Šupiny z keramiky a epoxidu

Představte si mozaiku z kosočtvercových keramických destiček, každou natočenou o 45 stupňů vůči směru očekávaného zásahu. Dílky jsou slepené epoxidovou pryskyřicí a celá sestava sedí na hliníkové zadní desce. Žádný monolit, žádná jednolitá keramická plotna, právě naopak. Segmentace je záměrná.

Krokodýlí kůže funguje podobně: jednotlivé šupiny se překrývají, nejsou symetrické a při tlaku se vzájemně podpírají, zatímco umožňují pohyb. Ťiangův tým tuto logiku převedl do tvrdého pancíře. Kosočtvercový tvar a natočení o 45° zajišťují, že projektil nenaráží kolmo na rovnou plochu, ale dostává se do kontaktu se šikmou hranou. To mění celou dynamiku průniku.

Co říkají čísla z testů

Podle sekundárních zdrojů citujících rozhovor s Ťiangem a data z publikace tým testoval pancíř proti simulovaným průbojným ocelovým projektilům v rozsahu rychlostí 260 až 1 000 m/s. Klíčový scénář proběhl při rychlosti kolem 550 m/s a úhlu dopadu 6 stupňů. Výsledky ve srovnání s klasickým hexagonálním keramickým pancířem:

• Zbytková hmotnost projektilu klesla z 32,17 g na 22,47 g, střela ztratila téměř třetinu své hmoty ještě uvnitř pancíře.
• Absorbovaná energie vzrostla přibližně o 8,8 procentního bodu.
• Doba zdržení projektilu v pancíři se prodloužila, zadní deska nebyla plně proražena.

Fyzikální princip je přímočarý. Šikmý kontakt s tvrdou keramikou otupí a rozruší čelo střely. Nesymetrické zatížení pak způsobí vychýlení a rozpad jádra dřív, než projektil stihne projít celou tloušťkou. Delší kontaktní dráha v keramice znamená víc času na destrukci střely a víc pohlcené energie.

Čísla jsou konkrétní a pocházejí z recenzované publikace. Zároveň je třeba dodat, co v nich chybí: standardní balistické metriky typu V50, počet testovaných vzorků, kompletní metodika. Plný text práce nebyl v době mediální vlny veřejně volně dostupný.

Levné, ale jak moc?

Tvrzení o „zlomku ceny“ tradičního pancíře stojí na logickém argumentu, ne na zveřejněném ceníku. Alumina je jednou z nejlevnějších a nejrozšířenějších technických keramik na světě. Kosočtvercové dílky nevyžadují složité tvarování. Epoxid a hliníková deska jsou běžné průmyslové komodity. Autoři mluví o „nízkonákladové alternativě“ a o potenciálu velkosériové výroby.

Konkrétní procento úspory ani srovnávací kalkulaci ale nikdo nezveřejnil. Formulace „zlomek ceny“ tak zatím zůstává příslibem, který se opírá o jednoduchost konstrukce, nikoli o auditovanou výrobní cenu. Podle nás je právě tohle nejzajímavější rovina celého výzkumu: ne zázračný materiál, ale chytřejší geometrie z toho, co už dávno existuje a stojí málo.

Co ještě chybí do reálného nasazení

Ťiangův tým deklaruje cílové použití pro osobní balistickou ochranu, obrněná vozidla a ozbrojené vrtulníky. V některých přepisech se objevují i lodě nebo hlubokomořské konstrukce, to jsou ale spíš směry úvah než potvrzené programy.

Před jakýmkoli nasazením zbývá překonat několik zásadních kroků:

• Vícenásobné zásahy. Segmentovaný pancíř je citlivý na místo dopadu; zásah do spáry mezi dílky se chová jinak než zásah do středu. Po prvním zásahu se mění integrita celé mozaiky.
• Různé úhly a typy hrozeb. Laboratorní test při 6° a 550 m/s je jedno okno. Reálný svět přináší zásahy z libovolného směru, různé ráže, střepiny, opakované nárazy.
• Nezávislá replikace. Žádná zahraniční laboratoř výsledky dosud veřejně neověřila.
• Průmyslová integrace. Škálování z laboratorního vzorku na sériový panel s konzistentní kvalitou je samostatný inženýrský problém.

Veřejně není znám žádný termín zavedení do výzbroje ani průmyslový partner. Nejde o oficiálně oznámený program čínské armády, jde o akademický výzkum z univerzitní laboratoře zaměřené na nárazové a bezpečnostní inženýrství.

Proč to přesto stojí za pozornost

Biomimetické pancíře nejsou vynálezem roku 2026. Americká armáda zkoumala pancíř inspirovaný perletí už v roce 2019, tým z MIT publikoval v Nature Communications flexibilní ochranu podle šupin chitonů. Pavoučí hedvábí řeší NSF jako materiál pro lehké vesty. Ningbo nepřišlo s myšlenkou učit se od přírody, přišlo s konkrétní a potenciálně levnou variantou pro tvrdý keramický pancíř.

A právě cena a škálovatelnost jsou dnes na bojišti klíčové proměnné. Válka na Ukrajině ukázala, že vyhrává i masově dostupný výkon za nízkou cenu, ne jen technologicky nejdražší kusy. Analytici z Carnegie Endowment mluví o logice „dostupné přesné masy“. Pokud se efekt kosočtvercové aluminy potvrdí mimo úzké laboratorní okno, první reálný dopad by mohl být na modulární přídavné panely pro lehká obrněná vozidla a osobní ochranu, nikoli na čelní pancíř tanku.

Mezi laboratorním vzorkem a sériovým pancířem leží roky testování, kvalifikací a inženýrské práce. Ale samotná myšlenka, že levná keramika poskládaná chytřeji dokáže víc než drahá keramika poskládaná konvenčně, je přesně ten typ inovace, který stojí za sledování.

Článek Čínský pancíř kopíruje krokodýlí kůži a láme ocelové střely dříve, než prorazí. Navíc stojí zlomek tradičního pancíře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačila jedna rána a bylo po jednotce

M142 HIMARS je vícenásobný salvový raketomet těžké ráže, konkrétně 227 mm, potvrzuje Wikipedia s tím, že ačkoliv umí odpalovat i několik střel těsně po sobě, obvykle slouží naopak k přesným úderům jednou jedinou. V tom je totiž jeho největší síla, jelikož umí s přesností na metr zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 km, i když to často bývá méně.

F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání

Ukrajinská armáda s ním v tomto případě zasáhla čtyřkolku, a to bez jakékoliv odchylky, ale v útoku posléze nejspíše pokračovala drony. Sice to není moc patrné, ale na místě město ihned zamřít 10 ruských vojáků, a vypadá to, že tím HIMARS plánovaný útok zcela zhatil. Dokonce jsou poté vidět vozidla, která pouze projedou a zamíří směrem od města.

Ostatní čtyřkolky v blízkosti zásahu byly přitom nejspíše poškozeny odlétajícími šrapnely, takže je vojáci na místě nechali. Poloměr výbuchu je ostatně pár metrů, což je na záběrech velmi dobře vidět, ale zranit nebo poškodit nepancéřované cíle umí střely z HIMARSU na mnohem větší vzdálenost. Vojákům přitom nepomůže ani dobrá balistická ochrana.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

I když ruská strana ráda tvrdí, že má v Pokrovsku iniciativu, Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o území nikoho. To znamená, že nad ním nemá kontrolu ani Ukrajina, ani Rusko, a vlastně slouží jako místo neustálých bojů, v němž je obtížné zřizovat základny. Výhodou ruské armády však je, že má početní převahu, díky čemuž si může dovolit posílat stále další vojáky.

Článek Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Životnost balistických vest je 5 let, tvrdí armáda

Samotné stahování nebo výměna balistických vest by nebylo tak neobvyklé, jednou za čas, resp. na konci životnosti nebo při nějakých komplikacích, je to standardní. Do skladu jich je stahováno asi 1 500 kusů z roku 2020, přičemž armáda původně nakoupila 5 500 vest, které dodala do konce roku 2020 společnost Argun s.r.o. ve čtyřech etapách, uvádí MOČR.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Armáda České republiky za ně zaplatila 254 milionů korun a měly mít životnost 10 let, ale ke stahování některých dochází v polovině jejich životnosti – a dle prohlášení armády je to v pořádku: „Vesty první generace (VOBU I) nebyly v půlce životnosti, ale na jejím úplném konci. Životnost používaných balistických vest je standardně 5 let,“ vysvětlila.

„Pět let není výjimka, ale běžná norma – materiál časem degraduje a opotřebením ztrácí své balistické vlastnosti. Před vyřazením vždy probíhají certifikované zkoušky. Když vesta obstojí, může se její životnost prodloužit. Když ne, je okamžitě vyřazena z ostrého použití a slouží už jen pro výcvik,“ doplnila s tím, že to je v souladu s uzavřenou smlouvou.

🔍 Pozoruhodná zpráva – až na to, že je to celé jinak:

1️⃣ Vesty první generace (VOBU I) nebyly v půlce životnosti, ale na jejím úplném konci. Životnost používaných balistických vest je standardně 5 let.

2️⃣ Pět let není výjimka, ale běžná norma – materiál časem degraduje a… pic.twitter.com/n8RmbOazph

— Armáda ČR (@ArmadaCR) June 19, 2025

V té jsou prý určeny takticko-technické podmínky, které definují garanci jakosti vest – až 10 let životnosti v případě jejich skladování, nebo 5 let při jejich používání. Pokud se ovšem prokáže, že vesty VOBU 1 nesplňují vlastnosti garantované výrobcem v těchto podmínkách, budou v souladu se smlouvou reklamovány. Armádní Zpravodaj dohledal takticko-technické požadavky ve schválených dokumentech, podle nichž je životnost následující:

„VOBU si musí zachovat stanovenou balistickou odolnost při používání po dobu minimálně 60 měsíců, a to i po předchozím maximálně 60 měsíčním skladování v centrálním skladu AČR; potah VOBU VP musí zůstat po tuto dobu funkční…“ – zdá se tedy, že balistické vesty české armády 5letou lhůtu splnily, pakliže byly užívány – 10letá platí tehdy, že jsou 5 let skladovány a dalších 5 let užívány – pak skutečně musí mít požadovaný stupeň ochrany 10 let.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

VOBU I (Vesta Ochranná Balistická Univerzální) je základním prvkem osobní balistické ochrany vojáka Armády České republiky. Jedná se o modulární vestu určenou k ochraně trupové části těla před účinky střel z ručních zbraní a střepin, a umožňuje vložení měkké i tvrdé balistické ochrany – základní měkké panely poskytují ochranu proti střepinám a některým pistolovým rážím, zatímco keramické destičky zvyšují odolnost proti puškovým střelám.

Slovensko trestá vojenskou pomoc Ukrajině. Za nelegální převod S-300, MiG-29 a dalšího vybavení chce zatknout bývalého ministra obrany

Balistická vesta je navržena s důrazem na ergonomii, kdy umožňuje nastavení velikosti a nabízí řadu upevňovacích prvků MOLLE pro přichycení další výstroje. Ve výzbroji AČR slouží zejména u bojových jednotek, jimž poskytuje potřebnou ochranu v rizikovém prostředí.

Článek AČR ihned stahuje 1 500 balistických vest, údajně v polovině životnosti. Jdou prostřelit, ale podle armády je to normální se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovač správně nemá mířit na hlavu

Využití střelné zbraně na blízko je zdokumentované řadou případů – pistolí byl například z blízka zastřelen následník trůnu František Ferdinand v Sarajevu. I atentát na protektora Reinharda Heydricha chtěli čeští parašutisté vyslaní Londýnem provést za pomoci samopalu Sten, ale v tom se zasekl náboj a nevystřelil, uvádí Wikipedia – proto také přišla na řadu bomba. Odstřelovací puškou byl pak zastřelen třeba americký prezident John Fitzgerald Kennedy.

iZdroj fotografie: Public Domain

O tom, jestli se útok puškou povede, rozhoduje výcvik a štěstí. Trénovaný odstřelovač – pokud se dostane na vhodné a nehlídané místo – nejspíše nemine. Ale pokud je nevycvičený, tak i když umí střílet, může udělat řadu chyb, což oběti nahrává. Jednou z nich je mířit na hlavu jako v nějakém holywoodském filmu. Článek o odstřelovačích na stránkách amerického ministerstva obrany jasně říká, že na hlavu se nemíří, protože je malá a pohybuje se – míří se na dvě trojúhelníkové oblasti na těle, a to od hrudníku po krk, a pak a od kyčelních kostí po pánev.

Ani rychle letící projektil není zárukou

Vedle zmíněného záleží i na vzdálenosti a použité zbrani; pokud útočník disponuje třeba útočnou puškou, jakou je AR-15, použije náboj ráže 5,56×45 mm. Wikipedia uvádí, že podle délky hlavně se může projektil pohybovat u ústí hlavně rychlostí i 900 m/s, což znamená, že vzdálenost 150 m urazí za pouhých 0,16 s. Ale ani to nezaručí, že se střelec trefí přesně tam, kam míří, pokud se jeho cíl v posledním okamžiku pohne, zvlášť když míří třeba na malou hlavu.

Atentát na Heydricha: Zabití důstojníka SS rozpoutalo na území Protektorátu Čechy a Morava doslova peklo

Na druhou stranu mířit na trup může být risk, pokud má cíl balistickou ochranu. Většinou jde ale o nějakou skrytou, protože nosit těžkou by nepůsobilo dobře (třeba na voliče). Většina dostupných vest pro skryté nošení má level ochrany IIIA, což znamená ochranu proti pistolovým rážím včetně SIG .357 a Magnum .44, uvádí Velmet. Projektil z útočné nebo odstřelovací pušky by nejspíše nezastavila, jenom zpomalila, i když není ani vyloučeno, že mají ti nejdůležitější špičkovou a běžně nedostupnou ochranu.

🇺🇸 O atirador de Trump já estava na mira, e foi abatido imediatamente após os tiros sobre o candidato. Como se explica isto? pic.twitter.com/5MhYkFxk72

— geopol.pt (@GeopolPt) July 14, 2024

Pokus o atentát na Donalda Trumpa

Článek Když někdo střílí na politika a míří mu na hlavu jako odstřelovač v holywoodském filmu, v podstatě mu tím může zachránit život se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolá i vysoce průraznému střelivu

Balistická ochrana Strelok je jedním z nejnovějších typů ruské ochranné výstroje. Jejím výrobcem je Triada-TKO LLC, která patří do ruského zbrojního gigantu Kalašnikov. Jde o celou sadu obsahující vestu Korset Plus s přídavnými ochrannými moduly a dalším příslušenstvím, jak uvádí Kalašnikov ve své tiskové zprávě. Mezi příslušenství patří třeba i 30litrový batoh a další vaky a kapsy, do nichž si voják může dávat vybavení.

iZdroj fotografie: Uživatel Orahada / Creative Commons / CC BY-SA

TopWar uvádí, že vesta Korset Plus má pancéřové pláty v oblasti hrudníku a zad, které by měly být odolné proti munici ráže 7,62×52 mm s tepelně zpracovaným ocelovým jádrem. Jde o střelivo používané v puškách AK-47 nebo československých Sa vz.58, přičemž by mělo mít větší průraznost než dnes využívané střelivo do pušek AK-74 nebo zbraní v západních armádách (M16, M4…). Celá ochrana pokrývá až 70 % lidského těla a slouží hlavně k zachycení střepin.

Adaptibilní nositeli i podmínkám

Strelok má být zkonstruovaný tak, aby co nejlépe rozložil hmotnost nákladu neseného uživatelem, a navíc ho lze přizpůsobit různým velikostem těla i měnit podle použitého oblečení, protože se samozřejmě liší podle toho, jak je voják oblečený v horkém létě nebo v mrazivé zimě. Adaptabilní je také samotné přídavné vybavení, udává MilitaryLeak.

Ruský samopal PP-2000 měří pouze 34 cm, ale prostřelí i pancíř vozidla – má totiž unikátní munici, pro níž ve světě není ekvivalent

Ovšem posoudit kvalitu ruské výstroje by bylo možné až podle výsledků v boji, neboť prezentované parametry jsou jenom hodnoty deklarované výrobcem, a v ruských poměrech se opakovaně ukazuje, že ne vždy musí být pravdivé. Každopádně pokud Strelok udávané parametry splňuje, patří mezi kvalitní balistické ochrany, a v mnoha situacích jistě dokáže uživatelům zachránit život, případně zabránit jejich vážnému zranění. I tak samozřejmě platí, že ani sebelepší balistická ochrana nedokáže 100% smrti v boji zabránit.

Článek Ruská balistická ochrana „nové generace“ je brutálně odolný pancíř, který odolá i moderním puškám a zakryje 70 % těla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské balistické rakety zvládá Polonez-M

Bělorusko začalo už před lety vyvíjet nové těžké raketomety řady Polonez, jimiž by nahradilo zastarávající sovětské systémy. Tyto raketomety mají dvě pouzdra a v každém z nich jsou 4 rakety ráže 301 milimetrů. V roce 2019 přitom Bělorusko představilo i modernizovanou verzi Polonez-M, o níž jsme psali. Ta nejenže umí vystřelovat klasických 8 raket do vzdálenosti až 300 kilometrů, ale též by měla zvládat dvojici čínských balistických raket M20, což je označení pro exportní variantu rakety DF-12 s vlastnostmi podobnými ruskému Iskanderu.

120 Pralay Missiles to be deployed at #LAC

A quasi-ballistic missile, the DRDO #Pralay would be difficult to intercept as it can change paths and deceive enemy interceptor missiles.

It is comparable to China’s DF-12 and the Russian Iskander missile.#IADN #IADN_infobites pic.twitter.com/pObIpfijVH

— Indian Aerospace Defence News – IADN (@NewsIADN) January 7, 2023

Jestli opravdu Bělorusko tyto rakety má, není zcela jasné – portál Defence-Blog však upozorňuje na skutečnost, že byly již v roce 2017 na výstavě v Minsku umístěny právě vedle raketometu Polonez. Ten ačkoliv je běloruský, byl vyvinutý ve spolupráci s Čínou a vychází z čínského systému A-200. Balistické střely M20 jsou s ním i proto kompatibilní, a je velice pravděpodobné, že Bělorusko rakety v Číně nakoupilo. Při posledním přebírání systému Polonez-M běloruskou armádou byly navíc raketomety bez pouzder, možná právě z důvodu neukazovat M20.

M20 byla možná okopírovaná z Iskanderu

Raketa DF-12 byla poprvé v Číně představena v roce 2011. Jde o taktickou balistickou raketu krátkého doletu, která má oficiálně dosah 280 kilometrů, ale někteří odborníci předpokládají, že se může blížit až k 500 km. Velmi se přitom podobá ruskému systému Iskander, takže není vyloučeno, že Číňané její design okopírovali. Střela má být schopna v závěrečné fázi letu manévrovat, aby ji bylo obtížnější sestřelit, a měla by mít i další opatření ztěžující její zaměření.

„Jaderné zbraně každému, kdo se připojí k rusko-běloruské unii,“ nechal se slyšet běloruský prezident Lukašenko

Exportní varianta M20 by podle mezinárodních standardů neměla mít větší dosah než 300 kilometrů. Samotná raketa je přes 4 tuny těžká a na délku má 7,82 metrů, uvádí MilitaryToday, přičemž by měla být osazena hlavicí o hmotnosti 480 kilogramů. Ta může být explozivní, kazetová nebo termobarická, a teoreticky by mohla být i jaderná. Kombinace satelitního a inerciálního navádění pak zaručuje, že je přesnost rakety oficiálně 30 až 45 metrů, ale nejspíše bude přesnější. Existovat má navíc i protilodní varianta s podobným dosahem.

Článek Bělorusko může mít čínskou balistickou raketu M20, která se podobá známé ruské 9K720 Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah poškodil helmu na hlavě vojáka

Video dostupné na sociální sítích zachycuje ruskou jednotku v bojích u Bachmutu. V blízkém okolí je slyšet střelba, takže je jasné, že jsou vojáci v bojové zóně, přičemž se skrývají v ruinách nějakého areálu. V jednom okamžiku se stojícímu ruskému vojákovi doslova rozletí část helmy, pravděpodobně šlo o upevňovací popruh. Ostatní z posádky začnou ihned křičet, ať si všichni dávají pozor, protože je na ně zaměřený ukrajinský odstřelovač.

Zasažený voják je otřesený, ale zásah přežil. Jeho štěstím bylo, že ho projektil trefil právě do ochranné helmy nasazené na hlavě, kdyby ji neměl, je nejspíše mrtvý. Podle tvaru se s největší pravděpodobností jedná o ruskou helmu 6B7-1, což je vylepšený model helmy 6B7 zavedené do výzbroje v roce 1998. Její hmotnost by měla být kolem 1,25 kilogramu, a vyrobena je z aramidových vláken, nejspíše z kevlaru.

Voják měl evidentně štěstí, že dostal (nebo si někde sehnal) kvalitní vybavení. Po sociálních sítích totiž kolují videa ruských vojáků, kteří ukazují své ochranné helmy v trochu jiném světle. Navenek působí velmi moderně, ale když se podívali pod plátěné obaly a molitanové polstrování, zjistili, že dostali jen ocelové helmy, které tvarem připomínaly vybavení Rudé armády z let druhé světové války, případně těsně po ní, v hezkém obalu. Projektily zbraní pak taková helma zastavit nemůže.

Moderní helmy odolají i útočné pušce

Jestliže je materiálem na výrobu helmy kevlar nebo jemu podobný, jsou její vlastnosti téměř neuvěřitelné. Kevlar objevený v roce 1965 má vysokou pevnost a využíván je právě k výrobě neprůstřelných vest a dalšího vybavení. Helmy z něho by měly být schopné odolat minimálně běžnému pistolovému střelivu, ty lepší i střelám z útočných pušek. U odstřelovačské pušky hodně záleží na tom, jaké střelivo je použito (existuje i vysoce průbojné), stejně jako na jakou vzdálenost a pod jakým úhlem je helma zasažena.

Kromě toho, že měl voják jednu z kvalitnějších ruských helem, ho projektil dle všeho netrefil přímo. Při bližším zkoumání videa je totiž vidět obláček prachu od toho, jak zeď, za níž se ruští vojáci skrývají, střela minimálně škrtla. Zdá se, že voják asi svoji helmu odkryl ukrajinskému odstřelovači a ten zkusil vystřelit, ale buď špatně trefil zeď, anebo byl jeho cíl příliš malý.

Článek Video: ruský voják může přežít i zásah do hlavy z odstřelovačské pušky, má-li překvapivě kvalitní helmu, kterých je jinak nedostatek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Masky na obličej lze vyrobit z kevlaru

Teorie, jak chránit tvář, je jednoduchá – existuje-li dostatečně odolný materiál na helmu, mohla by se z něj být i maska na obličej. Třeba takové masky z kevlaru opravdu existují, používají je např. policisté, ale i některé speciální jednotky v Asii. Nejenže dokáží svého nositele před řadou projektilů ochránit a ten tak skončí třeba jenom s pohmožděninami, ale navíc v nich bojovníci vypadají docela „děsivě až nelidsky“, což může mít v některých situacích psychologickou roli.

Na Youtubovém kanále DemolitionRanch zkusili takovou masku otestovat. Nutno upozornit, že taková ochrana existuje v mnoha typech, jejichž míra ochrany se liší, a proto je nutné vnímat test jako zcela univerzální. Maska ve videu vydržela výstřely z běžných pistolí a revolverů, ať už se jednalo o projektily ráže 9 mm, ale i mnohem silnější, třeba .44 Smith & Wesson Special. Nezadržela jenom střelu z revolveru Smith & Wesson Magnum-500, což je ale spíše takové ruční dělo. Slabinou této masky přitom je, že nemůže ochránit oči.

Maska je nejen drahá, ale i nepohodlná

Jestliže takové masky existují, zřejmě si někteří položí otázku, proč je vojáci nepoužívají povinně. Vždyť by mohly zásadně zvyšovat jejich šance na přežití. Důvod, proč je nenosí, je ale poměrně významný. I když jsou masky drahé a armády by si je samozřejmě dovolit mohly, potřebovaly by vyšší stupeň ochrany, protože vojáci obecně často používají útočné pušky s větší silou, než jakou mají civilní pistole. Vyšší ochrana však znamená i vyšší hmotnost, takže by nejspíše hlavu vojáka spolu s helmou značně zatěžovala.

Úzké průzory pro oči navíc značně omezují zorné pole bojovníka, což by mohlo být v mnoha situacích fatální. V masce se pak ne zrovna dobře dýchá, což je pro vojáka obtěžkaného výstrojí nepředstavitelné, a ke všemu velmi omezuje komunikaci, případně na ni nejde nasadit plynové maska. Všechny tyto nevýhody tak převážily nad výhodou vyšší ochrany. Alespoň prozatím, dlouhodobě totiž existují projekty, jak vyvinout moderní brnění pro supervojáky, kteří by díky němu byli komplexně chráněni.

Článek Test: neprůstřelná balistická maska dokáže zastavit až překvapivě mnoho střel, ale vojáci ji přesto nosit odmítají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah z kanonu udělal jenom obří díru

Téměř neuvěřitelné přežití ukrajinského vojáka je zachyceno na videu a je z něj vidět značně poškozená balistická ochrana, pravděpodobně s keramickou vložkou, v níž uvízl projektil z kanonu Shipunov 2A42. Na záběru jsou vidět překvapené reakce spolubojovníků, zatímco šťastlivec vypadá, jako by se podruhé narodil. A ona je to vlastně pravda. V jeho vestě je díra, do níž jde zastrčit doslova celá dlaň, ale projektil skrz neprošel.

Údiv je na místě, protože kanon Shipunov 2A42 má ráži 30 milimetrů a bývá namontován například na bojových vozidlech pěchoty nebo vrtulnících. Čeští vojáci ho velmi dobře znají třeba z BVP-2, ale ale poměrně hojně je zastoupen i na ruských bitevních helikoptérách Mil Mi-28 Havoc; objevit se nicméně může i na dalších platformách. Jeho projektil dokáže prorazit na vzdálenost až 700 metrů pancíř o síle 20 milimetrů, což ostatně nejednou vedlo ke zničení mnoha vozidel. Dosah má až 4 km, proti obrněným cílům je účinný zhruba na 1 500 metrů.

Balistická ochrana zastaví jen běžné pěchotní zbraně

Vojáci používají mnoho druhů balistické ochrany a jejich účinnost se liší dle konstrukce. Většinou je tvořena vrstvou kevlaru, ale vojenské typy mívají ještě speciální vložky. Ty mohou být z oceli, ale poslouží například i titan, i když vůbec nejčastěji jsou pláty keramické. Většinou vojáky ochrání proti střelbě z běžných útočných pušek, ale ty nejlepší jsou schopné se vypořádat i se střelivem s wolframovým jádrem. Například proti odstřelovačským puškám však bývají většinou bezmocné, stejně tak jako proti antimateriálovým zbraním, třeba ukrajinské Snipex Alligator.

A lépe si balistická ochrana nevede ani proti kanonu ráže 30 milimetrů. Teoreticky může nějaká velmi dobrá zastavit projektil ráže 12,7 milimetrů z antimateriálové zbraně jako je puška M107 Barrett, ale to neznamená, že by jedince ochránila. Taková střela má totiž velmi velikou energii, a pokud ji nějaká ochrana zastaví, dojde k jejímu rozptýlení. To je však možné u menšího projektilu z útočné pušky, síla úderu z antimateriálové pušky by byla taková, že by člověku nejspíše potrhala orgány a zabila ho, i kdyby projektil do těla nepronikl.

Mnozí ukrajinští vojáci mají balistickou ochranu na vysoké úrovní, neboť jim Západní spojenci poslali často to nejlepší, co mají měli k dispozici. A vysvětlení, jak voják z videa přežil zásah 30milimetrovým projektilem, je docela prosté – zasáhl ho totiž až po odrazu od nějaké překážky, takže byla jeho energie mnohem nižší. Je ale nesporné, že balistické ochrana muži život zachránila, protože kdyby ji neměl, střela by nejspíše obří otvor udělala do jeho hrudníku.

Článek Ukrajinec vyhrál nad smrtí, díky balistické ochraně přežil zásah z 30mm kanonu, který běžně prorazí i pancíř obrněného BVP se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnohé vybavení ruských vojáků je nefunkční

Během více než rok trvající války na Ukrajině se objevila řada videí, která (ne)kvalitu – a často i naprostou nefunkčnost – ruské ochranné výzbroje usvědčuje. Extrémem byla balistická vesta vyplněná kartonem nebo fasování ochranných pomůcek určených pro airsoft. Od té doby už sice uplynul nějaký čas, situace se ale nějak zásadně nezlepšila, neboť i novější videa napovídají, že hlavně vojáci mobilizovaní během podzimu 2022 mají s mnohým vybavením problém/y. Uváděné samozřejmě neplatí pro celou armádu, ale pro značnou část ano.

Jedno z posledních videí například ukazuje balistickou vestu vyráběnou ruskou společností NPO Special Materials, která má dle popisků splňovat normu GOST 4, podle níž odolá projektilu s ocelovým jádrem ráže 5,45×39 milimetrů, což je nejčastěji používaná munice ruských i ukrajinských vojáků třeba v puškách AK-74. Jeden z ruských branců však v jejím vnitřku našel jenom zrezlý ocelový plát a žádný kevlar (extrémně odolné para-aramidová textilie). I když plát vojáka pravděpodobně ochrání, hrozí, že ho úlomky projektilu zraní, a mimo to je vesta i těžká.

Pod obalem byla helma z druhé světové války

S dalším problémem, s nímž se ruští vojáci setkávají, jsou i ochranné přilby. Na jednom z videí je na první pohled přilba vypadající jako Kolpak 20 s moderním krytem – pod ním se ale ve skutečnosti ukrývá helma SSH40 z dob druhé světové války. Ochrana je tak mnohem nižší, ale vojákům se ale alespoň lépe nosí, neboť má nové uchycení a vnitřní vycpávky vrstvou kevlaru, který může nějakou ochranu poskytnout.

Na druhou stranu může být paradoxně tato helma lepší než modernější ruské vybavení. Ukazuje to například série testů provedená Youtuberem Oxidem. Zatímco stará sovětská helma vydržela výstřel municí .357 Magnum, modernější ruská helma 6B47 naopak naprosto pohořela a při zásahu by voják pravděpodobně padl mrtvý k zemi. Jenomže stará helma je pouze těžký kus oceli a vojákům se tedy jistě dost pronese. Není to nicméně jediné, co ruské jednotky trápí, značné potíže mají také s nekvalitní municí, která jim může dokonce při střelbě vybuchnout.

Článek Ruští vojáci komentují svou výzbroj: „Helma z 2. světové války s hezčím obalem, balistická vesta s kartonem místo oceli“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.