Stará Gorae: testovací platforma, ne strategický zabiják

Ponorka 8.24 Yongung byla spuštěna na vodu v březnu 2014 a od té doby slouží jako jediný severokorejský nosič balistických raket pod hladinou. Její parametry jsou ale skromné:

• Délka: přibližně 67 metrů
• Šířka: kolem 6,6 až 6,7 metru
• Pohon: diesel-elektrický, bez systému AIP (na vzduchu nezávislý pohon)
• Odpalovací šachty: jedna jediná pro balistickou raketu odpalovanou z ponorky (SLBM)
• Posádka: asi 35 mužů

Bez AIP se Gorae neudrží pod hladinou déle než několik dnů, než musí vystoupat k hladině nebo ke šnorchlu a dobít baterie. Podle NTI je příliš hlučná na to, aby spolehlivě unikla spojeneckému protiponorkovému lovu. Jedna odpalovací šachta znamená jednu střelu, a po jejím odpálení je ponorka de facto odzbrojená.

Pro srovnání: americká ponorka třídy Ohio měří 170 metrů, nese 20 střel Trident II D5 s dosahem přes 7 360 kilometrů a americké námořnictvo ji popisuje jako prakticky nezjistitelnou při ponoření. Ruský Borej dosahuje rovněž 170 metrů, pojme 12 až 16 střel Bulava a pod hladinou se pohybuje rychlostí 48 až 54 km/h (26 až 29 uzlů). Čínská Jin (Type 094) měří zhruba 135 metrů a nese 12 balistických raket JL-2 s doletem kolem 7 400 kilometrů. Gorae vedle nich vypadá jako rybářský člun vedle letadlové lodi. Ale právě proto je důležité sledovat, kam Severní Korea míří.

Síla, která teprve přijde: 8 700tunová jaderně poháněná ponorka

Dne 25. prosince 2025 zveřejnila severokorejská státní agentura KCNA záběry, na nichž Kim Čong-un osobně dohlíží na stavbu plavidla, které agentura označila za „8 700tunovou jaderně poháněnou strategickou řízenou raketovou ponorku“. Už v březnu 2025 se objevily první oficiální snímky rozestavěného trupu.

Analytici z 38 North odhadují, že nová ponorka by mohla nést přibližně pět až deset větších balistických raket odpalovaných z ponorky. To je kvalitativně zcela jiný nástroj než jednošachtová Gorae. Samotný výtlak 8 700 tun by ji řadil do kategorie středně velkých strategických ponorek, stále menší než Ohio nebo Borej, ale nesrovnatelně ambicióznější než cokoli, co KLDR dosud provozovala.

Zásadní upozornění: tvrzení o jaderném pohonu pochází výhradně ze severokorejských státních médií. V otevřených zdrojích neexistuje nezávislý důkaz, že by Pchjongjang postavil nebo úspěšně otestoval námořní jaderný reaktor. Může jít o propagandistické nadsazení, může jít o reálný technologický skok. Analytici z 38 North výslovně upozorňují, že tuto informaci nelze ověřit. Podle nás je ale samotná existence velkého trupu ve výstavbě faktem, který nelze ignorovat, ať už bude pohon jaderný, nebo konvenční.

Proč má Amerika problém, a proč ne ten, jaký si možná představujete

Gorae dnes nedokáže zasáhnout pevninské Spojené státy. Ani chystaná nová ponorka to pravděpodobně nedokáže hned po spuštění. Skutečný problém je jinde: Severní Korea systematicky buduje mořskou složku jaderné triády.

Mezi starou Gorae a budoucí jaderně poháněnou ponorkou už existuje mezikrok, přestavěná dieselová raketová ponorka Sinpo-C, pojmenovaná Hero Kim Kun Ok, odhalená v září 2023. Podle červencové analýzy 38 North z roku 2026 tato loď dosud nezahájila námořní zkoušky, ale její existence dokazuje, že severokorejský program postupuje po vrstvách, nikoli skokem z nuly na strategický „boomer“.

Pchjongjang mezitím otestoval několik generací raket SLBM. Pukguksong-1 s dosahem kolem 1 250 kilometrů prošla testy v letech 2015–2016. Pukguksong-3, testovaná v roce 2019, dosahuje odhadovaných 1 900 až 2 500 kilometrů. Menší varianta blízká KN-23, označovaná jako Hwasong-11S, byla testována v letech 2021 a 2022 s doletem kolem 600 kilometrů, to stačí na pokrytí většiny Jižní Koreje. Další typy (Pukguksong-4, 5 a předpokládaný Pukguksong-6) byly veřejně ukázány, ale letově nepotvrzeny.

Každá funkční ponorka s balistickou raketou komplikuje americké, japonské a jihokorejské obranné plánování. Pozemní odpalovací rampy lze sledovat satelity. Ponorku pod hladinou nikoli. I jediná ponorka s jedinou raketou vytváří nejistotu, která nutí protivníka rozmísťovat protiponorkové prostředky, hlídkovat v širším prostoru a počítat s variantou, že úder může přijít z nečekaného směru. Více ponorek s více raketami tento tlak násobí.

Jak reagují USA a spojenci

Washington a jeho indo-pacifičtí partneři odpovídají zahušťováním obranné architektury. Dne 23. dubna 2025 vydaly USA, Japonsko a Jižní Korea společné prohlášení o trilaterální bezpečnostní spolupráci. Nejde jen o papír, za prohlášením stojí konkrétní cvičení:

• Sea Dragon 2026 u Guamu, zaměřené na protiponorkový boj (ASW)
• PACIFIC DRAGON 2026 u Havaje, soustředěné na protiraketovou obranu (BMD)
• Japonsko-americko-australsko-jihokorejské protiponorkové cvičení z přelomu srpna a září 2026

Pro Evropu a NATO je dopad nepřímý, ale reálný. Čím více amerických kapacit pohlcuje Indo-Pacifik (protiponorkové hlídky, raketová obrana, zpravodajské sledování), tím méně jich zbývá pro euroatlantický prostor. Severokorejská podmořská ambice tak nepřímo zvyšuje tlak na evropské spojence, aby převzali větší díl zodpovědnosti za vlastní obranu.

Trend, který nelze přehlížet

Gorae není severokorejská Ohio. Není ani její stín. Ale Pchjongjang ji udržuje při životě jako testovací a výcvikovou platformu, mezitím staví mezistupeň Sinpo-C a veřejně ukazuje trup plavidla, které má být mnohonásobně schopnější. Podle nás právě tato vrstvená strategie, ne jednotlivá ponorka, představuje skutečný americký problém. Síla dnes leží v trendu a směru, ne v paritě. Ale trendy mají ve zbrojních závodech nepříjemnou vlastnost: když je ignorujete dost dlouho, jednoho dne se z nich stane hotová schopnost.

Článek Síla teprve přijde, Amerika má problém. Severní Korea staví svou první jadernou ponorku s balistickými raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je K239 Chunmoo

Jihokorejský víceraketový systém K239 Chunmoo patří do nové generace modulárních odpalovačů. Na rozdíl od HIMARS, který nese jeden kontejner se šesti raketami, Chunmoo pracuje se dvěma kontejnery a dokáže na jednom vozidle kombinovat různé typy munice. V základní konfiguraci pojme až dvanáct řízených raket ráže 239 mm, případně menší počet těžších balistických střel s delším dosahem.

Klíčové parametry systému:

• Ráže: 239 mm (standardní rakety), volitelně i jiné typy munice
• Počet kontejnerů: 2 modulární
• Dostřel: od přibližně 30 km po 300+ km podle typu střely (chorvatské zdroje zmiňují balistickou střelu CTM-290)
• Podvozek: kolový, osmikolový terénní
• Obsluha: přibližně 5–6 vojáků na odpalovač

Pro srovnání: americký M142 HIMARS nese jeden kontejner se šesti raketami GMLRS (dostřel cca 80 km) nebo jednu balistickou střelu ATACMS (dostřel až 300 km). Problém Chorvatska nikdy nebyl samotný odpalovač HIMARS, ale to, že mu Washington schválil jen kratší munici. Chunmoo tuto mezeru vyplňuje vlastní muniční rodinou bez amerických exportních omezení.

Proč zrovna teď a proč tolik peněz

Chorvatsko dosud spoléhalo na raketomety z jugoslávské éry. Systémy M92 Vulkan se 32 hlavněmi a BM-21 Grad se 40 hlavněmi, oba ráže 122 mm, slouží přes třicet let a jejich efektivní dostřel se pohybuje kolem 20 kilometrů. Skok z 20 na 300 a více kilometrů není evoluce. Je to úplně jiná kategorie boje.

Celková cena akvizice činí 435,2 milionu eur (přibližně 10,8 miliardy korun) bez DPH. Vládní rozpočtový rámec včetně daně a souvisejících položek pak počítá s částkou 544 milionů eur rozloženou do let 2026 až 2029. Podle chorvatských médií má zhruba 85 procent systémů dorazit v roce 2028, přičemž výcvik obsluhy potrvá šest týdnů a pro všech osmnáct odpalovačů bude potřeba asi sto vojáků.

Součástí kontraktu není jen hardware od Hanwha Aerospace. Polská firma WB Electronics dodá a integruje velitelsko-řídicí systém TOPAZ, komunikační platformu FONET a rádiové vybavení. Nejde o kosmetický doplněk: TOPAZ je mozek celé sestavy, který propojuje odpalovače s průzkumem a velením do jednoho digitálního celku. Stejný systém WB Group integruje i do polských Chunmoo.

Srbsko jako hlavní důvod

Ministr Anušić při oznámení nákupu nemluvil v náznacích. Chunmoo podle něj „vyrovnává vztah sil v regionu“. A tím regionem myslel především Srbsko.

Bělehrad v posledních letech výrazně zbrojí. Srbské ministerstvo obrany na veletrhu Eurosatory 2026 potvrdilo významné kontrakty s izraelskou firmou Elbit Systems, která vyrábí raketový systém PULS, přímého konkurenta Chunmoo i HIMARS. Elbit ve své výroční zprávě uvádí kontrakt za přibližně 335 milionů dolarů na systémy PULS a průzkumné drony Hermes 900 pro nejmenovanou evropskou zemi. Chorvatské zdroje tuto zemi identifikují jako Srbsko, byť oficiální potvrzení z Bělehradu chybí.

Systém PULS pracuje rovněž se dvěma kontejnery a muniční rodinou sahající od raket Accular (35 km) přes EXTRA (150 km) až po střelu Predator Hawk s dosahem 300 kilometrů. Srbský prezident Aleksandar Vučić na konci června 2026 veřejně prohlásil, že „bylo podepsáno mnoho kontraktů a další výzbroj přichází“. Přesný počet srbských odpalovačů ani konkrétní typy raket ale veřejně potvrzeny nejsou.

Chorvatsko na to teď odpovídá vlastním systémem ve stejné kategorii. Podle nás právě tady leží skutečná změna rovnováhy, ne v tom, že by Záhřeb získal nad Bělehradem převahu, ale v tom, že se bilaterální vojenská rovnice přesouvá ze starých 122mm raketometů do kategorie hlubokých přesných úderů a vzájemného odstrašení.

Balkán na hraně, ale ne ve válce

Slovo „rovnováha“ v kontextu Balkánu vyvolává pochopitelné obavy. Region zůstává citlivý, dialog mezi Bělehradem a Prištinou vázne, napětí v Bosně a Hercegovině neklesá. NATO nicméně v létě 2026 začalo postupně optimalizovat postoj mise KFOR v Kosovu právě kvůli zlepšené bezpečnostní situaci, i když zároveň zdůrazňuje, že se poměry mohou znovu zhoršit.

Nákup Chunmoo neznamená, že se Chorvatsko chystá na válku. Znamená, že Záhřeb už nechce být v raketovém dělostřelectvu odkázaný na třicet let staré systémy s dosahem dvacet kilometrů a na americkou munici v omezené konfiguraci. Obě platformy, HIMARS i Chunmoo, mají fungovat souběžně a podle ministerstva obrany snižovat závislost na jednom dodavateli.

Dá se ale čekat, že srbská strana odpoví dalšími akvizicemi. Tak funguje logika regionální odstrašovací spirály, a na Balkáně ji znají důvěrně.

Co to znamená pro širší kontext

Chorvatský nákup není izolovaný případ. Polsko provozuje vlastní Chunmoo i americké HIMARS, Estonsko pořizuje HIMARS, Rumunsko rovněž. Tlak na delší dostřel a diverzifikaci dodavatelů je celoalianční trend, který válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, dramaticky urychlila. Ukrajinské bojiště ukázalo, že raketové dělostřelectvo s přesnou municí a velkým dosahem rozhoduje o tom, kdo drží iniciativu.

Pro Českou republiku je chorvatský případ zajímavý strukturálně. Ukazuje, že i menší členská země NATO může kombinovat americké a jihokorejské systémy, vyjednat polskou integraci velení a vybudovat schopnost hlubokého úderu za částku, která odpovídá zhruba jednomu procentu ročního HDP.

Skutečně použitelná chorvatská schopnost zasahovat cíle na stovky kilometrů má vyrůst hlavně od roku 2028. Do té doby bude Balkán sledovat, jestli Bělehrad odpoví, a čím.

Článek Chorvatsko nakoupí jihokorejské raketomety Chunmoo s dosahem 300 km, protože HIMARS nestačí. Změní rovnováhu na Balkáně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rekordní tempo, které není náhoda

Červencové číslo nevzniklo z ničeho. Časová řada z dat ukrajinského ministerstva obrany ukazuje strmý růst:

• Leden 2026: přes 5 700 řízených bomb
• Květen 2026: 7 500
• Červen 2026: 8 266
• Červenec 2026: přes 8 300

Každý měsíc nový rekord. Průmyslová logika za tím je prostá: Rusko přestavuje obrovské zásoby starších sovětských bomb FAB-500, FAB-1500 i FAB-3000 pomocí modulů UMPK, sady křídel a navigačního systému, která z hloupé pumy udělá klouzavou řízenou zbraň. Výroba je levná, bombových těl jsou tisíce a nosič je nemusí shazovat přímo nad cílem. Stačí přiletět k linii odpalu desítky kilometrů od fronty a bombu vypustit. Ničivá síla přitom zůstává brutální: u FAB-1500 ukrajinské ministerstvo obrany uvádí kráter hluboký až šest metrů, široký dvacet až dvacet pět metrů a zónu kontuzního účinku kolem 300–350 metrů. I při kruhové odchylce 10–15 metrů taková bomba spolehlivě ničí opevnění i zástavbu.

Navádění, které rušičky nevidí

Současné moduly UMPK se orientují primárně pomocí satelitní navigace GLONASS, případně v kombinaci s inerciálním systémem. Proti tomu umí ukrajinský elektronický boj leccos, rušení signálu GPS/GLONASS dokáže bombu v závěrečné fázi letu odchýlit od cíle. Jenže právě tady se rýsuje posun, na který dosavadní obrana nestačí.

Technologický směr, který Rusko sleduje, spočívá v takzvaném obrazovém terminálním navedení. Princip funguje takto: senzor na bombě snímá terén pod sebou, software porovnává obraz s uloženou referencí nebo naučeným modelem a v posledních sekundách letu koriguje trajektorii k rozpoznanému cíli. Takový systém nepotřebuje žádný satelitní signál, pracuje čistě s tím, co „vidí“. Běžný GPS jammer proti němu nezmůže nic, protože tu není co rušit.

Veřejně ověřitelné důkazy o masovém bojovém nasazení této technologie přímo na celé rodině FAB/UMPK se zatím nepodařilo dohledat. Rusko nicméně disponuje starší řízenou pumou UPAB-1500B-E s televizním navedením a doletem do 50 km a směr vývoje k autonomnějšímu navedení je u řízených střel typu Ch-101 hlášen opakovaně. Podle nás se blíží první širší nasazení spíš v omezených sériích a postupném zavádění než jako náhlý zlom, ale i postupné rozšíření změní pravidla hry.

Pro srovnání: americký JDAM-ER, který Ukrajina rovněž používá, stojí na kombinaci GPS a inerciální navigace s klouzavým dosahem přes 72 km. Plnohodnotné obrazové terminální navedení u něj ale veřejně potvrzeno není. V odolnosti proti rušení tak Rusko paradoxně směřuje dál než standardní západní řešení, alespoň v této konkrétní kategorii.

Obrana nekončí, přesouvá se

Formulace „nelze zarušit ničím, co existuje“ platí úzce: proti obrazovému navedení v terminální fázi skutečně selhává klasické rádiové rušení satelitní navigace. Ale obrana proti klouzavé bombě má víc vrstev než jen jednu.

Účinná odpověď začíná daleko od místa dopadu. Ukrajina v červenci 2026 vedla systematickou kampaň proti ruskému týlu: zasáhla nejméně 14 mostů a přejezdů, nejméně 9 pozic protivzdušné obrany a radarů a řadu logistických uzlů. Každý zničený radar znamená, že ruský pilot hůř ví, kam letět. Každý poškozený most zpomaluje přísun bomb na letiště.

Další vrstva je tlak na nosiče samotné. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 oznámilo, že stíhačky Gripen vyzbrojené raketami Meteor vzduch-vzduch s dosahem přes 100 km by měly dorazit v horizontu deseti měsíců. Jejich úkolem bude vytlačit ruské bombardéry ještě dál od fronty, a tím zkrátit dosah, v němž mohou bomby klouzat k cíli.

Na taktické úrovni pak zbývá maskování, rozptyl jednotek, falešné cíle, hlubší kryty a mobilita. Proti obrazovému navedení jsou zranitelnosti jiné než proti GPS: počasí, kouř, kamuflážní sítě, přemístění techniky. Projekt JATEC, společná iniciativa NATO a Ukrajiny zaměřená přímo na obranu proti řízeným leteckým bombám, se od března 2025 dostal do fáze prototypů.

Ukrajinská odpověď: drony místo bomb

Přímé srovnání „bomba proti bombě“ Ukrajina prohrává, veřejný údaj o měsíčním počtu ukrajinských shazovaných řízených bomb neexistuje a objem je nesrovnatelný s ruskými tisíci. Asymetrická protiváha ale existuje a je masivní.

Drony tvoří podle ukrajinského ministerstva obrany více než 90 % všech zasažených nepřátelských cílů. Systém DELTA eviduje přes 6 600 zásahů denně. Ukrajina navíc vyvíjí vlastní prostředky odolné vůči elektronickému boji: munice Firefly si drží přesnost i pod nepřátelským rušením, interceptor LITAVR disponuje automatickým terminálním navedením a platforma Avengers Labs trénuje modely umělé inteligence, které umožní dronu v závěru letu autonomně najít a zasáhnout cíl bez vnějšího signálu. Právě tento princip, strojové vidění v terminální fázi, je totéž, co Rusko zavádí u bomb. Obě strany tak míří stejným technologickým směrem, jen v jiných kategoriích zbraní.

Česká republika přispívá vrstvou pozemní obrany: veřejně potvrzené jsou dodávky lehkého protiletadlového systému MR-2 Viktor od Excalibur Army, přes tisíc kusů pozemní techniky a více než dva miliony velkorážových střel. Specializovaný systém přímo na rušení obrazového navedení klouzavých bomb ale v českých dodávkách veřejně potvrzen není.

Závod, který se nedá vyhrát jednou zbraní

Rozhodující bitva se neodehrává v okamžiku, kdy bomba padá. Odehrává se v celém řetězci, od letiště přes radar a nosič až po poslední sekundy letu. Rusko dnes vede v masovosti a blíží se k navedení, které rušičky neoslepí. Ukrajina odpovídá tím, že ten řetězec systematicky rozbíjí z druhého konce: mosty, radary, logistiku a tisíce dronů denně, které samy směřují ke stejné technologické autonomii.

Článek Rusko bombarduje Ukrajinu každých 5 minut. Chystá navádění, které nelze zarušit ničím, co existuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva reaktory, čtyřicet let a sedm let mezi tankováním

Označení „vydrží 40 let“ zní jako záruka věčnosti, ale realita je střízlivější. Číslo odpovídá projektované životnosti celé lodi a jejího reaktorového systému, nikoli provozu bez odstávek. Podle technických podkladů IAEA má reaktor RITM-200 palivový cyklus kolem pěti až sedmi let, po nichž je nutná výměna jaderného paliva. Za čtyři dekády tak loď projde zhruba šesti až osmi překládkami. Stále je to ale obrovská autonomie ve srovnání s konvenčními ledoborci, které musí pravidelně tankovat naftu nebo LNG.

Samotný RITM-200 je integrální tlakovodní reaktor: v jediné nádobě spojuje aktivní zónu, parogenerátory, cirkulační čerpadla i kompenzátor objemu. Chladivem i moderátorem je obyčejná lehká voda. Dvojice těchto reaktorů pohání turboelektrický systém o celkovém výkonu 60 MW na hřídelích, dost na to, aby loď dlouhá 173 metrů a široká 34 metrů lámala led do tloušťky tří metrů a na volné vodě dosáhla rychlosti 22 uzlů, tedy asi 41 km/h.

Co chce Rusko s ledoborcem dělat

Odpověď je jednoduchá a právě proto znepokojivá: držet otevřenou Severní mořskou cestu. Trasa podél sibiřského pobřeží zkracuje cestu mezi Evropou a Asií oproti Suezskému průplavu o tisíce kilometrů. Podle analýzy OECD může úspora dosáhnout až 40 % vzdálenosti na některých linkách. Háček je v ledu, a právě proto Moskva potřebuje flotilu atomových ledoborců, které dokážou provázet tankery a nákladní lodě i v nejtužších měsících.

Leningrad je šestým trupem projektu 22220 a pátou sériovou lodí třídy, která už má v provozu čtyři kusy: Arktiku, Sibiř, Ural a Jakutii. Klíčovou vlastností celé série je proměnlivý ponor; lodě dokážou operovat jak v hlubokém oceánu, tak v mělkých vodách sibiřských říčních ústí. Že nejde o teorii, potvrdil v březnu 2025 ledoborec Ural, když poprvé prorazil cestu v mělké jižní části Obského zálivu tankerům s LNG.

Právě tady se skrývá jádro problému. Leningrad nepotřebuje nést rakety, aby měnil rovnováhu sil. Každý další 60MW ledoborec zvyšuje počet úseků Severní mořské cesty, které může Rusko obsluhovat současně, a snižuje prostoje mezi misemi. Výsledkem je hustší a spolehlivější provoz, a s ním i pevnější ruská kontrola nad trasou, po níž proudí zkapalněný plyn z Jamalského poloostrova, ropa z arktických terminálů a kovy ze severních dolů.

Proč to „moc nepotěší“ a koho konkrétně

NATO označuje Arktidu za bránu do severního Atlantiku a prostor zásadních obchodních, dopravních i komunikačních vazeb mezi Severní Amerikou a Evropou. Silnější ruská logistická přítomnost v tomto regionu znamená vyšší tlak na spojenecké plánování a dohled. Aliance v únoru 2026 spustila operaci Arctic Sentry a v červnu téhož roku zřídila předsunuté pozemní síly ve Finsku. Evropská unie mezitím aktualizuje svou arktickou politiku a po ruské invazi na Ukrajinu pozastavila část regionální spolupráce s Moskvou.

Česká republika sice nemá arktické pobřeží, ale jako člen NATO sdílí zájem na bezpečnosti severního křídla Aliance. A právě tam se odehrává tichá soutěž, v níž Rusko drží jeden zásadní trumf: žádná jiná země na světě neprovozuje civilní jaderné ledoborce. Pro srovnání: finský Polaris, jeden z nejmodernějších západních ledoborců, má výkon pouhých 19 MW a láme led do 1,2 metru. Americká pobřežní stráž disponuje jediným těžkým ledoborcem Polar Star s výkonem zhruba 42 MW (56 000 kW), ale jde o konvenční plavidlo z roku 1976. Kanada plánuje nové polární ledoborce, ovšem rovněž bez jaderného pohonu. Rusko se tak odlišuje kombinací jaderné autonomie, surového výkonu a schopnosti operovat v různých hloubkách.

Sankce brzdí, ale nezastavují

Program 22220 běží i přes západní sankce, byť ne bez škytavky. Americké ministerstvo financí zařadilo mateřskou korporaci USC na sankční seznam už v dubnu 2022. Baltský závod následně řešil spor s finskou Wärtsilä, která přestala dodávat vybavení pro sesterské lodě Jakutii a Čukotku. Právě Čukotka, pátá loď série, sklouzla z původního termínu konce roku 2026 do roku 2027. U Leningradu i sedmého trupu pojmenovaného Stalingrad se veřejně hovoří o hledání dalších finančních zdrojů.

Evropská komise navíc v dubnu 2026 v rámci dvacátého sankčního balíku rozšířila restrikce i na údržbové služby pro ruské LNG tankery a ledoborce. Tlak Západu tedy nesměřuje jen na export surovin, ale přímo na arktickou obslužnou infrastrukturu. Přesto jádro programu, reaktory RITM-200, dodává Rosatom z čistě domácího řetězce, a právě proto si Moskva může dovolit pokračovat.

Arktida jako tichá fronta

Skutečná síla Leningradu nebude v tom, že by někoho ohrožoval palubními zbraněmi. Bude v tom, že prodlouží ruskou schopnost organizovat provoz po vlastní severní trase ve chvíli, kdy Západ posiluje severní křídlo a systematicky omezuje energetickou závislost na Rusku; podíl ruského plynu na dovozu EU klesl v roce 2025 na 12 %. Moskva ale sází na to, že arktické suroviny a kratší námořní trasa budou mít kupce i jinde, v Číně, v Indii, v jihovýchodní Asii.

Pojmenování lodi není náhodné. Podle ruské státní televize jméno navrhli veteráni blokády Leningradu jako připomínku obrany města za druhé světové války. Symbolika je průhledná: loď nese jméno města, které vydrželo. A právě o vytrvalost, ne o útočnou sílu, v arktické soutěži jde.

Leningrad by měl být dokončen kolem roku 2028. Do té doby bude Rusko provozovat nejméně pět atomových ledoborců třídy 22220 a na horizontu se rýsuje ještě výkonnější projekt 10510 Rossija se 120 MW. Západ zatím nemá nic srovnatelného, a čas na odpověď se krátí s každým metrem ledu, který ruské lodě proříznou.

Článek Rusko osadilo jaderné reaktory do nového ledoborce Leningrad, vydrží 40 let. Co chce s lodí dělat, moc nepotěší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Šáhedů k proudovým Geranům

Příběh začíná u íránských Šáhedů-136, které Rusko přejmenovalo na Geran-2 a od podzimu 2022 masově nasazovalo proti ukrajinské infrastruktuře. Pomalé, hlučné, s rychlostí kolem 180 km/h a bojovou hlavicí o hmotnosti 40 až 50 kilogramů; Ukrajina se proti nim naučila bránit. Mobilní skupiny s kulomety, záchytné drony, akustické senzory. Sestřelovací úspěšnost rostla.

Rusko proto přešlo ke kvalitativně jiné kategorii. Geran-5, podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR odvozený od íránského dronu Karrar (který sám vychází ze starší americké konstrukce MQM-107), představuje zásadní skok:

• Rychlost: 450–600 km/h oproti 180 km/h u Geranu-2
• Bojová hlavice: 90 kg oproti 40–50 kg
• Dolet: kolem 950 km
• Pohon: proudový motor místo pístového

Vedle Geranu-5 Rusko vyrábí i Geran-4, rovněž proudový, konstruovaný přímo jako odpověď na úspěch ukrajinských záchytných dronů. Podle údajů HUR, které v srpnu 2026 zprostředkoval ukrajinský server Militarnyi, dosáhla ruská výroba obou typů zhruba 3 000 kusů měsíčně. Výroba staršího Geranu-3 byla zastavena.

Proč Su-25 mění pravidla hry

Suchoj Su-25 Grač je sovětský podzvukový bitevní letoun určený primárně k přímé podpoře pozemních vojsk, obdoba amerického A-10 Thunderbolt II. Poprvé vzlétl v roce 1975, maximální rychlost dosahuje zhruba 950 km/h, má deset podvěsných bodů pro výzbroj a jednu z jeho klíčových vlastností představuje schopnost operovat z krátkých, nouzových a nezpevněných drah.

Právě tato kombinace z něj dělá logického kandidáta na nosiče dronů. Nemusí startovat z velkých leteckých základen, které Ukrajina monitoruje. Může vzlétnout z improvizované plochy, vynést Geran pod křídlem a vypustit ho stovky kilometrů od frontové linie, z jiného směru, než na jaký je ukrajinská protivzdušná obrana zvyklá.

Defense Express v lednu 2026 odhadl, že vzdušný start přidá dronu přibližně 100 kilometrů doletu a vyšší počáteční energii po odhozu. Důležitější než samotné kilometry je ale změna geometrie útoku. Pozemní rampy mají fixní polohu, ukrajinská rozvědka je postupně mapuje a trasy dronů se opakují. Letoun jako nosič tohle rozbíjí, může zvolit jiný azimut, obejít známé koridory a zkrátit reakční čas protivzdušné obrany.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už 11. ledna 2026 výslovně uvedla, že Rusko rozpracovává variantu vypouštění Geranu-5 z letounů Su-25. Přímý fotografický nebo video důkaz bojového odhozu z konkrétního letu zatím veřejně chybí. Vše ale nasvědčuje tomu, že jde minimálně o omezeně zkoušenou schopnost, která se blíží operačnímu nasazení, pokud k němu už nedošlo.

Dubno jako varovný signál

Útok z 18. srpna 2026 ukázal, co nová generace dronů dokáže i bez potvrzeného vzdušného startu. Ukrajinské vzdušné síly ten den hlásily celkem 76 proudových bezpilotníků typu Šáhed. Přes 70 z nich se podařilo zničit nebo potlačit. Šéf Rovnenské oblastní vojenské správy Oleksandr Koval večer oznámil sestřelené vzdušné cíle bez škod na lidech a infrastruktuře.

Čísla vypadají dobře, sestřelovací úspěšnost přes 90 %. Jenže zbývajících několik dronů, které pronikly, stačí k zásahu. A právě v tom spočívá problém, který Ukrajina dříve v této podobě neměla. Pomalejší Gerany-2 létající 180 km/h dávaly obraně více času na reakci. Proudové verze letící třikrát rychleji ten čas dramaticky krátí. Pokud k tomu přibude vzdušné vypouštění z nepředvídatelných směrů, rovnice se pro obranu dále zhoršuje.

Defense Express po srpnovém útoku přímo napsal, že západní Ukrajinu už nelze považovat za oblast mimo dosah této kategorie úderů. Z vhodných odpališť na severu by Geran-5 teoreticky dosáhl téměř kamkoli na ukrajinském území.

Co to znamená pro ukrajinskou obranu a pro střední Evropu

Ukrajina potřebuje hustší radarové a akustické pokrytí v hloubce země, víc prostředků schopných reagovat na cíle letící 500–600 km/h a menší závislost na mobilních kulometných skupinách, které fungovaly proti pomalým Šáhedům. Klíčová je i práce proti řídicím prvkům a schopnost předvídat nové koridory letu. Obrana funguje, ale ne absolutně, a každý další typ hrozby zvyšuje její cenu.

Pro střední Evropu a Česko to zatím neznamená přímé ohrožení úderným dronem. Znamená to ale, že se bojová zóna ruských dálkových bezpilotníků posouvá blíž k hranicím NATO. Roste riziko incidentů, pádů trosek na aliančním území i zátěže na sledování vzdušného prostoru. Rovnenská oblast, kam proudový Geran v srpnu zamířil, leží necelých 100 kilometrů od polské hranice.

Rusko si vzdušným vypouštěním dronů ze Su-25 neotevírá zázračnou zbraň. Otevírá si levnější a hůře předvídatelný způsob, jak zatěžovat ukrajinskou protivzdušnou obranu daleko od fronty, a to ve válce, která trvá už více než čtyři roky, je možná cennější než jakýkoli jednotlivý zásah.

Článek Ukrajinci čelí problému, který dříve neměli. Rusové vypouštějí drony Geran přímo ze Suchojů Su-25 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Swan-X 20 urazí 250 km

Nový dron schopný zasahovat cíle na střední vzdálenosti je dílem slovenské společnosti Wings&Quadro z Bratislavy, ale další detaily k ní nejde ve veřejných zdrojích vyhledat. Leparisien uvádí, že dolet dronu je 250 kilometrů a nese hlavici o hmotnosti 20 kilogramů. Na frontě by se měl objevit v nejbližší době. Dá se předpokládat, že může mířit na stanoviště protivzdušné obrany nebo skladiště v méně odolných budovách.

Jedná se o vrtulový dron klasické konstrukce tvarově se podobající HESA Shahed 136. Odessa-Journal uvádí, že jeho rychlost je 160 km/h a na obloze vydrží 95 minut. Není ale jasné, jestli má benzínový nebo elektrický pohon. Jeho největší předností má být schopnost operovat v rušeném prostředí. Není vysvětleno jak, ale s největší pravděpodobností bude mít nějaký systém rozpoznávání cíle, i když metody existují i jiné.

Hlavicí se HIMARS nevyrovná

Výhodou stroje je skutečnost, že dokáže v některých případech nahradit drahé střely do raketometu M142 HMARS, domnívá se Armádní Zpravodaj. Ovšem jistě ne plnohodnotně, protože například jeho hlavice je značně menší a nemůže být tedy tak ničivý jako rakety typu GMLRS, které mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, uvádí Wikipedia. Na druhou stranu má mnohem větší dolet a jeho nespornou výhodou s velkou pravděpodobností je i mnohem nižší cena.

Rozdíl mezi raketou z HIMARS a dronem by mohla snížit nová připravovaná verze. Měla by mít hlavici o hmotnosti 50 kilogramů. I když stále nebude tak silná jako raketomet, bude se mu v mnohém přibližovat. Navíc dolet má být prodloužen na 300 kilometrů. Je třeba upozornit že raketu z HIMARS je také velice obtížné zničit, Rusové to dokáží jen ve velmi zřídkavých situacích. Na sestřelení podobného dronu jako je Swan-X 20 stačí například protiletadlové dělo nebo kulomet, pokud je v oblasti umístěn.

Článek HIMARS je minulostí, Slováci pomohli nahradit jeho efekt novou zbraní. Rozdrtí i odolné cíle až na 250 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Antonov se zřítil v horách

Letoun Antonov An-26 Culr se zřítil na Krymu poslední březnový den roku 2026. KyivIndependent uvádí, že letoun havaroval horách okupovaného poloostrova a při nehodě zahynulo 29 vojáků. Podle předběžných informací za ní není ukrajinská akce, ale pouhá závada. Ruské úřady vše vyšetřují a není tedy vyloučeno, že letoun nebyl řádně udržován.

Otročenko byl významným ruským generálem. United24Media uvádí, že v době nehody byl velitelem smíšeného leteckého sboru Severní flotily. Sloužil v minulosti jako velitel 45. armády letectva a protivzdušné obrany. Také se účastnil ruských operací v Sýrii. Jednalo se tedy o důstojníka s velkou praxí v bojové oblasti. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to pro ruské ozbrojené síly není nevýznamná ztráta.

Desítky let starý letoun

An-26 není rozhodně nějakým výkřikem moderní techniky. Wikipedia uvádí že, byl vyráběný v letech 1969 až 1986, což jednoznačně svědčí o tom, že jde již o velmi starou konstrukci. Jedná se o transportní vrtulový letoun, jeho civilní verze se používá také na lokálních trasách. Po světě je stále velmi rozšířený, ale mnohé země ho již nahradily modernějšími stroji. Rusko jich pravděpodobně nemá dostatek, proto musí starší An-26 stále používat.

Letoun existuje v mnoha různých modifikacích a verzích, o jakou konkrétně se jednalo není známo. Většinou mívá pětičlennou osádku a v případě přepravy osob se do něho vejde 40 lidí. Na délku má 23,8 metru a létá cestovní rychlostí 440 km/h, jeho dolet je 2 500 kilometrů. V některých verzích může v podvěsu nést i několik pum, ale v této variantě bude podle názoru Armádního Zpravodaje v současné době velice zranitelný.

Článek Rusům se sype elitní armádní velení. Generálporučík a velitel severního letectva a PVO přišel o život jejich vinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony si umí předat informace

Skupinový úder založený na dronech Supercam otestoval ruský zbrojní konglomerát Rostec, oznámil TopWar. Podle něho během testu drony operovaly ve skupině a dokázaly zasáhnout řadu cílů. Mají si být během takového útoku schopné samostatně předávat potřebné informace. Vše má fungovat na principu, kdy dron řízený operátorem identifikuje cíl, předá koordináty a další specifikace ostatním dronům a nakonec všechny společně udeří. Takový úder proti Ukrajině by byl v praxi nejspíše drtivý s velkou nadějí na zničení cíle.

Wikipedia uvádí, že dron typu Supercam je průzkumný stroj s křídly. Nejběžnější S350 má tvar létajícího křídla a vrtulový pohon, ve vzduchu vydrží po dobu 4,5 hodiny. Dokáže se pohybovat maximální rychlostí 110 km/h. Umožňuje mu to operovat i hluboko za bojovou linií. Na druhou stranu jde o průzkumný stroj a není jasné, jestli může nést nějaký typ bojové hlavice, i když to samozřejmě není vyloučené.

Operátor řídil 10 strojů

Vzhledem k tomu, že neexistuje dostatečné množství potvrzených informací a detailů, lze jenom spekulovat, jak a jestli celý systém funguje. United24Media uvádí, že podle dostupných informací by některé drony typu Supercam mohly disponovat i satelitním spojením s družicí na nízké oběžné dráze, což by mohlo řešit problém rušení jejich signálu při spojení s operátorem. Během testu údajně měl být jediný dron schopný řídit 10 dalších.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že možností, co podobný roj dokáže a jak funguje, může být řada. Založení na dronu Supercam může znamenat, že tento stroj je mozkem celého roje a neslouží k útoku, ale k průzkumu a přenosu informací. Útočným dronem by mohl být stroj nějakého jiného typu zkonstruovaný speciálně pro sebevražedné útoky. Skupina těchto dronů by pak pod dohledem Supercamu mohla zaútočit a mozek celé operace se vrátit zpátky na ruské území.

Článek Ukrajinci si nevydechnou, šance na přežití dramaticky klesne. Rusové představili systém pro útoky dronů v rojích se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Španělé pošlou stovku vozidel

Poslední rozhodnutí španělské vlády mluví o tom že na Ukrajinu odejde stovka obrněných vozidel URO VAMTAC, uvádí Ukrinform. Doplní je pak munice a ráže 155 milimetrů, kolik kusů je přesně Španělsko na Ukrajinu dodá, nebylo specifikováno. Mluví se také i o několika střelách PAC-2 pro systém MIIM-104 Patriot. Ačkoli na první pohled nejde o něco mimořádného, není pochyb po tom že ruskou armádu musí takovéto dodávky trápit a v reality frontě nakonec i bolet.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

URO VAMTAC se nápadně podobá americkému vozidlu HMMWV, ale nemá s ním nic společného. Wikipedia uvádí, že když v 80. letech 20. století španělská armáda hledala nový typ lehkého obrněného vozidla, vypsala podobné parametry, jako má americký stroj. Ten byl mimochodem v soutěži konkurentem URO VAMTAC, ale Španělé nakonec dali přednost domácí produkci. Dovnitř se vejdou 4 vojáci, má maximální rychlost 135 km/h a dojezd 600 kilometrů. Na střechu lze umístit zbraně od kulometu přes granátomet až protitankovou střelu.

Munice pro Bohdany

I dodávky dělostřelecké munice mají podle názoru Armádního Zpravodaje pro Ukrajinu význam, i když se již nepotýká s jejím kritickým nedostatkem jako v minulosti. Ukrajina ale má stále větší počet dělostřelectva západní ráže. Jejím základním systémem je domácí houfnice 2S22 Bohdana. Defence-Ua uvádí, že jich je schopná vyrobit zhruba 30 až 40 kusů měsíčně. Je tedy jasné že i přes nějaké ztráty jsou dodávky pro ukrajinské dělostřelectvo klíčové.

Pokud se potvrdí i dodávka několika střel PAC-2 pro systém MIM-104 Patriot, bylo by to vítané posílení protivzdušné obrany i když pravděpodobně ne nějak významné. Wikipedia uvádí, že tento typ střel se hodí více k ničení klasických vzdušných cílů, jako jsou letadla nebo řízené střely, má jen velmi omezenou schopnost zasahovat proti balistickým raketám. Ale i řízené střely, například Ch-101, Rusko na Ukrajinu pravidelně odpaluje.

Článek Španělsko spěchá Ukrajině na pomoc, dny ruských pěšáků se chýlí ke konci. Mohutná dodávka je srovná do latě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Paříž, veletrh Eurosatory, polovina června 2026. Na pásovém vozidle ACSV rakouského partnera FFG sedí hranatá optická hlava o hmotnosti asi 450 kilogramů. Vedle ní černá skříň s elektronikou, dalších 350 kilo. Jeden operátor, dosah kilometr, plný azimut. Firma Esh-Tech Systems z izraelského Negevu právě představuje DroneLight, pulzní laserový systém, který má řešit problém, na nějž dosavadní protidronová obrana odpovídá buď příliš draze, nebo příliš pomalu. Otázka zní: kolik z toho je fyzika, a kolik marketing.

Pulzy místo pálení: jak DroneLight funguje

Klasické laserové zbraně pracují v kontinuálním režimu: paprsek zahřívá cíl sekundy až desítky sekund, dokud materiál neselže. DroneLight jde jinou cestou. Podle CEO Ereze Riahiho, kterého cituje Breaking Defense, systém vysílá krátké pulzy o délce zhruba 10 milisekund s frekvencí 5 Hz. Každý pulz nepřehřívá povrch, ale propaluje otvor; firma mluví o „vrtacím efektu“. Na zničení dronu má stačit pět až deset takových otvorů, tedy zasažení baterie, elektroniky nebo kamery. Celý proces má trvat jednu až dvě sekundy.

Průměrný odběr systému činí podle výrobce méně než 4 kW. Jenže pozor: při 5% pracovním cyklu, tedy 50 milisekundách aktivní emise za sekundu, může být okamžitý výkon v pulzu řádově vyšší. Prostý přepočet dává ekvivalent kolem 80 kW během samotné emise. To neznamená, že DroneLight konkuruje stokW systémům v dosahu nebo spektru cílů, ale vysvětluje, proč firma věří, že nízký průměrný příkon stačí k fyzickému zničení malého dronu na kilometr.

Algoritmus, který čte atmosféru

Nejzajímavější tvrzení se netýká samotného laseru, ale softwaru. Esh-Tech říká, že systém tisíckrát za sekundu snímá obraz a hledá takzvaná atmosférická okna, krátké momenty, kdy turbulence mezi laserem a cílem klesne a paprsek projde s menšími ztrátami. Pulzy se pak neposílají v pevném rytmu, ale posouvají se o desítky milisekund, aby trefily vhodnější okno. Podle rozhovoru v EDR Magazine může čekání 50–60 ms na lepší druhý pulz zlepšit účinek o více než 50 %.

Zní to elegantně. Ale je třeba dodat, že jde výhradně o tvrzení firmy a jejího CEO. Nezávislé střelecké testy, vojskové hodnocení ani recenzovaná studie zatím veřejně neexistují. Firma nezveřejnila ani typ laseru, vlnovou délku nebo optickou účinnost, tedy parametry, bez nichž nelze údaje nezávisle přepočítat.

Kolik skutečně stojí jeden zásah

Energetická matematika dává za pravdu levnému zásahu, ale jen v úzkém smyslu. Při odběru 4 kW a době zásahu 1–2 sekundy spotřebuje systém zhruba 1,1 až 2,2 watthodiny. Při českém průmyslovém tarifu je to řádově setiny haléře. I při vojenských nákladech na generátor jde o tisíciny až setiny koruny za elektřinu.

Jenže celkové náklady na jeden sestřel zahrnují amortizaci systému, senzory, chlazení, servis a integraci do velení. Tuto cenu firma nezveřejnila. Tvrdí pouze, že celý systém stojí asi čtvrtinu ceny srovnatelného kontinuálního laseru. Bez konkrétních čísel je to neověřitelné marketingové tvrzení. Řečeno přímo: elektřina na zásah je skutečně za pár korun (a méně), ale to není totéž co cena za sestřelený dron.

DroneLight versus zbytek světa

DroneLight nevstupuje na prázdné hřiště. Izraelský Rafael už v prosinci 2025 předal armádě Iron Beam, stokW systém s dosahem do 10 km, schopný ničit rakety, minometné střely i drony. Tentýž Rafael nabízí lehčí Lite Beam v 10kW třídě na 3 km. Raytheon má 10kW a 50kW varianty HELWS, BlueHalo staví LOCUST X3 s 20–35 kW proti malým dronům a Rheinmetall škáluje moduly HEL od 10 do 100 kW v rámci systému Skynex.

Kam tedy DroneLight patří? Nikam z výše uvedeného. Podle nás je jeho skutečná ambice jinde: obsadit mezeru posledního kilometru u manévrujících jednotek, kde je raketa příliš drahá, velký laser příliš těžký a radiofrekvenční rušení stále méně spolehlivé proti novým typům dronů včetně těch řízených optickým vláknem. Pokud se parametry potvrdí, největší změnu nepřinese síla paprsku, ale poměr mobilita–cena–rychlost proti masovým levným cílům.

Co to znamená pro českou obranu

Armáda České republiky téma protidronové obrany řeší aktivně. Strakoničtí vojáci na cvičení Tobruq Arrows 2026 testovali obranu proti dronům různými zbraňovými systémy, 43. výsadkový pluk zavádí vlastní FPV drony a konference protivzdušné obrany 2026 explicitně označila bezpilotní prostředky za jednu z rozhodujících hrozeb. Česko zároveň jedná s Izraelem o systému SPYDER a buduje vícevrstvou protivzdušnou obranu.

DroneLight by koncepčně mohl doplnit nejkratší vrstvu, ochranu jednotek nebo infrastruktury proti levným FPV kvadrokoptérám. Esh-Tech veřejně nejmenuje žádného konkrétního zákazníka z NATO, ale vystavení s německým FFG v Paříži a opakované zmínky o evropském a americkém trhu jsou jasným signálem exportní ambice. CEO mluví o prvním operačním systému na podzim 2026 a desítkách kusů na začátku roku 2027; harmonogram je ale zatím čistě firemní a pohyblivý.

Jedno je jisté: válka na Ukrajině ukázala, že dron za pár tisíc korun dokáže vyřadit techniku za desítky milionů. DroneLight nabízí lákavou odpověď, levný kinetický zásah bez munice. Teď ji musí dokázat mimo firemní prezentace.

Článek Iraelský laser sestřeluje drony za pár korun a mění algoritmus za pochodu. Odpověď, na jakou svět čekal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý koncept, nový stroj

Sovětský PT-76 vstoupil do služby v roce 1951 jako lehký obojživelný tank určený k překonávání vodních překážek bez mostních souprav. Motor o výkonu 240 koní (179 kW) ho po silnici táhl rychlostí 44 km/h, ve vodě pak dvojice proudových trysek zvládala asi 10 km/h. Vietnam tyto stroje provozoval desítky let a znal jejich limity důvěrně: slabý pancíř, manuální nabíjení 76mm kanónu, zastaralá optika.

T-1 z tohoto konceptu přebírá to podstatné: lehkou konstrukci, schopnost plavby vlastním pohonem a ráži 76 mm. Všechno ostatní je jiné. Korba je delší, hmotnost narostla z přibližně 14 tun na udávaných 18,6 tuny, motor dodává 470 koní (351 kW). Deklarovaná maximální rychlost na silnici činí 79–80 km/h. U pásového obojživelného stroje je to číslo, které stojí za srovnání.

Osmdesát kilometrů v kontextu

Čínský Type 15, dnes nejznámější asijský lehký tank, dosahuje podle dostupných údajů maximálně 70 km/h a nese 105mm kanón s automatickým nabíječem. Americký M8 AGS, který zůstal v prototypové fázi, měl strop na 72,4 km/h (45 mph) a rovněž 105mm hlavní výzbroj. Původní PT-76 se svými 44 km/h patřil do zcela jiné éry.

Důležitá poznámka: u T-1 jde zatím o hodnoty z otevřených zdrojů, nikoli o publikovaný testovací protokol. Přesto i jako deklarace ukazují, kam Vietnam míří, k nejrychlejšímu stroji v kategorii, který navíc umí plavat.

Digitální výbava za zavřenými dveřmi

Označení „digitální amfibie“ nestojí jen na rychlosti. Podle odborného serveru Asian Military Review nese T-1 digitální systém řízení palby, nezávislý panoramatický zaměřovač velitele a dálkově ovládanou zbraňovou stanici s 12,7mm kulometem. Automatické nabíjení hlavního kanónu odstraňuje pozici nabíječe a zmenšuje posádku. V některých zdrojích se objevují zmínky o laserových detektorech a reaktivním pancéřování, ale ty zatím spadají spíš do kategorie hlášených možností než potvrzené konfigurace prototypu.

Kdo přesně dodal optiku, řídicí elektroniku nebo software, veřejně známo není. Oficiální vietnamská linie mluví o koordinaci závodu Z125 s dvanácti armádními jednotkami a důrazu na domácí výrobu komponent. Žádný zahraniční partner nebyl jmenován. To může znamenat skutečnou soběstačnost, ale stejně tak i záměrnou diskrétnost.

Tank pro zemi řek a delt

Proč Vietnam nesáhne po hotovém zahraničním stroji? Částečně proto, že už to dělá: v arzenálu slouží ruské T-90S/SK a starší modernizované typy. Jenže těžký hlavní bojový tank řeší jiný problém než lehká amfibie. Vietnam má na severu deltu Rudé řeky, na jihu rozvětvenou deltu Mekongu a mezi nimi stovky kilometrů pobřežní nížiny protkané vodními toky. Rýžová pole se v období dešťů mění v bažiny, kde čtyřicetitunový kolos uvázne.

T-1 je odpovědí na tuto geografii. Se 76mm kanónem a hmotností pod dvacet tun nepůjde do čelního souboje s moderními hlavními bojovými tanky. Ale o to nejde. Jeho role je palebná podpora pěchoty, ničení lehce obrněných cílů a především rychlý přesun přes terén, kde jiné stroje potřebují ženijní mosty. Municí mají být převážně tříštivé a kumulativní střely, nástroje pro boj v deltách, ne pro tankový duel na pláních.

Prosinec v Hanoji

Organizátoři Vietnam Defence Expo 2026 slibují, že letošní ročník nebude jen statická přehlídka. Oficiální web výstavy zmiňuje společná cvičení a polní demonstrace. Pokud se T-1 do programu dostane, mohl by předvést víc než jen stání na betonové ploše. Registrace pro veřejné návštěvníky už běží, i když detailní harmonogram se ještě může měnit.

T-1 sám o sobě neukončí vietnamskou závislost na zahraničních dodavatelích obrněné techniky. Ale dokazuje něco jiného: že země, která desítky let pouze provozovala sovětské stroje, dokáže vzít starý operační koncept, osadit ho současnou elektronikou a postavit prototyp, který se parametry tlačí na špičku své třídy. Jestli prosincová ukázka v Hanoji potvrdí udávaných osmdesát kilometrů v hodině a hladkou plavbu přes řeku, bude to víc než průmyslové cvičení. Bude to vizitka.

Článek Z muzejního kusu udělali digitální amfibii. Vietnamci postavil tank, který jezdí 80 km/h a plave přes řeky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co S-500 slibuje, a co z toho je doložené

Almaz-Antěj, ruský zbrojní gigant, vyvíjí S-500 jako vyšší vrstvu nad zavedeným S-400 Triumf. Zatímco S-400 oficiálně pokrývá aerodynamické cíle do 380 kilometrů a balistické do 60 kilometrů, Prometheus má dosáhnout na 500 až 600 kilometrů a zvládnout úplně jinou kategorii hrozeb: hypersonické střely, stíhačky páté generace a satelity v takzvaném „near space“.

Klíčem mají být nové střely řady 77N6 a 77N6-N1, navržené pro kinetický zásah mimo atmosféru. Ruské zdroje tvrdí, že sériová výroba těchto střel běží od roku 2021. Přesné takticko-technické parametry ale Moskva nikdy oficiálně nezveřejnila. A termíny se posouvaly s železnou pravidelností: 2014, pak 2017, pak 2021, nakonec 2025. Každý odklad přinesl nový slib.

Podle CSIS Missile Threat mohly odklady částečně sloužit i k udržení výrobních kapacit pro S-400, který Rusko aktivně exportuje. Britský think-tank RUSI k tomu přidává tvrdší argument: S-400 a S-500 sdílejí kritické radarové komponenty a ruský obranný průmysl zůstává zranitelný vůči sankcím a závislosti na zahraničních vstupech.

Sestřelit F-35? Spíš souboj sítí než jeden výstřel

Narativ „S-500 zničí F-35″ je marketingově silný, ale technicky zjednodušující. Princip je následující: nízkofrekvenční radary dokážou stealth letoun hrubě detekovat, zachytí odraz, ale s nízkou přesností. Pro navedení střely je potřeba přesnější sledování na vyšších frekvencích, které stealth technologie účinně potlačuje. RUSI výslovně upozorňuje, že detekce a spolehlivé navedení ke střele jsou dvě odlišné věci.

Na druhé straně F-35 není jen „neviditelný“. Studie RAND zdůrazňuje, že jeho hodnota stojí na senzorové fúzi, zabezpečených datalincích a schopnosti operovat v prostředí, kde jiná letadla přežijí jen těžko. Případný střet by nebyl duel jednoho radaru proti jednomu letounu, ale souboj celé integrované sítě protivzdušné obrany proti celému balíku aliančních schopností: rušení, klamání, standoff munice, elektronický boj.

Kde by S-500 mohl reálně bolet, jsou podpůrná letadla NATO. Tankery, letouny včasné výstrahy AWACS a průzkumné stroje operují ve větších vzdálenostech od fronty, ale s dosahem přes 500 kilometrů by se jejich bezpečné koridory dramaticky zúžily. To je podle analytiků RUSI podstatnější hrozba než hypotetické sestřelení stealth stíhačky.

Fronta zájemců, která zatím nemá smlouvu

Turecký prezident Erdoğan v roce 2019 veřejně hovořil o možné koupi i společné výrobě S-500 s Ruskem. Nebyl to náhlý impulz, Ankara už tehdy čelila americkým sankcím kvůli nákupu S-400 a vyloučení z programu F-35. Motivace Turecka přitom nikdy nebyla čistě vojenská: CSIS ji popisuje jako směs potřeby pokročilé protivzdušné obrany, politického sbližování s Moskvou a vnitropolitického signálu autonomie.

Čína bývá v odborných zdrojích uváděna jako pravděpodobný budoucí zákazník, ale bez veřejně potvrzeného kontraktu. Indie se objevuje v ruských médiích s dovětkem „až po nasycení vlastních sil“. K červnu 2026 neexistuje jediná doložená exportní smlouva na S-500. Fronta zájemců je zatím spíš frontou politických signálů.

Český rozměr: F-35 v Čáslavi a satelity, na kterých závisíme

Česká republika má první letouny F-35A přijmout na základně v Čáslavi na začátku podzimu 2031. Do té doby, a i potom, je součástí integrovaného systému protivzdušné obrany NATO. Odpovědí na hrozbu typu S-500 není český „Prometheus“, ale vrstvení aliančních schopností.

Armáda přechází ze zastaralého systému KUB na izraelský SPYDER, buduje vojenskou satelitní komunikační síť MILSATCOM za téměř tři miliardy korun a investuje do odolného spojení kompatibilního s aliančními standardy. Právě satelitní služby (průzkum, navigace, datové přenosy) by byly při případném nasazení protisatelitních schopností S-500 nejzranitelnějším článkem. Ne česká pozemní infrastruktura, ale vazby na alianční kosmické sítě, bez kterých moderní armáda nefunguje.

Odstrašení funguje, i když zbraň nefunguje naplno

Dokud Rusko nedokáže ukázat víc než jeden pluk a nulové exportní dodávky, je S-500 silnější jako nástroj odstrašení a zbrojního marketingu než jako masová vrstva protivzdušné obrany. To ale neznamená, že je bezpečné ho ignorovat. Tři tvrdé indikátory, které stojí za sledování: počet skutečně vybavených pluků, ověřitelné tempo výroby a první exportní kontrakt. Dokud žádný z nich nepřijde, zůstává Prometheus spíš příslibem než zbraní, která mění rovnováhu.

Článek Rusko slibuje zbraň, která zničí F-35 i satelity na orbitě, a zájemci už stojí ve frontě. Jenomže S-500 Prometheus nikde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice, která se chová jako amfibie

Označení 2S1 Gvozdika nese sovětská 122mm samohybná houfnice zavedená do služby v roce 1974. Čtyřčlenná osádka obsluhuje dělo 2A31 s dostřelem až 15,3 km a stroj se po silnici pohybuje rychlostí 60 km/h. To jsou parametry srovnatelné s řadou jiných samohybných systémů sovětské éry. Co Gvozdiku odlišuje, je utěsněný korbový trup postavený na podvozku víceúčelového transportéru MT-LB. Právě díky němu se celý stroj o hmotnosti přes 15 tun udrží na hladině.

Než ale Gvozdika vůbec vjede do vody, musí osádka projít procedurou, která podle technických profilů zabere až dvacet minut:

• Vztyčit přední vlnolamnou desku, která odklání vodu od korby.
• Nasadit kryty nad přední část pásů a spustit boční deflektory.
• Zapnout kalové čerpadlo, které odčerpává vodu pronikající dovnitř.
• Snížit zásobu munice na 30 ran místo plné výbavy.

Teprve pak stroj sjede po břehu do toku. Žádný lodní šroub se neroztočí. Tah ve vodě vytvářejí výhradně otáčející se pásy, stejný princip jako na zemi, jen v hustším prostředí. Maximální rychlost? 4,5 km/h. Pěšák by ji na břehu předběhl.

Minutu a půl na otevřené hladině

Číslo 4,5 km/h zní skromně, ale stačí ho zasadit do místní geografie. Siverskyj Donec, hlavní vodní osa Luhanské oblasti, dosahuje níže po toku šířky kolem 100 metrů. Jednoduchý přepočet: při konstantní rychlosti 4,5 km/h překoná Gvozdika stometrový tok za zhruba 1,3 minuty čisté plavby. U užších ramen nebo přítoků ještě rychleji.

Minutu a půl. To je technicky proveditelné. Ale rozhodně ne bezpečné. Na otevřené hladině je patnáctitunový stroj s lehkým pancířem pomalý, předvídatelný a viditelný cíl. Pancéřování chrání osádku proti ručním zbraním a střepinám, ne proti protitankovým střelám. Kritické jsou i nájezdy a výjezdy na břeh, momenty, kdy stroj zpomaluje téměř na nulu. Gvozdika tedy není vodní tank. Je to houfnice, která umí obejít překážku, na niž by se obránce jinak spoléhal.

Sovětský koncept versus západní filozofie

Schopnost plavat u samohybné houfnice je neobvyklá vlastnost. V sekundárních technických profilech bývá 2S1 označována za jeden z prvních sériově zavedených pásových dělostřeleckých systémů s plnou obojživelností. Moderní západní protějšky jdou jinou cestou. Francouzský CAESAR 6×6, kterým dnes přezbrojuje i česká armáda jako náhradu za dosluhující houfnice DANA, sází na kolovou mobilitu, rychlé zaujetí palebného postavení a dostřel až 55 km. Řeku nepřeplave, ale nepotřebuje to, protože ji přestřílí z bezpečné vzdálenosti.

Gvozdika vyhrává tam, kde je třeba přesunout palebný prostředek přes vodu bez ženijní podpory. CAESAR vyhrává prakticky všude jinde.

Český střípek v mozaice

Gvozdika není pro Česko neznámý stroj. Armáda ČR ji měla dříve ve výzbroji a po vyřazení skončily kusy ve skladech firem jako Excalibur Army. Podle reportáže Echo24 z dubna 2022 byly právě 2S1 Gvozdika identifikovány mezi technikou odeslanou z českých skladů na Ukrajinu. Oficiální čísla české diplomacie hovoří o 38 houfnicích dodaných během prvního roku války, ovšem bez modelového rozpisu. Že mezi nimi byly i Gvozdiky, potvrzují média, ne ministerstvo obrany.

Logisticky dává sovětský typ smysl: 2S1 používá stejnou rodinu 122mm munice jako rozšířená tažená houfnice D-30, kterou Ukrajina provozuje v tisícových počtech. Žádná exotická platforma s unikátním střelivem, naopak systém, který se snadno začlení do existujícího zásobovacího řetězce.

Řeka jako zpomalovač, ne jako zeď

Pro vojáka v obraně je podstatné jedno: řeka proti Gvozdice nefunguje jako tvrdá hranice. Funguje jako zpomalovač. Dvacet minut přípravy, minutu a půl na hladině, pomalý výjezd na protější břeh, to všechno jsou okna zranitelnosti, která obránce může využít. Ale spoléhat se na to, že samotný tok zastaví přesun palebného prostředku, je chyba. Obránce musí hlídat nejen mosty, ale i potenciální body vplutí a výjezdu. A 122mm granát doletí na 15 kilometrů bez ohledu na to, z kterého břehu vyletěl.

Článek Za řekou se Ukrajinci neschovají. Ruská houfnice 2S1 Gvozdika si pro ně doplave, i když má bizarní způsob pohonu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Indie staví

Kusha není jeden typ rakety. Je to architektura. Tři vrstvy interceptorů pokrývají různá pásma dosahu a výšky, aby systém dokázal reagovat na stealth letouny, balistické střely, střely s plochou dráhou letu, přesně naváděnou munici i drony. BEL v přepisu investorského hovoru z května 2025 potvrdila, že společně s DRDO vyvíjí „mainly all type of radar“ a různá řídicí centra. Prototyp má být hotový do jednoho až půldruhého roku, následovat budou zkoušky v délce dvanácti až čtyřiadvaceti měsíců, v některých scénářích i třiceti šesti.

Důležité je, co v tom výčtu chybí: zahraniční hlavní dodavatel. Radary, velitelská centra, integrace, to vše má být domácí. Přesný seznam všech komponent, u kterých by Indie mohla být závislá na dovozu, otevřené zdroje neprozrazují. Ale směr je jednoznačný: Nové Dillí chce mít pod kontrolou nejen střely, ale celou nervovou soustavu systému.

Proč to Rusko bolí víc než ztráta jednoho kontraktu

Prodej zbraňového systému typu S-400 není jednorázový obchod. Je to vstupní brána do desetiletí servisních smluv, modernizačních balíčků, náhradních dílů a školení. Každý další regiment, každá softwarová aktualizace, každý nový typ interceptoru, to všechno generuje příjmy a udržuje strategickou závislost kupujícího na dodavateli.

Právě tento řetězec Indie programem Kusha přeřezává. BEL už mluví o potenciálním objemu zakázky kolem 40 000 crore rupií pro domácího integrátora. Když si představíte, že tyto peníze místo do ruských státních podniků potečou do indického průmyslového ekosystému, pochopíte, proč nejde jen o prestiž. Rusko přichází o referenčního zákazníka na jednom z největších obranných trhů světa, a to v segmentu, kde dosud nemělo v Indii reálnou konkurenci.

Širší kontext je ještě výmluvnější. Indická obranná výroba ve fiskálním roce 2024–2025 dosáhla hodnoty 1,51 lakh crore rupií, což je rekord. Politika „Aatmanirbharta“, tedy soběstačnosti, není jen slogan. Je to průmyslová strategie s reálnými čísly. Kusha do ní zapadá jako vlajková loď, ne jako izolovaný experiment.

Válka na Ukrajině a sankce uvalené na Rusko v tom podle nás hrají roli, i když otevřené indické zdroje to explicitně neříkají. Když váš hlavní dodavatel vede vyčerpávající válku a jeho průmysl je pod sankcemi, diverzifikace přestává být luxusem. Stává se nutností.

Jak si Kusha stojí ve světovém srovnání

Indie není první zemí, která se pokouší vybudovat vlastní dlouhodosahovou protivzdušnou obranu. Srovnání se dvěma dalšími programy ukazuje, kam Kusha patří:

• Turecko — SİPER: Domácí dlouhodosahový systém vyvíjený konsorciem ASELSAN–ROKETSAN–TÜBİTAK SAGE pod státním zadáním. Průmyslový model je podobný indickému: stát řídí architekturu, domácí firmy dodávají klíčové subsystémy. Turecko ale zároveň provozuje ruský S-400, což mu způsobilo diplomatické komplikace se Západem. Indie se tomuto paradoxu snaží vyhnout tím, že domácí alternativu buduje paralelně.
• Izrael — vícevrstvý štít: Iron Dome pro krátký dosah, David’s Sling pro střední, Arrow-2 a Arrow-3 pro balistické střely. Izrael nevsadil na jeden univerzální systém typu S-400, ale na specializované vrstvy, kde každá kryje jiný typ hrozby. Kusha se blíží spíše této filozofii, tři třídy interceptorů pro různá pásma, ale ambicí je pokrýt je v rámci jednoho programu.

Zásadní rozdíl: Izrael svůj vícevrstvý štít budoval dekády a s masivní americkou podporou. Indie chce srovnatelnou schopnost v kratším čase a s větší mírou průmyslové nezávislosti. Je to ambiciózní. Jestli to vyjde, ukáže až operační nasazení.

Co zatím nevíme, a co to znamená

Z otevřených zdrojů nelze bezpečně tvrdit, že Kusha je v tvrdých technických parametrech, jako jsou přesnost, reakční doba nebo schopnost zachytit hypersonické cíle, prokazatelně lepší než S-400. Doložit lze něco jiného a v dlouhodobém horizontu možná důležitějšího: domácí kontrolu nad vývojem, integrací a výrobou. Přesnou srovnávací cenu indického kontraktu na S-400 se v otevřených primárních zdrojích nepodařilo dohledat, takže formulace „za zlomek ceny“ vychází z dostupných odhadů, ne z ověřeného porovnání.

Systém ještě neprošel ostrými zkouškami. Prototyp se teprve rodí. Mezi prezentací na investorském hovoru a funkční baterií v operační službě leží roky testování, ladění a politických rozhodnutí. Indie ale už dnes buduje něco, co žádná dodávka ze zahraničí nemůže nahradit, vlastní průmyslovou páku v segmentu, který dosud ovládala Moskva.

Pokud se Kusha osvědčí u indických vzdušných sil, otevře se další kapitola: export. Země hledající alternativu k ruskému S-400 by měly kam se obrátit. A Rusko by ztratilo nejen zákazníka, ale i konkurenta na trzích, které dosud považovalo za své.

Článek Rusové ztrácí vliv, a tentokrát to bolí hodně. Indie si staví vlastní S-400, ale lepší a za zlomek ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Kaspického moře k Jihočínskému

Přezdívka „Kaspická příšera“ patří sovětskému experimentálnímu ekranoplánu KM z roku 1966, kolosu s rozpětím křídel přes 37 metrů, který americká rozvědka poprvé zachytila na satelitních snímcích kaspické základny. KM ale nikdy nenesl bojovou výzbroj. Skutečným ozbrojeným sovětským ekranoplánem byla třída Luň: menší stroj s osmi proudovými motory a šesti hřbetními odpalovacími kontejnery pro nadzvukové protilodní střely P-270 Moskit. Právě Luň je z hlediska bojové logiky nejbližší předchůdce toho, co Čína zřejmě staví dnes.

Čínský Bohai Sea Monster je ovšem jiný i než Luň. Turbovrtule místo proudových motorů, podkřídelní závěsníky místo hřbetních kontejnerů, celkově menší rozměry. Analytik H. I. Sutton, který stroj poprvé veřejně identifikoval v červnu 2025, geolokoval testovací aktivitu do zálivu Ja-čou západně od San-ja na ostrově Chaj-nan, tedy přímo do vod, kde Čína v posledních letech rekordně zvyšuje námořní a pobřežní aktivitu.

Proč létat metr nad vodou

Princip je starý přes sto let, ale vojensky stále lákavý. Přízemní efekt znamená, že křídlo letící velmi nízko nad hladinou, v řádu jednotek metrů, ztrácí méně energie indukovaným odporem. Těžký stroj tak unese víc nákladu při nižší spotřebě paliva než ve větší výšce. A zároveň letí rychleji než jakékoli výsadkové plavidlo nebo zásobovací loď.

Vojenská výhoda je dvojí:

• Rychlost přesunu. Ekranoplán překoná konvenční námořní zásobovací trasu za zlomek času. V souostroví Jihočínského moře, kde Čína buduje a zásobuje desítky předsunutých pozic, to má přímý operační smysl.
• Ztížená detekce. Stroj letící těsně nad hladinou se pohybuje pod radarovým horizontem většiny lodních a pobřežních radarů. Navíc splývá s odrazy od mořské hladiny (takzvaným mořským clutterem), což ztěžuje jeho odlišení od šumu.

Ale pozor: „radary ho neuvidí“ je zkratka, ne realita. Letouny včasné výstrahy typu E-3 Sentry disponují schopností sledovat nízkoletící cíle shora. Lodní radary jako AN/SPQ-9B jsou přímo optimalizované na zachycení hrozeb letících těsně nad hladinou. A síťová protivzdušná obrana NATO sdílí stopy mezi senzory, loděmi a letouny v reálném čase. Ekranoplán by po odhalení nebyl malý ani zvlášť hbitý cíl. Problém pro obránce není nemožnost zásahu, je to zkrácený reakční čas.

Co vlastně může nést

Čtyři podkřídelní pylony na květnových snímcích jsou fakt. Konkrétní integrované zbraně faktem nejsou, žádný veřejný zdroj nedokládá ostré odpaly ani identifikaci konkrétní munice. Analytici z The War Zone odvozují z konfigurace závěsníků možnost nesení menších protilodních střel, lehkých torpéd, hlubinných pum nebo jiného odhazovatelného nákladu. Formulace „odpaluje torpéda i rakety“ je tedy přesnější jako „pravděpodobně může nést torpéda i rakety“.

Důležitější než konkrétní munice je ale zamýšlená role. Bohai Sea Monster se nerýsuje jako čistý útočný prostředek, na to existují levnější a postradatelnější platformy, od bezpilotních letounů po samotné protilodní střely. Jeho síla je v kombinaci: znovupoužitelná platforma, která může v jedné misi zásobovat předsunutý ostrovní bod, v další hlídkovat v mělkých vodách a při příležitosti odpálit lehkou protilodní zbraň podle dat z externích senzorů. Hybridní nástroj pro pobřežní a ostrovní boj, ne náhrada bombardéru.

Američané to zkoušeli taky, a přestali

Čína není jediná, kdo se k ekranoplánům vrátil. Americká agentura DARPA v roce 2022 spustila program Liberty Lifter s ambicí postavit obří létající loď velikosti transportního C-17, schopnou operovat ve vlnách o výšce přes dva metry a stoupat až do výšky tří kilometrů mimo přízemní efekt. V červnu 2025 DARPA práci na programu ukončila. Ne proto, že by princip nefungoval; oficiální pozice říká, že agentura „dokončila práci v oblasti největších technických rizik“ a výstupy chce předat průmyslu a ministerstvu obrany. Demonstrátor ale nikdy nepostavila.

Srovnání s čínským přístupem je výmluvné. Liberty Lifter měl být maximalistický: obří, oceánský, schopný letu v přízemním efektu i vysoko nad ním. Bohai Sea Monster je opak, menší, levnější, taktičtější, vázaný na pobřežní a ostrovní prostředí. Čína zjevně nechce překonat fyzikální limity ekranoplánu. Chce z nich vytěžit maximum tam, kde dávají smysl: v členitých, mělkých vodách západního Pacifiku, kde rychlé zásobování sporných ostrovů a útesů rozhoduje o kontrole území.

Proč to není kuriozita

Sovětské ekranoplány selhaly na ceně, doktrinální nejasnosti a omezeních v manévrovatelnosti na rozbouřeném moři. Luň byl nakonec dražší a méně flexibilní alternativa k jiným nosičům střel. Čína dnes postupuje jinak: nejdřív malý prototyp, pravděpodobně úzce vymezená mise a prostředí, kde má rychlá zásobovací a úderná platforma reálnou výhodu. Japonský bezpečnostní institut NIDS ve své zprávě pro rok 2026 popisuje, jak Čína systematicky blokuje zásobovací trasy v Jihočínském moři a stupňuje tlak na Filipíny i Tchaj-wan. Ekranoplán do tohoto vzorce zapadá přesně: nástroj pro šedou zónu, kde se hranice mezi zásobovací misí a bojovou operací záměrně stírá.

Pro evropská námořnictva včetně českých spojenců v NATO je přímý dopad minimální, primární bojiště je západní Pacifik. Nepřímý dopad ale existuje. NATO ve svém strategickém konceptu z roku 2022 výslovně označuje čínské ambice za bezpečnostní výzvu a parlamentní shromáždění Aliance upozorňuje, že případný konflikt o Tchaj-wan by vázal americké kapacity a zvýšil tlak na evropské spojence. A lekce o detekci nízkoletících cílů v pobřežních vodách je univerzální.

Bohai Sea Monster zatím zůstává prototypem bez známého oficiálního označení, výrobce ani zařazení do konkrétní složky čínské armády. Ale pylony na křídlech říkají víc než jakýkoli propagandistický plakát. Někdo v Pekingu chce ze „slepé větve“ techniky udělat funkční zbraň, a na rozdíl od Washingtonu už má stroj, který se vznáší nad vodou.

Článek Kaspická příšera ze Sovětského svazu znovu ožívá: radary ji neuvidí, létá metr nad mořem a odpaluje torpéda i rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Sullivan Cup a proč na něm záleží

Sullivan Cup pořádá U.S. Army Armor School jednou za dva roky. Nejde o klasickou střeleckou soutěž, organizátoři ji navrhli jako víceoborový maraton, který testuje celou šíři toho, co tanková posádka musí zvládnout v boji. Střelba je jen jedna disciplína. Vedle ní stojí manévr v terénu, zabezpečení pozice, fyzická zdatnost celé čtyřčlenné posádky, znalost technických systémů a, což je klíčové, údržba a příprava tanku pod tlakem.

Právě údržbové úlohy a komunikace uvnitř posádky letos podle amerických organizátorů rozhodovaly nejvíc. Plukovník Justin Harper z Armor School to po vyhlášení výsledků řekl přímo: pokud si zahraniční týmy vedly dobře, znamená to, že americký výcvikový systém funguje. Brigádní generál Chad Chalfont všechny účastníky veřejně pochválil. Označení „nejtěžší soutěž světa“ je redakční zkratka, ale fakticky jde o jednu z mála mezinárodních soutěží, kde se tankové posádky z různých armád měří v americkém hodnoticím rámci na americké půdě. To jí dává váhu, kterou domácí cvičení nemají.

Dva roky, pět míst nahoru

V roce 2024 polská posádka skončila sedmá z jedenácti tankových týmů. Všechny zahraniční posádky tehdy jely na zapůjčených amerických M1A2 SEPv2, tedy na platformě, kterou Poláci v té době teprve poznávali. I tak předvedli moment, který obletěl sociální sítě: při střelecké disciplíně zasáhli dva cíle jedním nábojem. Efektní, ale na celkové pořadí to nestačilo. Za Nizozemskem skončili, Německo a Kanadu nechali za sebou.

Co se změnilo mezi lety 2024 a 2026? Přímý seznam změn ve výcviku 1. brigády veřejně dostupný není. Dohledatelné jsou ale tvrdé milníky:

• Polsko dokončilo převzetí všech 116 kusů M1A1 Abrams, objednaných jako rychlé přemostění po předání starší techniky Ukrajině.
• V lednu 2025 dorazila do Polska první várka 28 kusů nejnovějších M1A2 SEPv3; v červenci 2025 je jako první polská jednotka dostala právě 1. Varšavská obrněná brigáda.
• Pokračovala Abrams Academy, výcvikový program, který Polsko s americkou armádou rozběhlo už v roce 2022.
• Před soutěží proběhl další intenzivní výcvik na americké platformě.

Nešlo o jednu revoluční změnu, ale o kumulaci hodin na Abramsu. Víc střeleb, víc údržby, lepší sehranost posádky. Přesně to, co Sullivan Cup měří.

Proč dva typy Abramsu

Polská tanková modernizace má dvoustupňovou logiku. Prvních 116 kusů M1A1 FEP slouží jako rychlé doplnění schopností, starší, ale funkční stroje s komunikačními a řídícími systémy kompatibilními s novější verzí. Hlavní zakázka na 250 kusů M1A2 SEPv3 představuje dlouhodobou páteř. SEPv3 přináší vylepšenou ochranu, pomocnou energetickou jednotku pod pancířem, datové propojení pro moderní munici a silnější elektrickou architekturu pro palubní systémy.

Polské ministerstvo obrany nákup od začátku rámovalo jako posílení obrany východního křídla NATO a jako krok ke kompatibilitě s americkou armádou. Sullivan Cup 2026 je první veřejně měřitelný důkaz, že tato investice přináší výsledky nejen na papíře. Pozor ale na proporce: soutěž měří špičkovou posádku v kontrolovaném prostředí, ne celkovou bojovou sílu všech polských tankových jednotek.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Pro alianci je polský výsledek signál, že velká armáda na východním křídle umí rychle vstřebat americkou těžkou techniku a výcvikové standardy. Interoperabilita s U.S. Army není jen heslo v dokumentech, je měřitelná a Polsko ji předvedlo v přímé konkurenci s americkými profesionály.

Česká armáda jde jinou cestou. V září 2025 závazně objednala 44 tanků Leopard 2A8, první kusy dorazí až v roce 2028 a dodávky poběží do roku 2031. Polský příklad ukazuje, že výsledky přicházejí až po několika letech souvislého výcviku na nové platformě, ne hned po podpisu kontraktu. Pokud Česko chce jednou dosáhnout podobné úrovně na Leopardu, hodiny na tanku musí začít nabíhat co nejdřív, ideálně ještě před příjezdem prvních strojů, třeba na zapůjčených kusech od spojenců.

Stříbro, ne zlato, a přesto průlom

Čtyřka z Fort Carson vyhrála zaslouženě a s jasným náskokem. Polská posádka na ni nestačila napříč disciplínami, ne jen v jedné slabé části. Přesto je druhé místo pro zemi, která Abramsy provozuje teprve tři roky, mimořádný výkon. Irská posádka navíc ve stejném týdnu vyhrála soutěž v kategorii bojových vozidel pěchoty Bradley, takže Polsko nebylo jediný spojenec, který na americké půdě překonal domácí konkurenci.

Nejdůležitější zpráva z Fort Benningu není samotné stříbro. Je to rychlost, s jakou Polsko převedlo nákup Abramsů do měřitelného výkonu v americkém hodnoticím systému. Většina evropských armád potřebuje na absorpci nového hlavního bojového tanku podstatně déle, než aby její posádka za tři roky ohrozila americkou špičku na jejím domácím hřišti.

Článek Polští tankisté s Abramsem porazili elitní Američany i Brity. Za rok poskočili ze 7. místa na 2. v nejtěžší soutěži světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportní letoun s mnoha výstupky

Letoun EC-2 je postavený na základě japonského dvoumotorového transportního letadla Kawasaki EC-2. Jeden z exemplářů začali konstruktéři do role letounu pro elektronický boj připravovat v roce 2021, uvádí Wikipedia. Od toho běžného ho odlišit velice snadno, jelikož má na svém trupu celou řadu výrazných výstupů, v nichž je uložena jeho elektronika. Někdo o něm dokonce tvrdí, že jde o nejošklivější letoun na světě.

Ukrajinci se utrhli ze řetězu. Ženou okupanty od taktických pozic včetně Pokrovsku. Rusko se mezi tím propadá do hluboké krize

Deference-Ua uvádí, že v nejvýraznějším výstupku na přídi je rušička rádiového signálu J/ALQ-5 od společnosti Toshiba, respektive anténní systém, který je určen k boji proti radarovým stanicím. Jeho parametry ale nejsou známé. Stejně tak se neví, jaké další systémy obsahují výstupky, které lze vidět na trupu. Co je zřejmé, je možnost spojení se s velitelstvím za pomoci satelitní komunikace. Vzhledem ke kvalitě japonských zbraní a elektroniky lze usuzovat, že třeba pro Rusko by byl letoun těžko překonatelnou překážkou, jelikož asi nemá protizbraň.

Japonci postaví 4 letouny EC-2

Japonsko si pravděpodobně uvědomuje, jak důležitou zbraní v současné době moderní letoun elektronického boje je. Twz uvádí, že podle dostupných informací si proto objednalo hned čtyři. Kdy budou zařazeny do výzbroje, není ale jasné. První exemplář EC-2 je podle dostupných informací stále testován. Jeho první let se uskutečnil teprve v březnu 2026, a je tak velmi nepravděpodobné, že by měl do sériové výroby zamířit v příštích měsících.

Ruská pýcha v troskách. Nepřekonatelné střely Kinžal končí v polích. Ukrajinská Lima je maže z oblohy bez výstřelu

Známé nejsou ani další parametry, ale dají se odvodit z parametrů běžného C-2, i když rychlost nebo dolet mohou být mírně ovlivněny přidanými nástavbami. Letoun by tak měl dosahovat rychlosti až 920 km/h a mít dosah až 7 600 km. To by znamenalo, že by osádka mohla plnit mise po dobu několika hodin. V případném střetu s Ruskem nebo Čínou by mohl Japoncům poskytnout zásadní výhodu, i když obě země na podobných metodách pracují také.

Článek Noční můra zaostalých Rusů. Jamzilla se může stát něčím, proti čemu nebudou mít protizbraň. I když je nejošklivější na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzva kancléře Merze ke konci války

Jedním z posledních evropských lídrů, který vyzval Rusko k ukončení války, je německý kancléř Friedrich Merz. Na videu (níže) uvedl, že Rusko nemá šanci zvítězit. Výsledky bojů na Ukrajině v poslední době, ale i stav ruské ekonomiky, mu může v mnohém dávat za pravdu. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že takováto prohlášení ale v žádném případě neznamenají, že by ruská armáda měla začít na Ukrajině masivně ustupovat. Spíše poukazují na stav na frontě, kdy je situace zabetonovaná. V posledních týdnech tempo Rusů výrazně zesláblo.

Konec ruského vydírání. Nejsilnější země Evropy chtějí Ukrajině otevřít zadní vrátka do EU, která Putin nezavře

Ruská armáda se na mnoha místech snaží ukrajinské linie prorazit, ale neuspěla na některých místech na východě ani na jihu fronty, a Ukrajinci podnikají protiútoky. Linie doteku se změnila v sérii různých menších úderů, kdy se Rusové nebo Ukrajinci snaží zjistit, jak je na tom protivník, domnívá se MickRyanSubstack. Skutečnost, že na některých místech nejsou schopni Rusové uspět či přichází o své pozice, svědčí o tom, že na tom nejsou úplně nejlépe.

Ztráty a ekonomické problémy

Největším problémem je podle názoru Armádního Zpravodaje nedostatek živé síly, protože ztráty Ruska mají být při snahách prorazit ukrajinské linie větší než nábor. Prakticky tak ruské ozbrojené síly mohou velmi pomalu slábnout a degradovat. A trpí i ruská ekonomika. UnderstandingWar upozorňuje, že extrémně nízká nezaměstnanost svědčí o nedostatku pracovních sil, prudce narůstá cena zboží, je vysoká inflace a obecně má válka na ekonomiku negativní vliv, který se prohlubuje a v budoucnu povede k obrovským problémům.

Ruská pýcha v troskách. Nepřekonatelné střely Kinžal končí v polích. Ukrajinská Lima je maže z oblohy bez výstřelu

Dobře na tom není ani ukrajinská ekonomika, ale ConsiliumEuropa uvádí, že EU pro Ukrajinu odblokovala půjčku 90 miliard eur. To znamená, že Kyjev bude mít dostatek peněz na udržení své ekonomiky a obrany v příštích asi 2 letech, zatímco ruská ekonomika bude stále degradovat a její problémy se prohlubovat. Svědčit o tom může i fakt, že Rusko do výzbroje zavádí vozidla Ulan. Snaží se tím co nejvíce ušetřit, ale takovým způsobem nemá šanci vyhrát.

Chancellor Merz: Russia has no chance of winning its war against Ukraine
by u/UNITED24Media in ukraine

Prohlášení Friedricha Merze

Článek Ukrajina má peníze na 2 roky války, Rusko nemá šanci ji vyhrát. Němci mají jasno, Putin zničí sebe i svou zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gepardy pro Ukrajinu byly u soukromníka

Systémy Gepard se na Ukrajinu dostávají postupně, podle dostupných informací by jich měly být ve službě desítky, i když lze předpokládat, že Rusko mohlo některé z nich zničit. LaLibre uvádí, že protivzdušnou obranu Ukrajiny by v brzké době mělo posílit dalších 15 kusů. Belgii se je podařilo odkoupit od soukromé společnosti, která před lety vyřazené systémy od belgické armády koupila. Pravdou ale zůstává, že se počty takto dostupných zbraní rychle ztenčují.

iZdroj fotografie: Uživatel Maverikkk / Creative Commons / CC BY-SA

Flakpanzer Gepard je systém umístění na podvozku německého tanku Leopard 1. Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zařazen v roce 1976, takže jde o konstrukci starou zhruba 50 let. Vybavený je dvojicí rychlopalných kanonů ráže 35 milimetrů a radarem, a jeho systém dokáže cíl nejen detekovat, ale také na něj navést palbu, což se třeba v případě ruských dronů, jako je Shahed 136, ukázalo klíčové, protože je na obloze dokáže doslova drtit. A to poměrně levně. Zasahovat je přitom může na vzdálenost až 5,5 kilometrů.

Úvahy o modernizaci Gepardu

O tom, že je Gepard nejen skvělá a velmi nadčasová zbraň, svědčí i úvahy o jeho modernizaci. Není se co divit, je jedením z nejlevnějších způsobů, jakým se armády mohou s útoky dronů vypořádat. ArmyRecognition navíc uvádí, že KNDS předložila plán na modernizaci radarového systému. Nejspíše by měl pokročilé vyhledávací schopnosti, jelikož by se mohlo jednat o moderní radar typu AESA, s nímž by se Gepard stal ještě mnohem účinnějším.

Konec ruského vydírání. Nejsilnější země Evropy chtějí Ukrajině otevřít zadní vrátka do EU, která Putin nezavře

Problémem systému Gepard je, že se již nevyrábí, a ani dostupných podvozků tanku Leopard 1 nebude vysoký počet. Lze předpokládat, že se výrobci spíše tímto systémem inspirují a navrhnou podobný, ale na jiném podvozku. K takovéto snaze by se dal počítat německý systém Skyranger. Wikipedia uvádí, že je vybavený kanonem ráže 30, případně 35 milimetrů. Může být i doplněný různými protiletadlovými střelami a umisťován na různé typy podvozku.

Článek Ukrajinské nebe chrání nečekaný král. Je starý, je levný, ale ruské útoky likviduje jako na běžícím pásu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západ se výhrůžek přestal bát

Ruský propagandistický server TopCor cituje názor Dugina, podle něhož se Západ v poslední době přestává obávat ruských výhrůžek a požaduje ruskou kapitulaci. Situace je podle něj tak vážná, že nemusí stačit jeden nebo dva případy demonstrace síly, aby tomu uvěřil. Dugin ho označuje za rouhačský, kanibalský a pedofilní. Rusko má potom za osobitou, oddělenou a odlišnou civilizace se společnými křesťanskými a řecko-římskými kořeny.

Dugin je známý svými extrémními názory a někdy je dokonce označován neonacistu. Ač v posledních výrocích nenaznačil, že by demonstrativní údery měly být jaderné, nejspíše to tak myslel. Podobné názory totiž v minulosti vyslovil. Jsou sice až poslední možností, ale stále použitelné, uvedl jeho názory NewsWeek. Vzhledem k tomu, jak Dugin kritizuje Západ, Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by lidé ovlivnění jeho názory mohli podobné ideje hlásat.

Vyhrožuje i bývalý ruský prezident

Dugin v Rusku není jediný, kdo použitím jaderných zbraní vyhrožuje. Běžně se tak děje v ruských médiích kontrolovaných Kremlem, který proti tomu nezasahuje, ač sám Putin podobné výroky nemá. Místopředseda bezpečnostní rady Ruska a bývalý ruský prezident, Dmitrij Medveděv, např. prohlásil, že výhružky jadernými zbraněmi nejsou žádný klam, uvádí Reuters. A v poslední době sdílel na Západ řadu extrémních názorů.

Rusové jsou zoufalí, o Ukrajince se tříští jako vlny o útesy. Ti mezi tím pokročili v ofenzivě a vzali si zpět, co jim patří

Dalším známým propagátorem jaderných zbraní je potom vlivný moderátor Vladimir Solovjov. JPost uvádí jeho citaci o nutnosti přesných jaderných úderů na západní země třeba hypersonickou zbraní Avangard, po jejímž použití by „hořela Paříž“. Jak vážně jsou tyto výroky myšlené, se lze jenom dohadovat. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že jde často o propagandistická prohlášení směrem k ruské veřejnosti, která mají burcovat a podpořit názor o tom, že je Rusko vojenskou velmocí, i když se mu nedaří ve válce na Ukrajině.

Článek „Západ požaduje totální kapitulaci Ruska. Musíme tvrdě udeřit.“ Ruští neonacisté volají po tvrdé odplatě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

LazerBuzz je zaměřován přes radar

Testování laseru LazerBuzz mělo skončit úspěšným sestřelením leteckého dronu na vzdálenost 1,5 km, uvádí Tass. Ruská zbraň byla během testování propojena s radarovým systémem, pravděpodobně proto, aby dokázala svůj cíl dostatečně rychle identifikovat a paprsek na něm udržet tak dlouho, dokud se ho nepodaří za pomoci soustředěné energie zničit. Více informací nebylo zveřejněno, ale test naznačuje, že Rusové na vývoj zbraně tlačí.

Rusové jsou zoufalí, o Ukrajince se tříští jako vlny o útesy. Ti mezi tím pokročili v ofenzivě a vzali si zpět, co jim patří

LazerBuzz má být postaven na základě ytterbiového laseru. Jeho výkon není známý, ale TopWar ho odhaduje na 5 až 10 kW, a na deklarovanou vzdálenost má být schopen zničit cíl pohybující se rychlostí 130 až 140 km/h. Paprsek na něm má být schopen udržet minimálně po dobu půl sekundy. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by takové výkony mohly stačit k sestřelení malého FPV dronu, který je používán k sebevražedným útokům v oblasti fronty.

Ke zbrani může být daleko

Rusko podle názoru ArmyRecognition nejspíše postupuje při vývoji zbraně LazerBuzz ke stále lepším výkonům, protože dřívější zprávy naznačovaly kratší vzdálenosti. Zároveň ale upozorňuje, že ač je 1,5 km velice dobrý výsledek, jednalo se o test v laboratorních podmínkách a nemusí znamenat, že je Rusko blízko k funkční protidronové zbrani. Její schopnosti totiž ovlivňuje mnoho faktorů a podmínky v reálném boji jsou naprosto odlišné od těch testovacích.

Konec jaderného strachu, Odinovo oko bude sledovat Putina. Evropa spouští revoluční projekt bezpečnosti

Vše ale ukazuje na skutečnost, že jsou si ruští konstruktéři vědomi perspektivnosti zbraně a pokouší se překážky překonávat. Ve světě již existují funkční laserové systémy schopné drony ničit i v reálných situacích. Nasadil je například Izrael, a intenzivně na nich pracují v Americe, Velké Británii nebo Číně. Výhodou laseru je velmi nízká cena výstřelu nutného ke zničení dronu a možnost opakovaných výstřelů v případě dostatku energie. Na druhou stranu v řadě podmínek, například v mlze a dešti, jsou schopnosti systému omezené.

Článek Smrtící paprsek v akci: LazerBuzz likviduje drony na 1,5 km za zlomek sekundy. Rusko tasí zbraň, která může totálně vypnout nebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ratnik je mnoho jednotlivých dílků

Program Ratnik byl spuštěn v roce 2010, uvádí Wikipedia. Cílem bylo vyvinout kompletní bojový systém pro ruské vojáky, zlepšit jejich konektivitu a bojovou efektivitu. Mezi vylepšení patří modernizované neprůstřelné vesty, helma s vybavením, komunikační systémy a speciální sluchátka. Zahrnuje 10 subsystémů a 59 jednotlivých položek. Rozhodně si ale nelze představit, že něco takového udělá z člověka robota, ale zlepšuje to jeho schopnosti v boji.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Ruské federace

Mezi nejznámější položku, často do programu Ratnik zahrnovanou, patří útočná puška AK-12. Koncern Kalašnikov začal s jejím vývojem v roce 2011, a nakonec se postupně prosadila do ruské výzbroje, uvádí Wikipedia. Neznamená to ale, že by ruští vojáci byli touto zbraní ráže 5,45×39 milimetrů na Ukrajině vyzbrojeni ve všech případech. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že mnozí mají stále starší AK-74M. Jedním z důvodů je i skutečnost, že se AK-12 potýkala s řadou technických problémů, které byly často odstraňovány za pochodu.

Vývoj Ratniku nejspíše stojí

Rusko na vylepšení Ratniku stále pracuje. TopWar ale připouští, že v současné situaci války na Ukrajině je spíše pozastavený. Jeho nejmodernější verzí má být Ratnik-3 nazývaný také Legioner. Součástí by měla být lehčí, a přitom odolnější balistická ochrana, lepší komunikační vybavení, a do budoucna též exoskeleton nebo mikrodron. Faktem ale zůstává, že takovéto vybavení se na Ukrajině vůbec nevyskytuje, nebo jenom ojediněle.

Generálporučík vyslal tvrdý vzkaz do Kremlu. „Jestli přijdete, čeká vás peklo. Jsme připraveni“

V reálných situacích platí, že jsou ruští vojáci výsledky Ratniku vybavení chaoticky a nahodile, nějaká systematičnost je vidět u některých speciálních jednotek. Jinak se ale zdá, že je vybavení ruského vojáka poskládáno spíše z toho, co je zrovna k dispozici na skladu, a jde tedy o mix komponentů Ratniku a mnoha dalšího. Celkem běžné jsou například balistické vesty jako 6B45 či 6B46 a helmy 6B47. Naopak jiné komponenty jsou v podstatě vzácností.

Článek Ruský supervoják zítřka. Ratnik na něj navleče 69 vylepšení a udělá z pěšáka nezastavitelný stroj, který ovládne moderní bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dronů Molnija-2 lze vyrobit hodně

Největší výhodou Molnija-2, což je klasický dron s křídly a vrtulemi, je skutečnost, že má jednoduchou konstrukci a je levný. Znamená to, že ho Rusko může produkovat ve vysokých počtech a kvantitou protlačit drony přes ukrajinskou obranu, která je proti takovémuto stroji velmi komplikovaná. Molnija-2 existuje ve více typech. OboronkaMezha uvádí, základní používá rádiový kanál řízení, což ho nicméně činí zranitelným vůči elektronickému boji.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Dolet dronu Molnija-2 je až 50 kilometrů a většinou nese hlavici o hmotnosti 3 až 5 kilogramů, což z něj dělá dobrou zbraň pro útoky na střední vzdálenosti. Aby se vyhnul rušení, instalovali ruští konstruktéři na upravenou verzi cívku s optickým kabelem, s jehož pomocí ho mohou řídit, uvádí Defence-Ua. Takovýto dron má pravděpodobně dosah kolem 30 až 40 kilometrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jelikož se nedá rušit, je vysoce efektivní.

Rusové jsou inovativní, ale i naráží

S dronem Molnija-2 jsou ruští konstruktéři nesmírně inovativní. Nv prosinci 2025 uvedl, že bylo zaznamenáno navádění za pomoci systému Starlink. K tomu ovšem Rusko ztratilo přístup, což inovaci omezuje, ale svědčí to o tom, jak se dokáží Rusové přizpůsobit různým situacím. Existovat mají navíc i varianty se strojovým učením, případně průzkumná.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Obrana proti dronům v oblasti fronty je obecně komplikovaná. Pokud je tedy nelze účinně rušit, zbývá jedinou reálnou možností je sestřelit. Ale na druhou stranu se protiletadlové systémy jako kulomety, rychlopalná děla mohou stát snadným cílem dalších dronů a podlehnout jim. Asi jedinou reálnou možností proti Molnija-2 je tak nasazení ukrajinských stíhacích dronů. Otázkou je, zda jich je v oblasti fronty dostatek a jestli mohou jejich obsluhy trávit dostatečně dlouhou dobu mimo úkryty, aby se nestaly sami cílem malých FPV dronů

Článek Peklo z nebe jménem Molnija-2. Primitivní, ale děsivě účinný dron dává Rusům až nečekaně drtivou páku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

UMPK o hmotnosti 3 tuny

Ruské letectvo v posledních letech často nasazuje pumy vybavené naváděcími moduly UMPK, které je proměňují v klouzavou a přesně naváděnou munici dlouhého dosahu. Nejstrašlivější je kombinace s těžkou pumou FAB-3000 o hmotnosti 3 tuny, jelikož je schopná ničit rozsáhlé objekty včetně průmyslových areálů a opevněných pozic, uvádí LongwarJournal. Po odhození třeba ze Suchoje Su-34 rozvine puma křídla a klouzavým letem urazí desítky kilometrů.

Rusové jsou zoufalí, o Ukrajince se tříští jako vlny o útesy. Ti mezi tím pokročili v ofenzivě a vzali si zpět, co jim patří

Termobarický raketomet Solncepjok

Těžký raketomet TOS-1A Solncepjok je určen k ničení opevněných pozic a živé síly pomocí termobarických hlavic. Odpalovací zařízení na podvozku tanku nese 24 raket ráže 220 mm, které může odpálit během krátké doby a pokrýt rozsáhlou oblast, uvádí Wikipeda. Termobarická munice vytváří extrémní podtlak a teplotu, čímž ničí i cíle ukryté v budovách a bunkrech. Nevýhodou zůstává relativně krátký dosah, kvůli čemuž musí operovat v blízkosti fronty.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Dron Lancet-3

Sebevražedný dron ZALA Lancet-3 v sobě spojuje průzkumné schopnosti s přesným úderem. Jeho operátor jej navádí na vybraný cíl, nad nímž může dron určitou dobu kroužit, než provede finální útok. Ničí především techniku jako dělostřelecké systémy nebo radarová zařízení. Nese k tomu hlavici o hmotnosti 3 kg a má výdrž v letu 40 minut, uvádí Wikipedia. Jeho hlavní předností je tak přesnost a schopnost zasahovat cíle i hluboko v týlu protivníka.

„Až vyhrajeme nad Západem na Ukrajině…“ Rusové opravdu věří, že válku vyhrají, i když Ukrajina odmítne kapitulovat

Těžká houfnice Malka

Samohybná houfnice 2S7M Malka představuje jednu z nejvýkonnějších dělostřeleckých zbraní Ruska. Wikipedia uvádí, že s projektily ráže 203 mm je schopna zasahovat cíle na vzdálenost 37,5 km, přičemž mají hmotnost přes 100 kilogramů. Má sice nízkou kadenci, avšak ničivý účinek zásahů je extrémní, což umožňuje likvidovat opevněné objekty, infrastrukturu i hluboko uložené cíle. Díky průzkumným dronům jde o nebezpečnou zbraň.

Článek Ruské zbraně, kterých se Ukrajinci děsí. Jakmile se objeví na frontě, jejich postup končí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké ruské radary najde kdokoliv

Pokud chce někdo vědět, kde má Rusko rozměrné radarové stanice schopné detekovat přilétající mezikontinentální balistické rakety s jadernými hlavicemi, stačí se podívat třeba na satelitní snímky z Googlu. Jsou tam velice dobře viditelné (jako na snímku níže). Rusko nemá šanci je nějakým způsobem zakrýt, a Google nemá důvod daný úsek třeba rozmazat.

Rusové jsou zoufalí, o Ukrajince se tříští jako vlny o útesy. Ti mezi tím pokročili v ofenzivě a vzali si zpět, co jim patří

Tím nejmodernějším, co má Rusko v současné době k dispozici, je radar Don-2N. Wikipedia uvádí, že jde o klíčovou součást protiraketového systému A-135 chránícího Moskvu. Umístěný je poblíž Sofrina v Puškinském okrese. Je to instalace ve tvaru čtvercového komolého jehlanu, jehož hrana měří dole 130 m a vysoký je 33 m, a nahoře má pak jeho hrana délku 90 m. Radar typu AESA ve vzdálenosti 1 500 až 2 000 kilometrů odhalí objekty o velikosti 5×5 centimetrů. Balistické rakety tak pravděpodobně vidí na mnohem delší vzdálenost.

Radarů Voroněž má Rusko několik

Jako systém včasné výstrahy pak Rusku slouží několik radarů typu Voroněž. Wikipedia uvádí, že první z nich byl spuštěn v roce 2009. V současné době jich existuje 8, ale další jsou ve výstavbě nebo v plánování. Dokáží zachytávat nejenom balistické rakety, ale také sledovat letadla na dlouhou vzdálenost, například strategické bombardéry. Dosah radaru by měl přitom být až 6 000 kilometrů, jeho přesné specifikace jsou samozřejmě utajované. Anténa má mít nicméně alespoň 30 metrů na výšku a být dlouhá kolem 100 metrů, to odhadovat lze.

iZdroj fotografie: Topwar

Skutečnost, že jsou radary tak veliké a zároveň viditelné na běžných komerčních snímcích ze satelitu, z nich dělá snadné cíle. ArmsControl uvádí, že Ukrajina v roce 2024 drony zaútočila na 2 radary typu Voroněž. Jak moc byly poškozené, není jasné, ale v okolí byly znatelné známky požáru. Útoky vyvolaly obavy, jak bude Rusko reagovat, protože zničení radarů by znamenalo, že je v určitých oblastech doslova slepé proti útokům balistickými raketami.

Článek Satelitní snímky odhalily „srdce“ ruské jaderné ochrany. Vyšpehování nedokázal Kreml zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém vytváří Německo s Francií

Projekt Odinovo oko se rozjel v roce 2021, kdy EU dala společnost OHB System AG a konsorciu firem kolem ní z řady evropských států grant ve výši 7,5 milionů eur na studii o detekčním systému proti balistickým raketám a hypersonickým střelám, uvádí Wikipedia, což vedlo k tomu, že Německo a Francie v roce 2025 podepsaly dohodu o vytvoření Odinova oko.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Zatím to ale neznamená, že by byl detekční systém protiraketové obrany budován. EuropeanSpaceFlight uvádí, že se v současnosti pracuje na jeho simulátoru, který by pravděpodobně měl říci, nakolik je projekt uskutečnitelný. V obecné rovině je jasné, že by měl zahrnovat různé pozemní radary, ale také instalace ve vesmíru detekující start raket, radary apod. I z toho je zřejmé, že by byl finančně velmi náročný, i když náklady nejsou známé.

Ničit rakety zvládne Arrow 3

Podobný detekční systém by byl pravděpodobně prvním krokem k tomu, aby Evropa získala plnohodnotnou protiraketovou obranu. Armádní Zpravodaj soudí, že i schopnost detekovat a ničit hypersonické zbraně. Schopnost tuto hrozbu včas detekovat je klíčová, aby mohla obrana efektivněji zachytávat a ničit. Tento základ systémů se v současné době buduje. Wikipedia uvádí, že Německo již spustilo první části izraelského systému Arrow 3.

Sami Rusové už vidí, že je pro ně situace na frontě mnohem horší, než tvrdili. Postupují 4,5krát pomaleji a mají územní ztráty

Jestli se systém Odinovo oko nakonec Evropě povede, lze jen obtížně předpovědět. Technologie má, zvládne vynášet i vlastní vesmírné objekty, případně si může vesmírné lety pronajmout od soukromých společnosti. Druhou věcí je, že takový systém bude velice drahý, a je otázkou, zda se na něj v napjatých a stále napjatějších obranných rozpočtech najdou peníze. Narazit může také na rozdílné pohledy velmocí, v tomto případě Německa a Francie.

Článek Konec jaderného strachu, Odinovo oko bude sledovat Putina. Evropa spouští revoluční projekt bezpečnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda i z nečlenů NATO a EU

Myšlenku statisícové evropské armády, pravděpodobně by se jednalo o jakousi jednotku rychlé reakce, o níž se uvažuje již déle, prosazuje komisař pro obranu Andrius Kubilius. EurActiv uvádí, že jeho vize zahrnuje zapojení jednotek i z Velké Británie, Norska nebo Ukrajiny. Tedy zemí, které nejsou součástí Evropské unie, případně nejsou členy Severoatlantické aliance. Není tedy jasné, jak by zapadala jednotka do struktury Evropské unie, případně NATO. Vypadá to spíše jako snaha vytvořit další vojenskou velmoc světa.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Aliance sice mluví o tom, že je třeba posílit evropské křídlo a Evropa by se o sebe měla postarat více, ale theParliamentMagazine zároveň upozorňuje na varování šéfa NATO, Marka Rutteho, že by se evropské síly neměly vyčleňovat ze systému aliance, ale měly by být její součástí. Případná dvojakost obrany by podle názoru Armádního Zpravodaje mohla vést k chaosu. Třeba v tom, jaké jednotky by v době krize byly pod evropským, a jaké pod aliančním velením.

Evropané se často neshodnou

Neznámou zůstává, zda jsou evropské země vůbec schopné společné jednotky vytvořit. LuxTimes uvádí, že existuje mnoho společných evropských projektů, zapojeno je do nich většinou několik zemí. Týkají se například vývoje zbraní, jako jsou tanky, letadla a další. Často ale narazí na jiné vidění jednotlivých států a zkrachují. Nelze tedy odhadnout, jestli by se evropští politici dokázali shodnout na struktuře armády, velení a dalších věcech.

Sami Rusové už vidí, že je pro ně situace na frontě mnohem horší, než tvrdili. Postupují 4,5krát pomaleji a mají územní ztráty

Na druhou stranu platí, že by Evropa měla být připravena i na variantu, kdy se Spojené státy americké skutečně rozhodnou z NATO stáhnout, případně provést takové kroky, které by alianci totálně zneschopnily. Pak by jen společná evropská obrana byla štítem, který by zadržoval mocenské ambice Kremlu. Myšleno alespoň v oblasti konvenčních sil, v nichž mají evropské země dohromady větší sílu než Rusko. Neplatí to v oblasti jaderných sil, zde evropský jaderný arzenál mohutnosti toho ruského vůbec nedosahuje.

Článek Evropa chce vlastní společnou armádu. Má ambice stát se protiváhou světovým mocnostem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kalašnikov teprve Kronu testuje

Kronu vyvíjí ruský zbrojní koncern Kalašnikov. Tass uvádí, že v dubnu letošního roku začal s jeho testováním, z čehož je jisté, že jde o prototyp, a ne o hotový zbrojní systém. Určený má být k ochraně důležitých vládních objektů a městské infrastruktury. Zaměřený je hlavně na sestřelování dronů, ale pravděpodobně zvládne i jiné cíle. Vše napovídá tomu, že by mohl být například rozmístěn k ochraně rafinérii, na něž ukrajinské drony často míří.

Rusko má čas maximálně 6 měsíců, poté Ukrajina rozpoutá armagedon. Střely Flamingo si zatím šetří

Krona má využívat dvojici rozdílných raket krátkého dosahu. ArmyRecognition uvádí, že jde konkrétně o 6 stíhacích střel Sosna-R a 4 rakety 9M333. Ty mají mít dosah až 6 km a zasahovat cíle ve výškách od 30 m do 3,5 km. Liší se tím, že Sosna-R je naváděná prostřednictvím laserového paprsku, zatímco druhá střela má navádění infračervené. Armádní Zpravodaj soudí, že typickým cílem těchto raket by mohly být drony jako FP-1 nebo An-196 Ljutyj.

Systém bude působit jako komplet

Systém Krona by měl bych umístěný na obrněných vozidlech, zobrazení ho ukazují například na transportéru BTR-80 nebo bojovém vozidle pěchoty BMP-2. Kalašnikov uvádí, že by by měl být dodávaný s až 6 odpalovacími vozidly, radary a řídícím stanovištěm. Komplet označuje Krona-E a postavení zaujme do 10 minut. Na jak velkou vzdálenost by byl schopen detekovat cíle, však není známo. S největší pravděpodobností by nepoužíval jenom radar, ale i elektrooptické systémy, zvláště když jedna z jeho raket využívá laserové navádění.

iZdroj fotografie: Kalashnikov

Pokud se Rusku podaří systém vyladit a vyrábět v dostatečném počtu, mohl by opravdu znamenat výraznou komplikaci pro ukrajinské útoky na ruské cíle. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že takových systémů by bylo v podmínkách Ruska zapotřebí stovek, možná tisíců, což není levný a jednoduchý úkol. Použití střel proti levným dronům navíc není to nejefektivnější, co mohli Rusové vymyslet. Zkušenosti ukazují, že jsou střely mnohem dražší než drony. A ani obrněných vozidel není v Rusku po ztrátách na Ukrajině nějaký nadbytek.

Článek Ruský protiletadlový systém Krona má Ukrajincům zkomplikovat bojové operace, jak je znají. Ale nedomysleli to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastně BVP s kanonem ráže 120 mm

Plány na vozidlo CV90120, jak je nový švédský lehký tank označován, počítají s instalací kanonu ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží, popisuje parametry zbraně BAE Systems. Kanon umožňuje používat standardní munici NATO, což by znamenalo, že by s ním osádky na bojišti mohly zničit jakýkoliv existující ruský tank, včetně T-90M. Zároveň má schopnost využívat i programovatelnou munici DM11, což mu dodává další schopnosti.

iZdroj fotografie: GoodFon

S konstrukcí podobného lehkého tanku přišel švédský výrobce již v roce 1998, uvádí ArmyGuide, ale oproti tehdejší předloze bude mít lepší nejspíše všechny schopnosti. Počítáno je například s instalací moderního systému aktivní ochrany, a rovněž je prakticky jisté modernější řízení palby, všemožné senzory a vysoké pohodlí. Wikipedia uvádí, že nejtěžší CV90 má hmotnost 38 tun. Lehký tank by jej možná o něco překonával, ale pravděpodobně ne nijak zásadně. Armádní Zpravodaj je názoru, že by mu zůstala i rychlost až 70 km/h.

Na tank by CV90120 nemohl přímo

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ačkoliv bude mít lehký tank CV90120 výkonný kanon srovnatelný s těmi u hlavních bojových tanků, musel by v boji volit jinou taktiku. Jeho pancéřování by pravděpodobně odolávalo jenom munici do ráže 30 milimetrů, takže by se nemohl v žádném případě pustit do čelního boje s jinými tanky. V tomto případě by volil taktiku srovnatelnou spíše se stíhači tanků, kdy vystřelí ze zákrytu a co nejrychleji zmizí. Při podpoře pěchoty nebo podobných úlohách by ale sloužil podobně jako tank.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Jeho největší handicap, tedy slabší ochranu, by z velké části řešil systém aktivní ochrany schopný zachytit útoky protitankových střel a dronů. O podobný tank by určitě mohl být zájem. Defence-Industry uvádí, že o nákupu CV90120 nebo tureckém Otokar Tulpar uvažuje Slovensko. Jeho cena by měla být zhruba poloviční než u Leopardu 2A8. Slováci navíc nakupují bojová vozidla CV90, takže mít lehký tank na stejné platformě by ulehčilo údržbu a výcvik.

Článek Noční můra pro ruské tanky. CV90120 se mění v nekompromisního lovce, s nímž snadno prohraje i chlouba T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruští dronaři se schovali do sklepení

Video ukazuje, že se ukrajinskému průzkumu podařilo možná náhodou zahlédnout jednoho z operátorů dronů, jak vylézá z nějakého sklepení v sousedství panelové budovy. Okamžitě mu bylo jasné, že se jedná o úkryt ruských dronařů, vycvičených specialistů, kteří mohou napáchat ukrajinské armádě obrovské škody. Ukrajinské velení se proto rozhodlo, že proti takovému hodnotnému cíli vyšle letecký útok s naváděnou pumou.

„Ještě nedávno se Rusové cítili bezpečně. Odteď bude zničen každý, kdo se objeví.“ Ukrajinci budí hrůzu 80 km v ruském týlu

Záběry ukazují střih na letoun, i když z nich není zřejmé, že je to právě ten, který útočil. Podle jeho tvaru Armádní Zpravodaj usuzuje, že se jedná o Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Wikipedia uvádí, že jde původem o sovětský letoun schopný nést až 3,5 tuny nákladu. Na Ukrajině byl upravený, aby dokázal používat i některé přesné západní zbraně, které jí dodávají spojenci. Ukrajina měla ve výzbroji nejen tyto letouny, ale dostala i některé ze Slovenska a Polska. Ten útočící mohl být tedy původně z československé armády.

Popisek uvádí, že použitou zbraní byla AASM Hammer. Jde o francouzskou konstrukci, která mění běžnou gravitační pumu na naváděnou s pomocným raketovým motorem. ArmyRecognition uvádí, že existuje ve variantách od 125 do 1 000 kilogramů, a ukrajinské letectvo nejčastěji používá pumy o hmotnosti 250 kilogramů. Letoun je odhazuje z nízké výšky a mají dosah 70 km, což pilotovi umožňuje držet se v bezpečí před nepřátelskými radary.

Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S

Záběry z průzkumného dronu dokazují, že se puma trefila přesně, a cíl byl zničen, takže lze předpokládat, že operátoři zahynuli. Je to veliká ztráta, protože jsou pro ruskou armádu velmi cenní. TheGuardian uvádí na příkladu ukrajinských operátorů, že základní výcvik trvá 15 dní. To je ovšem jenom opravdový základ. Zkušený operátor dronů potřebuje stovky hodin praxe, rychlé reflexy a orientaci v prostoru. Nahradit ho tedy není jednoduché ani levné.

The position of Russian drone operators was destroyed by Ukrainian aviation with the help of AASM Hammer bombs. Southern direction. Published 19.04.2026
by u/GermanDronePilot in ukraine

Útok MiG-29 zničil ruské operátory dronů (zveřejněno 19. dubna 2026)

Článek Video: jeden Rus prozradili pozici a zpečetili osud všech. MiG-29 rozmetal tajnou základnu specialistů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci letos nasadí 25 tisíc robotů

Nasazení robotických vozidel v ozbrojených silách není novinkou, ale to, co provádí, a pro rok 2026 plánuje Ukrajina, zní až neuvěřitelně. Její ministr obrany, Mychajlo Fedorov, na svém telegramovém kanále oznámil, že by ukrajinská armáda v polovině roku 2026 měla proti Rusům nasazovat zhruba 25 000 robotických vozidel. V březnu 2026 měly přitom ukrajinské ozbrojené síly provést 9 000 robotických akcí. Do vývoje a výroby robotických vozidel má mířit velké množství prostředků, a proto jejich počet v brzké době stoupne.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajina využívá robotická vozidla k zásobování, boji, průzkumu nebo evakuaci raněných. Rusové přiznávají, že je Ukrajina v oblasti dronů předběhla, a i když je mají také, rozhodně ne na tak vysoké kvalitativní úrovni, a dokonce silně zaostávají i v kvantitě. Armádní Zpravodaj to má za logické, jelikož drony a roboti jsou jednou z hlavních cest, jakou mohou Ukrajinci vyrovnat nevýhodu v mnohem menším počtu živé síly. Zatímco Rusové se spoléhají právě na lidi, které klidně nechávají umřít, Ukrajinci místo nic nechávají bojovat techniku.

Roboti zvládají boj stále lépe

Co roboti dokáží lze pozorovat ze zpráv z bojiště. Známé jsou případy, kdy robot s kulometem ruského vojáka rozstřílel, případně samo robotické vozidlo bez zapojení pěchoty obsadilo ruskou pozici. Ukrajinská armáda má pro podobné operace širokou škálu prostředků, jedním z nich je Droid TW 12.7 vyvinutý ukrajinskou společností DevDroid. ArsTechnica uvádí, že je vyzbrojený kulometem M2 Browning a urazí vzdálenost až 25 kilometrů.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Ukrajinci ale spoléhají v případě dronů také na zásobování, a plány dokonce hovoří o vizi, že by roboti převzali 100 % zásobovacích misí v první linii. TheGuardian uvádí, že v oblasti Pokrovsku mohou denně ztratit 3 robotická vozidla, ale považují to za mnohem menší tragédii, než kdyby místo nich zahynuli vojáci. Roboti přitom mají skvělé schopnosti, ti největší dokáží převážet náklady o hmotnosti stovek kilogramů a z bojiště evakuovat 3 raněné vojáky najednou.

Článek Ukrajinci ovládají bojiště 21. století, Rusové brzy „pomažou“ domů. Už letos je vymete za hranice 25 tisíc pozemních robotů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hoot bylo opakovaně testované

Kavitační torpédo Hoot je tajnou zbraní a k dispozici je o něm velmi málo informací. Wikipedia uvádí, že mělo být poprvé vyzkoušené na maketě ponorky v roce 2006, ale jeho další zkouška se uskutečnila až v roce 2017. V jaké fázi se nachází jeho vývoj, případně výroba, a jestli je opravdu připravené k vojenské akci, není známo. Pokud ano, mohlo by být samozřejmě jednou ze zbraní, s nimiž by se Írán mohl pokusit útočit na americká vojenská plavidla, ale například i potopit nějaký tanker v Hormuzském průlivu, což by byla vážná hrozba.

„Ještě nedávno se Rusové cítili bezpečně. Odteď bude zničen každý, kdo se objeví.“ Ukrajinci budí hrůzu 80 km v ruském týlu

Forbes uvádí, že se mnozí analytici kloní k názoru, že je Hoot vlastně ruské torpédo VA-111 Škval. To mělo být schopné odpálení z torpédometu ráže 533 milimetrů a dosahovat rychlosti až 200 uzlů. Jeho slabinou je však nízký dosah, odhadován je na 10 kilometrů. To znamená, že člun nebo ponorka, která by ho torpédo odpálit, by musela připlout velice blízko ke svému cíli. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že třeba v případě americké letadlové lodi jde o sebevraždu. Pokud by se to ale Íráncům povedlo, mohli by způsobit velkou škodu.

Bubliny snižují odpor vody

Škval nebo Hoot využívá jevu tzv. superkavitace. CenterForSecuritypolicy uvádí, že systém torpéda mění mořskou vodu na páru, a ta je přiváděná do přední části torpéda. Uniká jako jakýsi roj bublin, v němž se torpédo pohybuje, což eliminuje odpor vody, a těleso pak může díky raketovému pohonu dosahovat vysoké rychlosti. Kromě malého dosahu to má další nevýhody, hlavně hluk, který torpédo produkuje, a také má omezené možnosti manévrování.

Rusové zkusili mohutně udeřit, ale Ukrajinci se rvou jako lvi. Sen o velké ofenzivě se rozplývá. Nechápou, co se děje

Velkou neznámou rovněž je, jestli má Írán k odpálení torpéda prostředky; ideální jsou jeho ponorky třídy Kilo. Wikipedia uvádí, že íránské námořnictvo mělo 3, ale 1 z nich údajně Američané v březnu 2016 potopili. Co je s dalšími, není známo. Íránci také disponují miniponorkami třídy Ghadir s dvěma torpédomety. I ty by teoreticky mohly být schopné takové torpédo odpálit, ale kolik jich je funkčních, je neznámý údaj. Není nicméně vyloučeno ani to, že by šlo torpédo odpálit i z torpédového člunu, ale ten by se těžko k cíli přiblížil.

Článek Přízrak pod hladinou, proti němuž není obrana, a Američané to vědí. Íránské supertorpédo Hoot drtí vše, co se mu objeví v cestě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinec si to s Rusem tvrdě vyříkal

Záznam je velice krátký a je pořízený kamerou na těle jednoho z ukrajinských vojáků. Je to pravděpodobně on, kdo si s Rusem vyříkává, proč vlastně útočí na jeho vlast. Velice ostře a vulgárně se ho ptá, proč přišel do jeho vlasti a ničí jeho domov, a nakonec ho pošle do patřičných míst, mj. do pekla. Poté se strhne ostrá přestřelka. Zdá se, že dvojice Ukrajinců nakonec Rusa, kterého nejspíše přistihla při útočném šturmu, zlikviduje.

Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S

Na videu je kromě evidentně emotivního projevu ukrajinského vojáka zajímavá i ukrajinská výzbroj. Ukazuje, jak kombinuje původně sovětské typy zbraní s těmi západními. Jeden z obránců je vyzbrojený útočnou puškou AK-74, což je pokračovatel známé sovětské útočné pušky AK-47 Kalašnikov. Používá munici ráže 5,45 x 39 milimetrů a má 30ranný zásobník, uvádí Wikipedia. Je přitom hojně ve výzbroji ukrajinské i ruské armády.

Druhý Ukrajinec je naopak vyzbrojený protipólem AK-74. Sovětská zbraň byla vlastně reakcí na tuto americkou útočnou pušku označovanou M16. Wikipedia uvádí, že existuje v mnoha variantách a ukrajinská armáda jich má pestrou směsici. Velmi těžko se tedy poznává, o jakou konkrétní pušku se jedná. Nejčastěji má zásobník na 30 ran, i když existují i větší, nebo naopak menší. Používá munici ráže 5,56 x 45 milimetru, tedy standard NATO.

Rusové zkusili mohutně udeřit, ale Ukrajinci se rvou jako lvi. Sen o velké ofenzivě se rozplývá. Nechápou, co se děje

Zlobě ukrajinského vojáka se nejspíše nelze divit, protože škody způsobené Ruskem na Ukrajině jsou obrovské. Přesné statistiky nejsou k dispozici, ale Kse v únoru 2025 uváděl, že kvůli válce je na Ukrajině poškozeno 236 000 obytných budov a škody jdou do bilionů korun. Lze předpokládat, že nyní jsou ještě výrazně vyšší, protože Rusko neustále stupňuje útoky drony, raketami a jinými zbraněmi. Naštvanost Ukrajinců lze tedy velmi dobře pochopit.

A furious Ukrainian soldier speaks directly to a russian soldier during an assault
by u/Clean_Increase_5775 in ThatsInsane

Ukrajinec nadává ruskému vojákovi, který útočí na jeho pozici (zveřejněno 26. června 2026)

Článek Video: „Proč jsi musel zničit můj domov? Jdi do pekla!“ Ukrajinec se neudržel a seřval Rusa, než ho bez milosti poslal na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kreml si určil cíle také v ČR

Pokud by Rusko zaútočilo na evropské členy NATO, existuje seznam cílů, na něž by mířilo. Meduza uvádí, že na něm je 11 společných podniků, které mají evropské země s ukrajinskými zbrojovkami, a 10 výrobců komponentů. Má se jednat o dodavatele důležité pro výrobu dronů užívaných k útokům na Rusko. V Česku jde o PBS Group, výrobce proudových motorů pro drony, a společnost DeViRo. Cíle jsou i v Německu, Velké Británii a dalších zemích.

Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S

Kremelská propaganda se seznamem velmi aktivně pracuje a z Ruska zaznívají hlasy o nutnosti tvrdých úderů. Propagandistický TopWar otevřeně spekuluje o tom, co by Rusko mohlo udělat. Mluví o možných konvenčních úderech na zveřejněné cíle, ale také o sabotážích nebo kybernetických útocích, a nevylučuje ani útoky na logistické trasy, a jako poslední možnost uvádí i jaderné zbraně, které přitom mají sloužit k obraně, ne k útoku.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud by se Rusko k něčemu takovému odvážilo, údery by to byly velmi citelné a skutečně by mohly průběh války na Ukrajině silně ovlivnit. Je však důležité vnímat, že se cíle nachází na území NATO, s nímž by se rázem ocitlo ve válce. A to je něco, co neriskne, protože na to nemá ekonomicky ani vojensky.

Rusko také dodává zbraně do válek

Ruská argumentace je zrůdná, a podle všeho svědčí o frustraci kremelského vládce, protože Rusové nejsou schopni ani pátým rokem na Ukrajině zvítězit. Je také pomýlená, protože to vypadá, že podle názoru Ruska je dodavatel zbraní účastníkem konfliktu. Tato logika by ale znamenala, že i Rusko je nebo bylo účastníkem mnoha jiných konfliktů. Příkladem může být válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. AlJazeera uvádí, že odběratelem byla hlavně Arménie, ale mimo to Rusové dodávají zbraně například do řady afrických států, kde se válčí.

Rusko má čas maximálně 6 měsíců, poté Ukrajina rozpoutá armagedon. Střely Flamingo si zatím šetří

Je třeba mít na paměti, že ve válce na Ukrajině je tím, kdo zaútočil, Rusko. Ukrajinci jsou v roli obránce. Podle ruské logiky by navíc byla účastníkem války Severní Korea a Írán. Wikipedia uvádí, že Severokorejci dodávají do Ruska dělostřelectvo i munici pro něj, nebo rakety. Ukrajina by tedy měla mít právo útočit na Severní Koreu. V úplném důsledku, pokud jsou země pomáhající Ukrajině ve válce s Ruskem, to pak znamená, že jsou ve válce i se Severokorejci. Již tyto výroky svědčí o tom, jak moc jsou tvrzení ruské propagandy nesmyslná.

Článek Konec neviditelnosti, Rusko už zná souřadnice cílů NATO. Drtivý úder by kompletně změnil pravidla hry, ale bojí se se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BVP Armata potkal osud tanku

Jednou ze zbraní, která se neobjevuje na Ukrajině, je tank T-14 Armata. Jeho příběh je známý, ovšem méně známější je bojové vozidlo pěchoty, které s ním souvisí. Označováno je T-15 Armata. Wikipedia uvádí, že se poprvé objevilo v roce 2015 a mělo být vybaveno různými typy věží s kanonem ráže 30 nebo 57 milimetrů a různými protitankovými řízenými střelami. Postaveno mělo být přitom na podvozku odvozeného od T-14 Armata, a mělo být velmi odolné. Jenomže Rusko nakonec tank nevyrábí, a stejný osud potkal pochopitelně i T-15.

Ukrajinci ukázali růžové Flamingo – střelu, která je postrachem Rusů. Dostane je v Moskvě i na Sibiři a nic s tím neudělají

Co by se Rusům určitě hodilo, je jejich protidronový systém Rat představený v roce 2020. IsraelDefense uvádí, že byl na obrněném vozidle a jeho součástí bylo rušicí zařízení schopné na 2,5 kilometru vyrušit spojení mezi dronem a operátorem. Druhou zbraní byl pak laser, s nímž měla osádka zaměřené drony sestřelovat. Pokud by ruská armáda takovou zbraň měla a byla funkční, pro vojáky by to byl doslova dar z nebe. Armádní Zpravodaj se domnívá, že nejspíše nefungoval laserový systém, a Rat byl je jen jakousi Potěmkinovou vesnicí.

Sprut nejspíše doplatil na odolnost

Na ukrajinském bojišti se podle dostupných informací neobjevil ani lehký obojživelný tank Sprut-SDM1, jehož první kusy začala armáda testovat v roce 2016. ArmyRecognition uvádí, že to bylo pásové obrněné vozidlo s tankovým kanonem ráže 125 milimetrů určené pro výsadkové jednotky. Mělo být schopné plavby i na rozbouřeném moři, případně ho šlo shodit z letadla na padáku i s osádkou. Poskytovalo však ochranu jenom proti projektilům ráže 12,7 mm. Je jasné, že by bylo zranitelné drony, a i proto ho zřejmě ruská armáda zavrhla.

Video: Kreml dostal tvrdou lekci za 3,2 miliardy. Dvě výsadkové lodě a radar detekující F-35 nechal přímo na ráně

Nebezpečí ze strany dronů nejspíše stojí i za koncem unikátní zbraně 2S40 Floks. Ta se měla na Ukrajině mihnout v roce 2023, ale od té doby o ní není ani vidu, ani slechu. Jednalo se o jakýsi hybrid mezi dělem a těžkými minometem schopným vystřelovat dělostřelecké projektily i minometné granáty ráže 120 mm, uvádí Wikipedia. Umístěný byl na podvozku nákladního automobilu, a problém byl nejspíše jeho dosah – i s raketově poháněnými projektily max. 10 km. Na bojišti nasyceném drony tak velká zbraň blízko fronty nemá šanci přežít.

Článek Zbraně, které se během války proti Ukrajině nikdy neobjevily. A to jimi Rusové chtěli změnit bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na dron stačila vojákovi jediná rána

Video pořízené kolegou ukrajinského vojáka stojícího v zákopu ukazuje, jak se vypořádal s hrozícím útokem ruského dronu. V jednom okamžiku ho zahlédl na obloze, zamířil brokovnicí, kterou měl v ruce, a vystřelil. Nejspíše byl na protidronové hlídce a jeho úkolem bylo úsek a své kolegy bránit právě před takovou hrozbou. To se mu povedlo, protože krátce poté dron přitáhl do zákopu za pomoci kotvy na laně; zřejmě proto, aby ho mohl prozkoumat.

Rusové se propadají do neřešitelné situace a netuší, jak dále. Ukrajinci je úspěšně zastavují a ženou zpět, odkud přišli

K sestřelení dronu použil takzvanou pumpovací brokovnici. Ukrajinská armáda má ve výzbroji například Mossberg 500. Wikipedia uvádí, že se jedná o celou řadu brokovnic lišících se délkou nebo velikostí vývrtu hlavně. Jejich hmotnost se pohybuje od 3,2 do 3,52 kilogramů, a střelec může mít k dispozici od 6 do 9 nábojů. Armádní Zpravodaj soudí, že to stačí k tomu, aby trénovaný voják dokázal dron z oblohy sundat, aniž by stihl zaútočit.

Rusy použitý dron byla malá kvadrokoptéra. Wikipedia uvádí, že je vybavená čtveřicí vrtulí, z nichž se dvě otáčí jedním, a dvě druhým směrem. Běžné drony tohoto typu létají rychlostí kolem 70 km/h a unesou přibližně 2 kilogramy nákladu, což stačí k tomu, aby byly na bojišti smrtelné proti obrněné technice nebo jednotlivým vojákům. Ukrajina i Rusko jich použijí tisíce denně, což dokládá jejich důležitost a účinnost.

Ukrajina získává taktickou převahu a postupuje, už to došlo i Rusům. Každý den se bojí, co nastane

Brokovnice je proti dronům poslední linií obrany a dává vojákovi šanci se bránit. Je to mnohem účinnější než použít běžnou útočnou pušku, i kdyby měla speciální protidronové střelivo. Rem870 uvádí, že provedené testy s brokovnicemi proti dronům ukazují, že je možné je sestřelit na vzdálenost několika desítek metrů. Záleží na typu zbraně a střeliva, třeba wolframové broky jsou mnohem účinnější než olověné. Zároveň ale platí, že sestřelený dron může setrvačností uletět až 20 metrů, a proto ani sestřelení nemusí vždy znamenat, že někomu neublíží.

Ukrainian soldier shoots down a drone with a shotgun. Published 30 december 2024, location unknown
by u/jisooya1432 in CombatFootage

Ukrajinec sestřelí dron brokovnicí (zveřejněno 30. prosince 2024)

Článek Video: nabil, zamířil a trefil naprosto přesně. Ukrajinec potvrdil, že jak má v ruce brokovnici, ruské drony jsou bez šance se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kremelská propaganda hrozí Orešnikem

Prohlášení ruské propagandy zní tvrdě a mohla by evokovat riziko velkých obětí. TopCor uvádí, že by Rusko mohlo zaútočit na cíle ve Velké Británii, Německu, Dánsku, Nizozemsku, České republice, Polsku, Turecku a Pobaltí. Vyhrožuje použitím balistické rakety středního doletu Orešnik a blíže je nespecifikovanými speciálními zbraněmi. Cílem by měly být hlavně společné podniky evropských a ukrajinských firem, které se nachází na evropském území, případně zbrojovky podílející se na výrobě dronů pro Ukrajinu.

Rusové se propadají do neřešitelné situace a netuší, jak dále. Ukrajinci je úspěšně zastavují a ženou zpět, odkud přišli

Armádní Zpravodaj se domnívá, že takovéto vyhrožování je snaha o zastrašení, a z velké části je určené pro ruské publikum. Rusové cítí, že ukrajinské drony stále častěji a účinněji ničí jejich infrastrukturu, na což musí nějakým způsobem reagovat. A jak jinak, než výhrůžkami. Ale zrovna hrozba Orešnikem je naprostý nesmysl. Wikipedia uvádí, že není příliš přesný a je určen pro jaderné hlavice, nikoliv konvenční. Jeho použití s jadernou hlavicí by však Rusko rozpoutalo jaderný konflikt, a to nechce – ani se dostat do války s NATO.

Možné jsou provokace a testování

Odborníci nicméně připomínají, že je Rusko nebezpečné, ale jinak, než možností útokem raketou či podobnou zbraní. TheSun citoval švédského náčelníka obrany Michaela Claessona, podle něhož by mohlo plánovat okupaci ostrova patřícího západnímu státu v Baltském moři, čímž by se pokusilo otestovat soudržnost aliance a zjistit, zda je ochota členů na podobnou agresi reagovat – nebo nad faktem, že se jedná o malý ostrov, prostě mávnou rukou.

Rusové nasazují záložníky. Přiznávají, že si s ukrajinskými útoky v týlu neví rady. Jejich taktika je brilantní

Janes odhaduje, že v krátkodobém nebo střednědobém horizontu Rusko žádnou akci třeba proti Pobaltí nepodnikne. Jedním z důvodů bude, že se plně soustředí na Ukrajinu a na nějakou větší akci nemá síly. Podobnou akcí nebo provokací ve stylu obsazení ostrova by podle názoru Armádního Zpravodaje mohlo velice riskovat. Pokud by aliance zareagovala, konvenčně proti ní nemá šanci. Jediné, co by mu zbývalo, by byly jaderné zbraně.

Článek Nová jatka nebo konečná odveta proti Západu. Rusko stojí před propastí a musí se rozhodnout, zda překročí rudou linii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nižší závislost na Americe a Číně

Návštěva německého ministra obrany v Japonsku přinesla rozšíření vojenské spolupráce, uvádí AA, a předmětem jednání byla i otázka, jak přispět k obnovení plavby v Hormuzském průlivu, který je uzavřený kvůli válce s Íránem. Stane se tak ale až po ukončení válečných operací, jichž se nehodlají účastnit. Setkání může naznačovat, že se ekonomická trojka a čtyřka světa snaží vybudovat jakýsi alternativní řád, který by nebyl tak závislý na USA a Číně.

Ukrajina získává taktickou převahu a postupuje, už to došlo i Rusům. Každý den se bojí, co nastane

V některých lidech by spojení Německa a Japonska mohlo evokovat bývalou „osu zla“, která stála za druhou světovou válkou. Wikipedia uvádí, že Osa Berlín-Řím–Tokio byla vojensko-politické uskupení nacistického Německa, fašistické Itálie a militaristického Japonska. Jejím cílem přitom bylo změnit uspořádání ve světě, a proto také rozpoutaly vojenské akce vedoucí k druhé světové válce. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v současné době by toto spojenectví bylo naprosto odlišné, jeho hlavní úlohou by byla obrana demokratických hodnot.

Japonci staví a nabízí superpočítač

Obě země si mají co nabídnout. S Pistoriem byli v Asii i zástupci Airbus Defence, Diehl, MBDA a dalších zbrojovek. Welt uvádí, že se jednalo o bezpilotních vojenských systémech a počítačovém sektoru. Konkrétním projektem má být třeba superpočítač vyvíjený společností Fujitsu. Ten by mohl Německo i Japonsko v této oblasti zbavit jejich závislosti na Spojených státech amerických. Německo přitom již v roce 2010 udělilo Japonsku v oblasti obchodu se zbraněmi stejný statut, jaký mají jeho spojenci v Severoatlantické alianci.

„Ukrajinská armáda je na pokraji katastrofy,“ smějí se Rusové. A mají plán, jak dobýt Doněck, aniž by padlo jediné město

Ačkoliv bylo Japonsko v minulosti hodně vojensky uzavřené a vyvíjelo si hlavně zbraně pro svou potřebu, mění se to. Asi nejlepším důkazem otevřenosti zahraničí může být projekt letounu 6. generace GCAP. Wikipedia uvádí, že Japonci spolupracují s Velkou Británií a Itálií. Německo v něm sice zainteresované není, ale vůbec nelze vyloučit, že v případě krachu projektu letounu FCAS, kde existují významné rozpory mezi Německem a Francií, by mohlo mít zájem do projektu z časových i finančních důvodů vstoupit.

Článek Stará „osa zla“ se opět rýsuje. Německo a Japonsko chtějí společně nastolit nový světový řád se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vnitřek Leopardu 2A6 je netknutý

Záběry ukazují detaily ukrajinského tanku Leopard 2A6, který uvízl někde na bojišti, kde ho osádka zjevně opustila a nezničila. Vypadá to, že zastavil kvůli nějaké poruše nebo útoku, možná ze strany dronu, ale příčinu nelze odvodit. Jestli je zcela neporušený, není poznat, jelikož je vidět jeho předek a jedna strana. Jak vypadá z druhé strany nelze posoudit. Jisté nicméně je, že prostor pro osádku zůstal netknutý, protože vypadá čistě a určitě v něm nehořelo. Je tedy jasné, že Ukrajinci udělali chybu, když ho nezničili, ale možná k tomu neměli prostředky.

Video: citelná devastace Krymu za jedinou noc. Ukrajinci řádili jako pominutí a nenechali nic na svém místě

Leopard 2A6 je nejmodernější tankem v ukrajinské výzbroji, ale rozhodně to neznamená že by byl výkřikem nejmodernější techniky Západu. ArmyRecognitionu uvádí, že vstoupil do výzbroje v roce 2001, konstrukce je tedy již čtvrt století stará. A přesto v něm lze najít řadu výkonných přístrojů, například řízení palby, zaměřovač nebo termovizi. Vyzbrojený je kanonem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží a může používat i moderní typy munice. Je otázkou, jakou munici měl tank v zásobě, i ta může leccos prozradit.

Jak mohou využít Rusové technologie z tanku Leopard 2A6, je nejisté. MilitaryWatchMagazine soudí, že možnosti reverzního inženýrství jsou velmi omezené, ale jeho prostudováním (v jejich vlastnictví jich je podle všeho více kusů) mohou získat poznatky o jeho silných a slabých stránkách a využít je v boji. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že u Leopardu 2 existují již dvě pokročilejší verze, A7 a A8, z nichž si druhou objednala i česká armáda.

Ukrajina získává taktickou převahu a postupuje, už to došlo i Rusům. Každý den se bojí, co nastane

Samotné záběry prozrazují i další věci, například to, že Ukrajina tank upravila. Na jeho předku i bocích jsou viditelné kostky reaktivního pancéřování, nejspíše jde o nějakou verzi Kontakt-1. Wikipedia uvádí, že je účinná proti kumulativním hlavicím, takže zvyšuje ochranu proti protitankovým střelám, a především proti dronům, které tento typ hlavice užívají. Na částech tanku je vidět i klecová ochrana, což je pravděpodobně ochrana proti dronům.

Ukrainian Leopard 2A6 captured in very good condition
by u/RedYoshi3456 in TankPorn

Rusy ukořistěný Leopard 2A6 (zveřejněno 06. června 2025)

Článek Video: Ukrajinci udělali velkou chybu a Rusové se zaradovali. Ukradli jim nepoškozený Leopard 2A6 a ještě si to natočili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sichen napadne až na Petrohrad

Nový ukrajinský dron Sichen se od podobných zbraní zásadně neliší. Jeho uniklé fotografie ukazují, že se jedná o konstrukci velmi podobnou íránskému Shahedu 136. Není se nejspíše čemu divit, protože jde o osvědčený design, který opakovaně prokázal své přednosti. Ukrajinský dron má dolet 1 400 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, což je pro Rusy nepříjemná zpráva, protože je zřejmé, že doletí z Ukrajiny až do Petrohradu nebo daleko za Kazaň. Pohání ho tlačná vrtule, s níž létá rychlostí až 200 km/h ve výšce do 1,5 kilometru.

Rusové už jsou bezradní. Ukrajinská PVO je nejúčinnější od začátku války. Sestřelí až 90 % cílů navzdory „ruské vyspělosti“

Ukrajinští konstruktéři plánují dron vybavit různými typy hlavic o hmotnosti kolem 40 kilogramů. Lze předpokládat, že tu konkrétní si vojáci vždy vyberou podle typu cíle. Hlavní výhodou má být skutečnost, že je Sichen schopen operovat i v silně rušeném prostředí, a přesto mít přesnost 20 metrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tím padá jedna z možností, jak se Rusové mohou proti dronu bránit. Jejich ropné rafinérie, skladiště pohonných hmot, muniční sklady a další cíle tak budou hořet ještě více než v minulosti.

Ukrajinci vysílají více dronů než Rusové

V počtů strategických dronových útoků Rusko podle všeho tahá za kratší konec. Odessa-Journal sice uvádí, že na Ukrajinu v březnu 2026 směřovalo rekordních 6 426 ruských dronových útoků, ale ta je schopna je oplácet, a to dokonce vyšší měrou. MissileMatterSubstack uvádí, že toho měsíce vypustila na Rusko více než 7 000 dronů. Známé jsou útoky na velké rafinerie nebo překladiště ropných produktů, což zásadně dopadá na ruskou ekonomiku.

Morálka ruských vojáků se láme a zuří, jak je velení neschopné. Umírají, i když nemusí. Tají jim, že ztráty zbytečně žene do extrému

Ukrajinci mají nicméně i jiné drony, tím nejznámějším je FP-1. Wikipedia uvádí, že s jeho pomocí mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 1 600 km a unese hlavici těžkou 60 kg, ale pokud není třeba maximální dolet, může být až dvojnásobná. Dron stojí zhruba 1,13 milionu korun, což je značně méně než obdobné typy zbraní. Kyjev ho tak může produkovat ve vyšších počtech, a jestli ho doplní drony jako Sichen, škody v Rusku ještě stoupnou.

Článek Rusko bude hořet. Ukrajinci představili nové „kladivo“, kterým ho budou ničit na 1 400 km. Těžké dny teprve přijdou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbavení se firem bylo údajně naoko

Firmou, která by mohla porušovat embargo vůči Rusku, je skupina Alta Invest, za níž stojí brněnský podnikatel Vladimír Plašil. Voxspot tvrdí, že díky ní se do Ruska mají dostávat stroje na výrobu munice nebo raket. Alta se naopak brání tím, že podniky které v minulosti v Rusku vlastnila, už nejsou její. Jenomže problém má být v tom, že zbavení se těchto podniků může působit účelově, a existuje šance, že je řídí nastrčené osoby, a tedy je ovládá Alta.

Morálka ruských vojáků se láme a zuří, jak je velení neschopné. Umírají, i když nemusí. Tají jim, že ztráty zbytečně žene do extrému

TheIns uvádí, že podle jeho zjištění se česká společnost měla podílet například na dodávkách strojů pro Uralvagonzavod. To je hlavní výrobce tanků produkující T-90M nebo T-72B3M, které Rusové ve vysokých počtech nasazují na válce na Ukrajině. Nelze samozřejmě říci, že by ruské tanky bez strojů spojovaných s Českem vůbec nevznikaly, ale Kreml by mohl mít s jejich produkcí problémy, a podepsat by se to mohlo i na modernizaci.

Převod firmy na svého právníka

Investigativci poukazují také na to, že měla česká Alta přes další společnost ovládat Uljanovský závod těžkých strojů. Když začaly platit sankce na Rusko, zbavila se ho, a získal ho právník Alexej Paninov, který pro Altu pracoval. U novinářů to vzbuzuje podezření, že jde o účelový převod. Objevily se informace, z nichž údajně plyne, že závod pro zbrojovky zajišťuje dodávky nebo servis strojů spojovaných s Českem. Obsluhovanou firmou má být třeba Motovilicha. Wikipedia uvádí, že jde o dodavatele dělostřeleckých a raketových systémů.

Rusové odpovídají na ukrajinské zbraně, které je na bojišti tolik trápí. Vylepšují tankům ochranu proti PTŘS i dronům

Dodávky do Ruska ale Alta jednoznačně odmítá, a podle ní plní všechny české zákony. Na možné porušení sankcí byly upozorněné i české orgány. I kdyby se to potvrdilo, nešlo by zdaleka o první případ. Firmy z celé Evropy nebo Asie dodávají do Ruska stroje na výrobu zbraní i mnohé další technologie. Často se tak děje přes třetí státy, přičemž výrobci těchto strojů, které mohou být i dvojího určení, často nemohou nebo nechtějí vědět, že končí v Rusku, a jiné to záměrně přehlíží. Kreml tak může snáze produkovat zbraně pro válku na Ukrajině.

Článek Ruské tanky by se bez Čechů nerozjely. Česká firma má pomáhat Rusům s výrobou T-90M a modernizací T-72 přímo u nich doma se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruští výsadkáři jsou silně vyzbrojení

Video je pořízeno nejspíše z ukrajinského dronu, který ruské VDV sleduje. Wikipedia uvádí, že jsou podřízené náčelníkovi generálního štábu a tvoří ruské síly rychlé reakce. Jsou silně vyzbrojené, a to včetně mechanizovaných a obrněných jednotek, což je často odlišuje od podobných jednotek v zahraničí. Jejich obrněné bojové vozidlo je také hlavní součástí celého videa.

Morálka ruských vojáků se láme a zuří, jak je velení neschopné. Umírají, i když nemusí. Tají jim, že ztráty zbytečně žene do extrému

Armádní Zpravodaj podle tvarů usuzuje, že se jedná o BMD-2. Wikipedia uvádí, že jde o vozidlo zařazené do výzbroje v roce 1985, a že má věž s kanonem ráže 30 milimetrů, kulomet a protitankové řízené střely. Jeho hliníkový pancíř však odolává jenom střelám z ručních zbraní. Má přitom dvoučlennou osádku a vejde se do něj výsadek šesti vojáků.

Přesně v této konfiguraci bylo v případě záběrů nasazeno do bitvy, jenomže na sobě má některé protidronové bariéry. Chování a spolupráce výsadku a osádky BMD-2 ukazuje, jak nejsou koordinovaní. Vojáci totiž z vozidla slezou, pak se na něj pokouší zase nasednout, kdežto vozidlo popojíždí a dokonce málem některé výsadkáře přejede, což by se u elitních jednotek vstávat nemělo. Zvláště ne opakovaně, protože to svědčí o špatné koordinaci a výcviku.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Nakonec vozidlo vyrazí někam do útoku a zběsile pálí z kanónu, pravděpodobně na ukrajinské pozice. Postupně nakonec přiletí dvě protitankové střely, které vozidlo zničí. První z nich možná udeřila na vozidlo seshora, mohlo by se tedy jednat o FGM-148 Javelin. Ta dokáže cíl zničit na vzdálenost až 4 kilometrů, uvádí Wikipedia, a BMD-2 pro něj nepředstavuje problém, i když se zdá, že si Ukrajinci jeho zničení pojistili ještě druhým úderem.

“Attack” by Ruzzian „elite“ troops (with subtitles)
by u/Magnu-Z in ukraine

Zmatky ruských výsadkářů s BMD-2, které nakonec Ukrajinci zničili (zveřejněno 26. října 2026)

Článek Video: naprosto ubohý útok ruských elitních jednotek. Tajné záběry ukázaly, jak špatně na tom síly rychlé reakce jsou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci jsou podle Rusů nacisté

Dehumanizující strategie ruského režimu a propagandy je vlastně obrovským neštěstím, a Rusové mnohdy ani neskrývají, že to dělají záměrně. Lidé tak běžně slyší, že jsou Ukrajinci nacisté a váleční štváči, což je samozřejmě nesmysl, ale to je propagandě naprosto jedno. UkraineWorld uvádí, že je cílem zprostit Rusko jeho válečných zločinů a podkopat mezinárodní podporu Ukrajiny jejím démonizováním v očích západních spojenců.

TheGuardian uvádí, že v ruských médiích naprosto běžně zaznívají názory vyzývající k vymazání Ukrajiny z mapy, propagující hromadné zabíjení Ukrajinců a dehumanizaci jejích obyvatel, které očerňují jako nacisty s tím, že potřebují denacifikovat. Jenže naočkovaní jsou takovými názory nejen vojáci, kteří působí přímo na frontě a setkávají se s Ukrajinci, ať už vojáky nebo civilisty na okupovaných územích. Propaganda působí i na širokou veřejnost včetně dětí, která pak v zabíjení Ukrajinců nebo nepřátel Ruska nevidí vlastně žádný problém.

Tisíce a tisíce Ruskem spáchaných zločinů

Efektivita ruské propagandy se projevuje i v počtu ruskou armádou spáchaných válečných zločinů. Rferl na jaře 2025 uvedlo, že vyšetřovatelé evidují minimálně 150 000 různých válečných zločinů spáchaných na Ukrajině ruskou armádou. K těm nejhorším může patřit masakr v Buči, záměrné útoky na civilisty shromážděné například na vlakovém nádraží, nebo únosy tisíců dětí vydávaných za jejich záchranu. Armádní Zpravodaj soudí, že o mnoha zločinech, které se dějí na okupovaných území, se ani neví, a může jich být enormní množství.

Podobný typ dehumanizující propagandy může mít zvrácený smysl, protože mnozí ruští vojáci nemají pak problém se zabíjením a krutým zacházením s Ukrajinci. Na druhou stranu to může být ohromné neštěstí pro ruskou společnost na další desetiletí. Vojáci, kteří neměli problém s pácháním válečných zločinů na Ukrajině, nebudou mít problém ani s pácháním násilí v Rusku po návratu z války. Vkládání podobných názorů do lehce ovlivnitelných dětí se navíc promítne i u nich, v podstatě budou mít narušené vnímání humanity.

Článek Rusové způsobili obrovskou tragédii, která nadobro mění vojáky. Jsou na to hrdí, i když je to pro ně destruktivní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Blatníky tanků jsou lépe chráněné

Ruské tankové osádky během bojů na Ukrajině zjistily, že jedním ze slabých míst jejich obrněnců jsou blatníky. Na nich buď ochrana vůbec nebyla, i když někdy se tam nacházela nějaká „chabá“, a občas tam byly dvě kostky reaktivního pancéřování, uvádí TopWar. Novinkou na v současné době vyráběných, respektive modernizovaných strojích, má být kompaktní blok, který chrání celý blatník a snižuje tak riziko proražení kumulativní náloží.

Na truc kremelské páté koloně. Maďaři se vzepřeli Orbánovi, aby zdvihli prostředníček Putinovým hordám. A bude hůře

Instalovaná ochrana má tedy sloužit při zásahu protitankovou řízenou střelou nebo sebevražedným dronem, protože tyto zbraně právě kumulativní hlavici používají. Wikipedia uvádí, že uvnitř je přesně vytvarovaná výbušnina s tenkou kovovou vložkou, která je po explozi schopná prorazit i velmi silné pancéřování. Výhodou hlavice je, že nezáleží na rychlosti projektilu, proto se dá použít například i na pomalu letícím dronu a přesto je smrtící.

Tanky mají reaktivní i nereaktivní pancíř

Ochrana blatníků má být tvořena jak reaktivním pancéřováním ERA, tak nereaktivním NERA. Wikipedia uvádí, že ERA je nejčastěji tvořeno dvěma kovovými destičkami, mezi nimiž je výbušnina – při zásahu blok pancéřování exploduje a je schopen narušit působení kumulativní hlavice. NERA je většinou vyrobené vrstvením různých materiálů a využívá toho, že jimi exploze hlavice prochází jiným způsobem, a může tak být na přechodech narušená.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Rusko v minulosti vymyslelo mnohem více způsobů, jak se proti kumulativním hlavicím bránit. Tanky jsou dnes běžně vybavované různými klecovými nástavbami, které způsobují, že hlavice explodují dříve, než se dostanou k pancíři, případně existují tzv. ježčí tanky, které se doslova ježí rozpletenými na kusy nařezanými ocelovými lany. Všechna tato opatření dokáží odolnost tanku zvýšit, ale ne natolik, aby si s nimi ukrajinští operátoři dronů nedokázali poradit.

Článek Rusové odpovídají na ukrajinské zbraně, které je na bojišti tolik trápí. Vylepšují tankům ochranu proti PTŘS i dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron hodil otevřeným poklopem granát

Na záběrech pořízených z kamery ukrajinského bombardovacího dronu je vidět, že jeho operátor našel stojící ruské bojové vozidlo BMP-2. Nejspíše v něm již nebyla osádka, protože se nepohybovalo a mělo otevřené poklopy, které při odchodu nezavřela. Proč se zastavilo, není jasné. Do jednoho z poklopů tak operátor dronu naprosto přesně hodil termobarický granát a poodletěl, načež se z vozidla začal valit dým. Je tedy jasné, že začalo hořet.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

BMP-2 je bojové vozidlo vyvinuté v Sovětském svazu, a do výzbroje vstoupilo v roce 1982. ArmyRecognition uvádí, že poskytuje ochranu proti palbě z kulometu a střepinám, ale pancíř nemusel operátor dronu vůbec překonávat. Ve vozidle je přitom místo pro tříčlennou osádku a sedm členů pěchotního výsadku, a hlavní výzbrojí je kanon ráže 30 mm a protitankové střely. Rusko mělo na začátku války na Ukrajině tisíce těchto vozidel, ale utrpělo vysoké ztráty.

Operátor dronu měl dovnitř BMP-2 hodit granát RTG-27S2. Cat-Uxo uvádí, že jde o termobarický granát, který vytvoří oblak rozptýleného hořlavého aerosolu o objemu 13 metrů krychlových. Vzplane zhruba na dobu 4 sekund a dosahuje teplot 2 500 až 3 000 stupňů Celsia. Určený je hlavně k likvidaci pěchoty ukryté v zákopech a bunkrech, a je-li vhozen dovnitř nějakého vozidla, zabije nejen všechny osoby, ale vysoká teplota způsobí rychlý požár.

Spása pro Su-57: Rusové míří k velkému úspěchu, prodávají ve velkém. „Zákazníci nejvíce oceňují reálnou bojovou zkušenost“

Podle popisu na videu operátor vhodil granát do BMP-2 za pomoci běžného dronu DJI Mavic-3. Wikipedia uvádí, že jde původem o čínský dron běžně dostupný na civilním trhu, představený byl na podzim roku 2021. Jeho primární použití je pořizování snímků nebo videí, ale lze ho samozřejmě předělat k tomu, aby nesl náklad, jakým je například granát. Dosahuje přitom rychlosti zhruba 75 km/h a jeho doba letu je 45 minut.

Článek Video: Ukrajinec byl precizní. Termobarický granát vhodil Rusům do BVP otevřeným poklopem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovinsko mimo zahraniční spory

S tím, že chce uspořádat referendum o setrvání v NATO, se Stepanovic vůbec netají. Aa uvádí, že podle jeho názoru by Slovinsko mělo zůstávat stranou veškerých konfliktů, a vojenských a zahraničních sporů by se nemělo vůbec účastnit, protože z toho nemá prospěch. Zároveň ale odmítá, že by jeho postoje a směřování strany bylo proruské.

Rusové se rozklepali strachy z jediného ukrajinského mladíka. Kdyby nepřijali kapitulaci, měl pro ně připravené peklo

Wikipedia každopádně tuto stranu označuje za populistickou a proruskou. Vznikla na kampani proti očkování a opatřením při pandemii covid 19, a vymezuje se také proti korupci a za národní suverenitu. Odborníci upozorňují, že mnohé názory šířené stranou jsou lživé a vychází z ruské propagandy. Jeden ze známých členů strany se například zúčastnil i rozlučkového večírku s ruským diplomatem, kterého Slovinsko vyhostilo kvůli špionáži.

Sílu má asi jako Okamura v ČR

Stepanovic přiznává, že referendum o vystoupení z NATO nejspíše nemá šanci na úspěch. Ačkoliv má významnou funkci předsedy parlamentu, nepodílí se na vládě, která rozhoduje, a jeho skutečná politická moc je malá. Pozici získal hlavně kvůli tomu, že je Resni.ca jakýmsi jazýčkem na vahách. V reálu má jenom 5 poslanců v 90členném parlamentu, což znamená marginální pozici. Armádní Zpravodaj soudí, že postoje strany a jejího předsedy jsou politicky asi tak prosaditelné jako v případě SPD a Tomia Okamury v České republice.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Ani poslední známé výzkumy veřejného mínění navíc nenaznačily, že by Slovinci chtěli z NATO vystoupit, i když nejsou čerstvé. CentralEuropeanTimes uvádí, že v polovině roku 2025 se pro setrvání v průzkumech veřejného mínění vyslovovalo 52 % lidí, a 25 % bylo pro vystoupení. Pokud se nálady ve společnosti nějakým zásadním způsobem nezměnily, je v podstatě nemyslitelné, aby Slovinci skutečně odchod z Aliance odhlasovali.

Článek „Slovinsko chce vystoupit z NATO.“ Předseda parlamentu se netají, že obdivuje Rusko a chce mu být blíže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Ukrajině jsou stovky Maďarů

Kolik občanů Maďarska v současné době bojuje na ukrajinské straně proti Rusku, není oficiálně známé. Wikipedia uvádí, že v roce 2023 bylo v ukrajinských ozbrojených silách zhruba 400 občanů Maďarska, ale v současné době to samozřejmě může být o něco méně, protože je známo, že desítky z nich v boji padly. Vláda Viktora Orbána dokonce nechtěla přijmout tělo Maďara, který padnul v boji na Ukrajině, a perzekuovala jeho rodinu.

Být občanem Maďarska a vydat se bojovat za Ukrajinu je bráno za trestný čin. Militarnyi uvádí, že Orbánova vláda takovým lidem hrozila vězením, jelikož maďarské zákony občanům zakazují službu v ozbrojených silách jiných států bez povolení maďarských orgánů. Jenže proruská Orbánova vláda taková povolení samozřejmě nevydávala. Armádní Zpravodaj připomíná, že podobné zákony platí i v jiných státech včetně České republiky, ale tam dobrovolníci měli šanci souhlas prezidenta získat. I když ne všichni ho nejspíše mají, a tedy riskují.

Orbán byl silně protiukrajinský

Vztahy Ukrajiny a Maďarska pod vládou Viktora Orbána byly dlouhodobě napjaté. BalkanInsight uvádí, že po ruské invazi na Ukrajinu byla v Maďarsku běžně šířena kremelská propaganda, a Orbán měl dokonce dostávat peníze od ruské mafie. Vztahy obou zemí se pak ještě zhoršily v posledních měsících. Orbán obviňoval Ukrajince, že záměrně neopravují ropovod Družba poškozený Rusy, kterým do Maďarska proudila ruská ropa.

A také v předvolební kampani šířil informace o tom, že Ukrajina může v zemi organizovat nějaké teroristické akce. Což je těžký paradox, jelikož theWashingtonPost uvádí, že chtěli Rusové zinscenovat na Orbána atentát, aby došlo k ovlivnění voleb. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by k tomu došlo tak, aby z toho vyšli špatně Ukrajinci s tím, že to měli nařídit.

Hungarian citizens in the rows of the Armed Forces of Ukraine
by u/Igor0976 in ukraine

Prohra Orbána v parlamentních volbách znamená, že se vztahy zemí nejspíše zlepší, i když je nejspíše těžko představitelné, že půjde o spojenectví. Vítěz voleb Péter Magyar vyzval Orbána, aby ještě před koncem své vlády odblokoval technické veto na půjčku evropských 90 miliard euro pro Ukrajinu, uvádí EuroNews. Z toho lze usuzovat, že vysloveně protiukrajinský být nehodlá. Ovšem jestli dá Maďarům povolení bojovat na Ukrajině, není známo.

Článek Na truc kremelské páté koloně. Maďaři se vzepřeli Orbánovi, aby zdvihli prostředníček Putinovým hordám. A bude hůře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačily 2 granáty a Rusové se vzdali

Záběry pochází hlavně z průzkumného dronu, který celou akci ukrajinské jednotky sledoval. Průzkum nejdříve zaznamenal, že se Rusové pokusili o infiltraci ukrajinských pozic a schovali se v bunkru. Nebylo jasné, kolik jich tam je, a tak Ukrajinci poslali dva své vojáky, aby situaci zkontrolovali a případně infiltraci narušili. Jelikož je sledoval průzkumný dron, mohl jim velitel přesně říkat, co mají dělat, a jestli někde nečíhá nebezpečí.

Spása pro Su-57: Rusové míří k velkému úspěchu, prodávají ve velkém. „Zákazníci nejvíce oceňují reálnou bojovou zkušenost“

Jeden z Ukrajinců přišel k bunkru, kde se měli Rusové schovávat, a hodil tam granát. Mohlo se jednat o RDG-5, k němuž Wikipedia uvádí, že váží 310 gramů a má exkluzivní složku o hmotnosti 110 gramů, a jeho střepiny jsou smrtící do vzdálenosti 3 metrů. Rusy granát probudil a začali střílet ven, a proto Ukrajinec použil další. Což stačilo, aby se začali vzdávat.

K překvapení Ukrajinců nakonec vylezlo z bunkru 8 ruských vojáků, takže byli ve čtyřnásobné přesile. Armádní Zpravodaj se domnívá, že za to může katastrofálně nízká morálka, s čímž se Ukrajinci u nepřátel na frontové linii nesetkávají poprvé – naopak je to stále častější jev. Jeden z typických příkladů může být incident, kdy se ruská jednotka vzdala pouze ukrajinským dronům, uvádí TheSun. Kolem tedy nebyl jediný ukrajinský voják.

Rusové se nehnou z místa, Ukrajinci je totálně drtí. Na frontě nastal bod zlomu, s nímž si ani jedna strana neví rady

Vše pravděpodobně souvisí s tím, že má Rusko obrovské problémy s náborem nových vojáků a nahrazováním ztrát, jejichž počty stále rostou. Rferl uvádí, že ruští náboráři často rekrutují opilce a podobně problematické lidi, kteří spíše kývnou na peníze, aby naplnili kvóty. Případně je podvedou, což se samozřejmě nakonec projeví na jejich morálce. Jednotky vyslané na infiltraci ukrajinských pozic jsou navíc velice obtížně zásobovatelné. Rusové tam tedy jsou jen s tím, co si přinesli, takže jim může zanedlouho dojít voda, jídlo nebo střelivo.

Článek Video: ani 4násobná přesila nepomohla; 2 Ukrajinci správnou taktikou zajali 8 Rusů. Morálku mají na nule, ztratili chuť bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská letadlová loď nejspíše končí

Typickým příkladem toho, jak vypadá ruské námořnictvo, je osud jeho nejmocnější lodě, tedy letadlového křižníku Admirál Kuzněcov. V roce 2017 zahájilo opravu své jediné lodi, z níž mohly startovat bojové letouny. Investovalo do ní odhadem 20 miliard korun, ale loď nejspíše již nikdy nevypluje. 19FortyFive uvádí, že byly veškeré modernizace pozastaveny a v Rusku mluví o jejím vyřazení ze služby. Lépe na tom pak není ani další část hladinové flotily, všechny větší lodě jsou vlastně starší, maximálně jen modernizované sovětské konstrukce.

iZdroj fotografie: Britské královské námořnictvo / OGL

Jediné, co má Rusko na světové úrovni, je flotila jaderných ponorek. Defence-Blog uvádí, že se jejich počtem také řadí na 3. místo, protože Čína provozuje 32 podmořských plavidel s jaderným pohonem, kdežto Rusko mezi 25 a 28. Sice stále platí, že je většina čínských ponorek horších než ruské, ale to se u těch nejnovějších mění. Vzhledem k tomu, jak čínské technologie postupují a jak rychle Čína plavidla staví, i kvalita se během několika let vychyluje v její prospěch.

Balt ani Černé moře už Rusko neovládá

Situace se ale pro Rusko nezměnila pouze v oblasti počtu a kvality lodí a ponorek, ale také strategicky. Unav uvádí, že vstupem Finska a Švédská do NATO v podstatě přestalo ovládat Balt, a jeho flotila tam je uzavřena v přístavech. Podobná situace je také v Černém moři, kde NATO ovládá asi polovinu pobřeží, a člen aliance Turecko, vstup do moře přes Bospor a Dardanely. Navíc se Ukrajině podařilo doslova zahnat ruské loďstvo z hladiny. Hlavně námořní drony ho ohrožují a ničí i v Novorossijsku a nemá již kam ustoupit.

Spása pro Su-57: Rusové míří k velkému úspěchu, prodávají ve velkém. „Zákazníci nejvíce oceňují reálnou bojovou zkušenost“

Armádní Zpravodaj soudí, že se bude situace ruského námořnictva v dalších letech s největší pravděpodobností ještě zhoršovat. Většinu peněz totiž země vynakládá na válku na Ukrajině, a na námořnictvu není dost prostředků. Ke všemu nemá ani loděnice, kde by mohla stavět velká a moderní plavidla. Rusku tak dokonce může minimálně v konvenční oblasti již v dalším desetiletí hrozit, že ho překoná Indie, která také posiluje. Nebude se to nejspíše týkat jaderných ponorek, kam sice také investuje, ale její postup je zatím pomalý.

Článek Ruské námořnictvo se totálně ztrapnilo a vyšachovalo se. Jediné, z čeho jde ještě strach, jsou ponorky; zatím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celkem 27 postavení PVO kolem sídla

Nejnovějším počinem posílení Putinovy bezpečnosti proti ukrajinským vzdušným útokům je stavba 7 nových věží se systémem obrany krátkého dosahu Pancir-S1. MilitaerAktuell uvádí, že spolu s nimi analytici při posuzování obrany sídla ruského vládce napočítali celkem 27 postavení systémů protivzdušné obrany. Navíc je v oblasti rozmístěn i moderní ruský systém dlouhého dosahu S-400. Není pochyb o tom, že je tam vše pro bezpečnost Putina.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Pancir-S1 na věžích je podle všeho hlavní obranou proti ukrajinským dronům. Wikipedia uvádí, že jde o systém skládající se ze dvou kanonů ráže 30 milimetrů a raket. Nejnovější verze má 12 raket krátkého doletu řady 57E6 s dosahem až 30 kilometrů nebo 48 stíhacích raket velmi krátkého doletu TKB-1055 určených proti dronům, případně má různé kombinace obou typů střel. Armádní Zpravodaj odhaduje, že na Putinovu ochranu budou používány tyto nejmodernější verze pravděpodobně doplněné protidronovým radarem Valdaj.

Sídlo je v dosahu ukrajinských zbraní

Putin se rozhodně má ve svém sídle čeho obávat. Je totiž necelých 400 kilometrů vzdálené od Ukrajiny. Je jasné, že může k útoku použít celou sadu dronů, například FP-1. Wikipedia uvádí, že má dolet až 1 600 kilometrů, ale na kratší vzdálenost, což v případě Putinova sídla platí, může nést hlavici možná až o hmotnosti 120 kilogramů. Valdaj je navíc i v dosahu střely FP-5 Flamingo, u níž je dokonce hmotnost hlavice 1 150 kilogramů. Ukrajina vyvíjí navíc i balistické rakety, které by měly být schopné v budoucnu Valdaj zasáhnout.

Rusové se nehnou z místa, Ukrajinci je totálně drtí. Na frontě nastal bod zlomu, s nímž si ani jedna strana neví rady

Posilování obrany ruského vládce je o to paradoxnější, že Rusko evidentně nemá dostatečně robustní protivzdušnou obranu, aby dokázalo bránit své strategické cíle. ABCNews uvádí, že ukrajinské útoky drony a podobnými zbraněmi byly v březnu 2026 zatím nejintenzivnější během celé déle než 4 roky trvající války, a bylo jich více, než kolik jich vypustilo Rusko. Zasáhly významné cíle jako přístavy Usť-Luga a Primorsk, kde silně poničily schopnost ruského vývozu ropy a plynu. Přesto Kreml raději chrání Putina než tyto ekonomicky důležité cíle.

Článek Putin se bojí Zelenského. Krčí se ve své luxusní rezidenci, kterou opevnil desítkami zbraní. Vojáky ale nechává trpět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Termovize odhalila houfnici za tmy

Ukrajinští dronaři zaznamenali ruskou houfnicí Msta-S za pomoci průzkumného dronu, který oblast sledoval, a to za pomoci termovize. Jedná se o zařízení, které užívá k zobrazení rozdílů v teplotě předmětů a zemského povrchu, vysvětluje Wikipedia. Veliká houfnice je na takové kameře velice dobře viditelná, zvláště pokud vyjela z úkrytu a přesunuje se, což se na videu děje.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Msta-S je hlavní zbraní ruského samohybného dělostřelectva. Jde o houfnici umístěnou na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia, a používá klasickou munici sovětského, respektive ruského typu ráže 152 milimetrů. S běžnými projektily dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů, s raketově poháněnými projektily až 36 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je méně než u moderních západních houfnic, a proto se musí držet blíže fronty.

I to bude důvod, proč byli Ukrajinci schopni houfnici zaznamenat, protože jejich průzkum nemusel letět příliš hluboko do ruského týlu. Malý dosah je tak jedna ze slabin ruského dělostřelectva, která Ukrajincům pomáhá vyrovnávat jejich kvantitativní nevýhodu v počtu dělostřeleckých hlavní. Ačkoliv houfnice vypadá mohutně (její hmotnost je 42 tun), její věž není příliš pancéřována a odolá jenom projektilům z ručních zbraní nebo střepinám.

Jediná ruská ponorka se objevila u pobřeží NATO a Gripeny se hnaly do vzduchu. Ale nemohly nic dělat

Útočný sebevražedný dron byl opět vybaven termovizí, takže mohl jeho operátor houfnici snadno zaměřit. Z profilu letu lze odvodit, že se jedná o dron s křídly, a nikoliv o kvadrokoptéru. Ukrajina má k dispozici například polské drony Warmate, které by se k podobnému útoku hodily. Třeba Warmate 3.0 dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 30 kilometrů a má hlavici o hmotnosti 5 kilogramů , uvádí Wikipedia. K podobnému typu útoku je tedy ideální.

Článek Video: jeden precizní úder stačil. Ukrajinci našli slabinu moderní ruské houfnice a nedali jí šanci přežít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jómsborg měl existovat necelé století

Jómsborg měla být pevnost obývaná vikingskými žoldnéřskými bojovníky a piráty. Wikipedia uvádí, že měla existovat mezi lety 960 a 1043, a její součástí byl velký přístav. Postavit ji měl dánský král Harold Bluetooth, i když sága o Jomsvikingu zase tvrdí, že ji založil dánský Viking Palnatoki. Jómsborg měl být zničen dánsko-norským králem Magnusem Dobrým v roce 1043, kdy ho vypálil a jeho obyvatelé zabil. Proto se z něj nemělo nic zachovat a není k nalezení.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Přesto mnozí nadšenci i vědci věří, že se nacházel na polském ostrově Wolin nedaleko Štětína. Již řadu let tam probíhají archeologické průzkumy, ale moc toho nevydaly. Wikipedia uvádí, že se rozkládají na území 20 hektarů, což zase znamená, že je naleziště opravdu veliké. To dává mnoha nadšencům i archeologům naději, že nakonec uspějí, ale jiní jsou skeptičtí. Armádní Zpravodaj též upozorňuje, že se podle nich pevnost nacházela jinde nebo jde o mýtus.

Bojovníci s přísnými pravidly a disciplínou

Jómští Vikingové měli být elitou, v některých ohledech bývají přirovnáváni k bojovníkům řecké Sparty. Wikipedia uvádí, že jimi mohli být bojovníci od 18 do 50 let, kteří projevili mimořádnou statečnost. Výjimkou byl jen dvanáctiletý chlapec Vagn Akesson, který měl v boji jeden na jednoho porazil jómského náčelníka. Členové se museli řídit přísným kodexem a disciplínou, jejich úkolem bylo vždy bránit své bratry v boji, zatímco kořist, kterou bojovníci získali, a měla být opravdu veliká, se dělila rovným dílem, takže se nemohl nikdo cítit ukřivděn.

iZdroj fotografie: Public Domain

I to vzbuzuje naděje, že Wolin, kde jsou rozsáhlé lesy a kopcovitá krajina, by mohl ukrývat spoustu pokladů, které tam mohli Vikingové schovat. Něco naznačuje zlatý Curmsunův disk údajně nalezený v roce 1841 ve sklepení kostela v dnešní obci Wiejkowo jen několik kilometrů od Wolinu. Žádnou metodou však nelze určit jeho přesné stáří, upozorňuje Wikipedia, a navíc se nepodobá běžným vikingským předmětům. Proto se může jednat o falzifikát z 18. nebo 19. století, který jen využívá možné legendy, jíž dosud nikdo neprokázal.

Článek Legenda o Wolinu říká, že mýtické sídlo vikingských žoldnéřů skutečně existovalo. Po Jómsborgu pátrají archeologové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na 1 raketu už jenom 1 protistřela

Kritický nedostatek vhodných střel pro systémy Patriot znamená, že nedokáží Ukrajině zajistit dostatečnou ochranu před ruskými balistickými útoky, shoduje se Defence-Ua. Nejenom počet zásahů Kyjeva tak stoupá. Ukrajinci totiž nemohou vysílat proti ruským balistickým raketám dostatečný počet interceptorů. Člen obsluhy na videu (níže) uvádí, že se museli uchýlit k taktice, kdy na útočící raketu pošlou protistřelu pouze jedinou.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina/ Creative Commons / CC BY-SA

To však není doporučený postup. Wikipedia uvádí, že v běžných podmínkách jsou proti balistické raketě posílány dvě protistřely PAC-3, což má zajistit akceptovatelnou míru zničení zbraně, aby protiraketovou obranou téměř nic z protivníkova z útoku neprošlo. Pro Ukrajinu to znamená, že sice dokáže celou řadu ruských raket zničit, ale rozhodně ne tolik, aby nebyly způsobené škody tak vysoké. Armádní Zpravodaj se domnívá, že pokud nebude mít dostatek protistřel, bude škod způsobených ruskými útoky přibývat.

Improvizace je lepší než žádné střely

Taktika jedné střely je podle všeho lepší, než se držet zavedených pravidel. Ačkoliv jsou přesné údaje neveřejné a záleží na typu použité rakety i protistřely, obecně platí že, pravděpodobnost sestřelení rakety jednou protistřelou je zhruba 60 až 70 %, kdežto dvěma kolem 90 %. Pokud má tedy Ukrajina k dispozici jen 100 protistřel a míří na ni 100 raket, je lepší na každou poslat jednu protistřelu, protože jich pak projde jen asi 35. Pokud by ale na 50 raket poslala na každou po dvou a zbývajících 50 by nechala zcela volně, cíl by zasáhlo 55 ruských raket.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Hlavním nebezpečím pro Ukrajinu ze strany Ruska jsou balistické rakety 9M723 Iskander-M ze systému 9K720 Iskander. Wikipedia uvádí, že zasahují do vzdálenosti 500 km a mají hlavici o hmotnosti 480 kilogramů. Ruští konstruktéři navíc měli rakety upravit tak, aby je systém Patriot dokázal zničit s nižší pravděpodobností. Mohou odhazovat klamné cíle, a také jsou schopné drobných manévrů. Pro Ukrajinu jsou tak ještě nebezpečnější než v minulosti.

Nasazení MIM-104 Patriot na Ukrajině

Článek Rusové udeří na Kyjev tvrději než kdy dříve. Ukrajinci se museli vzdát zajeté doktríny a nemají řešení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidla S-400 stála blízko u sebe

Záběry ani popisek k nim nijak neprozrazují, kde se ruská baterie, na níž Ukrajina zaútočila, nacházela. Úder měl nicméně zasáhnout radar systému S-400, i kyž není vyloučeno, že jich zničil nebo poškodil více, případně že se poškození týkají dalších částí, jako je velitelské a řídící vozidlo. Rusové totiž podle všeho udělali chybu a několik vozidel S-400 umístili na jedno místo. Přesně to pak Ukrajina zasáhla, exploze je vidět uprostřed. Vyhnula se jen dvěma odpalovacím vozidlům, která stála nedaleko, tedy mimo dosah výbuchu.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Takový úder je podle názoru Armádního Zpravodaje pro baterii S-400 vážný. Na svých radarech totiž závisí, a používá jich větší množství – každý k něčemu jinému. Ty nejlepší z nich dokáží detekovat cíle do vzdálenosti až 600 kilometrů, slouží hlavně jako přehledové, kdežto jiné zase k detekci cílů letících v extrémně nízké výšce, uvádí Wikipedia, což se týká třeba střel s plochou dráhou letu. Bez radarů ale nemůže obsluha na cíle střílet.

Dosah střel z S-400 je potom až 400 km, a proto může v obraně vzniknout díra až na takovou vzdálenost. I když v realitě, pokud jich je dostatek, bývají baterie blíže, aby se překrývaly, protože na maximální vzdálenost nepálí. Vyřazení i jediné z nich je pro Rusko bolestivé, protože jich nemá dostatek. NewsWeek uvádí, že na začátku 20. let 21. století jich bylo pravděpodobně 56, ale vzhledem ke ztrátám jich bude možná o desítky méně.

Video: hněv pocítili Rusové na 800 km. Útok na jeden z největších chemických závodů jim vzal 6 % produkce amoniaku

Není jasné, jakou zbraň Ukrajinci proti S-400 použili. Vzhledem k tomu, že video neukazuje dron, který by na skupinu vozidel udeřil, bude to nejspíše raketa nebo střela. Armádní Zpravodaj nevylučuje použití M142 HIMARS schopného zasahovat na dlouhé vzdálenosti. Wikipedia uvádí, že střela GLSDB, tedy raketa vynášející klouzavou pumu GBU-39 SDB, může zasáhnout cíl na vzdálenost 150 kilometrů, a k podobnému úderu je více než vhodná.

Zničení baterie S-400 (zveřejněno 7. října 2025)

Článek Video: Ukrajinci měli velké štěstí. Rusové udělali fatální chybu a nechali je rozmetat baterii S-400, které je páteří PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Britů a Němců dorazilo 9 Sea Kingů

Vrtulníky Sea King poslali na Ukrajinu jako první Britové, a to na přelomu let 2022 a 2023. Defence-Ua uvádí, že jeden ze tří má za sebou velice zajímavou historii, protože se účastnil války o Falklandy. Později ještě dostali Ukrajinci dalších šest stejného typu z Německa, takže by jich měli mít minimálně 9, ale není vyloučeno, že jich nakonec dostali více. A intenzivně je používají, což lze vidět i na záběrech dostupných níže.

iZdroj fotografie: Uživatel Hillwood Aviation / Creative Commons / CC BY-SA

Vrtulníky Sea King jsou určené hlavně pro námořní hlídkování, uvádí Wikipedia. Ukrajina měla dostat verzi Mk41 primárně určenou pro záchranné operace nad mořem, ale lze ji využít i jinak. Je známo, že ji Ukrajinci používají třeba k hlídkování nad pobřežím Černého moře nebo v deltě Dněpru, kde se dlouhodobě odehrávají různé boje o tamní ostrovy. Slouží však i k přepravě vojáků a materiálu nebo k evakuaci zraněných do nemocnice.

Americká konstrukce s britským motorem

Vrtulníky Sea King jsou v Británii licenčně vyráběná kopie amerických Sikorsky S-61, od nichž se liší hlavně tím, že mají britské namísto amerických motorů. Původně byly navržené jako protiponorkové, ale nakonec se osvědčily i v jiných úlohách. Jsou 17,4 metrů dlouhé a jejich maximální vzletová hmotnost je 9,7 tun. Kromě dvou až čtyřčlenné osádky se do útrob vejde až 28 vojáků výsadku, přičemž se pohybují max. rychlostí 207 km/h a mají dolet 1 230 km.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Vrtulníky mohou být také vyzbrojené. Ve dveřích mají připravené zařízení pro instalaci kulometu, na každé straně jednoho. V protiponorkové verzi pak nosily protiponorková torpéda. United24Media ale uvádí, že vrtulníky pro Ukrajinu měly ve výzbrojí jen kulomety ráže 12,7 mm. Dohodla se však se spojenci, že jí je pomohou vyzbrojit, a to konkrétně řízenými střelami Brimstone 2, s nimiž lze zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů.

Ukraiński śmigłowiec Sea King dostarczony z zapasów sił zbrojnych Wielkiej Brytanii. pic.twitter.com/f9yXGwNefV

— Obserwator Wojen (@ObserwatorWojen) October 14, 2025

Sea King v ukrajinských službách

Článek Ukrajinci ukázali Rusům dárek z Velké Británie, který jim dává kontrolu nad pobřežím Černého moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vidí možná na více než 300 km

Francouzské ozbrojené síly budou disponovat celkem 12 letouny Falcon 2000 Albatros. Dassault, který je vyrábí, uvedl, že na podzim roku 2025 jich objednaly 5, a doplní tak 7 objednaných dříve. Francie tak dostane letadla rovnající se světové špičce s doletem kolem 7 400 kilometrů schopná hlídkovat přes 7 hodin a vybavená moderními pozorovacími systémy. Kromě průzkumu je lze přitom využít také k pátrání a záchranným operacím.

Video: Rusové zajali ukrajinské vojáky a radovali se. Netrvalo dlouho a pobil je protiútok, s nímž nepočítali

Jádrem letounu je radar typu AESA nazývaný SEACHMASTER umístěný pod trupem, k němuž výrobce Thales uvádí, že dokáže detekovat cíle v rozsahu 360 stupňů. Jde o multifunkční radar schopný odhalit hladinová plavidla, ponorky, vzdušné cíle, a také cíle na pobřeží. Jeho přesný dosah je utajovaný, ale Armádní Zpravodaj se na základě schopnosti podobných radarů domnívá, že například velké hladinové lodě by mohl být schopen odhalit na 300 kilometrů, i když může být hodnota i vyšší. Doplněn je pak elektrooptickým systémem.

Albatros vychází z business jetu

Falcon 2000 Albatros je postavený na základě business jetu Falcon 2000LXS. Wikipedia uvádí, že ho Dassault vyrábí již od roku 1995, ale varianta LXS je modernizovaná a vylepšená. Nemusel tak pro námořní hlídkový letoun vymýšlet nějakou novou konstrukci, ale pouze pro vojenské účely upravil osvědčenou civilní. To značně pomáhá zlevnit náklady na vývoj celého stroje i jeho výrobu, a také lze řadu dílů sehnat v běžné civilní produkci.

Для протидії морській гібридній війні РФ Франція докупила патрульні літаки Falcon 2000 LXS Albatros | Defense Express https://t.co/Nl8zvX0Rom pic.twitter.com/OAzJY4P662

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) October 3, 2025

Francouzské letouny umožňují i záchranné operace. NavalNews uvádí, že z kabiny může osádka vypouštět záchranné vybavení, zřejmě půjde o nafukovací čluny, záchranné vesty, případně vodu nebo potraviny. Jejich výhodou má také být, že mají nízkou pádovou rychlost a dokáží se tak relativně pomalu pohybovat v malé výšce, což tuto činnost značně usnadňuje.

Článek Oči proti Rusku: Francie si pořídí supermoderní letouny, před nimiž se ruské lodě neschovají ani na 300 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové zaútočili, a poté se sami stali cílem

Detaily akce, která skončila osvobozením ukrajinských zajatců a eliminací Rusů, zaznamenal dron, který to sledoval. Na začátku je vidět, že minimálně dvojice Rusů zaútočila na pozice ukrajinských obránců, k čemuž použila i ruční granát, a nakonec se jí podařilo jednoho z Ukrajinců zajmout. Z následujících záběrů je ale jasné, že musela mít zajatce minimálně dva, protože při akci, s níž Rusové nejspíše nepočítali, se podařilo osvobodit dvojici.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

Použitým granátem mohl být RGD-5. Wikipedia uvádí, že se jedná původem o granát vyvinutý v Sovětském svazu a používá ho ruská i ukrajinská armáda. Obránci ho mohli během akce použít také, protože je to několikrát zaznamenáno. Váží přitom 310 gramů a je v něm 110 gramů výbušniny. Po explozi se rozletí na střepiny smrtelné do vzdálenosti 3 metry, a pokud je použit například v bunkru, jeho následky jsou silnější než v terénu.

Ukrajinští vojáci si zajetí kolegů všimli, nebo je informovali dronaři, a rychle se proto vypravili k jejich osvobození. Jednalo se o vojáky 141. mechanizované brigády, k níž Wikipedia uvádí, že jde o vojenskou jednotkou o síle asi 5 000 bojovníků, která se účastnila celé řady akcí – min. někteří jsou tedy velmi zkušení. Podle všeho se dvojice Ukrajinců přiblížila k ruskému bunkru, kde byli zajatci, hodila do něj granát, a následně dvojice zajatých Ukrajinců vylezla. Osvoboditelé poté do bunkru hodili ještě několik granátů a nejspíše Rusy zabili.

Ukrajina útočí na Rusy v Africe. Každá jejich prohra je fatální pro Kreml i válku na Ukrajině

Skutečnost, že se podaří spolubojovníky osvobodit, je v realitě ruské agrese na Ukrajinu dobrou zprávou. Existují totiž důkazy, že se Rusové se zajatci mnohdy nepárají. TheSun to dokazuje například událostí, kdy ruský voják zastřelil čtveřici vzdávajících se Ukrajinců. Ti leželi již na zemi, ale přesto do nich začal střílet. Existují i zprávy o tom, že ukrajinští zajatci nemají dostatečnou lékařskou péči, bývají mučeni nebo mají nedostatek jídla.

Russian soldiers stormed a Ukrainian position and took soldiers captive. Ukrainian soldiers launched a counterattack, cleared the dugout, freed their comrades and took out the enemies. Southeast of the village of Oleksandrograd, Donetsk region. 141st Mechanized Brigade. 12.10.2025
by u/GermanDronePilot in CombatFootage

Zajetí Ukrajinců a jejich osvobození (zveřejněno 21. října 2025)

Článek Video: Rusové zajali ukrajinské vojáky a radovali se. Netrvalo dlouho a pobil je protiútok, s nímž nepočítali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí o letadle ještě nepadlo

Program KFS byl ve Švédsku spuštěn v roce 2024, ale neznamená to, že by už padlo definitivní rozhodnutí o postavení letadla 6. generace. NationalInterest uvádí, že v první fázi Saab a jeho partnerská společnost GKN musí nejdříve určit, jaké technologie budou k vývoji letounu potřebovat, jak se dopracovat k demonstrátoru, a řadu dalších věcí. V druhé fázi pak začnou technologie vyvíjet, a pravděpodobně by se měl objevit demonstrátor. Až na začátku 30. let 21. století má Švédsko definitivně rozhodnout, zda letoun postaví nebo ne.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

Pokud se tak stane, plány počítají s 10 lety stavby a testování, takže by měl být hotový kolem roku 2040, uvádí MilitaerAktuell. Samozřejmě jde o předběžné plány, konkrétní realizace může být i později, ačkoliv má Švédsko na jeho vývoj pospíchat. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj upozorňuje, že takovýto program většinou trvá více než 10 let. Není navíc jasné, zda by se jednalo skutečně o plnohodnotný letoun, mluví se totiž také o možnosti nepilotovaného letounu, tedy bojového dronu, jemuž mohou letectva dávat přednost.

Švédský letoun by měl být menší

Bližší informace o tom, co by měl švédský letoun, případně dron 6. generace umět, nejsou. Mělo by se nicméně jednat o menší typ s jedním motorem. Ostatně i Gripen je menší jednomotorové letadlo. Je jasné, že bude mít pokročilou schopnost stealth, umět spolupracovat s doprovodnými drony a celou řadu dalších schopností, které budou letouny 6. generace charakterizovat. Nutno dodat, že žádný takový dosud neexistuje, max. demonstrátory.

Saab sees Canada as ‚great‘ partner to design next-generation fighter jets. Sweden among many countries working on ‚6th-generation‘ military systems, @danlebla reports
https://t.co/rPYMYS7aN2

Find out more at https://t.co/1zbPY5GAhV pic.twitter.com/lFwIdVDGlk

— National Newswatch (@natnewswatch) March 4, 2026

Je zřejmé, že je vývoj letounů 6. generace finančně náročný a nelze odhadnout, zda na něj Švédsko bude mít dostat peněz. AeroTime uvádí, že nabídlo spolupráci na vývoji Kanadě, která stále zvažuje, zda bude pokračovat v nákupu amerických Lockheed Martin F-35 Lightning II, nebo se vydá jinou cestou. Vyloučena by nemusela být ani spolupráce s Německem nebo Španělskem, pokud by se země s Francií neshodly na letounu z programu FCAS.

Článek Nástupce Gripenu přijde do roku 2040. Švédsko dává prioritu vývoji letounu budoucnosti, který má srazit ruské letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnoho ruských střel a raket selhalo

Po začátku útoku na Ukrajinu začalo Rusko různé cíle odstřelovat přesnými zbraněmi. A nemířilo jen na ty vojenské, ale též na energetickou infrastrukturu, a nezřídka na civilní. Zpravodajské zdroje však již na začátku války hlásily, že řada ruských zbraní jako Iskander-M selhala či se netrefila, uvádí Usni. Výsledky byly a jsou horší než prezentované údaje. Zaznamenané jsou případy, kdy zbraně ani nevzlétly, nevybuchly, nebo byla jejich přesnost mizerná.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

O tom, že ruské zbraně nejsou takové, jak je Kreml prezentoval, mluví nejen západní analýzy. Wikipedia uvádí, že čínští analytici například zkritizovali hypersonickou střelu Kinžal. Konstatovali, že se o hypersonickou střelu vůbec nejedná, protože jde o kvazibalistickou raketu odpalovanou ze vzduchu, která při hypersonické rychlosti nedokáže ani manévrovat. A velké problémy byly i s její přesností. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jsou však zaznamenané případy, kdy raketa cíl zničila, a nelze ji tedy považovat za úplný šrot.

Nízká přesnost střely pro bombardéry

Problém měl ovšem být i se střelou s plochou dráhou letu Ch-101. U ní se přesnost pohybuje od 5 do 50 metrů, a horní hranice je doslova tristní. Wikipedia uvádí, že jde přitom o moderní zbraň, která vstoupila do služby v roce 2010, a odpalují ji strategické bombardéry, které ji odpalují zcela mimo dosah ukrajinské PVO. Špatná přesnost ale znamená, že nemusí trefit zamýšlený cíl, takže jsou škody diskutabilní, nebo se musí spoléhat na plošný účinek.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rusko se ale také dokáže poučit. Rusi uvádí, že jeho armáda dokázala vylepšit balistickou raketu Iskander-M odpalovanou ze země tak, aby byla mnohem obtížnějším cílem pro protivzdušnou obranu. Ukázalo se totiž, že původní verzi zvládne relativně snadno zničit systém MIM-104 Patriot, kdežto u té upravené je možnost zachycení nižší. Je tedy zřejmé, že ruští inženýři data z použití zbraní analyzují a pokoušejí se je vylepšit. Může se to týkat nejen schopnosti průniku PVO, ale také spolehlivosti nebo přesnosti.

Článek Výkon ruského Iskanderu na Ukrajině dává světu velké poučení. Putin vůbec není nadšený, jak se mu Číňané vysmáli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci rychle vystřelí na dva TOS-1A

Záběry pochází z jara 2022 a pořídil je pravděpodobně člen nějakého diverzního týmu, který se snažil útočit na ruské kolony roztažené při útoku směrem na Kyjev. Ukazuje několik ukrajinských vojáků, kteří mají k dispozici moderní protitankový systém, podle všeho Stugna-P. S jeho pomocí zaměří po silnici jedoucí raketomet TOS-1A a zasáhnou ho, což je vidět na obrazovce. Pak rychle vymění střelu a vypálí znovu, a podle všeho zasáhnou další raketomet.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Ačkoliv se zdá, že se v okolí pohybovalo ještě několik vozidel, která se na záběrech mihnou, Ukrajinci si zvolili TOS-1A nejspíše záměrně. Jde o obávanou pekelnou zbraň, protože používá termobarické rakety ráže 220 milimetrů. Nejmodernější typy dokáží zasáhnout cíle do vzdálenosti až 10 kilometrů, uvádí Wikipedia, přičemž termobarické rakety, jichž je v odpalovačích nabito 24, jsou určené hlavně proti pěchotě schované v zákopech nebo různých bunkrech. A dokáží ji tam usmrtit nebo těžce zranit i přesto, že je ukrytá.

Nevýhodou TOS-1A ovšem je, že má relativně malý dosah. I proto byl postavený na podvozku tanku T-72, aby byl odolný. Wikipedia uvádí, že nejlepší ukrajinský systém Stugna-P dokáže prorážet pancíř o síle 1 200 mm RHAe, a dle typu střely zasahuje do vzdálenosti až 5,5 km. Je tedy jasné, že ani tankový pancíř podvozku nemohl posádku ochránit, jelikož takovou odolnost T-72 rozhodně nemá. Ukrajinská střela si s ním dokáže hravě poradit.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Taktiku útoku ze zálohy používali ukrajinští obránci na jaře 2022 velmi často, uvádí TheGuardian. Pohybovali se mimo hlavní cesty například na čtyřkolkách a útočili na ruské okupanty, kde se dalo. To se pravděpodobně stalo i v tomto případě. Jelikož dokáží zasahovat na vzdálenost několika kilometrů, byli proti nim Rusové téměř bezmocní. I kdyby se ale pokusili zasáhnout, mohli se Ukrajinci rychle sbalit a přemístit. Taktika nakonec Rusko přinutila se z útoku stáhnout a Ukrajině se podařilo značnou část svého území osvobodit.

Článek Video: Ukrajinci chtěli mít jistotu. Nastoupili na Rusy s nejsilnějšími PTŘS a odrovnali jim hned dva pekelné raketomety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina se soustředí na Magreb

Evidentní zájem Ukrajiny o Afriku potvrzuje i současný šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Kyrylo Budanov, který donedávna působil jako velitel ukrajinské rozvědky. Ve zprávě kanceláře ukrajinského prezidenta stojí, že má Ukrajina především zájem o oblast Magrebu a subsaharské Afriky, kde chce prosazovat hlavně své ekonomické, bezpečnostní i další zájmy.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Tím není myšlena pouze klasická diplomacie a ekonomické vztahy s tamními zeměmi, ale také boj proti Rusům, protože je tam řada zemí proruská. Na straně některých režimů bojují ruské žoldnéřské skupiny řízené Kremlem, který z toho má nejen podporu tamních vlád, ale často si tak dokáže vydělat veliké peníze třeba z těžby zlata a diamantů. Pravda již v roce 2023 uvedla, že tam na Rusy proto útočí ukrajinští speciálové. Zpočátku to bylo na členy Wagnerovy skupiny, a po její eliminaci pokračují proti žoldnéřským skupinám, které ji nahradily.

Ne všude mají Rusy v lásce

Nejznámější ukrajinskou akcí v Africe je likvidace ruské žoldnéřské skupiny v Mali v létě v roce 2024. TheGuardian uvádí, že na akci spolupracovali místní Tuaregové a speciální jednotky Ukrajiny a společně zaútočili na skupinu ruských žoldnéřů a malijské armády. Podařilo se jim zlikvidovat řadu ozbrojenců včetně Rusů, a měl zahynout i ruský žoldnéřský velitel Sergej Ševčenko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Armádní Zpravodaj se domnívá, že se na veřejnost dostávají nejspíše jenom zlomky informací o působení ukrajinských speciálních sil v Africe. Je to pochopitelně, protože jde o akce řízené rozvědkou, a nelze připustit, aby Rusové měli snadno dostupné nějaké informace o Ukrajincích na kontinentu. Podobné akce sice válku Ukrajině vyhrát nemohou, ale mohou způsobit Rusům relativně vysoké ekonomické škody, a případně je připravit také o politickou podporu některých afrických zemí na mezinárodní scéně.

Článek Ukrajina útočí na Rusy v Africe. Každá jejich prohra je fatální pro Kreml i válku na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve to odnesl radar, poté sklad

Dobrým příkladem, jak Ukrajinci postupují proti ruské protivzdušné obraně a imí ji degradovat, je útok na Krym z konce roku 2025. DefenseMagazine uvádí, že se povedl i přes nasazení špičkového ruského protidronového radaru Valdaj, jelikož se Ukrajinci nejprve zaměřili na něj, a za pomoci bezpilotních letounů se jim ho podařilo zničit, takže ani těžké vyzbrojení ruských základen na Krymu nepomohlo. Teprve poté vypravili útok na hlavní cíl, a to na skladiště námořních dronů, které mohly ohrožovat jejich plavbu po Černém moři.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Nasazení radaru Valdaj jenom ukazuje, že se Rusové pokusili Krymský poloostrov sofistikovaně zabezpečit. DefenceMatters uvádí, že podle informací, které prezentovali, by měl být schopen malé drony typu kvadrokoptéra detekovat do vzdálenosti 5 až 6 kilometrů, a ty větší potom do vzdálenosti 15 kilometrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tím Rusové řeší svůj velký problém s drony, tedy skutečnost, že je mnohé zbraně odhalit nedokáží. A přesto se ukazuje, že ani nasazení vyspělého radaru Valdaj potřebnou bezpečnost nezaručí.

Ukrajina nasadila drony s velkou hlavicí

Ukrajinské síly měly k eliminaci Valdaje a následnému útoku na sklad použít kombinaci dronů FP-1 a FP-2. Ty jsou od od stejného výrobce, ale liší se dosahem a velikostí hlavice. United24Media uvádí, že FP-1 urazí vzdálenost až 1 400 km, na něž unese hlavici o hmotnosti 60 kg (na kratší až dvojnásobnou). FP-2 má menší dolet, pouze 200 km, což ale k útokům na většinu území Krymu dostačuje, a unese hlavici o hmotnosti 105 kg, takže umí být ničivější.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Skutečnost, že Ukrajinci dokáží tímto způsobem eliminovat protivzdušnou obranu, dokazuje, že jsou Rusové ukrajinským dronům v podstatě vydáni na milost. Mohou sice nějaké zničit, ale útoky posledních měsíců svědčí o tom, že významné strategické cíle zkrátka ubránit neumí. Vzhledem k rostoucímu počtu ukrajinských dronů lze očekávat, že jejich útoky dokáží v budoucnu napáchat významné škody, a tím ztížit ruskou agresi na Ukrajinu.

Článek Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony zastavily minimálně dvě vozidla

Ukrajinský kameraman se podle všeho postavil vedle ruských obrněných vozidel vybavených protidronovými zábranami ve stylu „ježka“ proti dronům. Není přesně jasné, jakým způsobem byla vozidla zastavená nebo zničená, pravděpodobně za to ale mohou zásahu dronů. Na záběrech jsou minimálně dva, přičemž první nelze kvůli zábranám vůbec identifikovat, ale druhé je podle kol vozidlo MT-LB, ačkoli popisek videa mluví o tancích.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

MT-LB je původně dělostřelecký tahač vyvinutý v Sovětském svazu. Wikipedia uvádí, že je používán v mnoha rolích, a to včetně obrněného transportéru. Ruští vojáci v něm podle všeho jeli do útoku. Jeho výhodou je, že jich uveze celkem 11, a bývá často vyzbrojené kulometem. Poskytuje sice ochranu jen proti palbě ručních zbraní, kdežto kumulativním hlavicím dronů a protitankovým střelám nemůže odolat, ale ježčí zábrany v tom pomáhají.

Podobnou ochranu montuje Rusko na obrněnce od podzimu 2025, uvádí Rferl. Takzvaný ježčí pancíř je většinou vyrobený z ocelových drátů nebo lan, která jsou nařezaná na kusy a částečně rozmotaná, aby trčela do stran. Do této konstrukce se má sebevražedný dron zamotat, a v nejlepším případě neexplodovat. Pokud ale exploduje, pak ve vzdálenosti i desítek centimetrů, díky čemuž nedokáže poškodit vlastní pancíř vozidla.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Účinky kumulativní hlavice používané na dronech totiž se vzdáleností klesají, vysvětluje Wikipedia. Je samozřejmě jasné, že takováto ochrana musí být dostatečně mohutná, dráty s rozmotaných lan mohou trčet do vzdálenosti minimálně půl metru, někdy ještě více. Další funkcí tohoto pancíře může být také odklon směřování kumulativní hlavice tak, aby energie exploze nešla přímo na pancíř. Funguje to, ale určitě ne stoprocentně.

Článek Video: Ukrajinec se postavil přímo mezi ně a vše natáčel. Útok ruských ježků selhal, ukrajinská obrana je až moc silná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Při střelbě je osádka CAESARu venku

Houfnice CAESAR je lehčí typ samohybného dělostřelectva, protože je umístěná na podvozku nákladního automobilu. Wikipedia uvádí, že jde buď o podvozek 6×6 nebo 8×8, což bude případě české armády domácí platforma Tatra. Osádka sice pancéřovanou kabinou k dispozici má, ale pouze v případě, že se přesunuje. Když ovšem začne střílet, musí ven a obsluhovat zbraň naprosto nechráněná. Pokud by tedy v tu chvíli v blízkosti dopadl dělostřelecký projektil nebo dron, je ohrožena. A přesto může takovému riziku relativně snadno předejít.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Nejlepším způsobem, jak to udělat, je používat taktiku udeř a uteč. Armádní Zpravodaj se domnívá, že k něčemu takovému je CAESAR přímo předurčený. PopSci uvádí, že po zaujetí pozice je ke střelbě připraven zhruba do minuty, a následných 60 sekund pak trvá vystřelit 6 ran, zatímco během dalších 40 sekund pak dokáže obsluha celý systém zase sbalit a může s ním začít měnit pozici. To je tak krátká doba, že to nepříteli nedává šanci ji odhalit a zaútočit na ni. Než to udělá, je dávno kilometry daleko a může se znovu připravovat.

Zkušenosti z Ukrajiny jsou klíčové

Česká armáda si pořizuje celkem 62 houfnic a první prototypy už prochází testy ve Francii. V Česku by se měly objevit v průběhu dubna 2026, uvádí AČR, a přiznává, že při testování i upravování českých houfnic CAESAR budou hrát ukrajinské zkušenosti zásadní roli. Dělostřelci totiž nechtějí ponechat vůbec nic náhodě. Proto lze předpokládat, že budou doslova kopírovat to nejlepší, co ukrajinští vojáci o houfnici zjistili při jejím reálném nasazení proti Rusku.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Ve prospěch osádky houfnice CAESAR hraje i to, že jde o moderní zbraň používající západní munici ráže 155 mm. S běžným střelivem má dosah 40 kilometrů, a s raketově poháněným 55 kilometrů. Může se tedy držet daleko za frontou, a přitom zasahovat cíle v týlu nepřítele. Navíc je velmi přesná. Čeští vojáci budou mít k dispozici německý automatizovaným systémem řízení palby ADLER, díky němuž by měla být jejich palba smrtelně účinná.

Článek AČR zvolila více než dobře. Stačí dodržet pravidlo 60/60/40 a vojáci s francouzskými houfnicemi CAESAR ovládnou bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některé houfnice jsou bezbranné

Ruským dronům Lancet se podařilo zničit celou řadu ukrajinských děl v hodnotě stamilionů korun. Wikipedia uvádí, že jsou prokázané záběry ze zničení tažených houfnic M777 nebo FH70, ale i samohybných houfnic CAESAR, AHS Krab a M109. Samohybné houfnice jsou ohrožené o něco méně, zvláště ty na kolovém podvozku, protože mohou vypálit několikrát za sebou a rychle změnit pozici, ale Armádní Zpravodaj soudí, že u pásových je to mnohem obtížnější, zatímco u tažených téměř nemožné, takže se musí spoléhat na jiné taktiky ochrany.

First photo evidence of destroyed M777 pic.twitter.com/4Wxl9dEjCx

— WarMonitor🇺🇦🇬🇧 (@WarMonitor3) June 10, 2022

Lancet je kvalitní dron a existuje v několika variantách. Rozšířený Lancet-3 má hlavici o hmotnosti 3 kg, což stačí i k proražení tankového pancíře. Proto pancéřované kabiny nebo nástavby samohybných houfnic nepředstavují veliký problém. Létá rychlostí kolem 110 km/h a na obloze vydrží 40 minut. Dokáže se tedy z ruského zázemí dostal hluboko do ukrajinského týlu, odkud dělostřelci pálí. Jelikož je vybavený kamerou, operátor ho navede přímo na cíl.

Bez průzkumu je Lancet k ničemu

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že samotné Lancety by ale ruské armádě nestačily. Musí totiž znát pozici cíle, aby na něj mohly zaútočit. Proto je důležitá jejich spolupráce s průzkumnými drony. Nejčastěji k tomu bývá využíván Orlan-10, který dokáže vystoupat do výšky 5 kilometrů a vydrží na obloze až 18 hodin, uvádí AirForce-Technology. Díky tomu mohou Rusové prohledávat ukrajinský týl desítky kilometrů za frontou, odkud pálí dělostřelectvo. V okamžiku, kdy pozici nějaké houfnice odhalí, okamžitě vzlétá Lancet, aby ji zničil.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

I proto se dá říci, že nejlepším typem obrany je nenechat se najít. V případě tažených nebo pásových houfnic obsluhy nejčastěji spoléhají na kvalitní maskování, kdežto u kolových, jakou je CAESAR nebo 2S22 Bohdana, i na schopnost se velice rychle přesunout na jiné místo. Defence-Ua uvádí, že se ukrajinské obsluhy snaží i o konstrukci ochrany proti takovýmto útokům. Například na houfnici CAESAR se objevila propracovaná klecová na stavba chránící její velkou část. Není sice stoprocentní, ale v případě útoku může významně pomoci.

A video of a Russian ZALA Lancet loitering munition striking a new Ukrainian domestic-produced 2S22 Bohdana 155mm SPG on Tatra T815-7 chassis.

The vehicle was hit in the side and the targeted area started to burn, although no ammunition detonation was seen in the footage. pic.twitter.com/0sKVL1Z3Mr

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) February 26, 2024

Ruský dron Lancet zničil ukrajinskou samohybnou kolovou houfnici 2S22 Bohdana, když zastavila

Článek Rusové přepsali pravidla dělostřelecké války jedinou zbraní. Ukrajincům ničí děla za stovky milionů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odpůrci režimu podpálili auto

Ze záběru útoku ruských partyzánů, nebo lépe řečeno odpůrců režimu, lze poznat málo. Ukazuje, jak někdo z lahve lije hořlavinu na bílý osobní automobil, a poté ho podpálí. Plameny se značně rozšíří, takže je jasné, že bylo vozidlo zničeno. Útok se měl odehrát v Jekatěrinburgu asi 1 600 km od Ukrajiny – lze proto předpokládat, že jde spíše o akci Rusů než Ukrajinců.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Popisek videa tvrdí, že jde o automobil patřící ruským silám sebeobrany. Wikipedia uvádí, že v Rusku existuje řada dobrovolných organizací, které poskytují pomoc policii nebo dalším bezpečnostním složkám. Zákon upravující pomoc ruských občanů při udržování veřejného pořádku byl schválený v roce 2014. Armádní Zpravodaj se domnívá, že si útočníci mohli zvolit vozidlo patřící pod nějakou organizaci založenou právě podle tohoto zákona.

Útok v Jekatěrinburgu, ačkoliv je daleko od Ukrajiny, nemusí být vůbec náhodný. Wikipedia uvádí, že je město důležitým průmyslovým centrem Ruska a jsou tam i mnohé zbrojovky nebo továrny podílející se na výrobě zbraní používaných ve válce na Ukrajině. Podpálení osobního automobilu sice nemůže tuto výrobu nějakým způsobem narušit, ale je to spíše vyjádření vzdoru a může to mít vliv na morálku ruských civilistů.

Historická zakázka pro zbrojovku z Česka. Zajistí systémy vícevrstvé protivzdušné obrany za 52,5 miliard korun

V Jekatěrinburgu se nachází například významný podnik Uraltransmash, v němž vznikají ruské samohybné houfnice, uvádí Wikipedia. Asi nejznámějším produktem zbrojovky je 2S19 Msta-S, což je páteř ruského samohybného dělostřelectva. Produkovat by měl i nový typ moderní houfnice 2S35 Koalicija-SV. Nedaleko Jekatěrinburgu se pak nachází město Nižnij Tagil, kde je zase sídlo hlavního ruského výrobce tanků Uralvagonzavod.

A partisan of the „OTPOR“ movement burned a car of a supporter of the Self-Defense Forces in Yekaterinburg, Russia. 31.03.2026
by u/GermanDronePilot in UkraineWarVideoReport

Podpálení auta v Jekatěrinburgu, nejspíše ruským odpůrcem režimu Vladimira Putina (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Video: odpůrci režimu udeřili na ruské polovojenské hnutí 1 600 km od hranic. Dělají Putinovi neplechu uvnitř Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bulhaři by museli na HIMARS čekat

Bulharsko se rozhodlo, že si pořídí celkem 12 raketometů MARS 3. BnrNews uvádí, že ale původně chtělo nakoupit systémy HIMARS. Hlavním oficiálním důvodem pro nákup evropského protějšku byla nakonec skutečnost, že je o americkou zbraň takový zájem, že je na ni dlouhá čekací doba. MARS 3 má ale přijít mnohem dříve. Půjde o zbraně z Německem objednaných stovek kusů raketometů, protože část z nich má být právě pro spojence.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

Dalším důvodem odmítnutí HIMARSu může být, že MARS 3 může Bulharsko snadno financovat. Použije totiž peníze z evropského programu SAFE, uvádí Novinite. Tento mechanismus úvěrů prioritně podporuje nákup zbraní od evropského zbrojního průmyslu. Dalším, ovšem podle názoru Armádního Zpravodaje skrytým důvodem, může být současná politika amerického prezidenta, který s mnoha spojenci nejedná zrovna v rukavičkách. Ti se tak v obavách z budoucnosti raději ohlížejí po zbraních od jiných než amerických dodavatelů.

MARS 3 má širokou škálu munice

MARS 3 je produktem spolupráce Německa a Izraele a je umístěný na kolovém podvozku. KNDS ho popisuje jako otevřenou platformu schopnou odpalovat řadu střel, raket i dronů, a to do vzdálenosti až 300 km. Používá třeba rakety Accular ráže 122 mm, střely EXTRA s dosahem 150 km či kvazibalistickou raketu Predator Hawk. Do budoucna je zvažována také integrace protilodní střely Naval Strike Missile nebo střely s plochou dráhou letu JFSM.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Ačkoliv se zdá, že výrobce HIMARS nemusí ztráta malé zakázky v Bulharsku příliš trápit, protože zájem o jeho systém je stále vysoký, může toho do budoucna litovat. Ukazuje se, že mnozí výrobci, a to nejen v Evropě, existují i v Jižní Koreji, Turecku a dalších zemích, vyrábějí nebo brzy budou vyrábět zbraně podobné kvality. To znamená, že Američanům seberou do budoucna zakázky, což se samozřejmě projeví na příjmech jejich zbrojovek.

Článek Američané přišli o zakázku. Žádný HIMARS, převálcoval ho evropský raketomet budoucnosti. A následky jsou větší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyjádření pro ruskou propagandu

Názory Kwiatkowské zazněly ve Sputnik India, uvádí DefenceSecurityAsia. Již to může být problém, protože jde o médium ovládané ruskou státní propagandou a působící po světě v mnoha jazycích. Schopnosti ruského letounu oproti tomu americkému v něm značně vychválila. „Su-57 je větší, rychlejší, má více než dvojnásobný dolet, dva motory pro větší odolnost, a nese větší užitečné zatížení s větší rozmanitostí,“ prohlásila.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Její názory měly vyvolat mezi některými odborníky ohlas, a v mnohém s ní nesouhlasí. NationalInterest konstatuje, že neexistuje jediný důkaz o tom, že by byl Su-57 lepší než F-35. A to nejde jenom o papírové údaje, ale i o skutečné použití v boji. Rusko svůj letoun maximálně nasadilo pro boj z dálky ve válce na Ukrajině, ale nikdy ho do ostrého střetu neposlalo. Armádní Zpravodaj naopak musí konstatovat, že USA a Izrael nasadily F-35 v boji opakovaně, a to i proti PVO, kterou deklasovala, a zatím nebyl žádný z letounů zničen.

Kwiatkowská nikdy letadlo nepilotovala

Problém Kwiatkowské může být také v tom, že letounům nemusí rozumět, i když dosáhla hodnosti podplukovníka amerického letectva. Wikipedia uvádí, že sloužila jako administrativní pracovnice v Pentagonu, a poté pracovala i na nějakých projektech NSA (Národní bezpečností agentura). Není to tedy pilot a nemá zkušenosti s pilotováním bojových letadel. Vycházela tedy pravděpodobně jen z papírových údajů a mohla dojít k nesprávným závěrům.

Historická zakázka pro zbrojovku z Česka. Zajistí systémy vícevrstvé protivzdušné obrany za 52,5 miliard korun

Wikipedia uvádí, že Su-57 má rychlost až Mach 2 a supermanévrovatelnost, což jsou lepší údaje než u F-35, jíž Wikipedia přiznává rychlost jen Mach 1,6. Tyto hodnoty ovšem v současnosti nejsou u bojových letounů tím nejdůležitějším. Mnohem více znamená schopnost stealth, vyspělost senzorů či schopnost fúze dat. V těchto parametrech americký letoun ten ruský překonává, a podle všeho by ho deklasoval. Na druhou stranu platí, že proti sobě nikdy nebojovaly, takže rozsoudit spor konkrétním příkladem zkrátka nelze.

Článek „Su-57 naprosto poráží F-35,“ tvrdí drze bývalá důstojnice amerického letectva. Vyvolala celosvětovou bouři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dobývání vesnice z pohledu kulometčíka

Záběry jsou zajímavé tím, že byly pořízeny jedním z ukrajinských vojáků kamerou umístěnou na jeho těle. Podle všeho se jednalo o kulometčíka jednotky, protože na záběrech opakovaně používá kulomet a kryje své spolubojovníky palbou. Vidět je pouze kus jeho zbraně, ale s největší pravděpodobností se jedná o FN Minimi. Wikipedia uvádí, že jde o lehký kulomet určený k palebné podpoře družstva a nejčastěji využívá standardní munici 5,56×45 mm.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

Když se podařilo ukrajinským vojákům část z Rusů ve vesnici zabít, obrali je nejen o zbraně, ale také o vysílačku. Opakovaně je vidět, že poslouchají, a pravděpodobně díky tomu vědí, kde se ukrývají. V jednom okamžiku část jednotky obklíčí Rusy v budově a strhne se bitva. Následuje několik velikých ran, a později vojáci prozradí, že jde o raketomet RPO-A Šmel a pumy shazované bombardovacím dronem Baba Jaga, který je při akci podporoval.

Šmel je jednorázový termobarický raketomet původem ze Sovětského svazu, uvádí Wikipedia, a ve výzbroji ho mají Rusové i Ukrajinci. Armádní zpravodaj doplňuje, že termobarická munice je vhodná k útokům na vojáky schované v bunkrech nebo budovách, kde je pro ně svým účinkem smrtící. Po několika ranách a zásazích z dronu Baba Jaga, který unese pumy nebo granáty o hmotnosti až 15 kilogramů, uvádí Wikipedia, se podaří Rusy v budově zdolat.

Video: Rusové na něj spoléhají v boji proti dělostřelectvu, ale nasadit vzácný radar za 0,5 miliardy proti Ukrajincům byla chyba

Poslední okupanti se podle všeho shromáždí v jednom z domu, ale ani tam dlouho nevydrží. Část ukrajinské jednotky na ně zaútočí, a podle toho, co si vojáci mezi sebou říkají, použijí termobarické granáty. Zajímavé je také sledovat, že pokaždé, když narazí na mrtvého ruského vojáka, velmi pečlivě ho prohledají. Nejenže díky tomu získali vysílačku a slyšeli nepřítele, ale mohli najít užitečné informace, které poslouží třeba k zastavení dalších ruských útoků.

Článek Video: kulometčík ukázal, jak jednotka zuřivě likvidovala ruské vojáky. Vesnici neudrželi, i když měli výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva čínské lasery, které se doplňují

Čínské představení dvojce radarů ukazuje, že se země pokouší vyvinout technologie levného ničení dronů. Na rozdíl od různých střel, ale i projektilových zbraní, mají totiž lasery velice levný provoz a jejich výstřel téměř nic nestojí. Pokud navíc mají dostatek energie, mohou pálit opakovaně. Ačkoliv jsou přitom nové zbraně Guangjian-11E a Guangjian-21A založené na laseru, každá má úplně jiné řešení. Nejspíše se totiž mají navzájem doplňovat.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

ArmyRecognition uvádí, že Guangjian-11E je vlastně rušicí systém, kdy by měl za pomoci laseru oslepovat elektrooptické systémy dronu a narušovat jeho řízení. Kombinován může být také se systémem elektronického boje. Guangjian-21A je potom naopak postavený tak, aby dron silným laserovým vývojem fyzicky zničil. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že přesné technické specifikace zbraní Čína neprozradila, ale lze předpokládat, že jsou levnými pulsy během několika sekund nejspíše schopné dron z oblohy dostat.

Lasery umí drony zaměřit i na 50 metrů

Nové čínské laserové protidronové systémy ale netvoří pouze samotné lasery. InterestingEngineering uvádí, že by oba systémy měly používat kombinaci radarů a infračervených detektorů. Své cíle by tak na obloze vyhledávaly buď aktivně nebo pasivně – tato kombinace by měla zajistit vysokou úspěšnost detekce. Systémy mají být schopné odhalit drony i v dálce 50 až 80 metrů, což je pro běžné radary a podobné systémy obvykle velmi obtížné.

光箭-21A（Guangjian-21A）是由中国航空工业集团研发的车载高能激光反无人机系统，输出功率30kW~60kW，是高功率激光武器。60kW的高功率能在秒级内对目标实现“熔化”和“蒸发”般的高能毁伤。通过边走边打模式在5公里范围内快速反制低空无人机，具有高精度和即时毁伤的能力。https://t.co/opRyvqlmP6 pic.twitter.com/U5aBYwLmn9

— Fay (@FaySue6) March 26, 2026

Armádní Zpravodaj soudí, že jsou lasery dobrou cestou, ale musí být doplněny ještě dalšími systémy. Jen tak je možné vybudovat vícevrstevnou obranu – spoléhat se pouze na jednu vrstvu by totiž znamenalo, že pokud by selhala, měly by drony volnou cestu. Mají přitom proti dronům řadu výhod včetně ceny a opakovaného použití, ale potýkají se i s nevýhodami. MilitaryMachine uvádí, že jejich činnost může být omezená např. kouřem, deštěm nebo mlhou. Většinou také mají dosah jen několik kilometrů, a spoléhat pouze na ně by tedy byla chyba.

Článek Za pár sekund je vystaráno. Čína vyvinula laserové zbraně, které vyčistí nebe od dronů téměř zadarmo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci potopili loď s pšenicí

Poslední útok na nákladní loď vezoucí ukrajinské obilí se uskutečnil počátkem dubna 2026. Kremelská agentura TASS informovala, že se po ukrajinském útoku potopila loď převážející pšenici v Azovském moři, kde se zřejmě Rusové cítili z důvodu vzdálenosti v bezpečí. Na palubě bylo 11 členů osádky, z nichž 2 zahynuli, ale zbylým se podařilo dostat na břeh. Podle dostupných informací Ukrajina využila k potopení lodi úder dronem, s největší pravděpodobností leteckým.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

Potopeným plavidlem byla loď třídy Volgo-Balt. AlShipping uvádí, že jde o říčně-námořní loď určenou pro přepravu nákladu buď po řekách nebo mořích v blízkosti pevniny, a proto se velmi často plaví třeba v Černém, Azovském nebo Kaspické moři. Na délku má 114 metrů a není ničím zvláštní, ale pro Rusko jsou podobné lodě velmi důležité, protože umožňují přepravovat různé náklady, a tím sanovat schodkový rozpočet státní kasy.

Loď nejspíše potopil dron FP-2

Ačkoliv není známo, jakým dronem Ukrajinci na loď zaútočili, Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by to mohl být FP-2. United24 Media uvádí, že dokáže urazit vzdálenost 200 kilometrů, což dostačuje k tomu, aby doletěl z Ukrajinou ovládaného území na velkou část Azovského moře. Hlavně nese hlavici o hmotnosti 105 kilogramů, což je k potopení velikého plavidla důležité. Drony s malou hlavicí by totiž nedokázaly napáchat takové škody.

Ukrajinská pomsta byla nelítostná. Generálmajor-zrádce, který donášel Rusům, do poslední vteřiny nic netušil

Kradení ukrajinského obilí je rozsáhlý problém, a Rusko z něj má obrovské zisky. Csis odhaduje, že v roce 2025 na Ukrajině zcizilo přes 2 miliony tun obilí a vyvezlo ho především do zemí v Africe a Asii. Ačkoliv jsou nákladní lodě s obilím hlavně civilními cíli, protože nejsou využívané k bojům, mohu je Ukrajinci považovat za cíle vojenské. Nejenže mají pocit, že brání krádeži ukrajinského obilí, ale i ničí schopnost Ruska vydělat peníze na vedení války.

Článek Rusové se cítili v bezpečí, když kradli, co patří Ukrajincům, a ti se je rozhodli potrestat. Poslali jim ke dnu důležitou loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký ex-voják chtěl sloužit s drony

Záběry ukazují krátkou zpověď 44letého bývalého amerického vojáka působícího pod volacím znakem Finrir. Tvrdí, že se přihlásil, aby bojoval za svobodu Ukrajiny proti Rusku, přičemž je členem dronového batalionu Flash spadajícího pod 28. samostatnou mechanizovanou brigádu. Tato jednotka je složena ze zahraničních dobrovolníků, a Američan v ní nebude drony pilotovat, působit bude jako navigátor a inženýr. Podle něj je dronová jednotka útvarem budoucnosti, a nelze vyloučit, že se v budoucnu může stát třeba instruktorem v amerických službách.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

Batalion Flash je zvláštní jednotka, protože v ní slouží lidé z mnoha zemí. Její hlavní komunikační řeči je angličtina, uvádí C4isrNet. Její působnost je velice široká, protože ve výzbroji nemá jenom klasické FPV drony, ale i průzkumné nebo stíhací sloužící ke srážení ruských dronů z oblohy. Zároveň někteří její operátoři ovládají i drony pozemní. Armádní Zpravodaj soudí, že je to vlastně komplexní dronová jednotka určená pro pozemní operace.

Kolik přesně má členů, lze odhadovat, pravděpodobně to budou stovky, jelikož 28. samostatná mechanizovaná brigáda má až 5000 členů, uvádí MilitaryLand. Tvoří ji celá řada jednotek včetně obrněných nebo dělostřeleckých. Ovšem dronové útvary nabývají na Ukrajině na síle a jsou možná tím nejdůležitějším, co dnes armáda používá. Proto se dá předpokládat, že počet členů dronových jednotek narůstá, i když samozřejmě nemohou být pouze ony.

Video: bylo potřeba 1,5 tuny výbušnin. Měsíce most odolával letectvu i raketometům. Ukrajinci nakonec zvolili jednoduché řešení

O výzbroji batalionu Flash nejsou k dispozici informace. Hlavním leteckým dronem bude zřejmě klasická kvadrokoptéra často vyrobená z uhlíkatých vláken. DefenceUkraine uvádí, že mívá dosah zhruba 20 km a dokáže se pohybovat rychlostí až 100 km/h, přičemž unese kolem 2 kilogramů, což dostačuje k tomu, aby útočila na obrněná vozidla, ale jejím častými cílem jsou dnes i jednotlivý pěšáci. Proto bývá vybavena různými typy hlavic.

“Finrir,” a 44-year-old volunteer from Texas, joined Ukraine to defend a free nation against Russian aggression. Former U.S. Army, he chose the 28th Brigade’s FLASH unit to work with drones — the future of warfare — and now serves as a navigator/engineer coordinating missions and arming UAVs.
by u/GermanDronePilot in UkraineWarVideoReport

Bývalý americký voják slouží v dronové jednotce na Ukrajině (zveřejněno 28. března 2026)

Článek Video: americký ex-voják odešel bránit Ukrajinu a svobodný svět proti ruským hordám. Zvolil si „jednotku budoucnosti“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

6 nových muniček nebo výroba vrtulníků

Příkladem toho, jak se Velká Británie snaží o samostatnost ve zbrojní výrobě, je plán na podporu výstavby muničních továren. UkDefenceJournal uvádí, že má britská vláda v plánu podpořit výstavbu muniček na 6 místech. Není ale jasné, zda se jedná o munici dělostřeleckou, určenou do klasických zbraní, nebo například o rakety. Investoři by přitom mohli získat podporu ve výši až 50 % investice, maximálně však do výše 1,25 miliardy korun.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

Britům ale nejde jenom o munici. Třeba italská společnost Leonardo staví továrnu v jihozápadní Anglii, konkrétně v Yeovilu, kde by měla vyrábět vrtulníky pro britskou armádu. Reuters uvádí, že jich bylo objednáno celkem 23, a v budoucnu jsou předpokládány další zakázky. Britské ozbrojené síly by podle dostupných informací měly odebrat AgustaWestland AW149. Jde o helikoptéry schopné nést až 15 vojáků, a osazené mohou být různým typem výzbroje včetně střel AGM-114 Hellfire II k ničení obrněných cílů, opevnění a vozidel.

Lasery pro torpédoborce a „vesmír“

Velká Británie také hodlá investovat prostředky nebo podporovat vývoj technologií potřebných pro moderní válku. Britská pobočka MBDA získala například zakázku na laserový systém DragonFire. TomsHardware uvádí, že by měl být v roce 2027 instalovaný na torpédoborcích královského námořnictva, aby se vypořádala s útoky dronů, a pravděpodobně i řízených střel. Její výhodou má být skutečnost, že jeden výstřel stojí jen několik stovek korun.

Video: bylo potřeba 1,5 tuny výbušnin. Měsíce most odolával letectvu i raketometům. Ukrajinci nakonec zvolili jednoduché řešení

V myšlení Britů se promítá i hrozba ochlazení spolupráce s USA, kterou v posledních době Bílý dům pod vedením Donalda Trumpa hrozí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že i to je důvodem, proč chce britská vláda podporovat kosmické technologie a být v této oblasti nezávislá. InnovationNewsnetwork uvádí, že podporuje domácí vesmírné komunikační technologie, především pak výrobu komponentů pro satelitní sítě provozované na nízké oběžné dráze.

Článek Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ljapkin zemřel s ruským plukovníkem

Generálmajor Ljapkin měl zemřít 17. března 2026 jako člen jednotky BARS-33, uvádí KyivPost. Okolnosti jeho smrti jsou každopádně neznámé. Není tedy jasné, zda byl na frontě nebo na něj například tajné služby či partyzáni nespáchali atentát. Lze však předpokládat, že se takto vysoký důstojník cítil bezpečně, a nejspíše nečekal, že by ho potkala smrt. Ta je potvrzená, protože existuje jeho hrob. Zemřít měl spolu s ruským plukovníkem Eduardem Malovem.

Video: ukrajinský voják neváhal, ale útočil s rozmyslem. Kleknul si s Javelinem na rameni a vyslal Rusům poslední ránu

Ljapkin získal hodnost generálmajora v roce 2013, uvádí ZonaMedia. Jednalo se tedy o období, kdy stál v čele Ukrajiny proruský prezident Viktor Janukovič. Prací Ljapkina měly být odposlechy, sledování a shromažďování informací. Když ale na Ukrajině vypukl Majdan, tedy protesty proti konci začleňování Ukrajiny do EU, a naopak prohlubování spolupráce s Ruskem, měl se podílet na jejich potlačování. Po pádu Janukoviče pak utekl do Ruska.

Generálmajor se účastnil represí

Ljapkin se nakonec usadil na Krymu, kde začal pracovat pro ruské úřady. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu a obsazení Chersonské oblasti tam byl členem bezpečnostní služby, a měl se podílet na represích proti místnímu obyvatelstvu. Zřejmě byl také spolupracovníkem ruské FSB, od níž měl údajně získat generálskou hodnost, ale to není potvrzené.

Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla

Nakonec se stal stal členem jednotky BARS-33. Wikipedia uvádí, že je rezervou ruské armády a tvoří ji dobrovolníci. On s ní údajně bojoval v Chersonské oblasti, ovšem není jasné, zda byl přímo na frontě, nebo v týlu, což je dle Armádního Zpravodaje u člověka s hodností generála pravděpodobnější. Mohl tedy zemřít například při úderu na nějaké velitelské centrum, ale není vyloučeno, že proti němu šli partyzáni a tajné služby.

Článek Ukrajinská pomsta byla nelítostná. Generálmajor-zrádce, který donášel Rusům, do poslední vteřiny nic netušil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zoopark-1M byl objevený dronem

Záběry ukazují, jak se podařilo odhalit pozici ruského protibaterijního systému Zoopark-1M, který stál částečně zamaskovaný v porostu. Nemohl být ale hluboko, protože by jinak nefungoval, což jistě pomohlo k jeho odhalení. Povedlo se to dronu, ale neznámo jakému. Ukrajinský průzkum používá například Shark, k němuž UkrSpecSystems uvádí, že jde o dron klasické konstrukce vybavený moderní optickým systémem. Létá přitom ve výšce 3 km a vydrží na obloze 4 hodiny, což znamená, že obsáhne značný úsek fronty.

Video: 105kg hlavice byla moc, už nevypluje. Moderní ruská fregata se ukrajinskému útoku neubránila, i když se snažila

Zoopark-1M je potom velmi moderní systém. ArmyRecognition uvádí, že dokáže odhalit dělostřelecké projektily do vzdálenosti 23 až 27 kilometrů, což záleží na ráži, a rakety odpalované z raketometů až do vzdálenosti 45 kilometrů. Jelikož je na pásovém podvozku, může se pohybovat v těžkém terénu v oblasti fronty. Nevýhodou ale bude, že se musí postavit relativně blízko, aby dokázal dělostřelecké pozice odhalit, protože děla bývají desítky kilometrů od fronty. Jeho cena je navíc kolem půl miliardy korun, což z něj dělá velmi cenný cíl.

Ukrajinské záběry ukazují, že se na Zoopark-1M jako první zaměřil sebevražedný dron klasické konstrukce s křídly. Není jasné, o jaký se jednalo typ, ale podle síly exploze měl hlavici těžkou několik kilogramů. Zdá se však, že jeho navádění nebylo úplně přesné, jelikož se trefil těsně vedle. Není jasné, zda byl radar poškozený, ale Ukrajinci to zjevně nehodlali riskovat.

Fotografie: Írán tvrdil, že sestřelil F-35, ale sám se usvědčil ze lži. Ukázal trosky úplně jiného letadla

V druhé části je pak vidět, že proti němu poslali další útok, tentokrát bombardovací dron. Pravděpodobně se jednalo o Babu Jagu. Wikipedia uvádí, že unese náklad až 15 kilogramů a většinou ho tvoří několik malých pum nebo granátů. Lze pozorovat minimálně svržení jedné z nich, která se již trefila. Závěrečné sekvence ukazují, že se z radaru kouří, takže je pravděpodobně poškozený – minimálně jeho anténa, i když podvozek podle všeho údery vydržel.

Бійці „Чорного лісу“ знайшли та підбили рідкісну РЛС «Зоопарк-1М», а побратими з Lasar’s Group — добили🤙Орієнтовна вартість станції $24 млн

«Зоопарк» — це не лише дорога, але й рідкісна і потужна система контрбатарейної боротьби, тож її втрата — сильний удар по спроможностях РФ pic.twitter.com/pRQ4FgtaoZ

— Бригада «Чорний ліс» (@15obrar) April 5, 2026

Zničení Zoopark-1M (zveřejněno 5. dubna 2026)

Článek Video: Rusové na něj spoléhají v boji proti dělostřelectvu, ale nasadit vzácný radar za 0,5 miliardy proti Ukrajincům byla chyba se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GL-6 mají jednotky proti Tchaj-wanu

Skutečnost, že se systém aktivní ochrany GL-6 začal objevovat na tancích Type 96A, potvrdily záběry státních médií, uvádí ArmyRecognition. Ukázaly konkrétně tanky působící u 71. skupiny armády. Zajímavé je, že jde o armádní jednotky, které by pravděpodobně byly určené k invazi směrem na Tchaj-wan. Lze proto předpokládat, že se Čína snaží tyto útvary co nejlépe vybavit proti všem hrozbám. Systém aktivní ochrany je postavený tak, aby k tanku nebo jinému obrněnému vozidlu nepustil protitankové řízené střely, a nově ani drony.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

GL-6 má být vybavený radary a infračervenými nebo elektrooptickými detektory schopnými zaměřit blížící se hrozbu z jakéhokoliv směru. Na vozidle je pak umístěn odpalovací systém projektilů, jejichž úkolem je tuto hrozbu zlikvidovat před tím, než se dostane k tankovému pancíři. Defence-Blog uvádí, že se GL-6 objevil již v minulosti na jiných obrněných vozidlech, a lze tedy předpokládat, že je odzkoušený a zcela funkční.

Type 96A je modernizovaný tank

Type 96A není nejmodernějším čínským tankem, ale armáda má disponovat zhruba 2 500 kusy. Základ je asi 30 let starý, nicméně Type 96A je modernizace představená v roce 2006, uvádí Wikipedia. Je vybavená modulární pancéřováním, které má zvyšovat odolnost, a tank měl také dostat novou elektroniku, pravděpodobně zaměřování, balistický počítač a další, srovnatelnou s nejmodernějšími čínskými tanky Type 99.

Video: ukrajinský voják neváhal, ale útočil s rozmyslem. Kleknul si s Javelinem na rameni a vyslal Rusům poslední ránu

Pro čínskou armádu je velmi důležitý, protože je lehčí než jeho modernější protějšek, upozorňuje Scmp. Je tedy mnohem vhodnější k přepravě výsadkovými plavidly v případě, kdy by prováděla útok směrem na Tchaj-wan. Systém aktivní ochrany přitom bojovou hodnotu tanků výrazně zvyšuje. Tchajwanská armáda má totiž moderní protitankové zbraně, a Armádní Zpravodaj předpokládá, že si určitě pořizuje i významné množství dronů, s nimiž by čínské invazi čelila. Peking tedy musí s takovou hrozbou evidentně počítat.

Článek Video: zatímco svět válčí, Čína předvedla účinnou ochranu tanků proti dronům a střelám. Nemají šanci se k nim dostat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní Ulan vychází z Lada Niva

Ruská vozidla Ulan existují ve dvou základních verzích. Tou první je vozidlo označované jako Ulan. TopWar uvádí, že jde o terénní automobil představený v roce 2024. Je velice jednoduchý, protože je postavený na základě známého sovětského, a později ruského terénního vozidla Lada Niva. Uveze náklad o hmotnosti až 600 kg a na silnici se pohybuje rychlostí až 80 km/h.

Venäjän armeija on vastaanottanut uuden erän Ulan-2-taktisia maastoajoneuvoja.

Venäjän puolustusministeriö ilmoitti toimittaneensa Keskusryhmälle erän uuden sukupolven Ulan-2-taktisia maastoajoneuvoja. Ajoneuvot saapuivat erityisoperaatioalueelle keskiviikkona.

Toisin kuin… pic.twitter.com/HVOcs0izyM

— Raimo Rauvola (@RaimoRauvola) March 27, 2026

Druhou a novější verzí je pak vozidlo Ulan-2. Vpk uvádí, že jde o vozidlo jiné třídy než Ulan, tentokrát o veliké terénní, jehož úlohou je nahradit v předních liniích nákladní automobily. Postavené je na základě automobilu GAZ Sobol a přepravovat má buď vojáky, nebo nějaký druh nákladu. Jeho nosnost už je 1,5 tuny. Zároveň má mít schopnost průchodu náročným terénem, a i v tomto případě se jedná o relativně jednoduchou, a tedy levnou konstrukci.

Osádku nechrání vůbec nic

Koncepce vozidel Ulan může z určitých důvodů dávat smysl, hlavně cenou a jednoduchou výrobou. Nevýhodou potom bude, že osádce neposkytují žádný stupeň ochrany, protože nic nenaznačuje tomu, že by byla nějakým způsobem pancéřovaná. Korba je naopak otevřená, a stejně tak neexistují dveře do kabiny, ale viditelné jsou pouze jakési plachtové překryvy sloužící pravděpodobně jako ochrana proti nepříznivému počasí.

Video: ruští vojáci chtěli proklouznout u Velké Novosilky, ale narazili nečekaně na Ukrajince. Konec byl okamžitý, ani se nebránili

Na Ulan-2 byly pak v mnoha případech připevněné systémy elektronického boje pro rušení nepřátelských dronů, uvádí Defence-Blog. To samozřejmě může v určitých případech poskytnout osazenstvu vozidla jistý stupeň ochrany, ale nepříliš vysoký. Ukrajinská armáda používá drony řízené signály, které tyto rušičky příliš neruší, a rozšířené jsou také drony řízené po optickém kabelu. Úder na takovéto vozidlo tedy znamená vysoké riziko zabití nebo zranění osádky.

Russia’s ‚Center Group‘ of forces recieves a batch of the Russian Ulan-2 all-terrain vehicles

The vehicle have evolved to face the realities of the modern battlefield. pic.twitter.com/murwL9RBxG

— Chay Bowes (@BowesChay) March 25, 2026

Vozidla Ulan-2 pro ruskou armádu

Článek Nová ruská frontová vozidla Ulan. Jsou levná, jsou rychlá, ale naprosto k ničemu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony útočí na vojáky i techniku

Záběry jsou pořízené z kamer ukrajinských dronů, které se účastnily útoku na Rusy. Nejsou příliš kvalitní, což nasvědčuje tomu, že se jedná o drony řízené po rádiovém signálu, a nikoliv po optickém kabelu. Rušení je navíc v mnoha případech viditelné, ale přesto lze zaznamenat, že Ukrajinci v několika případech zasáhli buď přímo ruské vojáky, nebo lehkou techniku, s jejíž pomocí se pokoušeli pohybovat nebo převážet nějaký náklad.

Video: řádí jako pominutí. Veteráni, kteří přežili bitvu o doněcké letiště jako poslední, se mstí Putinovi na frontě

Hned na začátku je vidět, proč Rusové neposílají techniku těžkou. Pěšák tam totiž překonal zábrany tvořené z takzvaných dračích zubů. Wikipedia uvádí, že jde o pyramidové překážky vyrobené z betonu, které brání pohybu tanků a mechanizované pěchoty. Pokud by Rusové v této oblasti poslali tanky nebo BVP, pravděpodobně by se tam museli zastavit a stali by se velice snadným cílem pro drony nebo dělostřelectvo.

Charakteristika letu ukrajinských dronů ve všech případech naznačuje, že se jedná o kvadrokoptéry, tedy drony se čtyřmi vrtulemi, uvádí Wikipedia. Takovéto drony jsou velice levné a nejčastěji unesou náklad o hmotnosti kolem 2 kilogramů. Ukrajinci jsou schopni jich nasadit tisíce denně a s jejich masovým využitím se snaží překonat ruskou převahu v počtu vojáků. Což se jim v mnoha oblastech skutečně daří a způsobují jim vysoké ztráty.

Na ruské ponorkové základně se něco děje. Nové satelitní snímky prozrazují nevídaný stav a možné problémy

Jedním ze způsobů, jakým se armády, včetně ruské i ukrajinské, snaží dronu bránit, je nasazování čtyřkolek nebo motocyklů, uvádí CNN. Video ukazuje, že minimálně v jednom případě ukrajinský dron na takovouto čtyřkolku, nejspíše táhnoucí nějaký vozík, zaútočil a zničil ji. Lze předpokládat, že sloužila nejen k přepravě vojáků, ale hlavně materiálu. Nasazení dronů totiž činí zásobování velice komplikovaným a ukrajinští obránci toho využívají.

Článek Video: nedaří se jim útočit, ani bránit. Ukrajinská jednotka vypráskala Rusy v klíčovém směru v Doněcké oblasti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Řecku přistál tajný stroj, nikoli B-2

Nasazení utajovaného amerického dronu Sentinel naznačují náhodné fotografie a videozáběry (níže), kdy se dron objevil na řeckém letišti Larissa. Že jde právě o RQ-180 mohu naznačovat jeho tvary. Twz upozorňuje, že by ho sice někdo mohl zaměňovat s bombardérem Northrop B-2 Spirit, ale rozdíl je jasný hlavně v zadní části, protože tam má bombardér klasickou pilovitou konstrukci. Nic takového ale zachycené snímky neukazují, a proto lze předpokládat, že jde právě o Sentinel, i když teoreticky může jít i o jiný neznámý letoun.

This aircraft seen over Larissa, Greece is not a B-2 like the local Greek news reported or an RQ-170, but is in fact best imagery ever published of the RQ-180, an undisclosed low observable drone used by the USAF. Location suggests use in the Iran conflict https://t.co/Pa9whNlQSV pic.twitter.com/UsDxy9Tc4n

— IntelWalrus (@IntelWalrus) March 18, 2026

Není ani jasné, zda dron z řeckého letiště operuje, nebo tam pouze musel nouzově přistát, uvádí Defence-Ua. Nouzovému přistání by mohlo nasvědčovat, že se událo během dne, a svědci ho tak mohli snadno zahlédnout a vyfotografovat. Logické by totiž bylo nechat utajovaný stroj na letišti přistávat v noci, aby nebyl tak snadno zachytitelný. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by řecké letiště mohlo být výhodnou základnou. Nad Írán to není tak daleko, ale zároveň to je dost daleko, aby tam byl v bezpečí.

Sentinel je veliký a má dlouhou výdrž

Z tvaru RQ-180Sentinel jasně plyne, že půjde o dron se schopností stealth pravděpodobně určený pro operace ve vysoké výšce. Wikipedia uvádí, že odhadované rozpětí jeho křídel je kolem 40 metrů, takže jde o velice rozměrný stroj. Dostup má mít do výšky 18 kilometrů a jeho dolet bude 22 000 km; na obloze má pak vydržet po dobu 24 hodin. Při nasazení z Řecka by tedy mohl nad Íránem operovat dlouhou dobu a poskytovat zásadní výhodu.

Video: ruští vojáci chtěli proklouznout u Velké Novosilky, ale narazili nečekaně na Ukrajince. Konec byl okamžitý, ani se nebránili

Dron má být osazen moderním radarem AESA a celou řadou pasivních detekčních systémů, a pravděpodobně je vybavený i pro sběr elektronických informací a má schopnost elektronického boje. To vše by mohlo pomáhat operacím amerického a izraelského letectva nad Íránem. Předpokládá se, že Sentinel pomohl deklasovat i venezuelskou armádu, když Američané začátkem roku 2026 unesli venezuelského prezidenta.

Článek Náhoda prozradila tajný superdron, jehož existenci dosud ještě nikdo nepřiznal. Lidé si ho pletou s bombardérem B-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na základně chybí ponorky Borej

Analýza snímku se týká ponorkové základny Rybačij, kde kotví ponorky ruské Pacifické flotily. Upozorňuje na to, že je počet plavidel nezvyklé nízký, a dokonce chybí jakákoliv moderní ponorka na jaderný pohon s balistickými raketami třídy Borej. Na druhou stranu analytik přiznává, že nejsou k dispozici snímky z úplně celého přístavu, a je tedy možné, že některá z ponorek odplula na místo, které není viditelné a údaje tak mohou být zkreslené.

Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout

Na snímcích lze vidět pět ponorek, nejpočetnější jsou ty třídy Oscar II známé také jako Projekt 949A Antey. Ty jsou celkem tři. Wikipedia uvádí, že jde o velikou jadernou ponorku o délce 154 metrů vyzbrojenou střelami s plochou dráhou letu P-700 Granit. Má však také torpéda ráže 533 milimetrů nebo speciální protilodní střely, přičemž konstrukce pochází z doby Sovětského svazu. Armádní Zpravodaj dodává, že nejznámějším představitelem této třídy je ponorka Kursk, která se tragicky potopila v Severním ledovém oceánu v roce 2000.

Budoucí nositel hypersonických střel

Asi nejméně moderní ponorkou zaznamenanou na základně Rybačij je plavidlo třídy Akula označované jako Projekt 971 Ščuka-B. Wikipedia uvádí, že jde o klasickou útočnou ponorku na jaderný pohon vyzbrojenou torpédy ráže 533 a 650 milimetrů. Z torpédometů lze ale odpalovat i střely s plochou dráhou letu Kalibr. Jde o první typ ponorky, u níž se podařilo Sovětům vyřešit problém s hlukem, což z ní v době zavedení do výzbroje udělalo nebezpečnou zbraň.

Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu

Nejmodernější ponorkou je pak plavidlo třídy Yasen neboli Projekt 885. Wikipedia uvádí, že se jedná o jadernou ponorku vyzbrojenou střelami s plochou dráhou letu vypouštěnými z vertikálního odpalovacího systému. V tom jsou buď nadzvukové protilodní střely P-800 Oniks, nebo Kalibr proti pozemním cílům. Počítá se s tím, že by v budoucnu měla nosit i hypersonické střely 3M22 Zircon. Je přitom extrémně tichá a je velmi obtížné ji detekovat.

🇷🇺PACIFIC FLEET UPDATE: Rybachiy Sub Base
First high-res look this year at the primary sub piers near Petropavlovsk-Kamchatsky (52.918, 158.489)

Moored alongside (Mar 12 imagery):
➡️3x Oscar II-Class SSGN
➡️1x Yasen-M-Class SSGN
➡️1x Akula-Class SSN

Noticeably fewer hulls at… pic.twitter.com/j0RSwoUhyh

— MT Anderson (@MT_Anderson) March 23, 2026

Článek Na ruské ponorkové základně se něco děje. Nové satelitní snímky prozrazují nevídaný stav a možné problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony číhají u cest plných vraků

Záběry ukazují pokusy ruské armády o útoky v Záporožské oblasti na konci března 2026. Pořídily je drony ukrajinské armády, která jimi ruské snahy zlikvidovala. Zajímavé je, že například na začátku videa je doslova možné spatřit, jak dron u cesty plné zničené techniky čeká na okamžik, až se nějaký Rus objeví. Pravděpodobně tak operátor šetří jeho baterii a spoléhá se na to, co vidí na kameře. Když potom v záběru spatří ruského vojáka, odstartuje. I když se ale soupeř pokouší uniknout, úspěšně do něj narazí a exploduje.

Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu

Je jasné, že Ukrajinci používají klasické kvadrokoptéry, tedy drony se čtyřmi vrtulemi, kdy se dvě točí na jednu, a dvě na druhou stranu, uvádí Wikipedia. Je to nejčastěji používané řešení, protože jsou takové drony nejenom levné, ale Ukrajina je též dokáže vyrábět masově. Unesou zhruba 2 kilogramy nákladu, záleží samozřejmě na typu. Proti pěchotě je nejúčinnější, když je hlavice explozivní a vybavená ještě nějakými fragmenty, třeba kuličkami.

Rusové však do útoku neposlali jenom pěšáky, použili i různá vozidla. Nejčastěji jsou na záběrech vidět motocykly a čtyřkolky. Unn uvádí, že je užívají dlouhodobě. Nejenže tím nahrazují obrněnou techniku, protože měla vysoké ztráty, ale je to i možnost, jak se vyhnout dělostřelecké palbě a částečně dronům. Armádní Zpravodaje upozorňuje, že jsou však drony rychlejší, a zkušení operátoři dokáží vozidla ničit, což lze opakovaně vidět na záznamu.

Video: velká smůla ruských vojáků. Když se snažili vzít Ukrajincům pozice, napadla je speciální jednotka

V jednom případě se dokonce Rusové pokusili využít automobil. Vidět je jenom zezadu, ale má otevřenou korbu. Mohlo se jednat o UAZ-469. Wikipedia uvádí, že jde o vozidlo vyvinuté v Sovětském svazu a určené do lehčího terénu. Není pancéřované, a proto jsou vojáci vystaveni úderům naplno. I to bude důvod, proč se Rusové jedoucí na korbě po spatření dronu snaží co nejrychleji seskočit. Je to jediná šance, jak si mohou zachránit holý život.

Článek Video: měl to být klidný průnik cestou smrti, ale ne. Ukrajinci nic netušící Rusy přepadli a skoncovali s nimi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez peněz nebude výroba možná

Výroba 2 000 stíhacích dronů denně je v možnostech ukrajinského průmyslu i přesto, že ho neustále napadají Rusové. UkrinForm uvedl, že podle prezidenta Zelenského to ale záleží na financování. Ač jsou tyto drony jednou z nejlevnějších možností, jak se proti ruským útokům bránit, stále to vzhledem k vysokému počtu použitých interceptorů znamená nemalé částky. Pokud by Ukrajině peníze došly, obrat ve válce, kdy se jí obrana daří, by mohl skončit.

❗️Ukraine can produce up to 2,000 interceptor drones per day, — Zelenskyy pic.twitter.com/V9mqjSoCqA

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 26, 2026

Ukrajinská armáda má celou řadu dronů schopných ruské stroje ničit. Jedním z nich je Sting od společnosti Wild Hornet. Wikipedia uvádí, že je vyráběný pomocí 3D tisku a jeho cena je 2 100 dolarů, tedy 45 000 korun. Armádní Zpravodaji dodává, že to je asi 15krát méně než cena jednoho ruského dronu Geran-2. Sting dokáže vyvinout rychlost až 343 km/h a jeho dosah je kolem 25 kilometrů. S relativně pomalým ruským dronem si tedy dokáže poradit.

Výrobců je na Ukrajině více

Výhodou Ukrajiny je, že má výrobců interceptorů více. Dalším z nich je společnost SkyFall produkující P1-SUN, který je konstrukčně podobný Stingu. ArmyRecognition uvádí, že dokáže vystoupat do výšky 5 km, jeho dolet je kolem 17 km a dosahuje rychlosti 310 km/h. Dalších podobných výrobců je všal na Ukrajině více. Armádní Zpravodaj proto soudí, že žádná země na světě produkci takového typu zbraní a v takovém počtu v současnosti nezvládá.

Spása pro celou Evropu. Francie představila nízkonákladovou zbraň proti ruským dronům. Celou dobu ji měla před očima

Jelikož Rusko posílá na Ukrajinu až několik stovek sebevražedných dronů denně (počty se mohou v jednotlivých dnech významně lišit), tak Ukrajině takovýto počet interceptorů prozatím stačí. Naprostou většinu ruských dronů dokáže zastavit, i když stále platí, že žádná obrana není stoprocentní. Ukrajinci dokonce své schopnosti a některé drony nabídli zemím Perského zálivu, které trpí pod útoky íránských dronů. Není vyloučeno, že by mohly dohody s ropnými velmocemi pomoci právě s financováním výroby obranných strojů.

Článek Zelenský oznámil obrovský úspěch. Ukrajinci mají přebytek zbraní, které mění průběh války. Můžou je i vyvážet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rezvan útočí na vzdálenost až 20 km

Íránský dron Rezvan není, na rozdíl od Shahedu, určen k útokům na dlouhé vzdálenosti. WorldDefenceNewsBlogspot uvádí, že by měl být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti 20 kilometrů, což z něj dělá zbraň určenou pro taktické údery někde na frontě, případně proti zásobovacím konvojům a dalším podobným cílům. Pokud by jich Íránci měli hodně a Američané se opravdu v Íránu vylodili, mohli by je proti jejich technice snadno použít.

Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout

Skutečnosti, že mohl být Rezvan inspirován v zahraničí, napovídá jeho tvar. Má totiž 4 křídla do X, což je konstrukce využitá například u ruského ZALA Lancet. I ten je určený k útokům na různé cíle na frontě nebo v blízkosti. Rusko ho používá třeba proti obrněným vozidlům, protivzdušné obraně a podobným cílům, uvádí Wikipedia. Konstrukce umožňuje hladký let a přesné navedení na cíl, a lze předpokládat, že to samé umí íránský dron.

Dron je odpalovaný z trubice

Rezvan by měl být odpalovaný z trubicového systému, který vypadá jako minomet. Jde o řešení použité u amerických dronů Switchblade. ArmyRecognition uvádí, že celý komplet by měl mít hmotnost 41 kilogramů, z čehož připadá na hlavici 24 kilogramů. Není však jasné, zda nejde o omyl, a není 24 kg hmotnost samotného dronu, který je do této trubice zasunován. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že například ruské drony Lancet mají hlavici o hmotnosti 3 kilogramů, což zcela dostačuje na zničení jakéhokoliv tanku.

🟥 🇮🇷 L’Iran vient de déployer une nouvelle munition rôdeuse sur le champ de bataille. Le Rezvan et il change la donne tactique.

Le drone Rezvan, désigné GLMD-24W4.5-R2, est une munition autonome à capacité de frappe de précision dans un rayon de 20 kilomètres. Il pèse 41… pic.twitter.com/aeSFHfuksB

— Erik🇫🇷🇨🇭✝️ (@EWaltenspe68) April 1, 2026

Právě obrněná vozidla a další technika by měla být primárním cílem íránského dronu. Jeho obsluha by pravděpodobně mohla nést odpalovací trubici a několik dronů najednou. Malá jednotka by tak dokázala zaútočit hned na několik cílů, a pak zmizet, aby se nedostala pod palbu amerických vojáků. Americká armáda podle všeho nemá ve výzbroji systémy, jimiž by dokázala techniku a vojáky přímo na bojišti proti útokům dronů účinně chránit.

Článek Tichý zabiják bojiště může paralyzovat americkou armádu na Blízkém východě. Írán představil novou zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Granát na šípu nedává úplně smysl

Záběry ruského vojáka, který granát přidělaný na šípu z luku použil, nejspíše pořídil další jeho kolega. Ukazují situaci, při níž Rus vloží šíp do luku a vystřelí ho pravděpodobně směrem k ukrajinským pozicím. Po jeho dopadu následuje exploze a voják se běží schovat do nějaké budovy. Výbuch lze zaznamenat ve vzdálenosti odhadem desítek metrů. Nezdá se tedy, že by doletěl někam daleko, a není jasné, zda vlastně něco zasáhl.

Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku

Podobné záběry lze najít například v některých akčních filmech, ale ty je nutné brát s velkou rezervou. Wikipedia uvádí, že luky jako zbraně lidstvo používá již dlouhou dobu, první náznaky pochází zhruba z období před více než 70 000 lety. Dnes už sice běžný není, ale stále ho mohou využít třeba speciální jednotky. Zaznamenána jsou také čtyři úmrtí způsobená lukem během srážek kmenů v Keni v roce 2009, ale to je trochu jiný svět.

V popisku videa je sice uvedeno, že je na šípu přidělaný granát VOG 13, ale Armádnímu Zpravodaji se žádnou takovouto zbraň nepodařilo dohledat. Domnívá se, že se může jednat o granát VOG-17 nebo jeho modernější ekvivalent VOG-30. Jde o granát ráže 30 mm užívaný do sovětských automatických granátometů AGS-17. Wikipedia uvádí, že takovýto granát může po vystřelení z granátometu doletět do vzdálenosti 800 až 1 700 metrů.

Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu

Proto nedává smysl umístit ho na šíp. Pokud uletí pouze několik desítek metrů, v podstatě je to velmi podobná vzdálenost, jakou může trénovaný voják dohodit klasický ruční granát, protože to se běžně děje do vzdálenosti 30 až 40 metrů, uvádí CyberPost. Navíc v sobě má klasický ruční granát i více explozivní směsi, a je tedy o něco účinnější a smrtelnější. Voják byl taktéž při střelbě lukem evidentně odkrytý, což je na frontě vysoké riziko.

Russian Soldier shoots bow. Bow uses VOG 13 grenade.
by u/Boomah422 in CombatFootage

Rus vystřelil z luku šíp, na němž byl přidělaný granát (zveřejněno 28. března 2026)

Článek Video: ruský voják neohroženě střílel po Ukrajincích z luku. Na šíp si přidělal granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko testovalo systémy Bal a Bastion

Nedávné cvičení baterií Pobřežní ochrany Ruska bylo zaměřené na severovýchodní námořní přístupy NATO, uvádí ArmyRecognition. Zapojené do něj byly baterie systému 3K60 Bal a 3K55 Bastion schopné zasahovat lodě na vzdálenost stovek kilometrů. Ruské velení poté konstatovalo, že cvičení dopadlo na výbornou, i když je samozřejmě otázkou, co to může znamenat. Každopádně lze usuzovat, že chce Rusko dát alianci a evropským zemím okolo Baltu najevo, že je tam silné a případný konflikt by byl problematický.

[Système 3K60 Bal] Dans la région de Kaliningrad, les équipages des systèmes de missiles côtiers Bal se sont entraînés à détruire de navires ennemis.
Le scénario est classique
Marche vers une zone désignée
Déploiement et camouflage et tir simulé.https://t.co/y4uaPmcxA1 pic.twitter.com/POyEcJdIjX

— La souris (@La_souris_DA) February 16, 2026

Oba použité systémy lze zařadit mezi moderní zbraně. WeaponSystems uvádí, že Ball byl vyvinutý v 90. letech 20. století a používá protilodní střely Ch-35. V baterii jsou dvě odpalovací vozidla, každé s 8 střelami. Cíle umí zasahovat do vzdálenosti až 120 kilometrů a létají nízko nad hladinou moře rychlostí Mach 0,8. Střely mají hlavici o hmotnosti 145 kilogramů, což dokáže dle Armádního Zpravodaje poškodit i středně velikou vojenskou loď.

Rusko má i nadzvukové střely

Obávanější zbraní je potom Bastion známý i jako K-300P Bastion-P. Wikipedia uvádí, že do služby vstoupil v roce 2011 a používá nadzvukové protilodní střely P-800 Oniks. Jejich dolet je až 300 kilometrů, což znamená, že jsou schopné ovládat de facto celé Baltské moře, zvláště pokud jsou umístěné v Kaliningradské oblasti. Pohybují se rychlostí až Mach 2,9 a mají hlavici o hmotnosti až 250 kilogramů, i když údaje se v různých zdrojích o něco liší. Je nicméně jasné, že dokáží významně poškodit i větší typy plavidel.

Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku

Ačkoliv Rusko dává podobnými cvičení najevo, že by působilo v případě konfliktu v Baltském moři problémy, tahalo by za kratší provaz. Protilodní střely na pobřeží mají totiž i státy NATO, a společně jsou schopné ovládat celou hladinu Baltského moře. V podstatě se dá říci, že by byly schopné zničit jakékoliv ruské hladinové plavidlo v okamžiku, kdy by vyplulo z přístavu. Navíc platí, že aliance může jednoduše zablokovat dánské úžiny a zamezit tím vstupu nebo opuštění jakékoliv z ruských lodí z Baltu na světové oceány.

Článek Rusko simulovalo útok pobřežní obrany na lodě NATO v Baltském moři. Pochválilo se, že dopadl úspěšně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba raket PrSM vzroste 4krát

Na navýšení výroby PrSM se dohodl Lockheed Martin s ministerstvem obrany. Jeho zpráva uvádí, že by se tak měla brzy produkce zvýšit zhruba 4krát, ale bez uvedení počtu. BusinessInsider uvádí, že za poslední 2 roky vyrobila společnost 328 raket PrSM, a v letošním roce by mělo přibýt ještě dalších 124 kusů. Dá se tedy očekávat, že by se roční produkce v případě dostatečného financování mohla vyšplhat zhruba na necelých 800 kusů.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Během akcí proti Íránu byla PrSM využita, ale není jasné, v kolika případech. Armádní Zpravodaj se domnívá, že půjde o jednotky. Američané mají ale problém s počtem střel Tomahawk, které jsou nejčastěji odpalované z lodí a ponorek, i když k tomu existuje i pozemní systém. Proti Íránu jich vystříleli zhruba 850, uvádí Reuters, což je vysoký počet, a ubývají závratným tempem, přičemž doplnění bude trvat dlouho. Pokud by Američané produkovali Tomahawk i PrSM současně, byl by schodek přesných zbraní dlouhého dosahu významně kratší.

Raketa pro raketomet HIMARS

PrSM je balistická raketa krátkého dosahu a později by se svým doletem měla dostat do kategorie raket středního doletu, uvádí Wikipedia. Jde o jiný typ zbraně než Tomahawk, protože to je střela s plochou dráhou letu létající velice nízko nad zemí, a ne raketa dosahující výšek desítek kilometrů a letící po balistické křivce. PrSM je odpalována hlavně z raketometu M142 HIMARS, i když existují plány na její odpalování z lodí za pomoci odpalovače Mk 41. V budoucnu by měla být určena nejen proti pozemním cílům, ale i proti námořním.

„Stále jsou plně připraveni způsobit absolutní chaos v celém regionu.“ Írán má mohutný arzenál, kterým může vytrestat Ameriku

Současná varianta PrSM má mít dolet kolem 500 kilometrů a má naváděcí systém založený na GPS. V budoucnu je ale počítáno nejen s prodloužením jejího doletu zhruba na 1 000 kilometrů, ale i s dalšími druhy navádění. Armádní Zpravodaj soudí, že by to mohlo řešit problém s rušením satelitní navigace, případně sloužit k tomu, aby mohla raketa zasahovat námořní a jiné cíle. Hmotnosti hlavice má být asi 100 kilogramů, což je výrazně méně než u balistické rakety MGM-140 ATACMS, ale tu HIMARS odpálí jenom 1, zatímco PrSM nese 2.

Článek Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když se Rusové bránili, nepomohlo to

Video tvoří sestřih úderů dronů ukrajinské jednotky Alfa na nespecifikovaném místě fronty ukrajinské války, kde se ruská armáda snaží dobýt ukrajinské pozice. Vybrány byly údery, při nichž se drony zaměřují na jednotlivé pěšáky, i když v několika případech je zaznamenán i úder na vojáky jedoucí na čtyřkolkách. Je dobře vidět, jak se vojáci sem tam pokouší o obranu, kdy například proti dronu střílejí z útočné pušky. V mnoha případech se ale jenom zastaví a čekají, případně jdou, jakoby o dronu ani nevěděli.

Ukrajinci se pochlubili polským MiG-29, který drtí ruské útoky. Starý, ale pořád efektivní

Ukrajinci v těchto případech nasazují proti Rusům kvadrokoptéry. Wikipedia uvádí, že jde o drony se 4 vrtulemi, kdy se 2 točí jedním, a 2 druhým směrem, což zajišťuje vysokou stabilitu a solidní manévrovatelnost. I proto se mohou velice lehce trefit do vojáka, případně upravit dráhu svého letu, když se nepřítel pokouší uhnout. Běžně unesou asi 2 kilogramy, což stačí na nálož často doplněnou i různými fragmenty schopnou vojáka spolehlivě zabít.

V jednom případě lze zaznamenat i velmi zajímavý pokus o obranu, kdy se Rus snaží mezi sebe a dron dostat části své balistické ochrany běžně známé jako neprůstřelná vesta. ScienceDirect uvádí, že je schopná pohltit energii výstřelů nebo střepin a v mnoha případech vojáka ochránit. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že pokud ji voják drží v ruce a pokusí se s ní odstrčit dron, s největší pravděpodobností nemůže nikdy fungovat.

Video: silná rána pro ruské letectvo. Ukrajinci zasáhli velmi vzácnou Čeburašku, kterou už nikdo nevyrobí

Masivní nasazování dronů ze strany jednotky Alfa může být každopádně překvapením, protože je známá především jako speciální jednotka spadající pod ukrajinskou SBU, uvádí Wikipedia. Jejím primárním úkolem jsou různé speciální operace, boj proti terorismu a další, ale samozřejmě se aktivně zapojuje i do obrany proti ruské agresi. Ukazuje se, že ukrajinské ozbrojené síly vybavily i tyto jednotky vlastními dronovými útvary.

Článek Video: velká smůla ruských vojáků. Když se snažili vzít Ukrajincům pozice, napadla je speciální jednotka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bird of Prey používá protidronové střely

Stíhací dron Bird of Prey se liší od záchytných dronů používaných třeba na Ukrajině tím, že do nich nenaráží, ale je vyzbrojený. Po odpálení zbraní se tedy vrací na základnu k dalšímu vyzbrojení a může být používán opakovaně, což bude dlouhodobě snižovat náklady na jeho provoz. Airbus ve své zprávě uvádí, že při prvním demonstračním letu na vojenském výcvikovém prostoru v severním Německu úspěšně zaměřil a nakonec sestřelil dron.

iZdroj fotografie: Airbus

Ke konstrukci Bird of Prey použilAirbus dron Do-DT45 osazený proudovými motory, s nimiž vyvine rychlost až 814 km/h a vystoupá do výšky až 7 600 m. V původní roli simuluje letadla nebo řízené střely pro trénink protivzdušné obrany, ale byl předělán tak, aby se z něj stal vyzbrojený stíhací stroj. Armádní Zpravodaj se domnívá, že zvládne nejen vrtulové drony typu Shahed, ale i rychlejší proudové. DefenseNews uvádí, že je navržený tak, aby zapadl do budované integrované evropské obrany. Proto se očekává zájem evropských armád.

Estonská střela na dronu není drahá

Bird of Prey je vyzbrojený střelou Frankenburg Mark I od estonské společnosti Frankenburg Technologies určenou pro boj s leteckými drony. EdrMagazine uvádí, že je dlouhá 0,66 metru a je schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 2 km a výšky 1,5 km v případě odpálení ze země. Disponuje explozivní hlavicí o hmotnosti půl kilogramu, a při klasickém použití ze země se spoléhá na data z radaru, elektrooptických systémů a dalších senzorů. Cena střely má být kolem 1 milionu korun, což je na tento typ zbraně poměrně nízká částka.

„Stále jsou plně připraveni způsobit absolutní chaos v celém regionu.“ Írán má mohutný arzenál, kterým může vytrestat Ameriku

Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude střela pravděpodobně využívat nějakých senzorů umístěných na dronu. Každopádně se má jednat o raketu typu vystřel s zapomeň, takže se již operátor po jejím odpálení nebude o její zaměření starat. Testovaný prototyp v Německu měl 4 rakety, ale protože má nosnost až 160 kilogramů, může jich nést 8. Dron by mohl hlídkovat v nějaké oblasti a zničit během svého letu hned několik cílů.

Článek Spása pro celou Evropu. Francie představila nízkonákladovou zbraň proti ruským dronům. Celou dobu ji měla před očima se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 nikoho neohrozila, pilot přežil

Nejnovější nehoda letounu F-35 se stala při tréninkovém letu, uvádí Twz. Základna Nellis je k tomuto běžně používána. Výhodou je, že tam je obrovský prostor vytyčený pro vojenské a tréninkové operace, a proto při podobných událostech nejsou ohroženi civilisté – letoun měl také dopadnout v této zóně a nikoho neohrozil. Pilot se přitom katapultoval a měl lehká zranění.

Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě

Co bylo příčinou nehody, není známé, v současné době probíhá vyšetřování. Armádní Zpravodaj připomíná, že je nejpravděpodobnější důvody bývají dva – jedním je lidská chyba, druhým potom technická závada. Pilot si měl před katapultáží údajně stěžovat na problémy s manévrováním, uvádí News3lv. To by mohlo naznačovat spíše technickou poruchu, ale není to potvrzené, a jde tedy o spekulaci, kterou může potvrdit až vyšetřování.

Jde o první nehodu v roce 2026

F-35, v případě havarovaného stroje se mělo jednat o variantu A určenou k operacím z běžných letišť, jakou si od Spojených států amerických objednalo i české letectvo, je zaznamenal první havárii v roce 2026. Nouzově přistát v tomto roce ještě musel letoun, který se účastnil bojových operací nad Íránem, o čemž Armádní Zpravodaj informoval. V tomto případě se ale nejednalo o nehodu, nýbrž o poškození, které měl utrpět íránskou protivzdušnou obranou.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Letouny F-35 mají ve statistikách zaznamenáno celou řadu nehod, mnohé z nich byly způsobené různými nedostatky, které se následně musely řešit. Objevily se však i nehody způsobené lidskou chybou nebo nedostatečnou údržbou. Přesto nelze F-35 označit za nespolehlivý letoun, počtem nehod nijak nevybočuje. Zvláště z důvodu, že jich vznikl v počtu vyšším než 1 300 kusů, uvádí Wikipedia, což z něj dělá zdaleka nejpočetnější letoun 5. generace na světě.

Článek Havárie americké F-35 vyvolává otázky. Pilot si stěžoval na problémy s manévrováním, tak se katapultoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok zničil minimálně 5 íránských lodí

Záběry jsou pořízené pravděpodobně z izraelských letadel nebo dronů, které akci sledovaly. Ukazují, že na velké plavidlo íránského námořnictva dopadne střela nebo puma, a následně exploduje, což se později opakuje. Útok se měl uskutečnit v přístavu Bandar Anzali a být při něm zničeno minimálně 5 vojenských plavidel, uvádí Maritime-Executive. Exploze jsou tak mohutné, že není pochyb o zničení zasažených plavidel, zcela určitě šla ke dnu.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Jedním ze zničených měla být fregata IRIS Deylaman. Armádní Zpravodaj dodává, že jde o loď stejné třídy jako IRIS Dena, kterou na začátku války potopilo torpédo z americké útočné ponorky nedaleko Srí Lanky. Jedná se o moderní plavidlo o délce 95 metrů a výtlaku 1 500 tun, které dokáže dosáhnout rychlosti 30 uzlů, uvádí Wikipedia. Vyzbrojeno je dělem ráže 76 milimetrů, 8 protilodními řízenými střelami Qader a čtveřicí protiletadlových raket Mehrab nebo Sayyad-3. Zda se posádka pokusila o obranu, ale není vůbec jasné.

Dalšími potopenými cíli se měly stát dva rychlé torpédové čluny třídy Sina. Není ale známo, o jaké konkrétní se jedná, protože jich v Kaspickém moři slouží nebo sloužilo více. Například IRIS Paykan. Jedná se o 47 metrů dlouhé plavidlo o výtlaku 275 tun a maximální rychlosti 36 uzlů, uvádí Wikipedia. Jeho hlavními zbraněmi jsou protilodní střely C-802 o dosahu až 180 kilometrů, které má na palubě 2 nebo 4, údaje o tom se rozcházejí.

Rusové ztrácí páru, jejich postup zpomalil až o 50 %. Ukrajinci na mnoha místech fronty přebírají iniciativu

Izraelský úder může být velkým zadostiučinění pro Ukrajinu, jelikož přes Kaspické moře od roku 2022 proudily z Íránu do Ruska zbraně používané Kremlem k útokům na ni. Nejznámější jsou sebevražedné drony HESA Shahed 136. Naopak po útoku USA a Izraele na Írán se tok zbraní obrátil a drony v současnosti vyráběné v Rusku, jako Geran-2, by měly proudit do Íránu. I to bude hlavní důvod izraelského útoku, který možná směřoval i na transportní pravidla.

❗️Footage of Israeli Air Force strikes on Iranian Navy ships in the waters of the naval base in the city of Bandar Anzali on the Caspian Sea coast. pic.twitter.com/Prd4PVAL7V

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 19, 2026

Útok na íránské lodě v Kaspickém moři (zveřejněno 19. března 2026)

Článek Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán zasáhl americkou základnu vícekrát

Na nových satelitních snímcích je vidět, že jsou na základně Camp Buehring zničené hangáry, zdemolovaná vojenská technika, poškozené kryty pro personál nebo opravárenské kapacity. Z toho jasně vyplývá, že ji muselo zasáhnout více raket nebo dronů, protože škody nejsou na jediném místě. Ukazuje to, že americká obrana základen na Blízkém východě není rozhodně stoprocentní, a Íránci ji mohou překonat. Na druhou stranu se velice těžko usuzuje, jak závažné škody na základně vlastně útoky způsobily.

Video: Rusové v rozpacích. Ukrajinci jediným přesným úderem na 1 200 km vyřadili z provozu jednu z nejvyspělejších rafinerií

Wikipedia uvádí, že první útok na Camp Buehring uskutečnil Írán 01. března 2026 a použil k tomu rakety. Kolik jich přesně prošlo, není známo. Ale útok si vyžádal životy 6 amerických vojáků, což byly první americké oběti války. Armádní Zpravodaj soudí, že to pravděpodobně svědčí o přímém zásahu nějakého krytu, kde se vojáci v době útoku ukryli. Dalších 38 vojáků bylo totiž hospitalizováno s různými zraněními.

Íránské drony velké škody nezpůsobí

Cílem íránských útoků se stal Camp Buehring také 05. března 2026. CriticalThreats uvádí, že v tomto případě měly být použity drony, ale není známý jejich počet ani to, jestli nějaké prošly obranou. Írán nejčastěji k takovýmto útokům používá HESA Shahed136. Ty mají hlavici o hmotnosti 50 kilogramů, uvádí Wikipedia, takže jsou méně účinné než balistické rakety. Nedá se proto předpokládat, že by dokázaly způsobit vážné škody například na krytech nebo hangárech ze železobetonu, čehož balistické rakety naopak schopné jsou.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Camp Buehring je důležitou americkou základnou v regionu. Wikipedia uvádí, že byla založena v roce 2003 a jsou tam umístěny síly a materiál sloužící hlavně k operacím v Iráku. Podle dostupných informací tam může působit až 15 000 vojáků a být uskladněna technika, munice pohonné hmoty a mnoho dalšího. Není jasné, jak závažně mohly íránské útoky narušit bojové schopnosti základny. I když jsou škody evidentní, mnohé nejspíše stále funguje.

🛰‼️A ruin called Al-Udairi Base!

New satellite images show the state of Udairi base in Kuwait before/after #Iran's missile & drone attacks.

Iranians have destroyed hangars, equipment, military personnel shelters, maintenance hangars, warehouses of the #US army at this base. pic.twitter.com/TA1K3tcl2z

— IWN (@A7_Mirza) March 31, 2026

Satelitní snímek ukazuje škody na americké základně Camp Buehring v Kuvajtu po íránském útoku (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Satelitní snímky: velká komplikace pro Trumpa. Írán raketami a drony z části vymazal americkou základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CVR(T) dostala Ukrajina více typů

Jaké přesně jsou lotyšské dodávky vozidel z rodiny CVR(T), není známo. Jisté nicméně je, že jsou mezi nimi štábní a velitelská vozidla FV105 Sultan, uvádí Militarnyi. Také je známo, že z Velké Británie dostala Ukrajina v minulosti bojovou verzi FV107 Scimitar. Tu mají ve výzbroji i Lotyši, a není proto vyloučeno, že některé stroje převedli na Ukrajinu. Stejně tak to mohlo být i s variantou obrněného transportéru nebo obrněné sanitky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Asi nejobávanějším vozidlem z této rodiny je Scimitar. Wikipedia uvádí, že jde o pásový obrněnec o hmotnosti 7,8 tun a rychlostí až 80,5 km/h. Jelikož je vyzbrojený kanonem ráže 30 milimetrů, nemůže se pustit do nějakého přímého souboje s jinými obrněnými vozidly, ale je vhodný k tomu, aby na ně někde číhal. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je dokáže zasypat přívalem palby, a poté se rychle vzdálit. Smrtelný bude i pro postupující pěchotu. Vysoká rychlost mu může být velikou výhodou, protože umožňuje uprchnout z dosahu dronů.

Důstojnické vozidlo moc k boji není

Zcela odlišným systémem je pak obrněné vozidlo Sultan. Wikipedia uvádí, že se do něj vejde 6 osob. Vedle obsluhy vozidla je tam velitelské centrum vybavené mapovým stolem a radiostanicí, odkud mohou důstojníci velet jednotce, a zároveň být vysoce mobilní a chránění pancířem vozidla. Není ale určeno k boji, i když je vybaveno kulometem; ten má však sloužit hlavně k obraně. Největší předností je rychlost a možnost snadno se ukrýt.

Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO

Ačkoliv jsou vozidla z rodiny CVR(T) relativně stará, pochází ze 70. let 20. století a mnohé armády je vyřazují, na Ukrajině mohou najít uplatnění. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je to hlavně díky využití kombinace ochrany osádky a rychlosti, protože proti rozšířeným dronům ani silný pancíř dostatečnou ochranu neposkytuje. Navíc jsou mnohá z ruských obrněných vozidel vlastně vrstevníci, a jiná jsou i starší než tato původně britská.

Článek Ukrajina vítá posílení pro bleskové přepady ze zálohy. Bojová vozidla s 30mm kanonem Rusy vytrestají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bomby shozené na balistické rakety

Nasazení protibunkrové pumy GBU-72 je stoprocentně potvrzené. Vertex uvádí, že americké letectvo s jejich pomocí zaútočilo na základnu Hadžiábád v provincii Hormozgán v Íránu, a na úderu se podílely strategické bombardéry Rockwell B-1B Lancer. Za pomoci pum Američané útočili na sklady a odpalovací zařízení balistických raket, jimiž Írán odstřeluje Izrael a americké spojence v Perském zálivu. Zbraň byly nasazena proto, aby překonala opevnění základny. Bombardéry jich svrhly hned několik, vidět jsou mohutné exploze.

Ukrajina jásá, Rusko ztratilo stíhací bombardér Su-34. Ten nejlepší, jaký může na frontě nasadit

GBU-72 je druhá nejsilnější protibunkrová zbraň ve výzbroji USA. Wikipedia uvádí, že její úvodní testovací fáze skončila v roce 2021, kdy začala vstupovat do výzbroje. Lze proto předpokládat že ji americké letectvo nemá ve významném počtu. Přesto jde ve válce o důležitou zbraň o hmotnosti 2,3 tuny, protože má být schopná prorazit až 46 metrů zeminy nebo 4,6 metru železobetonu. Silnější je pouze puma GBU-57 MOP. Armádní Zpravodaj připomíná, že ji Američané v roce 2025 nasadili proti íránskému jadernému programu.

Nejnovější protibunkrová americká zbraň využívá přesné navádění založené na systému JDAM, tedy klouzavé pumě naváděné za pomoci satelitní navigace. V nerušeném prostředí je takovéto navádění velice přesné. Výhodou GBU-72 má být také skutečnost, že ji nemusí nést pouze strategické bombardéry, což je v případě silnější GBU-57 MOP nezbytné. Američané, ale i Izraelci, ji mohou shazovat za pomoci bojových letounů McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, ale nosí ji i výše zmíněný nadzvukový bombardér B-1B.

„Dejte nám Donbas bez boje a válka skončí. Neuděláte to a bude hůře.“ Rusové zase blouzní, protože jsou bezradní

F-15E je relativně dostatek, ve výzbroji je má americké i izraelské letectvo. Jde to výkonný dvoumotorový letoun dosahující rychlosti až Mach 2,5, uvádí Wikipedia, který unese náklad o hmotnosti 10,4 tun. Je velice schopný jak v boji s nepřátelskými letouny, tak zároveň díky nosnosti i při útocích na pozemní cíle. Jeho provoz je významně levnější než u bombardérů B-1B, a v mnoha případech je dokáže úspěšně zastoupit.

❗️Footage of strikes by penetrating aviation bombs 🇺🇸GBU-72 on the tunnel entrances of the 🇮🇷Hajiabad missile base in Hormozgan Province, captured using the AN/AAQ-33 Sniper targeting pod of a U.S. Air Force B-1B Lancer strategic bomber. pic.twitter.com/xzulG3uF4Y

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 20, 2026

Použití GBU-72 v Íránu (zveřejněno 20. března 2026)

Článek Video: Amerika shodila zcela nové bomby na íránský podzemní sklad balistických raket. Provrtají až 46 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9 bude mít kolovou variantu

Nová houfnice z rodiny K9 již nebude umístěna na pásovém podvozku, ale na kolovém 8×8. Jihokorejský výrobce tím chce nabídnout produkt do segmentu vysoce pohyblivých houfnic, který má být vhodný i pro armády Severoatlantické aliance. Ty v poslední době posilují dělostřelectvo, a mobilita je často jednou z požadovaných stěžejních schopností. Zároveň bude tato houfnice konkurencí mnohým západním, a to včetně českých, jakými jsou DITA nebo MORANA produkovaných koncernem CSG.

Video: „Postavte se sem, nebo vás zabiju!“ Američtí dobrovolníci zajali 4 ruské vojáky a rozdali jim cigarety

Nová kolová K9 využívá technologie z pásového předchůdce, je tak osazena hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží, uvádí ArmyRecognition, a je kompatibilní se standardní municí NATO. S běžným s střelivem má být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 40 kilometrů, a s raketově poháněnými projektily až do vzdálenosti 70 kilometrů. Armádní Zpravodaj dodává, že to jsou parametry srovnatelné s těmi nejmodernějšími západními protějšky.

Kolová K9 se snadno přesune

Výhodou kolového uspořádání nové K9 bude především mobilita. Dokáže se totiž přesouvat po vlastní ose, a tak armáda nepotřebuje k dopravě tahač. Má být také vysoce automatizovaná, bude mít systém automatického nabíjení, a lze předpokládat, že osádka bude obsluhovat zbraň přímo z kabiny. Ta bude s největší pravděpodobností pancéřovaná, a vzhledem automatizaci bude osádka malá. Armádní Zpravodaj ji odhaduje na 2 nebo 3 členy.

Hanwha Aerospace unveils its new 8×8 wheeled 155mm self-propelled howitzer,revealing a highly mobile artillery system that delivers K9-class tracked howitzer firepower in a road-ready format.The platform is already positioned as a response to global demand for mobile artillery pic.twitter.com/AlP3hKMvho

— Valhalla (@ELMObrokenWings) March 26, 2026

Vzhledem k popularitě pásové K9 má kolová velikou šanci uspět. EdrMagazine uvádí, že pásových K9 dodala Jižní Korea v různých modifikacích téměř 2 000, což zní dělá jednu z nejpoužívanějších dělostřeleckých zbraní světa. Kolová varianta by tak mohla být pro mnohé armády vhodným doplňkem jejich dělostřelecké výzbroje. Lze totiž předpokládat, že řada dílů i postupů při ovládání zbraně bude shodná nebo velmi podobná s pásovou variantou. Není tak vyloučeno, že se nová jihokorejská houfnice brzy objeví i u nějaké evropské armády

Článek Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsko s Ukrajinou si vymění zbraně

Japonsko a Ukrajina mají být velice blízko k uzavření dohody o vzájemné zbrojní spolupráci, uvádí GeekWeek. Podle všeho by se mělo jednat o jakýsi barterový obchod, kdy si oba státy vymění znalosti, technologie a zbraně. Japonci mají zájem hlavně o dronové systémy vyzkoušené v boji, a lze předpokládat, že také o protidronovou obranu založenou právě na dronech. Na oplátku pak mají Ukrajincům dodat své zbraně špičkové světové úrovně, a to včetně systémů protivzdušné obrany, přesné munice nebo systémů elektronického boje.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Co může Ukrajina nabídnout Japonsku, je asi celkem jasné. Například levný dálkový dron, jako je FP-1. Wikipedia uvádí, že dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 1 600 kilometrů, což by Japoncům v případě potřeby umožnilo vysílat údery na ruský Vladivostok, Severní Koreu nebo směrem na čínskou Šanghaj. Určitě je zájem i o zkušenosti z protidronového boje, protože se dá předpokládat, že všichni tři výše zmínění soupeři Japonska budou drony mít. Japonci by ale mohli mít zájem také o technologii námořních dronů.

Japonská PVO brzy zvládne balistické rakety

Pro Ukrajinu by mohlo být partnerství s Japonskem velice přínosné. Třeba v oblasti protivzdušné obrany má Japonsko vyspělý systém Type 03 Chu-SAM. Wikipedia uvádí, že disponuje moderním radarem AESA a radarově naváděnými střelami s dosahem větším než 50 kilometrů. Ty mají v současné době zvládat letouny a řízené střely. Japonsko ale pracuje na modernizaci systému, aby byl schopen zachytávat balistické rakety krátkého doletu a hypersonické zbraně. Jednalo by se tedy o jakousi obdobu amerického systému MIM-104 Patriot.

Video: Rus si hrdě vedl dva ukrajinské zajatce. Pak ovšem udělal zásadní chybu a jeho dobrodružství byl konec

Mezi japonské přesné zbraně, o něž by mohla mít Ukrajina ještě zájem, lze určitě počítat i řízenou střelu a ASM-3A. Odpalována je z letadel, konkrétně z Mitsubishi F-2, což je japonský derivát General Dynamics F-16 Flying Falcon. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by měla jít použít na ukrajinských F-16. Střela dokáže zasahovat hladinové i pozemní cíle na vzdálenost 400 km, uvádí Wikipedia, a pohybuje se rychlostí Mach 3, takže je obtížně sestřelitelná.

Článek Zemi z druhého konce světa už došla s Ruskem trpělivost. Zahajuje dodávky zbraní, které patří ke světové špičce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nevybuchlý dron hodil voják z okna

Na videu pořízeném spolubojovníkem je vidět jak, se Ukrajinec nejprve pomalu přibližuje k dronu, který leží na sutinách uvnitř domu. Je jasné, že s ním ruský operátor chtěl jejich pozici zničit, ale dron selhal. Jedná se o klasickou kvadrokoptéru pravděpodobně řízenou za pomoci radiového signálu. Když ji voják zvednl, je vidět, že se pod ní nachází jakýsi kvádr, který bude hlavicí. ArmyuPress uvádí, že je takovou technologii Rusové běžně používají.

Rusové se hodně zapotí, to nejhorší je teprve čeká. „Teď musí hrát podle našich pravidel,“ kasají se Ukrajinci

Armádní Zpravodaj se domnívá, že hlavice bude pravděpodobně explozivní, a nikoliv kumulativní – ta totiž bývá používána proti obrněné technice. TheGlobalStatistics uvádí, že podobný typ dronu unese náklad o hmotnosti 0,5 až 3 kilogramů, nejčastěji to bývá kolem 2 kilogramů, což je mnohem více, než má ruční granát. V takové hlavici nemusí být jen výbušnina, ale i část vytvářející při explozi šrapnely, aby byl výbuch více nebezpečný pro pěšáky.

Ukrajinský voják dron dron a velice opatrně donesl až k oknu. Poté ho obloukem hodil ven, a krátce na to je slyšet exploze. Je tedy jasné, že byla jeho hlavice aktivní, a stačilo málo, aby mu bouchla v ruce. Svou nebojácností tak bezesporu prokázal chladnokrevnost, ale na druhou stranu je jasné, že pokud by udělal jedinou chybu, určitě by ho stála život. Není však sporu, že takto zachránil život sobě i svým kolegům, a zřejmě ochránil i pozici.

Češi je nechtějí, Poláci zvažují další dvě perutě a jiné nechtějí. Evropské letectvo bude definovat F-35, ne Gripen. Důvody jsou prosté

Proč přesně ruský dron selhal, není jasné. MilitaryMachine uvádí, že podobné drony mívají často nárazovou roznětku. Je tedy možné, že se při dopadu neaktivovala, a možná také letoun dosedl příliš jemně nebo pod špatným úhlem. Častým řešením také bývají dráty trčící z dronu, které se v okamžiku nárazu ohnou a setkají, čímž se spojí elektrický obvod a iniciuje roznětka. Na videu ale pravděpodobně takovýto systém vidět není.

A Ukrainian soldier picks up an unexploded drone that flew into his position and throws it out the window. DO NOT TRY AT HOME!
by u/GermanDronePilot in UkraineWarVideoReport

Ukrajinec vyhodí ruský dron oknem (zveřejněno 28. března 2026)

Článek Video: Ukrajinec se smrti absolutně nebál. Nevybuchlý ruský dron zahodil z okna, i když mohl kdykoliv explodovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrana Donbasu je pro Ukrajinu klíčová

Pevnostní linie v Doněcké oblasti existuje již od bojů v roce 2014 a 2015, ale ukrajinská armáda ji v poslední době vyztužila a zásadně změnila. Meduza uvádí, že se tato padesátikilometrová obranná linie táhne od Slovjansku a Kramatorsku po Družkivku a Kostantynivku. Nechrání tak pouze části Doněcké oblasti, které ještě nepadly do ruských rukou, ale vlastně území na střední Ukrajině. Za touto linii již není tak vhodný terén, a pokud by ji Rusové překonali, jejich taktická situace by se zlepšila a obrana by byla pro Ukrajince obtížnější.

Rusové se hodně zapotí, to nejhorší je teprve čeká. „Teď musí hrát podle našich pravidel,“ kasají se Ukrajinci

Obranu Ukrajiny si ale nelze představit například jako Maginotovu linii v druhé světové válce, kterou postavili Francouzi. Nejde ani o rozsáhlé linie zákopů, které by se podobaly třeba tomu, co existovalo za první světové války, a co možná bylo vidět i v úvodních fázích války na Ukrajině, například při budování ruské obranné linie. Na 1 000 kilometrů dlouhé frontě je obrana velmi nesourodá, uvádí Ukraine-War-Analytics. Někde je hlubší, jinde slabší, ale v Doněcké oblasti nejspíše nejpropracovanější.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ukrajinci nevyužívají svou obranu jenom k tomu, aby zabránili Rusům v obsazení dalšího území, ale jejich taktikou je způsobit jim obrovské ztráty a v podstatě je tak vyčerpat. Nv uvádí, že jenom od 17. do 20. března 2026 měli Rusové při svých akcích ztratit 6 090 vojáků. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde o takovou úroveň ztrát, že je mají problém nahradit. A jelikož mají vysoké ztráty již několik měsíců, může to pro ně být dlouhodobě problém.

Obrana je plně přizpůsobená dronům

Ukrajinci přizpůsobili obranu své taktice a faktu, že mají mnohem méně vojáků než Rusové. A hlavně potom současnému využívání dronů jak na své, tak na ruské straně. Cepa uvádí, že většina obranných pozic je velice dobře maskovaná, aby ji nešlo ze vzduchu odhalit – vidět jsou prakticky jenom příkopy a překážky proti vozidlům. Naopak bunkry jsou téměř neviditelné a rozhodně nejsou v nějaké linii. Jsou roztříštěné do jakýchsi bodů. Není v nich ani příliš početná osádka, při obraně se totiž Ukrajinci nespoléhají na lidskou sílu.

Video: Rus si hrdě vedl dva ukrajinské zajatce. Pak ovšem udělal zásadní chybu a jeho dobrodružství byl konec

Obrana je postavená tak, aby bylo možné co nejlépe využít leteckých i pozemních dronů k likvidaci útoků. Překážky jsou samozřejmě doplněné minami a jednotlivé oblasti v dostřelu ukrajinských minometů a děl. V podstatě to znamená, že obránci díky průzkumným dronům útočící Rusy vždy brzy objeví a zničí dálkovými útoky dronů či dělostřelectva. Rusové se samozřejmě snaží přizpůsobit a často posílají malé týmy, které se snaží linie infiltrovat, ale Ukrajinci pak území čistí za pomoci dronů, a někdy zapojí i elitní výsadkáře.

Článek Putin naráží na zásadní překážku a neví, jak dál. „Pevnostní pás“ mu blokuje průnik do střední Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové pomalu nasazují vlastní drony

Rusko doufá, že mu vývoj různých námořních dronů pomůže vrátit se na hladinu Černého moře, shoduje se ArmyInform. Jeho problémem ovšem je, že jeho hladinová plavidla nemohou operovat bez rizika napadení ukrajinskými drony. Proto je muselo stáhnout do přístavu, a to dokonce do Novorossijsku, protože Sevastopol se ukázal jako nebezpečný. Dnes zřejmě počítá s variantou, že proti ukrajinským dronům také nasadí drony.

Video: ruští velitelé si udělali základnu v podzemí. Ukrajinci to vzali jako výzvu a poslali jim „chirurgické monstrum“

Rusové už mají zkušenosti s vývojem leteckých i pozemních dronů, takže není pochyb, že jsou schopni zvládnout i drony námořní. AspiStrategist uvádí, že to dokázali již v srpnu 2025, kdy ruský námořní dron potopil ukrajinskou výzkumnou loď Simferopol nedaleko Dunaje. O ruských námořních dronech jsou sice známé jenom kuse informace, ale některé z nich by měly údajně být schopné nést náklad o hmotnosti až 500 kilogramů.

Drony mohou jít po nákladních lodích

Je otázkou, co všechno chtějí Rusové za pomoci námořních dronů v Černém moři dělat, protože Ukrajina prakticky velká plavidla nemá. Mohli by se samozřejmě zaměřit na nákladní dopravu, ale to by mohlo být kontraproduktivní a vést k eskalaci útoku i na nákladní lodě s ruským zbožím. NationalInterest uvádí, že je znám příklad ruského dronu Sirius 82, který umisťoval miny v oblasti Dněpru. Vyloučeno samozřejmě není, že by se nakonec mohly utkávat ruské a ukrajinské drony navzájem, stejně jako tomu je ve vzduchu nebo na zemi.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Skutečnost, že Rusko masivně vyvíjí i námořní drony, by neměla rozhodně uniknout námořnictvům NATO, protože musí být připravena se s takovou situací vypořádat. Aliance nejenže ovládá významnou část Černého moře, kde Rusové primárně své drony nasazují, ale využít by je mohli i v moři Baltském. Obě jsou totiž dostatečně malá a relativně klidná, a pro takové operace tedy vhodná. Pokud ovšem alianční námořnictva situaci zanedbají, mohl by to být podobný problém, jako například současná situace v oblasti leteckých dronů.

Russian Defense Ministry released footage of what it says shows the moment of a USV strike on the Ukrainian reconnaissance ship „Simferopol“ in the Danube delta last night. https://t.co/9U9GUAxDlk pic.twitter.com/9AzR7E5ON0

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) August 28, 2025

Ruský námořní dron ničí ukrajinskou loď Simferopol

Článek Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské velitelství vyletělo do vzduchu

Video pořízené pravděpodobně z průzkumného dronu, který sledoval ruské velitelství umístěné v Chersonské oblasti v době, kdy ho letectvo bombardovalo, ukazuje naprosto přesně, co se stalo. Kolem objektu zakopaného v zemi, odhadem může mít velikost domu, protože jeden takový stojí vedle, se pohybuje několik lidí. Záhy následuje výbuch a je vidět, že kouř a trosky létají z několika otvorů. Šance přežít uvnitř byla asi mizivá.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Armádní Zpravodaj se domnívá, že Ukrajina musela k zasažení velitelství použít přesně naváděnou pumu, která funguje doslova jako chirurgické monstrum. Pravděpodobně byla udělána z pumy Mk 82 nebo Mk 83, z nichž první má hmotnost 227 kilogramů a po dopadu dokáže vyhloubit kráter o průměru 9 metrů do hloubky 4 až 5 metrů, uvádí Nber. Ta druhá má potom hmotnost 450 kilogramů a škody dokáže napáchat zhruba dvojnásobné. Ovšem jaká byla použita, nelze ze záběru pořádně vyhodnotit.

Existují vlastně dvě možnosti přesného typu zbraně, kterou mohli Ukrajinci použít. Jednou z nich je naváděná JDAM. Wikipedia uvádí, že se jedná o gravitační pumu, v tomto případě Mk 82 nebo Mk 83, na níž je připevněna konverzní sada s křídly a řídícími plochami, a dále je to naváděcí hlavice využívající GPS. V nerušeném prostředí je puma velice přesná a její nejlepší verze mohou zasahovat do vzdálenosti i přes 100 kilometrů. Záleží to na výšce odhození.

Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde

Ukrajina má ale ve výzbroji i další pumu vyrobenou z výše jmenovaných gravitačních, a to francouzskou AASM Hammer. V tomto případě nejde o klouzavou pumu, ale je na ní připevněn pomocný raketový motor, který ji dokáže donést do vzdálenosti přes 70 kilometrů. Výrobce Safran uvádí, že navádění může rovněž probíhat za pomoci GPS, ale i laserově nebo infračerveně. Její výhodou je, že nemusí být vypouštěna z velké výšky.

Ukrainian airstrike on a Russian underground command bunker in Kherson region
by u/Available-Laugh9102 in UkraineWarVideoReport

Ruské podzemní velitelství zasáhla přesně naváděná letecká puma (zveřejněno 24. března 2026)

Článek Video: ruští velitelé si udělali základnu v podzemí. Ukrajinci to vzali jako výzvu a poslali jim „chirurgické monstrum“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové už s Ukrajinci několikrát prohráli

Ve své analýze (níže) poukazuje Torsten Heinrich na skutečnost, že byla naprostá většina odborníků na začátku roku 2022 přesvědčena o rychlém vítězství Rusů. S tímto plánem počítal i ruský prezident Vladimír Putin, ale skutečnost je nakonec zcela odlišná. Válka na Ukrajině trvá v současné době již déle než 4 roky, a rozhodně nic nenapovídá, že by se blížila ke konci. Wikipedia uvádí, že Rusko utrpělo i kruté porážky, jenom na zemi byly určitě tři.

„Právě jsme zajali 4 krásky.“ Ruští velitelé vyslali vojáky vztyčit vlajku ve vesnici, která jim nepatřila. Ukrajinci si na ně počkali

Ruská armáda sice obsadila asi pětinu ukrajinského území (většinu na samém počátku), ale v březnu 2022 ho ovládala výrazně více než nyní. Musela se stáhnout, protože mohla katastrofálně prohrát. Sice části ukrajinského území stále získává, ale její postup lze označit za marginální. V roce 2025 Rusko získalo necelých 5 000 kilometrů čtverečních, uvádí Csis, Ukrajina má přitom přes 603 000 kilometrů čtverečních. A to za cenu obrovských ztrát, které přesáhly v tomto období 400 tisíc ruských vojáků (myšleno mrtvých a těžce raněných).

Kreml není schopen pomoci spojencům

Rusko utrpělo také na prestiži. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že Kreml nebyl schopen opakovaně pomoci svým spojencům, a musel tak protivníkům nechat napospas syrského diktátora i venezuelského prezidenta, a významně není schopno pomáhat ani Íránu. Stále více se také stává závislým na Číně, která se sice tváří jako partner, ale ve skutečnosti ruskou situaci využívá, protože z ní těžce profituje. Do budoucna lze předpokládat, že Peking využije závislosti pro své zájmy, a Rusko s tím pravděpodobně nedokáže nic udělat.

Video: Ukrajinci udeřili daleko v týlu, aby zničili ty „nejšpinavější“ raketomety, jaké Rusové mají. A dostali hned tři

Značný pokles postihl také ruskou ekonomiku. Rand upozorňuje, že se potýká s poklesem energetických příjmů a dopadem sankcí. Jeho veřejné finance jsou ve značném deficitu a hrozí mu katastrofální recese. A situace se nejspíše výrazně nezlepší ani v okamžiku, kdy skončí válka. V Rusku budou statisíce veteránů, mnozí z nich trvale zmrzačení, kteří budou zatěžovat sociální systém. Kvůli nim též vzroste kriminalita, což už se děje. Lze tedy předpokládat, že se tažení Ruska proti Ukrajině podepíše na jeho společnosti na desetiletí.

German historian and military expert (@milgeschichte) explains why Russia strategically already lost the war.
by u/pavelos030 in UkraineWarVideoReport

Analýza ruské situace na Ukrajině od historika Torstena Heinricha

Článek „Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.