Slib, který se proměňuje v beton a ocel

Státní vojensko-průmyslový výbor Běloruska sám přiznává rozsah investic: přes dvacet tisíc metrů čtverečních nových výrobních prostor, první montážní úsek pro části letecké techniky a plán na více než tři sta nových pracovních míst. Závod uzavřel přes sedmdesát smluv s osmnácti podniky na výrobu komponentů pro více než deset modelů vrtulníků a letounů, včetně Su-25. To jsou čísla z oficiálních běloruských zdrojů, tedy důkaz záměru a výstavby, nikoli nezávislé potvrzení hotové sériové výroby.

Jenže existuje i druhá, neveřejná rovina. Investigativní projekt BELPOL získal dokument běloruského ministerstva ekonomiky, který popisuje vyšší ambici: finální montáž nových letounů rodiny Su-25 přímo v Bělorusku a lokalizaci vybraných dílů. Rozdíl mezi „vyrábíme součástky“ a „montujeme celá letadla“ je zásadní. První je subdodávka. Druhé je vstup do leteckého stavitelství.

Proč Rusko nedokáže Su-25 vyrábět samo

Na první pohled nedává smysl, aby země, která Su-25 konstruovala, potřebovala pomoc od souseda. Odpověď leží v rozpadu sovětského výrobního řetězce. Původní finální montáž probíhala v gruzínském Tbilisi, tedy v zemi, se kterou má dnes Moskva přinejmenším komplikované vztahy. A ruský řetězec, který měl výrobu převzít, nefunguje hladce.

Soudní dokument z ruského arbitrážního soudu z února 2024 odhaluje konkrétní problémy: v závodě Ulan-Ude chyběla u části položek konstrukční dokumentace, převod výroby dílů na podniky sdružení OAK se zdržoval. Nejde jen o existenci továrny, jde o funkční ekosystém dodavatelů, dokumentace, nástrojů a know-how. A ten je po třech dekádách od rozpadu SSSR děravý.

Právě tady přichází Bělorusko s nabídkou, kterou Kreml těžko odmítne. Závod 558 ARP není prázdná hala postavená na zelené louce. Americké ministerstvo financí ho v sankčním seznamu popisuje jako obranný podnik, který vyvíjí a vyrábí ochranné letecké systémy, opravuje leteckou techniku a školí personál k jejímu provozu a údržbě. Bělorusko Rusku nenabízí jen budovu. Nabízí hotové know-how.

Su-25: sovětský bitevník, který stále létá nad Ukrajinou

Su-25 „Grač“ (v kódu NATO „Frogfoot“) je dvoumotorový proudový bitevník navržený pro přímou podporu pozemních sil. Konstrukce pochází ze sedmdesátých let, první prototyp vzlétl v roce 1975. Letoun nese dvouhlavňový 30mm kanon GŠ-30-2 s kadencí přibližně tři tisíce ran za minutu a až čtyři tuny výzbroje na deseti závěsnících: neřízené rakety, pumy, řízené střely vzduch-země.

Klíčová vlastnost: Su-25 dokáže operovat z krátkých a hrubých předsunutých letišť, má obrněnou kabinu pilota a odolnou konstrukci. Právě proto ho Lukašenko nazval „pracovním koněm“. Není to technologická špička, ale robustní frontový nástroj.

Nejbližší západní ekvivalent je americký A-10 Thunderbolt II. Oba typy plní stejnou roli, přímou podporu pozemních sil, a oba vsadily na pancéřování, jednoduchost a těžkou výzbroj proti pozemním cílům. A-10 nese silnější sedmihlavňový 30mm rotační kanon GAU-8 Avenger a má delší dolet, Su-25 je kompaktnější a lehčí. Na ukrajinském bojišti, kde válka trvá už přes čtyři roky, Rusko Su-25 nasazuje pravidelně pro údery na frontové pozice, opevnění a lehčí techniku. Stroje ale platí daň za nízké lety, jsou zranitelné přenosnými protiletadlovými systémy typu Stinger nebo Igla.

Bělorusko jako rozptýlené zázemí ruské válečné výroby

Příběh z Baranovičí není o zrození nové letecké velmoci. Je o něčem strategicky závažnějším: o proměně Běloruska v prodlouženou dílnu ruského vojenského průmyslu. Rozptýlení výroby mimo území Ruska má vojenskou logiku, snižuje zranitelnost klíčových závodů a obchází kapacitní úzká hrdla.

Pro země NATO na východním křídle to znamená nepřímou, ale reálnou hrozbu. Su-25 sám o sobě není strategický úderný prostředek schopný ohrozit vzdálené cíle. Roste ale odolnost bělorusko-ruského vojensko-průmyslového komplexu a s ní i schopnost dlouhodobě živit válečné úsilí na Ukrajině.

Západní nástroje k brzdění tohoto vývoje existují. Spojené státy mají závod 558 ARP přímo na sankčním seznamu. Rada EU drží proti Bělorusku embargo na zbraně, zákaz exportu obranného zboží, leteckých technologií i opatření proti obcházení sankcí přes třetí strany. Otázka není, zda Západ reaguje, ale zda jeho reakce stačí na to, aby zastavila projekt, který se z papírového slibu zjevně přesouvá do výrobních hal.

Slib z února 2023 se plní. Zatím ne hotovými letadly, ale betonem, smlouvami a novými pracovními místy. A právě ta průmyslová příprava je to, co by mělo znepokojovat víc než jakýkoli jednotlivý bitevník.

Článek Bělorusko plní slib daný Putinovi. Rozjíždí výrobu bitevníků Su-25 z roku 1975, pro které má Rusko zajímavé využití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Šáhedů k proudovým Geranům

Příběh začíná u íránských Šáhedů-136, které Rusko přejmenovalo na Geran-2 a od podzimu 2022 masově nasazovalo proti ukrajinské infrastruktuře. Pomalé, hlučné, s rychlostí kolem 180 km/h a bojovou hlavicí o hmotnosti 40 až 50 kilogramů; Ukrajina se proti nim naučila bránit. Mobilní skupiny s kulomety, záchytné drony, akustické senzory. Sestřelovací úspěšnost rostla.

Rusko proto přešlo ke kvalitativně jiné kategorii. Geran-5, podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR odvozený od íránského dronu Karrar (který sám vychází ze starší americké konstrukce MQM-107), představuje zásadní skok:

• Rychlost: 450–600 km/h oproti 180 km/h u Geranu-2
• Bojová hlavice: 90 kg oproti 40–50 kg
• Dolet: kolem 950 km
• Pohon: proudový motor místo pístového

Vedle Geranu-5 Rusko vyrábí i Geran-4, rovněž proudový, konstruovaný přímo jako odpověď na úspěch ukrajinských záchytných dronů. Podle údajů HUR, které v srpnu 2026 zprostředkoval ukrajinský server Militarnyi, dosáhla ruská výroba obou typů zhruba 3 000 kusů měsíčně. Výroba staršího Geranu-3 byla zastavena.

Proč Su-25 mění pravidla hry

Suchoj Su-25 Grač je sovětský podzvukový bitevní letoun určený primárně k přímé podpoře pozemních vojsk, obdoba amerického A-10 Thunderbolt II. Poprvé vzlétl v roce 1975, maximální rychlost dosahuje zhruba 950 km/h, má deset podvěsných bodů pro výzbroj a jednu z jeho klíčových vlastností představuje schopnost operovat z krátkých, nouzových a nezpevněných drah.

Právě tato kombinace z něj dělá logického kandidáta na nosiče dronů. Nemusí startovat z velkých leteckých základen, které Ukrajina monitoruje. Může vzlétnout z improvizované plochy, vynést Geran pod křídlem a vypustit ho stovky kilometrů od frontové linie, z jiného směru, než na jaký je ukrajinská protivzdušná obrana zvyklá.

Defense Express v lednu 2026 odhadl, že vzdušný start přidá dronu přibližně 100 kilometrů doletu a vyšší počáteční energii po odhozu. Důležitější než samotné kilometry je ale změna geometrie útoku. Pozemní rampy mají fixní polohu, ukrajinská rozvědka je postupně mapuje a trasy dronů se opakují. Letoun jako nosič tohle rozbíjí, může zvolit jiný azimut, obejít známé koridory a zkrátit reakční čas protivzdušné obrany.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už 11. ledna 2026 výslovně uvedla, že Rusko rozpracovává variantu vypouštění Geranu-5 z letounů Su-25. Přímý fotografický nebo video důkaz bojového odhozu z konkrétního letu zatím veřejně chybí. Vše ale nasvědčuje tomu, že jde minimálně o omezeně zkoušenou schopnost, která se blíží operačnímu nasazení, pokud k němu už nedošlo.

Dubno jako varovný signál

Útok z 18. srpna 2026 ukázal, co nová generace dronů dokáže i bez potvrzeného vzdušného startu. Ukrajinské vzdušné síly ten den hlásily celkem 76 proudových bezpilotníků typu Šáhed. Přes 70 z nich se podařilo zničit nebo potlačit. Šéf Rovnenské oblastní vojenské správy Oleksandr Koval večer oznámil sestřelené vzdušné cíle bez škod na lidech a infrastruktuře.

Čísla vypadají dobře, sestřelovací úspěšnost přes 90 %. Jenže zbývajících několik dronů, které pronikly, stačí k zásahu. A právě v tom spočívá problém, který Ukrajina dříve v této podobě neměla. Pomalejší Gerany-2 létající 180 km/h dávaly obraně více času na reakci. Proudové verze letící třikrát rychleji ten čas dramaticky krátí. Pokud k tomu přibude vzdušné vypouštění z nepředvídatelných směrů, rovnice se pro obranu dále zhoršuje.

Defense Express po srpnovém útoku přímo napsal, že západní Ukrajinu už nelze považovat za oblast mimo dosah této kategorie úderů. Z vhodných odpališť na severu by Geran-5 teoreticky dosáhl téměř kamkoli na ukrajinském území.

Co to znamená pro ukrajinskou obranu a pro střední Evropu

Ukrajina potřebuje hustší radarové a akustické pokrytí v hloubce země, víc prostředků schopných reagovat na cíle letící 500–600 km/h a menší závislost na mobilních kulometných skupinách, které fungovaly proti pomalým Šáhedům. Klíčová je i práce proti řídicím prvkům a schopnost předvídat nové koridory letu. Obrana funguje, ale ne absolutně, a každý další typ hrozby zvyšuje její cenu.

Pro střední Evropu a Česko to zatím neznamená přímé ohrožení úderným dronem. Znamená to ale, že se bojová zóna ruských dálkových bezpilotníků posouvá blíž k hranicím NATO. Roste riziko incidentů, pádů trosek na aliančním území i zátěže na sledování vzdušného prostoru. Rovnenská oblast, kam proudový Geran v srpnu zamířil, leží necelých 100 kilometrů od polské hranice.

Rusko si vzdušným vypouštěním dronů ze Su-25 neotevírá zázračnou zbraň. Otevírá si levnější a hůře předvídatelný způsob, jak zatěžovat ukrajinskou protivzdušnou obranu daleko od fronty, a to ve válce, která trvá už více než čtyři roky, je možná cennější než jakýkoli jednotlivý zásah.

Článek Ukrajinci čelí problému, který dříve neměli. Rusové vypouštějí drony Geran přímo ze Suchojů Su-25 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Titanová vana zblízka

Označení „titanová vana“ není přehánění. Kokpit Su-25 tvoří svařovaná titanová kapsle, uvnitř které pilot sedí nízko, stísněně, obklopený ochranou. Podle technické brožury modernizace Su-25KM má čelní stěna kapsle tloušťku 24 mm, zadní rovněž 24 mm, dno 10 mm. K tomu přidejte 17mm ocelovou opěrku hlavy a čelní pancéřové sklo TSK-137 silné 55 milimetrů. Celková hmotnost pancéřování dosahuje stovek kilogramů.

Výsledek: pilot přežije zásah střepinami i přímou palbu malorážových zbraní ze země. Konstrukce draku je navíc záměrně redundantní, oddělené hydraulické okruhy, zdvojené řízení, samonosné křídlo schopné unést poškození. Su-25 se z Afghánistánu vracely s děrami, které by jiný letoun nepřežil. To je ta stránka, která pomáhá.

Periskop jako přiznání kompromisu

Ta druhá stránka je výhled. Pilot v jednomístném Su-25 vidí dopředu přes pancéřové sklo a dolů pod letoun, což je pro útok na pozemní cíle nezbytné. Dozadu ale nevidí téměř nic. Právě proto je na překrytu kokpitu umístěn periskopický prvek, který kompenzuje mrtvý úhel za zády pilota. Nejde o hlavní nástroj pro sledování bojiště před letounem, jak by se mohlo zdát. Je to nouzové řešení problému, který pancéřová koncepce sama vytvořila.

U dvoumístné cvičné verze Su-25UB je situace ještě výmluvnější: zadní kokpit má vlastní periskop orientovaný dopředu, protože instruktor za přepážkou by jinak při vzletu a přistání dráhu neviděl. Periskop u Su-25 tedy není univerzální vybavení se stejnou funkcí, mění se podle verze a vždy řeší totéž: výhled, který pancíř vzal.

Základní Su-25 navíc nemá klasický průhledový displej (HUD) a pracuje s jednodušším zaměřovacím systémem ASP-17. Pilot tak při útoku v malé výšce kombinuje omezené zorné pole s avionikou, která mu situační přehled příliš neulehčuje.

Co to znamená nad Ukrajinou

Studie britského think-tanku RUSI o ruské vzdušné válce nad Ukrajinou popisuje typický profil nasazení Su-25: lety pod tisíc metrů, často pod sto metrů, loftované raketové útoky s plošným efektem spíš než s přesným zásahem. Piloti vstupují do prostoru nasyceného týmy s přenosnými protiletadlovými střelami, odpálí neřízené rakety a okamžitě se stáčejí pryč. Obranný systém Vitebsk podle ruských tvrzení chrání proti většině jednotlivých kontaktů s MANPADS. Jenže problém není jeden odpal, je to opakovaná expozice v zónách, kde na každém kilometru čeká další střelec.

Čísla mluví jasně. Databáze Oryx k 25. 5. 2026 eviduje minimálně 41 vizuálně potvrzených ztrát ruských Su-25 a 22 ukrajinských. Jde o dolní hranici, skutečné ztráty budou vyšší. Odolnost titanové vany je reálná. Imunita ne.

Rusko přesto typ drží ve službě. V dubnu 2026 přesouvalo část taktického letectva včetně Su-25 na civilní letiště blíže k frontě, protože potřebuje krátké reakční časy pro podporu pozemních sil. Modernizované varianty SM a SM3 dostaly GLONASS, digitální displej a vylepšený zaměřovač, základní kompromis kokpitu ale zůstává.

Problém, který není jen ruský

Americký protějšek A-10C Thunderbolt II řeší tutéž misi jinak. Velký bublinový překryt dává pilotovi výhled téměř kolem dokola, k tomu HUD, noční vidění a systém zaměřování přilbou. Titanový pancíř chrání proti zásahům do ráže 23 mm, podobně jako u Su-25. Ale i americké letectvo dospělo k závěru, že klasický nízkoletící obrněný bitevník je na moderním bojišti problematicky přežitelný, studie RAND popisuje posun USAF k víceúčelovým platformám a přesné munici odpalované z bezpečnějšího odstupu.

Su-25 tedy není anomálie. Je extrémním představitelem koncepce, která celosvětově naráží na své limity. Rozdíl je v tom, že Západ od ní ustupuje, zatímco Rusko ji z nedostatku alternativ dál provozuje.

Český rozměr příběhu

Mezi prvními dodávkami zbraní z České republiky na Ukrajinu v březnu 2022 bylo přes 160 kusů přenosných protiletadlových systémů 9K32 Strela-2. Podle údajů českého ministerstva obrany má Strela-2 efektivní dosah 3,2 kilometru a efektivní výšku zásahu dva kilometry. Vylepšená Strela-2M pak dosah 4,2 km a výšku 2,3 km. To je přesně obálka, v níž Su-25 nad Ukrajinou operují, pod tisíc metrů, často ještě níž. Později Česko dodalo i stovku systémů MR-2 Viktor, ty ale cílí spíše na drony a vrtulníky; proti rychlému bitevníku je okno zásahu výrazně horší.

Éra obrněných bitevníků možná nekončí úplně, ale pilot Su-25, který se dívá dozadu periskopem a doufá, že titanová vana vydrží ještě jeden zásah, ví líp než kdokoli jiný, kolik ta éra stojí.

Článek Ruští piloti musí v Su-25 sledovat bojiště periskopem. Sedí v titanové vaně, která jim pomáhá i škodí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se stalo 22. května

Podle zprávy BFM Kuban požár zachvátil území vojenské jednotky v Primorsko-Achtarském okruhu. Místní administrativa potvrdila oheň a zakázala pořizování a šíření videí. Deník Kommersant doplnil, že příčiny se zjišťují a konkrétní škody nebyly zveřejněny. Nezávislý server Govorit NeMoskva přidal svědectví obyvatel o sérii explozí a uzavření výjezdu z města.

Oficiální verze se drží u slova „požár“. Žádná zmínka o munici, palivu ani letadlech. Žádné přihlášení konkrétní skupiny. Přesto je kontext, ve kterém k incidentu došlo, výmluvnější než cokoli, co Kreml přiznal.

Proč je Primorsko-Achtarsk klíčový

Základna není náhodný bod na mapě. Sídlí tu 960. gardový útočný letecký pluk vybavený stroji Su-25 různých verzí, podle staršího analytického podkladu CNA dvě až tři squadrony, podle open-source datasetu ISW z roku 2024 celkem 28 letounů. Přesný aktuální stav v květnu 2026 veřejně znám není, ale rámec je jasný: jde o jeden z hlavních útočných leteckých útvarů na jihu Ruska.

Ukrajinský generální štáb základnu opakovaně označil za uzel používaný pro:

• skladování a přípravu dronů Šáhed,
• obsluhu letectva operujícího směrem na Záporoží a Cherson,
• logistickou podporu úderů na civilní infrastrukturu.

Už 6. února 2025 Kyjev potvrdil zásah tamního letiště. A velitel pluku Sergej Atroščenko? Ukrajinská strana ho veřejně obvinila z podílu na bombardování mariupolského divadla v roce 2022. Putin ho poté povýšil na generála. V ukrajinském narativu je 960. pluk víc než vojenská jednotka, je to symbol beztrestnosti.

Partyzáni, nebo něco jiného?

Realita je složitější, než by se mohlo zdát. K 24. května 2026 žádná skupina, ani často zmiňovaná krymsko-tatarská síť ATESH, se k incidentu veřejně nepřihlásila. Mechanismus útoku zůstává neobjasněný: mohl to být průnik insiderů, dronový úder, technická sabotáž, nebo i nehoda, kterou úřady odmítají komentovat.

Podle Al Jazeery, která v lednu 2026 publikovala rozsáhlý profil hnutí ATESH, fungují podobné sítě na buněčném modelu s využitím insiderů uvnitř ruských ozbrojených sil. Expertka citovaná v článku přiznává, že hranici mezi partyzánskou aktivitou a operacemi koordinovanými s ukrajinskými zpravodajskými službami je často nemožné oddělit. Data ACLED naznačují, že ATESH nesl odpovědnost za více než polovinu sabotáží mimo oficiálně přiznané ukrajinské operace. Jestli byl Primorsko-Achtarsk jednou z nich, zatím nevíme. Ale vzorec sedí.

Co to znamená pro válku

Jeden požár válku nezlomí. Bez potvrzeného zničení letadel nebo dlouhodobého vyřazení základny jde pravděpodobně o dočasné omezení, zasažené servisní zázemí, narušený muniční řetězec, pár týdnů oprav. Strategický efekt ale nespočívá v jednom incidentu. Spočívá v kumulaci.

Rusko musí přesouvat kapacity na ochranu týlu, posilovat ostrahu stovek objektů, prověřovat vlastní personál. Každý takový požár, každá exploze na „bezpečném“ území odčerpává zdroje z fronty. A hlavně: boří narativ o nedotknutelném zázemí, který Kreml potřebuje udržet pro domácí publikum.

Černý dým nad Primorsko-Achtarskem se rozplynul během hodin. Otázka, jak se oheň dostal na základnu chráněnou režimem, který vede válku, zůstává viset.

Článek Partyzáni se vysmáli Putinovi: zapálili základnu pluku Su-25, který bombarduje Ukrajinu, a spustili sérii explozí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 zasáhla přenosná protiletadlová zbraň

Záběry pořízené v okolí města Toreck členy ukrajinské protivzdušné obrany ukazují, jak se vypořádali sruským Su-25. Na začátku lze vidět odpálení protiletadlové střely, pravděpodobně z nějakého systému MANPADS, a následně padající bitevník, který se na zemi roztříštil a zbyly z něj jenom ohořelé trosky. Evidentně se odvážil až příliš blízko k frontové linii.

Velký problém: Až 51 % letounů F-35A není schopno ani vzlétnout, natož bojovat. Kritika zaznívá od největšího zákazníka

Su-25 je podzvukový bitevní letoun určený k přímé podpoře pozemních jednotek. Wikipedia uvádí, že do výzbroje vstoupil v roce 1981, a postaven byl tak, aby snesl určité poškození od PVO, protože při jeho akcích hrozí, že se dostane do jejího dosahu. Používá totiž hlavně pumy nebo střely, jejichž dolet je většinou jenom několik kilometrů. A pokud to pilot přežene, může se ocitnout i v dostřelu systému MANPADS používaným jediným vojákem.

Ukrajina má ve výzbroji celou škálu MANPADS, a protože je vidět jenom střela, jde obtížně poznat, o jaký se jedná. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by mohlo jít o americký FIM-92 Stinger s dosahem 4,8 km, uvádí MissileDefenseAdvocacy, jehož střela váží 15,2 kg, ale přesné parametry záleží i na verzi systému. Jelikož je naváděna infračerveně, zaměří se na teplo z motoru, a až na výjimky funguje podobným způsobem většina těchto zbraní.

Ukrajina již vyhlíží další F-16, které jsou hrozbou i pro páteř ruského letectva. Belgie dostala první F-35 a může splnit slib

Pokud střela ze Stingeru nebo nějakého podobného systému zasáhne letoun, jako je Su-25, s vysokou pravděpodobností ho vážně poškodí, i když jsou i případy, kdy tento bitevník zásah střelou přežil a vrátil se na letiště. Vybavený je přitom sedadlem s katapultem, takže se může pilot v případě krize zachránit. Na záběrech ale není vidět, že by se to stalo. Pokud tedy zůstal v kabině, nemohl náraz s následným výbuchem rozhodně přežít.

Článek Video: Ruský Suchoj Su-25 se přiblížil k frontě u Torecku, Ukrajinci ho sestřelili. Zbyly z něj jenom ohořelé trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela z SU-25 zasáhla druhý bitevník

Na videu lze vidět bojovou operaci dvojice letounů Su-25. Záběry pořízené ze země ukazují, jak útočí na nějaký pozemní cíl během letu v extrémně nízké výšce, což je metoda, jakou se může vyhnout zaměření radary nepřátelské protivzdušné obrany, a tím sestřelení. V jednu chvíli piloti odpálí své rakety, ale minimálně jedna ze nich ze zadního Suchoje Su-25 zasáhne ten vpředu, načež ho okamžitě posílá k zemi a pilot s tím nemůže nic dělat.

Rusko musí kvůli ukrajinské taktice spotřebovat až 16krát více bomb FAB. Vzala mu jednu z jeho největších výhod

Na podobný typ útoku je přitom Su-25 stavěný. Military-History ho označuje za letoun vyvinutý v Sovětském svazu k podpoře pozemních jednotek, a jde o podzvukový dvoumotorový stroj zkonstruovaný tak, aby byl vysoce odolný a unesl náklad o hmotnosti až 4 tuny. Většinou jde o různé typy bomb včetně naváděných nebo neřízených raket, ale může používat i střely vzduch-vzduch s infračerveným naváděním, byť nepatří k jeho primární výzbroji.

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že v případě zachyceném na videu letadla odpalovala nějaký typ neřízené rakety typu vzduch-zem. Buď S-5 nebo S-8. Wikipedia uvádí, že první z nich je střela dlouhá 1,4 metru a hmotnosti 5 kilogramů s dosahem do 4 kilometrů, a odpalována je z raketnice obsahujících až 32 raket. S8 je pak větší, její délka je 1,5 metru a hmotnost 11,3 kilogramů, popisuje ji Wikipedia. I ona má však dosah kolem 4 kilometrů.

Video: útok odpálil ruský sklad termobarických hlavic. Mnohonásobný výbuch a střely z „ohňostroje“ létaly přes 100 metrů

Po zásahu jednou, nebo možná více raketami, se z letounu vyvalil dým a začal rotovat. Zdá se, že mu zásah oddělil křídlo, což znamená, že neexistovala žádná šance na záchranu. Není ale jasné, co se stalo s pilotem. Video ukazuje, že se od letadla krom křídla oddělilo ještě několik částí, jedna z nich by mohl být i katapultovaný pilot. Ale není možné spatřit žádný padák, i když záběry nepokrývají celou situaci, a proto nelze jeho smrt stoprocentně potvrdit.

Článek Video: Ruský Su-25 udělal obrovskou chybu a z těsné blízkosti sestřelil druhý letoun nízko nad zemí, když prováděly útočný manévr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 sestřelil svým letoun v Doněcké oblasti

Kde přesně k pádu ruského letounu došlo, nebylo zprvu jasné, ale OSINT analytici později zjistili, že to mělo být v Doněcku, konkrétně mezi vesnicemi Krasnopolivka a Yakovlivka, které leží asi 17 km severně od Bachmutu. Tedy v místech hustých bojů, která jsou z velké části pod kontrolou ruské armády, jak potvrzuje interaktivní mapa LiveUAmap.

Z jakého důvodu druhý Su-25 v jeho těsné blízkosti odpálil rakety, zřejmě neřízené, jimiž ho nejspíše zasáhl, zatím známo není. Pilot se nicméně stihl katapultovat a je v péči lékařů, což značí, že se to neobešlo bez komplikací, případně se mohl zranit až při dopadu na zem – měl by mít zlomenou ruku, další zranění však nejsou známa.

Jak vypadal pád Suchoje Su-25, lze vidět na videu níže 2 jedná se o kompilaci záběrů a komentářů, ale od času 00:24 je vidět právě dopad hořícího letounu do pole, kde explodoval a vytvořil desítky metrů dlouhou ohnivou „čáru“. Armádní Zpravodaj připomíná, že explozi umocnily nejenom nesené zbraně, ale také letecké palivo.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

Suchoj Su-25 byl zařazen do výzbroje už v roce 1981, potvrzuje Wikipedia, takže je patrné, že nemůže splňovat dnešní nároky – slouží proto často jako bombardér. Odpalovat může rakety Ch-23, Ch-25, Ch-29 nebo Ch-28, a také řízenou střelou S-25 Berkut s dosahem 40 km. Armádní Zpravodaj ale soudí, že častěji odhazuje chytré letecké pumy, které létají až desítky kilometrů díky konverzní sadě. Ta mu také umožňuje držet se mimo dosah PVO.

Článek Objevily se záběry pádu ruského Su-25. Exploze měla desítky metrů, ale pilot se stihl katapultovat a přežil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 se najednou naklonil a spadl

Záznam ukazuje start dvojice ruských letounů Suchoj Su-25 Frogfoot. Jedná se o bitevníky používané k blízké podpoře jednotek bojujících na zemi, a Wikipedia upřesňuje, že byly vyvinuty ještě v dobách Sovětského svazu. Jelikož byly do výzbroje zavedeny v roce 1981, jde již o letitou konstrukci, ale stále se uplatní třeba jako bombardér. Letouny startovaly hned za sebou a v jednu chvíli se může zdát, že do sebe téměř narazí. Jeden z nich najednou v levotočivé zatáčce zaváhal, naklonil se na bok a doslova spadl k zemi, kde explodoval.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Pilot letounu nejspíše zahynul. Není totiž vidět, že by se katapultoval, i když Su-25 katapultovacím sedadlem vybavený je. Jedná se o zařízení, které pilot v případě nouze aktivuje, což odstřelí kryt kabiny a sedadlo vymrští vzhůru a na raketě vynese do výšky, načež přistane na padáku, popisuje ScienceHowStuffWorks. Moderní sedadla umožňují katapultáž i v případě, že je letoun na zemi. Pilot Su-25 to možná nestihl, protože se vše odehrálo rychle.

Článek Video: kterak se ruský Suchoj Su-25 po startu téměř srazil s druhým letounem a havaroval, aniž by se pilot stihl katapultovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 sestřelil jiný letoun, nebo se rozpadl

Armádní Zpravodaj informoval 13. června 2025 o pádu ruského letounu, ale chyběly k tomu jakékoliv informace – uvedeno bylo pouze to, že havaroval, a že pilot přežil.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Ze záběrů zveřejněných o pár dní později je ovšem jasné, že šlo o lživou informaci. Kdo přesně je vypustil na internet, není jasné, ale pochází zjevně z oblasti, v níž byli minimálně přítomni jiní vojáci. Kanál totiž zároveň děkuje pěchotnímu dělostřelectvu, jehož příslušníci vytáhli pilota ze spadlého letounu, ačkoliv se nacházeli pod útoky FPV dronů.

Co přesně se stalo, resp. proč k tomu došlo, zjistí až vyšetřování, ale Armádní Zpravodaj připouští chybu pilota, který následoval první letoun. Je totiž patrné, že v jeho těsné blízkosti odpálil raketu, zřejmě neřízenou, kterou ho zasáhl – ačkoliv nevybouchla hlavice, je možné, že způsobila narušení struktury křídla, následkem čehož ztratil letoun stabilitu.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Ve hře je také možné selhání raketa, která odstartovala samovolně, případně technická závada na samotnému letounu. Wikipedia potvrzuje, že je ve službě od roku 1981, a pokud nedošlo k jeho modernizaci a kompletní údržbě, mohlo mu křídlo upadnout z důvodu nezvládnutí vysokého zatížení v zatáčce, kterou v tu chvíli prováděl, ale redakce Armádního Zpravodaje se přiklání k některé z prvních dvou možností (nebylo by to poprvé).

Článek Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý Su-25 dnes slouží jako bombardér

Incident se odehrál neznámo kde a neznámo kdy, ale protože o něm Ilja Tumanov informoval právě dnes (13. června 2025), je pravděpodobné, že k němu došlo v tentýž den. Zda to bylo blízko bojové linie, nebo někde dále, není jasné, protože nebylo ani sděleno, zda Suchoj Su-25 zrovna plnil nějakou bojovou misi, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že to je možné.

Rozhovor: Rusko bude mít hodně velký problém, pokud Německo dodá Ukrajině svou nejlepší zbraň. Zničila by symbol jeho moci

Klasifikován je totiž jako letoun blízké palebné podpory, takže byl navržen k působení poblíž bojů, ačkoliv těch v minulém století – dnes ho totiž mohou ukrajinští vojáci z oblohy sestřelit doslova na každém kroku – stačí k tomu i starší systém MANPADS, jimiž disponují v mnoha variantách. Suchoj Su-25 byl navíc zařazen do výzbroje už v roce 1981, potvrzuje Wikipedia, takže je už z toho patrné, že nemůže splňovat dnešní nároky – slouží proto často jako bombardér.

V přídí má instalovaný 30mm automatický kanón Gryazev-Shipunov GSh-30-2 se zásobou munice na 250 ran, v podvěsu pak může nést další dva 23mm automatické kanóny Gryazev-Shipunov GSh-23. Zajímavější jsou nicméně rakety – proti pozemním cílům to jsou Kh-23, Kh-25, Kh-29 nebo Kh-28, uvádí Wikipedia, a nést může i řízenou střelou S-25 Berkut s dosahem 40 km.

Armádní Zpravodaj však soudí, že bývá i na straně Ruska používán spíše k vypouštění pum. Jak to vypadá, ukazovala naše redakce v lednu 2025, když ukrajinský Su-25 odhazoval francouzské AASM Hammer na příhraniční pozice. K tomu má v případě ruského letectva k dispozici pumy FAB-250, FAB-500, ale i KAB-500KR a pár dalších – vybaveny ale bývají konverzní sadou.

Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály

Díky té je může odhodit desítky kilometrů, obvykle až 70, od fronty. Žádnou dalekonosnější zbraň však nemá, nebo alespoň není Armádnímu Zpravodaji známa, a tak je pravděpodobné, že se skutečně havárie stala blízko fronty, ale též se mohlo jednat o přelet ve vnitrozemí s cílem přiblížit letoun na jinou základnu. Jeho pilot každopádně přežil a je v pořádku.

Článek Rusko dnes přiznalo ztrátu Suchoje Su-25, podrobnosti ale zatajuje. Mohl zrovna bombardovat ukrajinské pozice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačila jediná rána a ruský Su-25 se zřítil k zemi

Zatímco pro ukrajinskou stranu je to velký úspěch, jelikož se zbavila dalšího letounu okupantů, pro druhou je to citelná ztráta, ačkoliv jde už o starý letoun – redakci Armádního Zpravodaje se nepodařilo ověřit, zda pilot sestřelení přežil, ale možné to je, jelikož je i Suchoj Su-25 vybaven katapultovacím sedadlem. K zemi ho přitom poslal systém 9K38 Igla, ale bohužel se nepodařilo zjistit místo ani datum, i když záběry byly zveřejněny 12. května 2025.

Malé velké posílení ruského letectva – dostává nové Su-35S, ale úplné potřeby nepokrývá. Mnohé navíc ztratilo

Ve vyjádření to uvedla 58. samostatná motostřelecká brigáda pojmenovaná po hejtmanu Ivanu Vyhovském. Wikipedia uvádí, že má 9K38 Igla dle tymu dosah až 6 km do dálky a 3,5 km do výšky, což v tomto případě bohatě stačilo, jelikož byl letoun velmi nízko. Střela je pak naváděna infračerveně, což znamená, že se zaměřuje na teplo vycházející z cíle.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v roce 1981, ale užívána je dodnes jak v ruských ozbrojených silách, tak mnoha zahraničními armádami i nestátními skupinami, hlavně teroristy. Suchoj Su-25 je zase tzv. letoun blízké palebné podpory, uvádí Wikipedia – byl přímo navržen, aby podporoval jednotky na frontě např. ničením tanků a obrněných vozidel, ale i dalších cílů.

Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země

Jeho stáří je podobné jako u 9K38 Igla, jelikož byl zařazen ve stejném roce. Dodnes je však hojně využíván jak v ruském, tak v ukrajinském letectvu, ačkoliv ho provozuje také bulharské a íránské. Vznikl ve více než tisícovce kusů, takže není jeho nahrazování úplně snadné, a hlavně levné – Armádní Zpravodaj navíc soudí, že k mnoha úkolům na frontě dostačuje.

Článek Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Naváděná puma Su-25 zničila dům s vojáky

Cílem leteckého útoku se stala několikapatrová budova, evidentně města někde ve frontové linii, o čemž svědčí masivní poškození obytných bloků. Zřejmě dronový průzkum zjistil, že se v jednom z objektů ukrývají vojáci, a proto na něj nakonec dopadla přesně naváděná francouzská puma AASM Hammer. Safran ji popisuje jako pumu s pomocným raketovým pohonem a naváděcí hlavicí udělanou z gravitační pumy o hmotnosti od 125 do 1 000 kg. Armádní Zpravodaj podle síly exploze odhaduje, že mohla mít použitá verze čtvrt tuny.

Ruská transformace cvičného letounu Jak-130 5. generace na úroveň bitevníku Su-25 může být jeho levnou a schopnější náhradou

AASM Hammer je určena pro západní typy letadel, primárně francouzské, ale ukrajinské letectvo je zvládá používat i na starších sovětských letounech, jakými jsou Suchoj Su-27 Flanker, Mikoyan MiG-29 Fulcrum a bitevník Suchoj Su-25 Frogfoot. Poslední z nich vstoupil do služby v sovětském letectvu v roce 1981, uvádí Wikipedia, je podzvukový a určený pro operace v nízkých výškách. V případě použití pumy Hammer to ale nevadí, díky pomocnému raketovému pohonu ji lze odpálit i v nízké výšce na vzdálenost až 70 kilometrů.

Článek Video: i starý ukrajinský Suchoj Su-25 může zničit budovu okupovanou ruskými vojáky, pokud na ni udeří přesnou francouzskou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 může nést 2 pumy Hammer

Nasazení letounu Su-25 s francouzskými pumami AASM Hammer je vidět na videu níže. Je už relativně starý, Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zaveden na začátku 80. let 20. století, a to k přímé podpoře pozemních jednotek. Pochopitelně tak ani nemohl být kdysi pro moderní pumu, jakou je AASM Hammer, stavěn, ale je vidět, že se ho podařilo náležitě upravit. Na záběrech nese hned 2 ks, každou pravděpodobně o hmotnosti 250 kg.

iZdroj fotografie: Uživatel Tiraden / Creative Commons / CC BY-sA

Základem AASM Hammer je klasická gravitační puma o hmotnosti 125 až 1 000 kilogramů, ale nejčastěji bývá používána rozšířená bomba čtvrttunová. K té je přidělána sada skládající se z pomocného raketového motoru, naváděcí části a manévrovacích křidélek, díky čemuž dokáže zasáhnout cíle vzdálené více než 70 km od místa shozu, uvádí na stránkách výrobce, společnost Safran. Navádění pak může mít satelitní, infračervené nebo laserové.

Pilot se držel v bezpečí těsně u země

Jelikož má AASM Hammer raketový motor, nemusí ji pilot svrhávat z vysoké výšky, jako je tomu u nepoháněných klouzavých bomb, což ho kryje před radary a je více v bezpečí. Přesně tak si počínal i pilot Su-25 na zveřejněných záběrech, kdy letěl velmi nízko nad zemí a před odhozením krátce vystoupal výše, ale ne příliš. Dobře je vidět, jak se dvojice pum z letadla uvolňuje a má rozevřená manévrovací křidélka; zážeh motorů však kamery nezachytily.

Video: když udeří na patrový dům 250kg naváděná bomba, může ho snadno srovnat se zemí a vojáky uvnitř tak pohřbít zaživa

Ze záběrů je patrné, že se pilot po vypuštění pum okamžitě vrací těsně k zemi, aby se co nejvíce držel v bezpečí, pravděpodobně před protivzdušnými systémy dlouhého dosahu s doletem mnohem větším než 70 kilometrů. Opakovaně také vypouští fléry, tedy světlice pro letadla či vrtulníky chránící před infračervenými řízenými střelami země-vzduch a vzduch-vzduch, uvádí koncern Rheinmetal. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že by střely protivzdušné obrany dlouhého dosahu využily spíše navádění radarové.

Video of a Ukrainian Su-25 dropping AASM Hammer bombs near Kostyantynivka. 40/https://t.co/oMIc3mgZpAhttps://t.co/N0mgLpI3gh pic.twitter.com/vC5C6ZW9b1

— Rob Lee (@RALee85) January 1, 2025

Su-25 používá pumy AASM Hammer

Článek Zachycené záběry ukazují, jak starý sovětský bitevník používá přesné francouzské „kladivové“ pumy a vyhýbá se ruské PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Salva raket Zuni zdevastovala vojáky v domech

Jak vypadá útok ukrajinského Suchoje Su-25 za pomoci amerických střel Zuni, můžete vidět na videu níže. MilIn uvádí, že byli v domech zasažených střelbou nepřátelští vojáci, které se tak letoun pokusil eliminovat – a podle stavu domů po explozích raket byl nejspíše úspěšný, jelikož je úplně zdevastoval. Zuni přitom existuje v několika verzích, například Mk.32 má hlavici o hmotnosti 6,8 kilogramů, uvádí Wikipedia, a dosah 8 kilometrů.

FAB-9000 je nejničivější letecká bomba, jakou kdy SSSR vyvinul. Zabíjí skoro do 1/4 km, a i když ji Rusko nejspíše má, použít ji nemůže

Letoun Su-25, který salvu odpaloval, pochází z 80. let 20. století, uvádí WeaponSystems, přičemž byl navržen k užívání sovětských zbraní, ale dnes zvládá i ruské, které z nich často vychází. Ukrajinci si ho nicméně upravili i tak, aby mohl nést 4 pouzdra po 4 střelách Zuni; jeden jich tak zvládne odpálit v salvě až 16. Jelikož je Suchoj Su-25 určen k podpoře pozemních jednotek, byl zkonstruován tak, aby vydržel co největší poškození. Nicméně i přesto jsou operace v blízkosti bojové linie, kde se nachází protivzdušná obrana nepřítele, velice riskantní.

Článek Video: udeří-li taktické ukrajinské letectvo salvou raket Zuni na pozice nepřítele, může vojáky pohřbít v několika budovách najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozeznat vlastní letoun by mělo být snadné

Moderní protivzdušná obrana je velice účinná, nejlepší systémy dokáží sestřelovat letadla i přes 100 km daleko. V takový okamžik by se přitom měla zaměřit na nepřátelský objekt, a při současné úrovni technologií by pro ni neměl být problém odlišit ho od vlastního. Jenomže i přesto si třeba ruské letectvo jenom v roce 2023 sestřelilo hned několik svých letounů, a to včetně moderního bombardéru Suchoj Su-34M Fullback, jak informoval ArmádníZpravodaj, nebo bitevního Suchoj Su-25 Frogfoot, uvedl Defence-Blog. Ale jak je to možné?

Ukrajinská Stugna-P sestřelila moderní ruský vrtulník Kamov Ka-52, jedná se o první případ zničení tohoto stroje protitankovou zbraní

Vojenské letouny by měly být vybaveny zařízením, které vysílá vlastní protiletadlové obraně jasnou identifikaci. Jenomže v případě těch ruských dochází k opakovanému selhání, a je otázkou proč. Možné je, že systém zkrátka nefunguje dobře, což by však bylo na pováženou – vysílače v letadlech nemusí vysílat, nebo radarové stanice protivzdušné obrany nedokáží rozlišit signály správně. Ještě horší je pak představa, že takové zařízení v některých letadlech nebo radarech není – létání nad ruským vzdušným prostorem by pak byla sebevražda.

Nevycvičená nebo opilá obsluha

V historii docházelo k sestřelení vlastního letadla mnohem častěji, neboť vojáci museli cíle obvykle identifikovat zrakem, což bylo obtížné. K tomu ale dnes dochází jenom výjimečně, a když elektronika v letounu i protivzdušné obraně funguje správně, ale obsluha i tak začne střílet, je to buď chyba výcviku, nebo snad nějaký lidský zkrat (a tohle se jistě nebude někomu líbit, ale ruští vojáci si rovněž rádi připijí vodkou, takže se pak mohou dopouštět i takových chyb; jednou dokonce opilý ruský voják převrátil systém S-400).

iZdroj fotografie: Public Domain

Jak se ovšem může dostat nedostatečně vycvičená obsluha k takové zodpovědnosti? Je docela možné, že když je země ve válečném stavu a potřebuje rychle zvýšit ochranu svého nebe, reaktivuje systémy ze skladů a posadí k nim i nezkušenou a špatně vycvičenou obsluhu, která pak v panice může pálit po všem, co se hne. Přitom není třeba žádného extra výcviku, aby si voják uvědomil, že nepřátelský letoun jenom tak spatřit nemůže, pakliže se jedná o válku, v níž se letouny právě z důvodu silné protivzdušné obrany protivníka nepřibližují.

Jediným trochu omluvitelným sestřelem by mohl být případ, kdy letoun trefí střela ze systému MANPADS, jakým je třeba 9K38 Igla. Ten je totiž zaměřován vizuálně a voják se splést může, zvláště když nepřítel používá stejné typy letadel. Ale např. sestřelení Suchoj Su-35 Flanker-E, o němž jsme psali v ArmádnímZpravodaji, jde podle všeho na vrub systémům 9K330 Tor nebo 9K37 Buk, a ty disponují radarem, takže by měly být schopné vlastní letoun poznat.

Článek Ruský letoun Suchoj Su-25 může poslat k zemi i vlastní protivzdušná obrana. Stávat by se to nemělo, ale důvodů může být více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 tvoří velkou část letectva Ázerbájdžánu

Podle dostupných údajů má ázerbájdžánské letectvo ve výzbroji 11 kusů Suchoj Su-25, což sice není moc, ale tvoří tak 45 procent ze všech jeho bojových letadel. Jejich konstrukce přitom pochází již ze začátku 80. let 20. století, takže pochopitelně za moderními zaostávají. Vylepšit je proto dostala za úkol turecká společnost Turkish Aerospace Industries, a první letoun už za sebou má úspěšné testy u ázerbájdžánského letectva.

iZdroj fotografie: Sevda Babayeva / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-25ML získal možnost používat turecké systémy Teber a KGK, v obou případech se jedná o speciální kity určené pro „hloupé“ gravitační pumy, tedy podobně jako americká JDAM. Teber je používán u pum Mk-81 a Mk-82 o hmotnosti 110 a 240 kilogramů, které sada navádí buď za pomoci GPS, anebo skrze laserový paprsek. KGK je pak sada s jakýmisi křídly, čímž udělá z pumy klouzavou – podle výšky vypuštění může doletět do vzdálenosti až 100 kilometrů. Montována je buď na pumy Mk-82 nebo Mk-83 o hmotnosti 460 kilogramů.

Su-25ML může operovat i v noci

Modernizace zajistí letounům Su-25ML také delší dolet, a do výbavy dostanou i nové detekční přístroje. Dojde tak ke zlepšení operací v nočních hodinách nebo za zhoršené viditelnosti. Další úpravy se pak týkají softwaru i jiných přístrojů, bližší podrobnosti ale známy nejsou. Ázerbájdžánské letouny však díky tomu získají i možnost koordinovaných akcí s tureckými stroji General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

I 45 stíhaček F-16 by bylo velké posílení ukrajinského letectva: s klidem by zvládly třeba ruské Su-25, proti Su-35 ale nelze soudit

Hlavní parametry modernizovaných letadel pak zůstávají stejné. Jde o jednomístné letouny se dvěma motory, díky nimž dosahují max. rychlosti 975 km/h. Stroje jsou vybaveny kanonem ráže 30 mm se zásobu 250 nábojů, přičemž disponují 11 závěsníky, na nichž mohou nést náklad o hmotnosti až 4,4 tun. Většinou se jedná o neřízené či řízené rakety nebo pumy.

Vedle toho jsou schopny používat rakety vzduch-vzduch krátkého dosahu s infračerveným naváděním. O celkovém zlepšení vlastností letounů není pochyb, s moderními konkurenty se ale ani tak měřit nemohou. Nehledě na jejich nízký počet v ázerbajdžánském letectvu.

Článek I starý sovětský Suchoj Su-25 stále prochází modernizací, třeba Ázerbájdžán má verzi Su-25ML, která už dokáže létat i v noci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecko upravilo pumy pro Ázerbájdžán

Spolupráce na adaptaci americké pumy s tureckým naváděním pro Su-25 je podle dostupných informací společným projektem Turecka a Ázerbájdžánu. Obě země patří díky svým kulturním vazbám mezi blízké spojence, a Turecko např. podporovalo Ázerbájdžán při jeho konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach. Jako postsovětská země má přitom Ázerbájdžán i letouny Suchoj Su-25, a je pravděpodobné, že mu Rusko nemusí chtít nejnovější druhy výzbroje na bitevníky dodávat, jelikož patří mezi podporovatele Arménie.

🇹🇷 #TÜBİTAK UPS – A winged guidance kit convert MK-82-83 Unguided to Stand off Smart Ammo to Hit Fixed AD Systems.
"Wing Guidance Kit now has 110 km+ range.Local development allows to integrate weapons with a constant improving capability rapidly. not possible with imports". pic.twitter.com/rXN9GcTSrV

— AERIAL WARRIOR (@zspcl) August 13, 2022

Turecko, konkrétně společnost Tubitak Sage, v posledních letech vyvinulo speciální konverzní sadu Winged Guidance Kit označovanou zkratkou WGK, která je určena na běžné americké gravitační pumy Mk 82 a Mk 83, a mění je na klouzavé a přesně naváděné. Jde o jakýsi ekvivalent amerického systému JDAM. Podle dostupných informací využívá i turecký systém navádění prostřednictvím GPS, ale pumy mají i inerciální navádění. Bomby Mk 82 mají hmotnost 230 kilogramů, větší Mk 83 pak 450 kilogramů.

Dosah pum s naváděním je přes 100 km

Tureckým a ázerbájdžánským technikům se podle všeho podařilo sovětské systémy na Suchoj Su-25 upravit tak, aby spolupracovaly s tureckým naváděním pum, a zároveň je mohla zmíněná postsovětská letadla nosit a shazovat. Turecké sady údajně umožňují, aby pumy zasahovaly cíle do vzdálenosti přes 100 kilometrů, jsou-li jsou svržené z velmi vysoké výšky, ale účinné jsou i ve výškách nižších. V takovém případě je pak jejich dosah kolem 37 kilometrů. Vzhledem k rozšířenosti Su-25 ve světě to také dává Turecku zajímavý produkt na export.

Bitevník Su-25 je ověšen bombami a raketami, je velkou hrozbou pro pozemní jednotky Ruska i Ukrajiny

Podobný systém by mohl být výhodný i pro Ukrajinu. Ta má sice pumy s americkým JDAM, ale dle všeho kvůli ruskému rušení nefungují moc dobře. Je samozřejmě otázkou, zda by byl turecký systém úspěšnější, ale kdyby mohly bitevníky Suchoj Su-25 svrhávat pumy dále od fronty, byla by to jistě veliká výhoda. Turecko už navíc v minulosti Ukrajině zbraně dodalo, třeba drony. A pokud turečtí technici dokázali adaptovat systémy na Su-25, není důvod, proč by to nešlo například i na letounech Mikoyan MiG-29 Fulcrum nebo Suchoj Su-27 Flanker.

Článek Stárnoucí sovětský bitevník Suchoj Su-25 zdaleka neřekl „sbohem“, naopak; ve výbavě má vyspělé americk pumy Mk 82 a Mk 83 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko i Ukrajina používají stejná letadla

Jedním z letounů, který může federace k útokům na pozemní cíle využít, je Suchoj Su-25 Frogfoot – pro upřesnění je dobré dodat, že úplně shodná letadla má ve výzbroji také Ukrajina. Video ruského ministerstva obrany přitom ukazuje dvojici těchto letounů, jak startuje z letiště, a následně jsou vidět záběry z kabiny i z kamery na spodní straně stroje; odpalování raket směřujících ke svému cíli jsou tak velmi dobře vidět. Z jakého dne záběry pochází však není jasné, jednat se ale může o jaro 2023; co však nelze ani odhadovat, je místo, kde letouny útočí.

Stroje Suchoj Su-25 jsou vyráběné od roku 1981, tehdy ještě v Sovětském svazu, ale v různých verzích i v dnešním Rusku. Určeny jsou k útokům na pozemní cíle, pročež mají odolnou konstrukci, aby vydržely i zásahy zbraní protivzdušné obrany. Létají jen podzvukovou rychlostí, maximálně 975 km/h. Unesou ale 4,4 tun výzbroje na 11 odpalovacích závěsnících, většinou se jedná o kombinaci pum, řízených i neřízených raket a střel, případně raket krátkého dosahu vzduch-vzduch. Ve výzbroji je i kanon ráže 30 mm se zásobou 250 nábojů.

Blízko fronty se piloti nezdržují

Z videa je patrné, že se letadla ke svému cíli přibližují ve velmi nízké výšce, což je pro ně obvyklé, a navíc se tak dobře kryjí před možným odhalením radary. A jakmile dojde k vypuštění raket, piloti okamžitě přejdou do prudké zatáčky a snaží se co nejrychleji vzdálit od fronty. Ukrajina totiž disponuje mnoha protiletadlovými střelami, např. typu MANPADS, kdy může třeba polský PPZR Piorun zničit de facto jakýkoliv ruský letoun. Během konfliktu přitom Rusko už nejspíše několik desítek letadel Suchoj Su-25 ztratilo, a jejich osádky si nebezpečí dobře uvědomují.

Střelou odpálenou na ukrajinské pozice byla podle tvaru nejspíše původně sovětská raketa S-25 zavedená do výzbroje v roce 1975. Jde o střelu ráže 266 milimetrů s dosahem asi 3 kilometry, přičemž existují i její laserově naváděné varianty. Tvar vypuštěné rakety naznačuje, že byla vysoce explozivní, a tedy určená k útokům na měkké cíle na otevřeném prostranství, případně na slabě pancéřovaná vozidla. Při výbuchu totiž vytvoří mrak až 9 tisíc střepin. Jestli byl útok raketami úspěšný, nicméně není možné ze zveřejněného videa zjistit.

Článek Video: jak vypadá odpalování raket z ruských bitevních letounů Suchoj Su-25 ukazuje samo ruské ministerstvo obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská televize se Suchojem Su-25 chlubila

Co novější verze umí se pokusila již v roce 2020 ukázat ruská vojenská televize TV Zvezda. Jde samozřejmě především o propagandistický kanál k prezentaci schopností ruských zbraní, přičemž je federace proslulá jejich přikreslováním. Suchoj Su-25 byl ke všemu představen ještě v době, kdy ruské zbraně neměly šanci předvést, co v nich opravdu je; nebo možná naopak, v čem jsou jejich slabiny. Na záběrech jsou vidět minimálně 3 letouny, kdy je v jednom z nich kamera snímající nejen akci daného stroje, ale i okolí.

Stroje Su-25 byly do výzbroje sovětského letectva zařazeny v roce 1981. Jedná se o bitevníky s odolným trupem, dík němuž snesou těžké poškození od protivzdušné obrany; to je potřeba, neboť létají v podzvukové rychlosti a operují v nízkých výškách. Disponují nejenom kanonem ráže 30 milimetrů, ale mohou nést až 4,4 tun výzbroje umístěné na 11 závěsnících. Když byly Suchoje ve výzbroji československého a českého letectva, získaly díky nim přezdívku „hrábě“.

Video ukazuje, jak letoun odpaluje rakety – nejspíše proti nějakému cvičnému pozemnímu cíli. Různé typy řízených nebo neřízeních střel určených proti pozemním cílům tvoří jeho primární výzbroj, i když může nést i střely protiletadlové, pumy a další zbraně. Modernizovaná ruská verze má mít ve výbavě nový zaměřovací a navigační systém SVP-24-25, který má zlepšovat přesnost pro odpalování neřízených střel.

Rusko ztratilo několik Su-25 nad Gruzií

Do modernizace se ruské letectvo pustilo na základě zkušenosti z rusko-gruzínského konfliktu v roce 2008. Je totiž známo, že při něm ztratilo minimálně 3 letouny Suchoj Su-25, přičemž byly sestřeleny protivzdušnou obranou. Proto má moderní verze disponovat navigačním systémem GLONASS, což jí zajišťuje hlavně přesnost operací, a dále také obranným systémem Vitebsk. Ruská strana o něm tvrdí, že je schopen rušit přenosní protiletadlové zbraně jako FIM-92 Stinger.

Let na propagačním videu vypadá poklidně, realita současného ukrajinského bojiště je ale jiná. Piloti letounů Su-25 se snaží přibližovat v co nejnižších výškách, odpálit střely z maximální vzdálenosti, a okamžitě zmizet, jak rychle to jenom jde. Přesto mají letadla obou stran poměrně citelné ztráty, a to hlavně od přenosných protivzdušných systémů, někdy ostatně stačí na sestřelení Su-25 pouhých 7 sekund. Na druhou stranu se ukázalo, že ruské letouny často zásah lehkou přenosnou střelou ustojí, a ač poškozená, vrátí se zpět na základnu.

Článek Video: jak střílí ruské „hrábě“ aneb Bitevní letoun Suchoj Su-25SM3 k podpoře pozemních jednotek z pohledu pilota se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 musel vydržet hodně; a také vydržel

Na základě požadavků ruského letectva tak nakonec vzniklo velice subtilní letadlo s vysokou odolností. Velký důraz byl kladen především na ochranu pilota, pročež je celý kokpit v titanové pancéřové vaně, a pro případ nouze má je k dispozici vystřelovací sedačka, aby se dokázal pilot z letounu katapultovat. Dále je Suchoj Su-25 vybaven odpalovači světlic a dalších protiopatření, jejichž úkolem je zmást protiletadlové střely, ať jsou vypáleny ze země nebo jiných letadel.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Přesto se ukazuje, že létání se Suchojem Su-25 rozhodně nepatří k těm nejbezpečnějším. Například během současného konfliktu (války, chcete-li) na Ukrajině disponují těmito letouny obě strany, a obě už také o řadu „Frogfootů“ přišly. Naposledy během třetího lednového týdne 2023 měl nespecifikovaný ruský stíhací letoun sestřelit tento ukrajinský bitevník poblíž Poltavky v Doněcké oblasti. Naproti tomu ruská letadla pak nejčastěji doplácí na střelbu ze země, účinné jsou proti nim například střely typu MANPADS.

Suchoj Su-25 není příliš rychlý ani mrštný

Letouny sovětské konstrukce operují většinou v nízkých výškách, a proto jsou v dosahu téměř veškeré představitelné palby. Nemohou se přitom spoléhat na příliš vysokou rychlost, jelikož dvojice motorů jim udělí maximální rychlost 975 kilometrů v hodině. Suchoj Su-25 o délce 15,53 metrů a rozpětí křídel 14,36 metrů navíc není ani nejmrštnější, zvládá zatáčky s přetížením jen 6,5G. Vystoupat pak může do výšky 7 kilometrů a bojový dosah má 750 kilometrů.

Tyto nedostatky kompenzuje výzbrojí, neboť v základu nese kanón ráže 30 milimetrů, který lze doplnit ještě dvojicí kanonů ráže 23 milimetrů v podvěsu. Letadlo Su-25 disponuje celkem 11 závěsnými body a unese 4,4 tuny výzbroje. Ta se skládá z různých typů neřízených raket nebo nenaváděných pum, ale pod letadlem mohou být i řízené střely proti pozemním cílům, protiradarové nebo protitankové střely. Suchoj Su-25 pak může nést i rakety vzduch-vzduch krátkého dosahu.

Článek Ruský pilot sundal ukrajinský Suchoj Su-25: ten odvádí i přes své stáří skvělou práci na obou stranách, jeho slabiny kompenzuje výzbroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.