Čísla, která Kreml nechce slyšet

Kvantitativní převaha je jen část příběhu. Důležitější je kvalita. Podle téže analýzy CSIS bylo plných 71 procent neamerické flotily NATO vyrobeno nebo modernizováno po roce 1990. U ruských Vzdušně-kosmických sil (VKS) šlo o 53 procent. Aliance tedy létá nejen ve větším počtu, ale i na novějších strojích.

Páteř evropského letectva NATO tvoří tři typy:

• F-35A Lightning II – stealth letoun páté generace s pokročilou senzorovou fúzí, distribuovaným aperturním systémem (DAS) a elektrooptickým zaměřovacím systémem (EOTS). Dosahuje rychlosti přes Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h) a operační dosah přesahuje 1 000 km. Stroj provozuje nebo objednalo přes tucet evropských aliančních zemí.
• Eurofighter Typhoon – dvouproudový víceúčelový bojový letoun schopný letu rychlostí Mach 2 (přibližně 2 470 km/h), průběžně modernizovaný o nové radary, senzory a integrace zbraní. Slouží v Německu, Itálii, Španělsku a Británii.
• JAS-39 Gripen – lehčí jednomotorový víceúčelový letoun švédské výroby, rychlost Mach 2 (přibližně 2 470 km/h), bojový dosah kolem 800 km. Česko provozuje 12 jednomístných a 2 dvoumístné verze, Maďarsko rovněž.

Na ruské straně stojí jako protějšky Su-35S Flanker-E, vysoce manévrovatelný stroj čtvrté generace plus s dosahem přes 1 500 km, a Su-57 Felon, formálně letoun páté generace. Jenže Su-57 existuje v jednotkách kusů. Nezávislé otevřené zdroje nedokážou potvrdit, že jeho stealth vlastnosti a síťové schopnosti dosahují úrovně F-35. Většinu ruské flotily tak stále tvoří starší Su-27, Su-30 a MiG-29, tedy stroje navržené ještě v sovětské éře.

Neviditelná vrstva, která rozhoduje

Grant nepostavil svou tezi jen na počtu letounů. Klíčové je to, čemu analytici říkají podpůrné systémy, tedy prostředky velení, řízení, průzkumu a vzdušného doplňování paliva, které z jednotlivých letounů dělají propojenou síť.

Aliance vlastní 14 letounů včasné výstrahy AWACS E-3A na základně v německém Geilenkirchenu a pět bezpilotních průzkumných strojů RQ-4D Phoenix provozovaných v rámci programu Alliance Ground Surveillance (AGS) ze sicilské Sigonelly. Nad tím vším stojí NATO Integrated Air and Missile Defence (NATINAMDS), systém, který propojuje radary, velitelská stanoviště a zbraňové platformy členských států do jedné sítě fungující nepřetržitě, ve dne v noci, v míru i v krizi.

Součástí je i mise air policing, tedy stálá hotovost stíhaček k identifikaci a zachycení neznámých letounů. Po narušení polského vzdušného prostoru v září 2025 NATO aktivovalo posílenou operaci Eastern Sentry na východním křídle.

Rusko nic srovnatelného nemá. Analýza CSIS popisuje slabiny VKS v oblasti vzdušného průzkumu a včasné výstrahy: Moskva disponuje zhruba 15 letouny rodiny A-50 Mainstay, z nichž může být provozuschopná přibližně polovina. Při invazi na Ukrajinu v únoru 2022 Rusko nasadilo odhadem 350 bojových letounů, a ani s touto silou nedokázalo získat vzdušnou nadvládu nad výrazně slabším protivníkem. Válka, která trvá už více než čtyři roky, to potvrzuje každý den.

Odstrašení bez výstřelu, jak to funguje

Logika je prostá. Pokud protivník ještě před prvním vzletem vidí, že bude detekován aliančními radary a AWACS, identifikován během sekund, zachycen hotovostními stíhačkami a zasažen koordinovanou palbou integrované protivzdušné obrany, cena útoku dramaticky roste. NATO samo popisuje NATINAMDS jako systém, jehož prvním úkolem je hrozbu odradit, tedy zabránit jí ještě dříve, než se rozvine v konflikt.

Grant to v rozhovoru formuloval přímočaře: řeči Moskvy o útocích na Británii nebo jiné členské země jsou podle něj bluf. Ne proto, že by Rusko nemělo žádné schopnosti; hybridní útoky, narušování vzdušného prostoru drony, raketové zastrašování jsou reálné nástroje. Ale otevřený konvenční vzdušný střet s celou Aliancí? To je jiná kategorie. Britská Sněmovna lordů na slyšení v červnu 2026 připomněla, že Rusko vnímá západní vzdušnou převahu jako strategický problém minimálně od války v Perském zálivu v roce 1991, kdy koaliční letectvo během několika týdnů zničilo iráckou armádu.

Kde má Aliance slabiny

Bylo by naivní tvrdit, že převaha je absolutní a bezpodmínečná. Atlantic Council i CSIS ve svých analýzách z let 2025 a 2026 upozorňují na konkrétní rizika:

• Závislost na USA. Evropské členské státy NATO stále spoléhají na americké schopnosti v oblasti potlačování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD), útočného elektronického boje, vzdušného tankování a části velení a průzkumu. Bez amerického příspěvku by se převaha ztenčila.
• Zásoby přesné munice. Evropské arzenály nejsou dimenzované na dlouhý vysoce intenzivní konflikt.
• Odolnost základen. Ruské balistické a hypersonické střely představují hrozbu pro alianční letiště. Rozptýlení sil a zpevnění infrastruktury je teprve v běhu; příkladem je plánovaná modernizace litevské základny Šiauliai pro přijetí letounů páté generace do druhé poloviny roku 2028, do níž má jít přes 166 milionů eur.
• Jaderný a raketový eskalační práh. Vzdušná převaha NATO zvyšuje cenu konvenčního útoku, ale sama o sobě neodstraňuje riziko jaderné eskalace. Kreml může vzdušnou nevýhodu kompenzovat právě hrozbou použití strategických zbraní.

Český dílek v aliančním štítu

Česko se na vzdušné převaze NATO podílí svými 14 gripeny, flotilou, která je malá počtem, ale funkční zapojením. České gripeny se pravidelně účastní zahraničních rotací; v roce 2019 NATO oficiálně uvádělo čtyři české gripeny v misi Baltic Air Policing z estonské základny Ämari. Přínos není v mase, ale v držení hotovosti, interoperabilitě a zapojení do NATINAMDS.

Alianční převaha neznamená, že si menší stát může dovolit rezignovat na vlastní stíhací složku. Právě naopak: každý funkční stroj v síti zvyšuje hustotu pokrytí a komplikuje protivníkovi kalkulaci.

Moskva může dál vyhrožovat. Ale pokaždé, když ruský generál mluví o úderu na západ, někdo v jeho štábu počítá, kolik aliančních stíhaček, radarů a raket stojí mezi jeho slovy a realitou. A ten součet pro Kreml nevychází dobře.

Článek Britové vidí ruský strach ve vzduchu. Letectvo NATO má jasnou převahu, která může Kreml odradit i bez výstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Kaliningrad

Ruská exkláva sevřená mezi Polskem a Litvou není jen geografická kuriozita. Vojensky jde o předsunutý uzel, z něhož Moskva buduje takzvanou bublinu A2/AD, tedy vrstvený systém protivzdušné obrany, raketového odstrašení a elektronického boje, který má aliančním silám znemožnit volný pohyb nad Baltem a kolem Suvalského koridoru.

Páteří raketové hrozby jsou systémy Iskander-M (označení NATO SS-26 Stone) s dosahem až 500 km, které Rusko v Kaliningradu trvale drží od roku 2018. Jejich balistické střely 9M723 dosahují rychlosti kolem Mach 6–7 (přibližně 7 350–8 575 km/h), manévrují v koncové fázi letu a jsou extrémně obtížně zachytitelné konvenčními systémy protiraketové obrany. Vedle nich oblast chrání vrstvená protivzdušná obrana, pobřežní protilodní systémy a aktivní prostředky elektronického boje, jejichž rušení podle litevského zpravodajského hodnocení sahá stovky kilometrů za hranice oblasti.

V případě ozbrojeného konfliktu by NATO muselo tuto bublinu oslabit jako první, aby si otevřelo prostor pro vlastní letectvo, logistiku a posily směřující k pobaltským spojencům. Proto Neumann Kaliningrad jmenoval. Ne jako politický symbol, ale jako vojenskou nutnost.

Co NATO v červnu 2026 skutečně dělalo

Neumannův výrok nezazněl ve vzduchoprázdnu. Spadl do období mimořádně husté alianční aktivity v baltském prostoru, která vypadala jako systematické mapování ruské reakce a připravenosti obrany kolem Kaliningradu.

Od 8. do 19. června probíhalo cvičení Ramstein Flag 2026 pod hlavičkou operace Eastern Sentry. Účastnilo se ho přes 200 letadel z 18 zemí, denně se uskutečňovalo více než 150 vzletů. Cvičily se integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana, operace proti bublinám A2/AD a rychlé sdílení dat mezi aliančními silami. Americké stíhačky F-35A Lightning II, stroje páté generace s rychlostí Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h), doletem přes 2 200 km a dostupem nad 15 000 metrů, přiletěly do Finska už na začátku června.

Současně běžel BALTOPS 2026, poprvé od roku 1972 velený přímo z alianční struktury NATO (JFC Brunssum), s šesti tisíci vojáky z 15 zemí. Námořní odstrašení doplňovalo to vzdušné.

A pak tu byly ostré incidenty. Litevské ministerstvo obrany ve svých týdenních přehledech za období 1.–14. června zaznamenalo opakované ruské lety z Kaliningradu a zpět, bez zapnutých odpovídačů, bez letových plánů, často bez radiového spojení. Dne 8. června NATO Air Policing nad Lotyšskem identifikovalo a zničilo neznámý dron. Nešlo o cvičení na papíře. Šlo o reálné operace v reálném prostoru.

Důležité upřesnění: specializovaný průzkumně-elektronický letový balík zahrnující EA-37B Compass Call II, americký stroj elektromagnetického útoku na platformě Gulfstream G550, schopný rušit nepřátelské komunikace a radary, spolu s letounem včasné výstrahy E-3 AWACS a systémem ARTEMIS II je v otevřených zdrojích nejlépe doložen až pro 18. srpna 2026. Jde o navazující kontext, který ukazuje, že mapování ruských schopností kolem Kaliningradu pokračovalo i měsíce po Neumannově výroku.

Kreml mlčí, ale rozumí

Přímou veřejnou reakci Kremlu nebo ruského ministerstva zahraničí na Neumannův rozhovor se nám v dohledatelných oficiálních výstupech nepodařilo najít. Žádná tisková konference, žádný příspěvek Zacharovové, žádné hrozivé prohlášení Peskovova úřadu.

Toto mlčení ale neznamená lhostejnost. Litevské ministerstvo vnitra ve sdělení z 11. června, tedy ještě před zveřejněním rozhovoru, varovalo před možnými ruskými provokacemi a oznámilo posílení ochrany strategických objektů. Rusko podle litevských úřadů šířilo tvrzení o údajném využívání pobaltského vzdušného prostoru k akcím proti Ruské federaci a stupňovalo eskalační rétoriku. Moskva tedy reagovala nepřímo: rámováním, ne přímou odpovědí.

Kreml nemusel odpovědět veřejně, aby signál pochopil. Samotná citlivost Kaliningradu, investice do obrany, elektronického boje, posílení posádky, prozrazuje, že Moskva dobře ví, jak zranitelný tento předsunutý bod ve skutečnosti je. Kontrolované mlčení je v tomto případě pravděpodobně racionálnější než veřejná eskalace, která by Neumannova slova jen zesílila.

Česko v baltské rovnici

Konflikt kolem Kaliningradu by nebyl záležitostí jen Polska a Pobaltí. Česká republika jako člen NATO má v obranné strategii zakotveny závazky ke kolektivní obraně spojenců ve všech doménách, včetně logistiky, ochrany vzdušného prostoru a přípravy území pro příjem a přesun aliančních sil.

České jednotky na východním křídle už působí. Na konci roku 2025 bylo v Lotyšsku české uskupení se specialisty elektronického boje, v Litvě chemická jednotka v rámci německy vedeného battlegroup. A precedent existuje i ve vzduchu: v roce 2022 české gripeny, čtyři vyzbrojené JAS-39C/D, chránily baltský vzdušný prostor v rámci enhanced Air Policing z litevské základny Šiauliai.

Signál, ne rozkaz

Neumannova formulace „fight tonight“ není vyhlášením války. Bundeswehr je parlamentní armáda, o ozbrojeném nasazení rozhodují vláda a Bundestag, nikoli jednotlivý velitel. Tvrdost výroku ale spočívá v něčem jiném. Aktivní šéf Luftwaffe, ne komentátor v důchodu, veřejně říká Moskvě: Kaliningrad není nedotknutelná pevnost. Bývalý americký generál Ben Hodges v únoru 2026 mluvil o tom, že by exkláva mohla být „vyřazena“ během prvních 24 hodin. Neumann šel dál, nemluvil hypoteticky, mluvil v přítomném čase.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, přitom ukazuje, že značná část ruských vojenských kapacit je vázána na frontě. Litevské zpravodajské hodnocení to potvrzuje: ruské schopnosti v Kaliningradu rostou, ale širší ofenzivní potenciál je dočasně omezený. NATO tuto situaci zjevně využívá k tomu, aby demonstrovalo připravenost a sbíralo data o tom, jak ruská obrana v exklávě skutečně funguje.

Neumannova slova nebyla určena novinářům. Byla určena lidem v Kremlu, kteří plánují scénáře pro případ, že by se válka rozšířila za hranice Ukrajiny. A ti je slyšeli, i když na ně neodpověděli.

Článek Kaliningrad jako první cíl NATO. Šéf Luftwaffe prohlásil, že jsou připraveni zaútočit „už dnes v noci“. Kreml mlčí, ale chápe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně letouny u Kaliningradu dělaly

Formulace „mapa každé frekvence i radaru“ je novinářská zkratka, ale vystihuje podstatu. Nejde o to, že by jeden let oskenoval celou exklávu jako satelitní snímek. Jde o průběžné skládání a zpřesňování takzvané databáze emitorů, elektronického přehledu sil. Každá mise přidá další dílek: na jakých pásmech vysílá konkrétní radar, jak přepíná režimy, jaký je jeho reakční čas, kde stojí záložní stanoviště, jak spolu jednotlivé uzly protivzdušné obrany komunikují.

EA-37B Compass Call v tomto balíku plnil dvojí roli. Podle oficiálního přehledu Air Combat Command umí popírat, degradovat a narušovat protivníkovu komunikaci, navigaci i radarové systémy. Zároveň má sekundární zpravodajskou funkci, zjišťuje, sleduje a geolokuje emitory. E-3A AWACS nad ním držel vzdušný přehled, řídil celou formaci a sdílel obraz situace s dalšími prostředky v regionu. Jeden stroj sbírá, druhý chrání a koordinuje. Dohromady tvoří balík, jehož výstupem jsou data pro programování takzvaných knihoven hrozeb a souborů misijních dat, tedy přesně ty soubory, které by v případě konfliktu řekly aliančním pilotům, co rušit, kdy rušit a odkud to přijde.

Proč právě Kaliningrad, a proč teď

Kaliningrad je ruská exkláva sevřená mezi Polskem a Litvou, tedy přímo mezi dvěma státy NATO. Analytická zpráva Congressional Research Service ji popisuje jako klíčové strategické území pro projekci ruské síly na severním křídle Aliance. Na relativně malém prostoru se koncentruje Baltská flotila, dvě letecké základny, raketové systémy Iskander schopné nést jaderné hlavice, protivzdušný systém S-400 s dosahem přes 400 kilometrů a pobřežní protilodní komplexy. Právě tato hustota činí z Kaliningradu ideální, a zároveň nejcitlivější, cíl pro elektronický průzkum.

Načasování není náhodné, i když polské operační velení podle agentury Anadolu Agency uvedlo, že akce nesouvisela s konkrétní aktivitou ruského letectva. Širší kontext ale mluví jasně. Od září 2025 běží alianční operace Eastern Sentry, která posílila přítomnost AWACS na východním křídle. Paralelně pokračuje Baltic Sentry zaměřená na ochranu podmořské infrastruktury. Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a napětí v Baltském regionu se nezmírnilo, naopak. Litevská státní bezpečnostní služba veřejně potvrzuje, že z Kaliningradu běží aktivní rušení a podvrhování navigačních signálů GNSS, které zasahuje civilní letecký provoz i námořní navigaci v celém Pobaltí. Mezinárodní telekomunikační unie řeší škodlivé rušení z území Ruské federace bez uspokojivé odpovědi Moskvy.

NATO tedy nesbírá data ve vakuu. Sbírá je v prostoru, odkud Rusko samo aktivně elektronicky útočí.

Nový stroj, nová kvalita: EA-37B versus starý EC-130H

Právě technologický skok vysvětluje, proč jsou srpnové lety pro Rusko nepříjemnější než cokoli předtím. Starší EC-130H Compass Call, který EA-37B nahrazuje, byl postaven na platformě turbovrtulového Hercules C-130. Nový stroj využívá proudový Gulfstream G550, a rozdíl je dramatický:

Vyšší rychlost a dostup znamenají, že EA-37B může operovat ve větší vzdálenosti od hrozby a přitom sbírat data ze stejného prostoru. Menší posádka díky vyšší automatizaci a lepší satelitní konektivitě umožňuje sdílet výstupy v reálném čase. Pro ruskou protivzdušnou obranu je to problém: stroj je rychlejší, hůře zasažitelný a operuje z výšek, kde ho turbovrtulový předchůdce nikdy nebyl.

Do Evropy přitom EA-37B dorazil už v lednu 2026, kdy absolvoval sérii návštěv na základnách Ramstein, Spangdahlem a RAF Mildenhall. Srpnový let u Kaliningradu ale představuje první široce zdokumentované nasazení tohoto typu přímo u ruské exklávy.

Zrcadlový obraz: Rusko dělá totéž, a riskuje víc

Průzkumné lety nejsou jednosměrná záležitost. Litevské ministerstvo obrany pravidelně zveřejňuje záznamy o zachycení ruských průzkumných letounů Il-20 a stíhaček Su-30SM startujících z Kaliningradu, které operují v mezinárodním prostoru kolem pobaltských hranic, často bez zapnutého transpondéru a bez komunikace s řízením letového provozu. V květnu 2026 britské ministerstvo obrany oznámilo, že ruské stíhačky nebezpečně zachytily průzkumný letoun RC-135 Rivet Joint nad Černým mořem.

Rozdíl je v přístupu. Alianční lety probíhají koordinovaně, v identifikovaném prostoru, s transpondéry. Ruské průzkumné mise v Pobaltí opakovaně porušují bezpečnostní standardy. Riziko nechtěného incidentu roste na obou stranách: víc letadel, víc nervózních reakcí, víc měření. Ale zatímco NATO buduje obraz kaliningradské obrany systematicky a trpělivě, Rusko na sebe upozorňuje hlavně tím, jak nebezpečně se chová.

Co to znamená pro Česko

Alianční AWACS nejsou pro Českou republiku cizí technika. Česko vstoupilo do programu NAPMO/NAEW&C v roce 2011 a čeští letci sloužili na základně Geilenkirchen v Německu, odkud flotila čtrnácti E-3A operuje. Středisko řízení a uvědomování v rámci NATINAMDS nepřetržitě střeží český vzdušný prostor a přispívá do aliančního systému protivzdušné obrany. Přesnější elektronický obraz ruských schopností u Kaliningradu tak přímo zvyšuje bezpečnost celé Aliance, včetně prostoru nad Českem.

Stojí za zmínku, že alianční flotila AWACS je na prahu generační výměny. NATO už veřejně hovoří o náhradě části strojů systémem Saab GlobalEye. Současné E-3A ale zůstávají v provozu a srpnové mise ukazují, že i platforma navržená v sedmdesátých letech minulého století dokáže v kombinaci s moderním EA-37B tvořit balík, který Rusku nedá spát.

Každý další let u Kaliningradu zpřesní alianční databázi o další frekvenci, další radar, další reakční čas. Rusko ví, že tam NATO létá. Neví ale, co přesně už Aliance ví, a právě ta nejistota je součástí odstrašení.

Článek NATO už se nebojí jednat odvážně. EA-37B a AWACS létají ke Kaliningradu a tvoří mapu každé ruské frekvence i radaru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se přesně stalo nad Barentsovým mořem

Ruská státní agentura TASS zveřejnila zprávu o misi 23. června 2026, NATO identifikaci norských strojů potvrdilo o dva dny později. Podle sekundárních zdrojů, včetně serveru The Barents Observer, šlo o standardní strategické patrolování v mezinárodním vzdušném prostoru. Bombardéry Tu-160, nejrychlejší a nejtěžší strategické letouny na světě s proměnlivou geometrií křídla, letěly s tankováním za letu a MiGy-31BM jim kryly záda.

Slovo „bezbranné“ v tomto kontextu neznamená, že by došlo k boji nebo vypálení zbraní. Znamená něco jiného a v moderním letectví možná horšího: ruská eskorta nedokázala odsunout aliančního protivníka na bezpečný odstup. Norské F-35 formaci našly, přiblížily se, identifikovaly ji a zdokumentovaly, aniž by je MiGy dokázaly včas detekovat nebo odradit. Incident nebyl izolovaný. Ve stejných dnech NATO zvedalo i portugalské F-16 z Estonska a francouzské Rafaly z Litvy; norský zásah zapadá do širšího rytmu aliančního vzdušného dohledu.

Interceptor z jiné éry

MiG-31BM je bezpochyby impozantní stroj. Podle údajů TASS dosahuje rychlosti až 3 000 km/h (Mach 2,83, přibližně 833 m/s), operačního dostupu přes 25 km a jeho radar Zaslon-AM dokáže detekovat cíl na vzdálenost 320 kilometrů, sledovat 24 cílů současně a navádět rakety proti osmi z nich. Dolet umožňuje pokrývat obrovské arktické prostory, pro které byl od počátku navržen. Výroba probíhala v letech 1975 až 1994, a právě tady začíná problém.

F-35A Lightning II je na papíře pomalejší: maximální rychlost Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h), dostup nad 15 kilometrů, dolet přes 2 200 kilometrů na interní palivo. Nosnost zbraní činí přibližně 8 160 kilogramů. Jenže síla F-35 neleží v rychlosti. Leží v neviditelnosti a v tom, co norské letectvo na svém oficiálním webu popisuje jednoznačně: schopnost najít, sledovat a identifikovat jiná letadla z výrazně větší vzdálenosti, a přitom nebýt odhalen. Stealth profil, fúze dat z více senzorů a síťové sdílení informací v reálném čase; to jsou vlastnosti, proti kterým samotná rychlost přestává být trumfem.

Ruské „přiznání“, které nikdo neřekl nahlas

Explicitní prohlášení typu „naše letectvo zaostává“ od ruského ministerstva obrany samozřejmě nikdo nečeká. Přiznání má jinou podobu; skládá se z jednotlivých rozhodnutí a vyjádření, která dohromady vykreslují jasný obraz.

Šéf výzkumného ústavu NIIP podle archivního textu TASS z roku 2017 uvedl, že potenciál modernizace systému řízení výzbroje po radaru Zaslon-AM byl vyčerpán a že o „novém produktu“ nebylo ani rozhodnuto. Obnovení výroby MiGu-31 bylo označeno za ekonomicky neúčelné. Místo nového interceptoru tak od roku 2007 probíhají opravy a hluboká modernizace starých strojů na standard BM a životnost typu se prodlužuje na 40 až 50 let. Jinými slovy: Rusko nemá nástupce, nemá peníze na obnovu výroby a nemá ani schválený program, který by mezeru zaplnil.

Komentářový rámec, v němž se poprvé objevila formulace „MiG-31 už na NATO nestačí“, pochází z magazínu Military Watch Magazine. Originální text se nepodařilo v plném znění ověřit, ale stavební kameny jeho argumentace (vyčerpaná modernizace, chybějící nástupce, rutinní zachycování norskými F-35) jsou doložitelné z ruských i aliančních zdrojů.

Co to mění v Arktidě

Historicky byl MiG-31 stavebním kamenem ruské protivzdušné obrany na severu. Od roku 2013 sloužily modernizované stroje na bojové službě v Mončegorsku, vybavené novou arktickou navigací a elektronikou. Dlouhý dolet a extrémní rychlost z nich dělaly ideální hlídky pro prostory, kde jsou vzdálenosti obrovské a základny řídké.

Zlom přineslo zavedení F-35 do norské ostré pohotovosti. Od ledna 2022 drží norské letectvo s F-35 režim QRA (Quick Reaction Alert) z Evenes, klíčové severní základny za polárním kruhem. Norská flotila čítá kompletních 52 strojů F-35A a od roku 2025 hlásí plnou operační způsobilost. Právě v severních oblastech Norové zdůrazňují, že F-35 dávají největší smysl díky delší detekci a identifikaci cílů bez vlastního odhalení. Podobné zachycení ruských Tu-160 s eskortou MiGů-31 provedlo norské letectvo už v říjnu 2021, ale tehdy ještě se staršími stroji. Kvalita odpovědi se od té doby zásadně posunula.

Ruské strategické patrolování se nezastaví. Moskva prokázala, že dokáže držet šestnáctihodinové mise s tankováním za letu. Ale každý takový let teď probíhá pod aliančním dohledem, který MiGy-31 nedokážou narušit. A to je pro odstrašující hodnotu ruských bombardérových hlídek zásadní ztráta.

Český rozměr: stejná technologie, jiný časový horizont

Česká republika F-35 zatím neprovozuje, ale řadí se do stejného technologického ekosystému. Kontrakt na 24 kusů F-35A byl s vládou USA dokončen v lednu 2024, domovskou základnou má být Čáslav. Podle vládního harmonogramu strategických projektů AČR mají dodávky probíhat v letech 2029 až 2034, počáteční operační schopnost je plánována na rok 2032 a plná na rok 2035. Přímý taktický dopad arktických incidentů na Česko je omezený, ale alianční dopad reálný. Silnější severní křídlo NATO znamená lepší sledování ruských bombardérů dřív, než se dostanou do prostorů, kde by ohrožovaly zbytek Evropy.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, průběžně odhaluje limity ruské vojenské techniky, od tanků přes drony až po letectvo. Incident nad Barentsovým mořem ukazuje, že tyto limity nesouvisejí jen s pozemním bojem. V arktické obloze platí totéž co na frontě: nejrychlejší neznamená nejsilnější, pokud protivník vidí první.

Článek Rusové si přiznávají, že mají letectvo zaostalé: „MiG-31 už na NATO nestačí. Proti F-35 nad Barentsovým mořem byly bezbranné“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od hlídky k obraně: co přesně se stalo

Na summitu NATO v Ankaře, který proběhl ve dnech 7.–8. července 2026, spojenci rozhodli o přeměně dosavadní mise Baltic Air Policing na Baltic Air Defence Mission. Podle estonského ministerstva obrany transformace oficiálně vstoupila v platnost 1. srpna 2026. Nejde o kosmetickou změnu názvu. Mise se nově opírá o integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS), tedy o stejný rámec, který chrání celé alianční území od Norska po Turecko.

V praxi to znamená zásadní posun v rozhodovacím řetězci. Estonský ministr obrany Hanno Pevkur veřejně popsal, že pilot při zásahu proti dronu nebo jiné vzdušné hrozbě už nemusí čekat na politickou konzultaci s hlavním městem. Rozhodování se deleguje na Combined Air Operations Centre v německém Uedemu a na vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), který získává širší předběžná oprávnění. Řetězec se zkracuje z modelu „pilot volá národní centrum, národní centrum volá politiky“ na model „pilot, CAOC, rámec SACEUR“. Sekundy, které tím odpadnou, mohou rozhodnout.

Proč právě teď: drony, MiGy a konec trpělivosti

Změna mandátu nepřišla z čistého nebe. Pobaltské státy na ni tlačily měsíce a měly k tomu tvrdé důvody.

Dne 19. května 2026 byl nad jihovýchodním Estonskem neutralizován neidentifikovaný dron. O necelé tři týdny později, 8. června 2026, lotyšské ministerstvo obrany potvrdilo sestřel dalšího dronu nad oblastí Latgalska. Oba incidenty souvisely s ruskou válkou proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky; drony zřejmě zabloudily z válečné zóny, nebo šlo o záměrné testování aliančních reakcí.

Ještě dříve, v září 2025, narušily tři ruské stíhačky MiG-31 estonský vzdušný prostor na dvanáct minut. Generální tajemník estonského ministerstva zahraničí tehdy veřejně varoval, že Rusko musí počítat s možností, že příště budou narušitelé čelit stíhačkám s ostřejšími pravidly. Už 27. března 2026 vydali ministři obrany všech tří pobaltských zemí společné prohlášení, ve kterém požadovali urychlené posílení protivzdušné obrany. Ankara jim dala za pravdu.

Co Rusům končí, a co ne

Formulace „povolení sestřelovat“ neznamená volnou palbu na každý ruský stroj v okolí Pobaltí. Veřejně popsaný rámec míří na objekty představující reálnou hrozbu pro vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy: drony, rakety, neidentifikované vzdušné cíle. Práh pro zásah proti pilotovanému ruskému letounu bude logicky vyšší než u bloudícího bezpilotníku.

Co ale Rusům skutečně končí, je komfort šedé zóny. Dosavadní praxe vypadala takto:

• Ruský stroj vzlétne bez letového plánu, s vypnutým transpondérem a bez rádiového spojení.
• Alianční stíhačka odstartuje na intercept, identifikuje ho, chvíli letí vedle něj a pořídí fotografii.
• Ruský pilot se vrátí na základnu, NATO vydá statistiku o počtu zachycení.

Tento rituál se opakoval stokrát ročně. Nová mise ho nemění v tom smyslu, že identifikace a doprovod zůstávají prvním krokem. Mění se ale to, co následuje, pokud situace eskaluje. Pilot má předem nastavenou pravomoc hrozbu zničit, aniž by musel čekat na telefonát mezi velitelstvím a ministerstvem. Pro ruské letce, kteří si zvykli na beztrestné provokace, je to zásadní zpráva.

Kdo teď hlídá a odkud

Od konce července 2026 drží hlavní rotaci v Šiauliai Itálie se čtyřmi stíhačkami Eurofighter Typhoon. Tento dvojmotorový stroj čtvrté generace dosahuje rychlosti přes 2 200 km/h a je vybaven radarem CAPTOR schopným sledovat desítky cílů současně. Z estonské základny Ämari operuje Turecko s pěti letouny F-16 Fighting Falcon, osvědčeným strojem s bojovým dosahem kolem 550 kilometrů a maximální rychlostí přibližně Mach 2 (zhruba 2 450 km/h).

Ämari přitom prochází vlastní proměnou. Ze statutu pomocné báze původní mise v Šiauliai se povyšuje na plnohodnotnou operační leteckou základnu NATO. To není jen administrativní detail, znamená to trvalou infrastrukturu, zásoby munice a schopnost reagovat bez závislosti na litevském uzlu.

Česko se pobaltské mise účastnilo opakovaně, naposledy v rámci Enhanced Air Policing v roce 2022. V aktuální rotaci české gripeny v Pobaltí nasazeny nejsou. Pokud by se ale Armáda ČR do příští rotace vrátila, vstoupila by už do zcela jiného operačního rámce, ne hlídkového, ale obranného.

Co to znamená pro bezpečnost v regionu

Riziko incidentu se z povahy věci zvyšuje. Rychlejší pravidla pro použití síly znamenají, že prostor pro nedorozumění se zužuje na obou stranách. Zároveň je to přesně ten druh odstrašení, který má incidentům předcházet: pokud ruský pilot ví, že provokace může skončit jinak než fotografií, motivace k ní klesá.

Podle nás jde o nejzásadnější změnu aliančního postoje v pobaltském vzdušném prostoru od roku 2004, kdy mise vznikla. NATO převádí zkušenost z ostrých zásahů proti dronům do trvalého institucionálního rámce. Pro běžného cestujícího v civilním letadle se podle estonského ministra obrany nic viditelného nemění. Pro ruské vojenské piloty, kteří si dvě dekády zvykali na beztrestné lety podél aliančních hranic, se mění všechno.

Článek Rusové mají utrum, už si ani neškrtnou. Stíhačky NATO nad Baltem dostaly povolení sestřelovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osmnáct strojů: co přesně Maďarsko získalo

Číslo 18 neznamená otevřenou sérii ani příslib dalších objednávek. Je to uzavřený akviziční rámec, finální počet, na kterém se Budapešť se Švédskem dohodla. Všech osmnáct letounů patří do rodiny Gripen C/D, tedy starší exportní generace, kterou Saab dodává od konce devadesátých let.

Starší neznamená zastaralé. Maďarské stroje prošly modernizací označovanou jako MS20 Block 2, která přinesla:

• radar PS-05/A Mk4 s vyšším výkonem,
• datový link Link 16 a šifrovanou hlasovou komunikaci NATO,
• identifikační systém IFF Mode 5,
• integraci řízené střely vzduch-vzduch Meteor a IRIS-T,
• naváděnou pumu GBU-49 pro útoky na pozemní cíle.

Po tomto upgradu dokáže Gripen C/D v jednom letu plnit roli stíhačky, úderného letounu i průzkumného prostředku. Maďarské ministerstvo obrany to výslovně označuje za víceúčelovou schopnost čtvrté generace. A pro každodenní provoz menšího aliančního státu to dává smysl.

Na co Gripeny stačí, a na co ne

Maďarské vzdušné síly s Gripeny drží nepřetržitou pohotovost QRA nad vlastním územím. Čtyřikrát vedly misi Baltic Air Policing nad Pobaltím, společně s Itálií kryly vzdušný prostor Slovinska a podílely se na ochraně slovenského nebe. To jsou reálné alianční úkoly, které osmnáctka zvládá.

Jenže „první liga“ aliančního vzdušného boje dnes vypadá jinak. Británie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a Spojené státy už operují F-35 páté generace, stroje s technologií stealth, pokročilou senzorovou fúzí a schopností fungovat jako datový uzel celé bojové sestavy. Německo, Španělsko a další státy létají na nejnovějších verzích Eurofighteru s radarem AESA CAPTOR-E a systémem elektronického boje Praetorian. Při cvičení Ramstein Flag 2026 startovaly F-35 z Dánska, Itálie, Norska a USA v jedné formaci.

Maďarský Gripen C/D po upgradu komunikuje přes Link 16, nese Meteor s dosahem přes sto kilometrů a má slušný radar. Ale nemá stealth. Nemá úroveň senzorové fúze, kterou nabízí Gripen E, natož F-35. A nemá kolem sebe ekosystém tankerů, letounů včasné výstrahy a prostředků elektronického boje, který z jednotlivého letounu teprve dělá součást síťově vedeného boje. Osmnáct Gripenů C/D je plnohodnotná národní flotila. Není to vstupenka mezi vzdušné velmoci aliance.

Český kontext: stejná generace, jiná trajektorie

Česko dnes létá na stejných Gripenech C/D. Rozdíl je v tom, kam obě země míří. Praha 3. června 2025 odsouhlasila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, ale výslovně jako překlenovací řešení před příchodem F-35, jejichž první kusy mají dorazit v roce 2031. Česká flotila se přitom zmenší na dvanáct strojů.

Maďarsko je dnes početně silnější: osmnáct kusů oproti českým dvanácti. Česko je ale dál v přechodu k páté generaci. Budapešť žádný veřejně oznámený plán na nástupce nemá.

Obě země přitom spolupracují. V květnu 2024 se na základně v Čáslavi uskutečnilo cvičení Lion Effort 2024 s českými, maďarskými a švédskými Gripeny. Trénovaly se společné operace, tankování za letu, blízká letecká podpora i boj v rušeném elektromagnetickém prostředí. Právě tenhle uživatelský ekosystém drží menší gripenovské státy pohromadě a zvyšuje reálnou hodnotu strojů, které na papíře vypadají jako „jen“ čtvrtá generace.

Proč Budapešť nesáhla po něčem novějším

Gripen E, který Švédsko formálně převzalo v říjnu 2025 a Brazílie už nasazuje v ostré pohotovosti, přináší generační skok: radar AESA, infračervený vyhledávač IRST, novou architekturu elektronického boje, silnější motor, delší dolet a deset závěsníků místo osmi. V červnu 2026 Saab představil i dvoumístný Gripen F. Nová generace není powerpointová vize, je to provozní realita.

Maďarsko přesto zvolilo jinou cestu. Rozšířilo zavedenou, prověřenou schopnost o čtyři další kusy stejného typu, převzalo vlastnictví a zajistilo si podporu na další dekádu. Oficiální zdůvodnění mluví o rostoucím zahraničním angažmá a změněném bezpečnostním prostředí. Proč ne F-35 nebo Gripen E? Přímé vysvětlení Budapešť nezveřejnila. Dá se ale odhadovat, že rozhodly náklady, rychlost zavedení a kontinuita výcviku i logistiky. Přechod na nový typ by znamenal roky bez plné bojové schopnosti, luxus, který si menší stát na východním křídle NATO těžko může dovolit.

K tomu přibyla v říjnu 2024 švédsko-maďarská dohoda o průmyslové spolupráci: údržba, virtuální realita, umělá inteligence, aditivní výroba. Zní to moderně, ale je to zázemí pro provoz stávajících strojů, ne náhrada nové generace. A dokument sám je právně nezávazný.

Co bude po roce 2036

Servisní smlouva běží do roku 2036, Saab slibuje průběžné upgrady minimálně na další dekádu. Gripeny C/D budou létat dál a jejich bojová hodnota díky novému softwaru a zbraním poroste. Ale ne na úroveň páté generace. A ne na úroveň, která by Maďarsku umožnila hrát v aliančním vzdušném boji jinou roli než regionální obranu a policejní mise.

Pokud Budapešť nechce po roce 2036 řešit náhradu pod tlakem, rozhodnutí o nástupci musí padnout nejspíš v první polovině třicátých let. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se o tom byť jen začalo jednat.

Osmnáct Gripenů je pro Maďarsko maximum, které dává smysl v logice menšího státu: dostupná, rozšířená a udržovaná flotila pro každodenní obranu nebe. Na víc si Budapešť zatím nesáhla, a veřejně ani nenaznačila, že by chtěla.

Článek Maďarsko už má kompletní flotilu 18 Gripenů. Staré verze stačí, ale první ligu v NATO hrát nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyřicet pět minut od poplachu k zásahu

Časová osa, kterou zveřejnily lotyšské ozbrojené síly, je poměrně přesná. V 09:20 místního času dostaly francouzské Rafaly na litevské základně Šiauliai povel ke vzletu. Stroje patří k aktuální rotaci mise NATO Baltic Air Policing, ve které se v tuto chvíli střídají s rumunskými F-16 a portugalskými F-16 z estonské základny Ämari. Kolem 10:05 proběhl samotný zásah. Konečné rozhodnutí o sestřelu padlo podle Reuters na úrovni velení NATO, nikoli lotyšského velitele.

Cílem byl zahraniční neidentifikovaný bezpilotní prostředek, který pronikl do lotyšského vzdušného prostoru z ruského směru. Lotyšská strana incident veřejně vysvětluje vlivem ruského elektronického boje: dron se podle oficiální verze dostal na aliační území kvůli spoofingu a rušení navigačních systémů. Typ dronu, jeho operátor ani přesné místo startu nebyly dosud potvrzeny. Obranný portál Sargs.lv připouští tři scénáře: navigační poruchu způsobenou elektronickým bojem, úmyslnou odchylku trasy, nebo testování reakční doby Aliance. Oficiálně potvrzena je zatím jen první varianta.

Ani typ použité střely nebyl zveřejněn. Rafale v konfiguraci pro Baltic Air Policing standardně nese rakety MICA, takže právě MICA je nejpravděpodobnější kandidát. Jistota to ale není.

„První v historii NATO“ – co přesně platí

Označení „první sestřel v historii NATO“ vyžaduje upřesnění. Ve striktním smyslu neplatí. Polsko už 10. září 2025 oznámilo sestřely ruských dronů nad svým územím, šlo o hromadný průnik více než desítky bezpilotních prostředků, na který reagovaly polské i spojenecké letouny včetně nizozemských F-35. Estonsko 19. května 2026 potvrdilo, že rumunský F-16 v rámci Baltic Air Policing zničil dron v estonském vzdušném prostoru jedinou střelou.

Co je obhajitelné: jde o první potvrzený sestřel dronu v lotyšském vzdušném prostoru. A hlavně o první takový zásah, který někdo natočil a záběry se dostaly na veřejnost. Právě video mění abstraktní pojem „vzdušná policie“ ve vizuálně čitelnou realitu. Kouřová stopa na modré obloze nad lotyšským venkovem je něco jiného než tisková zpráva s časovými údaji.

Den, který neskončil jedním sestřelem

Incident z rána nebyl izolovaný. Tentýž den v 11:23 Lotyšsko vyhlásilo žlutý varovný stupeň pro okresy Rēzekne, Balvi a Ludza. O čtrnáct minut později, v 11:37, přišel oranžový stupeň pro Krāslavu a Ludzu. Šlo o několikahodinovou bezpečnostní epizodu, ne o jednorázový přelet.

Kontext je přitom ještě širší. V květnu dron zasáhl objekt skladování ropných produktů přímo v Rēzekne. Lotyšské pokyny pro civilisty jsou proto už teď konkrétní:

• Při žlutém varování sledovat cell broadcast a monitorovat situaci.
• Při oranžovém okamžitě vyhledat úkryt, ideálně prostor za dvěma stěnami.
• K troskám ani podezřelým objektům se nepřibližovat.
• Volat 112 a hlásit místo a čas pozorování.

Oficiální instrukce berou i malé drony jako potenciálně výbušné. Bez včasného zásahu hrozí nekontrolovaný přelet nad obydlenými oblastmi nebo kritickou infrastrukturou.

Raketa za miliony na dron za statisíce, a co dál

Sestřelit levný dron drahou řízenou střelou funguje operativně. Prioritou je jistota zásahu a bezpečnost lidí na zemi. Ekonomicky to ale jako dlouhodobý model nedává smysl a NATO to ví. Allied Command Transformation rozjelo projekt LCI-X zaměřený na levné, škálovatelné vrstvy protidronové obrany. V Polsku a Rumunsku už byla demonstrována interceptorová platforma Merops s cenou kolem 370 000 korun za kus. V Lotyšsku od března 2026 běží alianční testovací polygon pro protidronové technologie. A 15. června, týden po sestřelu, podepsaly Lotyšsko a USA rámcovou dohodu o společné digitální akviziční platformě pro drony a systémy proti nim.

Pobaltské státy přitom už před červnovým incidentem veřejně tlačily na přechod od klasického vzdušného policingu k robustnější vrstvené obraně. Společné prohlášení ministrů obrany Lotyšska, Litvy a Estonska z března 2026 to říká otevřeně: současný model nestačí.

A český kontext? Čeští vrtulníkáři od února 2026 drží v Polsku jednotku Heli Unit s úkolem proti nízkoletícím cílům, nasazenou právě v reakci na předchozí průniky ruských dronů. Nejde o vzdálený baltský problém, jde o jev, který už zasáhl sousední stát České republiky.

Od monitoringu k ostrým zbraním

Ředitel strategické komunikace SHAPE po incidentu ujistil, že dronové průniky nemění schopnost NATO bránit své území. Článek 5 nikdo neaktivoval. Oficiální rámec zůstává „spillover“ z války na Ukrajině.

Jenže video z Bērzgale ukazuje něco, co žádná tisková zpráva nedokáže: moment, kdy vzdušná policie NATO přestává monitorovat a začíná střílet. Ten posun je reálný a na obloze nad východním křídlem Aliance se odehrává stále častěji.

NATO airpower in action this morning, safeguarding Latvian airspace. pic.twitter.com/Ugzbx8aaZS

— Marko Mihkelson 🇪🇪🇺🇦🇪🇺 (@markomihkelson) June 8, 2026

Článek Video: první záběry sestřelu v historii NATO. Francouzský Rafale zničil dron nad Lotyšskem a někdo to natočil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Neumann řekl, a co ne

Neumannova slova nezní jako oznámení plánovaného německého náletu. V rozhovoru pro The Telegraph, jehož klíčové pasáže převzaly Focus Online i Frankfurter Rundschau, mluví o okamžité připravenosti v rámci NATO: „se vším, co máme v Německu, ale také v alianci.“ Jde o odstrašovací signál: pokud Rusko napadne kteréhokoli člena NATO, Německo se zapojí do kolektivní odpovědi bez prodlení.

Mezi možnými vojenskými cíli aliační odvety Neumann podle sekundárních přepisů jmenuje Kaliningrad, ruskou černomořskou flotilu a jaderné základny na Kolském poloostrově. Výslovně zdůrazňuje, že útok na Estonsko by vyvolal stejnou reakci jako útok na Británii. Nejde tedy o sólovou německou ofenzivu. Jde o vzkaz Moskvě: aliance má plány, má schopnosti a má vůli je použít.

Proč Berlín mluví jinak než kdykoli předtím

Za Neumannovým tónem nestojí osobní temperament, ale systémová změna. V dubnu 2026 Německo zveřejnilo dokument Odpovědnost za Evropu (Responsibility for Europe), první samostatnou vojenskou strategii v historii Spolkové republiky. Rusko je v ní označeno za největší bezprostřední hrozbu pro mír a bezpečnost Německa i celého euroatlantického prostoru. A ambice je explicitní: Bundeswehr se má stát nejsilnější konvenční armádou v Evropě.

To je jazyk, který by ještě v roce 2021 zněl v Berlíně jako sci-fi. Poválečná zdrženlivost, dekády tichého přispívání do aliančních misí bez velkých slov, skončila. Zeitenwende, kterou v únoru 2022 vyhlásil tehdejší kancléř Scholz, se přetavila z politického hesla do vojenské doktríny. Německé velení dnes pracuje s horizontem, v němž by Rusko mohlo být schopné velkého útoku na NATO ještě před koncem dekády. Ne jako s proroctvím, ale jako s termínem, do kterého musí být odstrašení věrohodné.

Rétorika versus realita: co Luftwaffe skutečně má

Neumannova slova znějí sebevědomě. Čísla jsou střízlivější. Podle přehledu FlightGlobal disponuje Luftwaffe 127 aktivními Eurofightery a 63 letouny Tornado IDS, k tomu 21 Tornad ECR pro elektronický boj. Objednaných 35 letounů F-35A, které mají přinést klíčové schopnosti pro hluboké údery a průnik protivzdušnou obranou, zatím v aktivní službě není. Na druhé straně Rusko provozuje přes 1 500 bojových letadel.

Právě proto Neumann důsledně rámuje připravenost jako aliační. Luftwaffe sama by v přímém srovnání s ruským letectvem neobstála, ale jako součást 32 letectev NATO je situace zásadně jiná. Německo navíc posiluje přítomnost v Pobaltí: brigáda v Litvě má dosáhnout plné bojeschopnosti do roku 2027 s přibližně pěti tisíci vojáky. A aliační síly rychlé reakce (Allied Reaction Force) počítají s německým příspěvkem v řádu hodin, ne dnů.

Jenže Bundeswehr má i problémy, které ostrá rétorika nezakryje. Zpráva parlamentního zmocněnce pro ozbrojené síly z března 2026 popisuje přetrvávající personální deficit, zastaralou infrastrukturu a mezery ve vybavení. Inspektor pozemních sil Christian Freuding mluví stejně odhodlaně jako Neumann, ale u jeho složky jsou limity viditelnější. Podle nás je právě toto napětí mezi ambicí a realitou nejdůležitější věcí, kterou si z Neumannova rozhovoru odnést: Německo chce být pilířem evropské obrany, ale cesta od slov ke schopnostem ještě není u konce.

Co to znamená pro Česko a zbytek Evropy

Pro Pobaltí jsou Neumannova slova primárně uklidňujícím signálem, potvrzením, že největší evropská ekonomika bere obranu východního křídla vážně. Pro Česko je kontext jiný, ale neméně důležitý. Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že ozbrojený útok na jednoho spojence je útokem na všechny. Každý stát poskytne pomoc, „jakou uzná za nutnou,“ včetně použití síly. Neexistuje automatické pravidlo, že každý český voják půjde do přímého boje, ale ČR by musela poskytnout obrannou pomoc: logistiku, přesuny, ochranu vzdušného prostoru, aliační podpůrné kapacity.

Případný konflikt by nebyl bilaterální „německo-ruská“ válka. Byl by kolektivní. A Neumannův rozhovor je součástí širší komunikační strategie, která má Moskvě ukázat, že to NATO myslí vážně, a zároveň přesvědčit vlastní veřejnost, že zbrojení za stovky miliard eur má smysl. Podle analýzy německého Institutu pro zahraniční a bezpečnostní politiku (DGAP) totiž německá společnost sice hrozbu vnímá, ale stabilní konsenzus pro vyšší obranné výdaje chybí. Armádní velení plánuje podle nejhoršího scénáře. Voliči řeší důchody.

Neumannova věta o „dnes večer“ není operační rozkaz. Je to nejhlasitější odstrašovací signál, jaký kdy Berlín vyslal, a skutečnost, že ho vysílá veřejně, ukazuje, jak moc se Evropa za poslední čtyři roky změnila.

Článek „Německo už se Ruska nebojí.“ Velitel oznámil, že je letectvo připraveno bombardovat Rusko ještě dnes večer se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč záleží na mikrosekundách

Označení „mikrosekundy“ není reklamní nadsázka. Leonardo ve svém technickém popisu AESA výslovně uvádí, že aktivní elektronicky řízená anténa přenáší energii na cíl řádově v mikrosekundách, tam kde starší mechanicky skenovaný radar (M-scan) potřebuje sekundy. Praktický dopad je přímočarý: AESA vytvoří kvalitní stopu manévrujícího cíle dřív, udržuje ji spolehlivěji a pilot může odpálit střelu Beyond Visual Range v okamžiku, kdy protivník na M-scanu teprve buduje první kontakt.

Klíčový rozdíl ale není jen v rychlosti. AESA se skládá ze stovek až tisíců nezávislých vysílacích a přijímacích modulů (TRM). Každý z nich generuje vlastní signál, a radar tak dokáže současně tvarovat více paprsků, měnit frekvence a adaptovat vlnové formy. Když část modulů vypadne, třeba poškozením, systém nezhasne. Výkon se postupně snižuje, ale funguje dál. Leonardo to nazývá „graceful degradation“ a staví to do přímého kontrastu s M-scan radary, kde jediný vysílač představuje kritický bod selhání.

ECRS Mk.2: radar, který je víc než senzor

Britské ministerstvo obrany v roce 2023 popsalo ECRS Mk.2 slovy, která překračují běžnou radarovou terminologii: systém má současně detekovat, identifikovat a sledovat více cílů ve vzduchu i na zemi a zároveň provádět výkonné rušení daleko za dosah hrozeb. Britská obranná průmyslová strategie jde ještě dál a označuje Mk.2 za systém, který spojuje radar, elektronický útok a elektronickou ochranu do jedné programovatelné architektury.

V únoru 2025 britská vláda potvrdila kontrakt na 40 radarů ECRS Mk.2 pro 40 letounů Typhoon RAF. To je podstatný signál: nejde o laboratorní demonstrátor, ale o sériově financovaný upgrade s konkrétním počtem kusů a konkrétním termínem. A protože Mk.2 stojí na otevřené softwarové architektuře, jeho schopnosti porostou spirálovými aktualizacemi, podobně jako u Gripenu E, kde Saab popisuje možnost průběžně adaptovat software bez zásahu do letově kritických částí systému.

Kde stojí Rusko a kde Čína

Hlavní ruský „pracovní kůň“ Su-35 létá s radarem Irbis-E. Podle materiálů ruského výrobce KRET/Rostec jde o radar na bázi pasivní fázované anténní mřížky (PESA) s deklarovaným dosahem až 400 km proti velkým cílům. Výkon na papíře impozantní, ale architektura je generačně jinde: PESA má jeden centrální vysílač a fázové posunovače, nikoli nezávislé TRM moduly. Chybí jí inherentní odolnost AESA, flexibilita vlnových forem a schopnost integrovat elektronický útok přímo do radarového paprsku.

Su-57 je oficiálně spojován s programem AESA, jenže veřejně ověřitelné detaily o jeho radaru N036 jsou omezené a počet sériově dodaných strojů zůstává nízký. Analytik Justin Bronk z londýnského RUSI v roce 2020 popsal, že ruské Flankery postrádají moderní standard AESA v míře běžné na Západě, a v aktualizované analýze z ledna 2026 dodal, že čínská senzorová evoluce je výrazně rychlejší než ruská. Čína podle něj provedla plošný přechod na AESA u hlavních vyráběných typů bojových letounů. Rusko takový přechod sériově nedokončilo, a válka na Ukrajině tempo spíš brzdí, než urychluje.

Propast tedy není v tom, že by Rusko „nemělo radar“. Je v tom, že NATO a spojenci už z AESA udělali sériově zavedený, síťově propojený a softwarově rostoucí standard, od F-35 přes Gripen E až po Typhoon s ECRS. Rusko má silné jednotlivé systémy, ale chybí mu ekosystém.

Český kontext: AESA přijde až s F-35

České Gripeny C/D prošly v roce 2018 modernizací MS20, která přinesla nové radarové režimy, ale jádrem zůstává radar PS-05/A, mechanicky skenovaný systém. Saab sice nabízí možnost budoucího upgradu na AESA pro tuto radarovou rodinu, u české flotily ale takový krok veřejně potvrzen není.

Reálně tedy Armáda ČR dnes v taktickém letectvu AESA nedisponuje. Změna přijde s F-35A Lightning II, jejichž radar AN/APG-81 funguje současně jako AESA radar, přijímač ESM i rušička. Podle ministerstva obrany mají první české F-35 dorazit v roce 2031, plné operační schopnosti pak v roce 2035. Do programu GCAP, další generace bojového letounu vyvíjeného Británií, Itálií a Japonskem, Česko nevstupuje. Cesta k AESA pro české piloty vede výhradně přes akvizici F-35.

Víc než katalogový parametr

Jeden detail z produktového listu radaru Raven ES-05, který Leonardo dodává pro Gripen E, ilustruje, proč je AESA víc než technická specifikace. Radar má zorné pole ±100 stupňů díky otočnému repositioneru. Pilot může po odpalu střely prudce odvrátit od cíle a přitom stále udržovat datalink se střelou letící k cíli. U mechanicky skenovaného radaru by odvrat znamenal ztrátu kontaktu. Tady znamená přežití.

Právě v takových detailech se láme skutečná převaha. Ne v jednom čísle dosahu, ale v součtu rychlosti, odolnosti, multifunkčnosti a schopnosti růst softwarem, aniž by letoun musel na roky do hangáru. Západní ekosystém AESA tohle dnes umí sériově. Rusko zatím ne.

Článek Radarová technologie NATO, na níž Rusové nemají: AESA v mikrosekundách rozhoduje o výsledku boje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.

Článek NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak přežít to, co přežít nemáte

Klíč nebyl v technice, ale v rozhodnutích prvních hodin. Ukrajinské vzdušné síly zvolily model, který analytici Royal Aeronautical Society popsali jako aktivní přežití: časté přesuny letadel mezi základnami, rozptýlení po menších letištích, ochrana pilotů a techniků jako nejcennějšího zdroje. Žádné sebevražedné mise do hustého ruského systému protivzdušné obrany. Místo toho pragmatický kalkul – každý pilot, který přežije dnešek, může létat zítra.

Vznikla vlastní verze toho, čemu Západ říká Agile Combat Employment: provoz z improvizovaných míst, mobilní servisní zázemí, rychlé přistání, dotankování, odlet jinam. RAF a americké letectvo tento koncept formálně přijaly až v září 2023 jako společnou vizi. Ukrajina ho v praxi provozovala od prvního týdne války.

Sovětské stroje postupně doplňovaly dodávky z východoevropských zásob. Pak přišly F-16, chystají se Mirage. Ale samotná platforma nikdy nebyla rozhodující. Rozhodující bylo propojení s pozemní protivzdušnou obranou, funkční velení a řízení a ochota přijmout, že cílem není ovládnout nebe – stačí znemožnit protivníkovi pohodlnou dominanci.

Co z toho NATO tahá do vlastního plánování

Aliance nečeká, až válka skončí. Už v únoru 2025 vzniklo Joint Analysis, Training and Education Centre (JATEC) s jedním konkrétním úkolem: sbírat zkušenosti z války proti Rusku a převádět je do akčních doporučení pro transformaci NATO. Plné operační schopnosti má JATEC dosáhnout v létě 2026. Paralelně běží práce JALLC a Allied Command Transformation, které ukrajinské poznatky v reálném čase zapracovávají do plánování schopností, výcviku i strategického rozhodování.

Náčelník RAF Ian „Cab“ Townsend to v listopadu 2024 v projevu pro RUSI shrnul bez diplomatických obálek: éra automatické západní vzdušné nadvlády skončila. Budoucí konflikty budou vyžadovat znovu bojovat o kontrolu vzduchu, zvládat více věcí souběžně, vydržet déle a adaptovat se rychleji. Z toho plynou zcela konkrétní nároky:

• Chránit letadla na zemi a budovat odolnou infrastrukturu základen
• Rozptýlit provoz na více míst místo koncentrace na několika velkých základnách
• Posílit zásoby munice, náhradních dílů a pozemního vybavení
• Zrychlit velení a propojení senzor–efektor
• Budovat vícevrstvou integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu (IAMD)
• Počítat s masovými dronovými útoky jako s novou normou

Británie už na to reaguje prakticky. Autonomní platforma StormShroud s bojovým payloadem pro klamání a rušení radarů je v pokročilém vývoji. RAF zároveň počítá s tím, že ani F-35, ani budoucí víceúčelový bojový letoun GCAP (plánovaný na rok 2035) nebudou stačit bez autonomních kolaborativních platforem, které zvýší přežití, letalitu a bojovou hmotnost stávajících letounů.

Český rozměr: víc než jen výcvik pilotů

Česká republika není v tomto příběhu pouhým divákem. Armáda ČR připravuje výcvik až osmi ukrajinských pilotů pro F-16 a řadí se mezi aktivní členy schopnostní koalice. Ale důležitější je, co se děje doma.

Na konferenci protivzdušné obrany 2026 čeští představitelé otevřeně mluvili o změně filozofie protivzdušné obrany – směrem k flexibilnějšímu, rychleji nasaditelnému systému, který počítá s hrozbou levných dronů ve velkých počtech. Cvičení Ramstein Guard už v roce 2024 testovalo schopnosti českých vzdušných sil v prostředí intenzivního rušení radarů a komunikace, s přímým zapojením aliančního CAOC z německého Uedemu. A na konferenci EURAC v Praze se ukrajinská strana i čeští velitelé shodli na tom, že investice do vícevrstvé protivzdušné obrany a umělé inteligence nejsou luxus, ale nezbytnost vyplývající přímo z válečných zkušeností.

Proč „učebnice“ neznamená „dokonalé řešení“

Ukrajina neovládla nebe. Její letectvo operuje pod trvalou hrozbou, ztrácí stroje, čelí hustému ruskému systému protivzdušné obrany a elektronickému boji. Ale právě proto je pro NATO tak cenná. Posledních pětadvacet let západní letectva optimalizovala síly pro Balkán, Irák a Afghánistán – konflikty bez existenční hrozby, s relativně bezpečným týlem a téměř automatickou vzdušnou převahou. Ukrajina ukázala, jak vypadá svět, kde nic z toho neplatí.

Lekce nejsou příjemné. Říkají, že základny budou pod raketovou palbou, že levné drony změní ekonomiku boje, že elektronický boj oslepí i moderní senzory a že adaptační cyklus se měří na dny, ne na roky. Ale jsou reálné. A právě proto je NATO institucionalizuje – ne jako historickou studii, ale jako operační manuál pro příští dekádu.

Ukrajinské letectvo mělo být zničeno za pár dní. Místo toho se stalo nejcennějším zdrojem dat o tom, jak vést vzdušnou válku ve 21. století. A celá Aliance teď předělává své plány podle toho, co se ti piloti naučili za letu.

Článek Rusko „zničilo“ ukrajinské letectvo za pár dní, a stejně ho už 5. rokem drtí. Celé NATO ho teď studuje jako učebnici moderní války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co tři letouny mění v rovnováze sil

Tři kusy samy o sobě válku nevyhrají. Ale mění kalkul protivníka. F-35A je postaven na čtyřech pilířích, které starší stroje postrádají: nízká radarová zjistitelnost (stealth), senzorová fúze slučující data z radaru, infračervených čidel a systémů elektronického boje do jednoho obrazu, schopnost sdílet tento obraz v reálném čase s dalšími platformami a plná interoperabilita s alianční architekturou NATO.

V praxi to znamená jednu věc: pilot F-35 vidí protivníka dřív, než protivník vidí jeho. A nejen vidí, okamžitě předává souřadnice dalším strojům, pozemním systémům Patriot nebo námořním jednotkám. Proti ruským Su-35, které jsou konstrukčně stavěné na jinou filozofii, tedy vysokou rychlost, manévrovatelnost a silný radar bez plnohodnotného stealth, je to asymetrická výhoda. Ruský Su-57, deklarovaný jako pátá generace, existuje zatím v jednotkách kusů a jeho sériová výroba zůstává omezená.

Polské F-35 budou dodány ve standardu Block 4. To je nejnovější konfigurace, která rozšiřuje spektrum nesených zbraní a vylepšuje softwarovou architekturu. Už v listopadu 2025 Varšava podepsala smlouvu na střely AIM-120D-3, nejpokročilejší verzi raket vzduch-vzduch středního dosahu. Nejde tedy jen o platformu. Buduje se celý zbraňový ekosystém.

Proč zrovna Polsko a proč teď

Smlouvu na 32 strojů F-35A podepsala Varšava 31. 1. 2020, ještě před ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu. Harmonogram počítal s dodávkami mezi lety 2024 a 2030 v tempu čtyř až šesti kusů ročně. První polský exemplář byl slavnostně představen v americkém závodě Lockheed Martin 28. 8. 2024, ale fyzický přílet do Polska se uskutečnil až letos v květnu.

Mezi podpisem a přistáním se změnil svět. Válka na Ukrajině přeměnila polskou modernizaci z ambiciózního plánu v existenční nutnost. Polský obranný rozpočet na rok 2025 dosáhl 186,6 miliardy zlotých, tedy 4,7 % HDP podle domácího rozpočtového rámce. NATO odhaduje polské výdaje na 4,48 % HDP, v obou případech jde o číslo, které nemá ve střední Evropě obdoby. F-35 je přitom jen jeden uzel v síti, která zahrnuje systémy Patriot, raketomety HIMARS, tanky Abrams a vrtulníky Apache.

Současně Polsko opouští postsovětské dědictví. Prezident Duda při zavádění lehkých bojových letounů FA-50 otevřeně řekl, že polské letectvo má létat výhradně na F-16, F-35 a FA-50. MiG-29 a Su-22 míří do historie. Generační skok je obrovský, od strojů bez stealth a bez moderní datové architektury ke stroji, který je de facto létající senzorový uzel.

Střední Evropa v porovnání: kdo má co

Polsko není jediné, kdo ve střední a východní Evropě investuje do letectva. Ale je jediné, kdo už má pátou generaci doma.

• Česko – provozuje dočasně 12 pronajatých Gripenů, objednalo 24 F-35A. První stroj přiletí nejdříve v roce 2031, plná operační schopnost se očekává v roce 2035. Domovskou základnou bude Čáslav.
• Maďarsko – po dubnovém rozšíření v roce 2026 disponuje 16 Gripeny. O F-35 zatím nejedná.
• Slovensko – modernizuje na F-16 Block 70, výroba počáteční flotily byla dokončena do konce roku 2025. Pátá generace není na pořadu dne.
• Rumunsko – podepsalo v listopadu 2024 dopis o přijetí nabídky na 32 F-35, ale stroje zatím nemá.

Polsko tedy kombinuje dvě věci, které nikdo jiný v regionu nemá současně: 48 provozovaných F-16 a první trojici F-35 na domácí základně. Právě tento souběh kvality a objemu, ne samotné tři kusy, zakládá tvrzení o nejsilnějším vzdušném hráči ve střední Evropě.

Cesta k plné bojeschopnosti

Tři letouny jsou začátek, ne cíl. Polské ministerstvo obrany jasně uvádí, že počáteční operační schopnost (IOC) nastane až po splnění několika podmínek: minimálně osm strojů v zemi, vycvičení pilotů a pozemního personálu, vybudování infrastruktury a doplnění zásob munice a náhradních dílů. Aktuálně prochází výcvikem v USA 24 pilotů a 90 techniků. Součástí kontraktu je i integrované výcvikové centrum a osm simulátorů, jde tedy o budování celého systému, ne pouhé parkování letadel na ploše.

Při tempu čtyř až šesti dodávek ročně by Polsko mohlo dosáhnout IOC někdy v průběhu roku 2027 nebo 2028. Plných 32 strojů by mělo být v zemi do roku 2030. Teprve pak půjde o sílu, která dokáže plnohodnotně operovat v prostředí silné protivzdušné obrany, tedy přesně tam, kde by se případný konflikt na východním křídle NATO odehrával.

Co to znamená pro Česko

Z pohledu Česka je podstatné hlavně jedno: severně od naší hranice právě vzniká nejsilnější vzdušná komponenta ve střední Evropě, plně napojená na alianční síť. Polské zkušenosti se zaváděním F-35, od infrastruktury přes výcvik po logistiku, budou přímo přenositelné do českého programu, který startuje o pět let později. Varšava de facto prošlapává cestu, po které půjde i Čáslav.

Bezprostřední dopad na každodenní bezpečnost obyvatel Česka? Minimální. Dlouhodobý efekt? Zásadní. Protivník, který plánuje operace nad střední Evropou, musí od května 2026 počítat s tím, že ho nad Polskem může zachytit stroj, který neuvidí na radaru. A s každým dalším F-35, který přistane v Łasku, se tento kalkul zhoršuje.

Tři Husary na polském betonu nejsou konec příběhu. Jsou jeho první kapitolou, a pro vzdušnou rovnováhu v regionu možná tou nejdůležitější.

Článek Rusové už nemají šanci. Polsko dostalo první F-35 a stalo se nejsilnějším vzdušným hráčem ve střední Evropě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se nad Baltem stalo

Podle oficiální zprávy portugalského letectva šlo o zachycení a identifikaci ruských vojenských letounů nad mezinárodními vodami v blízkosti vzdušného prostoru NATO. Sekundární zdroje citující NATO Allied Air Command upřesňují, že sestava zahrnovala transportní An-12 a stíhací doprovod Su-35, primární portugalský komunikát ale konkrétní typy neuvádí.

Důležité je, co zpráva neříká: nikde se neobjevuje potvrzení, že by ruské stroje byly donuceny k obratu nebo že narušily alianční vzdušný prostor. Doložený je scramble, vizuální identifikace, nahlášení polohy a výšky civilnímu řízení letového provozu a monitoring. Standardní procedura, kterou NATO Air Policing popisuje jako sekvenci detect–decide–launch–intercept–identify–escort.

„Násobně větší síla“ — co za tím stojí

Titulková zkratka svádí k představě, že NATO vyslalo něco fyzicky mohutnějšího. Čísla říkají opak. Su-35 měří 21,9 metru, váží při maximálním vzletu 34 500 kilogramů. F-16 má délku 14,8 metru a maximální vzletovou hmotnost 16 875 kg. I dvě F-16 dohromady, necelých 33 750 kg, nedosáhnou hmotnosti jednoho Su-35.

Skutečná převaha ale neleží v rozměrech trupu. Leží v systému:

• Trvalá pohotovost QRA s garantovaným startem během minut.
• Rotační nasazení aliančních letectev, aktuálně Portugalsko, předtím jiní spojenci, bez jediného dne výpadku.
• Radarové pokrytí a sdílená situační znalost celého baltského prostoru.

Dvojice stíhaček je viditelný hrot. Za ní stojí integrovaná alianční infrastruktura, kterou jeden Su-35 s transportním An-12 nemá šanci obejít. V tomto smyslu je „násobně větší síla“ přesná, jen se neměří v kilogramech.

Proč zrovna Portugalci a proč zrovna teď

Portugalsko převzalo misi enhanced Air Policing v Pobaltí 1. dubna 2026. Na základně Ämari operuje detachment čtyř F-16M s až 95 vojáky, rotace potrvá do konce července. Podle sekundárních přepisů šlo o nejméně šestý záchyt od začátku portugalského nasazení, tedy zhruba jeden scramble za pět dní.

To ale není anomálie. Oficiální litevské týdenní přehledy za březen a duben 2026 ukazují čtyři až šest záchytů týdně. Konkrétně: šest v týdnu 9.–15. března, pět v týdnu 6.–12. dubna, čtyři v týdnu 13.–19. dubna. Baltské nebe je jedním z nejfrekventovanějších koridorů ruského vojenského letectva, hlavně kvůli spojení mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem. Stroje létají bez transpondéru, bez letového plánu, bez komunikace s řízením. NATO musí reagovat pokaždé.

Český kontext a co by znamenala eskalace

Česká armáda má s baltskou misí vlastní historii, čeští stíhači tam působili třikrát, třikrát také na Islandu. V aktuální rotaci 2026 ale české gripeny nad Baltem nelétají. Česko se na východním křídle podílí jinak: vrtulníková jednotka v Polsku chrání prostor proti nízkoletícím cílům a dronům, pokračuje také střežení slovenského nebe.

A co kdyby ruský stroj alianční prostor skutečně narušil? Automatický článek 5 to neznamená. NATO váže kolektivní obranu na ozbrojený útok, nikoli na jakékoli překročení hranice. Nejprve by šlo o eskortu, diplomatickou reakci, konzultace. Mechanismus existuje, ale jeho spuštění vyžaduje víc než jeden vypnutý transpondér.

6. května nad Baltem se nic takového nestalo. Stalo se přesně to, co se stává několikrát týdně: ruský vojenský let bez koordinace narazil na alianční systém, který funguje. Během minut měl doprovod, během sekund identifikaci. A to je ta skutečná převaha, ne větší letadlo, ale rychlejší a spolehlivější odpověď.

Článek Ruský Su-35 se blížil k hranicím NATO, ale hodně rychle mu sklaplo. Vyprovodila ho násobně větší síla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna Rafale a proč zrovna Šiauliai

Litevská základna Šiauliai je páteří aliančního vzdušného dohledu nad Pobaltím už od roku 2004. Estonsko, Lotyšsko a Litva nemají vlastní nadzvukové stíhačky, ochranu jejich nebe zajišťují spojenci v rotacích, které se střídají zhruba po čtyřech měsících. Od konce března 2026 drží hlavní hotovost francouzské letectvo s Rafale a rumunské F-16 jako posila. Na estonské základně Ämari zároveň operují portugalské F-16.

Celý systém řídí Combined Air Operations Centre (CAOC) v německém Uedemu. Jakmile radary zachytí neidentifikovaný kontakt bez letového plánu, CAOC vydá rozkaz Alpha Scramble. Obecný alianční standard počítá se vzletem hotovostní dvojice do patnácti minut. V případě Šiauliai a pobaltského prostoru, kde jsou vzdálenosti krátké a radar vidí daleko nad mořem, je kontakt s narušitelem otázkou dalších minut letu.

Osmnáct scramble za měsíc, rutina, která nesmí selhat

Incident z 1. května nepřišel z ničeho nic. Oficiální týdenní přehledy litevského ministerstva obrany ukazují, že jen mezi 30. března a 26. dubna 2026 došlo k osmnácti scramble kvůli ruským vojenským letounům porušujícím letová pravidla v prostoru u pobaltských hranic. V týdnu 20.–26. dubna to bylo pět zásahů, o týden dříve čtyři, další týden opět pět. Mezi zachycenými stroji figurovaly průzkumné Il-20, transportní An-26 i stíhací Su-30SM.

Su-24 přitom nejsou v tomto prostoru žádnou novinkou. Litevské přehledy z února a března 2026 výslovně zmiňují profily Su-24M a Su-24MR letící z Kaliningradu a zpět. Kaliningradská oblast, ruská enkláva sevřená mezi Polskem a Litvou, je logickým výchozím bodem. Pro konkrétní incident z 1. května to veřejný zdroj přímo nepotvrzuje, ale profil letu odpovídá vzorci, který se opakuje týden co týden.

Právě tato opakovatelnost je podle nás nejdůležitějším aspektem celé situace. Jednotlivý průlet je mediálně atraktivní. Ale skutečný test spočívá v tom, zda aliance dokáže reagovat stejně rychle a disciplinovaně při osmnáctém scramble za měsíc jako při prvním.

Co to znamená, a co ne

Veřejně dostupné informace neříkají, který konkrétní pobaltský stát byl narušen, jakou přesnou trasou Su-24 letěly ani kolik minut doprovod trval. Francouzský štáb mluví obecně o „vzdušném prostoru pobaltských zemí“. Neuvádí ani to, zda po incidentu následovala diplomatická nota, k 4. května se v otevřených zdrojích žádná neobjevila.

Co naopak víme s jistotou:

• Šlo o dva Su-24 bez letového plánu a bez koordinace s civilním řízením.
• Reakce proběhla okamžitě v rámci standardního režimu Baltic Air Policing.
• Nedošlo k použití zbraní ani k eskalaci, rámec zůstal v režimu mírového interceptu.
• Jen deset dní předtím, 20. dubna, sledovaly francouzské Rafale a další alianční stroje větší ruský let nad Baltem, opět bez eskalace do palby.

Pobaltské státy přitom situaci neberou pasivně. Už 27. března vydali ministři obrany Estonska, Lotyšska a Litvy společné prohlášení, ve kterém žádají posílení vrstvené protivzdušné obrany a zachování robustní alianční přítomnosti. 14. dubna demonstrativně přistály dva francouzské Rafale na lotyšské základně Lielvārde, což byl signál, že aliance není vázaná jen na jednu litevskou ranvej.

Český kontext: ne stíhačky, ale přítomnost

Česká armáda tento konkrétní zásah neřešila, hotovost drží Francie s Rumunskem. Ale ČR v Pobaltí přítomna je: v Lotyšsku slouží čeští ženisté, v Litvě průzkumníci v rámci mnohonárodních bojových uskupení NATO. Historicky čeští gripeny misi Baltic Air Policing plnili opakovaně, armáda v roce 2022 hovořila o svém sedmém nasazení.

Z pohledu české bezpečnosti je incident z 1. května argumentem pro logiku, kterou AČR sama veřejně zdůrazňuje: bezpečnost České republiky nezačíná na jejích hranicích. Odstrašení funguje právě proto, že spojenci drží hotovost tisíc kilometrů od Prahy, a ruská posádka Su-24 to 1. května zjistila na vlastní oči.

Rutina jako zbraň

Překvapením pro ruské piloty nebyla žádná technická novinka ani tajná zbraň. Bylo jím to, co by překvapením být nemělo: že aliační systém funguje přesně tak, jak má. Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, osmnáctkrát za měsíc. A že i 1. května, kdy většina Evropy slaví, sedí v kokpitu Rafale v Šiauliai posádka připravená být ve vzduchu dřív, než ruský bombardér stihne zapnout rádio.

Článek Ruské Su-24M z Kaliningradu drze vletěly do prostoru NATO a čekalo je nepříjemné překvapení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se nad Baltem skutečně dělo

Operace Chessman začala 1. dubna 2025, kdy NATO oficiálně potvrdilo připravenost britského a švédského kontingentů k posílenému air policingu z polského území. Švédské Gripeny se tak poprvé od vstupu Stockholmu do Aliance zapojily do mise z území jiného spojence. Britské Typhoony ale nesly hlavní tíhu.

Chronologie prvních týdnů:

• 15. a 17. dubna – dva scramble vzlety, zachycení Il-20M nad Baltem u Kaliningradu.
• 24. května – další scramble, identifikace průzkumného An-30 „Clank“.
• 5. června – čtvrtý scramble během sedmi dnů, tentokrát Il-20M doprovázený dvojicí Su-27 „Flanker H“.
• 7.–12. června – šest scramble misí v šesti dnech, celkem 15 zachycených ruských letounů včetně ozbrojených Su-24M „Fencer D“ a námořního Tu-142 „Bear F“.

Každý z těchto vzletů skončil stejně: identifikace, zaujmutí neohrožující pozice, stínování a předání dalšímu aliančnímu páru. Žádná střelba, žádný průnik do vzdušného prostoru NATO. Přesto každý z nich představoval moment, kdy se rozhodovalo v řádu sekund.

Ozbrojená pohotovost a neveřejná pravidla

Formulace „povolení střílet“ neznamená doložený rozkaz k palbě. Znamená něco jiného a v jistém smyslu znepokojivějšího: existenci systému, který palbu umožňuje, aniž by veřejnost znala jeho přesné parametry.

Britské ministerstvo obrany v odpovědi na žádost o informace potvrdilo, že každá mise QRA (Quick Reaction Alert) probíhá podle neveřejného Operation Order obsahujícího Rules of Engagement jako „last resort“. Existují definované úrovně autorizace, tedy kdo smí rozhodnout o použití síly proti pilotovanému letounu. Obsah ani rozhodovací řetězec ale ministerstvo nezveřejňuje.

V praxi to znamená: pilot v kokpitu Typhoonu s nabitými raketami má rámec, v němž může za definovaných okolností zahájit palbu. Jaké okolnosti to jsou, ví jen on, jeho velitel a alianční řetězec nad ním.

Proč je rutina nebezpečnější než výjimka

Skutečně alarmující není samotný fakt, že britské Typhoony startují proti ruským strojům – to se děje od studené války. Alarmující je tempo. NATO v roce 2023 provedlo přes 300 interceptů ruských vojenských letounů. RAF v Estonsku ve stejném roce zachytila 50 strojů za čtyři měsíce. A nyní v Polsku patnáct za šest dnů.

Když se mimořádná reakce stává denní rutinou, klesá práh pro chybu. Ruský letoun bez transpondéru, který nereaguje na radiovou výzvu. Pilot, který vyhodnotí manévr jako ohrožující. Špatně přečtená trajektorie. NATO samo hovoří o riziku „miscalculation“, tedy neúmyslné eskalace způsobené opakovanými kontakty v prostoru bez komunikace.

Česká stopa na východním křídle

České nebe primárně střeží Vzdušné síly AČR v systému NATINAMDS – stejném aliančním rámci, pod nímž operují britské Typhoony v Polsku. České Gripeny plní ostrou hotovost na Islandu, v minulosti hlídkovaly i v Pobaltí. Od září 2025 navíc v Polsku působí česká vrtulníková jednotka zaměřená na nízkoletící cíle a ochranu proti dronům, od roku 2026 poprvé s americkými stroji UH-1Y Venom.

Britská přítomnost přitom není omezena na Polsko. V březnu 2026 RAF převzala čtyřměsíční air policing v Rumunsku pod operací Biloxi. Alianční štít se rozprostírá od Baltu po Černé moře a Británie v něm hraje roli, která přesahuje symboliku.

Signál, průzkum, test

Co ruské letouny nad Baltem dělaly? Složení formací napovídá: Il-20M sbírá elektronické signály, An-30 fotografuje, Tu-142 mapuje námořní aktivitu. Vedle nich ale létaly ozbrojené Su-24M a Su-27, tedy stroje schopné útoku. NATO dlouhodobě popisuje ruské chování jako kombinaci průzkumu, demonstrace síly a testování reakční doby Aliance.

Každý scramble je pro Moskvu datový bod: jak rychle NATO reaguje, kolik strojů vysílá, jakou formaci volí. A každý scramble je pro aliančního pilota moment, kdy musí rozhodnout, zda stroj naproti představuje hrozbu, s prstem na spoušti a s vědomím, že pravidla zapojení existují právě pro tuto chvíli.

Patnáct ruských letounů za šest dnů nad Baltem není válka. Ale je to prostředí, ve kterém se válka může začít omylem.

Článek Povolení střílet: britské letectvo startovalo proti ruským letounům na východním křídle NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letka z Ruska byla silnější, než je běžné

Tu-22M3 je sovětský nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel, který prošel velmi rozsáhlou modernizací, uvádí Wikipedia. Dosahuje rychlosti až 1 997 km/h a je postrachem hlavně proto, že nese střely Ch-22 a Ch-32, event. Kinžal, které slouží k bombardování pozic na stovky až tisíce kilometrů. Zbraně s kratším dosahem proti Ukrajině nepoužívá.

Rusko má čas maximálně 6 měsíců, poté Ukrajina rozpoutá armagedon. Střely Flamingo si zatím šetří

Hrozilo by totiž jeho sestřelení ukrajinskou PVO dlouhého dosahu, takže se od ní drží v uctivé vzdálenosti. Incident přitom zdůrazňuje riziko, které Tu-22M3 představují pro severní Evropu v případě konfliktu, i když i v takovém případě je zřejmé, že by se držely v hloubi Ruska. To také k jejich doprovodu nasadilo dva Suchoje Su-35S tvořící páteř jeho letectva.

Jedná se o velmi schopný víceúčelový stíhací letoun generace 4,5, který vyniká extrémní obratností díky motorům s měnitelným vektorem tahu. Vyzbrojen je výkonným radarem Irbis-E a dokáže útočit na vzdušné i pozemní cíle. Pro západní letectvo představuje jednu z největších hrozeb díky střelám dlouhého dosahu R-37M s dosahem 400 km, uvádí Wikipedia.

„Ještě nedávno se Rusové cítili bezpečně. Odteď bude zničen každý, kdo se objeví.“ Ukrajinci budí hrůzu 80 km v ruském týlu

Nevýhodou Su-35S nicméně zůstává, že nejspíše nemá tak výkonný radar, aby využila jejího plného potenciálu, a protože není stealth, uvidí ji F-35, která už je v mnoha západních zemích, mnohem dříve, takže na něj může vypálit, aniž by si ruský pilot všiml a mohl útok opětovat. To je ale případě všech letounů nižší než páté generace, potvrzuje Wikipedia.

Švédské letectvo prokázalo při incidentu nad Baltem profesionalitu a provokaci neeskalovalo, ale pouze nepřátele vizuálně identifikovalo a vyprovodilo od hranic Severoatlantické aliance, kde nepředstavovali nebezpečí. Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že ač byli v mezinárodním vzdušném prostoru, není ojedinělé, že narušují ten některé země NATO.

Rusové zkusili mohutně udeřit, ale Ukrajinci se rvou jako lvi. Sen o velké ofenzivě se rozplývá. Nechápou, co se děje

Ruské letectvo mimo to testuje pozornost obranných systémů NATO, což zvyšuje potřebu silné přítomnosti aliance v Pobaltí a důraz na monitorování vzdušného prostoru. Obvykle ale Rusko vysílá pouze jeden letoun, max. dva. V tomto případě šlo nicméně o dva bombardéry Tu-22M3 a dva Suchoje Su-35S, což může napovídat, že probíhalo nějaké cvičení.

K dohledu nad nimi přitom vzlétaly švédské letouny, což musely být JAS 39 Gripen C, protože jiné stíhací ani víceúčelové země nemá, potvrzuje Wikipedia. Ty jsou již poměrně staré a proti ruským Su-35S by nejspíše tolik šancí neměly. Standardně nemají ani radary AESA, i když je lze instalovat a prodloužit tak jejich životnost a bojové schopnosti.

Nová jatka nebo konečná odveta proti Západu. Rusko stojí před propastí a musí se rozhodnout, zda překročí rudou linii

K jejich nejsilnější výzbroji vzduch-vzduch potom patří střela Meteor s doletem 200 km, která jakmile se zaměří, je prakticky nemožné ji setřást, potvrzuje Wikipedia. Eskortu měly následně převzít dánské F-35 páté generace, s nimiž už se Su-35S měřit nemohou. Zejména proto, že jsou stealth, i když v malém prostoru Baltu se na jejich na radarech objevit mohly.

Kdyby se ruské letectvo pokusilo o eskalaci, silně by na to doplatilo. Nejenom, že už v ten moment nemělo ve vzduchu výhodu, ale nacházelo se v dosahu PVO NATO, a do vzduchu lze kdykoliv poslat mnoho dalších letadel. Jediná chyba by tak vyvolala nekompromisní reakci, jíž se chce Západ vyhnout, ale bude-li muset, je připraven se bránit.

Článek Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen E na F-35 nemá, i když je skvělý a „má to své“

Největšími argumenty odpůrců F-35 jsou cena a poruchovost. V druhém případě jde ale o těžký omyl, protože jich má za celou dobu na kontě pouze jednotky, potvrzuje Wikipedia, a to šlo ještě v některých případech o testování na uzavřeném letišti, nikoliv boji nebo při rutinním letu. Navíc se ve většině případů jednalo o námořní verzi C a verzi B s krátkým startem a přistáním.

Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali

České letectvo má nicméně objednanou verzi A pro operace z pozemních základen. Nehodu nebo nedostatek F-35B tedy nelze přejímat i na F-35A, ačkoliv to mnozí rádi dělají a bez dalšího označí nejvyspělejší bojový letoun světa za „předražený krám“. Redakce Armádního Zpravodaje nepopírá, že se v průběhu objevují některé komplikace, ale zpravidla nejde o poruchy.

Kupříkladu Velká Británie došla koncem roku 2025 k závěru, že je program F-35 neuspokojivý, protože je z pořízených letounů schopných operačního nasazení pouze 40 %. Důvodem není, že by měly technické potíže, ale nedostatečné dodávky náhradních dílů. Kvůli tomu nemohou být rychle opravovány a musí zůstat uzemněny, dokud nedorazí.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Stejný problém mají i jiná letectva, včetně amerického, ale snad všechna ho již řeší zajištěním dodávek potřebných dílů od výrobce Lockheed Martin. F-35 tedy zůstává z bojového hlediska tím nejlepším, co si mohou západní země pořídit. Žádná jiná alternativa letounu 5. generace není, jelikož existují krom F-35 jenom americké F-22, aly ty USA nikomu neprodávají, a navíc slouží k vybojování vzdušné nadvlády, nejsou tak víceúčelové jako „ef-třicet-pětky“.

Potom je tu čínský protějšek J-31, event. J-20, což je ale protějšek F-22; o obou případech by šlo o velké bezpečnostní riziko pro NATO, a pořízení je tedy nemožné. Což platí i pro ruský Suchoj Su-57, který navíc ani nelze vnímat jako plnohodnotnou 5. generace hlavně pro jeho extrémně nízkou úroveň stealth. Co tedy zbývá, než F-35, pokud má být letectvo špičkové?

Pancéřovaný bombardér Su-34 měl přežít moderní válku. Realita nad Ukrajinou je tvrdší, často končí v troskách

Češi rádi navrhují, aby koupilo švédské Gripeny E/F, tedy moderní nástupce Gripenů C/D. Je na místě přiznat, že jsou technologicky skvělé a směle se vyrovnají francouzským Dassault Rafale F4 nebo americkým F-16 Block 70/72, oproti nimž navíc zvládají operovat z horších a provizorních leteckých ploch, a stačí jim ke vzletu kratší dráha. Ve výbavě pak mají moderní radar AESA a řadu západních zbraní včetně nejlepší střech vzduch-vzduch MBDA Meteor, potvrzuje Saab.

Jenomže Gripen E ztrácí na F-35 hlavně v oblasti stealth, které je rozhodující, čím blíže se letoun pohybuje nepřátelskému území, a také nemá tak pokročilou fúzi dat, i když není špatná. V závěru je snad každému patrné, že je Gripen E z hlediska bojové hodnoty horší, a pokud by na souboj došlo, F-35 by ho téměř jistě zničila dříve, než by ji vůbec zaregistroval.

Pentagon přestal aktualizovat software F-35. Velké problémy odhalují paradox nejmodernějších bojových letounů světa

Gripen E je nicméně levnější na provoz. Některé zdroje uvádí velmi hezkých 170 až 215 tisíc korun za letovou hodinu, ale reálnější analýzy pracují s částkou asi 468 tisíc za letovou hodinu, kdežto u F-35 to je 724 až 894 tisíc korun za letovou hodinu. Výrobce sice pracuje na zlevnění až na 532 tisíc korun za letovou hodinu, ale zatím neúspěšně.

Breaking-News potom vypočetlo cenu za letovou hodinu Gripenu U dokonce na 771 tisíc korun, ale současně uvádí vyšší než ostatní také u F-35. Ve výsledku lze tedy brát, že Gripen E létá hodinu za zhruba 0,5 milionu korun, zatímco F-35 za 0,8 milionu korun. To sice argument je, ale popsané výhody F-35 jsou stále přínosnější a nelze je popírat.

Video: perfektní reakce pilota. Ruský voják zaútočil pomocí MANPADS na ukrajinský vrtulník, když letěl pár metrů nad zemí

Samotná pořizovací cena letounů je potom hodně podobná. WION uvádí, že F-35A lze koupit za cca 110 až 150 milionů dolarů (dle zbraní), což je asi 2,343 až 3,2 miliardy korun. Oproti tomu Gripen E má vycházet kolem 140 milionů dolarů, tedy skoro 3 miliardy korun, uvádí UNITED24 Media. V listopadu 2025 také Saab uzavřel smlouvu s Kolumbií na nákup 17 letounů Gripen E za závratných 3,1 miliardy euro, tedy 76 miliard korun.

To znamená skoro 4,5 miliardy za jeden, a to se v obou případech jedná o cenu i se zbraněmi a výcvikem personálu, ale pro Ukrajinu je o tolik nižší z důvodu, že má zájem o mnohem větší množství letounů, což výrobu zlevní. Jednotková cena bez zbraní a výcviku personálu bývá o desítky milionů dolarů nižší u všech zmíněných letadel, takže ji lze snížit výběrem těch, které země potřebuje, a vynecháním těch, bez nichž se naopak může obejít.

Rusové spustili jarní ofenzivu. Ukrajinci je totálně vypráskali: „Masivní ztráty je uzemnily, největší útok měl přes 500 vojáků“

Vedle toho je nicméně nutné připočítat i související náklady na infrastrukturu, kdy jenom úprava letiště pro F-35 stojí ČR mnoho miliard. Na druhou je potřeba vnímat, že bude sloužit také pro zahraniční mise a bude součástí struktury NATO, nebude pouze pro české potřeby. Kdo význam nejlepších letounů 5. generace chápe, jsou Poláci, kteří si jich pořídí ještě více.

„Polsko má zájem pouze o letadla 5. generace nebo novější,“ uvedl podle GeekWeek náčelník generálního štábu generál Wiesław Kukuła v souvislosti se dvěma dalšími perutěmi bojových letadel polského letectva s tím, že nechce F-15EX ani Eurofighter. Polsko jich zatím kupuje 32, což vydá na dvě perutě po 16 letounech, ale je zřejmé, že má zájem o další.

Video: Ukrajinci se pod těžkou palbou ani neodvážili vykouknout. Rus uprostřed boje zběsilý útok s BVP natočil

Kromě zmíněného je také nutné vnímat, že budou F-35 schopny kooperovat s drony, jakým je například Vectis. Ten by nejenom rozšířil operační schopnosti letounu a mohl létat i do oblastí, které jsou pro pilota nebezpečné, ale také by nesl další zbraně a pomohl napáchat větší škody během jediného letu. Není zřejmé, že by něco podobného uměly starší letouny.

Článek Češi je nechtějí, Poláci zvažují další dvě perutě a jiné nechtějí. Evropské letectvo bude definovat F-35, ne Gripen. Důvody jsou prosté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 využívají software se základem v roce 2014

Práce na aktualizaci softwaru byly v roce 2025 přerušeny, a inženýři nyní očekávají, než se vrátí letouny F-35 zpět, aby mohly novinky hromadně testovat. Nejnovější plánovaná modernizace, známá jako TR-3 (Technology Refresh 3), se navíc ukázala být pro valnou většinu americké flotily nepoužitelná, což by mohlo ohrozit její bojeschopnost, a to nelze připustit.

Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde

Důvodem byly vážné problémy se stabilitou systému, nedostatečná funkčnost, a neustálé objevování nových vad. V důsledku toho byla implementace této verze softwaru, která má být nakonec použita i na letadlech aktuálně operujících kolem Íránu, značně zpožděna. V současnosti tak F-35 používají starší konfiguraci softwaru TR-2 zaváděnou od roku 2014.

Janes doplňuje, že byla průběžně vylepšována, takže se ta původní od dnešní hodně liší, a stejně tomu bude s TR-3. Nicméně navzdory probíhajícímu konfliktu a vysoké intenzitě bojů znamenalo operační nasazení prioritu, a plné testování a nasazení TR-3 muselo být z bezpečnostních důvodů odloženo. Není ovšem jasné, kdy by nakonec mohlo k jeho zavedení dojít.

Vývojové kanceláři totiž chybí pracovníci i peníze. Na pozadí však probíhají diskuse o dalších investicích potřebných ke zlepšení operační připravenosti flotily F-35, která v posledních letech klesla. Konflikt s Íránem, v němž hraje F-35 klíčovou roli, zdůrazňuje určitý paradox – nejnovější stíhačka světa bojuje v aktivním operačním prostoru a užívá řešení staré mnoho let, zatímco nová a revoluční aktualizace stále není připravena na dnešní bojiště.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Neznamená to samozřejmě, že by byly F-35 neschopné. Stále jde o nejpokročilejší letouny v západních zemích, jimž se vyrovná nanejvýš čínský protějšek J-31. Vynikají hlavně vysokou úrovní stealth, vyspělým radarem a mnoha senzory, stejně jako moderními zbraněmi, uvádí Wikipedia, díky čemuž dokáže plnit nejnáročnější mise. Kromě těch bojových se může jednat o průzkumné, jelikož disponuje též pokročilou fúzí dat, a může tak informovat jiné systémy.

Článek Pentagon přestal aktualizovat software F-35. Velké problémy odhalují paradox nejmodernějších bojových letounů světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO by ruský Su-30SM2 detekovala „jinak“

Suchoj Su-30SM2 je nejmodernější evolucí víceúčelového stíhacího letounu generace 4+, která byla navržena s cílem sjednotit jeho klíčové komponenty s výkonnějším Su-35S. Úplně hlavní technologický skok spočívá v integraci motorů AL-41F-1S s měnitelným vektorováním tahu, což mu poskytuje vyšší tah, delší dolet a lepší manévrovatelnost při nižší spotřebě paliva.

V Rusku vzlétly vylepšené Suchoje Su-57. Mají nové bojové systémy, ale to zásadní opět neřeší

DefenseMirror vysvětluje, že byla modernizace též zaměřena na úplné nahrazení zahraničních součástek ruskými, což snížilo technologickou závislost, a údajně i zvýšilo spolehlivost Su-30SM2 v bojových podmínkách, ale o druhém tvrzené lze vážně pochybovat. Kupříkladu u tanků a jiné techniky je už dlouho prokázané, že je bez západních komponentů horší.

Totéž bude s vysokou pravděpodobností platit i pro letouny, s jejichž výrobou má navíc Rusko velké problémy. V oblasti elektroniky je nicméně vybaven výkonným radiolokátorem N035 Irbis-E, který významně zvyšuje dosah detekce cílů a umožňuje současné sledování více objektů ve vzduchu i na zemi, uvádí Wikipedia. Jeho bojová hodnota je tak relativně vysoká.

Nejsilnější západní tankové vojsko Evropy vznikne do 4 let. Jestli Rusové pomyslí na útok, odsoudí se k neúspěchu

Díky novému komunikačnímu a datovému systému OSNOD může navíc Su30SM2 efektivněji spolupracovat v rámci moderních řídicích sítí a využívat širokou škálu přesné výzbroje včetně hypersonických střel a raket dlouhého doletu jako R-37M. Tato kombinace palebné síly a pokročilé avioniky z něj dělá univerzální platformu schopnou plnit úkoly od vybojování vzdušné nadvlády až po námořní hlídkování, ačkoliv není všemocný.

Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud by se střetl se španělskými letouny, které k němu měly vzlétnout, byl by boj minimálně těsný, ale řada aspektů hovoří v neprospěch Su-30SM2. V rámci mise NATO Baltic Air Policing nechalo Španělsko umístit do Pobaltí letouny McDonell Douglas EF-18M Hornet, které jsou sice starší konstrukce, uvádí Wikipedia, ale jsou dobré.

Rusko je agresivní, pochopte to. Za posledních 100 let napadlo 17 zemí, některé i víckrát. Na něj ale žádná z nich neútočila

Jejich klíčová výhoda spočívá v plné integraci do sítě NATO, potvrzuje ArmyRecognition, díky čemuž mohou přijímat data o cílech z letounů AWACS nebo pozemních radarů, aniž by musely zapnout vlastní radar, čímž zůstávají pro Su-30SM2 hůře odhalitelné. Taktický počítač TPAC pak také umožňuje efektivnější zpracování informací v boji a snižuje únavu pilota.

Kde je EF-18M Hornet slabší, je rozhodně výzbroj. Sice může nést relativně dobré AIM-120 AMRAAM, ale ty mají dosah pouze 160 km, což je oproti 400 km u ruské R-37M nesrovnatelné. Na druhou stranu to neznamená, že by Su-30SM2 musel vyhrát, jelikož má detekční dosah radaru nanejvýš 200 km, ač mnohé ruské zdroje uvádí až dvojnásobek.

Video: Rusové nasadili nezničitelné tanky. Ukrajincům to nevadilo, hned první padl jedinou ranou

To je nicméně pouze teoretický scénář, jelikož měl Su-30SM2 v tomto případě demonstrovat sílu. Nesl totiž dvě pumy RBK-500 s kazetovými hlavicemi a dvě protilodní střely Kh-31A. V prvním případě jde o zbraň proti pěchotě a slabě chráněným cílům, uvádí Wikipedia, a v druhém proti plavidlům do výtlaku 8 000 tun, tedy třeba fregat, potvrzuje ODIN.

Je zcela běžné, že jakmile se ruský letoun, který má úmyslně vypnutou komunikaci, blíží k zemi NATO, vzlétají alianční letouny, aby ho vizuálně identifikovaly a dohlédly, že nenaruší vzdušný prostor, v němž nemá co dělat. V podstatě jde o neustálou „hru“, kterou se snaží Rusové stupňovat tlak na západní země, proti nimž vede hybridní válku, potvrzuje Wikipedia.

Článek Ruský Su-30SM2 se objevil u hranic a NATO mělo pohotovost. Jindy by měl Rus výhodu, ale aliance má eso v rukávu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní letectva neměla silné soupeře

O tom, že jsou letecké boje mezi Ruskem a Ukrajinou jiné, než se domnívali západní instruktoři, svědčí zkušenosti ukrajinských pilotů. Ti tvrdí, že jejich letadla General Dynamic F-16 Flying Falcon nefungují proti Rusku, tak jak si Američané mysleli. Dané je to mnoha skutečnosti; například tím, že má Rusko ve výzbroji lepší letouny. Navíc západní letectva desetiletí nebojovala s nikým, kdo by se jim mohl početně nebo technologicky rovnat, a proto jsou jejich zkušenosti jiné.

Video: pilot MiG-29 natočil z kokpitu útok na most, který Rusové využili k invazi. Poprvé minul, podruhé se trefil přesně

Faktor, na nějž upozorňuje jeden z ukrajinských pilotů, je boj proti dronům a střelám s plochou dráhou letu. Twz uvádí, že jich ukrajinské F-16 sestřelily přes tisí, a počet stále roste. To je samozřejmě věc, s níž se západní letectva nikdy nesetkala, a určitě by dle Armádního Zpravodaje v nějaké konvenční válce proti silnému soupeři, jakým je třeba Rusko, musela s takovým scénářem počítat. Západní armády ovšem nemají vybudovanou dostatečnou protidronovou obranu, a klasická PVO není dost robustní, takže by ji musela doplnit letadla.

Ruská letadla útočí z velké dálky

Jednou z největších výzev jsou pro ukrajinské F-16 útoky ruského letectva za využití moderních letounů, zejména Suchoj Su-35S Flanker-M nebo Suchoj Su-57 Felon, s radarem naváděnými střelami dlouhého dosahu R-37M. Ukrajinští piloti při operacích v blízkosti fronty, i když používají klouzavé pumy odhazované z ukrajinského vnitrozemí, musí stále počítat s tím, že se na ně mohou kdykoliv zaměřit. V podstatě přitom neexistuje způsob, jakým by mohli odpovědět, max. mohou jejich zaměření ztěžovat, bránit se a uhýbat.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Na druhou stranu bude platit, že takový problém by západní letectva nejspíše neměla. Ukrajinské F-16 jsou stará letadla, jde o verzi MLU postavenou již v 80. letech 20. století, potvrzuje Wikipedia. Pochází přitom z výzbroje západních států, například Nizozemí, Dánska nebo Norska, které se jí zbavují, protože je již zastaralá a nahrazují ji novějšími letouny. Nejčastěji 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II, což znamená, že by v případné válce byla kvalitativní i kvantitativní převaha na straně NATO, nikoliv Ruska.

Video: ruští vojáci vzali Ukrajincům transportér M113 a nasadili ho proti nim. Nenechali si to líbit

Za příklad si lze vzít operaci Ameriky ve Venezuele na začátku ledna 2026. Wikipedia uvádí, že tam nasadila letouny 5. generace se schopnostmi stealth, bombardéry Northrop B-2 Spirit, letouny elektronického boje Boeing EA-18G Growler, AEW&C a další. To samé by se dělo i ve válce s Ruskem, kdy by kombinace těchto letadel, která Ukrajina prostě nemá, nejspíše dokázala rychle eliminovat ruskou protivzdušnou obranu i smést ruské letectvo. Vše by pak probíhalo za situace totální západní letecké převahy, což by situaci značně odlišovalo.

Článek Pilot F-16 poučil svět, jak dnes správně bojovat v letecké válce. Učit se musí celé NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

To nejlepší, co si mohou západní země koupit

F-35 je v poslední době nejdiskutovanějším letounem 5. generace, jelikož si ho ve velkém pořizují evropské země včetně ČR. Ačkoliv ho mnozí kritizují, faktem zůstává, že jde o to zdaleka nejlepší, a vlastně i jediné, co si mohou pořídit. Ve světě sice existuje i jiné, ruský Suchoj Su-57 a čínské Shenyang J-35 (též známý jako GyrfalconJ-31) a Chengdu J-20.

Video: Ukrajinci dali ruskému tanku zakusit svou nejlepší střelu. Projela pancířem jako nůž máslem a roztrhla ho zevnitř

Ty ale Evropa koupit nemůže, šlo by o bezpečnostní riziko, a ruský letoun je navíc ze všech nejhorší. Ačkoliv je silně vyzbrojený, jeho stealth je dlouhodobě na nízké hodnotě, a dokonce se odborníci domnívají, že je až tisíckrát slabší než u F-35. Američané pak mají ještě F-22, ale ten nikomu neprodávají, neboť slouží k vybojování vzdušné nadvlády.

Největší předností F-35 je jednoznačně stealth, a pak také radar AESA a různé senzory, díky nimž slouží skvěle i jako průzkumný prostředek. Vedle toho je však silně vyzbrojena, a dokonce inženýři pracují na integraci MBDA Meteor, tedy nejlepší střely vzduch-vzduch, jakou Západ vlastní. F-35 však dokáže útočit i na pozemní a námořní cíle, uvádí Wikipedia.

19 ruských generálů padlo. Ukrajinci se utrhli ze řetězu, kosí velení ruské armády jako na běžícím páse

V podstatě se má do budoucna jednat o hlavní leteckou sílu zemí NATO. Armádní Zpravodaj již dříve informoval, že je v plánu až 3 100 kusů F-35 do roku 2035. Není sice jasné, zda se to podaří naplnit, ale Lockheed Martin jich vyrobil v roce 2025 rekordní počet, uvádí ve své zprávě s tím, že jich bylo 191, zatímco do té doby čítal rekord 142 letadel za rok.

Roční výroba F-35 nyní probíhá pětkrát rychleji než u jakéhokoli jiného spojeneckého stíhače, což podle redakce Armádního Zpravodaje jasně ukazuje na důležitost F-35. Aktuálně létají v počtu bezmála 1 300 kusů ve 12 zemích světa, a do budoucna jich bude ještě více. Mezi nimi také Česká republika, která jich kupuje 24, uvádí Ministerstvo obrany ČR.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Jejich dodávky by měly probíhat od roku 2031 do roku 2034, a jelikož jede výroba na plné obrátky, a ještě se ji daří navyšovat, lze předpokládat, že se termín podaří dodržet, což není vždy pravidlem; v lepším případě budou F-35 dodány i dříve, ale nejspíše by šlo max. o několik měsíců. První letadlo pro ČR má sjet z linky v roce 2029, ale poté bude ještě nějaký čas trvat, než se zacvičí piloti a personál. Navíc je nutné do té doby připravit infrastrukturu.

Článek Výroba F-35 překonala všechna očekávání, z linek jich sjely stovky za jediný rok. Nejistota Americe prospívá, ale těží z toho i ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO na Tu-22M3 a jeho doprovod jenom dohlíželo

Ačkoliv je Baltské moře z většiny obklopeno členskými státy NATO, má k němu přístup též Rusko jak ze svého „hlavního území“, tak z enklávy známé jako Kaliningradská oblast. Mezi výsostnými vodami jednotlivých států přitom vedou vody mezinárodní, jimiž mohou proplouvat lodě, zatímco nad nimi zase létat letouny, čehož také Rusko při tomto cvičení využilo.

Video: „Záře jako po jaderném výbuchu,“ popsali Rusové. Ukrajinci jim zničili vzácné letadlo, které vzniklo pouze ve 2 kusech

Vyslané strategické bombardéry Tupolev Tu-22M3 jsou nejlepší početnou verzí „dvacet-dvojky“, ačkoliv má existovat i z ní vycházející modernizace. Teprve nedávno přitom nechala ruská armáda přesunout 16 těchto letounů z Blízkého východu k Murmansku v severní části západního Ruska, kde jsou v dosahu hlavně dalekonosných ukrajinských dronů.

Wikipedia upřesňuje, že byl Tu-22M3 oficiálně uveden do provozu v roce 1989, což by mohlo evokovat, že už je zastaralý – ano i ne. Jelikož jde o strategický bombardér, funguje hlavně jako nosič dalekonosných zbraní. V jeho případě jde o střely Ch-22, Ch-32 nebo CH15, eventuálně o raketu Ch-47M2 Kinžal – u některých je dosah ve stovkách, u jiných v tisících km.

Video: Ukrajinští výsadkáři zachránili několika Rusům životy. Zajali je, když se snažili odříznout Pokrovsk

To znamená, že se mohou při úderech držet i mimo dosah PVO dlouhého dosahu, a není tedy nezbytné pořizovat novější. Armádní Zpravodaj připomíná, že má strategické bombardéry jenom Rusko, Amerika, a v menším počtu také Čína, ale evropská část NATO nikoliv. Nad Baltským mořem je přitom doprovodilo několik bojových letounů Su-27 a Su-35S.

V prvním případě jde již o starší kousek, ačkoliv vcelku početný, zatímco v druhém o moderní letoun, který je páteří ruského letectva. Vzhledem k takovému počtu letadel startovalo NATO k jejich doprovodu hned ze dvou základen, a to ze Švédska, odkud vzlétly JAS-39 Gripen, a z Estonska, kde jsou v rámci mezinárodní mise italské Eurofightery Typhoon.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-27; létají od roku 2003, jak uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje v popředí, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-27 nikoliv a nemůže jí konkurovat. Jinak je tomu u Suchoje Su-35S, který je zhruba srovnatelný, ačkoliv má mít horší radar.

Today, three Tu-22M3s from Olenya Air Base, after a transcontinental flight from Belaya Air Base, carried out a five-hour training mission over the Baltic Sea.

One of the Tu-22M3s acted as a relay aircraft between two other Tu-22M3s and the command posts. The bombers were… pic.twitter.com/gzEReFjLHK

— AviVector (@avivector) November 27, 2025

Let ruských strategických bombardérů Tu-22M3 v doprovodu bojových letounů nad Baltským mořem 27. listopadu 2025

Článek Rusko prohnalo nad Baltským mořem tři strategické bombardéry. NATO k nim startovalo ze dvou základen se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-134 v doprovodu dvou bojových Su-30

Incident se měl odehrát již začátkem listopadu, ale letecké velení NATO o něm informovalo veřejnost až 21. listopadu 2025 s tím, že zachytilo vzácný ruský Tupolev Tu-134UBL, což je verze upravená pro výcvik posádek strategických bombardérů Tupolev Tu-160. V provozu je od roku 1991, a oproti klasické konstrukci má „hrotovitou“ příď s radarovou anténou.

Video: Mnozí mají tanky za mrtvé, ale ukrajinský Leopard rozstřílel ruské pozice a jasně ukázal opak, i když v jednom případě minul

Jenomže podle všeho se mohlo v tomto případě jednat dokonce o ještě vzácnější variantu k přepravě VIP osob. V prvním případě existuje letadel jenom necelá dvacítka, v druhém jednotky, potvrzuje Wikipedia. Tu-134 je přitom původně dopravní letoun z dob SSSR, jeho výroba probíhala mezi roky 1966 až 1989, ale provozována je dodnes.

Tu-134 byl přitom v doprovodu dvou Suchojů Su-30, což jsou už starší víceúčelové stíhací letouny zavedené v roce 1992, ale postupně byly modernizovány, a například verze SM zařazená teprve roku 2013 sice není špatná, ale proti modernějším protějškům zkrátka neobstojí. O zachycení se měly postarat italské Eurofightery Typhoon, které jsou v rámci mezinárodní mise NATO nasazené na základně Emari v Estonsku; ve stejný týden měly zachytit také ruský Su-24.

Video: Je rychlá, a přesto Ukrajinci ruskou střelu Kalibr sestřelili pomocí čínského MANPADS, který ani nemají mít

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-30; zavedeny byly roku 2003, uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje na špičce, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-30 rozhodně není a nemůže jí konkurovat. Není ovšem jasné, jakou variantu italské letectvo na základnu v Estonsku vyslalo.

Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská letadla pravidelně létají s vypnutými transpondéry a nekomunikují, a nezřídkakdy vletí do vzdušného prostoru NATO. To je důvod, proč k nim musí vzlétat bojové letouny – ačkoliv k eskalaci nedochází, jde o ukázku síly a rychlé reakce.

Článek NATO skoro měsíc tajilo, jak Eurofightery eskortovaly unikátní ruský letoun Tu-134UBL, který chytily nad Baltským mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K narušení nedošlo, ale Il-20 nekomunikoval

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Sabotéři z hnutí odporu nenechali dojet ruský vlak až na frontu. Když v Záporožské oblasti najel na bombu, vybouchl

I přes jeho stáří jde však o hlavní průzkumné prostředky ruského letectva – svou práci ostatně udělá, i když existují mnohem modernější protějšky. Je jasné, že se v boji jedná o bezbranný letoun, a ze sledování redakce Armádního Zpravodaje je silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak tentokrát mělo stát.

K incidentu je ovšem minimum informací, takže ani není jasné, v jakém místě k němu došlo, jenom že se nacházel nad Baltským mořem a neodpovídal, takže musel být vizuálně detekován a doprovozen, přičemž nedošlo k narušení polského vzdušného prostoru. V září ho přitom Rusové úmyslně narušili na 4 minuty Estonsku, a později také na 18 vteřin Litvě.

Ukrajinci zajali 2 200 ruských vojáků v bojích u klíčového Pokrovsku

MiG-29 by si přitom dokázal s Iljušinem Il-20 hravě poradit. I když je z roku 1983, byl navržen jako stíhací letoun pro vzdušnou převahu a víceúčelový stíhací letoun, čehož je stále schopen. Má k tomu na 7 závěsnících s nosností až 4 000 kg raketa jako R-27R, R-60 nebo R-73 a další. Vedle toho také 30mm automatický kanón Gryazev-Shipunov GSh-30-1, uvádí Wikipedia.

Článek Ruský Iljušin Il-20 se nehlásil a nespolupracoval s NATO. Piloti polských MiG-29 ho s chladnou hlavou zahnali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bude-li ohrožena bezpečnost, Estonci vystřelí

Ochrana národních zájmů a zajištění bezpečnosti je jedním z hlavní úkolů armády, potvrzuje Wikipedia, a je-li něco z toho ohroženo, může zasáhnout. Armádní Zpravodaj připomíná, že ruské letectvo často narušuje vzdušný prostor evropských zemí – do litevského vstoupilo v září 2025 na 18 vteřin bojovým letounem Suchoj Su-30 a tankovacím Iljušinem Il-76, začátkem měsíce také vrtulníkem Mi-8 do estonského na 4 minuty, a incidentů je celá řada.

Zoufalý Putin neví, co dělat. Ukrajinci získali tajnou dokumentaci k jeho nejnovější jaderné ponorce

Západní státy jsou velice zdrženlivé a na provokace i přímé ohrožení národní bezpečnosti reagují pouze vysíláním bojových letounů, které mají narušitele vyprovodit, ale ozývá se stále více hlasů, aby v takových případech mohly ruské letouny sestřelit. Někdo to považuje za přehnané, ale jak jinak si počínat, když Rusko na diplomatickou cestu neslyší a je agresivní?

„Máme všechny protokoly a schopnosti. Estonsko je součástí NATO již více než 20 let. Aliance je připravena bránit své území“ zdůraznil estonský ministr zahraničí, Margus Tsahkna s tím, že ruská letadla opakovaně narušila estonské hranice, takže musí být země připravena podniknout rozhodné kroky. Doufá přitom v lepší koordinaci s aliančními spojenci.

Nutno podotknout, že je tento krok ze strany Estonska i dalších zemí zcela oprávněný, a Rusové mají štěstí, že jim chování tolerují. Kdysi si mysleli, že si mohou dělat, co se jim zlíbí, také u hranic s Tureckem, jehož vzdušný prostor narušovali tak dlouho, až jim poslalo k zemi Su-24. Od té doby je klid a k dalšímu neoprávněnému narušování nedochází.

Ukrajinci použili Flamingo. Mnozí o něm pochybovali, ale sami Rusové zveřejnili záběry jeho letu

Estonsko pochopitelně nebude pálit jenom tak, ale pouze v případě, že dojde ze strany ruských letounů k ohrožení země. To nepochybně zahrnuje drony a bojová letadla, event. letadla pro průzkum, zatímco třeba sestřelení tankovacího letounu by úplně oprávněné být nemuselo. V praxi by to znemenalo i možný vojenský konflikt; ten si však Rusko dovolit nemůže.

Článek Pohár trpělivosti NATO přetekl. Estonsko je připraveno sestřelovat ruská letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejlepší letoun 5. generace je v 1/2 případů k ničemu

F-35 je aktuálně nejvyspělejším letounem 5. generace na světě, a jde prakticky o jediný, jaký si mohou země Severoatlantické aliance pořídit. Sice ve světě existuje ještě ruský Suchoj Su-57, ale ten je prakticky neschopný hlavně proto, že nemá příliš dobrou úroveň stealth, a pak dva čínské, jmenovitě J-31 a J-35, ale ty by zase byly pro Evropu bezpečnostní hrozbou.

Tajná zbraň Rusů proti AWACS a dronům vyzrazena. Zaměří je až na 300 km a některé umí impulsem shodit na zem

Američané mají potom ještě F-22 Raptor, který ovšem nevyváží, protože slouží k vybojování vzdušné nadvlády, a je tedy určen pouze domácímu letectvu. Na zřejmě funkčním konceptu dělá také Turecko vyvíjející TAI TF Kaan, jehož druhý prototyp se nedávno vznesl k nebi – je tedy na dobré cestě, ale F-35 je již zavedená a mnohokrát odzkoušená v boji.

Wikipedia uvádí, že je v provozu od roku 2015, i když nejrozšířenější varianta A byla zavedena o rok později, a k říjnu 2025 bylo vyrobeno téměř 1 250 kusů. Jde tedy zdaleka o nejpočetnější letoun páté generace na světě, a původní plány počítaly, že vznikne do roku 2035 dokonce v počtu dosahujícím 3 100 kusů, ale při současném tempu výroby to asi nevyjde.

Ve hře je 44 bojových vozidel pěchoty CV90 pro Ukrajinu. Ruská armáda si s nimi neumí poradit, na bojišti excelují

F-35 vyniká vysokou úrovní stealth, díky čemuž je hůře zaměřitelná radary i střelami a jinými zbraněmi, využívá nejmodernější střely i rakety, a rovněž může provádět pokročilý průzkum, neb disponuje mnoha senzory a vyspělou fúzí dat. Co dokáže třeba proti ruské PVO v podobě S-300, což je starší systém, ukázalo izraelské letectvo v Íránu, kde ji zcela rozneslo.

Je nicméně zděšením, kolik letounů zůstává uzemněných ne proto, že by armády šetřily na jejich provozu a udržovaly v provozu pouze nějaké nutné minimum, ale protože nejsou techniky schopné operovat. Odhalil to audit, podle něhož vyjádřili američtí senátoři nespokojenost s nízkou bojovou připraveností F-35A, která se pohybuje od 51 % do 71 % v závislosti na roce, a také se značnými problémy s jejich technickou podporou.

Rusko má nový tank, budoucnost armády. Od roku 2026 bude dostávat T-90M2 Ryvok-1, výrobu navýší o 80 %

V březnu 2023 měla flotila F-35 pouze 55 % letadel schopných mise, zatímco v roce 2024 se toto číslo zvýšilo na 67,1 %, ale do roku 2025 opět kleslo na přibližně 51 až 52 %. Na vině mají být hlavně Velitelství vzdušného boje a Pacifické vzdušné síly, které podle zákonodárců selhaly v řádné koordinaci s Pentagonem a výrobcem při řešení otázky uzemněných letadel.

Krom toho pak výrobce, Lockheed Martin, nedokáže zajišťovat nové díly v potřebné rychlosti, v důsledku čehož zůstávají letadla zbytečně uzemněna. Americké letectvo provozuje až 470 letounů páté generace F-35, takže je jejich největším odběratelem a uživatelem, a vzhledem k jejich stále větší propagaci jde podle Armádního Zpravodaje o překvapivý krok.

Článek Velký problém: Až 51 % letounů F-35A není schopno ani vzlétnout, natož bojovat. Kritika zaznívá od největšího zákazníka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silný vzkaz, čeho je letectvo NATO schopné

B-1B Lancer je americký strategický bombardér s proměnnou geometrií křídel navržený pro rychlé průniky hluboko na nepřátelské území. Do služby vstoupil již v 80. letech 20. století jako náhrada za pomalejší bombardér a alternativa k drahému B-2 Spirit, který nicméně zůstává ve službě také. Jeho hlavní předností je kombinace vysoké rychlosti (Mach 1,25), dlouhého doletu a vysoké nosnosti konvenční munice – až 34 tun, potvrzuje Wikipedia.

Ruská armáda může být „zásadně“ posílena severokorejskými tanky Cheonma-2. Vyrovnat se mají ruské T-14 Armatě

Armádní Zpravodaj připomíná, že původně vznikl pro jaderné údery, ale po studené válce byl upraven výhradně pro konvenční bombardování a výrazně se osvědčil v konfliktech třeba v Afghánistánu nebo Iráku. Díky schopnosti nízkého letu a radarové nenápadnosti (byť není stealth) zůstává i dnes významnou součástí amerického strategického letectva.

V rámci posledního cvičení „Bombardovací úkolové uskupení Evropa“ se však vydaly ze své domovské armády v Dyess v Texasu do Norska, kde budou létat po boku tamních F-35. Tam nacvičí vzdušné operace s vysokým rizikem a zdokonalí dovednosti v procesu hledání, fixace, sledování a zaměřování. Posádky budou současně trénovány v boji proti vzdušným a pozemním hrozbám, jejichž cílem je odepřít jim svobodu manévrování, což zvýší připravenost Severoatlantické aliance zajistit si vzdušnou převahu, na což vždy spoléhala.

Video: Na nejmodernější ruský bojový vrtulník, Ka-52, zaútočil dron. Trefit ho měl do ocasu, ale není jisté, zda šel k zemi

„Jde o společné budování zkušeností a důvěry, zvyšování připravenosti a udržování přehledu v dynamickém prostředí,“ uvedl americký podplukovník Eric Alvarez, velitel 345. bombardovací perutě. Norský podplukovník Tom Christiansen, úřadující šéf 132. leteckého křídla v Ørlandu, pak dodal: „Tento typ výcviku nás lépe vybavuje ke zvládnutí jakýchkoliv výzev.“

F-35 Lightning II je potom americký víceúčelový stíhací letoun 5. generace s vysokou úrovní stealth a vyspělými senzory a avionikou, díky čemuž dokáže sdílet data v reálném čase a jinými jednotkami, uvádí Wikipedia. Funguje jako stíhač i jako létající průzkumné a velitelské centrum, a je páteří letectev NATO – pořizuje si ho v desítkách kusů také AČR.

Článek Vzkaz Rusku: Americké bombardéry B-1B Lancer dorazily do Norska, aby trénovaly získání vzdušné převahy. Doprovází je F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná F-35 byla lepší než celá ruská letka

Velmi často dochází k provokacím ze strany Ruska od Kaliningradské oblasti, z níž vysílá letouny k evropským zemím NATO, ale ty tentokrát zamířily přes Sibiř a Beringovo moře k americké Aljašce, k níž absolvovaly 15hodinovou cestu. Během ní došlo k tankování za letu, což bylo nezbytné, jelikož by letouny jinak tak dlouhou cestu nezvládly.

15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo

Tupolev Tu-95MS je přitom modernizace zaváděná od roku 1981, vysvětluje Wikipedia s tím, že má dvě verze – šestku a šestnáctku. Ta první unese šest střelu Ch-55, Ch-55SM nebo Ch-555 na rotačním závěsníku ve vnitřní šachtě, zatímco druhá jich navíc unese na vnějších závěsnících dalších deset, pakliže je o Ch-55, nebo osm, jedná-li se o Ch-55SM.

Letoun Su-35S, který ho doprovázel, je podstatně mladší. Jeho první let se uskutečnil teprve v roce 2008, ačkoliv do služby vstoupil o něco později. Veden je jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, a má tvořit páteř ruského letectva, ale vznikl jenom v počtu přesahujícím o pár jednotek 150 kusů. V současné době je jejich počet těžké dohadovat, navíc když jich bylo dle českých analytiků z Oryxu v posledních letech nejméně osm zničených.

Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi

Jejich předností je nejenom skvělá manévrovatelnost a vysoká max. rychlost Mach 2,25, i když cestovní bývá méně než poloviční (v případě doprovodu Tu-95MS pochopitelně ještě menší), ale také silné zbraně, včetně střel R-37 s dosahem až 400 km, nebo R-74 určených naopak na krátkou vzdálenost, potvrzuje Wikipedia. Slabinou má být však radar N035 Irbis-E-

O bezpečnost Tu-95 se měl starat ještě Suchoj Su-30SM, což je víceúčelový stíhací letoun pro vzdušnou převahu vyráběný od roku 1991, potvrzuje Wikipedia. Oproti Su-35S vnikl v počtu větším než 630 kusů, takže je v ruském letectvu silným zástupcem, ale pochopitelně není tak schopný. V modernizaci SM2 má nést dokonce i střelu R-37M, jinak zvládne třeba R-73, a k bombardování pozemních cílů pak Ch-59 nebo Ch-29, ale i řadu dalších.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská Su-35S může v některých směrech rovnat americké F-16, která se účastnila vyprovázení jí i dalších letounů, ale zejména radarem typu AESA ji ve verzi Block 70/72 značně překonává. O F-35 nemluvě, neboť jde o letoun páté generace, který by je dokázal všechny sestřelit, aniž by o tom piloti věděli.

O to se zasluhuje zejména schopnost stealth, díky níž ho nemají šanci svými nesrovnatelně slabšími radary zaměřit. Záběry z akce zveřejnil letecký inženýr Fahad Naim s odkazem na ruské ministerstvo obrany, a je na něm vidět nejenom tankování, ale také některé letouny jak ruské strany, tak NATO. Incident se obešel bez jakékoliv eskalace.

🚨Russian Tu-95MS strategic bombers conducted a 15+ hour flight over the Bering Sea, approaching Alaska's Air Defense Identification Zone (ADIZ). The mission included aerial refueling and was supported by Su-35S and Su-30SM fighter escorts. In response, the North American… pic.twitter.com/NKpEtHMrHP

— Fahad Naim (@Fahadnaimb) July 24, 2025

Ruský strategický bombardér Tu-95MS v doprovodu svých Su-35S a Su-30SM, po jejichž boku jsou vidět dvě F-16

Článek Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkoušely to letouny bojové i průzkumné

V některá období dochází k narušování vzdušného prostoru NATO skoro každý den, čehož je důkazem týden od 07. do 13. června 2025 – kromě posledního z nich muselo britské taktické letectvo každý den startovat s Eurofightery Typhoon, jež jsou od 1. dubna 2025 na 22. základně v polském Malborku. V tomto období šlo o nejvytíženější místo jejich nasazení.

• v sobotu 07. června byl zachycen Antonov An-30
• v neděli 08. června byly zachyceny dva ozbrojené Suchoje Su-24M; poté se rozdělily a jeden pokračoval v provádění nízkých průletů nad lodí William McLea námořnictva Spojených států amerických
• v pondělí 09. června byly zachyceny opět Antonov An-30 a Iljušin Il-20M
• v úterý 10. června byl zachycen znovu Iljušin Il-20M, a po doplnění paliva za letu pokračovaly britské stíhačky k vyprovodění Antonovu An-30; jakmile se vzdálil, byly povolány k dohledu nad Tupolevem Tu-142, který doprovázela dvojice ozbrojených Suchojů Su-27
• ve středu 11. června byl zachycen Antonov An-30
• ve čtvrtek 12. června byla zachycena dvojice Suchojů Su-24, a poté ještě Iljušin Il-20

Provokace ze strany Ruska je neustále větší a evidentně nezná hranic. Armádní Zpravodaj také informoval 13. června 2025 o případu, kdy ruský Iljušin Il-20M dokonce vletěl 2 km hluboko do polského vzdušného prostoru, odkud ho též vyprovázely britské Eurofightery Typhoon.

Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M

Ty ačkoliv byly zařazeny do služby už v roce 2003, jsou díky postupným modernizacím velmi schopné; Wikipedia uvádí, že poslední vylepšování zajišťuje standard Block 5. Jedná se přitom o víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy přímo navržený k eliminaci jiných letounů. Kromě Velké Británie ho v Evropě používá také Německo, Itálie a Španělsko a Rakousko, jinde pak Saúdská Arábie, Kuvajt, Omán a Katar. Celkem jich létá přes 600 po celém světě.

Vzhledem k tomu, že vyprovázely z bojových letounů Su-27 a Su-24, je nemyslitelné, aby se proti nim nepřítel pokusil zasáhnout – technologicky byl totiž mnohem slabší. V případě Il-20, An-30 a Tu-142 je to pak úplně mimo, jelikož jsou průzkumné a prakticky bezbranné.

Článek 15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Než se ruské letouny přiblížily, měly doprovod NATO

Ačkoliv nebylo upřesněno, od kdy do kdy k incidentům došlo, prohlášení vydalo Královské letectvo Velké Británie 05. června 2025 s tím, že byly dva letouny Eurofighter Typhoon FGR4 už počtvrté během sedmi dnů vyslány z 22. základny taktického letectva v Malborku v Polsku, aby zachytily neznámá letadla opouštějící Kaliningrad a dostala se do blízkosti vzdušného prostoru NATO, který aktuálně pomáhá v oblasti strážit právě Velká Británie.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Třikrát se jednalo o identifikaci a zachycení Iljušinu Il-20M, který opouštěl prostor Kaliningradu. Jedná se o průzkumný letoun z dob SSSR, kdy byl vyvinut z turbovrtulového dopravního Iljušinu Il-18, a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976. Vytvořeny z něj poté byly ještě další verze – Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje.

Wikipedia potvrzuje, že Iljušin Il-20M slouží ke shromažďování zpravodajských informací zachycováním signálů, a to jak v oblasti COMINT (komunikační zpravodajství), tak v oblasti ELINT (elektronické zpravodajství). Koresponduje to mimochodem s nedávným zachycením Iljušinu Il-20, o němž psal Armádní Zpravodaj s odkazem na polské letectvo.

Čtvrtý případ si potom vyžádal přítomnost britských stíhaček k zachycení a identifikaci dvojice ruských Suchojů Su-30MK Flanker-H, která se přiblížila ke vzdušnému prostoru NATO. Jedná se o víceúčelové stíhací letouny pro vzdušnou převahu zavedené v roce 1992, uvádí Wikipedia, ale v roce 2013 došlo k jejich významné modernizaci na Su-30SM.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

„Dnes to bylo počtvrté během sedmi dnů, kdy NATO provedlo přesun prostředků RAF umístěných v Malborku v Polsku. Dnešní mise měla zachytit a identifikovat neznámé letadlo opouštějící kaliningradský vzdušný prostor. Nekomunikovalo, ani nepředložilo letový plán, který je vyžadován mezinárodním právem. Jakmile jsme ho zachytili, v zájmu ochrany civilního leteckého provozu jsme ho doprovodili, než bylo předáno jinému páru letadel NATO,“ sdělil mluvčí britského expedičního leteckého křídla, které působí v Polsku.

Článek Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kapacitu výroby F-35 mohou využít evropské země

Amerika má dlouhodobě napjatý rozpočet, který se zdá být v posledních letech neúnosný. Donald Trump ostatně už v předvolební kampani sliboval, že pokud bude zvolen za prezidenta, napraví to, nebo se o to alespoň pokusí – a tak se také děje, armádou počínaje. Už v prosinci 2022 Armádní Zpravodaj upozorňoval, že dává na zbrojení 17,6 bilionů korun ročně.

Nová válka na obzoru: důkazy říkají, že by Kambodža mohla zaútočit na Thajsko. Vybudovala vojenskou základnu

To je zdaleka nepřekonatelná částka – jenom pro srovnání, Čína měla ve stejném období výdaje dosahující 5,33 bilionů korun, a Rusko „pouze“ 3,5 bilionu korun. V Evropě pak vydalo nejvíce Německo, a to 1,145 bilionu korun. V posledních letech ovšem náklady na zbrojení rostou, takže budou vyšší – v březnu 2024 Armádní Zpravodaj psal, že to bylo v roce 2023 o 4,5 %, a bylo to poprvé, co splnila ČR svůj závazek vůči NATO, která za 10 let navýšila výdaje 3násobně.

V dubnu 2025 potom přišlo rozhodnutí Severoatlantické aliance, že dojde povinně ke zvýšení investic do obranného průmyslu o celých 50 %, což platí pro všechny členské země. Zda to bude dodržovat i Amerika, není jisté, jelikož Donald Trump nejednou pohrozil, že z NATO vystoupí, ale Armádní Zpravodaj zhodnotil, že by to pro ni byla obrovská strategická chyba.

Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály

Snižování výdajů v armádě má – v případě F-35 – v roce 2026 za následek snížení objednávek verze A (start z pozemních letišť) ze 48 na 24 letounů, a škrty čekají také námořnictvo s verzí C (start z letadlových lodí), které dostane 12 letadel namísto 17, a námořní pěchotu, kde jich bude dodáno 13 místo původně plánovaných 11, ale není jasné, o jaké verze se má jednat, jelikož provozuje C i B (kolmý start a přistání, takže je schopna operovat ze země i lodi).

Škrty jsou součástí plánu ministra obrany Petea Hegsetha na snížení celkových vojenských výdajů o 8 % v příštích pěti letech. Americké ozbrojené síly jsou dlouhodobě největším zákazníkem, pokud jde o letouny F-35, ale v dalších letech se to může změnit ve prospěch evropských zemí. Armádní Zpravodaj upozorňoval, že má v rámci programu F-35 vzniknout až 3 100 letounů do roku 2035, a dochází k navyšování produkce – v tomto roce až na 190 kusů.

Ruskému Suchoji Su-57 zůstává jeho největší výhoda. F-35 prozatím nejlepší střelu NATO kvůli problémům nedostane

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že z toho mohou profitovat evropské země, které teď musí na dodání F-35 čekat i několik let. Kapacita původně rezervovaná pro americké letectvo, námořnictvo a námořní pěchotu se tak jednoduše uvolní pro ostatní zájemce.

F-35 je tím nejlepším, co může Evropa koupit

Víceúčelový stíhací letoun páté generace F-35 Lightning II je aktuálně jediným dostupným řešením pro evropská i další spojenecká letectva. Jeho hlavní předností je kombinace stealth technologie, vysoké manévrovatelnosti, pokročilých senzorů a schopnosti síťově centric­kého boje. Využívat má pokročilý radar AN/APG-81 AESA a senzory DAS a EOTS, které pilotovi poskytují 360stupňová situační přehled, což zvyšuje jeho bezpečnost a rozhodovací schopnosti.

Polsko kvůli Rusku nepřestává zbrojit a objednává další tanky K2 Black Panther; 500 si jich vyrobí samo, aby podpořilo domácí průmysl

F-35, ačkoliv je schopný boje proti vzdušným, pozemním i námořním cílům, vyniká v oblasti průzkumu také díky nízké radarové stopě – stealth – takže je obtížně odhalitelný. Armádní Zpravodaj připomíná, že má navíc schopnost přežití i v prostředí s hustou protivzdušnou obranou. Jeho propojení s dalšími prvky na bojišti z něj dělá klíčový nástroj moderního vedení války, na což se budou spoléhat letectva v rámci Severoatlantické aliance.

Článek Dodávky F-35 klesnou v roce 2026 o celých 50 %. Američané revidují odběr, což může naopak posílit evropské odběratele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V belgickém letectvu bude až 55 letounů F-35

Armádní Zpravodaj připomíná, že Belgie původně chtěla koupit 34 letounů F-35, ale později se rozhodla pro pořízení až 21 dalších. Na západě Evropy tak vznikne velmi silné letectvo, jelikož si je pořizuje, i když ve verzi B, také Velká Británie, která jich chce skoro 140, zatímco Nizozemsko jich má mít celkem 58, a opomíjet nelze ani Německo nebo severnější Norsko, které je dokonce první partnerskou zemí na světě, jejímuž letectvu byly dodány všechny objednané F-35.

Německo opět povstává, armádu rozšíří o desítky tisíc vojáků. Zatím ale nesplnilo ani náborový plán z roku 2018

Kdy přesně dorazí první, resp. devátý vyrobený letoun do Belgie, není jasné, ale dodávky mají být postupně plněny v průběhu tohoto a příštího roku – to už mají být totiž převáděny F-16 na pomoc Ukrajině, a jelikož už má teď Lockheed Martin zpoždění, je zřejmé, že dává dodávkám „ef-třicet-pětek“ prioritu – ostatně proto jsou také montovány v Itálii, a ne v Americe.

„Letoun vstupuje do závěrečné fáze dokončovacích a přejímacích zkoušek. Jedná se o důležitý krok před dodáním a významný milník pro obranné schopnosti Belgie,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení na X (Twitteru). F-35 je přitom jediný letoun 5. generace, který si mohou evropské země koupit, a na hodnotě mu přidávají i reálné bojové zkušenosti – jednou z posledních byla proti Hůtíům, kteří ji skoro sestřelili, ale provedla úhybné manévry a přežila.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Na světě existují ještě další letouny 5. generace, ale ty v úvahu nepřipadají. Jmenovitě ruské Suchoje Su-57, jejichž největší slabinou je ovšem slabé stealth, jemuž se v Číně vysmáli, a pak dva modely právě ze země draka – Chengdu J-20 a Shenyang J-31. Navíc má do roku 2035 vzniknout zhruba 3 100 letounů F-35, což je udělá nejpočetnější 5. generace na světě.

Článek Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaderné pumy na F-35 k odstrašení Ruska

Jako jedna z mála zemí v Evropě i na světě má Velká Británie k dispozici jaderné zbraně, a to na ponorkách třídy Vanguard. Sice už staví mnohem pokročilejší Dreadnought, a nedávno se rozhodla, že jich bude 12 namísto 7, ale to ještě nějakou dobu potrvá. Aktuálně se tak dle všeho poohlíží po alternativním řešení v podobě jaderných hlavic pro střely nesené F-35.

Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj

Britský premiér Keir Starmer a britský ministr obrany John Healey údajně podporují vytvoření druhého pilíře jaderného odstrašení, a sice pomocí letectva. Spojené království ho totiž už dávno posílilo o „ef-třicet-pětky“, které jsou mimochodem schopné plného operačního nasazení, jak demonstruje stále probíhající námořní cvičení Highmast 2025.

V roce 2024 se nicméně rozhodlo, že přikoupí další, aby jich dohromady bylo 138. Zajímavé je, že provozuje a bude provozovat pouze verze B, které jsou schopné kolmého vzletu a přistání, jak potvrzuje Wikipedia. Provozovat je přitom chce jak z pozemních základen, tak na letadlových lodích, ačkoliv je jinak pro námořnictvo speciálně vytvořena verze C.

Satelitní snímky ve vysokém rozlišení ukazují odklízení trosek z ruských bombardérů a znovu potvrzují jejich zničení

Tyto letouny mohou nést jaderné pumy B61, které existují v několika variantách, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj už v květnu 2024 informoval, že právě z tohoto důvodu nakupuje F-35 také Německo, ačkoliv se jim původně chtělo vyhnout, jelikož má ve výzbroji Eurofighter Typhoon a pracuje na letounu 6. generace. Hlavice B61 je přitom nastavitelná od 0,3 do 340 kilotun. Zda Velká Británie oznámí jednání či nákup oficiálně, zatím není jasné.

Článek Rusko má, co chtělo. Velká Británie jedná o nákupu jaderných pum pro F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou AČR sloužit o 8 let déle

Ačkoliv by si někteří přáli koupit Gripeny verze E/F, trvá Ministerstvo obrany ČR na koupi F-35, které redakce Armádního Zpravodaje hodnotila jako nejlepší možnou volbu, pokud chce být na stejné úrovni jako ostatní partneři NATO. Je to nicméně velmi drahá záležitost, v červnu 2024 jsme upozornili, že bude stát roční provoz jedné F-35 přes 200 milionů korun.

ČR dodala Bulharsku modernizovaný L-39ZA Albatros. K hlavním cílům patřilo zbavit se ruské avioniky. Létat může dalších 1 500 h

Jenomže dodávky váznou a ve výzbroji AČR tak brzy nebudou, nejdříve v roce 2031, jak jsou naplánovány dodávky. Současný pronájem Gripenů C/D však končí už za dva roky, takže bylo nutné najít do té doby přijatelnou náhradu. Rozhodnutí nakonec padlo na prodloužení pronájmu Gripenů – 10 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D.

Letectvo má aktuálně „céček“ o dvě více, ale na překlenovací období by měl stačit zmíněný počet. Pro rozpočet je navíc velmi pozitivní, se se podařilo oproti původní nabídce vyjednat významnou slevu, a to plných 25 %, což je vzhledem k dohodnuté částce 16,695 miliard korun 5,565 miliard. Ministerstvo upřesnilo, že většinovou částku netvoří pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny provozovány už třetí dekádu, konkrétně tomu je od roku 2004.

Záběry: pohotoví civilisté se pokusili překazit ukrajinský útok – házeli na drony kamení, aby ochránili bombardéry. Ovšem marně

„Po sérii jednání se zástupcům ministerstva obrany podařilo domluvit oproti původní švédské nabídce z loňského roku významně výhodnější podmínky. Nalezení dohody je dobrá zpráva pro Českou republiku a pro zajištění její obranyschopnosti,“ uvedl Lubor Koudelka, vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany České republiky.

Článek ČR schválila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, získala ho o 25 % výhodněji. Provozovat je bude po boku F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taktický bombardér prováděl nebezpečné manévry

K incidentu došlo ve čtvrtek 22. května 2025, ale informováno o něm bylo až o den později na tiskové konferenci, na níž vystoupil polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz. Bohužel ale neprozradil nic konkrétního – pouze to, že dostaly polské stíhačky rozkaz vzlétnout k ruskému Su-24, který prováděl nad Baltským mořem nebezpečné manévry – o co přesně se jednalo, známo není. Není to každopádně poprvé, co Rusko takto provokovalo.

Rusko posouvá Suchoj Su-57M1 na novou úroveň. V hlavní roli umělá inteligence, lepší stealth a lepší využití potenciálu střely R-37M

Armádní Zpravodaj připomíná, že v polovině května 2025 dokonce narušil ruský Suchoj Su-35S estonský vzdušný prostor, přičemž – jak je běžnou praxí – nekomunikoval, a za tímto účelem měl také vypnutý transpondér. V důsledku musely vzlétnout portugalské F-16 zrovna umístěné v Estonsku, aby letoun identifikovaly a posléze vyprovodily. Takovéto incidenty se v poslední době vždy obešly bez konfliktu, který jistě nechce riskovat ani jedna strana.

„Včera večer vydalo Společné operační velitelství sil NATO v Evropě rozkaz k zachycení letounu Su-24 Ruské federace polskou dvojicí letounů,“ řekl na tiskové konferenci šéf polského ministerstva obrany Władysław Kosiniak-Kamysz. Zdůraznil přitom, že dochází k provokacím ze strany Ruska stále častěji. Armádní Zpravodaj připomíná, že to je nejenom z důvodu „otravování“, ale také z důvodu testování rychlosti reakce složek NATO.

Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě

Akce se odehrála v mezinárodních vodách Baltského moře, doplňuje RMF24, kde by teoreticky neměly letouny proti ruskému Su-24 zasahovat, ale pokud nějak ohrožoval bezpečnost kteréhokoliv člena NATO, je to pochopitelné. K posouzení ovšem chybí informace, které veřejnost nemá. Na druhou stranu je nepravděpodobné, ale polské letouny zasahovaly „jenom tak“, aniž by skutečně došlo k nějaké bezpečnostní hrozbě, případně hrozilo, že nastane.

Unikly přísně tajné informace: rozvědka zjistila, že Izrael připravuje útok na íránská jaderná zařízení. Může způsobit katastrofu

Suchoj Su-24 by pochopitelně ani samotný proti letectvu NATO nic nezmohl, a je nepochybné, že šlo pouze o provokaci. Poprvé byl mimochodem zaveden v roce 1974 a vznikl v počtu 1 400 kusů. K jeho uživatelům patří zejména ruské letectvo, ale rovněž ho má ukrajinské, alžírské a íránské. Jednalo se též o první sovětský letoun s integrovaným digitálním navigačním/útočným systémem, uvádí Wikipedia, a i dnes má co říci. Nosí totiž např. pumy FAB těžké až 1 500 kg, stejně jako střely a rakety jak k útokům, tak k sebeobraně proti vzdušným cílům.

Článek Polské letectvo muselo vyprovodit ruský taktický bombardér Su-24, jelikož dělal nad Baltským mořem nebezpečné manévry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-27 je veteránem tvrdých přistání

Sovětský Suchoj Su-27 je všeobecně znám pro svou schopnost přistát na velmi hrubých plochách. Ač se to nemusí zdát, jde o obrovskou strategickou výhodu. Na internetu je mnoho záběrů, které potvrzují, že k tomu dochází i v moderní době, dnes hlavně na ukrajinském bojišti. Příkladem je video níže publikované v dubnu 2023, které zachycuje přistání a opětovný vzlet stíhačky Su-27 Flanker na běžné silnici v zalesněné krajině. Bližší detaily známy nejsou, ale údajně se jedná o dvě různé Su-27 patřící ukrajinským vzdušným silám.

Ale mnohem důležitější než to, komu letadla patří, je fakt, že tyto Su-27 opět připomněly světu, v čem tkví jejich přidaná hodnota. Ne snad, že by nemohli piloti západních letounů o něčem takovém ani přemýšlet – např. JAS-39 Gripen, které využívá i české letectvo, staví na podobných schopnostech také. U většiny moderních západních letounů však možnost přistání mimo připravenou runway chybí, případně je zbytečně riskantní. Dokonce ani F-16, které má dle Wikipedie i Ukrajina, si mohou nechat o podobném přistání zdát.

F-35 zvládne přistát i vzlétnout z dálnice

U západních letounů je v tomto směru zásadním problémem, že jsou velmi citlivé na nasátí jakýchkoliv nečistot do motoru z nedokonale uklizené dráhy. Armádní Zpravodaj soudí, že jejich přidaná hodnota spočívá spíše ve špičkové avionice a využití nejmodernějších technologií než v mechanické odolnosti. Americká námořní pěchota však otestovala, že ani přistání a vzlet z improvizovaných drah nedělá F-35A páté generace takový problém.

Potvrzuje to opět video níže sdílené v říjnu 2024. Jsou na něm vidět dva letouny, jak přistávají (a poté vzlétají) během finského cvičení na dálnici Hosio ve finském městě Ranua. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že byla pro tento případ dobře uklizena, ale ve srovnání s běžnými letištními plochami jde stále o jistou nedokonalost – navíc se potvrdilo, že ani vyspělé letouny 5. generace nemají problém operovat z dálnice, což rozšiřuje jejich operační schopnosti, a v případě konfliktu by bylo možné je rozptýlit mimo letiště.

Článek Video: kterak F-35A ukázaly, že přistání na improvizovaných drahách není doménou „veteránské“ Su-27. Dává jim to velikou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Narušení netrvalo ani 60 vteřin, F-16 reagovaly ihned

K incidentu bylo zveřejněno naprosté minimum informací. Armádní Zpravodaj zjistil, že k němu došlo v úterý 13. května 2025, když ruský Su-35 – který mimochodem tvoří páteř ruského letectva a je jeho nejmodernějším strojem 4. generace – narušil vzdušný prostor poblíž poloostrova Juminda na severu Estonska ležící asi 50 km severovýchodně od Tallinu.

Houfnice CAESAR vylepší ČR podle ukrajinských zkušeností. Náčelník dělostřelectva si přeje, aby veřejnost armádě věřila

Estonský server ERR uvedl, že trvalo narušení necelou minutu, přičemž měl Su-35 vypnutý letový transpondér i obousměrné rádiové spojení, takže nekomunikoval s tamní službou řízení letového provozu. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je zcela běžná praxe, díky níž pilot „může“ letět dále, než kdyby dostával výzvy, že o něm vědí a má se ihned vrátit zpět.

Následně k němu vzlétly stíhačky F-16 portugalského letectva, které bývají v Ämari jako součást mise Baltic Air Policing, a provedly průzkumný let. Nakolik blízko se k ruskému letounu dostaly a zda ho doprovázely až za hranice Estonska, není jasné, ale běžně tomu tak bývá. Su-35 se zjevně nakonec vrátil zpět – vzhledem k poloze do Kaliningradské oblasti.

Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou

Ministerstvo zahraničních věcí Estonské republiky si okamžitě předvolalo chargé d’affaires ruského velvyslanectví v Estonsku a předalo mu diplomatickou nótu. Dle Wikipedie jde o sdělení v písemné oficiální komunikaci mezi zastupitelským úřadem a ministerstvem zahraničních věcí přijímajícího státu, eventuálně přímo mezi ministerstvy zahraničních věcí.

Později Margus Tsahkna, estonský ministr zahraničních věcí, uvedl, že měl letoun Su-35 chránit tanker ruské stínové flotily plující v ekonomické zóně Estonsla. „Tento incident je dalším příkladem, který ukazuje, že Rusko představuje vážnou hrozbu nejen svou válkou na Ukrajině, ale také pro Alianci NATO jako celek,“ okomentoval.

Rusové si mysleli, že ho zlomili: pak ukrajinský výsadkář pod palbou dělostřelectva ze zajetí utekl a podělil se o příběh se světem

Že by z toho Rusku hrozil nějaký postih, který by ho trápil, je dle redakce Armádního Zpravodaje nepravděpodobné, jelikož je na sankce a všemožná omezení zvyklé, a navíc nectí mnohá mezinárodní práva ani slušnost. V této praktice bude jistě pokračovat i nadále. V červenci 2025 například jeho MiG-29K letěl k hranicím NATO, a v dubnu 2025 musely britské letouny vyprovodit hned tři ruské. Testuje tak reakce a připravenost svého rivala.

Článek Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nad Černým mořem létají RC-135W

Za příklad působení NATO nad Černým mořem je vysílání průzkumných letounů se sofistikovanými detekčními a špionážními přístroji. Může jít třeba o RC-135W Rivet Joint, k němuž americké letectvo uvádí, že má sadu palubních senzorů schopných detekovat a analyzovat signály v celém elektromagnetickém spektru. Z mezinárodních vod může jistě zachytit data i z Ruska, takže není divu, pokud k němu vyšle bojové letouny.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

To je ostatně také důvod, proč třeba britské letectvo posílá s RC-135W Rivet Joint letouny jako Eurofighter Typhoon, které většinou v poklidu letí a ruských letadel si zdánlivě nevšímají, byť je sledují. Někdy na ně ale mohou připravit past, aby ukázaly, kdo je pánem – třeba je nalákat na stroje se zapnutými transpondéry a pak je překvapit dalšími dvěma letouny s transpondéry vypnutými.

iZdroj fotografie: Letectvo USA

Zrovna takový případ se stal nad Černým mořem, uvádí DefenceSecurityAsia s odkazem na ruské ministerstvo obrany, ale od něj se mi nepodařili informace získat. Letce, která takovou léčku provede, to dá každopádně výhodu a hlavně to ruským pilotům ukáže, že by na ně nejspíše mohla zaútočit dříve, než by ji vůbec stačili zaregistrovat (i když by teoreticky mohli mít informace i u pozemních radarů, které vidí i stovky kilometrů daleko).

Ruský Suchoj Su-27 už je zastaralý

Z druhé strany pak nad Černým mořem nejčastěji operují ruské letouny Suchoj Su-27 Flanker, které pochází ještě z dob SSSR, uvádí Wikipedia. Známý je svou dobrou obratností, avšak je poplatný své době a má starší typy radarů jako N001 Mech nebo Zhuk-MSE, navíc i když mnohem novější Eurofigter Typhoon není stealth, má drak z materiálů výrazně snižujících radarovou signaturu. Nechybí mu ani nejnovější typy senzorů, uvádí Eurofighter, ani výkonný radar ECRS Mk2 typu AESA, čemuž se ruské letouny nemohou ani zdaleka rovnat.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Každému z pilotů musí být při takovém setkání jasné, jak by podobný incident dopadl. Kdyby se Rusové nechali nalákat do blízkosti průzkumného letounu, vzápětí by se ocitli v zaměřovači nepřítele, o němž neměli do té doby tušení. Ten by mohl proti nim použít nejvýkonnější západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, o níž koncern MBDA tvrdí, že jde o střelu s největší zónou bez úniku ze současných zbraní vzduch-vzduch, což by pro Su-27 nedopadlo dobře.

Článek Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kontrolní let zneužili Rusové k provokaci

Francouzské letadlo Atlantique 2 se vzneslo na 5hodinovou misi, během níž byl přítomen novinář agentury AP, aby zkontrolovalo více než 200 plavidel v Baltském moři, obvykle civilních. Dělo se tak v reakci na celkem nedávné poškození podmořských kabelů.

Toho však využila obsluha ruského systém S-400 a zaměřila na letoun radar sloužící k navádění protiletadlových raket. Současně byl přitom prováděn elektronický boj k pokusu narušit činnost systémů letadla, informuje MilIn, ale ten zřejmě nakonec nebyl úspěšný. Sébastien Lecornu, ministr ozbrojených sil Francie uvedl, že je takové chování nepřijatelné.

Francie se nejspíše připravuje, že vyšle vojáky na Ukrajinu. Tisíce vojáků už tam provedly (ne)utajené cvičení, které simulovalo střet u Kyjeva

„Skutečnost, že jsou naše letadla v mezinárodních vodách zaměřována radarem, naznačuje agresivní akce. Rusko tímto způsobem demonstruje své nepřátelství. Přesto nám profesionální chování (francouzské) posádky umožnilo vyhnout se jakékoli eskalaci,“ vysvětlil plukovník Guillaume Vernet, mluvčí generálního štábu francouzské armády, uvádí LeFigaro.

Poznamenal také, že ruská armáda ale nemá zájem jakékoliv hrozby naplnit, protože by útok na letadlo NATO mohl způsobit náhlou a vážnou eskalaci vztahů. A to si Rusko v této chvíli určitě nemůže dovolit, jelikož má sotva dostatek prostředků k válce na Ukrajině.

Ruská armáda v krizi? V. Putin podepsal dekret k povolání záložníků do výcviku. Armáda je může rovnou naverbovat

Nehledě na to, že mu velké letecké cvičení Ramstein Flag 24 ukázalo sílu aliančního letectva, s níž by se nemohlo rovnat, jak ArmádníZpravodaj koncem října 2024 informoval s tím, že má NATO jasnou převahu také na moři a přinejmenším kvalitativně i na souši.

Článek Agresivní provokace? Ruský S-400 zaměřil na francouzský letoun radar k navádění protiletadlových střel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

130 aliančních letounů z 12 zemí pohromadě

Cvičení Ramstein Flag 24 patří k větším akcím; MilIn uvádí, že se ho účastnily letouny z 12 aliančních zemí a jejich počet se pohyboval kolem 130. Celé cvičení bylo navíc připraveno tak, aby vycházelo pokud možno z realistických situací, s nimiž by se mohli piloti v bojových podmínkách setkat, uvádí velitelství NATO na svých internetových stránkách. Zároveň jde také o to, aby se piloti jednotlivých letectev naučili co nejlépe spolupracovat.

iZdroj fotografie: NATO

Vedle toho lze vnímat takové cvičení jako upozornění možným soupeřům, v Evropě tedy již zmíněnému Rusku, aby viděli, co by je v případě konfliktu čekalo. Ruské ozbrojené síly by musely počítat s tím, že by prvotní reakce NATO zřejmě přišla právě ze vzduchu, přičemž pravděpodobně počítá i s aspektem odstrašení. Je jasné, že pokud bude ruské velení o hrozbě mohutného leteckého útoku vědět, zřejmě si proti žádné členské zemi nic nedovolí.

Rusko tahá za kratší konec, o dost kratší

Kdyby největší země světa skutečně vstoupila s aliancí do křížku, byla by ve výrazné kvantitativní i kvalitativní nevýhodě. Statista uvádí, že země NATO mají v současné době 3 275 bojových letounů, zatímco ruské letectvo disponuje pouze 809 bojovými letouny. Samozřejmě jde o odhady, a to hlavně v případě Ruska, jelikož v posledních 2,5 letech utrpělo ztráty a počty nezveřejňuje, ale rovněž není jasné, kolik ruských letadel je vlastně bojeschopných.

Když „nas mnogo“ neplatí: i kdyby obdrželo ruské letectvo další běžnou várku Su-57, bude oproti Číně i Americe směšně slabé

Navíc je třeba připomenout, že se ruské letectvo opírá o starší letouny ještě z dob SSSR. Wikipedia uvádí, že jde o stovky bojových letounů Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker, přičemž z moderních disponuje jenom asi 20 až 30 kusy Suchoj Su-57 Felon. Naopak letectva NATO mají většinou letouny 4,5. nebo 5. generace vybavené moderními systémy, a kromě nejlepšího stíhacího letounu světa, Lockheed Martiun F-22 Raptor, se stále ve větších počtech objevuje další letoun 5. generace, a to Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Článek Rusko bylo svědkem síly letectva, s níž by se nemohlo rovnat. Ukázalo mu ji velké cvičení vzdušných sil NATO, Ramstein Flag 24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi cvičili s Poláky a Němci manévrový boj

Ministerstvo obrany ČR ve své tiskové zprávě uvádí, že čeští piloti běžně cvičí s kolegy z Německa nebo z Polska souboje jeden na jednoho, případně dva na jednoho. Jde přitom o manévrový boj, kdy na sebe piloti vzájemně vidí – v takových situacích bývají obvykle používány buď palubní kanony, případně infračerveně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder. Ovšem při cvičení ve Španělsku se piloti vzájemně neviděli a museli proto spoléhat na radar a přístroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Celého cvičení se účastnilo téměř 40 letounů z různých aliančních zemí. Vzájemné souboje tak Češi s trojicí Gripenů, kterým byla přidělena role útočného červeného týmu, cvičili proti letounům jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Dassault Rafale, McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, Dassault Mirage 2000, Eurofighter Typhoon a Panavia Tornado. Kromě toho se do výcviku zapojily i speciální jednotky a protivzdušná obrana.

Úkolem českých Gripenů bylo útočit

Jeden z českých pilotů popsal, že bylo na ranním briefingu určeno, jakého protivníka, typ letadla a výzbroj budou letci v daný den představovat. Jakou taktiku boje v souladu s pravidly vzdušného boje zvolí, pak bylo na samotných pilotech. Češi tak coby červený tým útočili na soupeře bránící prostor NATO; v útoku jim přitom pomáhal německý letoun Learjet 35A s přístroji na rušení radarů a komunikace, čímž obráncům práci komplikoval.

Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché

České letouny JAS-39 Gripen mají podle AČR víceúčelový radar PS-05/A schopný zjišťovat, zaměřovat, identifikovat a automaticky sledovat současně více cílů v horní i dolní polosféře, a zároveň řídit odpálené střely. Mimo vizuální dosah pak používají střely AIM-120 AMRAAM, které nejspíše nasadily i na cvičení. Jeho průběh komplikoval silný vítr, kvůli němuž byly některé lety zrušeny, ale i tak Češi odlétali 50 hodin. A jelikož létali nad mořem, museli používat neoprenový voděodolný izolační oděv, který zabraňuje podchlazení v případě pádu do vody.

Článek České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou lepší, F-35 příliš dobré

Jak společnost Saab, tak i Švédsko samotné se snaží za letouny lobbovat, přičemž argumentují nejen cenou, ale i skutečností, že jsou čeští piloti na letadla zvyklí. Zastánci této cesty pak tvrdí, že výkonný a komplexní letoun jako je F-35 Česko nepotřebuje, a navíc mají nové Jas-39E/F řadu schopností, jimiž se starší verze Gripenu, tedy Jas-39C/D, chlubit nemohla. Jde třeba o větší dolet a nosnost zbraní, a hlavně o výkonný radar typu AESA.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

I na Ministerstvu obrany České republiky přitom přiznali, že mají letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II schopnosti, které české letectvo v současné době nevyužije. Neznamená to však, že by je v budoucnu využívat nepotřebovalo – naopak s nimi v dlouhodobých plánech počítá. Příkladem může být využití rozsáhlého senzorového vybavení F-35, což z něj činí i unikátní průzkumný letoun, který dokáže sbíraná data okamžitě sdílet s jinými armádními složkami. Vedle toho by se stal schopnou součástí protivzdušné obrany.

Cena za pořízení a provoz F-35A a Jas-39E/F

Hlavní otázky se točí kolem ceny letounů. Problém je, že konečná čísla nejsou veřejná, a o ceně F-35 stále probíhají jednání. Známý je pouze strop stanovený americkým Kongresem, a ten je maximální, nikoliv konečný. Kolik by naopak stály letouny Jas-39E/F, jasné není. Ministerstvo obrany přitom tvrdí, že švédská firma požaduje za jeden kus dokonce více, než na kolik má vyjít jedna F-35A, a není prý pravda, že by tedy byla švédská letadla levnější.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Jinak je tomu ale s ročními provoznímu náklady. Zde propočty údajně vychází tak, že náklady na jeden F-35A budou asi o čtvrtinu vyšší než jsou za Jas-39C/D, a kolik by byly za novější verzi Gripenu, ministerstvo údajně neví. Materiály společnosti Saab však tvrdí, že jsou o něco vyšší než u staré verze. Druhou stranou celé úvahy je pak skutečnost, jak dlouho by mohly dané letouny v letectvu sloužit, než by si Česko muselo pořídit nové.

Ministerstvo kupříkladu obrany tvrdí, že starší Jas-39C/D už budou velmi rychle zastarávat, a 12 nových Jas-39E/F by nebyl pro letectvo dostatečný počet, takže by stejně bylo potřeba brzy koupit letouny další. Navíc začnou ve 30. letech 21. století přicházet na trh letouny 6. generace, a letadla generace 4. jako jsou Gripeny budou zastarávat velmi rychle. Naopak letouny generace 5., tedy třeba F-35A, budou stále schopné, a vzhledem k jejich počtu a rozšíření v zemích NATO pro ně určitě budou existovat modernizace.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výsledku by pak měla být celková cena za pořízení i veškeré náklady spojené s provozem F-35 asi o 1/4 vyšší než v případě Jas-39E/F. A o i díky tomu, že se údajně podařilo srazit cenu za jednu letovou hodinu amerického letounu na asi 25 000 dolarů, což je asi 573 000 Kč. Nějaké hlubší zhodnocení však není možné, protože není známa cenová nabídka ani jedné strany, a názory se velmi rozchází i v odborných kruzích. Jedno je ale jisté – nákup letounů je třeba vnímat s dlouhodobým výhledem a nesoustředit se pouze na současnost.

Univerzálnost F-35 uzemní stroje L-159

Ačkoliv jsou letouny Gripen Jas-39 stejně tak víceúčelové jako Lockheed Martin F-35, obecně platí, že schopnosti amerického stroje 5. generace ty švédské převyšují. Jsou totiž stealth, což Gripen být nemůže, mají lepší senzory i sdílení dat, a také na ně lze zavěsit mnohem širší spektrum zbraní. Vzhledem k jejich rozšířenosti půjdou navíc použít i takové, které jsou aktuálně ve vývoji, což ale o Gripenech říci nelze. Ministerstvo obrany ČR také tvrdí, že díky univerzálnosti F-35 bude možné v budoucnu ukončit provoz letounů Aero L-159 Alca.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

F-35 Lightning II se stávají ve většině zemí NATO standardem, což by českému letectvu umožnilo snazší spolupráci se spojenci. Naopak letouny Jas-39E/F má jen švédské letectvo a pořizuje si je Brazílie (starší má třeba JAR a Maďarsko). A jelikož není jasné, jestli budou i další zájemci, nelze vzhledem k jejich omezenému počtu počítat s nějakou rozsáhlou modernizací. Českému letectvu by nyní samozřejmě stačily, otázkou ale je, na jak dlouhou dobu.

Článek F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 letadlové lodě a hlavně spousta F-16

Rozsáhlé cvičení v oblasti Středozemního moře pochopitelně neopomíjí ani leteckou námořní sílu, kterou v tomto případě reprezentovaly hned 2 letadlové lodě s jaderným pohonem – americká USS Harry S. Truman doprovázená francouzskou Charles de Gaulle. Z první mohou startovat třeba palubní letouny F/A-18E/F Super Hornet, a z druhé zase Dassault Rafale M. Oba typy letadel jsou schopné vzlétnout za pomoci katapultu a patří mezi nejvyspělejší 4,5. (ano, opravdu „čtyř-a-půlté“) generace na světě.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Nejvíce zastoupené byly General Dynamics F-16 Fighting Falcon, tedy jednomotorové víceúčelové letouny z výzbroje Řecka, ale například i Izraele. F-16 patří k nejpočetnějším letadlům v zemích NATO, i když některé státy je pomalu vyřazují, zatímco jiné si naopak pořizují nejmodernější variantu Block 70/72. Stroje jsou známé svou dobrou obratností a zároveň univerzálností, proto jsou skvělé jak pro vzdušné souboje, tak k útokům na pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

I Američané pak na cvičení posílají krom letadlových lodí i samotné letouny, třeba víceúčelové bojové stroje McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Tyto „dvoumotoráky“ patří k nejrychlejším na světě, dosahovat mohou rychlosti vyšší než Mach 2,5 – díky tomu jsou dobré jako stíhací letouny i k útokům na pozemní cíle, přičemž unesou přes 10 tun výzbroje. Podnikat ale mohou i mise na blízkou podporu a rovněž umí létat ve velmi nízkých výškách.

Tornado zvládá nálety v nízké výšce

Italská účast pak přináší třeba letouny Panavia Tornado, které byly zařazeny do služby na konci 70. let 20 století a nejčastěji slouží k bombardování z nízkých výšek, i když zvládají i jiné úkoly včetně stíhacího boje. Díky křídlům s měnitelnou geometrií a dvěma motorům jsou také schopné nadzvukového letu i ve velmi nízkých výškách. Unesou 9 tun výzbroje, přičemž užití pum nebo raket usnadňuje přítomnost operátora zbraní.

iZdroj fotografie: Řecké letectvo

Zajímavou úlohu pak hrají třeba řecké letouny francouzského původu, a sice Dassault Mirage 2000-5, protože ty mohou během cvičení plnit roli oponentů. Vynikají velmi dobrou manévrovatelností, a i když mají jenom jeden motor, dokáží se ve vyšší výšce pohybovat rychlostí Mach 2,2. Řecké verze jsou vysoce modernizované, díky čemuž mohou používat třeba francouzské střely vzduch-vzduch MBDA MICA, ale zvládnou odpálit i řízenou střelu SCALP-EG.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Konkrétně během cvičení v rámci NIOCHOS 2022 využívala letectva i další specializované stroje, například pro elektronický boj nebo letecký průzkum – jejich zástupcem je třeba E-2C Hawkeye AEW&C. Nasazeny však bývají i vrtulníky, které operují jak z lodí, tak z pevniny. Cvičení kolem Apeninského poloostrova je pro NATO velmi důležité, protože je těsně v sousedství Černého moře, kde probíhá válka mezi Ruskem a Ukrajinou, a jehož pobřeží mají hned 3 alianční státy. Nedaleko je navíc i Sýrie se silnou ruskou základnou.

Článek Největší letecké cvičení NATO zahrnuje až 120 letadel a letadlové lodě: taková síla má být mj. vzkazem všem nepřátelům, teď hlavně Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boeing F-15EX Eagle II

Letoun Boeing F-15EX Eagle II je odvozený od McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, ale je silně modernizovaný. Zvládne nést až 22 střel vzduch-vzduch, což ho činí nesmírně silným, a dostal i moderní radar typu AESA a další vylepšení. Je to navíc nejrychlejší alianční bojový letoun, dosahovat může rychlosti přes Mach 2,5 a vyšplhá se do výšky až 18 kilometrů. Jeho výhodou je nižší cena než u letounů 5. generace, které ani dnes nejsou standardem.

Video: turecká stíhačka 5. generace Kaan je náhradou za americké F-35 a budoucností, má ambice vyrovnat se nejlepším na světě

Dassault Rafale

Francouzský Dassault Rafale patří mezi nejlepší letadla 4. generace a vyznačuje se velmi dobrou manévrovatelností. Jde o univerzální stroj, který může vést jak vzdušný souboj, tak útočit na pozemní a námořní cíle. Využívat může nejlepší evropskou střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, i řízenou střelu SCALP-EG a protilodní MBDA AM 39-Exocet . Zároveň jde o letadlo, které dokáže nést střely s plochou dráhou letu a jaderné hlavice.

iZdroj fotografie: Bikash Das / Creative Commons / CC BY

Eurofighter Typhoon

Evropský bojový letoun Eurofighter Typhoon tvoří páteř největších evropských letectev NATO, tedy s výjimku toho francouzského. Jde o velmi obratný stroj s lehkou konstrukcí, a ačkoliv není stealth, má velmi malou radarovou signaturu a sofistikovaná protiopatření. Nést přitom může jedny z nejlepších střel vzduch-vzduch středního a dlouhého dosahu na světě, jsou jimi IRIS-T nebo MBDA Meteor (nestačí na ně ani americká alternativa AMRAAM).

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Lockheed Martin F-22 Raptor

Jde o nejspíše nejschopnější stíhací letoun páté generace na světě, i když byl postaven jako vůbec první. Zaměřen je hlavně na stíhací boj, možnosti jiného typu misí jsou u něj velmi omezené. Vyznačuje se dobrou schopností detekce, skvělými stealth vlastnostmi, a stejně tak dobrými výkony. Dokáže se dostat do výšky až 20 kilometrů a jeho maximální rychlost je Mach 2,25. Nevýhodou je omezený počet F-22, navíc je letoun pouze ve výzbroji USA.

Lockheed Martin F-35 Lightning II

Velmi univerzální letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II se stává standardním strojem páté generace v mnoha letectvech států NATO. Jeho kladnou stránkou jsou kromě univerzálnosti vyspělé senzory a možnost sdílení informací, což značně násobí jeho bojový přínos. Existuje navíc i ve variantách s možností krátkého vzletu a kolmého přistání, nebo jako stroj pro letadlové lodě. Letoun je navíc určen i k dopravě jaderných pum.

Článek 5 nejlepších stíhaček v NATO: jen máloco se jim může na nebi rovnat, jsou absolutní světovou špičkou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.