Co přesně firma tiskne, a co ne

Představa, že z 3D tiskárny vyjede hotový pancíř nebo hlaveň kanónu, patří do science fiction. Realita je prozaičtější, ale pro armádní logistiku překvapivě cenná. ADMASYS veřejně uvádí konkrétní kategorie dílů, které pro obranný sektor vyrábí nebo je schopna vyrábět:

• elektronické schránky a kryty
• držáky senzorů a ovládací prvky
• kabelové konzoly a vzduchovody
• montážní a servisní přípravky
• transportní pomůcky
• malé série specializovaných komponent

Nejde tedy o náhradu celé tovární výroby. Jde o díly, u kterých rozhodují dny, ne měsíce, a kde klasický dodavatelský řetězec selhává buď rychlostí, nebo tím, že daný díl prostě nikdo sériově nevyrábí. Martin Kalous z ADMASYS to v rozhovoru pro Army Recognition shrnul jasně: průmyslový 3D tisk nenahradí každou výrobní metodu, ale tam, kde jde o rychlost, flexibilitu a nízkoobjemovou výrobu bez vysokých vstupních nákladů, má obrovskou hodnotu.

Digitální sklad místo fyzického

Nejzajímavější posun, který ADMASYS na Future Forces představí, není samotná tiskárna. Je to koncept digitálního skladu. Místo regálů plných náhradních dílů, z nichž část stejně zastará nebo se nikdy nepoužije, firma nabízí knihovnu schválených výrobních souborů. Díl se vytiskne až ve chvíli, kdy ho někdo skutečně potřebuje.

Tohle není česká specialita. Americká armáda provozuje digitální repozitář RAPTOR, kde uchovává ověřené 3D modely, a v rámci programu BDRF tiskne dočasné náhrady dílů s dlouhou dodací lhůtou pro pozemní vozidla. Podle oficiálních zdrojů U.S. Army to prokazatelně zkracuje dobu, po kterou je technika mimo provoz. Nizozemské ozbrojené síly zašly ještě dál: provozují polní kontejner s 3D tiskárnou, kde menší díl vznikne za pár hodin, složitější za den až dva. Jejich letectvo už tiskne ventily pro stíhačky F-16 a držáky pro vrtulníky CH-47 Chinook, ovšem až po schválení leteckou autoritou.

ADMASYS se v tomto kontextu profiluje jako technologický integrátor: dodává hardware, software, materiály, školení i konstrukční podporu. Ve svém portfoliu má značky jako Markforged, UltiMaker, Formlabs nebo MiniFactory, přičemž právě tiskárna MiniFactory Ultra 2 zvládá vysokoteplotní polymery typu ULTEM AM9085F s tepelnou odolností do 170 °C nebo TPI odolávající teplotám až 240 °C. To už je pásmo materiálů pro náročné průmyslové a potenciálně i vojenské aplikace, daleko za možnostmi běžného hobby tisku.

Jak daleko je česká armáda

Veřejně dostupné informace ukazují, že spolupráce ADMASYS s českým obranným sektorem existuje, ale je zatím spíš ve fázi budování kapacit než plošného nasazení. Firma uvádí přímou spolupráci s Univerzitou obrany, kde se testovaly technologie Markforged a UltiMaker. V registru smluv je dohledatelná zakázka pro Vojenský výzkumný ústav. Ministerstvo obrany navíc letos v srpnu zadalo opravu 3D skeneru, což minimálně dokazuje, že resort tuto techniku aktivně provozuje.

Důkaz o tom, že by Armáda ČR veřejně popsala ostré nasazení 3D tisku v údržbě své techniky prostřednictvím ADMASYS, se nám v otevřených zdrojích najít nepodařilo. Bezpečnější je tedy říct, že existují testy, zakázky a zájem, ale k plošnému zavedení, jaké mají Američané nebo Nizozemci, je ještě kus cesty.

Pro českou armádu, která provozuje i starší techniku se stále obtížnější dostupností originálních dílů, by přitom digitální sklad výrobních souborů mohl být mimořádně praktický. Naskenovat opotřebený kryt, vytvořit model, ověřit materiálové vlastnosti a vytisknout náhradu: to je postup, který může vrátit do provozu stroj, na jehož originální díl by se čekalo měsíce. Nebo který už nikdo nevyrábí.

Co všechno je potřeba kromě tiskárny

Koupit 3D tiskárnu a začít tisknout vojenské díly, tak jednoduché to není. Aby armáda nebo obranný výrobce mohl aditivní výrobu provozovat ve vlastní režii, potřebuje celý ekosystém: tiskárnu odpovídající typu dílu, 3D skener, CAD software, vhodné materiály, postprocessingové vybavení, řízené prostředí provozu, kvalifikační a zkušební postupy, školení obsluhy a v neposlední řadě pravidla pro ochranu duševního vlastnictví a kybernetickou bezpečnost. U citlivějších aplikací, typicky v letectví, musí materiálová data, pevnostní podklady i procesní nastavení schválit příslušná autorita ještě před nasazením dílu.

Regulace americké armády AR 70-1 výslovně stanoví, že takto certifikované díly mohou být považovány za ekvivalent originálních dílů od výrobce, ale zároveň varuje, že pokročilá výroba není vhodná ve všech situacích. Schvalování, materiálové zkoušky a kontrola kvality nikam nezmizely. Změnil se jen způsob, jakým díl fyzicky vzniká.

Co uvidí návštěvníci v říjnu

Future Forces Exhibition & Forum 2026 se koná od 21. do 23. října v areálu PVA EXPO PRAGUE. Organizátoři očekávají přes 400 vystavovatelů z více než 35 zemí a kolem 9 000 profesionálních návštěvníků. Součástí programu jsou i pracovní skupiny NATO a odborné panely; právě proto je veletrh relevantní i pro technologie, které na první pohled nevypadají jako klasický obranný hardware. ADMASYS bude vystavovat v hale 2 a chce ukázat kompletní postup od 3D skenování přes přípravu dat až po finální tisk. Přesnou sestavu exponátů firma zatím veřejně neupřesnila.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, ukázala jednu věc naprosto jasně: moderní konflikt je i válka logistiky a údržby. Kdo dokáže opravit poškozenou techniku rychleji, má výhodu. A právě v tom může 3D tisk sehrát roli, kterou si ještě před pár lety málokdo uměl představit.

Článek Česká firma tiskne náhradní díly pro armádu na 3D tiskárně. Na veletrhu v Praze ukáže, co už zvládne bez továren se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři střely, jedna filozofie

Rodina Narwhal dnes zahrnuje tři konfigurace odstupňované podle hmotnosti bojové části: 40 kg, 100 kg a 200 kg. Nejtěžší varianta Narwhal 540 má maximální vzletovou hmotnost 540 kilogramů a dosahuje podzvukové rychlosti do 750 km/h. Všechny tři verze pohání český turbojet ZT J160 s tahem přes 1 569 newtonů, jehož výroba je podle produktové stránky LPP nastavena na sériovou produkci.

Právě u doletu je potřeba být přesný. Hodnota 730 kilometrů, která se objevila v původní firemní komunikaci z podzimu 2025, patří k nejlehčí konfiguraci se 40kilogramovou náloží: méně výbušniny, více paliva, delší let. Těžší verze se 120kilogramovou bojovou částí byla tehdy uváděna s doletem 680 km. Aktuální oficiální produktová karta celé třívariantní rodiny ale pracuje konzervativněji: „až 638 km“. Jde o logický posun; rozšíření portfolia o těžší varianty přirozeně stlačuje průměrný komunikovaný dolet dolů.

I tak: 638 kilometrů při rychlosti 750 km/h znamená zhruba padesát minut letu. To je úderná vzdálenost, která překračuje rámec taktické podpory a vstupuje do kategorie operačního úderu.

Oči místo satelitů

Nejzajímavější technologický prvek Narwhalu není dolet ani motor. Je to navigace. LPP vyvinul systém nazvaný Visual Navigation, který slučuje obrazová data z palubních senzorů, vizuální odometrii a porovnávání terénu s referenčními mapovými podklady. Autopilot průběžně koriguje drift pomocí barometrie a inerciální měřicí jednotky. V terminální fázi letu přebírá optické sledování cíle a upravuje koncovou dráhu.

Proč je to podstatné? Protože moderní bojiště systematicky ničí satelitní navigaci. Rušení a podvrhování signálu GPS patří k základním nástrojům elektronického boje, a střela závislá výhradně na GNSS se v takovém prostředí stává nespolehlivou. Narwhal má být schopen dokončit předprogramovanou misi bez trvalého satelitního signálu i bez nepřerušeného rádiového spojení s operátorem.

Firma tvrdí, že technologii ověřila na dronech řady MTS, kterých podle firemních materiálů dodala několik set kusů na Ukrajinu. Zpětná vazba z nasazení údajně potvrdila funkčnost v zónách bez GPS. Pro Narwhal jde o nepřímý, ale relevantní argument: stejná navigační vrstva, větší platforma.

Důležitá poznámka: veřejně dostupná data o přesnosti zásahu (CEP) chybí. Stejně tak není jasné, jak si systém poradí nad vizuálně homogenním terénem, tedy pouští, zamrzlou plochou či hustou zástavbou bez výrazných orientačních bodů. To jsou otázky, na které odpověď dá až širší testování nebo bojové nasazení.

Co Česko vlastně drží v rukou

Skutečná novost Narwhalu nespočívá jen v tom, že střela existuje. Spočívá v tom, co všechno vzniká pod jednou českou střechou. LPP veřejně deklaruje, že v Pardubicích vyvíjí a vyrábí drak střely, autopilot, vizuální navigaci, elektroniku, bojovou část, plánovací software i samotný motor. Pozemní odpal z katapultu nebo pojízdného vozíku navíc odstraňuje závislost na bojovém letounu.

Pro srovnání: americká střela JASSM, často zmiňovaná jako západní standard v kategorii řízených střel s plochou dráhou letu, váží přes tunu, nese 450kilogramovou průbojnou bojovou část a má za sebou bojové nasazení; v dubnu 2018 bylo devatenáct kusů odpáleno proti cílům v Sýrii. Jenže JASSM potřebuje nosný letoun. A české vzdušné síly zatím JASSM ani nepořizují: veřejný balík k nákupu F-35 z roku 2023 obsahuje střely AMRAAM, AIM-9X, pumy SDB II a JDAM, nikoli JASSM. První české F-35 mají navíc dorazit až v roce 2031, plné operační schopnosti se očekávají kolem roku 2035.

Narwhal tuhle mezeru nenahrazuje, je to jiná kategorie zbraně s menší ničivou silou. Ale nabízí něco, co žádná zahraniční akvizice nedá: kontrolu nad celým řetězcem od softwaru po export.

Průlom v kompetenci, ne ve výzbroji

Firma v listopadu 2025 avizovala výrobu několika set střel na základě objednávky od nezveřejněného zákazníka a přípravu prvních dodávek. Kolik kusů bylo reálně předáno a v jakých variantách, veřejně známo není. Stejně tak se nepodařilo dohledat oficiální plán české armády na zavedení Narwhalu do výzbroje; existuje pouze mediální zmínka, že „armáda prý má o Narwhal zájem“.

Obrat LPP Holdingu přitom podle firemních materiálů vyrostl z 50 milionů na 1,5 miliardy korun za pět let. Firma aktivně nabírá v Pardubicích do výroby, avioniky, softwarového vývoje i servisní logistiky.

Podle nás je Narwhal v tuto chvíli především průlom v průmyslové kompetenci. Česko poprvé veřejně drží doma kompletní údernou architekturu, od navigačního algoritmu přes turbojet až po plánovač misí. Vojensky jde zatím o potenciál, ne o zavedenou výzbroj s bojovým ověřením. Ale právě ten potenciál mění pozici českého obranného průmyslu v rámci NATO z pouhého dodavatele komponent na držitele klíčové technologie.

Pardubická střela zatím nikoho nezasáhla. Ale to, co za ní stojí (domácí software, vlastní motor, navigace bez satelitů), je pro českou obranyschopnost cennější než jakýkoli jednotlivý dolet.

Článek Česko má první vlastní řízené střely. Narwhal doletí 730 km, naviguje se umělou inteligencí a GPS nepotřebuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč musel vz. 58 odejít

Vz. 58 nebyla kopie Kalašnikova, jak se občas traduje, šlo o originální československou konstrukci s vlastním mechanismem. Jenže právě její ráže 7,62 × 39 mm se po vstupu Česka do NATO stala problémem. Koaliční logistika počítá s municí 5,56 × 45 mm NATO a čeští vojáci v zahraničních misích potřebovali kompatibilitu se spojenci. Přezbrojení nebylo otázkou prestiže, ale provozní nutnosti.

Armáda přitom nechtěla jen koupit hotovou zahraniční pušku. Požadavek zněl: domácí vývoj, modulární systém a schopnost přejít na ráži NATO, ale zároveň si ponechat možnost využít i starší 7,62 × 39 mm, praktický ústupek pro přechodové období i pro potenciální exportní zákazníky mimo alianci.

První generace v číslech

V listopadu 2013 náčelník Generálního štábu na tiskové konferenci shrnul první etapu přezbrojení: armáda převzala 7 937 útočných pušek CZ 805 BREN, k tomu 572 kompaktních verzí PDW a 5 570 pistolí. Celý balík stál 1,232 miliardy korun. Podle odpovědi ministerstva obrany na žádost dle zákona 106/1999 vyšla jedna puška CZ 805 BREN na 80 069 Kč včetně DPH.

Technicky šlo o moderní pušku s hmotností 3,49 kg, účinným dostřelem 500 metrů a možností přestavby mezi dvěma rážemi. Ve své třídě stála vedle zavedených rivalů:

Silnou kartou CZ 805 byla právě multirážovost, žádný z hlavních západních konkurentů ji v základu nenabízel. Slabinou se postupem času ukázala ergonomie a hmotnost, což nepřímo potvrdil další vývoj.

Z jedné pušky celá rodina

Kdyby příběh skončil u sedmi tisíc pušek pro českou armádu, šlo by o solidní, ale lokální úspěch. Neskončil. Česká zbrojovka na základě zkušeností z bojového nasazení CZ 805 vyvinula druhou generaci, CZ BREN 2. Rozdíl je hmatatelný: varianta s hlavní délky 11 palců (28 cm) váží jen 2,99 kg, tedy o půl kila méně než předchůdkyně. Ergonomie, ovládací prvky, přesnost, vše prošlo přepracováním.

V červnu 2024 firma představila třetí generaci, CZ BREN 3. Tři generace za zhruba patnáct let, tempo, které v segmentu armádních pušek není samozřejmé.

Samotná Armáda České republiky mezitím pokračuje v přezbrojování. V roce 2020 podepsala rámcovou smlouvu na až 39 000 ručních zbraní, z toho více než 16 000 pušek BREN 2. Vláda přitom výslovně zdůraznila, že nákup od domácího výrobce má podpořit český průmysl a udržet pracovní místa. CZ 805 z armády nezmizela ze dne na den, ještě v roce 2025 ji náborové materiály uvádějí u některých pozic a strakoničtí záložáci teprve letos přecházeli z CZ 805 na BREN 2. Starší kusy míří do aktivních záloh a operační rezervy.

Kam až sahá zahraniční stopa

U samotné první generace CZ 805 jsou veřejně doložitelné exportní kontrakty užší, než by se mohlo zdát. Nejtvrdším dokladem je oficiální zpráva mexické Poslanecké sněmovny z roku 2016, která uvádí pušky CZ 805 BREN A1 ve výzbroji taktického prvku federální Gendarmerie. Ministerstvo obrany v roce 2012 zmiňovalo i možnou účast v indickém tendru, zájem tedy existoval, ale veřejně potvrzený kontrakt z Indie se nám dohledat nepodařilo.

Skutečný exportní průlom přišel až s celou platformou CZ BREN. Česká zbrojovka dnes oficiálně uvádí uživatele ve Francii (elitní jednotka GIGN), Mexiku, Portugalsku (letectvo) a Maďarsku (ozbrojené síly). Nejde tedy o to, že by jedna konkrétní puška dobyla svět, jde o to, že z ní vyrostla platforma, která se na zahraničních trzích prosadila napříč generacemi.

Podle nás je právě tohle podstata příběhu. CZ 805 nebyla finální produkt, ale startovní bod. Bez ní by nevznikl BREN 2, bez něj BREN 3. A bez první armádní zakázky za 1,2 miliardy by Česká zbrojovka těžko měla referenci, se kterou se dá klepat na dveře francouzských nebo maďarských generálů.

Co to znamená pro českou zbrojovku

Radek Hauerland, tehdejší technický ředitel České zbrojovky, už v roce 2012 na brněnské prezentaci prohlásil, že „o zbraň je velký zájem“. Firemní optimismus je třeba brát s rezervou, ale zpětně se ukázalo, že nešlo o prázdná slova. Z jednoho armádního projektu vznikla exportovatelná rodina zbraní, která dnes figuruje ve výzbroji bezpečnostních složek na třech kontinentech.

V kategorii standardní armádní útočné pušky jde o nejviditelnější český obranně-průmyslový úspěch za poslední dekády. Ne jediný, ale takový, který má jasnou vývojovou linku: vz. 58, CZ 805 BREN, CZ BREN 2, CZ BREN 3. Každá generace vyrostla z té předchozí.

Puška, která v roce 2011 poprvé nahradila padesát let starou legendu, se ukázala být víc než náhradou. Byla prvním krokem řetězce, který Českou zbrojovku vrátil mezi relevantní světové výrobce vojenských pušek.

Článek Česká útočná puška CZ 805 vytlačila legendární vz. 58, ale to byl jenom začátek. Zájem v zahraničí je obrovský se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři vozy, jeden řetězec likvidace

Síla Murmusu nespočívá v jednom zázračném dronu, ale v tom, že celý řetězec od detekce po fyzickou likvidaci cíle běží uvnitř jedné soustavy bez závislosti na třetích stranách. První vozidlo nese radar a velitelské pracoviště, detekuje hrozbu, klasifikuje ji a přidělí prioritu. Druhé a třetí vozidlo jsou nosiče interceptorů: jedno pojme až 90 vertikálně startujících interceptorů, druhé až 50 křídlových dronů. Pokrytí? Podle výrobce až 200 km², v těžkém terénu i v poškozené městské zástavbě.

Mechanika zásahu proti Šahídu vypadá takto: radar zachytí cíl, velitelské stanoviště ho vyhodnotí a přidělí interceptoru. Ten odstartuje, semiautonomně se navede a fyzicky do cíle narazí. Teprve po mechanickém kontaktu se aktivuje nálož o hmotnosti do 400 gramů. Nejde tedy o výbuch „vedle“, interceptor musí trefit. Maximální rychlost udávaná výrobcem činí 350 km/h, taktický radius 20 km, efektivní dosah proti Šahídu do 12 km. Proti rušení odolným autonomním dronům, jakými Šahídy jsou, pouhé rušení signálu nestačí. Kinetická destrukce je podle Czechia Systems jediná spolehlivá odpověď.

Ukrajinské know-how v evropském balení

Murmus nevznikl v laboratoři. Firma otevřeně říká, že klíčovým vstupem byly taktické protokoly a bojová zpětná vazba od elitních ukrajinských jednotek, včetně příslušníků vojenské rozvědky HUR a 3. samostatné útočné brigády. Jeden z instruktorů, vystupující pod krycím jménem Fakel, při prezentaci zdůraznil, že o účinnosti protidronového systému rozhoduje výcvik, disciplína a velení stejně jako samotná technika.

Právě tady leží podle nás největší význam celého projektu. Evropský parlament ještě v lednu 2026 vyzýval k institucionalizaci přenosu ukrajinských válečných poznatků do struktur NATO a EU a k budování specializovaných center do roku 2027. Czechia Systems ten přenos neřešila přes instituce, prostě si instruktory přivedla a souběžně s Murmusem spustila Evropskou školu bojových operátorů. Ta má školit obsluhy ze státní i soukromé sféry pro Evropu, Asii a Blízký východ. Konkrétní osnovy ani přihlašovací mechanismus zatím veřejně dostupné nejsou, ale samotná existence takového centra v Česku ukazuje, jak rychle se frontová zkušenost dá přetavit do komerčního produktu.

Jedna poznámka k deklaraci „výhradně evropských komponent“: oficiální web mluví o plně evropském řešení, ovšem reportéři na předváděcím vozidle identifikovali radar EcoShield od americké firmy Echodyne. Firma systém prezentuje jako modulární, konkrétní senzory se mohou měnit podle zákazníka. Rozpor to ale je a stojí za sledování.

Proč Evropa zaostává, a není to jen o technice

Formulace, že Evropa nic podobného nemá, vyžaduje upřesnění. Britský MARSS už nabízí vlastní interceptorový protidronový systém, izraelský Rafael provozuje bojově ověřený Drone Dome a ukrajinská platforma UFORCE hlásí tisíce potvrzených zásahů. Murmus tedy nevzniká ve vakuu. V čem ale Evropa skutečně zaostává, není vynalézavost, je to schopnost takové systémy nasadit.

Problém má několik vrstev:

• Právní roztříštěnost. Aktivní neutralizace dronu, ať už rušením, převzetím řízení, nebo fyzickým zásahem, je ve většině zemí EU vyhrazena armádě a specializované policii. Provozovatel elektrárny, letiště nebo vodárny dron sestřelit nesmí.
• Chybějící standardy. Královská vojenská akademie v Belgii ve své studii z roku 2026 popsala mix leteckých pravidel, předpisů pro rádiové spektrum, policejních kompetencí a ochrany dat, který v praxi brání rychlému zavedení jakéhokoli řešení založeného na kinetické destrukci.
• Pomalý akviziční cyklus. Evropská komise teprve 11. února 2026 spustila nový akční plán proti dronovým hrozbám. Přesný termín legislativní změny nestanovila.

Czechia Systems tuhle situaci čte pragmaticky: první zákazníci jsou na Blízkém východě, kde regulatorní prostředí aktivní protidronovou obranu umožňuje. Evropa přijde na řadu, až si vytvoří pravidla. Cena jednoho kompletu se pohybuje v desítkách milionů korun, pro armádní rozpočty regionálních mocností dostupná částka, pro evropský akviziční proces zatím spíš exotika.

Co to znamená pro Česko

O tom, zda Murmus získá i česká armáda, mají podle iROZHLAS rozhodnout další testy a jednání. Růžičková potvrdila, že firma jedná s evropskými zeměmi, ale konkrétní státy nejmenovala. Pro civilní kritickou infrastrukturu v Česku platí stejná bariéra jako jinde v EU: provozovatel nemá pravomoc dron aktivně zneškodnit, i kdyby měl technologii po ruce.

Přesto Murmus posouvá Česko do viditelné pozice v segmentu, kde se dosud mluvilo hlavně o Izraeli, Turecku a Ukrajině. Nejde o to, že by česká firma předběhla celou evropskou obrannou architekturu. Jde o to, že jako jedna z prvních v regionu dokázala vzít frontové iterace z ukrajinské války, zabalit je do mobilního exportního produktu a přijít s ním na trh dřív, než pro něj Evropa stihla napsat pravidla.

Tři dodávky na rokycanském letišti nejsou revoluce v protivzdušné obraně. Jsou ale důkazem, že mezi ukrajinskou frontovou zkušeností a evropským obranným průmyslem nemusí ležet propast; stačí firma, která se neptá na povolení, ale na objednávku.

Článek Česko vyvinulo první protidronový systém, který dokáže zničit Šahídy i další drony. Evropa nic podobného nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co DITA umí a proč na tom záleží

Na oficiální stránce výrobce vypadají parametry suše: 155 mm NATO, podvozek Tatra 8×8, dostřel až 39 km, 40 nábojů vezených přímo na vozidle. Jenže klíčové číslo je jiné, a to dvě. Celou houfnici obsluhují dva lidé. Automatické nabíjení, automatické navedení děla, inerciální navigace. Osádka sedí v kabině, nemusí vystupovat ven. V první minutě DITA vypálí šest ran, pak drží tempo pěti ran za minutu.

Pro srovnání: starší česká DANA M2, kterou Ukrajina provozuje v desítkách kusů, potřebuje pětičlennou osádku, střílí v ráži 152 mm a dostřelí zhruba na 25 km. DITA je generační skok, menší exponovanost lidí, delší dosah, standardní munice NATO dostupná od spojenců.

A jak si stojí vedle západní konkurence? Švédský Archer od BAE Systems slibuje dostřel přes 50 km a až devět ran za minutu, francouzský CAESAR od KNDS přes 40 km standardní municí a přes 55 km s raketovým pohonem střely. DITA nedosahuje papírově nejdál, ale v automatizaci a minimální osádce se blíží Archeru, zatímco v hmotnosti a logistické nenáročnosti připomíná spíš CAESAR. Je to kompromis, a na frontě, kde se počítá každá sekunda mezi výstřelem a úprkem, možná právě ten správný.

Odkud DITA přišla a co víme jistě

Financování je průhledné. Nizozemské ministerstvo obrany potvrdilo dvě tranše: devět kusů objednaných a předaných Ukrajině v létě 2024, dalších šest doobjednaných v říjnu téhož roku v rámci balíku za 271 milionů eur. Celkem patnáct houfnic zaplacených Haagem, vyrobených v Česku.

DITA přitom v azovském prostředí není nováčkem. Už v lednu 2024 zveřejnila 12. brigáda Azov záběry z prvních bojových střelb. Ljubart, tedy 20. brigáda, je součástí stejného 1. korpusu Národní gardy „Azov“, sdílejí institucionální zázemí, výcvikové postupy i důvěru k technice. Že DITA putovala právě k Ljubartu, dává v tomto kontextu logiku, i když veřejné zdroje explicitně neříkají, zda jde o čerstvě dodaný kus z nizozemské zakázky, nebo o vnitřní přesun od jiné jednotky.

Co oficiální web brigády Ljubart potvrzuje jednoznačně: systém převzali a v dubnu 2026 na něm cvičili nové osádky.

Pokrovsk, bojiště, kde se DITA musí osvědčit

Pokrovsk není jen kulisa pro tiskovou zprávu. Podle zprávy 7. korpusu desantně-úderných vojsk z 27. dubna 2026 Rusko na pokrovskou aglomeraci pokračuje ve strategickém tlaku. Útočí malými skupinami podél lesních pásů, soustřeďuje těžkou techniku v jihovýchodní části a tlačí směrem na Hryšyne severozápadně od města. Ukrajinci drží severní okraje, ale prostor pro manévr se zužuje.

Právě tady se ukazuje, proč je schopnost vystřelit a zmizet víc než marketingový pojem. Ruská protibaterijní palba a dronový průzkum zkracují čas, po který může houfnice zůstat na pozici, na jednotky minut. DITA je navržená přesně pro tento scénář: přijet, zaujmout postavení, vypálit sérii a odjet dřív, než dorazí odpověď.

Zajímavý je i statistický detail. Databáze Oryx, která sleduje vizuálně potvrzené ztráty, k polovině května 2026 eviduje 856 ztracených ukrajinských samohybných houfnic. DITA mezi nimi nefiguruje ani jednou. Je fér dodat, že Oryx počítá jen ztráty doložené fotografií nebo videem a že DITA je na frontě v malém počtu kusů relativně krátce. Nulová vizuálně potvrzená ztráta není totéž co nulová ztráta. Ale i tak, v kategorii, kde jiné systémy padají po desítkách, je to pozoruhodné.

Co to znamená pro český průmysl

Za DITOU stojí Excalibur Army, součást skupiny Czechoslovak Group. Nejde o firmu na hranici přežití. Za rok 2023 vykázala tržby 18,7 miliardy korun a zisk před zdaněním 4,5 miliardy. Předběžná čísla za rok 2024 podle dluhopisového prospektu CSG ukazují ještě strmější růst, tržby přes 65 miliard a provozní zisk přes 14 miliard. Firma otevřela novou výrobní halu ve Šternberku a nabírá stovky lidí.

Přesnou marži na programu DITA veřejné zdroje neodhalují a konkrétní roční výrobní kapacitu firma nekomunikuje. Kapacity ale zjevně rostou. A pokud by přišly další objednávky, ať už od Ukrajiny, nebo od jiných spojenců, infrastruktura na to existuje.

Zatím žádná členská země NATO veřejně neoznámila vlastní objednávku DITA navázanou na ukrajinské bojové zkušenosti. Reputační efekt ale funguje: systém, který přežívá na jednom z nejtěžších úseků fronty v rukou elitní jednotky, je pro potenciální zákazníky silnější argument než jakýkoli katalogový list.

Vizitka se píše pod palbou

Katalogové parametry může napsat kdokoli. Bojový záznam ne. Pokud DITA obstojí na pokrovském směru, v prostoru, kde se ruská dělostřelecká a dronová hrozba koncentruje do minut reakce, bude to pro český zbrojní průmysl reference, kterou si nelze koupit. Ljubart na ni právě píše první řádky.

Článek Rusové na pokrovské frontě se třesou strachy. České houfnice DITA přebírá brigáda veteránů z Azovu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palebná síla těžkého tanku v balení o poloviční hmotnosti

Čísla, která CSG zveřejnila, vypadají na první pohled jako trik: bojová hmotnost do 34 tun, maximální rychlost 70 km/h na silnici, dojezd kolem 450 kilometrů. Jenže žádný trik se nekoná. Leopard 2 A7 váží pod 69 tun, Karpat je tedy na zhruba 49 % jeho hmotnosti. Proti novějšímu Leopardu 2 A8, který se pohybuje mezi 61,5 a 64,3 tuny, vychází poměr na 53 až 55 %. Slogan o „polovině Leopardu“ drží.

Rychlost 70 km/h sama o sobě rekord neláme, stejnou hodnotu uvádí i KNDS u Leopardu 2 A7. Rozdíl je v tom, co za tu rychlost zaplatíte. Karpat nepotřebuje těžký tahač na přepravu, nezatěžuje mosty jako šedesátitunový kolos a jeho provozní logistika je řádově jednodušší. Pro armády, které operují na infrastrukturně slabších územích, to není detail. Je to zásadní operační výhoda.

Co se skrývá ve věži

Srdcem palebné síly je věž Leonardo HITFACT MkII s hladkohlavňovým kanonem ráže 120/45 mm s nízkým zpětným rázem. Právě nízký zpětný ráz je klíčový, umožňuje osadit plnohodnotnou 120mm výzbroj na střední platformu, aniž by se rozpadl podvozek nebo se zhoršila přesnost střelby.

Kanon je kompatibilní s veškerou standardní municí NATO včetně moderních kinetických i víceúčelových střel. Nabíjení může být ruční i automatické, munice je oddělená od prostoru osádky. To poslední není jen technický parametr, je to přímá odpověď na jednu z nejtvrdších lekcí z Ukrajiny, kde detonace munice uvnitř věže zničila desítky tanků i s posádkou.

Sekundární výzbroj zahrnuje koaxiální kulomet a volitelně dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem ráže 12,7 mm nebo 40mm granátometem. Senzorická výbava odpovídá současnému standardu: konfigurace hunter-killer, systém řízení palby s BMS, laserové varovné systémy a volitelný systém aktivní ochrany účinný proti dronům, řízeným střelám i protitankovým projektilům.

Karpat není „nový český Leopard“ — a to je pointa

Je potřeba říct jasně, co Karpat je a co není. Není to náhrada těžkého hlavního bojového tanku. Ochrana odpovídá modulárnímu přídavnému pancéřování podle STANAG 4569, nikoli plnohodnotné pasivní ochraně šedesátitunového hlavního bojového tanku. Konkrétní úroveň balistické odolnosti výrobce nezveřejnil a srovnávat ji s Leopardem by bylo zavádějící.

Podle nás je nejsilnější argument Karpatu právě v tom, že nechce být Leopardem. FNSS dlouhodobě popisuje střední tanky jako most mezi hlavními bojovými tanky a lehčími obrněnci, jako platformu pro armády, které potřebují 120mm přímou palbu, ale nemohou nebo nechtějí provozovat park těžkých tanků za stovky milionů za kus. A takových armád je na světě hodně.

CSG cílí na Evropu a vybrané země v Asii, na Blízkém východě a v Africe. Konkrétní zákazník ani harmonogram sériové výroby zatím oznámen nebyl. Průmyslové riziko ale snižuje fakt, že podvozek Kaplan MT není papírový koncept, FNSS ho už dovedla do sériové výroby pro Indonésii.

Kde stojí Karpat na mapě konkurence

Na trhu středních a lehčích 120mm platforem není Karpat sám. BAE Systems nabízí CV90120 o hmotnosti do 38 tun s automatickým nabíjením a volitelnou schopností odpálit protitankovou řízenou střelu hlavní. KNDS představil demonstrátor EMBT, ten ale s 61,5 tuny spadá spíš do těžké kategorie a směřuje jinam, k budoucímu evropskému hlavnímu bojovému tanku.

Karpat se svými 34 tunami stojí v nejlehčím segmentu 120mm pásových platforem. Soupeří o zákazníky, kteří hledají mobilní přímou palbu za nižší pořizovací i provozní cenu. A právě tady má CSG jako skupina s tržbami 6,7 miliardy eur za rok 2025, čtrnácti tisíci zaměstnanci a třiceti sedmi výrobními závody průmyslovou kapacitu, aby nabídku podepřela reálnou výrobou.

Co to znamená pro Česko a Slovensko

Ani česká, ani slovenská armáda při premiéře neoznámila zájem o pořízení Karpatu. Česko má rozjetý program Leopard 2 A8 a již podepsanou smlouvu na 14 kusů Leopard 2 A4. Slovensko převzalo Leopardy 2 A4 v rámci německé kompenzace. Obě země jdou cestou těžkého hlavního bojového tanku, a ministryně obrany Jana Černochová v roce 2024 výslovně uvedla, že zkušenosti z Ukrajiny potvrzují nezbytnost tanků v těžké brigádě.

Karpat je proto primárně exportní projekt. Pro CSG ale znamená zásadní průlom: vstup do segmentu pásových bojových vozidel, kde skupina dosud nepůsobila. A pro slovenský obranný průmysl je to příležitost posunout se od subdodávek k finální montáži bojové techniky.

12. května v Bratislavě se neodhalil jen nový tank. Odhalila se ambice středoevropské zbrojní skupiny hrát v kategorii, kde dosud seděli jen ti největší.

Článek CSG představila v Bratislavě nový tank Karpat se 120mm kanonem. Váží polovinu Leopardu 2 a jezdí 70 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně DPET umí

DPET, celým názvem Deployable Passive Electronic Support Measures Tracker, je pátá generace české pasivní radiolokační školy. Pracuje výhradně jako přijímač: zachycuje elektromagnetické emise okolních cílů, letadel, lodí, radarů a komunikačních systémů, a z rozdílů v čase příjmu na čtyřech anténních jednotkách vypočítává jejich polohu. Podle webu 53. pluku průzkumu a elektronického boje zvládne současně sledovat až 200 vzdušných, pozemních i námořních cílů do vzdálenosti 500 kilometrů. Sám přitom nevyzařuje jedinou vlnu. ERA o systému říká, že vidí, aniž by byl viděn.

Formulace „nejde rušit“ je ovšem zkratka, která si zaslouží upřesnění. Veřejně doložené je hlavně to, že DPET není odhalitelný klasickými prostředky elektromagnetického boje a nemůže se stát cílem protiradarových střel tak jako aktivní radar, protože prostě netvoří vyzařující terč. To je zásadní výhoda. Neznamená to ale veřejně doloženou absolutní nezranitelnost vůči jakékoli formě protiopatření. Přesněji řečeno: nelze ho rušit a zaměřovat stejným způsobem jako aktivní radar. A to je v praxi obrovský rozdíl.

Proč právě Hormuz – a proč právě teď

Hormuzský průliv se od počátku roku 2026 proměnil v jednu z nejnebezpečnějších námořních oblastí světa. Společné prohlášení desítek států z 19. března, mezi nimiž figurovalo i Česko, odsoudilo íránské útoky na obchodní plavidla, kladení min a dronové i raketové údery. Mezinárodní námořní organizace 24. dubna konstatovala, že v průlivu „není nikde bezpečný průjezd“, evidovala 29 ověřených útoků a upozornila na humanitární problém: kolem dvaceti tisíc námořníků uvězněných v oblasti.

Británie a Francie 22. dubna oznámily dvoudenní plánovací konferenci k „striktně defenzivní mnohonárodní misi“ zaměřené na ochranu obchodních lodí, obnovení svobody plavby a odminování po dosažení udržitelného příměří. Právě do tohoto rámce Babiš 17. dubna nabídl český příspěvek. Řekl, že s návrhem přišli „kolegové z ministerstva zahraničních věcí a obrany“, a dodal, že o případném vyslání bude rozhodovat Parlament. K 28. dubnu 2026 ale ve veřejně dostupných zdrojích není dohledatelné finální rozhodnutí, ani usnesení vlády, ani bezpečnostní rady státu, ani obou komor Parlamentu. Jde tedy zatím o politickou nabídku, nikoli o hotové nasazení.

Česká pasivní škola: od Tamary po DPET

DPET nestojí ve vzduchoprázdnu. Je dědicem vývojové linie, která začala systémem Ramona, pokračovala Tamarou v roce 1987, jež sledovala až 70 cílů a rozvíjela se zhruba hodinu, a vyústila ve Věru S/M se schopností sledovat kolem 200 cílů na 450 kilometrů. DPET tuto kapacitu posouvá dál: dosah narostl na 500 km, přibyla lehčí varianta pro snazší přepravu a výrazně se zlepšila mobilita celého kompletu na podvozcích Tatra 815 8×8. Klíčový je i důraz na rychlé napojení do národních a aliančních systémů velení a řízení.

Armáda dnes disponuje dvěma komplety. Smlouva z roku 2020 zněla na dva systémy, první převzal 532. prapor elektronického boje v prosinci 2023, druhý byl dodán v roce 2024. Pokud by jeden zamířil k Hormuzu, v Česku by zůstal jediný. ERA, součást skupiny OMNIPOL, přitom podle vlastních údajů instalovala přes 160 systémů ve více než 67 zemích. Mezi doloženými zakázkami je například dodávka VERA-NG pro moldavskou armádu v rámci European Peace Facility.

Není to zázračná zbraň – ale přesně to, co koalice potřebuje

Babišovo prohlášení, že „nikdo jiný ho nemá“, je politická nadsázka. Obdobnou roli pasivního sledování v zahraničí plní například německý HENSOLDT TwInvis nebo švédský Saab Sirius, byť používají odlišné technické principy a nejsou přímými konkurenty DPET v jeho armádní konfiguraci. Výjimečnost českého příspěvku nespočívá v tom, že by šlo o jedinou pasivní technologii na světě. Spočívá v tom, co Česko reálně může nabídnout: funkční, odzkoušený a mobilní systém s obsluhou, která ho umí integrovat do aliančního velení.

V prostředí Hormuzského průlivu, úzkém a přeplněném elektromagnetickými emisemi lodí, letadel, radarů a komunikačních systémů, dává pasivní senzor mimořádný smysl. Může dlouhodobě monitorovat aktivitu na moři, ve vzduchu i na pobřeží, aniž by prozradil vlastní pozici. Není to samospásný štít. Je to oči a uši, které fungují právě proto, že mlčí. A v koalici, kde Británie a Francie dodají lodě a letadla, je tichý český senzor přesně ten dílek, který do mozaiky zapadá.

Mise zatím nemá schválený mandát, velení se teprve dopracovává a Parlament o vyslání nehlasoval. Jedno je ale jasné už teď: Česko má co nabídnout, a tentokrát to není symbolický příspěvek, ale schopnost, kterou si spojenci nedokážou snadno nahradit.

Článek Český radar DPET nejde rušit ani odhalit. Babiš ho poslal k Hormuzskému průlivu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zakázka za 6,2 miliard pro Excalibur Army

Do jedné ze zemí jihovýchodní Asie by mělo v příštích třech letech odejít 100 vozidel typu Patriot, uvádí CSG. Hodnota zakázky je 300 milionů dolarů (zhruba 6,2 miliard Kč), takže se jedná o významnou dodávku, která by měla obsahovat minometná a velitelská vozidla, ale také verze v podobě obrněného transportéru a kolového bojového vozidla pěchoty nebo obrněné sanitky určené pro evakuaci raněných přímo z bojiště, jelikož jsou vysoce odolné.

S opakovačkou Mannlicher M1895 šli naši pradědečkové do velké války. Brzy ji začali proklínat, ČSR se jí chtěla všemožně zbavit

Jak budou konkrétní vozidla vyzbrojena a kolik jakých typů kupec objednal, není známo. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je Patriot velice modulární a lze na něj umístit řadu vybavení a výzbroje. Minometné vozidlo může mít buď střední nebo těžký minomet, transportér zase bude pravděpodobně vyzbrojen univerzálním kulometem. Army-Technology uvádí, že nejsilnější výzbrojí může být kanon ráže 20 milimetrů nebo granátomet.

Je odolné, rychlé a dobré v terénu

Patriot používá osvědčený podvozek typu Tatra Force, uvádí Militarnyi, což mu zajišťuje velice dobrou průchodnost terénem. Na silnici může přitom dosahovat rychlosti až 110 km/h a dojezd má až 700 km. Hmotnost až 17,5 tun záleží vždy na tom, jakou úroveň ochrany si zákazník zvolí, ale v tomto konkrétním případě není definovaná. V té nejlepší by vozidlo mělo vydržet zásahy z kulometu ráže 14,5 milimetrů a explozi nálože o síle 10 kilogramů TNT.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Ve verzi transportéru uveze kromě dvoučlenné osádky sedmičlenný výsadek plně vyzbrojených vojáků. Jeho osazení bude ovšem vždy záviset na tom, o jakou verzi se jedná. Ve výzbroji by je měla mít také česká armáda, i když prozatím to asi nebude ve vysokých počtech. Vojenský výzkumný ústav na podzim 2025 informoval, že pro armádu provádí balistické testy tohoto vozidla, které je určené pro 53. pluk průzkumu a elektronického boje.

Článek Český zbrojní průmysl slaví. Rekordní smlouva na vozidla, která využívá AČR, zajistí miliardy od asijské země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čeští technici pracují i v Přáslavicích

Tanky Leopard 2A4 české armády opravují technici ze společnosti VOP CZ, která na sociálních sítích oznámila, že se poprvé její zaměstnanci vydali do Přáslavic, aby tam potřebné práce provedli. Ale doprovázeli je ještě technici z německé společnosti Rheinmetall, s níž má česká firma dohodu o údržbě českých tanků. Je to přitom vůbec poprvé, co se česká společnost stará podobným způsobem o pozemní techniku západní výroby.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Způsob, jakým jsou Leopardy 2A4 české armády udržovány, je takový, že vojáci uzavřeli smlouvu s Rheinmetallem, a ten se dohodl s VOP CZ. Ta uvedla, že tato dohoda s německým partnerem platí po dobu 7 let. Čeští technici byli v Německu již v roce 2025, aby si tam potřebné dovednosti osvojili. Česká firma s údržbou obrněné techniky zkušenost má, ale německá je samozřejmě odlišná hlavně od sovětské, na které se v minulosti zaměřovala.

AČR bude mít 42 tanků Leopard 2A4

Česká armáda by v budoucnu měla mít celkem 42 tanků Leopard 2A4, z nichž 28 z nich získala jako kompenzaci za vojenské dodávky Ukrajině. Ministerstvo obrany uvádí, že dalších 14 si pak ČR koupila, přičemž nahrazují T-72M4CZ, které jsou zastaralé, a hlavně existují problémy s jejich údržbou. Dále si pak česká armáda koupí zcela nové tanky Leopard 2A8. Jejich údržbu bude zajišťovat také česká společnost, v jejich případě Excalibur Army.

iZdroj fotografie: Picryl

Leopard 2A4 není nic moderního, do výzbroje byl zaveden v 80. letech 20. století. ArmyRecognition uvádí, že jde o nejrozšířenější verzi Leopardu 2, má čtyřčlennou osádku a je osazený kanonem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží. Jeho hmotnost je 62 tun a dokáže se pohybovat rychlostí až 72 km/h. Má nicméně i slabiny, například na některých místech nemá dostatečné pancéřování. Lze je však odstranit případnou modernizací.

Článek Historický milník nastal, Češi budou samostatní. Naučili se udržovat a opravovat tanky Leopard 2A4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2 bude servisován v nové hale

K údržbě tanků Leopard 2 je určena nová hala Excalibur Army spadající do zbrojařského koncernu CSG. Společnost se na tom dohodla s výrobcem Leopardu 2, tedy německou KNDS. Nutno dodat, že v hale, jejíž rozloha je 6 600 metrů čtverečních, bude servisována i jiná bojová technika, například houfnice, bojová vozidla, raketomety a další.

iZdroj fotografie: CSG

Česká armáda získá tanky Leopard 2A8 v 6 verzích, a v první vlně jich dostane 44 velitelských a bojových. Měly by být v konfiguraci jako pro německé ozbrojené síly, ale takzvaně bohemizované, aby odpovídaly požadavkům české armády třeba v oblasti komunikace, nátěru atd. Kromě toho armáda disponuje i staršími tanky Leopard 2A4, jichž bude celkem provozovat 42; některé dostala jako kompenzaci za pomoc Ukrajině, zbytek si kupuje.

AČR kupuje to nejlepší, co Evropa nabízí

Leopard 2A8 je nejnovější typ německého tanku řady Leopard 2. Při jeho konstrukci bylo dbáno na vysokou ochranu, ArmyRecognition uvádí, že má zesílený vícevrstevný pancíř, a také izraelský systém aktivní ochrany Trophy. Jeho nejnovější varianty zvládají nejenom protitankové střely, ale jsou účinné i proti dronům. Tank je osazený kanonem ráže 120 milimetrů o délce 55 ráží schopným střílet třeba programovatelnou munici DM11, a na rozdíl od T-72 má čtyřčlennou osádku (přibyl nabíječ), a dosahuje rychlosti 70 km/h při dojezdu 450 kilometrů.

Francouzská pěst se přiblížila k Moskvě: Putin nešťastně sleduje, jak Rafale schopné nést jaderné střely přistály v Polsku

Tank Leopard 2A4 je pak starší verze, Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zaveden v roce 1985 a jde o nejpočetnější verzi Leopardu 2. Má menší stupeň ochrany, ale disponuje kanonem ráže 120 milimetrů, byť o délce hlavně 44 ráží. Hodnocený je lépe než i modernizované T-72, a bude bude zhruba srovnatelný s ruským T-90M. A přestože má jisté slabiny, lze je kompenzovat mnoha modernizačními balíčky, čehož může AČR v budoucnu využít.

Článek Tak to má být: Servis tanků Leopard 2A8 v Česku zajistí pro AČR česká zbrojovka. Kupujeme to nejlepší, co Evropa nabízí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ČR ukázala obrněnce, armáda také

Hlavně pro české firmy bývá IDET příležitostí k premiéře svých produktů, s nimiž chce zaujmout nejen české vojáky, ale i armády v zahraničí. Letošní ročník byl nejspíše výjimečný, protože mohli čeští zbrojaři prezentovat třeba nová obrněná vozidla vyráběná v tuzemsku, nebo několik velice zajímavých projektů z oblasti bezpilotních letounů. Pozadu však nezůstali ani zahraniční zbrojaři s mnoha zajímavými systémy, a techniku předvedla také armáda.

Porazila i Pandur II, vozidla Patria AMV XP jsou pro Slovensko velikým okamžikem při modernizaci a ze 40 % se na nich podílí domácí firmy

Největším tahákem byla podle Armádního Zpravodaje světová premiéra kolového obrněného vozidla Pandur 8×8 EVO s velikou ambicí stát se nástupcem Panduru II ve výzbroji AČR. Tatra Defence jeho konstrukcí dokázala, že je český průmysl schopný vyprodukovat obrněné vozidlo světové kvality. Jestli se ale nakonec dostane do výzbroje české armády, nedokázala ministryně obrany Jana Černochová na křtu říci – na ní to prý nezáleží. Navíc má velikého konkurenta v podobě Patria AMV, které finská společnost do Brna přivezla také.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Hned nedaleko nového Panduru se na výstavní ploše skvěl další obrněnec, jehož budoucnost je už ovšem v české armádě jistá – německý koncern KNDS představil svůj nejmodernější tank Leopard 2A8. Tuzemské ozbrojené síly by mohly získat až 77 kusů, konstatuje české ministerstvo obrany. Ve venkovní expozici byl potom starší Leopard 2A4, který již čeští vojáci mají, a nedaleko zase bojové vozidlo pěchoty CV90, i když mělo o něco jiné zbraňové provedení, než jaké bude nakonec používat AČR; více než 200 jich navíc vznikne u nás.

Sebevražedné i útočné české drony

Co se na IDETu rovněž ukázalo, tak že české zbrojovky rozhodně nespí a v oblasti dronů mají vojákům rovněž co nabídnout. Třeba LPP představila sebevražedný MTS 40 schopný zasáhnout cíle na stovky kilometrů, nebo pozemní HORNET – navíc už je otestovala v bojových podmínkách na Ukrajině. TRL Drones zase přivezla kombinaci dronu a satelitu ke střežení hranic, a nechyběly ani stíhací drony určené k boji s jinými drony nebo vrtulníky.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

Český zbrojní průmysl také ukázal schopnost spolupracovat s různými partnery v zahraničí – i na novém Panduru jsou některé komponenty z jiných zemí. Ale podle Armádního Zpravodaje mohlo být překvapením oznámení, že Omnipol otevírá s kanadskou společností Roshel v ČR továrnu, kde budou produkována na Ukrajině osvědčená obrněná vozidla Senator, která mohou odolat i protitankové mině TM-62. Produkce z českého závodu bude určena hlavně na export.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

V obležení byla také expozice české společnosti Colt CZ Group. Největší pozornost přitahovalo několik modelů nejnovější verze české útočné pušky Bren 3, ale i další zbraně. K vidění byla též munici ze Sellier & Bellot, která do skupiny patří. Velká expozice české zbrojovky STV Group byla pak o produkované munici, hlavně dělostřelecké, minometné a tankové, protože je jedním z největších evropských producentů a stále roste.

Článek Největší IDET (2025) v historii překonal rekordy. Ukázal hlavně, že český zbrojní průmysl patří na světovou špici, a nechyběla premiéra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výměna technologií, výroba zbraní i dodávky munice

Co přesně bylo předmětem jednání, zůstalo z pochopitelných důvodů tajné. Zmíněny byly pouze nějaké oblasti, a to výměna vojenských technologií, výroba a dodávky velkorážové munice, rozvoj průmyslové spolupráce mezi Ukrajinou a Českou republikou, což uvedl ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov ve stručném vyjádření na svém Facebooku.

Ukrajinci právě dostali další české houfnice DITA. Jsou první na světě, kdo je používá. Dohromady jich budou mít minimálně 15

Samo české ministerstvo obrany uvádí, že byly předmětem jednání třeba dodávky dělostřelecké munice ráže 155 mm, které chce v nové iniciativě podpořit také ministr zahraničí Jan Lipavský, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval koncem ledna 2025. Cílem spolupráce má být zejména urychlení poskytované podpory z ČR a stavba výrobních podniků na Ukrajině.

Armádní Zpravodaj připomíná, že tam už působí například Česká zbrojovka, jelikož na Ukrajině vznikají v licenci útočné pušky CZ BREN 2, které si vojáci velmi chválí. V jednání má být pak také společná výroba dělostřelecké munice pod záštitou Czechoslovak Group.

Rusko útočí na „bránu Donbasu“ a stále postupuje. Když ji získá, bude zle. V merku má poté dvě významná města (analýza)

„Zahajujeme nové společné projekty, které posílí naše vojáky na frontové linii. Jedním z nich je výroba pušek v rámci dánského modelu financování,“ uvedl Rustem Umerov ve vyjádření. Tzv. dánský model financování funguje mimochodem tak, že zaplatí výrobu zahraniční partneři, v případě útočných pušek to má být Dánsko a Nizozemsko.

Článek Ministerstvo obrany: česká podpora Ukrajiny má být mnohem větší. Zbrojovky jednaly, co všechno pro ni mohou udělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Český podíl na CV90 údajně jenom 11 %

Karel Havlíček coby předseda stínové vlády na tiskové konferenci obvinil vládu, že je podíl českého průmyslu na CV90 pouhých 11 % a nikoliv 40 %, jak deklarovala a slíbil to dodavatel. Podle něj totiž státní podnik VOP jakožto český integrátor projektu bude údajně jenom nakupovat a přeprodávat produkty, někdy i s nulovou marží, aby došlo k vykázání českého podílu. Informace měli Karel Havlíček a stínový ministr obrany Lubomír Metnar získat při osobních setkáních s devíti dodavateli pro CV90; reakce ministryně obrany na sebe nenechala dlouho čekat.

ASCOD jsou schopná BVP, která se ucházela o místo v AČR. Ačkoliv boj prohrála se švédskými CV90, nebyla by chybou

Ministryně obrany Jana Černochová označila na Facebooku podobná tvrzení za drzost a lež. „BAE má v současné době uzavřeny smlouvy s 20 českými dodavateli a s dalšími jedná,“ prohlásila. Nechápe tedy, jak mohou opoziční politici vycházet z údajů pouhých 9 společností. BAE přitom slibuje, že podíl českých dodavatelů na CV90 bude dokonce vyšší než slibovaných 40 procent, uvádí na svých stránkách české ministerstvo obrany.

ArmádníZpravodaj v listopadu 2023 informoval, že má BAE uzavřít smlouvu s nejméně 40 českými firmami, mezi nimiž zazněla například VOP jako integrátor a spoluvýrobce podvozku, Meopta, která zajistí optiku, Pramacom-HT a OPTOKON zase komunikační systémy, Ray Service, VR Group a VTÚ/VVÚ, ale také pražská univerzita ČVÚT. Opomenout však nelze ani Excalibur Army, dle dostupných informacích by měl zajišťovat věž vozidla.

AČR zřejmě nekoupí tanky Leopard 2A8. „Nejsou peníze,“ uvedl generál Řehka. Přednost by měly dostat třeba F-35

V květnu 2024 také ArmádníZpravodaj informoval, že by jich přes 200 mělo být zkompletováno v ČR, což významně podpoří tuzemský průmysl. Vozidlo CV90 má mimochodem ve výzbroji více zemí NATO, především severských, ale objednalo si je i Slovensko, byť s jinou výzbrojí, a které zvažuje i lehké tanky z nich vycházející, a tisícovku jich chtěla Ukrajina.

První BVP mají AČR dorazit v roce 226

Česká republika objednala 246 vozidel CV90, a to v 7 variantách, uvádí Wikipedia. Zaplatit by za ně měla zhruba 59,7 miliard korun a první obdržet v roce 2026, vychází ze stránek Ministerstva obrany ČR, jemuž se podařilo realizaci vyjednat necelý rok od chvíle, kdy vedení resortu rozhodlo o zrušení původního tendru, jelikož někteří zájemci podmínky odmítli.

Článek ANO obviňuje vládu, že se český průmysl málo podílí na vozidlech CV90 objednaných AČR. „Je to drzost,“ reaguje Černochová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina bude prvním uživatelem děl DITA

Česká společnost Excalibur Army, která samohybné houfnice DITA vyrábí, jich může na Ukrajinu dodat asi šest, pakliže za ně někdo zaplatí – např. spojenci. Zbraň byla poprvé představena před zhruba 3 lety, i když v té době se jednalo o prototyp, který musel projít zkouškami. Aktuálně už je houfnice dle všeho připravena k sériové výrobě, takže stačí, aby ji někdo objednal. Ukrajinská armáda je přímo ideální, neboť ji může otestovat v reálných situacích.

Na českou houfnici DANA naváže DITA, která bude střílet munici používanou NATO. Na její obsluhu postačí jen dva vojáci

Ukrajinským vojákům by nabídla DITA mnohé výhody. Jde ostatně o moderní dělostřelecký systém využívající standardní západní munici ráže 155 mm, takže může její armádě pomoci s přechodem ze sovětských systémů na západní, a navíc má mnohem lepší dosah a přesnost než stará sovětská děla. Se standardní municí umí její hlaveň o délce 45 ráží zasahovat cíle vzdálené až 39 km, uvádí Excalibur Army, a je vybavena moderním řízením palby.

Houfnice DITA je značně automatizovaná

Výhodou houfnice DITA je i to, že má vysokou míru automatizace, díky čemuž vyžaduje jenom 2 členy posádky, uvádí MilIn. Má automatické nabíjení a zásoba munice na 40 ran je uložena v otočné věži. Obsluha může navíc vše obsluhovat z bezpečí kabiny poskytující ochranu proti střepinám a střelbě z ručních zbraní, ale v případě nutnosti nebo nějaké poruchy automatického nabíjení existuje i možnost nouzového manuálního ovládání.

iZdroj fotografie: Excalibur Army

ArmyRecognition uvádí, že dalším plusem houfnice je její osazení na podvozek nákladního automobilu Tatra schopného poradit si i s velmi těžkým terénem. Na silnici je schopna dosahovat rychlosti až 90 km/h a její dojezd je kolem 600 kilometrů, což zároveň umožňuje velice rychlý přesun po vlastní ose na místo, kde má být DITA nasazena, a dokonce může bez přípravy přebrodit i vodní překážku o hloubce 1,2 metru.

Už jenom na základě těchto parametrů se za mě jedná o jednu z nejlepších houfnic vůbec a rozhodně lepší než ČR kupované francouzské CAESAR, i když v době, kdy na ně uzavírala smlouvu, ještě nebyla DITA ve hře. Snad by ji ale mohla armáda přikoupit.

Článek Ukrajina může být první, kdo zařadí nové české houfnice DITA. Jsou z nejlepších na světě a k její obraně mimořádně vhodné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizované BVP-2 mohli chtít vojáci

Jelikož mají české a slovenské zbrojovky zkušenosti s montáží a údržbou různých typů sovětských zbraní, je pochopitelné, že se snažily také o hlubokou modernizaci původních československých BVP-2. Ve výzbroji ho mají armády obou zemí a v případě úspěšné konstrukce se mohlo jednat o dobrý exportní artikl. Modernizaci BVP-M2 SKCZ Šakal si vzala na starost česká EXCALIBUR ARMY a slovenské VOP Trenčín a EVPÚ, uvádí Wikipedia.

#Slovakia #Sakal #IFV BVP-M2 SKCZ #Armoured #Infantry #Fighting #Vehicle technical data Read http://t.co/gW6aCqVnOg pic.twitter.com/cLlLSlMmex

— Army Recognition (@ArmyRecognition) July 26, 2015

Veřejnosti byl první demonstrátor vozidla představen v roce 2013, i když později vnikla i specializovaní verze jenom české firmy. ArmyRecognition uvádí, že jednou ze zásadních změn je instalovaná výzbroj – místo klasické věže je tam věž TURRA 30 s kanonem Bushmaster II ráže 30 milimetrů a dvě protitankové řízené střely Spike, i když lze nainstalovat i starší sovětský typ kanonu. Výzbroj pak doplňuje kulomet ráže 7,62 milimetrů.

Vyšší ochrana a nový motor, ale nestačí to

Modernizované vozidlo dostalo také novou balistickou ochranu – s přídavným pancéřováním by mělo odolat munici do ráže 14,5 mm. Změněn byl i vnitřní prostor, aby měli vojáci komfortnější a bezpečnější jízdu, a navíc dostali modernizované vybavení – instalovat lze třeba systémy nočního vidění. Do vozidla byl namontován rovněž nový typ výkonnějšího motoru a převodovka byla upravena na řazení v automatickém či poloautomatickém režimu.

Indická modernizace BMP-2 dává stejný smysl jako ta ruská, zásadní slabinu se nicméně ani tentokrát vyřešit nepodařilo

Schopnosti vozidla Šakal jsou oproti původnímu BVP-2 jednoznačně lepší, ale bohužel ne dostatečně. Slovenská armáda podrobila jeden z demonstrátorů sadě vojenských zkoušek, ale neprošel, uvádí ArmoredWarfare. Jednou ze zásadních slabin vozidla je nedostatečná ochrana proti minám – u vozidel typu BMP-2 v podstatě nejde spodní část zesílit, a ani celková balistická ochrana nedostačovala. Když bylo potom přidána dodatečná, bylo zase vozidlo přetížené a neslo malou zásobu munice. Obě armády tak daly přednost novým CV90.

Článek BVP-M2 SKCZ Šakal je úkazem česko-slovenské spolupráce, které armáda odmítla. Staré sovětské vozidlo už nikdy dobré nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Možná je výroba nebo zprostředkování

České zbrojovky mají zakázky nejenom muniční, ale rovněž vyrábí řadu zbraní a dalších systémů, s nimiž mají šanci uspět. Např. MilIn uvádí, že na na dodávkách munice by se mohla podílet hned pětice českých zbrojařských firem, ale nespecifikuje, jak přesně. Dvě z nich, Omnipol a DSS, navíc munici dle prezentovaných materiálů neprodukují, ačkoliv mají oddělení zabývající se obchodováním s vojenským materiálem, takže ji mohou zajistit.

iZdroj fotografie: STV Group

Nejdůležitějším českým výrobcem hlavně těžké munice je však STV Group. Ta na svých internetových stránkách deklaruje, že je producentem dělostřelecké a tankové munice, ale v nabídce lze najít i munici pro ruční zbraně, granátomety, raketomety a další. Společnost už rozeběhla novou linku na výrobu těžké munice a celkem by měla být schopna ročně vyprodukovat kolem 200 tisíc kusů dělostřelecké a tankové munice mnoha ráží.

Česko vyrábí munici i pro odstřelovače

Silné je Česko také v oblasti munice pro ruční zbraně, v čemž hraje jednoznačný prim společnost CZ Colt, pod kterou patří munička Sellier & Bellot. Na svých internetových stránkách uvádí, že vyrábí celou škálu munice pro ruční zbraně určenou na komerční i vojenské účely, přičemž se na provozu podílí kolem 1 600 zaměstnanců. V katalogu munice lze najít tu používanou do pistolí, útočných pušek a kulometů, ale i speciální náboje určené pro odstřelovače.

Český zbrojní průmysl na vzestupu: největší zbrojní zakázka v historii, skupování Američanů, ale i nejvyšší liga zbrojovek světové úrovně

K produkci munice však může říci své i Czechoslovak Group, jejíž možnosti ve výrobě munice stoupají, i když kapacity má hlavně v zahraničí. Společnost je majitelem italské společnosti Fiocchi Group, která vyrábí malorážové střelivo, i když pro ozbrojené složky jenom v menší míře. Česká firma také kupuje Vista Outdoor, největšího amerického výrobce malorážové munice, uvádí CSG na svých stránkách – v současnosti se čeká na dokončení transakce.

Článek České zbrojovky by mohly Ukrajině dodávat munici ve velkém, a je jich několik. Jediná by zvládla i 200 tisíc dělostřeleckých granátů ročně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

TAROS již ve čtyřech generacích

Vozidlo TAROS je konstrukce vyvinutá státním podnikem VOP CZ spadajícím pod Ministerstvo obrany ČR. Firma na svých stránkách uvádí, že disponuje pokročilými autonomními funkcemi řízení a navádění, které mu umožňují nepřetržitý provoz a nasazení ve složitých a rizikových prostředích. Opatřit ho navíc lze různými nástavbami, dostupné fotografie ukazují vozidlo osazené třeba kulometem nebo jakýmsi košem k převážení materiálu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Přesné parametry vozidla společnost nezveřejnila, ale rychlost má být až 20 km/h. Ministerstvo pak ve své tiskové zprávě uvedlo, že 102. průzkumný prapor používal třetí generaci vozidla TAROS s nosností 320 kg, kdežto čtvrtá generace už má mít nosnost 1 tunu. Disponovat má i pasivním chlazením elektromotoru, z čehož lze odvodit typ pohonu a skutečnost, že by konstrukce měla být obtížněji zachytitelná například prostřednictvím termovize.

TAROS používá kolový podvozek

Autonomní robotická vozidla začali konstruktéři vyvíjet již na začátku 20. století, uvádí Wikipedia, ale jejich masivní rozvoj umožnily technologie až v posledních letech. Existují v různých velikostech a jsou většinou opatřena pásy nebo koly, což je příklad i české konstrukce. Z existujících protějšků by se dala přirovnat třeba k jihokorejskému robotickému bojovému vozidlu Arion-SMET, které má nosnost 550 kilogramů a rovněž ho lze vyzbrojit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Vozidla, jakým je TAROS, mohou mít velikou budoucnost, s jejich schopnosti budou pochopitelně záležet i na vybavení. Kromě výše zmíněné bojové či přepravní funkce mohou sloužit jako platforma pro strážení nějakých významných cílů, vykonávat průzkumné úkoly a pomáhat s likvidací min. Využití však mohou najít uplatnění i v civilní oblasti, třeba jako pomocník složek Integrovaného záchranného systému, pomáhat v zemědělství či při nějakých katastrofách.

Robotické vozidlo TAROS

Článek Vyvíjené české autonomní vozidlo TAROS pod záštitou ministerstva má obrovskou budoucnost a již ho testovali vojáci AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BREN 3 má lepší ergonomii i komfort střelby

Útočná puška BREN 3 vychází z předchozího modelu BREN 2, oproti němuž má být pro uživatele přívětivější. Janes uvádí, že je konstrukce inspirována zpětnou vazbou vojáků, policistů a členů speciálních jednotek, které předchozí typy využívají. Výsledkem je zlepšení vlastností hlavně, ergonomie a komfortu střelby. Předchozí BREN 2 je standardní zbraní české armády, ale pořizuje si ji i armáda maďarská a rovněž slouží na Ukrajině, kde má být i licenčně vyráběna.

🇨🇿 CZ BREN 3 – 16″
▫️5.56×45mm NATO pic.twitter.com/NtqFItY8AD

— Firearms & Patriotism (@firearmsdaily_) June 20, 2024

BREN 3 má být oproti předchozím modelům o něco lehčí, její hmotnost bez zásobníku je 3 až 3,6 kg, a MilIn uvádí, že se podařilo mírně snížit hmotnost použitím horního přijímače z hliníkové slitiny. Hmotnost zbraně je různá, protože se její varianty vyskytují s hlavněmi různých délek, konkrétně u BREN 3 je to 180 až 420 mm. Lze očekávat, že by nová puška mohla najít místo jak při nákupu zbraní pro českou armádu, tak i pro další ozbrojené síly.

Střílet může i speciální podzvukovou munici

Česká zbrojovka na svých internetových stránkách uvádí, že BREN 3 existuje ve dvou rážích – tou první je 5,56×45 mm, což je v současnosti standardní ráže naprosté většiny pušek používaných v NATO a dalších západních zemích, což jí dává možnost ucházet se o službu v mnoha armádách světa. Druhou ráží je 300 AAC, což je speciální podzvukový náboj s nízkou hlučností pro boj na krátké vzdálenosti – zbraň se tak hodí třeba pro zásahové jednotky.

BREN 3 poskytuje svým uživatelům nejenom skvělý komfort, ale také možnost upravit si zbraň podle svých preferencí. Má buď sklopnou čtyřpolohovou teleskopickou ramenní opěrou nebo výsuvnou ve stylu PDW – rovněž čtyřpolohovou. K tomu disponuje i snadno vyměnitelným předpažbím z vysoce odolné hliníkové slitiny a rozhraním M-LOK pro montáž příslušenství, jako jsou mířidla, svítilny, laserové značkovače a další doplňky.

Článek Česká zbrojovka stvořila BREN 3, který pomáhaly vylepšit i speciální jednotky. Snad bude mít ve světě úspěch jako předchozí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poválečná modernizace ozbrojených složek

Druhá světová válka přinesla velké množství poznatků v úrovni technologického vývoje v kategorii ručních palných zbraní. V oblasti pistolové techniky bylo zřejmé, že budoucnost patří zejména zbraním s dvojčinným spoušťovým mechanismem (SA/DA), který byl zastoupen hlavně u německých pistolí Walther PP a PPK patřících mj. mezi velice cenné válečné trofeje. V roce 1947 zkonstruovali bratři Jan a Jaroslav Kratochvílovi zkušební vzorek nové samonabíjecí pistole, která v mnoha ohledech připomínala německou Walther PPK.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Vzniklý prototyp byl prozatím nazván jako ČZ 006 a prakticky určil podobu budoucího vzoru 50; 21. května 1948 byl nabídnut k vyzkoušení ministerstvu vnitra, které tehdy řešilo sjednocení výzbroje svých jednotlivých složek. Dnes 10. června 1948 objednalo k přezkoušení 5 kusů pistole ČZ 006, které posléze přijala do služby. Cena jednoho kusu byla 5630 korun, upřesňuje VHÚ.

iZdroj fotografie: Public Domain

Dobové zprávy nicméně naznačují, že byl zkušební proces spíše formální, neboť bylo o přijetí nové pistole bylo rozhodnuto již dříve. Nutno podotknout, že měla velmi moderní konstrukci s celou řadou pokročilých inovací. Její sériová výroba (dnes mimochodem nese název „ČZ vzor 50“) započala v březnu 1950 ve zbrojovce Strakonice, a do konce roku vzniklo přes 30 tisíc kusů.

Výroba zde pokračovala až do roku 1952 a celkově strakonická zbrojovka vyrobila 88 823 pistolí, než byla výroba převedena do Uherského Brodu. Tam však byla vzhledem k provozním potížím výroba obnovena až od října 1957, a běžela nepřetržitě až do roku 1970. Toho času totiž prošel „vzor 50“ mírným faceliftem, čímž vznikl rovněž velmi známý „vzor 70“. Mezi lety 1957 a 1970 továrna vyrobila přes 262 000 těchto pistolí, stojí na Wikipedii.

Pistole nese tři československé patenty

ČZ vzor 50 byl na svou dobu v mnoha ohledech velice jednoduchou, spolehlivou, a přitom moderní a progresivní zbraní, stejně jako kompaktní, rychlou, spolehlivou a přesnou s dynamickým závěrem a otevřenými mířidly. Ta přitom zahrnují neregulovatelnou mušku a stranově regulovatelná hledí, která lze posunout v rybinové drážce. Ráže zbraně je 7,65 mm Browning, a střelivo je prodáváno také jako .32 ACP a .32 Auto. Pro zajímavost, pistolí Walther PPK se stejnou ráží se zastřelil Adolf Hitler, když mu bylo jasné, že je válka u konce.

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

Zbraň je spolehlivá hlavně díky své jednoduchosti. Celá pistole ČZ vzor 50 se skládá jenom ze 4 částí: závěru, vratné pružiny, rámu s pevnou hlavní a zásobníku na 8 nábojů. Velké přesnosti přitom vděčí zmíněné pevné hlavni. Jak jsem již zmiňoval, pracuje se systémem dvojčinné spouště, tedy SA/DA. To znamená, že spoušť provádí dvě činnosti najednou – napíná bicí mechanismus, a poté ho i uvolní – před prvním výstřelem tedy není třeba ručně natahovat kohout zbraně, ale lze vystřelit pouhým promáčknutím spouště, potvrzuje Wikipedie.

Aero L-29 Delfín je legendou světového letectví. Svou cestu na vrchol si musel vydobýt za nerovných podmínek a létat bude ještě desetiletí

Vzor 50 měl díky tomuto systému poměrně vysokou střeleckou pohotovost. Oprosti svým předchůdcům bylo možné nosit zbraň odjištěnou s nábojem v komoře a spuštěným bicím kohoutem. I tak byla přitom bezpečná, jelikož nechtěnému výstřelu bránila úderníková pojistka, která blokovala pohyb úderníku, dokud nebyl spouští uvolněn.

Tento systém je dokonce jedním z československých patentů, který na zbrani najdeme. Mezi další patří konstrukce výstražníku upozorňující na přítomnost náboje v nábojové komoře, a nakonec i manuální pojistka, která umožňuje vypuštění napnutého kohoutu.

Článek ČZ vz. 50: legendární pistole bratří Kratochvílů měla nevídaný úspěch. Vzniklo jí skoro 90 000 ks a na svou dobu byla dost pokroková se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.