Experiment, který zabil svou posádku

Reaktory VT-1 chlazené tekutým kovem nabízely na papíře samé výhody: vyšší provozní teplotu, větší výkon na menším prostoru a absenci vysokotlakého vodního okruhu. V praxi ale přinášely korozi, tvorbu oxidických částic v chladivu a nutnost udržovat olovo-bismutovou směs v tekutém stavu i mimo provoz. Po přepalování levobokého reaktoru v roce 1967 se objevily problémy s parogenerátory a úniky. Chladivo potřebovalo vyčistit. Nestalo se.

Dne 24. května 1968 vyplula K-27 na cvičení s maximálním výkonem. Lokální přehřátí paliva, oscilace výkonu, propad na sedm procent. Odhadem dvacet procent palivových článků v levém reaktoru se poškodilo. Reaktorový oddíl se masivně kontaminoval a členové posádky utrpěli smrtelné dávky záření. Ponorka se vrátila do přístavu, ale její osud byl zpečetěn.

Pohřeb, který neměl být věčný

Po třinácti letech odstavení se Sověti rozhodli K-27 potopit. Reaktory konzervovali: regulační tyče zafixovali, dutiny vyplnili furfuralem a bitumenem, aby bránili kontaktu mořské vody s palivem. V roce 1981 ponorku uložili do mělkého Stepovogo fjordu na Nové Zemi, do hloubky pouhých 33 metrů.

Často se píše, že tím porušili „pravidlo MAAE o 3 000 metrech“. Realita je ještě horší. Historické dokumenty IAEA pro hlubokomořský dumping pracovaly s minimální hloubkou 4 000 metrů; od roku 1993 je ukládání radioaktivního odpadu na moři zakázáno úplně. Sověti ale nešli cestou hlubokomořského modelu, vsadili na lokální „pohřbení“ v kontrolovaném prostoru s vírou, že konzervace vydrží dostatečně dlouho. Třiatřicet metrů je přitom hloubka, ve které by plynné štěpné produkty při havárii mohly vystoupat až do atmosféry.

Scénář, který nikdo nechce modelovat nahlas

Klíčová hrozba není samovolný jaderný výbuch v laickém smyslu. Je to vniknutí mořské vody do aktivní zóny. Voda by v tomto typu reaktoru fungovala jako moderátor neutronů, zvýšila by reaktivitu a mohla spustit samoudržující štěpnou reakci. Norská zdrojová studie z roku 2015 počítá v maximálním scénáři s energií až 3,2 GJ a destrukcí ochranných bariér ekvivalentem zhruba 160 kilogramů TNT. Následoval by únik cesia-137 a stroncia-90 do mořského prostředí a v mělké hloubce i částečně do ovzduší.

Atmosférické modely ukazují největší dopad na sever Norska, i v nejhorším scénáři ale nejméně o dva řády nižší než norské spady po Černobylu. Námořní modely připouštějí širší arktické šíření kontaminace. Jde o nízkopravděpodobnostní, ale vysoce následkový scénář. A pravděpodobnost roste s každým rokem koroze.

Monitoring místo řešení

Poslední veřejně doložená přímá inspekce z roku 2012 nenašla zjevné poškození vnějšího trupu ani známky úniku z reaktorů. Zvýšené hodnoty cesia a stroncia ve Stepovogo fjordu tehdy souvisely s jinými dumpovanými kontejnery, ne s K-27 samotnou. Korozní model pracuje s odhadem 0,05 milimetru ročně, což zní málo, ale od potopení uplynulo přes čtyřicet let a riziková místa jsou svary a spoje, ne homogenní plech.

Co se od roku 2012 změnilo? Podle analytického reportu organizace Bellona z roku 2025 nepřišla u K-27 žádná reálná sanační akce, jen rozpočtové signály a plány na podvodní monitorovací stanici Kurchatovova institutu. Rusko problém veřejně uznává a deklaratorně chce jednat, realizačně ale podle Bellony nemá technické prostředky ani kapacity ke zvedání potopených jaderných ponorek. Odhad nákladů na vyzdvižení samotné K-27 činil v roce 2020 asi 47,7 milionu eur, jako součást širšího balíku šesti prioritních objektů za 278 milionů eur, na který v ruském federálním rozpočtu nebyly peníze. Po roce 2022 se navíc zlomila mezinárodní spolupráce, která dříve přinášela expertízu i finance.

Státní dluh na dně fjordu

K-27 není jediná. V ruské Arktidě leží tři potopené jaderné ponorky, pět reaktorových oddílů, stovky kontejnerů s radioaktivním odpadem. Ale K-27 je zvlášť citlivá právě kombinací mělkého uložení, vysoce obohaceného paliva a scénáře kritičnosti při vniknutí vody. Ponorky K-159 a K-278 Komsomolec leží hlouběji, ve 170 a 1 027 metrech, a představují jiný typ rizika.

Korozní model z roku 2015 nepředpokládal uvolňování aktivního materiálu před rokem 2105. Jenže ten model počítá s čistě korozním scénářem, ne s dřívější ztrátou bariér mechanickým poškozením nebo lokální degradací výplní. Každý rok bez akce zhoršuje poměr mezi cenou řešení a mírou kontroly nad rizikem.

K-27 není časovaná bomba s odpočtem na displeji. Je to státní dluh přesunutý do kolonky „monitoring“ a účet narůstá.

Článek Mysleli to dobře, ale… Sovětská ponorka K-27 hrozí jadernou katastrofou, kterou Rusko nechce vyřešit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indický pilot nejspíše nezvládl s Tejasem manévr

HAL Tejas je indický jednomotorový lehký víceúčelový stíhací letoun vyvinutý jako náhrada za starší ruské MiG-21, a má se jednat o 4,5. generaci. Jeho výroba začala již v roce 2001, zavedení se nicméně dočkal až v roce 2015. Vyznačuje se moderní konstrukcí s vysokým podílem kompozitů, což snižuje jeho hmotnost a zvyšuje odolnost proti korozi. Určen je přitom k obraně i útokům, a zvládá i boj vyžadující vysokou manévrovatelnost.

Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů

Na dnešní poměry je to nicméně skoro zbytečná vlastnost, jelikož probíhají letecké souboje na vzdálenost vyšších desítek až nižších stovek kilometrů, takže se piloti nemají šanci střetnout. Jde ovšem o dobrou vlastnost právě pro letecké show, při nichž třeba Rusové rádi předvádí manévry jako Pugačevova kobra nebo Kulbit známý též jako Frolovova čakra.

V tomto případě ale indickému pilotovi manévr neznámo proč nevyšel, což vedlo k havárii, při níž bohužel zemřel, jak potvrzuje HindustanTimes. K havárii došlo ve 14:10 tamního času, a ani po celém dni není znám důvod. Stíhačka létala 8 nebo 9 minut a absolvovala dvě až tři kola, načež se prudce propadla, poté se vyrovnala, ale nadále ztrácela výšku a havarovala, uvádí AP.

Video: Ukrajinské speciální jednotky systematicky zlikvidovaly skupinu ruských sabotérů. Věděly přesně, co dělat

Tejas má také moderní skleněný kokpit, digitální fly-by-wire řízení a pokročilý izraelský radar EL/M-2032 nebo indický AESA radar Uttam (u novějších verzí), uvádí Wikipedia. Rovněž integruje širokou výzbroj včetně střel vzduch-vzduch Derby a R-73, řízených pum, protizemních raket a přesných bomb, a díky modulárnímu systému může být snadno modernizován.

Indie plánuje postupné zavádění několika verzí – Tejas Mk1, která havarovala při letecké show v Dubaji, Mk1A a ambicióznější Tejas Mk2 s výkonnějším motorem. Letoun je důležitým symbolem indické soběstačnosti ve vojenském letectví a slouží prozatím pouze v indickém letectvu, ale v budoucnu by měl být zaveden i v námořní verzi pro indické letadlové lodě.

Článek Video: Indický bojový letoun HAL Tejas havaroval při letecké show, pilot zemřel. Buď nezvládl manévr, nebo došlo k závadě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopný letoun Su-30SM záhadně havaroval

V ruském letectvu má být aktuálně necelých 3 700 letounů, z čehož je asi 1/4 bojových, a něco přes 40 % tvoří helikoptéry. Zajímavé přitom je, že pouze polovina ze všech má mít 50% míru připravenosti, uvádí WDMMA. Z nejmodernějších bojových letadel jde o Suchoj Su-57, Suchoj S-35 nebo Su-30, eventuálně také Su-34, ale to je spíše frontový bombardér.

Turecko spustilo sériovou výrobu vlastních tanků Altay. Ročně jich dají skoro 100, Abrams i Leopard 2 mají velkou konkurenci

Konkrétně Su-30SM, což je nejvyšší modernizace „třicítky“, mělo mít Rusko 130 k roku 2024, uvádí Wikipedia s tím, že to z ní udělalo letoun generace 4+. Hlavním zlepšením je radar s detekčním dosahem 400 km a vyhledávacím dosahem 200 km pomocí fázované antény, čelní horizontální ploutve a řiditelné trysky umožňující Su-30SM supermanévrovatelnost.

Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o velikou výhodu v boji na blízko, která je však dnes skoro k ničemu, jelikož souboje probíhají na vzdálenost i stovek kilometrů. Vedle toho může být ovšem silně vyzbrojen střelami vzduch-vzduch i vzduch-země, stejně jako pumami, a to do celkové hmotnosti až 8 000 kg, což je na víceúčelový stíhací letoun solidní.

Nejedná se přitom o první, a hlavně ojedinělou ztrátu bojového letounu v ruském letectvu. Za připomínku stojí havárie Suchoje Su-34 roku 2025, který poslala k zemi závada podvozku, zatímco o dva roky dříve spadl k zemi ten samý letoun a zabil při tom 15 lidí. V roce 2024 se zase zřítil Iljušin Il-76, a takových incidentů je v posledních letech stále více.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Armádní Zpravodaj se domnívá, že nejde přímo o důsledek války proti Ukrajině, jako spíše o dlouhodobé zanedbávání předpisů, nepravidelné a nedostatečně kvalitní údržby, a v neposlední řadě o nedostatek počtu letových hodin u posádky, která pak nemusí některé situace zvládnout. S tímto se nicméně potýká ruské letectvo dlouho, ne až poslední roky.

Článek U hranic NATO spadl ruský stíhací letoun Su-30SM a oba piloti zahynuli. Jde o těžkou ztrátu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Závada a následný pád F-35A je výjimečnou událostí

Nestává se zrovna často, aby západní vojenská letadla padala (na rozdíl od ruských, která jdou k zemi vinou závady i několikrát ročně), ale přesto k tomu dojít může. Incident z ledna 2025 je toho důkazem. Z vyšetřování vyplývá, že byla příčinou námraza na přídi letounu, ale hlavně na vzpěrách povozku, který kvůli tomu nešel uvolnit, a tedy ani vysunout.

Video: Turecká PVO za překročení hranic sestřelila ruský Suchoj Su-24. Incident, který mocné Rusko vyškolil

Pilot F-35A nahlásil závadu hned po startu, jelikož podvozek ani nešel úplně zatáhnout, a když se ho pokusil znovu vysunout, neuspěl. Kontaktoval proto řídicí středisko, které se spojilo s inženýry výrobce Lockheed Martin – ti doporučili, aby ho pilot zkusil „odseknout“ tím, že sletí k přistávací dráze a lehce se jí podvozkem dotkne, čímž by měl vzpěry uvolnit, načež nabere rychlost a vzlétne, aby nedošlo ke kolizi, ale bylo to jenom oddálení havárie.

Napoprvé se to nepovedlo, a když to zkusil podruhé, podařilo se mu ještě vzlétnout, jenomže senzory vyhodnotily, že F-35A dosedla na zem, kvůli čemuž se stal letoun neovladatelným a pilot se musel katapultovat. Na to měl naštěstí dostatek času – záběry totiž ukazují až padající „ef-třicet-pětku“, ale pilot už se tou dobou snášel na padáku k zemi.

Ruská tanková vojska se nevratně rozpadla. Ztratila min. 4 108 tanků, ale škody jsou mnohem větší, než se zdá

Vyšetřovací komise konkrétně zjistila, že byl na vině průnik vody do hydraulického systému v přední části a do hlavních vzpěr podvozku, což způsobilo při teplotě vzduchu -18 °C tak silnou námrazu, že přestaly správně fungovat. Je však nutné vysvětlit, že za to nemůže nějaké selhání techniky, nýbrž údržby. Personál letecké základny měl totiž skladovat sudy s hydraulickou kapalinou na otevřeném prostranství, kde byly vystaveny nepříznivému počasí.

Nehodě šlo tedy pravděpodobně předejít, pokud by došlo k dodržení stanovených postupů. Armádní Zpravodaj proto soudí, že nelze tento incident v žádném případě přičítat technické závadě nebo celkové nespolehlivosti F-35A, protože havárii nezpůsobila její složitost, ani nějaká nedotaženost, a stejně tak ani chyba pilota, ale zkrátka zanedbaná údržba.

Satelitní snímky: Rusové našli způsob, jak na zemi ochránit své nejlepší frontové bombardéry, Suchoje Su-34

Wikipedia potvrzuje, že jsou nehody F-35A vinou technických problémů opravdu výjimečné, a v podstatě je lze spočítat na prstech obou rukou. Také nutno poznamenat, že jde o mimořádně složitý letoun 5. generace, který jako jediný na světě vznikl v počtu přesahujícím 1 000 kusů, a v plánu ho je alespoň 3násonek. Oproti tomu ruských Su-57 páté generace je jenom pár desítek, kdežto čínských J-31 a J-20 dohromady nižší stovky.

Redakce Armádního Zpravodaje sleduje dění kolem F-35A, ale i dalších verzí, dlouhodobě, a je názoru, že je jejich nákup evropskými zeměmi stále tou nejlepší volbou. Nic lepšího zkrátka dnes neexistuje, a ačkoliv mají za 10 až 15 let ovládnout oblohu letouny generace šesté, ty páté budou stále nejenom použitelné, ale ještě desítky let hrát obrovskou roli.

Článek Video: Americká F-35A se zřítila z nebe poté, co se pilot pokusil 2krát přistát. Na vině byla námraza na podvozku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkušenosti nechyběly, pilota to zřejmě neodhadl

V polském letectvu slouží F-16 od roku 2008, konkrétně ve verzi C/D Block 52+ (jednomístná a dvoumístná), která má kořeny v roce 1984. Disponuje radarem AN/APG-68 a protiletadlovými raketami středního dosahu AIM-120 AMRAAM, s nimiž může nepřítele ničit mimo vizuální dosah pilota, potvrzuje Wikipedia, a rovněž dostala řadu protizemních zbraní.

Rusko má oprávněné obavy. Íránská PVO přímo ukázala neschopnost jeho zbraní proti letadlům NATO. A to ještě nic nezažily

Na dnešní poměry jde nicméně o zastaralou konstrukci, která moderním letounům v mnohém nestačí. Na druhou stranu se ji polské letectvo, které dnes patří k nejsilnějším na evropském kontinentu, nerozhodlo modernizovat na nejvyšší verzi Block 70/72, na níž vsadili například Slováci, ale pouze na V, která se jí však v mnoha směrech podobá.

Oproti aktuální verzi Block 52+ dostane třeba radar AN/APG-83 typu AESA s aktivní fázovanou anténou, což výrazně zlepší bojové schopnosti včetně detekce cílů, jako jsou střely s plochou dráhou letu, ale i letouny, a též dostanou F-16 nové palubní počítače a vylepšené kanály pro přenos dat, což zajistí efektivní výměnu informací s ostatními i řídícím střediskem.

Video: F-16 zničila MiG-29 pomocí 430kg kazetové bomby. Úspěch se dostavil okamžitě

Západní piloti, včetně těch polských, mají přitom skvělý výcvik, a někteří povýšili ovládání F-16 doslova na mistrovské umění. Ale někdy se bohužel z neznámých důvodů stane, ani tak nemusí letoun zvládnout. Tak jako polský pilot, major Maciej Krakowian, který s ním havaroval při nácviku na leteckou show Radom 2025 ve středozemním městě Radom.

I když není přesná příčina zatím známa, ze záběrů se zdá, že zkrátka nezvládl manévr. Poté, co vystoupal vzhůru a udělal smyčku, začal opět klesat, ale zdá se, že chvíli nekontrolovaně, a když začal letoun opět vyrovnávat, nejspíše aby proletěl těsně nad zemí, měl bohužel příliš malou výšku a narazil do země, po čemž následoval mohutný výbuch. Je patrné, že se ani nepokusil katapultovat – zřejmě do poslední chvíle věřil, že to zvládne.

Článek Video: Havárie polské F-16 naznačuje, že pilot nezvládl manévr. Narazil přímo do země, katapultovat se nestihl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K-219 měla jaderné reaktory a hlavice

Sovětská ponorka K-219 hlídkovala v říjnu 1986 v oblasti Atlantického oceánu u Bermudských ostrovů. Jednalo se o nebezpečné, i když ve své době již stárnoucí plavidlo třídy Navaga neboli Projekt 667A, tedy jadernou ponorku poháněnou energií dvou jaderných reaktorů, a kromě torpéd vyzbrojenou 16 balistickými raketami R-27U, popisuje ji Wikipedia. Jejich dolet byl 3 000 kilometrů a každá mohla nést až 3 hlavice o síle 200 kilotun.

iZdroj fotografie: Stanislav Kozlovskiy / Creative Commons / CC BY

Právě jedna z těchto raket poháněná kapalným palivem, respektive její nedostatečná údržba, se přitom stala příčinou celé katastrofy. SlashGear uvádí, že kvůli prasklému těsnění vnikla do jedné z odpalovacích komor voda a smísila se s oxidačním činidlem rakety, což nakonec vedlo k vytvoření těkavé směsi. Když explodovala, dva členy osádky to zabilo, a další zemřel později. Z rakety se následně uvolnila hlavice a do ponorky začala vnikat voda. Nakonec se jí ale podařilo ve značně pochroumaném stavu vyplavat na hladinu.

Odstavování reaktorů si vyžádalo lidský život

K ponorce se již blížily sovětské lodě, ale problém byly reaktory, které nebyly odstavené a mohly se roztavit. Dva členové osádky se je nakonec rozhodli odstavit ručně, což se jim po mnoha problémech povedlo, ale námořník Sergej Preminin se již z prostoru nedokázal dostat a došel mu vzduch. Za své hrdinství byl později vyznamenán. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to byly hlavně jeho činy, které zabránily masivnímu úniku radiace z ponorky.

Video: Ruský BM-21 Grad zničili Ukrajinci v momentě, kdy se vracel z bojové mise. I bez raket hořel silně

Sovětské lodě se pokusily nefunkční ponorku odtáhnout, ale prasklo tažné lano a neustále se zalévala vodou. A tak se nakonec potopila, ale aspoň osádku se podařilo zachránit, uvádí NationalInterest. K-219 skončila v hloubce skoro 6 kilometrů, a nejspíše oprávněně existovaly v Sovětském svazu obavy, aby se ji Američané nepokusili vytáhnout jako K-129 před lety v Pacifiku. Pravdou ovšem je, že byla ponorka i její rakety v té době již značně zastaralé, a vztahy SSSR a Spojených států se v mnohém zlepšily, a proto dodnes leží na místě potopení.

Článek K-219: Ruský námořník obětoval život, aby zachránil sovětskou jadernou ponorku, a nakonec i celý svět před katastrofou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové s pátráním čekali 9 hodin

Vojenské cvičení Severní flotily v srpnu 2000 probíhalo dobře až do okamžiku, než se krátce před polednem z hlubin ozvala detonace a po dvou minutách další. Rusové ji sice zaznamenali, ale vůbec se nedovtípili, že se jedná o havárii na jejich ponorce. Výbuchy zaznamenaly i západní přístroje, a ty vše vyhodnotily správně. Jenomže ani když se ponorka Kursk, které se celá událost týkala, neozvala při pravidelném hlášení, nikdo se nejdříve neznepokojoval. Wikipedia uvádí, že pátrání po ponorce začalo až 9 hodin od doby, co se potopila.

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Kurs byla plavidlem třídy Projekt 949A Antey známé i jako Oscar II. Jednalo se o 154 metrů dlouhou ponorku o výtlaku 16 400 tun, popisuje ji Wikipedia, kterou poháněly dva jaderné reaktory rychlostí až 32 uzlů a mohla se potopit do 500 metrů. Bylo to odolné plavidlo a ruské námořnictvo bylo přesvědčené, že odolá zásahu torpédem. Jeho výzbroj tvořily řízené střely P-700 Granit a torpéda ráže 533 a 650 milimetrů. Na palubě bylo pak 118 námořníků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ruské námořnictvo samozřejmě nakonec přišlo na to, že se ponorka potopila, ale místo našlo až druhý den ráno. Mezitím přitom odmítlo nabídky zahraniční pomoci a vyslalo na místo speciální záchranná plavidlo s miniponorkami, z nichž se jedna mohla spojit havarijním průlezem s Kurskem. To se opakovaně nepovedlo a miniponorka se nakonec vybila a nebyly pro ni náhradní baterie. Až 5 dní po nehodě proto Rusko souhlasilo s pomocí norských a britských potápěčů. Ti nakonec do ponorky pronikli, ale zjistili, že jsou všichni mrtví.

Kursk měl torpéda s nebezpečným peroxidem

Vrak ponorky se později podařilo vytáhnout a vyšetřování zjistilo, že za první explozi může vadné torpédo, z něhož unikalo palivo, uvádí WarHistoryOnline. Jednalo se o nebezpečný peroxid vodíku, který třeba západní námořnictva zavrhla. Po jeho explozi v předním torpédovém prostoru došlo k výbuchu několika dalších torpéd a zničení téměř celé ponorky. V zadní části přežilo 23 námořníků, ale po několika hodinách jim došel vzduch. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že na ponorce bylo více věcí v nepořádku, měla i zavařenou havarijní bóji.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Velice špatně zpočátku na nehodu reagoval prezident Putin, který byl v době havárie na dovolené. Nakonec se po 10 dnech setkal s rodinami pozůstalých a vše dopadlo velice špatně. Byl teprve 4 měsíce ve funkci a jeho popularita prudce klesla, ale nakonec Kreml rozhodl o vysokém odškodnění pozůstalých a dalších výhodách, čímž kritiku zastavil. Podobný postup používá i ve válce na Ukrajině, kde rodinám padlých vyplácí vysoké částky peněz.

Článek Kursk 2000: Co vážně stálo za zničením chlouby ruského ponorkového námořnictva, které používalo zavržené palivo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ztráta MiG-29 je pro Ukrajinu citelná

Aktuálně by mělo mít ukrajinké letectvo asi 30 až 40 letounů MiG-29, uvádí Wikipedia, ale není jasné, zda jde o číslo včetně skoro třiceti dodaných kusů Polskem a Slovenskem – Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že ne. Jedná se přitom o primární bombardér působící u frontové linie, kde zejména odhazuje řízené pumy zasahující na desítky kilometrů.

Mohla to být skvělá posila, ale Ukrajina 600 britských BVP Warrior nedostane. Bude upravena, aby ženisté neriskovali životy

Ukrajina má sice k dispozici také F-16 nebo nebo Suchoj Su-24 a Suchoj Su-25, ale v ještě menších počtech, a navíc dle Oryxu o mnohé příšla – stejně jako je tomu v případě MiG-29. Ten mimochodem unese na šesti závěsnících pod křídly až 3 000 kg výzbroje, uvádí Wikipedia, což není mnoho, ale Ukajina příliš možností nemá. Kromě různých střel a raket se přitom jedná primárně o letecké řízené pumy AASM Hammer z Francie a GBU z Ameriky.

Z jakého přesně důvodu došlo 23. srpna 2025 ke ztrátě jednoho z letounů, není vůbec jasné. V oznámení ukrajinského letectva stojí pouze to, že se vracel z bojové mise a během přistávání havaroval, přičemž se nestihl katapultovat. Zahynul tak major Bondar Sergij Viktorovič narozený v roce 1979. Okolnosti nejsou známy a probíhá zjišťování příčiny.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Jak moc je MiG-29 na bojové frontě cenný, ukazovala redakce Armádního Zpravodaje nedávno, když ukrajinské letectvo rozmetalo pomocí francouzské AASM Hammer ruské středisko, v němž se skrývali, a pravděpodobně rotovali vojáci. Jindy zase udeřil na sklad munice a v jeho blízkosti také na velitelské centrum, které nejspíše sloužilo operátorům dronů.

Článek Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nekontrolovaný pád Il-76 zakončený výbuchem

Iljušin Il-76 byl zaveden již v roce 1976, ale i po zhruba 50 letech je stále hojně provozován hlavně ruským vojenským letectvem. Klasifikován je dle Wikipedia jako strategický a taktický transportér, který vznikl v počtu bezmála 1 000 kusů, a výroba stále probíhá. Jeho záměrem bylo přepravovat 40tunový náklad na vzdálenost 5 tisíc km za méně než 6 hodin.

Video: Voják počkal, než ruský vrtulník Ka-52 přeletí, a pak ho zezadu ztrestal desítky let starou střelou. Ale k zemi nešel hned

Vzhledem k robustní konstrukci (vyžadovanou i povahou nedostatečné infrastruktury v Rusku) dokáže navíc operovat z krátkých a nepřipravených přistávacích drah, a navíc zvládá i extrémní nepřízeň počasí pověstnou pro Sibiř. Il-76 slouží také jako tankery, hasicí vodní „bombardér“, a jeho drak byl použit i pro základ letounů včasné výstrahy Berijev A-50.

Z jakého důvodu se Il-76 zřítil, není jasné, ale Armádní Zpravodaj to přisuzuje špatné údržbě, protože jakkoliv je letoun starý, při správné péči může létat spolehlivě i desítky let, aniž by ho bylo třeba měnit – stačí nahrazovat nevyhovující komponenty, aktualizovat software, případně vylepšovat systémy, a pravidelně školit piloty, kteří budou mít nalétáno dostatek hodin.

Video: Bombardovací dron skvěle využil vítr ke zničení ruského tanku. Pumy se k němu ladně snesly a proměnily ho ve šrot

V opačném případě může dojít k problému – ať vinou technické závady, kdy něco přestane správně fungovat, tak vinou pilota, který nezvládne situaci. To ovšem ze záběrů poznat nejde. Letoun se přitom zřítil v těsné blízkosti nějaké zástavby, rozsah škod ale vidět není – pouze obří výbuch sahající desítky metrů vysoko, což dle Armádního Zpravodaje napovídá, že v něm byl dostatek paliva. Je pravděpodobné, že piloti i posádka zahynuli.

Článek Video: Havárie ruského strategického letadla Iljušin Il-76. K zemi padalo nekontrolovaně, výbuch byl obrovský se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, co pád dronu Anka-3 způsobilo

Z dostupných informací není vůbec jasné, co se stalo. Turecké ministerstvo národní obrany mělo uvést, že dron provedl „řízené přistání“, přičemž zjevně stihl vysunout podvozek, aby nebyl náraz tak tvrdý. Ze záběrů se zdá, že zůstal trup neporušen, ale mohlo dojít k vnitřním škodám, a inženýři budou muset vyhodnotit, zda je schopen dalšího letu.

Ukrajina vrací Suchoj Su-24 zpět na bojiště. Nová letecká puma KAB rozdrtí nepřítele až na 100 km, a to velmi přesně (video)

Anka-3 se zřítil do pole a vypadá to, že je jediným poškozením levé křídlo – zda o něj přišel ještě ve vzduchu, nebo až na zemi, není známo. Za nehodou může být ztráta komunikace, ale také technická závada motoru. K testování dronu přitom dochází od roku 2023, kdy také poprvé vzlétl, a Armádní Zpravodaj v listopadu 2024 informoval, že úspěšně pokračují, a také se je daří propojit s pilotovanými letouny, jimž by měly sekundovat.

Dron by měl v budoucnu nejspíše spolupracovat s tureckým letounem 5. generace TAI KF Kaan, který je vyvíjen i ve dvoumístné verzi, z čehož Armádní Zpravodaj usuzuje, že by mohl jeho druhý pilot ovládat jeden nebo více doprovodných dronů, i když mu s tím pochopitelně bude ve velké míře pomáhat počítač; těžko by to zvládal pilot, ačkoliv to vyloučit nelze – lze připustit, že to možné je, pokud by byl Anka-3 vysoce automatizovaný.

Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory

Informací je o dronu stále velmi omezené množství. Twz uvádí, že by měl mít dvojici vnitřních prostorů k nesení munice, například pum Mk82 o hmotnosti 450 kg – vybavené konverzní sadou se navíc stávají naváděné a klouzavé. Armádní Zpravodaj ale soudí, že bude jistě zvládat i moderní střely, jimiž by např. ničil systémy protivzdušné obrany – pilotovaný letoun by se tak nemusel vystavovat riziku, a mohl by útočit na více cílů během jedné mise.

Konya’da Anka-3 İHA gerçekleştirilen test uçuşu esnasında kontrollü uçuşla yere yaklaşım yaptı.

Teknik ekipler, olayın tüm yönleriyle değerlendirilmesi için saha çalışmalarını başlatmış, olayın sebeplerine ilişkin incelemeler titizlikle yürütülmektedir. pic.twitter.com/ATC5A1Q5gy

— Trafik Konya (@trafik_konya) June 25, 2025

Turecký dron Anka-3 po „řízeném přistání“ u města Konya

Článek Záběry: turecký úspěch skončil nezdarem. První dron světa pro pátou generaci letadel ovládaný 100% z nich se zřítil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Očitý svědek popsal, jak F/A-18 Hornet havaroval

Incident se odehrál 07. května 2025 kolem 11:00 poblíž letiště Rovaniemi v severozápadní části země. Co přesně pád letounu způsobilo, však není jasné a stále probíhá vyšetřování. Redakce Armádního Zpravodaje narazila každopádně na popis očitého svědka, který pro veřejnoprávní finskou televizi Yle popsal, co se s letounem krátce po vzletu dělo:

„Letadlo vzlétlo velmi vysoko a zdálo se, že se zastaví, ale poté se převrátilo na záda a začalo prudce klesat. Pak uběhlo několik vteřin a já jsem uviděl oblak černého kouře. Neviděl jsem oheň, jen černý kouř. Poté se pilot katapultoval,“ sdělil očitý svědek Mika Lehtiniemi.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

F/A-18 Hornet letěl v té době v nízké výšce nad obytnou oblastí, což je pro vojenské lety v této oblasti neobvyklé, ale pilotovi se ho naštěstí podařilo navést do vojenského areálu, kam nakonec dopadl. Na místo ihned vyrazily záchranné složky a pilota odvezli k vyšetření do nemocnice. Zda utrpěl nějaká zranění, není jasné, ale teoreticky to možné je.

Armádní Zpravodaj rozebíral vliv katapultáže na pilota již v září 2021; i když slouží k záchraně pilotů, event. dalších členů posádky, je-li letoun vícemístný, působí na ně obrovské přetížení, což může způsobit některé komplikace, ale často vyváznou nanejvýš s lehkým zraněním. Jak taková katapultáž vypadá, ukazuje video, na němž se pilot F-16 zachránil pár vteřin před smrtí.

Rusko je na válku s Evropou připraveno: „Jak ukončí boje na Ukrajině, může do 1 roku pokračovat,“ tvrdí nizozemská rozvědka

Koncem dubna také redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala na ztrátu amerického Super Hornetu, který se zřítil z paluby bojové lodě, když zrovna prováděla úhybný manévr, jelikož se ocitla pod palbou hútíjských teroristů. Letoun byl zrovna vytahován z hangáru a nezajištěný, což během tažení ani možné není, ale každopádně jde o citelnou ztrátu.

Článek Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ázerbájdžán žádá spravedlnost a nešetří vášně

Když ruská PVO sestřelila koncem roku 2024 letadlo Embraer 190 ázerbájdžánských aerolinií, vztahy mezi zeměmi se vyostřily. Není sice jasné, zda šlo o chybu techniky nebo lidské obsluhy, ale na výsledku to nic nemění – ruský systém si spletl civilní letoun s ukrajinským dronem, který měl útočit v okolí Grozného, hlavního města Čečenska na jihu Ruska.

Sporný Náhorní Karabach je asi definitivně ázerbájdžánský, na vině je i ztráta respektu z Ruska, které mívalo v oblasti velké slovo

Ázerbajdžánský prezident Ilham Alijev se 6. ledna 2025 setkal s rodinami členů posádky, kteří při havárii letadla zahynuli, a zdůraznil, že požaduje spravedlnost:

„Mohu s jistotou říci, že odpovědnost za smrt ázerbájdžánských občanů při této tragédii spočívá na představitelích Ruské federace. Požadujeme spravedlnost a odpovědnost pro ty, kteří jsou za to zodpovědní, plnou transparentnost a humánní zacházení,“ cituje Jam-News.

Letadlo ázerbajdžánské společnosti AZAL se nakonec zřítilo až v kazašském městě Aktau, jelikož mu žádné z ruských letišť neumožnilo nouzově přistát. Přitom by to mohlo ztrátě životů předejít. O to větší je zřejmě zklamání nejenom všech příbuzných, které navíc prohlubuje ruské mlčení a mlžení. Sám ruský prezident Vladimir Putin sice vyjádřil nad událostí lítost a omluvil se, uvádí Politico, ale zjevně odmítá vyvodit jakékoliv důsledky a potrestat viníky.

Rusko je zjevně vinné, posádka následky zmírnila

Ačkoliv bylo obětí několik desítek, bez profesionality pilotů a celé posádky by zřejmě tragédii nepřežil nikdo. Ázerbájdžánský stát proto při loučení s posádkou udělil dvěma pilotům a letušce titul „Národní hrdina“ a dvěma dalším letuškám řád první třídy „Odvaha“ (Rašadat). Předběžné vyšetřování ázerbajdžánských orgánů přitom potvrdilo původní verzi:

„Ještě jednou zdůrazňuji, že se jedná o předběžné údaje. Samozřejmě, že po ukončení vyšetřování poskytneme ázerbajdžánské veřejnosti úplné informace. Chci však zdůraznit jeden detail, který jsem zmínil 29. prosince: ve městě Groznyj byla operace ‚Kover‘, což znamená uzavření vzdušného prostoru, oznámena až poté, co bylo letadlo odstřelováno ze země,“ uvedl prezident Ilham Alijev s odkazem na ázerbájdžánskou generální prokuraturu.

Sporný Náhorní Karabach je asi definitivně ázerbájdžánský, na vině je i ztráta respektu z Ruska, které mívalo v oblasti velké slovo

Narušení vztahů s Ázerbájdžánem přitom není pro Rusko žádoucí, jelikož jde o jednoho z jeho posledních „spojenců“ v oblast Kavkazu. Například Arménie se od něj začala výrazně odklánět poté, co se víceméně nezapojilo do řešení konfliktu v Náhorním Karabachu. O to důležitější pak vztahy s Ázerbájdžánem jsou, jelikož z Ruska mj. odebírá mnoho zbraní.

Článek Spojenec žádá pro Rusko trest a může to mít vážné následky. Tragédii mu neodpustí, nepomohla ani Putinova omluva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlo bylo v nešťastnou chvíli na špatném místě

Incident zavinila podle všeho shoda okolností, kdy zrovna ruská protivzdušná obrana odpálila raketu na bezpilotní letoun na městem Groznyj, které se stává terčem útoků opakovaně. Letadlo letu 8432 bylo zasaženo sice pouze úlomky rakety, ale i tak bylo poškození patrné.

MilIn uvádí, že ani přes nouzovou situaci nebylo umožněno nouzové přistání na ruských letištích, k nimž byl letoun nejblíže, ale byl donucen vydat se do Aktau v Kazachstánu. Jeho navigační systémy byly však po celou dobu letu nad mořem potlačeny, pravděpodobně z důvodu aktivních rušiček (systémů elektronického boje). Následně se letadlo ztratilo i z ruských radarů.

iViditelná poškození způsobená úlomky ruské rakety

Havárie si vyžádala život 38 cestujících, z čehož bylo 23 občanů ázerbájdžánských, 6 kazašských a 7 ruských. Zajímavé je, že předběžná verze ruské strany, kterou vyslovil mluvčí Federálního úřadu pro leteckou dopravu, je ztráta kontroly, za níž mohla poškození při srážce s ptáky.

„Po srážce s ptáky v důsledku nouzové situace na palubě letadla se jeho velitel rozhodl letět na náhradní letiště – bylo vybráno Aktau,“ Uvedl mluvčí Artem Korenyako.

Toto tvrzení ale zcela odporuje zveřejněné fotografii. Vůdce Čečenska, Ramzan Kadyrov, navíc podle EuroNews potvrdil, že skutečně došlo k útoku dronu na Groznyj.

Článek Rusko sestřelilo letadlo Ázerbájdžánu. Jeho protivzdušná obrana zcela selhala, ale hned vydalo lživou verzi, jak to bylo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér Tu-22M3 nečekaně vzplanul

Co se může stát se strategickým bombardérem za letu, dokladuje i video níže. Do problémů se dostal ruský Tupolev Tu-22M3 Backfire, uvádí MilIn, a lze pozorovat, jak se v plamenech řítí k zemi. Údajně během letu zcela nečekaně vzplanul, což je připisováno technické závadě, neb třeba chyba pilota by oheň nezpůsobila. Tu-22M2 je vybaven dvojicí proudových motorů, uvádí Wikipedia, a nese značné zásoby paliva ke zdolání až 7 tisíc kilometrů.

Zničit bombardér Tupolev Tu-22 hluboko na ruském území je velký úspěch, posloužit k tomu může i dron vyslaný přímo z Ruska

Tupolev Tu-22 byl zaveden do výzbroje v roce 1972, ale verze M3 je mnohem mladší, v letectvu je od roku 1989. Nicméně i tak se jedná o letitý stroj a nehody se mu rozhodně nevyhýbají – dříve jsme například upozornili, jak pilot Tu-22M3 nezvládl přistání za špatného počasí a letoun se doslova rozlomil. Souviset mohou jak s výcvikem osádek, tak s technickými závadami.

K dalšímu případu došlo v roce 2019, kdy se po nastartování motorů spustil katapultovací systém všech 4 členů osádky, uvádí Twz. Ovšem katapult bombardéru není typu, kdy se lze bezpečně katapultovat ze země, a proto 3 členové osádky zahynuli.

Článek Video: pakliže se u ruského bombardéru Tupolev Tu-22M3 vyskytne závada, může se nekontrolovaně v plamenech zřítit k zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I vojenské letouny se mohou porouchat

Za zřícením letounu jako Suchoj Su-34 (pokud nepočítáme jeho možné sestřelení v bojové situaci) mohou být v podstatě dva faktory. Tím prvním je lidská chyba – nejčastěji pilota, druhým pak nějaký typ technické závady. Té se nedá 100% předejít ani při té nejlepší údržbě, neb je vojenský letoun složitý a hnaný k těm nejvyšším výkonům. Technická závada je tak pravděpodobná příčina pádu Su-34 na cvičném letu ve Volgogradské oblasti, uvádí MilIn, přičemž se pilotům podařilo katapultovat a navést letoun do lesa, takže nikdo nezemřel.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Technická závada může rovněž za pád letadla stejného typu v říjnu 2022 ve městě Jejsk, kdy mu začal po startu hořet motor, uvádí CNN. Tehdy však pilot neměl šanci zareagovat a navést ho mimo obytnou zónu; osádka se stačila katapultovat, ale když letoun plný paliva dopadl do obytné oblasti, napáchal obrovské škody, zabil 14 lidí a mnoho dalších zranil.

Su-34 unese velký náklad pum nebo střel

Ztráta letounu, jakým je Suchoj Su-34, je velice citelná, jelikož jde o moderní stíhací bombardér schopný nést až 14 tun nákladu, a to včetně řízených střel, přesných klouzavých pum a dalších druhů zbraní. Má navíc i omezené možnosti stíhacího boje, přičemž používá různé typy střel vzduch-vzduch včetně radarem naváděných, jelikož je osazen radarem typu PESA. Jedná se o dvoumístný a poměrně veliký stroj o délce 23,34 metrů a rozpětím křídel 14,7 metrů, uvádí Wikipedia. Přesto může díky dvojici motorů dosáhnout rychlosti až Mach 1,8.

Článek Když se ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 zřítí k zemi, může za to zřejmě technická závada či pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun F-35B shořel, ale pilot se katapultoval

Jednou z posledních zaznamenaných nehod vojenského letounu je havárie Lockheed Martin F-35B Lightning II v americkém státě Nové Mexiko. Fotografie z nehody ukazují, jak dopadl na zem a zbyly z něj jenom ohořelé trosky. Důležité je, že pilot letounu havárii přežil, neboť dokázal použít katapult, uvádí Defence-Blog. Podle dostupných informací však skončil v nemocnici a jeho zranění jsou údajně vážná, ale podrobnosti nejsou známé.

US Air Force pilot injured after ejecting from an F-35B jet which crashed in Albuquerque, New Mexico. The incident occured after aircraft had refueled at Kirtland Air Force Base. pic.twitter.com/d8FiuLL2Cb

— South Asian Digest (@SADigestOnline) May 29, 2024

Ačkoliv je katapultovací sedadlo určené k záchraně osádek vojenských letadel, neznamená to, že jeho použití není bez rizika. Během katapultáže je totiž lidské tělo vystaveno velikému přetížení. Wikipedia uvádí, že jde většinou o přetížení 12 až 14 G. A například sovětská katapultovací sedadla měla v minulosti přetížení ještě mnohem vyšší. Proto se může stát, že se pilot při katapultáži zraní – běžným zraněním může být třeba kompresní zlomenina obratlů. Sedadla moderních letadel jsou konstruována tak, aby pilota pokud možno chránila.

F-35B používají hlavně američtí mariňáci

V případě havarovaného letounu šlo o F-35B, tedy variantu schopnou krátkého vzletu a kolmého přistání. Jde o jiný typ letounu, než jaký si pořizuje české letectvo, které kupuje F-35A určený k operacím z pozemních základen. Military uvádí, že F-35B využívá hlavně americká námořní pěchota, přičemž startuje např. z výsadkových plavidel. Na letadlové lodě se skokanským můstkem si ho pořídila i VB a nakoupí ho Japonsko. Verze B má oproti nejpočetnější verzi A odlišné i jiné vlastnosti, třeba kratší dolet, menší nosnost a obratnost.

Video: MiG-23UB s původem v Československu může nekontrolovaně havarovat i v rukách Američanů, není zrovna spolehlivý

Co přesně za nehodou letounu F-35B stálo, není známo, vyšetřování většinou trvá dlouhé měsíce. Nejčastějšími příčinami bývají buď lidská chyba, nebo nějaká technická závada, občas i kombinace obojího. Když přitom vyšetřování nehody ukáže na nějaký konstrukční problém, může se dokonce stát, že letectvo nebo jiná složka ozbrojených sil daný typ letounu na nějakou dobu územní, dokud není problém uspokojivě vyřešen.

Článek I když nezbyde z letounu F-35B po havárii vůbec nic, jeho pilot o život přijít nemusí. Bez zranění to však nevyjde vždy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přistávající bombardér skončil v plamenech

Tragický příklad konce strategického bombardéru ukazuje video níže. Je na něm vidět, jak dopadl konkrétně ruský Tupolev Tu-22M3 Backfire při přistávání na základně poblíž Murmansku. Ze záběrů je patrné, jak se letoun blíží k přistávací dráze za velmi špatného počasí, potažmo se jednalo o vánici. Na přistávací dráhu dosedl velmi tvrdě a vysokou rychlostí, a vzápětí se jeho příď zalomila směrem pod letoun, načet vše pohltily plameny.

Video of Russian Air Force’ Tu-22M3 crash pic.twitter.com/iXlHcZqowb

— Maksim Pyadushkin (@M_Pyadushkin) January 26, 2019

TheDefensePost uvedl, že byl letoun na běžném cvičném letu a havárie si vyžádala životy tří členů osádky, zatímco poslednímu se podařilo z těžkými zraněními vyváznout. Za nehodou bylo zřejmě velmi špatné počasí viditelné i na záběrech níže, a pravděpodobně i chyba pilota, který se i přes prudkou vánici pokusil s letounem na základně přistát. A to přesto, že je dráha letiště na ostrově Kola pro letoun jako Tu-22M3 vhodná – TheBarentsObserver uvedl, že má délku 3,5 km a s přistáváním strategických bombardérů se na ní počítá.

Sovětský Tupolev Tu-22 byl modernizovaný

Bombardér Tu-22M3 je modernizací sovětského bombardéru Tu-22, který vstoupil do výzbroje sovětského letectva v roce 1972, uvádí Airforce-Technology. Verze M3 poprvé vznikla již v roce 1977, aby odstranila některé původní nedostatky, ale do služby se dostala až v roce 1989. Rusko na ní navíc ve 21. století provedlo další úpravy. V současné době tak Tu-22M3 používá jenom ruské letectvo, a to buď k bombardování nebo odpalování řízených střel.

Ruské bombardéry Tupolev Tu-160 mohou zasazovat citelné rány takřka kdekoliv; kdysi byly odpovědí USA, dnes jsou nejrychlejší

Tu-22 má dva proudové motory a měnitelnou geometrii křídel s rozpětí až 34,28 metru; jeho délka je pak 42,46 metrů. Dokáže se pohybovat max. rychlostí Mach 1,88 a bojový dolet má s 10 tunami nákladu 2 500 kilometrů. Bombardér je schopen nést náklad o hmotnosti až 24 tun – kromě běžných gravitačních pum to mohou být protilodní střely Ch-22 nebo řízené střely Ch-32 a Ch-15. Použít ho lze také k odpálení hypersonických raket Ch-47M2 Kinžal.

Článek Video: hrůzná havárie ruského bombardéru Tupolev Tu-22M3 může být výsledkem chyby pilota i špatného počasí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Havarovaný Mi-24P nejspíše nějak selhal

Jednu z havárií vrtulníku (nebo spíše její následky) zachycuje video pod článkem. Na záběrech je vidět i letící vrtulník, ale v tomto případě se jedná o transportní Mil Mi-8 Hip nebo z něj vyvinutý Mi-17. Havarovaným vrtulníkem byl ovšem Mi-24P patřící letectvu Abcházie, uvádí MilIn. Záběry neukazují přímo stroj, ale jenom v dálce doutnající trosky.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Co přesně se při havárii vlastně stalo, není známé. Její nejpravděpodobnější příčinou je lidská chyba nebo nějaká technická závada. Abcházie sice v minulosti byla neklidným regionem, ale nyní se v něm nebojuje, takže sestřelení je spíše nepravděpodobné. Na palubě byli 3 lidé, a Aviation-Safety uvádí, že přežili a skončili v nemocnici. Pilotovi se tak pravděpodobně úspěšně podařilo s jeho helikoptérou přistát a všechny tím zachránit.

Verze vyzbrojená dvouhlavňovým autokanonem

Mi-24P je varianta sovětské helikoptéry Mi-24 vyráběná v letech 1981 až 1989, Rusko ale mohlo později výrobu této varianty obnovit. Oproti známému Mi-24V se liší výzbrojí. WeaponSystems uvádí, že místo minigunu Yak-B ráže 12,7 mm v přídi má dvouhlavňový autokanon Gsh-30K ráže 30 milimetrů, což mu dává velkou palebnou sílu. Jinak se od běžných strojů příliš neliší – může nést směs neřízených či řízených raket, pumy či podvěšené autokanony.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Jak je to s údržbou helikoptér v Abcházii, je velmi problematické dopátrat. Oficiálně jde o území Gruzie, uvádí Wikipedia, a nachází se na něm autonomní republika. Ale od roku 1993 nemá Gruzie nad tímto územím kontrolu, a ačkoliv se místní orgány tváří jako nezávislé, jde v podstatě o ruský protektorát. Ve výzbroji této autonomní republiky měly být 2 stroje Mi-24P, ale přesný počet ani stav jejich údržby nelze věrohodně ověřit.

Článek Video: ruský vrtulník Mi-24 se může zřítit kdykoliv. Když je ale pilot zkušený, může s ním přesto přistát a všechny zachránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounu Il-76 shořel jeden z motorů

Jak vypadá nehoda velkého vojenského transportního letounu ukazuje video níže. Zachycuje konkrétně ruský Iljušin Il-76 Candid, a Defence-Blog k tomu uvádí, že byl zrovna na cvičném letu, který trval jenom několik minut. Poté mu začal hořet jeden z motorů, načež se pilot nejspíše pokoušel o nouzové přistání, neb záběry ukazují, jak s letounem pomalu klesá, přičemž z jednoho ze čtyř motorů šlehají plameny. Následně je však vidět pouze sloup kouře.

iZdroj fotografie: Amin Noubahar / Creative Commons / CC BY

Na palubě zahynulo všech 8 členů posádky a 7 cestujících, i když je možná s podivem, že se letadlu nepodařilo přistát, protože jsou vícemotorová letadla konstruována tak, aby mohla letět, i když jeden z motorů nefunguje. Na druhou stranu skutečnost, že viditelně hořel jenom jeden motor, nemusí znamenat, že byla zbývající trojice motorů Il-76 v pořádku. Možné však také je, že pilot prostě jenom nezvyklou situaci nezvládl a při přistání udělal chybu.

Il-76 zvládá i provizorní plochy

Konstrukčně je Il-76 relativně starým letounem, Wikipedia uvádí, že byl navržen již v 60. letech 20. století a ve službě je od roku 1974, a byl modernizován. Vyžíván je jako transportní, přičemž má vykládací rampu. Je postaven tak, aby mohl operovat i z provizorních ploch, a existují i verze přestavěné na létající tankery, velitelská centra nebo hasičské letouny.

Tak málo stačí, aby ruské letadlo Iljušin Il-76 shořelo na prach. Není sice špatné, ale zanedbanou údržbou si ho Rusové oddělají i sami

Il-76 je 46,6 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 50,5 metrů, uvádí Airforce-Technology. Pohání ho 4 motory a jeho maximální rychlost je 900 km/h. Unese náklad těžký až 47 tun, i když modernizované verze pravděpodobně až 52 tun. Jeho dolet záleží na hmotnosti nákladu a verzi, u té nejstarší to však má být s 20 tunami kolem 6 100 kilometrů.

/1. Russian Il-76 caught fire in the air in the Ivanovo, Russia. The aircraft crashed as a result. 700km to the Ukraine borders pic.twitter.com/o911gqtvwz

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) March 12, 2024

Havárie letounu Iljušin Il-76

Článek Video: když začne letounu Iljušin Il-76 hořet motor, může se pokusit nouzově přistát. Neštěstí už to však zabránit nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z B-1 Lancer se může osádka katapultovat

Havarovat může například i americký nadzvukový bombardér Rockwell B-1B Lancer, a to na výcvikové misi. Airforce-Technology uvádí, že jde o bombardér uvedený do provozu v roce 1986, a dle předpokladů bude v provozu až do roku 2040, i když některé kusy již byly vyřazeny. Má 4člennou osádku, která se může v případě potřeby katapultovat, jak se to stalo i na začátku ledna 2024 na letecké základně Ellsworth v Jižní Dakotě, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Spekulovat o tom, co může za takovou nehodou letadla stát, je velice obtížné. Jakožto vojenský letoun samozřejmě prochází velmi pečlivou a přísnou údržbou, ačkoliv je stále nutné vnímat, že je takto moderní stroj doslova hromada technologií postavených pro maximální výkon, a každá jeho součástka se může porouchat. Vyloučeny navíc nejsou ani chyby posádky, i když trvá její výcvik léta a každý rok musí odlétat určitý počet hodin.

Výbuch spálil padáky osádky Tu-160

O tom, že se havárie strategickým bombardérům nevyhýbají, může svědčit několik dalších incidentů, a to nejen v americkém letectvu. V roce 2003 v Rusku např. havaroval nadzvukový Tupolev Tu-160 Blackjack, uvádí TheAviationGeekClub, kdy se začal při rutinním letu po výměně motoru doslova rozpadat. Osádka se z letadla katapultovala, ale to vzápětí explodovalo a výbuch spálil padáky, na nichž se snášela, což jí zhatilo šance na přežití.

V roce 2019 pak havaroval rovněž v Rusku bombardér Tupolev Tu-22M3 Backfire, když se jeho pilot pokoušel přistát v náhlé sněhové bouři. Dva členové osádky zemřeli a dva se zachránili, uvedl TheAviationGeekClub. Americké letectvo zase na Guamu ztratilo stealth bombardér Northrop Grumman B-2 Spirit, neboť vlivem vlhkosti fungovaly špatně senzory a daly osádce chybná data k přistání. Té se ale podařilo katapultovat a přežít, uvádí Wikipedia.

Článek Zatímco americká osádka bombardéru B-1B Lancer může havárii přežít, ta ruská z Tupolev Tu-160 takové štěstí nemívá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Univerzální, ale poruchový vrtulník

Mil Mi-28 je helikoptéra klasické konstrukce, tedy s jedním nosným rotorem a vyrovnávacím rotorem v ocasní části. Zkonstruována byla tak, aby dokázala bojovat s nepřátelskými tanky a obrněnými vozidly za pomoci řízených střel, a zároveň mohla podporovat pěchotu neřízenými střelami nebo kanonem. Kromě silné výzbroje má i vybavení pro operace v noci a za zhoršených podmínek, a vedle 2členné posádky i prostor až pro 3 cestující.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

MilitaryToday ovšem uvádí, že studie v roce 2011 odhalila nepříliš dobrou spolehlivost Mi-28NE, neboť měl průměrnou dobu mezi poruchami 8,1 hodin, kdežto starší Mi-24 byl na tom byl s 13,9 hodinami mnohem lépe. Zda se tento handicap podařilo překonat, není jasné, ale např. v Ugandě se jeden z vrtulníků Mil-28 koupených z Ruska zřítil, uvedl Defence-Blog. Letěl v horách a oficiálně bylo příčinou pádu nepříznivé počasí, možná se tedy dostal do silného větru nebo bouře. V roce 2015 pak jiný vrtulník havaroval u Rjazaně.

Silná výzbroj je Mil Mi-28NE vlastní

Helikoptéra Mi-28 je bezesporu jednou z nejsilnějších bojových helikoptér na světě. WeaponSystems uvádí, že se může pohybovat rychlostí až 324 km/h a její dolet je 450 kilometrů. Vyzbrojena je potom kanonem ráže 30 milimetrů a k uchycení zbraní má 4 pylony, na něž lze zavěsit například až 16 protitankových střel 9M120 Ataka s dosahem 6 kilometrů, stejný počet střel LMUR s dosahem 14,5 kilometrů, případně různé neřízené rakety a další zbraně. Používat je přitom lze i v noci, protože je vrtulník Mi-23NE vybaven nočním viděním.

V Rusku by mohla vzniknout speciální letecká jednotka jako SPECNAZ, plnit by měla „zvláštní úkoly“ třeba pomocí Su-34 a Mil Mi-28

Největším uživatelem vrtulníků Mi-28NE je aktuálně Rusko, a to přesto, že preferuje Ka-52 Alligator, jak jsem již zmiňoval. Mi-28 se mu nicméně podařilo úspěšně exportovat – nejspíše 3 koupila výše zmíněná Uganda, a dalším uživatelem je Irák, celkem má objednáno 19 kusů, ale asi největším zahraničním odběratelem je (nebo možná bude) Alžírsko, to si objednalo dle dostupných zpráv 42 kusů, z nichž mělo první dostat již v roce 2016.

Článek Jednu z nejsilnějších bojových helikoptér na světě pošle k zemi i pouhý vítr, o nízké spolehlivosti Mil Mi-28NE se ví již déle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vibrace mohou poslat Ka-52 k zemi

O problému s vibracemi u Ka-52 vědí konstruktéři již delší dobu, ale projevil se hlavně po zahájení invaze na Ukrajinu, kdy se vrtulník dostal do ostrých akcí. Operoval sice už v Sýrii, ale tam nečelil tak složitým podmínkám a silné obraně. Někteří odborníci připisují vibracím i vážné incidenty, jedním z posledních je třeba havárie Alligatoru na konci srpna 2023. Problém se projevil natolik, že se museli oba členové osádky katapultovat. Zda jsou za havárií opravdu vibrace, není potvrzené, Rusko je na podobné informace pochopitelně skoupé.

iZdroj fotografie: Uživatel Dmitry / Creative Commons / CC BY-SA

Problém s vibracemi připisují experti na letectví a vrtulníky koaxiálnímu rotoru, který je specifikem vrtulníků společnosti Kamov. Ka-52 má dvojici rotorů nad sebou – každý se přitom otáčí opačným směrem, čímž se ruší tendence helikoptéry otáčet se po směru pohybu rotoru. Jenomže konstrukce dle všeho není dostatečně vyvážená a vytváří vibrace, které se projevují hlavně na pahýlovitých křídlech pro nesení výzbroje. Zaznamenané na nich byly praskliny, a některé Ka-52 ztratily vlivem vibrací i aerodynamické kryty podvozku.

Ka-52 odpaluje výkonné protitankové střely

Vrtulník Kamov KA-52 Alligator vstoupil do výzbroje ruského letectva v roce 2011, a v současné době je vyráběn v modernizované verzi Ka-52M. Jde o stroj s maximální vzletovou hmotností 10,8 tun, který je poháněn dvojicí motorů, a jeho maximální rychlost dosahuje 315 km/h. Vyzbrojen je kanonem ráže 30 milimetrů a neřízenými raketami, ovšem jeho nejobávanější zbraní jsou protitankové řízené střely 9K121 Vikhr nebo LMUR. Díky vyspělým systémům je může osádka odpalovat i v noci nebo za snížené viditelnosti.

Vypadá to, že nejmodernější ruský bitevní vrtulník Ka-52 má konstrukční problém. Mohl by stát i za některými sestřely

Jestli se konstruktérům podařilo vibracím nějakými úpravami zamezit, nebo alespoň jejich vliv omezit, není vzhledem k omezeným informacím z Ruska jasné. Nedávná nehoda Ka-52 Alligator však naznačuje, že problém přetrvává. Ale vibrace jsou nebo byly handicapem i jiných moderních zbraní, příkladem může být letoun Lockheed Martin F-35B Lightning II. V prosinci 2022 kvůli vibracím na palivovém potrubí havaroval v Texasu, ačkoliv v tomto případě už se technikům podařilo problém vyřešit, a to montáží speciálního regulátoru.

Článek Těžké životy ruských pilotů: vrtulníky Ka-52 jsou při letu nestabilní a někdy se i rozpadají, jejich výkon „škrtí“ vibrace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Katapultáž pilota je vždy riskantní

Katapultovací sedadlo je vlastně komplexní systém, při jeho aktivaci musí záchranné zařízení provést několik přesně naprogramovaných kroků, jinak by pilot přišel o život. I tak se hlavně v minulosti stávalo, že se piloti při katapultáži zabili nebo těžce zranili. Nejčastějším úrazem byly přitom zlomeniny obratlů, protože jsou při tom vystaveni obrovskému přetížení. Stačí i jediná nedokonalost v načasování a proces se nemusí povést.

Havárie amerického stíhacího letounu F-16: Pilot se katapultoval jen několik sekund před nehodou

Jak vypadá katapultáž pilota z vojenského letadla v praxi, lze vidět i na videu pod článkem. V tomto konkrétním případě se musel pilot akrobatického týmu italského letectva katapultovat z cvičného letounu Aermacchi MB-339PAN. Na záběrech se od skupiny letadel odpojil a začal z neznámého důvodu klesat, načež se v posledním momentě katapultoval. Zachyceno rovněž bylo, jak rakety vynesly sedadlo z kokpitu, a pak se otevřel padák.

Pilot si tak zachránil život, takže pro něj šťastný den, ale pakliže se nepodaří letoun navést do neobydlené oblasti, může nastat další katastrofa. Stejně tomu bylo i v tomto případě, kdy trosky stroje dopadly mimo letiště a zabily pětiletou dívku a další 3 lidi zranily. Zda mohl pilot navést letoun jinam není jasné, v takové chvíli je nezbytné se okamžitě rozhodnout, a ne vždy je bohužel čas kalkulovat, co nastane později.

iZdroj fotografie: Uživatel Vestman / Creative Commons / CC BY-SA

Ostatně i z videa je patrní, že šlo pouze o pár vteřin, během nichž se pilot jistě pokoušel letoun zvládnout, a boj vzdal až opravdu těsně před jeho dopadem na zem. Například havárie ruské stíhačky MiG-31 byla v tomto směru mnohem šťastnější, neboť měl pilot nejenom více času se zachránit, ale hlavně letěl nad neobydlenou oblastí a mohl tak letoun navést do místa, kde nedošlo na ztrátách životů ani k jinému neštěstí.

U proudového letounu je katapultáž nutná

Vůbec první katapultovací sedadlo vzniklo v roce 1916, ale v praxi začalo být používáno až za druhé světové války, a to hlavně v Německu. Po válce se však s rozvojem proudových motorů ukázalo jako nutnost. První modely fungovaly na stlačený vzduch nebo vystřelovací patronu, ale nakonec přistoupila většina zařízení k raketovému motoru. Sedadla jsou většinou zkonstruována tak, aby dokázala zachránit i pilota letounu stojícího na zemi, neboť ho vynesou dostatečně vysoko, aby měl prostor zafungovat padák.

Video z havárie ruského MiG-31 ukazuje, jak se pilot při „rutinním letu“ pokoušel hořící stroj zvládnout, ale nakonec musel boj vzdát

Není to ale jenom tak, při spuštění katapultu musí zařízení vykonat celou řadu úkonů. V první řadě přitáhnout popruhy pilota k sedadlu tak, aby se při vysokém přetížení nezranil, a poté musí odstřelit kryt kabiny – v některých případech je dokonce cíleně rozbit, ale častěji bývá „odhozen“. Poté raketový motor i se sedadlem opustí kabinu a v přesně určený okamžik se otevře padák. Piloti mají k dispozici i nouzovou zásobu kyslíku pro případ opuštění letounu ve vysoké výšce a další vybavení, s jehož pomocí mohou přežít a přivolat si záchranu.

Článek Katapultování ani ne 1 vteřinu před smrtí: při selhání letounu někdy nemá pilot čas přemýšlet, dopad mezi domy je pak katastrofa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejmladšímu F/A-18 Hornet je již 23 let

Úplně poslední F/A-18 Hornet sjel z výrobní linky v roce 2000, takže je každému letadlu v aktivní službě minimálně 23 let, i když mnohým samozřejmě více. Třeba americké námořnictvo je vyřadilo už v roce 2019, ale námořní pěchota si je prozatím nechává, naopak s nimi počítá možná až do roku 2030. Například v roli letounu pro útoky na pozemní cíle jsou tato letadla stále dobrá a unesou i velmi širokou paletu zbraní. Budoucnost letadel u mariňáků však může ovlivnit nedávná nehoda na základně Miramar.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Americká námořní pěchota používá konkrétně stroje F/A-18D, což jsou modernizované verze s dvoučlennou osádkou – kromě pilota je v letounu ještě zbraňový operátor. Ovšem v případě havarovaného stroje byl v kabině dvoumístné verze jenom pilot, který při havárii zahynul. Zatím není jasné, zda lidskou chybou nebo kvůli nějaké závadě. Teoreticky za ní mohl stát i věk letounu, ačkoliv určitě prochází pravidelným předepsaným servisem.

F/A-18 Hornet unese celé spektrum zbraní

Do služeb americké námořní pěchoty vstoupil F/A-18 Hornet v roce 1983, a modernizace na verzi D pak vznikla o 4 roky později. Letadlo získalo schopnost používat střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu AIM-120 AMRAAM, řízenou střelu AGM-84E SLAM, ale i novější verze AGM-65 Maverick. Škála zbraní, které může F/A-18 Hornet na svých 9 hardpoitech nést, je však mnohem širší – od přesně naváděných a klouzavých pum, přes protilodní rakety a protiradarové AGM-88 HARM, až po jadernou B61, která je protějškem svého konvenčního protějšku.

Letouny F/A-18 Hornet jsou již starší, ale stále velmi ceněné. Operovat nemusí pouze z letadlových lodí, Španělsko je posílá do Rumunska

F/A-18 Hornet je jinak dvoumotorové letadlo, ale není příliš veliké, na délku měří 17,1 metrů a rozpětí křídel dosahuje 12,3 metrů, pakliže má na jejich koncích připevněné střely AIM-9 Sidewinder. Dosahovat pak dokáže rychlosti až Mach 1,8 a vystoupá do výšky max. 15 kilometrů. Bojový dosah je ovšem pouze 740 kilometrů, za což býval Hornet často kritizován. I tak se ale nejednou ukázal, třeba ve válce v Perském zálivu, jako velmi kvalitní letoun.

Článek Havárii amerického F/A-18 Hornet může způsobit i věk letounu: snad proto už se ho některé jednotky zbavily, i když je poměrně silný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motory letadla zachvátily plameny

Video v tomto článku ukazuje, s čím se může pilot MiG-31 potýkat, a nutno podotknout, že podobné záběry nejsou výjimkou. Je na nich vidět letoun startující v dubnu 2023 ze základny Mončegorsk nedaleko Murmansku na severozápadě Ruska. Údajně šlo pouze o rutinní cvičný let, přičemž záběry ukazují, jak začaly z motorů stíhačky šlehat plameny. Pilot se strojem evidentně zápasil a zřejmě se ho snažil dostat pod kontrolu, a možná i přistát, ale nestihl to.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY-SA

Nakonec se oba členové osádky katapultovaly a pilotovi se alespoň povedlo navést letoun nad zamrzlé jezero, do něhož poté narazil. Co bylo příčinou této, nebo i dalších nehod, však není jasné, Rusko totiž o něčem takovém veřejně neinformuje. Teoreticky může jít o věk letadel nebo špatnou údržbu, motory schopné dosahovat vysokých rychlostí jsou velmi náchylné.

Nehody letounů MiG-31

• 8. dubna 2022 poblíž Torkoviči, Leningradská oblast
• 1. října 2022 Belbek na Krymu
• 2. prosince 2022 v Přímořském kraji
• 26. dubna 2023 nedaleko Murmansku

MiG-31 nahradil ještě rychlejší letoun

Letadla MiG-31 byla zařazena do výzbroje sovětského letectva již v roce 1981 a stala se náhradou za Mikoyan-Gurevich MiG-25 Foxbat – ale na rozdíl od nich nedokázala překročit rychlost Mach 3, jejich „maximálka“ je Mach 2,83. Původně byl stroj navržen jako záchytný stíhač určený hlavně k boji se strategickými bombardéry, ovšem nejedná se o příliš obratný stroj. Naopak tak dnes využívá výkonný radar a střely vzduch-vzduch dlouhého doletu.

Kromě toho byly některé stroje předělány tak, aby mohly odpalovat ruskou hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal. A ačkoliv se účastní i konfliktu na Ukrajině, nad její území se nevydávají, střely protiletadlové či hypersonické jsou totiž odpalovány z bezpečí ruského vzdušného prostoru. Ve službě by měla být více než stovka letadel Mikoyan MiG-31 Foxhound; kromě Ruska má letouny ve výzbroji ještě Kazachstán.

Článek Video z havárie ruského MiG-31 ukazuje, jak se pilot při „rutinním letu“ pokoušel hořící stroj zvládnout, ale nakonec musel boj vzdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.