Měla to být rychlá akce, ale trvá už přes 4 roky

Čísla svědčí o naprostém selhání moderního ruského velení a neschopnosti adaptovat se na současné bojiště, ačkoliv se v posledním cca roce udála velká změna. Ruská armáda upustila od plošného nasazování početných obrněných konvojů, protože vyčerpala obrovské zásoby techniky, a přešla na pěchotní útoky a vysílání tzv. diverzních jednotek, potvrzuje AcledData.

„Víme. Zjistíme. Zničíme“. Specnaz jednotka Artan je postrachem pro Putinovy hordy. Proniká do týlu a převrací ruské pozice naruby

Jejich cílem je po několika vojácích obsazovat dům po domu, vyčkat na příchod posil, a následně pokračovat stejným stylem. Ano, nějaké zisky to zajistí, ale za obrovských ztrát. Původní cíle ruského prezidenta Vladimira Putina, které počítal s bleskovým ovládnutím Kyjeva a nastolením loutkové vlády, se přitom ukázaly jako naprosto nereálné a byly roztříštěny.

Namísto rychlého vítězství se tak Rusko zapletlo do vleklého konfliktu, v němž za cenu stovek tisíců životů dobývá zdevastované ruiny malých měst. Tato jeho strategická slepota ho izolovala od moderního světa a uvrhla jeho zbrojní průmysl do technologické agónie. Jeho zbraně a technika, kupříkladu tanky, jsou bez Západu prokazatelně mnohem horší.

„Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice

Ukázalo se také, že má kvůli embargům extrémní problémy s výrobou moderních vojenských letounů, a že nedokáže plnit závazky vůči zahraničním zákazníkům, nebo že prohrává souboje o zakázky – export ruských zbraní klesl během války proti Ukrajině o 50 %. Za to nicméně může i to, že Rusko aktuálně bude soustředit drtivou většinu zdrojů právě do své agrese.

Jenomže dosažené územní zisky jsou extrémně vzdálené původním představám a neodpovídají vynaloženému úsilí. Redakce ArmádníZpravodaj.cz zjistila, že Rusko okupuje 20 % ukrajinského území, ale v tomto čísle je započítán i Krym s rozlohu 27 000 km² anektovaný v roce 2014, a také části Doněcké a Luhanské oblasti o velikost asi 16 000 km² získané Kremlem podporovanými silami. To představuje asi 7 %, které Rusové okupovali před rokem 2022.

Tataři jsou Putinovou noční můrou. Největší partyzánská jednotka rozvrací morálku Rusů tak silně, že jsou velitelé paranoidní

Za více než 4 roky války tedy dokázali získat zhruba 13 % území Ukrajiny, přičemž jejich tempo postupu dramaticky klesá. Ostatně analytici z DeepState uvádí, že za rok 2025 získali 4 000 km², což odpovídá 0,7 % celkové rozlohy Ukrajiny. Tempo postupu, které se v klíčových sektorech měří na desítky metrů denně, jasně ukazuje, že ruská válečná mašinerie ztratila dynamiku a nedokáže dosáhnout žádného operačního průlomu, shoduje se CSIS.

Ekonomická a demografická cena, kterou Rusko za tyto minimální posuny platí, je přitom pro budoucnost země likvidační. Ztráta elitních jednotek, tisíců tanků a stovek letadel, potvrzuje Oryx, oslabila ruskou obranyschopnost na generace dopředu. A zatímco Ukrajina s pomocí západních technologií modernizuje své síly, Rusko se uchyluje k nasazování zastaralé sovětské techniky a narychlo vycvičených branců a záložníků, což efektivitu jeho armády dále sráží.

Obří posílení pro Ukrajinu, které pomůže oslabit Rusy přímo na bojišti. Dostane přes 400 špičkových obrněných vozidel

Celková bilance konfliktu k roku 2026 potvrzuje, že Putinova sázka na hrubou sílu narazila na zeď ukrajinského odhodlání. Armádní Zpravodaj nepopírá, že jeho taktika „mlýnku na maso“ přináší drobné územní zisky, ale za cenu, která je z vojenského hlediska neobhajitelná. Tato válka se stala pomníkem ruské imperiální arogance, která v honbě za nereálnými sny o dominanci nevratně devastuje vlastní armádu i mezinárodní postavení bez jisté odměny.

Článek Analýza: jak dlouho Rusové vydrží? Za 4 roky dobyli jen 13 % Ukrajiny a zaplatili za to 1,3 miliony vojáků. A jejich postup téměř zamrzl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká produkce T-90M je zarážející

Z dřívější zprávy britského mezinárodního institutu pro strategické studie vyplývalo, že Rusko vyrobilo mezi lety 2022 a 2024 jenom přes 160 tanků T-90M, což vycházelo na cca 53 ročně. Svůj zbrojní průmysl sice významně posílilo, v dubnu 2025 v něm mělo pracovat 4,5 milionu lidí, ale je s podivem, že by tak posunuli konkrétně produkci T-90M.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Analytici CIT pak také zpochybnili tvrzení Michaela Kofmana, předního amerického analytika a znalce ruských ozbrojených sil, který pro theEconomist řekl, že vyrobilo pouze 28 až 30 tanků T-90M ročně, zatímco dalších zhruba 60 modernizovali na základě starších T-90. Jenomže to je podle zprávy ICT zásadně špatně i přes to, že Rusku technika na bojišti chybí.

Ve svém posouzení vychází z údajů týkajících se produkce společnosti Uralvagonzavod. Od roku 2001 se věnovala plnění objednávek jak na kompletní výrobu tanků, tak na dodávky komponentů stavebnic (sady rozložených dílů a sestav) pro následnou montáž v Indi – i bez nich byla údajně schopna vyrábět až 140 tanků T-90M každý rok, a během posledních 20 let měla překročit hranici sto kusů šestkrát, a během toho vyrábět i zmíněné sady.

Bombardéry B-2 Spirit letěly k Íránu celých 37 h, svědek zachytil přelet v doprovodu F-15. Donald Trump svolil k útoku už v pátek

Když tedy analytici produkci sečetli, vyšlo, že zvládal Uralvagonzavod vyrobit klíčové díly včetně věží a pancéřovaných koreb pro 180 hlavních bojových tanků T-90M. Ruské armádě měl přitom závod dodat 435 až 465 tanků T-90 všech variant – 120 až 150 z toho údajně připadalo na původních tanků T-90 Vladimir, a 281 až 283 na T-90A.

Rusko začalo potom v letech 2020 až 2021 vyrábět T-90M pro vlastní ozbrojené síly, přičemž podepsalo čtyři smlouvy na dodávku minimálně 160 kusů. Podle neoficiálních údajů bylo 40 z nich nově postaveno, zatímco dalších 120 modernizováno. Na začátku invaze mohly mít ruské ozbrojené síly 66 až 85 tanků T-90M, plus dalších 10 na cvičišti v Kazani.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Analýza CIT přitom poukazuje na to, že skutečný rozsah výroby je pravděpodobně mnohem větší než zhruba 30 kusů ročně. Upozorňuje mj. na změny ve velikosti šarží během války, kdy videa z otevřených zdrojů ukazují vlakové konvoje přepravující 20 až 30 tanků naráz, zatímco oficiální oznámení obvykle zmiňují pouze 10 až 15. Ve skutečnosti jich tedy mohlo vznikat kolem 60 až 70 za rok, a produkce měla od toku 2023 narůst.

Tehdy totiž Uralvagonzavod přešel na třísměnný provoz, a dle analytiků je tak pravděpodobné, že během tohoto období mohla produkce dosáhnout 140 až 180 tanků ročně, a do roku 2024 přesáhnout 250, ale možná dokonce 300 tanků ročně. Redakce Armádního Zpravodaje ale upozorňuje, že jsou de facto jakékoliv analýzy nepřesné, jelikož nikdo nezná reálnou situaci v ruském průmyslu, a tedy ani množství produkovaných tanků T-90M.

Nelze tvrdit, že má Rusko techniky dostatek

Den co den se ukazuje, že technika zkrátka ruské armádě na bojišti chybí. Nepochybně za to mohou ve velké míře ztráty, které jsou už dle zdokumentovaných příkladů doložených analytiky z Oryxu katastrofální, ale stejně tak za to může dlouhá bojová linie. LiveUAmap potvrzuje, že je Ukrajina okupována de facto z celého severu, východu a jihu.

B-2 Spirit je nejdražší letadlo světa, cenu druhého překonává bezmála 6krát. Američané s ním zaútočili na Írán, jiným to nešlo

Jenom pro představu, je to 2 295 km, z čehož 1 974 km připadá na hranici pozemní, a 321 km na hranici námořní. Je tedy jasné, že to vyžaduje obrovskou spotřebu nejenom techniky, ale také vojáků a všemožných zásob. Zda je to dlouhodobě udržitelné, lze jenom odhadovat, neb ruský režim opět bojuje s heslem „nas mnogo“ a opakovaně ukazuje, že mu na životech nezáleží. Ostatně nedávno překročily ztráty armády 1 milion vojáků.

Koncem května 2025 se také ukázalo, že Rusové ztratili během tažení 4 000 tanků všech typů; pochopitelně včetně T-90M, ačkoliv nejčastěji přicházeli o starší T-72 a T-62, byť je zásadně modernizovali. Při současné spotřebě by jim tak měly vystačit na ještě cca 1,5 roku, ale je otázkou, nakolik jsou které informace pravdivé – je nutné vnímat, že i když Rusko přepnulo na válečnou ekonomiku, jsou jeho zdroje a finance omezené.

Článek Analýza, která vyráží dech: Rusko vyrobí překvapivě až 300 tanků T-90M ročně. A to jich mělo zvládnout sotva pár desítek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bavar-373 vidí stealth F-35 až na 120 km

Armádní Zpravodaj se rozhodl blíže prozkoumat íránský systém PVO poté, co tamní vládní agentura IRNA oznámila, že od 13. do 16. června 2025 zničila Izraeli hned tři letouny F-35 páté generace. Sice k tomu nepředložila žádné věrohodné důkazy, ale podceňovat nepřítele není na místě, ačkoliv je pravděpodobné, že svá tvrzení nadsazuje.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Informací je o íránském systému PVO velmi málo a v podstatě lze vycházet jenom z tvrzení íránské strany, což znamená, že je třeba je brát s velkou rezervou. Na druhou stranu je pravda, že tamní průmysl dokáže produkovat velmi schopné zbraně – příkladem je dron Shahed-136, který si připisuje v rukách ruských vojáků na Ukrajině velké úspěchy.

A zmínit lze také balistickou raketu s optickým navádění zvanou Qasem Basir, která má údajně zdolat i nejlepší izraelské systémy protivzdušné obrany a zasáhnout cíl s přesností na 1 metr. Bylo by proto bláhové podceňovat íránský systém PVO Bavar-373, hlavně pak jeho vylepšenou verzi. Tu mimochodem Írán vyvinul proto, že se mu ruský S-400 nezdál tak schopný.

Vzácná varianta F-16 ADF: sovětské bombardéry z ní měly oprávněnou hrůzu, ale naštěstí (pro ně) se s ní nikdy nestřetly

Zda skutečně k sestřelení tří F-35 došlo, není jasné, protože Írán nepředkládá jasné důkazy. Na sociálních sítích se sice objevují nějaké fotografie, ale Armádní Zpravodaj je nepovažuje za věrohodné. Íránský režim je navíc známý vypouštěním dezinformací.

iZdroj fotografie: IRNA

Systém Bavar-373 dlouhého dosahu je každopádně domácí produkce, uvádí Wikipedia s tím, že byl zařazen teprve v roce 2016, a má být přímým ekvivalentem ruského S-300. Ta ale nejspíše tak nebezpečná nebude, jelikož izraelské letectvo už dříve ukázalo, že dokáže zničit řadu jeho baterií právě letouny F-35, aniž by ho jakkoliv ohrozily.

Za mnohem nebezpečnější lze ale považovat vylepšenou verzi představenou v roce 2022, která se má zase, dle tvrzení Íránu, vyrovnat novějšímu ruskému S-400. Z toho mála dostupných informací je známo to, že má odpalovat rakety Sajjád, které mají různý dosah. Wikipedia udává u Sajjád-2 rozsah od 60 do 120 km do dálky a do 30 km do výšky. Sajjád-3 potom zvládne rozsah od 120 do 150 km do dálky, a do výšky to je až 30 km.

Rusko spustilo na vodu obří výsadkovou loď. Jde o největší moderní loď, jakou kdy postavilo, operovat zvládne na 6 500 km a nese Ka-52

Největším nebezpečím bude ovšem Sajjád-4 ve verzi B, má údajně dosah až 400 km do dálky a celých 40 km do výšky, což by na F-35 stačilo. Redakce Armádního Zpravodaje ověřila u britského královského letectva, že konkrétně F-35 verze A – tedy té, jakou má ve výzbroji Izrael s označením Adir, jelikož prošla řadou domácích úprav – vystoupá do výšky až 15 240 metrů. Ale to pochopitelně není jediný parametr, který rozhoduje.

Bavar-373 má mít potom detekční dosah stealth cílů až 120 km, a zničit je má být schopen už na vzdálenost 45 km. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to je velmi obecná informace. Už jenom proto, že není stealth jako stealth – například ruská Suchoj Su-57 má všeobecně velmi nízkou úroveň, zatímco F-35 nejspíše nejvyšší ze všech letounů na světě.

Modernizace T-64 z Uzbekistánu vypadá jako tank budoucnosti. Půjde však jenom o „hezký kabát“ s minimálním zlepšením

To ostatně potvrdila, když pod taktovkou Američanů útočila na cíle radikálních Hútíů, kteří na ni vypálili ze systémů protivzdušné obrany v momentě, kdy byla už jenom několik kilometrů od nich – a díky úhybným manévrům přežila bez újmy. Ale tam čelila podle všeho mnohem horším zbraním, ačkoliv jich má hnutí mnoho právě z Íránu.

Ve výsledku tedy nevypadá tvrzení Íránu o sestřelení izraelských letounů F-35 zcela věrohodně, ačkoliv to neznamená, že to není možné. Pokud se uváděné informace alespoň trochu blíží realitě, potenciál na to Bavar-373 rozhodně má. Zároveň je ale nutné připomenout, že patří k prioritním cílům izraelského letectva právě z důvodu, aby mělo bezpečnější působení při dalších akcích, které budou dle Izraele trvat tak dlouho, jak to bude nutné.

Článek Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tempo kleslo 3,5–4krát, což už armádě nestačí

Armádní Zpravodaj sleduje dlouhodobě názory diskutujících napříč platformami a všímá si názorů, že má Ruská federace po Sovětském svazu de facto nevyčerpatelné zásoby techniky. No, teoreticky ano, ve skladech jí má nejspíše stále desítky tisíc, zejména pokud jde o obrněná vozidla, transportéry a tahače dělostřelectva, a pak děla a houfnice samotné (ale i řadu dalšího, zejména zbraní, ať už ručních nebo třeba raket). Jenomže problém je jejich stav.

Trumpův sen o nadřazenosti končí. Amerika se zlobí na Evropu, že už přestává kupovat její zbraně. Může to nastartovat náš průmysl

V květnu 2023 redakce Armádního Zpravodaje hodnotila stav ruského tankového vojska a ukázalo se, že má žalostný nedostatek obrněnců, kvůli čemuž posílá na frontu dokonce velmi staré T-55 z 50. let 20. století, a dodnes i mnoho T-62, který je asi o 10 let mladší. Později se mu sice podařilo navýšit výrobu nových T-90M, ale hlavně modernizaci starších T-72.

iZdroj fotografie: Resurgam

Ty byly ostatně nějakou dobu nejpočetnějšími na bojišti – jenomže jak ukázala analýza satelitních snímků, na nichž jsou vidět opravárenské a výrobní závody zajišťující zprovozňování a opravu tanků, jejich počty výrazně klesají a nedaří se je doplňovat. Ve srovnání s rokem 2022 kleslo tempo mezi únorem 2024 a únorem 2025 zhruba 3,5–4krát, což nestačí pokrývat potřeby armády na bojišti. Odhady uvádí, že bylo uvedeno do provozu 342 tanků.

Rusko padá do hluboké krize, ztráty na bojišti nestíhá doplňovat. A tak vyhlásilo dosud největší odvody – dosahují 20 % ukrajinské armády

Ještě o rok dříve jich přitom byly tisíce, konkrétně padla zmínka o 2 000, které byly uvedeny do provozu (chápaje vyslány na frontu). Mezi lety 2022 a 2025 jich přitom měly být dohromady zhruba 4 000, což je nejspíše 54 % všech vhodných k renovaci a/nebo modernizaci a renovaci. Od začátku tohoto roku pak také zůstává na hlavních skladech 3 463 tanků, což poukazuje na rychlé vyčerpávání těch vhodných k obnově, a tedy neschopnosti doplňovat ztráty.

iZdroj fotografie: Resurgam

Armádní Zpravodaj vypichuje, že se skladiště vyprazdňují a nové tanky téměř vůbec nepřibývají, přičemž závody potřebují na renovaci stále více času. V ostatních skladech by mělo být uloženo ještě dalších asi 4 700 tanků, včetně 650 starých T-64, které však ani nemají původ v Rusku. Většina z nich je nejspíše v tak špatném stavu, že je ani nebude možné obnovit a poslouží tak spíše jako dárci dílů. Aktivita poblíž závodů navíc výrazně klesá.

Polsko se připravuje na válku s Ruskem. Hranice kompletně zaminuje zakázanými minami – nemá na výběr

Závěrem z analýzy vyplývá, že lze z celkového počtu uložených tanků obnovit relativně snadno pouze asi 1 200 kusů, Tempo bylo přitom v roce 2022 až 120 za měsíc, zatímco do konce dalšího roku kleslo na 90 měsíčně, a roku 2024 se pohybovalo mezi 44 a 75 kusy za měsíc. Do konce pak mělo klesnout na 50 tanků měsíčně, což už ruské ztráty zdaleka nepokrývalo.

iZdroj fotografie: Resurgam

Začátkem roku 2025 navíc nastal ještě horší scénář, a to pokles na 30 až 35 tanků za měsíc, což je oproti někdejším 120 výrazné. Ve druhé polovině roku navíc předpoklady uvádí, že by mělo dojít ještě k dalšímu poklesu z důvodu nedostatku tanků T-80 vhodných k renovaci.

Fiala: Česko dodá Ukrajině 1,5 milionu dělostřeleckých granátů, je z největších podporovatelů. Sklad munice v ČR mezi tím explodoval

A pokud jde o tanky T-90M, tak redakce Armádního Zpravodaje dohledala hodnocení britského mezinárodního institutu pro strategické studie, z něhož vyplývá, že se Rusku podařilo vyrobit mezi lety 2022 a 2024 jenom něco přes 160 kusů. Jedná se o obrovský nepoměr vůči ztrátám, které dosáhly dle českého analytického severu Oryx nejméně 130 kusů.

Článek Analýza satelitních snímků: mocné Rusko čeká velká krize. Vyčerpalo zásoby tanků a nestíhá vyrábět nové ani modernizovat staré se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina ztratila necelou „pouze“ stovku letadel

Ve výzbroji ukrajinského letectva byla převážně stará letadla z dob Sovětského svazu, jmenovitě třeba MiG-29, Su-27, Su-25 nebo Su-24. Dohromady (včetně dalších typů letadel a vrtulníků) se přitom mělo jednat o něco přes 200 letounů, což je údaj na Wikipedii udávaný k roku 2021, tedy rok před ruskou invazí. Od té doby se ale stav letectva výrazně změnil.

Analýza: polská armáda bude jediná v Evropě schopná konfliktu vysoké intenzity a přímého válčení s Ruskem

Jak uvedl analytik Jakub Janovský v rozhovoru pro Hlas Ameriky, měla Ukrajina ztratit 98 letadel, což jsou zdokumentované případy. To ostatně potvrdil i pro Armádní Zpravodaj: „Čísla na seznamu ztrát, která dal dohromady Oryx, jsou ta, k nimž jsou vizuální důkazy, oficiální potvrzení nebo potvrzení od důvěryhodných zdrojů ze stran, které ztráty utrpěly.“

Ukrajina o ně přitom většinou přišla v prvních týdnech války, často ještě na zemi. Později ale dostala od západních spojenců systémy protivzdušné obrany a naučila se operovat tak, že byly letouny pro ruské útoky de facto nedosažitelné, takže je dnes ztrácí jenom ojediněle.

Ruský Su-30M2 si připsal neobvyklý úspěch, sestřelil ukrajinský Suchoj Su-27 na 130 km. Pilot zahynul, potvrdili Ukrajinci

Uváděné ztráty zahrnují pravděpodobně jenom vojenská letadla, vrtulníky nikoliv. Zajímavé přitom je, o kolik se číslo liší od statistiky vedené ruským ministerstvem obrany – jak Armádní Zpravodaj dohledal, bylo podle něj k 25. 02. 2025 neutralizováno 656 letadel a 283 vrtulníků.

Armádnímu Zpravodaji se podařilo získat vyjádření také k tomuto nepoměru: „Tvrzení ruského ministerstva obrany jsou zejména u leteckých ztrát nesmyslná a navazují na velmi dobře historicky zdokumentovaný zvyk vysoce přeceňovat protivníkovy letecké ztráty,“ vysvětlil Jakub Janovský, nezávislý výzkumník a analytik společnosti Oryx.

Analýza: velká krize francouzského letectva, proti Rusku by přežilo sotva 3 dny. Jenom letadel má 16krát méně, není to však jediný problém

Není tak vůbec jasné, jaké přesně letouny ruské ozbrojené síly ničí, nebo spíše co všechno do statistik počítají. Je možné, že zahrnují i drony vyrobené z ultralightů, což jsou lehká letadla z civilního prostředí napěchovaná trhavinou, ale nedávalo by to příliš smysl. Možná tak dochází k ničení neexistujících letounů, případně k úmyslnému zkreslování informací.

Článek Český analytik zhodnotil, kolik letounů ztratilo ukrajinské letectvo od začátku války. Číslo je 7krát nižší, než uvádí ruské ministerstvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda bude mít alespoň 300 000 vojáků

Polsko nemá historicky s Ruskem žádné dobré zkušenosti, takže není odhodlání při budování armády až tak překvapivé. Ještě před lety přitom mělo plán, že mu obětuje až 40 % svého území, pokud zaútočí, jak Armádní Zpravodaj zkoumal polskou taktiku. Z toho ovšem nakonec sešlo a dnes je polská armáda odhodlána ubránit každý metr své země. To také podporuje francouzská studie IFRI (Institut français des relations internationales).

Z Polska se stává regulérní tanková supervelmoc. Počty se mu v Evropě vyrovná tak maximálně Rusko, i když kvalitou těžko

Od roku 2022 proto investuje do armády 4 % HDP s cílem vybudovat nejsilnější evropskou armádu a je naprostou výjimkou v evropském bezpečnostním prostředí a jedním z hlavních hráčů v euroatlantické oblasti. Velikost polské armády má čítat 300 000 jednotek do roku 2035, a rovněž má být k dispozici značné (avšak neupřesněné) množství záložníků.

Polsko nakupuje techniku ve vysokých počtech

Součástí modernizace polských ozbrojených sil je pochopitelně také nákup techniky. Uzavírané obchody nemají na evropském kontinentu obdoby a probíhají ve všech oblastech. Tak například polské letectvo si objednalo 32 amerických letounů F-35 páté generace nebo 48 jihokorejských letounů FA-50, z nichž už v loňském roce první obdrželo, jak Armádní Zpravodaj psal.

Polský protitankový raketový systém MOSKIT LR nové generace udělá díru do jakéhokoliv tanku na světě, včetně T-14 Armata

Mnohem početnější jsou potom zakázky na pozemní techniku. Třeba tanků K2 Black Panther z Jižní Koreje, které patří k nejlepším na světě, si objednalo rovnou tisícovku. Již dříve objednalo ještě 116 tanků M1 Abrams vyřazované americkou námořní pěchotou. Vedle toho investuje také do samohybných houfnic – domácích AHS Krab pořizuje 96, jihokorejských K9 Thunder potom 672 a první z nich už jí rovněž byly v loňském roce dodány.

Významný je ale také nákup amerických raketometů M142 HIMARS, kterých bude asi 500, což udělá z Polska i největší raketometnou velmoc Evropy. Doplňovat by je měly jihokorejské raketomety K239 Chunmoo v počtu 300 kusů a možná i domácí HOMAR-K, které jsou přímou konkurenci již zmíněných HIMARS, akorát levnější a mnohem výkonnější.

Souboj mezi letouny F-35 a Su-57 může být velmi vyrovnaný: ruský je mnohem silnější, ale přesto by Američané střet drtivě vyhráli

Jednou z největších zakázek v historii jsou potom i bojová vozidla pěchoty Borsuk, jichž polská armáda nakupuje 1 400 kusů. Armáda nicméně posílí také v oblasti útoků na dlouhou vzdálenost, k čemuž si pořizuje balistické rakety CTM-290 s dosahem až 290 km. Polsko rovněž nakupuje značné množství dronů, pěšáky například vybaví drony X-FRONTER o velikosti plechovky, s nimiž budou moci provádět průzkum i zničit vozidlo.

Ostatní armády nakupují jenom zlomek

V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu mohutně zbrojí i další evropské země, ale ve srovnání s Polskem se jedná o násobně menší zakázky. Dokonce ani Německo, jehož ekonomika je silnější a peníze na nákup tedy má, neplánuje takové nákupy. Z naší sousední země se tak stane nejsilnější evropská armáda a jako jediná stavěná na konflikt vysoké intenzity.

Analýza: velká krize francouzského letectva, proti Rusku by přežilo sotva 3 dny. Jenom letadel má 16krát méně, není to však jediný problém

Jelikož je ale členem NATO, pochopitelně by v případě ozbrojeného střetu nezůstala sama. Na druhou stranu je evidentní, že se nechce spoléhat na spojence, kteří by razili na pomoc i přes celou Evropu, ale výhradně na sebe, aby odolala případné agresi hned v první vlně. Nehledě na to, že Polsko přímo sousedí jak s ruskou Kaliningradskou oblastí, tak s Běloruskem, které je blízkým spojencem Ruska, a tedy by útok nejspíše přišel z jeho území.

Článek Analýza: polská armáda bude jediná v Evropě schopná konfliktu vysoké intenzity a přímého válčení s Ruskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologicky francouzské letectvo zaostalo

Jakkoliv je Dassault Rafale, který tvoří už desítky let páteř francouzského letectva, schopný, a dokonce jej mnozí považují za možná nejlepší 4,5. generace, existuje jenom v nízkých počtech. A právě proto má ruské letectvo, ačkoliv je z jeho řad lepší snad jenom Suchoj Su-57, výhodu. Jedná se o závěr francouzského IFRI (Institut français des relations internationales).

Velká Británie má plán proti Rusku, na Ukrajinu chce vyslat stíhačky Typhoon. Měly by mu zamezit v útocích, už padla i konkrétní čísla

Francouzský institut mezinárodních vztahů zveřejnil obsáhlou studii plnou zjištění obohacených o názory vojenských expertů, včetně bývalých důstojníků francouzského letectva. Vykresluje hrozivý obraz národa, který se snaží udržet krok s rychle se vyvíjejícím prostředím moderního vzdušného válčení, ale vypadá to, že na ruské letectvo výrazně ztrácí.

Jádrem krize je dle všeho francouzská stíhací flotila, která zůstává ukotvena v technologii čtvrté generace, zatímco soupeři se předhání v generaci páté. U letounů Rafale se projevuje jeho věk, kdy ani přes solidní modernizace nedokáže konkurovat stealth technologiím a pokročilému elektronickému boji, jaký nabízí třeba americké F-35 nebo ruské Su-57.

Indická kritika francouzského letounu Rafale M pro „letadlovky“ dává smysl, ale ve srovnání s ruským MiG-29K nejspíše vychází lépe

Vycházet to má přitom z rozhodnutí učiněného roce 2000, kdy francouzské letectvo raději investovalo do modernizace víceúčelové platformy Rafale, než aby vyvíjelo stealth letoun. Oproti tomu Spojené státy daly vzniknout F-22 Raptor a F-35, jimiž dnes vymezují rozměry vzdušného souboje. Ruský Su-57 sice tak pokročilý není, ale nelze ho podceňovat.

Z druhé strany se navíc hlásí o slovo Čína se svou stealth stíhačkou Chengdu J-20, takže je nyní kdysi nezpochybnitelná západní dominance ve vzdušné převaze – základní kámen globální bezpečnosti od druhé světové války – vážně ohrožena.

Studie IFRI přímo uvádí, že ačkoliv je Dassault Rafale v mnoha bojových scénářích stále účinný, postrádá schopnost přežití v konfliktech vysoké intenzity. Technologická propast mezi Francií a jejími konkurenty se rozšiřuje a okamžité řešení je v nedohlednu.

Zelenskyj spočítal, jak velkou armádu potřebuje Ukrajina proti Rusku, dokud nebude přijata do NATO. Zaplatit by ji mohla EU

K tomu má navíc francouzské letectvo vážný nedostatek zbraní. Ve vzdušném souboji by se spoléhalo na nejlepší západní střelu Meteor typu vzduch-vzduch, ačkoliv ruská R-37M má zhruba dvojnásobný dolet, jak Armádní Zpravodaj v dubnu 2024 hodnotil. A nedostatkové jsou i střely SCALP s plochou dráhou letu nebo antirakety Aster 30.

Francouzské letectvo nemá stíhaček dostatek

Kromě popsané technologické propasti se Francie potýká také s kritickým nedostatkem stíhacích letounů, resp. Dassault Rafale, které jsou určeny i pro tuto roli. Ze stránek výrobce vyplývá, že jich má letectvo aktuálně přes 230, což je možná slušné číslo na evropské poměry, ale rozhodně by nestačilo na konflikt vysoké intenzity, jaký by mohl nastat s Ruskem.

Kterak francouzský Dassault Rafale porazil ruský Suchoj S-35 Flanker-E a získal přízeň egyptského letectva. Vyhrál hlavně radarem

V takovém případě by se pochopitelně jednalo o střet s celým NATO, ale v teoretickém scénáři, kdy by Francie musela z nějakého důvod válčit sama, event. zaujmout vedoucí postavení, jde o vážný nedostatek. WDMMA odhaduje, že má ruské letectvo k dnešku 3 677 letadel, což je tedy zhruba 15,7krát méně než letectvo francouzské – není to však směrodatné.

Jak už jsem zmiňoval, z opravdu lepších letounů lze na straně Ruské federace zmínit zejména Suchoje Su-57, kterých však existuje jenom pár desítek včetně prototypů a jejich výrobu se nedaří výrazně navýšit. Z dalších moderních se pak jedná třeba o Suchoje Su-35, které se však nemohou 1:1 s francouzskými Rafale rovnat. Zásadní výhodu však mají v počtech.

Těžká rána pro Rusko, jeho Su-57 převálcovala v africké zemi F-35. Jde o taktický tah, bude mu tam přímo konkurovat

I kdyby tedy nastal scénář, kdy jeden francouzský letoun sestřelí pět ruských, stále by jich zbylo obrovské množství – po nějaké době by navíc nebylo čím střílet – nebo alespoň moderními střelami, což by piloty značně znevýhodňovalo, a nepomohly by jim ani vyspělejší radary.

Současně je také nutné vnímat, že jsou mnohá ruská letadla kvalitativně s Rafale nesrovnatelná, navíc celkové číslo zahrnuje všechny jejich typy – tedy bombardéry, bitevníky, stíhačky, víceúčelové apod. Do vzdušného souboje se však zdaleka nehodí všechna, takže jich ruské letectvo může reálně mít několika vyšších stovek.

Závěry analýzy, že by francouzské letectvo vydrželo v případě intenzivního konfliktu s ruským protějškem sotva tři dny, jsou tak poměrně realistické, a situaci je třeba řešit.

Článek Analýza: velká krize francouzského letectva, proti Rusku by přežilo sotva 3 dny. Jenom letadel má 16krát méně, není to však jediný problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopnostmi Zirconu se Rusko rádo chlubilo

Ačkoliv přesné specifikace střely Rusko utajovalo, mnohými parametry se chlubila hlavně ruská státem kontrolovaná média. Wikipedia uvádí, že má být Zircon střelou s náporovým motorem létající rychlostí až Mach 9, zatímco její dosah je až 1 000 kilometrů a má mít hlavici o hmotností 100 až 150 kilogramů. Kromě hlavice by pak měla lodě ničit i kinetickou energií, a díky extrémní rychlosti ji existující systémy protivzdušné obrany nemají být schopné zachytit.

Russia changed the game again with mass production of the Zircon missile

Spotting plane takeoffs is useless, it can hit anywhere in Ukraine before Zelensky even blinks pic.twitter.com/QMtN88tsoc

— What the media hides. (@narrative_hole) March 26, 2024

Opak je ale pravdou – v praxi se ukázalo, že střelu Zircon mohou zachytit třeba systémy MIM-104 Patriot a SAMP/T, upozornil Defence-Ua. A pokud to dokáží tyto systémy, je více než zřejmé, že by to uměly i lodě se systémem Aegis nebo střelami Aster. Možné to je, protože nejnovější analýzy sice potvrzují hypersonickou rychlost střely, ale nemá být Mach 9, ovšem „pouze“ kolem Mach 5,5, ač při klesání z velké výšky o něco vyšší. V závěrečné fázi letu ale střela zpomaluje na rychlost Mach 4,5, s čímž so už moderní zbraně poradí.

Hlavice střely Zircon je velice malá

Analýzy také ukazují, že Zircon není až tak ničivý, jak se z prezentovaných materiálů a odhadů mohlo zdát. KyivPost uvádí, že analyzované vzorky sestřelených Zirconů odhalily velmi nízkou hmotnost hlavice, a to 40 kilogramů, což je hodně pod avizovanými 100 až 150 kg. V podstatě se dá říci, že to střelu vylučuje jako zabijáka letadlových lodí, protože tak malá hlavice plavidlo o výtlaku 100 tisíc tun vážně poškodit nemůže. A neobstojí ani argument s kinetickou energií, protože by střela do lodi nenarazila ani hypersonickou rychlostí.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Ze zmíněných parametrů ale nelze konstatovat, že by Zircon nebyl nebezpečnou zbraní – ruským konstruktérům se bezpochyby podařilo vytvořit zbraň s hypersonickou rychlostí po většinu dobu letu. Ale nepřišli s nějakým revolučním nápadem na zaměřování v hypersonické rychlosti – střela naopak musí zpomalit, což ji činí zranitelnou. Zircony jsou navíc drahé, cena jednoho je odhadována na až 250 milionů korun, a jsou i náročné na konstrukci. Rusko navíc dle všeho nemá kapacity na to, aby je mohlo produkovat masově.

Článek Ruská hypersonická střela Zircon měla být nezastavitelná, ale v reálu má při útoku pouze 1/2 rychlost a sotva by poškodila loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.