Co dělá Block 72 nejpokročilejší verzí F-16

Označení „nejpokročilejší“ není marketingová fráze. Lockheed Martin jej pro Block 72 používá oficiálně a technická výbava to potvrzuje. Srdcem letounu je radar APG-83 AESA (Scalable Agile Beam Radar), aktivní elektronicky řízená anténa schopná současně sledovat vzdušné cíle, mapovat terén a poskytovat naváděcí data pro přesné munice, vše bez mechanického natáčení antény. Oproti staršímu pulzně-dopplerovskému radaru APG-68, který nesly marocké Block 52+, je to generační skok.

K tomu přidejte:

• Motor Pratt & Whitney F100-PW-229 EEP – tah přibližně 129 kN v přídavném spalování, vylepšený elektronický řídící systém motoru.
• Datalink Link-16 (MIDS-JTRS) – zabezpečená síťová komunikace v reálném čase s ostatními letouny, pozemními stanicemi i námořními jednotkami.
• JHMCS (Joint Helmet Mounted Cueing System) – přilbový zaměřovač, který pilotovi umožňuje přenášet naváděcí data pouhým pohledem hlavy.
• Zaměřovací kontejner Sniper – infračervený a televizní senzor s laserovým dálkoměrem a označovačem cílů, dosah identifikace pozemních cílů desítky kilometrů.
• Nové mission computery a iPDG displeje – výrazně vyšší výpočetní výkon a přehlednost kokpitu.
• Systém elektronického boje AIDEWS a ALQ-213 – aktivní i pasivní ochrana proti radarově naváděným střelám.

Součástí kontraktu v hodnotě 3,787 miliardy dolarů (přibližně 90 miliard Kč) nejsou jen „holé draky“. Maroko dostává i 40 kusů střel vzduch-vzduch AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem přes 100 km, 60 malých průnikových bomb GBU-39/B SDB I, 6 průzkumných systémů DB-110 a 30 kanonů M61A1 Vulcan ráže 20 mm s kadencí 6 000 ran za minutu. Jde o kompletní bojový ekosystém, ne o nákup jednotlivých kusů techniky.

Proč Maroko čekalo sedm a půl roku

Schválení americké agentury DSCA přišlo 25. března 2019. Jenže v tu dobu nová výrobní linka F-16 Block 70/72 v jihokarolínském Greenville teprve vznikala. Americké letectvo ji oficiálně otevřelo až v květnu 2021 a rovnou na ni navázalo kontrakt pro 128 strojů určených několika zahraničním zákazníkům, Slovensku, Bulharsku, Tchaj-wanu i Maroku.

Pak přišel covid. Lockheed Martin v listopadu 2021 veřejně přiznal přibližně roční skluz způsobený problémy u dodavatele klíčové podsestavy. Pandemie rozvrátila globální dodavatelské řetězce a výroba sofistikovaného bojového letounu, který vyžaduje tisíce specializovaných komponentů od stovek subdodavatelů, na to doplatila obzvlášť tvrdě.

Maroko nebylo jediné, kdo čekal. Slovensko převzalo první dva F-16 Block 70 22. července 2024 a k dubnu 2025 mělo potvrzených pět ze čtrnácti objednaných kusů. Bulharsko bylo na tom podobně. A ještě tři dny před marockým prvním letem, 3. října 2026, agentura AP psala o průtazích tchajwanských F-16V způsobených právě výrobními a dodavatelskými problémy. Sedm let čekání tedy nebylo marockým specifikem, ale důsledkem systémového přetížení jediné světové linky na nové F-16.

Flotila, ne jednotlivý letoun, v tom je skutečná síla

Kdyby Maroko kupovalo jen 25 nových strojů a zbytek letectva nechalo na starším standardu, šlo by o důležitý, ale omezený krok. Královské marocké letectvo ale současně modernizuje všech 23 stávajících F-16 Block 52+ na standard F-16V. Ty dostanou stejný radar APG-83, stejný Link-16, stejné mission computery, JHMCS II, Sniper, nové displeje i systémy elektronického boje.

Výsledkem bude flotila 48 letounů se společným senzorově-datovým jádrem. Proč je to tak důležité?

Standardizace znamená, že každý pilot může přesednout do libovolného stroje bez přeškolování na jiný typ avioniky. Technici udržují jednu sadu systémů místo dvou. Logistika se zjednodušuje: jeden typ náhradních dílů, jeden typ munice, jeden typ výcvikových programů. A v boji všech 48 letounů komunikuje přes Link-16 jako jeden organismus, sdílí radarový obraz, identifikuje cíle a rozděluje úkoly v reálném čase.

Právě tohle je princip, který odlišuje moderní západní letectva od těch, která provozují pestrou směs typů sovětské a západní provenience. Maroko přechází od smíšené flotily ke standardizované architektuře, která se lépe modernizuje, zásobuje i propojuje s americkými a spojeneckými silami. Připomeňme, že Maroko je „major Non-NATO ally“, klíčový bezpečnostní partner USA mimo Severoatlantickou alianci, a jeho F-16 už v minulosti létaly koaliční operace proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku.

Jak Block 72 mění regionální rovnováhu

Severní Afrika není bezpečnostní vakuum. Alžírsko provozuje ruské Su-30MKA a objednalo Su-35, těžké dvoumotorové stíhačky s maximální rychlostí Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h), nosností až 8 tun výzbroje a radarem deklarovaným na dosah 350 km proti cíli se standardním odrazným průřezem. Na papíře je Su-35 robustnější stroj s delším doletem a větší zásobou paliva.

Jenže moderní vzdušný boj se nerozhoduje jen v parametrech jednotlivého letounu. Rozhoduje síť. Marocká Block 72 s radarem APG-83, datalinkem Link-16, přilbovým zaměřovačem JHMCS a moderním elektronickým bojem vytváří situační povědomí, které pilotovi umožňuje střílet první a z větší vzdálenosti, a to je v éře střel BVR (beyond visual range) jako AIM-120C-7 AMRAAM často rozhodující výhoda.

Srovnání s čínskou J-10C, dalším jednomotorovým lehkým víceúčelovým letounem s bojovým dosahem kolem 550 km a integrací střel PL-15 a PL-10, ukazuje podobnou dynamiku: Block 72 nemusí vyhrávat v hrubé kinematice, ale v kvalitě senzorů, datové fúzi a interoperabilitě se západními spojenci.

Podle nás nejsilnější efekt marockého programu neleží v hypotetickém souboji „kus na kus“. Leží v tom, že Maroko buduje letectvo, které dokáže operovat jako součást širší koalice, udržovat si vysokou bojovou hodnotu dlouhodobě a odstrašovat potenciální protivníky vědomím, že proti nim stojí síťově propojená, senzorově vyspělá a logisticky udržitelná síla.

Za hranice letiště: průmyslová suverenita

Maroko nemyslí jen na nákup. V Benslimane buduje ve spolupráci s Lockheed Martin servisní centrum Maintenance Aéro Maroc, hangár o rozloze přes 8 000 m², který začíná údržbou transportních C-130 a má se rozšířit i na F-16. Ambicí je vytvořit regionální centrum pro údržbu, opravy a generální revize (MRO), které sníží závislost na amerických servisních kapacitách a zkrátí dobu, po kterou je letoun mimo službu.

Strategicky to dává smysl. Letoun, který čeká měsíce na opravu v zámoří, je stejně nepoužitelný jako letoun, který nemáte. Lokální MRO znamená rychlejší obrat, nižší náklady a postupné budování domácí technické expertízy, která má přesah i do civilního leteckého průmyslu.

Zajímavý je i kontext pro Evropu. Slovensko, které provozuje stejnou rodinu F-16 Block 70, sleduje marocký program pozorně; obě země sdílejí výrobní linku v Greenville a zkušenosti s jejími kapacitními limity. Fakt, že Lockheed Martin odbavuje další zákazníky, je pozitivní signál pro celý backlog, ale zárukou rychlých dodávek pro všechny není.

Marocký první let Block 72 tak není jen milník jednoho severoafrického státu. Je to důkaz, že padesát let stará platforma F-16, nyní ve své nejpokročilejší podobě, zůstává páteří taktického letectva desítek zemí světa. A Maroko vsadilo na to, že síla neleží v jednom špičkovém kusu, ale v celé flotile, která mluví stejným jazykem.

Článek Nejpokročilejší F-16 Block 72 poprvé vzlétla, Maroko na ni čekalo 7 let. Ale vyplatilo se, zcela mění síly v regionu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skrývá za čísly „200 versus 100″

Číslo dvě stě F-16 je mediální zkratka. Ve skutečnosti jde o dvě odlišné vrstvy. První tvoří původní tchajwanské F-16A/B Block 20, které prošly rozsáhlou modernizací v programu Phoenix Rising mezi lety 2012 a 2023 na standard F-16V. Podle oficiálního profilu ROCAF získaly tyto stroje radar s aktivním elektronickým řízením paprsku APG-83 SABR, schopnost boje mimo vizuální dohled a prvky snižující zjistitelnost.

Druhou vrstvou je novovýroba, 66 kusů F-16C/D Block 70, které Spojené státy schválily k prodeji v srpnu 2019 za odhadovaných 8 miliard dolarů, tedy přibližně 192 miliard korun. Oproti modernizovaným strojům přidávají Block 70 silnější motor General Electric F110-GE-129 s tahem přes 131 kN v přídavném spalování, konformní přídavné nádrže (CFT) uvolňující závěsníky pro výzbroj, konstrukční životnost draku 12 000 letových hodin a pokročilejší systémy elektronického boje.

Naproti tomu „sto F-35″ v žádném veřejně dostupném americkém ani tchajwanském dokumentu jako schválený program nefiguruje. Jde o modelový protiklad, analytickou pomůcku pro debatu o tom, zda menší stealth flotila převáží nad větší silou generace 4,5.

Proč analytici sází na kvantitu

Argumenty pro početní převahu F-16V se opírají o několik konkrétních pilířů:

• Čas. Modernizované F-16V už létají, první Block 70 dorazily na Čchi-čchang v říjnu 2026. Tchajwanské ministerstvo obrany potvrdilo první akceptační let již v březnu 2026. Případný program F-35 by znamenal roky čekání na schválení, výrobu, výcvik pilotů i pozemního personálu a vybudování zcela nové údržbové infrastruktury.
• Logistická kompatibilita. Tchajwanské letectvo provozuje F-16 přes dvě desetiletí. Hangáry, muniční sklady, náhradní díly, simulátory i zkušenosti mechaniků, to vše je nastavené na platformu F-16. Přechod na F-35 by vyžadoval logistický skok srovnatelný s budováním zcela nové letecké složky.
• Provozní dostupnost. Audit amerického Úřadu vládní odpovědnosti (GAO) z června 2026 ukázal, že u F-35 dlouhodobě klesá podíl plně bojeschopných strojů a rostou náklady na údržbu. Pro ostrov, který potřebuje držet permanentní hlídky nad Tchajwanským průlivem, je klíčové, kolik letounů může být ve vzduchu současně, a dvě stě strojů s vysokou dostupností generuje víc vzletů než sto strojů s nižší.
• Přežitelnost počtem. V případě čínského prvního úderu balistickými raketami na tchajwanské základny přežije víc letounů ten, kdo jich má víc a může je rozptýlit. Právě proto nové Block 70 míří na východní základnu Tchaj-tung/Čchi-čchang, krytou centrálním pohořím ostrova před přímým ostřelováním z pevniny.

Kde F-16V na F-35 nestačí

Říct, že dvě stě F-16 je „lepších“ než sto F-35, platí jen v konkrétním typu konfliktu, v obraně vlastního vzdušného prostoru, v opotřebovací válce a v tempu generování vzletů. V jiných scénářích je obraz odlišný.

Lockheed Martin F-35A Lightning II je koncepčně jiný stroj. Jeho stealth konstrukce dramaticky snižuje radarový odraz, senzorová fúze spojuje data z radaru, infračervených čidel, elektronického boje a datalinkových zdrojů do jediného obrazu situace a pilot vidí bojiště způsobem, který F-16V nedokáže nabídnout. Proti čínským stíhačkám páté generace Čcheng-tu J-20, vybaveným vlastním stealth profilem a moderními radary, by F-16V nemohly bojovat jako symetrický protějšek. Musely by fungovat jako součást širší sítě, s podporou pozemní protivzdušné obrany, námořních senzorů a střel dlouhého dosahu.

Právě výzbroj s dlouhým dosahem je pro F-16V klíčová. Bez stealth vlastností musí tchajwanský pilot vypustit účinnou zbraň dřív a z větší vzdálenosti, než ho protivník detekuje. Konformní nádrže Block 70 uvolňují závěsníky právě proto, aby stroj nesl víc raket při zachování dostatečného doletu. Ale ani nejlepší raketa nenahradí schopnost přiblížit se k cíli nepozorovaně.

Tchajwanské dilema v evropském zrcadle

Stejný spor mezi stealth kvalitou a modernizovanou masou řeší i evropské letectvo. Česká republika si zvolila opačnou cestu než Tchaj-wan: v roce 2023 americká agentura DSCA notifikovala Kongresu možný prodej 24 kusů F-35A pro české vzdušné síly. Slovensko naopak v červenci 2024 převzalo první F-16 Block 70, tedy tentýž typ, jaký nyní přebírá Tchaj-wan. Řecko modernizuje starší F-16 na standard Viper. Evropský vzdušný prostor tak bude dlouhodobě fungovat jako mix páté generace a modernizovaných strojů generace 4,5, a právě tato kombinace může být nakonec nejpraktičtější odpovědí i pro Tchaj-wan.

Není „lepší letoun“, je „lepší volba“

Program Block 70 byl podle tchajwanského ministerstva obrany specificky doladěn pro potřeby ostrova včetně kompatibility systémů, kabeláže a softwaru. Nejde tedy o sériový stroj z katalogu, ale o konfiguraci šitou na míru. A právě v tom spočívá jádro celé debaty: pro Tchaj-wan není „lepší letoun“ automaticky „lepší volba“, pokud se do výpočtu započítá čas dodání, údržba, počet dostupných trupů a schopnost udržet letectvo ve vzduchu po první vlně úderů.

Dvě stě F-16V na tchajwanských letištích dnes představuje bojovou sílu, která existuje. Sto F-35A v tchajwanských barvách je zatím jen myšlenkový experiment, lákavý, technologicky nadřazený, ale bez veřejně potvrzeného kontraktu, bez infrastruktury a bez pilotů. Na ostrově vzdáleném 130 kilometrů od čínské pevniny rozhoduje to, co létá teď.

Článek Tchaj-wan řeší dilema: 200 modernizovaných F-16 místo 100 stealth F-35 má být lepších. Analytici sází na kvantitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou F-16 Block 70 a proč na nich Tchaj-wanu tolik záleží

Označení Block 70 neznamená kosmetickou úpravu starého draku. Jde o novovýrobu, kompletně nové letouny postavené od nýtku na výrobní lince Lockheed Martin v jihokarolínském Greenville. Americká agentura DSCA schválila v srpnu 2019 prodej 66 kusů F-16C/D Block 70 Tchaj-wanu za odhadovaných 8 miliard dolarů, tedy zhruba 192 miliard korun. Balík nezahrnoval jen trupy. Součástí kontraktu bylo i 75 radarů APG-83 AESA, 75 datových terminálů Link 16, 75 motorů General Electric F110-GE-129 včetně rezerv a rozsáhlá sada výzbroje.

Oproti starším variantám F-16 nabízí Block 70 zásadní posun:

• Radar APG-83 AESA: aktivní elektronicky řízená anténa, která dává letounu některé senzorové schopnosti srovnatelné se stroji páté generace.
• Konformní palivové nádrže (CFT): zvyšují dolet bez ztráty závěsníků pro výzbroj.
• Digitální kokpit: nové displeje a avionika kompatibilní s moderními zbraňovými systémy.
• Auto GCAS: automatický systém zabránění nárazu do terénu, který už zachránil desítky životů pilotů po celém světě.
• Životnost draku 12 000 letových hodin: výrazně víc než u starších bloků.

Tchajwanské letectvo si Block 70 nevybralo náhodou. Podle oficiálního zdůvodnění z roku 2019 šlo o typ, na který lze nejrychleji přecvičit stávající personál, který nejlépe zapadá do existující logistiky a údržby a který nabízí nejkratší cestu k okamžité bojové hodnotě. Tchaj-wan totiž už provozuje rozsáhlou flotilu starších F-16 modernizovaných na standard F-16V, takže nové Block 70 rozšiřují fungující ekosystém, nejdou do prázdna.

Přelet přes Pacifik: tisíce kilometrů nad otevřeným oceánem

Dostat jednomotorový stíhací letoun z Texasu na Tchaj-wan není jako přehodit balík přes plot. Historický profil přeletu tchajwanských F-16 zahrnuje tři hlavní úseky: z Fort Worth na Havaj (přibližně 6 090 km), z Havaje na Guam (dalších zhruba 6 100 km) a z Guamu na Tchaj-wan (asi 2 800 km). Při dřívějším přeletu starších F-16 Block 20 bylo na celé trase potřeba devatenáct tankování ve vzduchu. I s konformními nádržemi Block 70 zůstává letoun závislý na tankerech, příznivém počasí, pozemním servisu a fyzické výdrži pilotů.

Právě proto je každé přerušení na trase víc než běžná provozní komplikace. Liberty Times zmínily nepříznivé počasí v předchozích dvou týdnech a blíže nespecifikované „technické problémy“, které bylo třeba vyřešit. Oficiální potvrzení příčiny ale nepřišlo, ani od tchajwanského ministerstva obrany, ani od americké strany, ani od Lockheed Martin. A právě toto mlčení dělá z jinak možná rutinní záležitosti strategicky citlivou zprávu.

Roky zpoždění, které incidentu dodávají váhu

Kdyby šlo o izolovanou epizodu v jinak hladce běžícím programu, pozornost by rychle opadla. Jenže příběh tchajwanských Block 70 je příběhem opakovaných prodlev.

Už v květnu 2023 tchajwanské ministerstvo obrany přiznalo, že původně plánované dodání ve třetím čtvrtletí 2024 se posouvá kvůli vývoji a ladění softwaru na prototypech. V listopadu 2025 agentura Reuters shrnula další příčiny: přesun výrobní linky z texaského Fort Worth do Greenville a narušení dodavatelského řetězce posunuly plné dodání všech 66 kusů za konec roku 2026. Ještě v březnu 2026 ministerstvo obrany uvádělo, že přesný harmonogram je kvůli probíhajícímu testování a kalibraci obtížné určit, přestože už bylo 59 kusů v montáži nebo v různých fázích úprav.

Tchaj-wan přitom nečeká pasivně. V létě 2026 ministr obrany informoval o posílení smluvních ustanovení o odpovědnosti za porušení termínů a o pravidlech pro jejich prodlužování. Analýza tchajwanského parlamentu (Legislative Yuan) navíc odhalila, že platby z vojenského nákupního účtu jsou vázané na postup projektu a že Tchaj-pej kvůli americkému skluzu už část plateb pozastavil. Konkrétní text sankčních klauzulí veřejně dostupný není, ale vyjednávací páky existují.

Celkový objem nevyřízených amerických vojenských dodávek pro Tchaj-wan přitom dosahoval podle analýzy Taiwan Security Monitor z podzimu 2025 hodnoty 21,54 miliardy dolarů, tedy přes půl bilionu korun. Autoři sami upozorňují na metodickou výhradu kvůli částečným dodávkám, ale i s touto korekcí jde o číslo, které vypovídá o systémovém problému, ne o ojedinělém zádrhelu.

Block 70 proti čínské hrozbě: co dokáže a co ne

Tchaj-wan nepořizuje nové stíhací letouny pro přehlídky. Čínské letectvo provozuje stroj páté generace se sníženou odrazivostí J-20 a vyvíjí další pokročilé platformy. Analytický materiál z prostředí tchajwanského ministerstva obrany odhaduje, že radar APG-83 sice dává F-16 Block 70 některé senzorové schopnosti srovnatelné s pátou generací, ale v přímém duelu s kombinací J-20 a čínské střely PL-15 s dlouhým dosahem by měl kratší dosah senzoru i střel AIM-120C7.

Výhoda Block 70 proto neleží v individuálním souboji, ale v síťovém boji, tedy v propojení s pozemními radary, letouny včasné výstrahy E-2K Hawkeye a dalšími prvky tchajwanské obrany. Právě tady se projevuje logika celého kontraktu: nejde o to postavit jeden super-letoun proti čínskému stroji se sníženou odrazivostí, ale o to vybudovat hustou, propojenou síť, ve které i modernizovaný stroj čtvrté generace dokáže efektivně přispět.

Pro srovnání: F-16 Block 70 je dnes technologická špička mezi moderními letouny čtvrté generace. Stojí výš než ruský Su-30SM2 v oblasti avioniky a síťových schopností, byť ruský stroj nabízí větší dolet a nosnost. Proti čínským J-10C, které jsou přibližným protějškem v kategorii lehkých jednomotorových víceúčelových letounů, má Block 70 výhodu v radaru AESA a v integraci se západními zbraňovými systémy.

Proč na celé epizodě záleží víc, než se zdá

Incident na Hickamu není jen technická kuriozita pro letecké nadšence. Je to viditelný symbol širšího problému: Tchaj-wan má stíhací letouny formálně objednané a zaplacené už roky, ale jejich reálné doručení se zadrhává i ve chvíli, kdy se první kusy konečně fyzicky vydaly na cestu. Pro čínské plánovače je každý měsíc zpoždění signálem, že okno zranitelnosti Tchaj-wanu zůstává otevřené déle, než Washington sliboval. A pro spojence USA v celém Indo-Pacifiku, i pro členy NATO včetně České republiky, je to nepříjemná připomínka, že schválení prodeje a skutečné doručení bojové schopnosti jsou dvě velmi odlišné věci.

Dva nové F-16 Block 70 stály na začátku září 2026 na havajském slunci místo toho, aby hlídkovaly nad Tchajwanským průlivem. Kdy přesně vzlétnou znovu a doletí do cíle, veřejně potvrzeno nebylo. Tchaj-wan čeká dál.

Článek Nové F-16 Block 70 vyrazily poprvé přes Pacifik na Tchaj-wan. Záhadně se otočily zpět na Havaj a nikdo neví proč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Ťia-šan a proč vznikla právě tam

Stavba hlavního podzemního komplexu probíhala v letech 1985 až 1993 a podle veřejných odhadů stála přes 27 miliard tchajwanských dolarů, v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Kapacita se v otevřených zdrojích pohybuje mezi 200 a 250 letadly, což z Ťia-šanu dělá největší známý podzemní letecký úkryt na ostrově. Přesná hloubka uložení zůstává utajená.

Poloha není náhodná. Východní pobřeží chrání Centrální horský hřeben, který funguje jako přírodní štít proti balistickým a řízeným střelám odpalovaným z čínského pobřeží. Rakety musí překonat hory, a tím se prodlužuje varovný čas i komplikuje plánování úderů. Při loňském cvičení Chan Kuang 2024 tchajwanské letectvo reálně nacvičovalo přesun strojů ze západních základen právě do Ťia-šanu a menšího podzemního komplexu Č‘-chang v Tchaj-tungu; logika „zachránit, co jde, než dopadnou první střely“ už není teorie, ale procvičený scénář.

120 letounů: jedno číslo, dvě základny

Číslo 110 až 120 F-16 na východním pobřeží nevzniklo tak, že by je někdo napočítal v jedné podzemní hale. Skládá se ze dvou vrstev:

• Starší F-16V Block 20 – zhruba 50 až 60 strojů aktuálně dislokovaných v Chua-lienu.
• Nové F-16C/D Block 70 – 66 kusů objednaných v USA v roce 2019, které mají posílit východní pobřeží přes Chua-lien a Tchaj-tung.

Tchajwanské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že přelet prvních Block 70 na ostrov má začít ještě letos. O deset dní později ale doplnilo, že 59 z 66 strojů je sice na výrobní lince v různých fázích montáže, přesný harmonogram však zůstává pohyblivý. Kompletní dodávku proto nelze poctivě slíbit k žádnému konkrétnímu datu.

Právě rostoucí počet strojů na východě vyvolal potřebu rozšířit ochrannou infrastrukturu. Stávající kryty v Ťia-šanu na tolik letadel nestačí.

Nové kryty a modernizace za miliardy

Tchaj-wan proto spouští dva paralelní projekty s horizontem 2027 až 2031. První zahrnuje výstavbu 26 nových vysoce odolných nadzemních krytů v Chua-lienu a Tchaj-tungu za 6,88 miliardy tchajwanských dolarů, zhruba pět miliard korun. Nejde o další „jeskyni v hoře“, ale o zodolněné individuální přístřešky rozmístěné na povrchu, které mají rozptýlit flotilu a ztížit její zasažení jedním úderem.

Druhý projekt míří dovnitř samotného Ťia-šanu. Za dalších 3,57 miliardy tchajwanských dolarů se má modernizovat deset klíčových systémů komplexu: ventilace, bezpečnostní vrata, požární ochrana, zásobování vodou, elektřinou a (což je nový prvek) odolnost vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám i elektromagnetickému pulsu. Po více než třiceti letech provozu stárnou právě ty části základny, které rozhodují o tom, zda letadla mohou z hory vůbec vyjet a vzlétnout.

Proč hora není nezranitelná

V otevřených zdrojích není doložen čínský konvenční ekvivalent americké průbojné pumy o hmotnosti přes 13 600 kg (30 000 liber) GBU-57 MOP, jediné zbraně na světě přímo navržené k ničení velmi hluboko uložených a extrémně tvrdých cílů. Americké analýzy navíc zdůrazňují, že útok na takové objekty vyžaduje kombinaci velmi velkých penetračních zbraní a stealth bombardérů. To je schopnost, kterou Čína veřejně nedemonstrovala.

Jenže hora nemusí být proražena, aby přestala fungovat. Čínská armáda může cílit na vjezdy do tunelů, na ranvej, na pojezdové napojení, na ventilační šachty, na přívod elektřiny a vody. Tchajwanský odborný text publikovaný přes ministerstvo obrany výslovně zmiňuje hrozbu čínské letadlové skupiny operující východně od ostrova: torpédoborce třídy 052D s řízenými střelami CJ-10 a palubní stíhačky J-15 s přesně naváděnou municí. Hora ochrání trup letadla. Neochrání ranvej, po které musí vzlétnout.

Co to mění, a co ne

Podle studie Hudson Institute sama Čína od počátku minulé dekády více než zdvojnásobila počet svých zodolněných leteckých krytů, z přibližně 370 na více než 800, s celkovým počtem přesahujícím tři tisíce. Peking tedy považuje pasivní ochranu letectva za klíčovou součást přípravy na vysoce intenzivní konflikt. Tchaj-wan dělá totéž, jen v menším měřítku a s existenčně vyšší motivací.

Projekt neřeší základní asymetrii sil. Čína má mnohonásobně víc raket, letadel i lodí. Co projekt mění, je cena prvního úderu. Každá stíhačka, která přežije úvodní salvu a dokáže vzlétnout, komplikuje čínské plánování invaze: nutí alokovat víc střel, víc průletů, víc času. A čas je v tchajwanském obranném myšlení to nejcennější; každý den, o který se invaze zpozdí, přibližuje možnost mezinárodní reakce.

Tchaj-wan drží přes 90 % světové výroby nejpokročilejších čipů a přes 60 % globálních tržeb smluvní výroby polovodičů. Český autoprůmysl tvoří přes 9 % HDP a čtvrtinu exportu a je na těchto čipech závislý. Případný konflikt by se u nás neprojevil nejdřív přes tankové titulky, ale přes šok v dodavatelských řetězcích.

Hora nad Chua-lienem není neprůstřelná. Je ale dost tvrdá na to, aby Peking musel počítat s tím, že po první salvě budou z tunelů vyjíždět stíhačky.

Článek Čína nemá zbraně, aby je zničila. Tchaj-wan schovává 120 letounů F-16 hluboko do obří podzemní základny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Block 70 přináší

Označení F-16C/D Block 70 představuje špičku toho, co platforma F-16 po padesáti letech vývoje umí nabídnout. Srdcem upgradu je radar AN/APG-83 SABR od Northrop Grumman, aktivní elektronicky řízená anténa (AESA), která nahrazuje starší mechanicky natáčený APG-68. Rozdíl je zásadní: delší dosah záchytu a navedení, vyšší přesnost identifikace, režim syntetické apertury pro detailní mapování terénu a plnohodnotné situační povědomí vzduch-vzduch i vzduch-země. Podle výrobce přitom APG-83 sdílí část technologické příbuznosti s radary letounů F-22 a F-35.

K radaru se přidává moderní digitální kokpit, navigační systém LN-260 INS/GPS, datový link Link-16, automatický systém vyhýbání se terénu Auto GCAS a vlečné klamné cíle ALE-50. Konstrukční životnost draku dosahuje 12 000 letových hodin, při průměrném ročním náletu kolem 200 hodin to teoreticky znamená šedesát let provozu. Pro srovnání: požadavek programu F-35 činí podle BAE Systems 8 000 hodin, tedy o třetinu méně.

Tchajwanský balík za přibližně 195 miliard korun zahrnuje šedesát šest letounů, sedmdesát pět radarů APG-83, motory General Electric F110, kanony M61A1 Vulcan ráže 20 mm a řadu dalších komponent. Ke konci března 2026 bylo podle tchajwanského ministerstva obrany padesát devět strojů v montáži nebo úpravách na výrobní lince. Program se nezastavil, zpomalilo ho tempo testů a kalibrace konfigurace specificky laděné pro Tchaj-wan.

Proč ne F-35

Tchaj-wan je podle Mezinárodního měnového fondu vyspělou ekonomikou a podle Světové banky ekonomikou s vysokými příjmy. Vyrábí nejpokročilejší čipy na světě, provozuje moderní letectvo a má rozpočet na špičkovou techniku. Přesto mezi dvanácti zahraničními zákazníky programu F-35, od Japonska přes Polsko po Řecko, nefiguruje. Žádná jiná technologicky a ekonomicky srovnatelná země v tomto seznamu nechybí.

Důvod není trest. Na kongresovém slyšení amerického výboru pro zahraniční záležitosti zazněly v roce 2017 tři konkrétní argumenty. Za prvé: ochrana technologií. Letoun F-35 není jen víceúčelový bojový letoun, ale citlivý stealth-softwarově-senzorový ekosystém, jehož kompromitace by ohrozila celou síť spojenců. Za druhé: obavy z informační bezpečnosti. Svědci přímo zmínili riziko infiltrace tchajwanské obranné struktury ze strany Číny. Za třetí: otázka, zda je pro Tchaj-wan vůbec správné sázet na platformu, která potřebuje nepoškozené ranveje a zázemí.

Poslední bod je klíčový. Výroční zpráva Pentagonu o vojenském rozvoji Číny za rok 2025 konstatuje, že čínské raketové síly jsou připraveny zasahovat tchajwanské základny, radary a velitelské uzly. Letouny J-20 páté generace a modernizované J-16 vytvářejí kolem ostrova rostoucí tlak. V takovém scénáři by drahý F-35 zaparkovaný na zranitelné ranveji mohl být zničen dřív, než vůbec vzlétne. Washington proto Tchaj-wan tlačí i k rozptýlitelným a asymetrickým prostředkům, mobilním protilodním střelám, minám a dronům, které přežijí první salvu.

Precedent navíc existuje i v rámci NATO. Turecko bylo v roce 2019 z programu F-35 vyřazeno kvůli nákupu ruského protiletadlového systému S-400. Důvod byl jiný, ale princip stejný: USA dokážou zablokovat přístup k F-35 i spojenci, pokud vyhodnotí bezpečnostní riziko jako systémové.

Dobrý stroj, ale jiná liga než stealth

Block 70 není letadlo druhé kategorie. Proti starším F-16A/B, které Tchaj-wan provozoval od 90. let, jde o generační skok. Starší flotila navíc prošla modernizací na standard Viper; Lockheed Martin potvrdil dokončení tohoto programu v prosinci 2023. Nové Block 70 tedy rozšiřují už „viperizované“ jádro letectva, nikoli prázdný hangár.

Jenže proti J-20 hraje Block 70 v jiné lize. Pátá generace znamená stealth, tedy minimální radarový odraz díky tvarování draku a speciálním nátěrům. Znamená interní zbraňové šachty, které nezvyšují odraznou plochu. Znamená plně integrovanou senzorovou fúzi, kde pilot vidí celé bojiště na jedné obrazovce. Block 70 nese zbraně převážně externě, jeho radarový odraz je řádově vyšší a v prostředí husté čínské protivzdušné obrany je výrazně zranitelnější.

Rozhodující parametr moderního vzdušného boje zní: kdo koho uvidí a zaměří první. Tam má F-35 výhodu, kterou Block 70 nedokáže plně nahradit, bez ohledu na to, jak dobrý je jeho radar.

Slovenský sourozenec a české souvislosti

Zajímavé je srovnání se Slovenskem, které rovněž objednalo F-16 Block 70. Základ je prakticky totožný: radar APG-83, Link-16, moderní avionika, životnost 12 000 hodin. Slovenský balík je ale výrazně menší (čtrnáct kusů oproti tchajwanským šedesáti šesti) a obsahuje explicitně vypsané střely AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem kolem 100 km, střely krátkého dosahu AIM-9X Sidewinder, přesně naváděné pumy JDAM a zaměřovací kontejnery Sniper. Tchajwanská konfigurace si vyžádala specifické úpravy a dodatečné testování, které přispělo ke zpoždění dodávek.

Mimochodem, právě zpoždění je pro Tchaj-wan bolestivé téma. Na podzim 2025 tchajwanský premiér veřejně hovořil o právních krocích a vymáhání kompenzací, ale u čistého vládního prodeje (FMS) standardní nárokový mechanismus jako u komerční smlouvy prakticky neexistuje. Celkový objem zpožděného amerického vojenského materiálu pro Tchaj-wan přesahoval podle legislativních podkladů 6 590 miliard tchajwanských dolarů, přibližně pět bilionů korun.

Okno špičkovosti se zavírá rychleji než životnost draku

Tchaj-wan si pořídil velmi dobrý stroj. Block 70 mu dá silnější radar, modernější avioniku, vyšší interoperabilitu s americkými silami a konstrukční životnost, která na papíře sahá za rok 2060. Ale papírová životnost a bojová relevance jsou dvě různé věci. Čína nepřestane modernizovat, a každý rok, kdy Peking přidá další J-20 a zdokonalí svou protivzdušnou obranu, se okno, v němž je Block 70 špičkou, zužuje.

Skutečným problémem Tchaj-wanu není, že dostal „horší letadlo“. Dostal jiný kompromis: víc letových hodin, nižší práh nasazení, menší politické riziko, výměnou za citelně slabší šanci přežít v nejtvrdším dni války. A právě proto ostrov zároveň buduje podzemní úkryty, rozptyluje techniku a investuje do mobilních raketových systémů. Protože i Washington ví, že samotný víceúčelový bojový letoun, byť sebelepší, nestačí, pokud ho protivník zničí ještě na zemi.

Článek Tchaj-wan dostal první F-16 Block 70 s AESA. Je jedinou vyspělou zemí, která nedostane F-35. Důvod je více než dobrý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 budou kompletní v roce 2027

Náš východní soused si v Americe objednal celkem 14 letounů F-16, z nichž 12 bude v jednomístné, a 2 ve dvoumístné verzi. FutureArmy uvádí, že výrobce Lockheed Martin má již všechny hotové, což je důvod k radosti, ale Slovensko je bude dostávat postupně. Kompletní letku všech letadel bude totiž mít na letištích až v roce 2027, protože část F-16 slouží pro výcvik pilotů a personálu ve Spojených státech amerických. Sžít se s novými stroji totiž není jednoduché a dostat celé letectvo do operační připravenosti ještě bude nějakou dobu trvat.

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

F-16 Blok 70/72 je nejmodernější verze letounu F-16, uvádí Wikipedia, ač se to nemusí zdát. Navenek totiž vypadá jako ta, která se dostala do výzbroje amerického letectva již v roce 1978, ale vnitřně je naprosto odlišná. Má totiž jinou avioniku i senzory a může používat různé typy vyspělých zbraní, stejně jako mnoho dalšího. V řadě ohledů má dokonce schopnosti letounu 5. generace, ale například postrádá schopnost stealth.

Vyspělý radar a dlouhá životnost

Lockheed Martin vyzdvihuje na nejnovějším typu F-16 například životnost 12 000 hodin, což letectvu umožní provozovat ho intenzivně a dlouho. Navíc je vybavený radarem typu AESA, jehož schopnosti jsou srovnatelné s radarem, jakým disponuje Lockheed Martin F-35 Lightning II. K němu má infračervený zaměřovač, což mu umožňuje zaměřit na určitou vzdálenost i letouny 5. generace, protože i ony produkují teplo vycházející z motoru.

Němci testují zbraň, proti níž nebudou mít nejlepší ruské tanky šanci. Ve vteřině zasáhne každý z nich i 10krát ze všech stran

Drak F-16 je potom stejný jako u starých verzí; je tedy 15,06 metrů dlouhý a rozpětí křídel činí 9,96 metrů, zatímco o pohon se stará jeden motor, s nímž vyvine rychlost až Mach 2,05 a vystoupá do výšky až 15 km. Z hlediska výzbroje unese na 11 závěsnících kromě kanonu ráže 20 mm také 7,7 tun. Jsou mezi ní radarem naváděné střely vzduch-vzduch, laserové naváděné nebo přesné klouzavé pumy, ale i střely s plochou dráhou letu.

Článek Slováci mohou jásat, všechny objednané F-16 už jsou vyrobené. Mají velmi dlouhou životnost a některé schopnosti 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím druhá F-16 z objednaných 16 kusů

Nejnovější bulharská F-16 má palubní číslo 313 a jedná se o druhý letoun této konfigurace, který letectvo obdrželo. Na letecké základně byl přivítán náčelníkem obrany admirálem Emilem Jeptimovem, velitelem letectva generálmajorem Nikolajem Rusevem, velitelem 3. letecké základny plukovníkem Metodijem Orlovem a tíž samotným personálem letecké základny.

Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35

F-16 Block 70 je podle Armádního Zpravodaje skvělá volba, pokud si letectvo nechce či nemůže dovolit vyspělejší letouny 5. generace F-35, které se stávají novým standardem NATO a kupuje je také AČR. Jejich předností je vyspělý radar AESA AN/APG-83 s odhadovaným dosahem až 135 km, uvádí DefenceTurkey, ale přesné hodnoty nejsou z bezpečnostních důvodů známy.

K dispozici je také dobrá manévrovatelnost a silná výzbroj, která stojí pro případ vzdušných soubojů na střele AIM-120 AMRAAM, která je radarem naváděná a její dosah záleží na verzi; třeba verze D může zasáhnout cíle až na 160 km. Na mnohem kratší vzdálenost pak může využít AIM-9 Sidewinder s dosahem až 35 km, upřesňuje americké letectvo.

Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje

Armádní Zpravodaj hodnotil kompletní výzbroj F-16 Block 70/72 v dubnu 2024, a pochopitelně je mnohem pestřejší. Na stejný typ letounů mimochodem vsadilo Slovensko, které nechtělo koupit Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ale zpět k Bulharsku – u prvního dodaného kusu se objevila krátce po dodání porucha, kvůli níž musel být po 14 dnech služby uzemněn.

Sice se tomu dalo předejít, kdyby mělo bulharské ministerstvo předplacený balíček nepřetržitých dodávek náhradních dílů, ale z důvodu co nejnižší ceny se rozhodlo, že ho nevyužije. Celkem se přitom země rozhodla ve dvou vlnách objednat 16 letounů F-16, informuje SofiaGlobe. Zatím to vypadá, že druhý dodaný kus nemá žádné technické potíže, ale Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo zjistit, zda nakonec přehodnotilo non-stop dodávku náhradních dílů.

Článek Zbídačené bulharské letectvo dostalo druhou F-16 v té nejlepší verzi. Tentokrát (zatím) nemá technické potíže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16V se může postavit téměř každému

Slovenské letectvo si objednalo celkem 14 kusů F-16V; redakce Armádního Zpravodaje u tamního ministerstva obrany ověřila, že po nedávném obdržení dvou nových nyní země disponuje pěti. Zbytek letounů by potom měla dostat do konce roku 2026. Slovensku to umožní zajistit ochranu svého vzdušného prostoru a účastnit se různých operací NATO. F-16 je v alianci stále velmi rozšířená a verze V je tou nejmodernější existující. Vyrovná se nebo překonává jakýkoliv letoun 4. nebo 4,5. generace, jako je třeba Suchoj Su-35S Flanker-E.

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

Portál F-16 uvádí, že je verze V vybavena mnoha špičkovými technologiemi, což z ní dělá skvělý víceúčelový bojový letoun. Jejich základem je moderní radar AESA AN/APG-83, který je svými schopnostmi srovnatelný s radarem na F-35. V kabině má pilot k dispozici moderní multifunční displej a letadlo dostalo také moderní počítač misí, infračervený vyhledávač IRST nebo modernizované motory s vylepšeným výkonem.

F-16V používá nejmodernější výzbroj

Při pohledu z venku vypadá F-16V jako ostatní verze F-16, protože drak zajišťující skvělou manévrovatelnost zůstal nezměněn. Poháněna je jedním motorem, s nímž dosahuje rychlosti až Mach 2,05, a pochopitelně může užívat nejmodernější typy západních zbraní. Jde třeba o nejnovější verze střel AIM-120 AMRAAM nebo IRIS-T, ale též o celou škálu pum včetně naváděných nebo klouzavých, jakými jsou JDAM. Pro údery na dlouhou vzdálenost může zase sloužit jako nosič řízených střel AGM-158 JASSM, uvádí Wikipedia.

F-16AM/BM byla pro letoun tak významná modernizace, že vrátila „staré křápy“ na vrchol, i když dnes už za moc nestojí

V současné době dostává slovenské letectvo špičkový letoun. Armádní Zpravodaj každopádně upozorňuje, že nedisponuje třeba schopností stealth, což může být nevýhoda oproti letounům 5. generace. Jejich počet ve světě roste, ale F-16V bude určitě ještě několik let více než dostačovat. Na druhou stranu již kolem roku 2035 by mohly být na obloze letouny generace šesté, jakým je třeba americký Boeing F-47. V tom okamžiku se Slovensko ocitne v situaci, kdy bude odkázáno na letoun jeden a půl až dvě generace za existující světovou špičkou.

Článek Skvělá volba Slováků: stíhačky F-16V jsou ty nejlepší, dokonce mají radar úrovně F-35. Směle se mohou utkat dokonce s ruskými Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Řekové chtějí F-35 ve verzi Block 4

Vidina Řecka je jednoduchá – chce 20 letounů F-35 a opci na dalších 20, uvádí ArmyRecognition. Americká administrativa již kývla, ale smlouva zatím není podepsána – řečtí představitelé dokonce tvrdí, že na podpis nijak nespěchají. Důvod je prostý, chtějí dostat nejnovější verzi Block 4, uvádí Yahoo. Podle všeho se původní jednání vedlo o verzi Block 3, tedy té, co je v současné době v provozu, a nikoliv o Block 4, standardu příštích let.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Výhodou letounů verze Block 4 bude mj. možnost užívání nových zbraní a vybavené by měly být i modernějším radarem AN/APG-85, uvádí Wikipedia. Jednou ze zbraní by měla být třeba střela vzduch-vzduch MBDA Meteor, což je dnes nejlepší střela dlouhého dosahu ve výzbroji západních zemí s největším doletem. Letouny verze Block 4 již měly být ve výrobě, ale Lockheed Martin má s jejich produkcí potíže kvůli chybějícím komponentům a softwaru.

Komplikované vztahy Řecka a Turecka

Zavedení F-35 do výzbroje řeckého letectva je vzhledem k napjatým vztahům země s dalším členem NATO, Tureckem, trochu kontroverzní. Amerika ho totiž vyřadila z programu F-35 poté, co si pořídilo ruský systém protivzdušné obrany S-400. Turecko místo toho alespoň usilovalo o letouny Lockheed Martin F-16 Block 70/72 Fighting Falcon, načež Američané nakonec schválili v jednom kroku prodej F-35 Řecku a F-16 Turecku, včetně modernizace starších modelů, uvádí NationalInterest. Snažili se tak nejspíše udržet jakousi rovnováhu.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Každopádně po dodání F-35 bude řecké letectvo proti tomu tureckému ve výhodě, letoun páté generace je prostě lepší i než nejmodernější F-16. Turecká letadla budou srovnatelná spíše s Řeckem provozovanými francouzskými Dassault Rafale. Na druhou stranu řecká výhoda nemusí trvat dlouho. Turecko vyvíjí vlastní letoun páté generace TAI TF-X Kaan jako náhradu za americké F-35. Prototyp se již vznesl do vzduchu.

Článek Dokonce i Řecko bude po dlouhých snahách privilegovaným uživatelem letounů F-35A 5. generace, pro Turecko je to jako drátem do oka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KAI FA-50 má 1/2 cenu a schopnosti F-16

Jihokorejci již svůj FA-50 do několika zemí udali – v Evropě je nejznámějším odběratelem Polsko, a nyní se snaží prodrat i do Thajska. TheAtlasNews uvádí, že mu tam mají být konkurencí švédský Saab JAS-39E/F Gripen a americký Lockheed Martim F-16 Block70/72 Fighting Falcon. Argumentem asijského výrobce má být hlavně fakt, že jejich letoun stojí 1/2 toho, co nejnovější verze F-16, přičemž se jí schopnostmi má údajně vyrovnat.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Jestli je to pravda, je velice složitá otázka, i když v rozhodování o tom, jaké letadlo si koupit, bude samozřejmě hrát roli i cena, a pro Thajsko i možné partnerství s Jižní Koreou, uvedl NationalInterest. V současné době ji totiž lze nejspíše označit za stále rostoucí regionální velmoc. Ačkoliv to nelze dohledat, je pravděpodobné, že se v případě jihokorejské nabídky jedná o letoun FA-50 Block 20, protože ten jediný může být vybaven moderním radarem typu AESA. Bez něj by totiž F-16 ani Gripenu konkurovat rozhodně nemohl.

KAI FA-50 vychází z cvičného letounu

Letoun FA-50 byl vyvinutý z nadzvukového cvičného KAI T-50 Golden Eagle, uvádí Airforce-Technology, a oproti bojovému plnokrevníkovi F-16 je například menší – na délku má 13,14 metrů, zatímco americký protějšek měří 15,06 metrů. Liší se ale také rychlostí – jihokorejský dosahuje Mach 1,5 a F-16 výrazně vyšší Mach 2,05, přičemž může její pilot s letadlem provádět obraty s přetížením 9g, kdežto s KAI FA-50 „jenom“ 8,3g.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Jihokorejský letoun může nést moderní zbraně často shodné s F-16, třeba střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder či AIM-120 AMRAAM, různé typy pum včetně naváděných klouzavých JDAM nebo KGGB, řízenou střelu Taurus KEPD 350K-2 a další, a má i rychlopalný kanon. Nosnost zbraní je ovšem 5,4 tun na 7 závěsnících, uvádí Wikipedia, kdežto u F-16 to je 7,7 tun na 11 závěsnících – úderná síla korejského letounu je tedy nižší. Bude tak hlavně záležet na tom, co thajské letectvo od svého nového letounu vlastně vyžaduje.

Článek Jihokorejský KAI FA-50 je údajně stejně dobrý jako F-16, a to stojí pouze 1/2 ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejnovější F-16 má objednávku i ze Slovenska

Záměr letounu F-16 Block 70/72 byl poprvé odhalen v roce 2012, ale hotový byl až na začátku roku 2023, uvádí Airforce-Technology. Jeho prvním uživatelem se stalo letectvo v Bahrajnu, kam výrobce první z 16 objednaných dodal v březnu 2023. Letouny jsou nebo budou používány také ve Spojených státech amerických, na Slovensku, v Bulharsku a v dalších zemí, případně budou na tuto verzi modernizované starší typy letadel.

Slovensko vsadilo jako jedno z mála na F-16 a chybu neudělalo – alespoň na dalších 15 let. Poté by ale mělo zvážit náhradu

Objevily se také snímky letounu F-16 Block 70 s plnou výzbrojí, čímž lze demonstrovat, jak je pro soupeře smrtelný. Twz uvádí, že je na snímcích vidět vyzbrojený dvojicí střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM a střelami vzduch-vzduch AIM-9X Sidewinder. Na letadle je také možné najít 2 přesně naváděné 230kg pumy JDAM a dvojici laserem naváděných pum JDAM GBU-54/B (LJDAM). F-16 Block 70/72 má mimochodem i zaměřovací modul AN/AAQ-33 Sniper Advanced Targeting Pod a pod každým křídlem ještě přídavnou nádrž.

Happy #FighterFriday! Iconic shape, cutting-edge capability. The 416th FLTS and #AFRC 370th FLTS have been busy testing the @LockheedMartin F-16 Block 70. #AFMC pic.twitter.com/hzuiDuswYH

— Edwards Air Force Base (@EdwardsAFB) April 12, 2024

Letoun má, i když je oproti jiným vojenským letadlům relativně drobný, nosnost až 7,7 tun výzbroje, a k tomu disponuje i kanonem ráže 20 milimetrů. Znám je svou velice dobrou pohyblivostí, jeho maximální rychlost je Mach 2. Nová F-16 Block 70/72 má pak hlavně vylepšený vnitřek, třeba nový kokpit s velikým dotykovým displejem. Disponuje také vylepšeným počítačem misí, moderní avionikou, výkonným radarem typu AESA nebo modulem IRST.

Velmi ničivé a přesné střely vzduch-vzduch

Zbraně viditelné na F-16 Block 70/72 patří k nejmodernější v americké letecké výzbroji. AIM-120 AMRAAM je radarem naváděná střela pro boj se vzdušnými cíli na střední vzdálenost, a její dosah záleží na verzi – verze D může zasáhnout cíle až na 160 km, uvádí Wikipedia. Střela AIM-9X Sidewinder je pak nejnovější typ těchto laserem naváděných střel, uvádí americké letectvo na svých stránkách; používána je k boji se vzdušnými cíli na kratší vzdálenost.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Oba druhy pum zaznamenané na letadle pak zajišťují přesné zasažení pozemního cíle. JDAM je puma s konverzní sadou, která mění gravitační pumu na klouzavou a přesně naváděnou prostřednictvím GPS, uvádí Military. V případě 230kg varianty jde zase o Mark 82 GBU-54/B, což je laserem naváděná přesná puma, uvádí Air&SpaceForces. Pumy může pilot zaměřit za pomoci vyspělého modulu AN/AAQ-33, a to i na dlouhou vzdálenost.

Článek Detailní pohled na ozbrojený F-16 Viper Block 70/72, který si objednalo také Slovensko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letectvo Thajska má F-16 i JAS-39 Gripen

Těsný souboj mohou svést JAS-39 Gripen a F-16 v Thajsku, přičemž mohou výsledky odpovědět na otázku, který letoun je nejspíše lepší. Thajské letectvo posuzuje oba, uvádí EurAsianTimes, a zajímavé je, že používá i oba starší typy, tedy JAS-39C/D a několik starších verzí F-16. Je nicméně pravdou, že mohou rozhodovat i parametry a detaily, jako třeba poskytnuté slevy, termíny dodání nebo možnost vyzbrojení. Oba letouny jsou přitom lehčí jednomotorové typy, což je k sobě přibližuje více než s jinými dvoumotorovými 4,5. generace.

iZdroj fotografie: Saab

Oba letouny jsou například podobně velké: F-16 má na délku 15,06 metrů, uvádí Wikipedia, a Gripen 15,2 metrů, i když rozdíl je v maximální vzletové hmotnosti. U amerického letadla je téměř 19,2 tun, kdežto u švédského 16,5 tun. Podobná je pak také maximální rychlost, která dosahuje u F-16 Mach 2,05, a u Gripenu Mach 2, uvádí Wikipedia, stejně jako dolet s přídavnými nádržemi nebo dostup. I když například Gripen se může chlubit používáním provizorní plochy, což je u F-16 s nízko položeným sáním motoru téměř nemožné.

Výzbroj a vybavení se téměř neliší

Jaký letoun si pořídit, může rozhodnout také výzbroji. Obecně platí, že jsou oba letouny většinou schopné používat stejné typy různých západních raket, střel či pum, a oba mají rychlopalný kanon. Jejich nosnost je opět velmi podobná, a to 7,7 tun u F-16, a u Gripenu je o 600 kg nižší. Letouny disponují moderním radarem typu AESA či schopnostmi elektronického boje, takže i tady se budou hledat rozdíly obtížně, což platí i o manévrovatelnosti.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Co ale může hrát v rozhodování o letounu významnější roli, je jeho rozšíření, protože to do budoucna rozhodne o možnostech různých upgradů třeba na nové typy zbraní. V tom jednoznačně vede F-16, protože nový typ Gripenu používá jenom Švédsko a Brazílie, zatímco v mnoha dalších zemích – včetně řady evropských – Saab se svými nabídkami pohořel. Na druhou stranu ve snaze uspět a projektu přilepšit mohou Švédové nabízet nějaké slevy, bonusy a dřívější dodání. Na rozdíl od F-16, na níž je dlouhá řada zájemců.

Článek JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 i Rafale za sebou mají dlouhý vývoj

Když si bude letectvo vybírat mezi Rafale a F-16, v první řadě záleží na tom, jakou chce verzi. Letadla F-16 jsou ve službě již od roku 1978, uvádí Wikipedia, kdežto Rafale pak od roku 2001. Hlavně u F-16 proto existuje mnoho verzí, z nichž nejmodernější Block 70/72 má s původní jen pramálo společného – v podstatě jen drak. I francouzský letoun pochopitelně prošel vývojem, i když podstatně kratším, a jeho nejmodernější verzí je F4.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Letadla se liší v počtu motorů: F-16 je jednomotorové, kdežto Rafale dvoumotorové. Ty první jsou lehčí a většinou mají i snazší a levnější údržbu, ale na druhou stranu většinou mívají menší poměr tahu ku hmotnosti, ačkoliv je kupodivu F-16 rychlejší. Airforce-Technology udává rychlost Mach 2, zatímco Rafale podle Wikipedie dosahuje rychlosti Mach 1,8. Bojový dosah záleží na výzbroji, bez ní a s nádržemi má F-16 o málo větší.

Rafale unese více výzbroje než F-16

Letectvům by mohlo hodně záležet na výzbroji. Oba letouny mají rychlopalné kanony a mohou nést široké spektrum zbraní, a to včetně jaderných, pokud je vlastní jaderná velmoc. Ale Rafale je na tom o něco lépe, protože disponuje až 14 závěsnými body, kdežto u F-16 jich je 11; dvoumotorový letoun má také nosnost přes 9 tun, uvádí Airforce-Technology, ale F-16 jenom 7,7 tun. Obě letadla mají radary typu AESA s podobnými parametry nebo disponují vyspělými systémy elektronického boje, protiopatřeními či přenosem dat.

Nejschopnějším letounem 4. gen. bude Dassault Rafale F5: detekuje i stealth letadla a hravě překoná Eurofighter Typhoon i MiG-35/Su-35

Konstrukce obou letounů také zaručuje velice dobrou manévrovatelnost. F-16 je menší a lehčí, což pomáhá, ale Rafale má zase kachní křídlo. O tom, jaký si letectvo vybere, tak budou rozhodovat jiné parametry než samotné schopnosti. Tím prvním je cena, ale ta může být individuální a zahrnovat i výzbroj a údržbu, druhým pak politika, neboť nákup drahých letounů předpokládá závislost na dané zemi a dobré vztahy s ní. A nakonec je důležitá i zkušenost, protože třeba ze staré F-16 se na novou přechází snáze, i když to nemusí platit vždy.

Článek F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 je nejpokročilejší letoun 4. generace

Změny, které se u letounu za více než 40 let udály, jsou více než zásadní. Jeho současný výrobce Lockheed Martin na svých stránkách tvrdí, že verze Block 70/72 je nejpokročilejším letounem 4. generace na světě, což v podstatě znamená, že by měla být lepší než všechny existující letouny, tedy pouze kromě těch 5. generace. Ty má ale ve výzbroji jen několik zemí, i když se seznam pomalu rozšiřuje. Zájem o F-16 však nasvědčuje, že je považována za excelentní letoun.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Výhodou F-16 je možnost využít výrobní infrastrukturu a celosvětovou podpůrnou síť pro tento typ letadla, jak uvádí ShephardMedia. F-16 je ve světě velmi rozšířená a je pochopitelné, že něco takového je nutnost. U nejnovější verze navíc byla znatelně prodloužena životnost – počítá se, že by mohla létat až do roku 2070. Její provoz je potom výrazně levnější než u moderních letounů páté generace, a samozřejmě i chystaných letounů generace šesté.

Nový radar nebo vybavení kokpitu

Jednou z nejdůležitějších úprav je u letounu F-16 Block 70/72 jeho radar APG-83 AESA, díky němuž získal podobné radarové schopnosti jaké mají americké letouny páté generace. Nejenom že tak vidí dále, ale rovněž je mnohem rychlejší než radary předchozích verzí – data z něj potom piloti využijí i díky novému displeji na středovém podstavci s mnoha funkcemi. Kupříkladu jim dává dokonalý přehled o bitevním prostoru, ale zobrazení jdou přepnout i na displej na přilbě. Cíle ale letoun vidí i prostřednictvím IRST senzoru detekujícího tepelné signatury.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Nový letoun je také vybaven pokročilým antikolizním systémem, který zabraňuje různým typům nehod. Hardware a software F-16 Block 70/72 dokonce umožňuje používat zhruba 180 různých typů zbraní, a to včetně nejmodernějších střel vzduch-vzduch, řízených střel a přesně naváděních pum. Vzhledem k rozšířenosti F-16 lze předpokládat, že budou existovat aktualizace, s nimiž bude možné používat i zbraně, které dnes zavedeny nejsou.

F-16 je známá skvělou manévrovatelností

I když je Block 70/72 vysoce modernizovaná verze, její parametry jsou s tou předchozí velmi podobné. Jde o jedno nebo dvoumístný letoun dlouhý 15,06 metrů s rozpětím křídel 9,96 metrů, a pohybovat se dokáže rychlostí až Mach 2,05, přičemž unese 7,7 tun výzbroje. F-16 Block 70/72 má však prodloužený dolet, protože má větší nádrže. Piloti se tradičně budou moci spolehnout i na dobré letové vlastnosti a manévrovatelnost, udává AF, čímž je F-16 známá.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Možná se nabízí otázka, proč mnoho zemí volí letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II a ne levnější novou verzi F-16. Oproti letadlům 5. generace nemá F-16 třeba klíčovou vlastnost stealth, a rovněž nedisponuje tak sofistikovanými senzory nebo sdílením dat. I když nelze o kvalitě F-16 pochybovat, lze předpokládat, že začne někdy po roce 2040 rychle zastarávat, a určitě rychleji než generace pátá. Zvláště pak v případě, pokud v té době již budou zaváděna do výzbroje letadla šesté generace, která přinesou další nové schopnosti.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Myslím si tedy, že na dalších min. 15 let dostane Slovensko velice schopné letouny, které budou dobrou posilou evropského letectva, ale poté by nejspíše mělo zvážit jejich výměnu nebo doplnění – i tou dobou starší verze F-16 budou stále pro některé úkoly velice schopné, takže by mohly sloužit i jako „sekundární“. Závisí to nicméně i na budoucích možnostech, aktuálně jde vývoj všude ve světě hodně kupředu.

Článek Slovensko vsadilo jako jedno z mála na F-16 a chybu neudělalo – alespoň na dalších 15 let. Poté by ale mělo zvážit náhradu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.