy – třeba 13 samohybných houfnic, přičemž jde určitě o československé kolové ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm, a 12 raketometů, pravděpodobně RM-70, což je československá úprava sovětského BM-21 Grad ráže 122 milimetrů. Zároveň na Ukrajinu odešlo více než 82 tisíc dělostřeleckých granátů a 4 900 raket. Mezi 16 kusy kompletů protivzdušné obrany pak bude systém 2K12 Kub.

Seznam ale obsahuje například i ruční zbraně, – je známo, že na Ukrajinu odešly třeba útočné pušky Sa vz. 58, kulomety UK vz. 59 nebo samopaly Sa vz. 61 Škorpion. Do ručních zbraní pak 4,63 milionů kusů nábojů. Ministerstvo obrany dodalo, že za poskytnutou pomoc dostává ČR od spojenců 15 tanků Leopard 2A4 a 8 vrtulníků (6 bitevních Bell AH-1Z Viper a 2 univerzální Bell UH-1Y Venom), a konkrétně z USA dále 6,73 miliard korun na modernizaci či vojenskou americkou techniku, a 1,91 miliardy korun z evropského programu EPC.

Článek Ministerstvo obrany ČR odtajnilo informace o vojenské pomoci Ukrajině, takže už víme, kolik toho ČR poskytla. Mnohé zbraně lze odvodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi vsadili na RBS-70, Slováci na 9K38 Igla

Všemožné bezpilotní letouny jsou aktuální hrozbou pro všechny armády světa. Jak moc, to skvěle předvádí válka na Ukrajině. Co proti nim zmohou se snažili zjistit vojáci 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic, a rovněž jednotky z protiletadlové raketové brigády ze slovenské Nitry. Češi si k tomu přivezli své komplety RBS-70 či jejich vylepšenou variantu NG, slovenští kolegové pak starší systémy 9K38 Igla, ale snažili se využít i jiných zbraní a taktiky.

České ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě uvedlo, že Češi stříleli ze svých RBS-70 (protiletadlový raketový systém velmi krátkého dosahu) na vlečný rukáv i tažený bezpilotní prostředek. Původem švédská zbraň je naváděná za pomoci laserového paprsku, takže je odolná proti rušení, ale vyžaduje velmi dobře vycvičenou obsluhu. Dosah jejích střel je přitom až 9 km.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Oproti tomu slovenskými vojáky užívaný systém 9K38 Igla (sovětský z ramene odpalovaný přenosný protiletadlový raketový komplet) je lehčí a má střely s dosahem až 6 km. Jeho navádění je potom infračervené, což znamená, že detekuje teplo, a proto slovenští vojáci pálili na speciální zářič. Jaký typ dronů ale cíle představovaly, není přesně známo.

Protiletadlové týmy vysadily vrtulníky

Velice zajímavá byla také ale i taktika, jakou protiletadlovci z obou zemí v boji zvolili. K dispozici měli transportní vrtulníky – české letectvo poskytlo Mil Mi-171š, a ze Slovenska přiletěl Sikorsky UH-60 Black Hawk. Protiletadlové týmy je využily k tomu, aby je vysadily na místě jejich působení – cílem bylo natrénovat dovednost dostat protiletadlový tým co nejrychleji do ohrožené oblasti, aby mohl zasahovat tam, kde ho je právě třeba.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Zajímavou novinkou byl pak při cvičení obrněný transportér Pandur II české armády, s nímž přijeli vojáci ze Žatce. Poprvé v historii si vyzkoušeli, jakým způsobem lze k protivzdušné obraně využít dělo transportéru Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů – pálili z něj na meteorologický balón simulující vrtulník ve visu, ale také na simulátor bezpilotního letounu. Kanon Bushmaster II je k tomuto někdy používán, největším problémem je ale zaměření cíle, protože zbraň transportéru není k něčemu podobnému primárně určena.

Článek Tobruq Arrows 2023: česko-slovenské cvičení na obranu proti dronům mělo i zajímavou vsuvku, Pandur II v roli protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ve své době nejlepší T-72 na světě

Modernizaci českých tanků dostal na starosti Vojenský opravárenský závod v Novém Jičíně, a výsledkem byla velmi dobrá verze, která byla v době svého vzniku (roku 2003) nejspíše nejzdařilejší modernizací tanku T-72 na světě. České vylepšení přineslo lepší ochranu osádky a možnost zasáhnout a zničit cíl i na relativně velikou vzdálenost, stejně jako lepší mobilitu. Úroveň tanku měla být dokonce srovnatelná s moderními tanky 3. generace.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Tanky T-72M neměly, na rozdíl od verzí používaných v SSSR, kompozitní pancíř, ale T-72M4CZ má na nejexponovanějších místech vrstvené pancéřování včetně keramické části. Dále na něj bylo namontováno reaktivní pancéřování DYNA zvyšující nejen ochranu proti kumulativním hlavicím, ale i proti dalším projektilům. Stroj pak dostal i boční zástěny nebo aktivní ochranu „soft kill“, která detekuje zaměření laserovým paprskem používaným k navádění protitankových střel. Pro případ zasažení pak disponuje i moderním protipožárním systémem.

T-72M4CZ získal novou munici

Ačkoliv zůstal tank vyzbrojen dělem 2A46M ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, byla pro něj vyvinuta wolframová munice APFSDS(-T) se schopností prorazit na 2 kilometry pancíř o síle 500 milimetrů RHAe. Získal také nové řízení palby, což značně zvýšilo šance osádky na zásah cíle již prvním výstřelem. Vedle toho má k dispozici laserový dálkoměr nebo termovizi, která osádce umožňuje i boj v noci a za zhoršené viditelnosti.

Základní kostra tanku zůstala stejná, ale dostala nový a výkonnější motor. Ten umožnil mírně zvýšit rychlost až na 61 km/h na silnici, ale zásadnější je mnohem vyšší zrychlení, což osádce dává možnost pružněji reagovat na některé situace. Po zhruba 20 letech od modernizace však ani T-72M4CZ nesplňuje to, co je pro moderní válku a standardy NATO žádoucí. Česká armáda je proto chce nahradit, a to pravděpodobně tanky Leopard 2A8. České T-72M4CZ následně nejspíše uloží do skladu nebo je budou používat aktivní zálohy.

Článek Český tank T-72M4CZ: ve své době byl nejlepší T-72 světa, ale dnes už nestačí. V AČR ho nejspíše nahradí Leopard 2A8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou lepší, F-35 příliš dobré

Jak společnost Saab, tak i Švédsko samotné se snaží za letouny lobbovat, přičemž argumentují nejen cenou, ale i skutečností, že jsou čeští piloti na letadla zvyklí. Zastánci této cesty pak tvrdí, že výkonný a komplexní letoun jako je F-35 Česko nepotřebuje, a navíc mají nové Jas-39E/F řadu schopností, jimiž se starší verze Gripenu, tedy Jas-39C/D, chlubit nemohla. Jde třeba o větší dolet a nosnost zbraní, a hlavně o výkonný radar typu AESA.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

I na Ministerstvu obrany České republiky přitom přiznali, že mají letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II schopnosti, které české letectvo v současné době nevyužije. Neznamená to však, že by je v budoucnu využívat nepotřebovalo – naopak s nimi v dlouhodobých plánech počítá. Příkladem může být využití rozsáhlého senzorového vybavení F-35, což z něj činí i unikátní průzkumný letoun, který dokáže sbíraná data okamžitě sdílet s jinými armádními složkami. Vedle toho by se stal schopnou součástí protivzdušné obrany.

Cena za pořízení a provoz F-35A a Jas-39E/F

Hlavní otázky se točí kolem ceny letounů. Problém je, že konečná čísla nejsou veřejná, a o ceně F-35 stále probíhají jednání. Známý je pouze strop stanovený americkým Kongresem, a ten je maximální, nikoliv konečný. Kolik by naopak stály letouny Jas-39E/F, jasné není. Ministerstvo obrany přitom tvrdí, že švédská firma požaduje za jeden kus dokonce více, než na kolik má vyjít jedna F-35A, a není prý pravda, že by tedy byla švédská letadla levnější.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Jinak je tomu ale s ročními provoznímu náklady. Zde propočty údajně vychází tak, že náklady na jeden F-35A budou asi o čtvrtinu vyšší než jsou za Jas-39C/D, a kolik by byly za novější verzi Gripenu, ministerstvo údajně neví. Materiály společnosti Saab však tvrdí, že jsou o něco vyšší než u staré verze. Druhou stranou celé úvahy je pak skutečnost, jak dlouho by mohly dané letouny v letectvu sloužit, než by si Česko muselo pořídit nové.

Ministerstvo kupříkladu obrany tvrdí, že starší Jas-39C/D už budou velmi rychle zastarávat, a 12 nových Jas-39E/F by nebyl pro letectvo dostatečný počet, takže by stejně bylo potřeba brzy koupit letouny další. Navíc začnou ve 30. letech 21. století přicházet na trh letouny 6. generace, a letadla generace 4. jako jsou Gripeny budou zastarávat velmi rychle. Naopak letouny generace 5., tedy třeba F-35A, budou stále schopné, a vzhledem k jejich počtu a rozšíření v zemích NATO pro ně určitě budou existovat modernizace.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výsledku by pak měla být celková cena za pořízení i veškeré náklady spojené s provozem F-35 asi o 1/4 vyšší než v případě Jas-39E/F. A o i díky tomu, že se údajně podařilo srazit cenu za jednu letovou hodinu amerického letounu na asi 25 000 dolarů, což je asi 573 000 Kč. Nějaké hlubší zhodnocení však není možné, protože není známa cenová nabídka ani jedné strany, a názory se velmi rozchází i v odborných kruzích. Jedno je ale jisté – nákup letounů je třeba vnímat s dlouhodobým výhledem a nesoustředit se pouze na současnost.

Univerzálnost F-35 uzemní stroje L-159

Ačkoliv jsou letouny Gripen Jas-39 stejně tak víceúčelové jako Lockheed Martin F-35, obecně platí, že schopnosti amerického stroje 5. generace ty švédské převyšují. Jsou totiž stealth, což Gripen být nemůže, mají lepší senzory i sdílení dat, a také na ně lze zavěsit mnohem širší spektrum zbraní. Vzhledem k jejich rozšířenosti půjdou navíc použít i takové, které jsou aktuálně ve vývoji, což ale o Gripenech říci nelze. Ministerstvo obrany ČR také tvrdí, že díky univerzálnosti F-35 bude možné v budoucnu ukončit provoz letounů Aero L-159 Alca.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

F-35 Lightning II se stávají ve většině zemí NATO standardem, což by českému letectvu umožnilo snazší spolupráci se spojenci. Naopak letouny Jas-39E/F má jen švédské letectvo a pořizuje si je Brazílie (starší má třeba JAR a Maďarsko). A jelikož není jasné, jestli budou i další zájemci, nelze vzhledem k jejich omezenému počtu počítat s nějakou rozsáhlou modernizací. Českému letectvu by nyní samozřejmě stačily, otázkou ale je, na jak dlouhou dobu.

Článek F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.