Proč zrovna Type 99A, a co to vlastně je

Type 99A (oficiální označení ZTZ-99A) patří k nejtěžším a nejvýkonnějším sériově zavedeným čínským tankům. Podle otevřených technických zdrojů váží kolem 54 tun, nese 125mm hladkohlavňový kanón schopný odpalovat i protitankové řízené střely, pohání ho dieselový motor o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) a maximální rychlost na silnici se odhaduje na 70–80 km/h. Pro srovnání: německý Leopard 2 A7V disponuje 120mm kanónem a motorem o stejném výkonu, ale jeho bojová hmotnost dosahuje téměř 64 tun. Americký M1A2 Abrams SEPv3 se 120mm kanónem váží ještě víc, kolem 71 až 74 tun. Čínský stroj tedy papírově sází na nižší hmotnost a vyšší mobilitu, zatímco západní protějšky vsázejí na robustnější pancéřování a dlouhodobě ověřený senzorický a logistický ekosystém.

Označení „nejtěžší“ je přitom obhajitelné vůči ostatním běžně nasazovaným čínským tankům: Type 96A váží kolem 42 tun, lehký horský Type 15 pouhých 33 tun. Současně je ale fér dodat, že čínská armáda už disponuje novějšími větvemi. Type 99B představuje evoluční vylepšení a v září 2025 debutoval na přehlídce zcela nový Type 100, který byl do služby PLA oficiálně uveden v roce 2026. Generační výměna běží, ale Type 99A zůstává ve výzbroji a právě s ním Čína přijela do Ruska.

Co se na polygonu skutečně dělo, a proč to není jen symbolika

Jednotky vyslané z Centrálního velitelství PLA, konkrétně z 82. skupinové armády, nepřijely jen ukázat vlajku. Podle čínského vojenského zpravodajství China Military Online si Peking ověřoval celý řetězec: dálkovou přepravu těžké techniky přes hranice, logistiku v neznámém terénu, velení a spojení v mnohonárodním prostředí. Transportní letoun Y-20 je podle oficiálních čínských zdrojů schopen přepravit i tank Type 99A, takže Peking buduje strategickou mobilitu, která sahá daleko za železniční přesuny.

Klíčové ale bylo něco jiného. Ruská strana výslovně uvedla, že příprava cvičení vycházela ze „zkušeností speciální vojenské operace“, tedy z války proti Ukrajině, jak ji Moskva eufemisticky nazývá. V praxi to vypadalo tak, že dronové roje dodávaly pozemním skupinám přesné souřadnice cílů v reálném čase. Taktické drony, bitevní vrtulníky a bezosádková pozemní vozidla útočily na simulované pozice v první linii. Tanky Type 99A neoperovaly samy, byly zasazeny do jednoho bojového sledu s bezpilotními prostředky, průzkumem a palebným řízením.

Čínský systém Atlas, oficiálně představený v březnu 2026, dokáže z jednoho bojového vozidla vypustit 48 pevnokřídlých dronů a z velitelského vozidla řídit až 96 strojů najednou. Nejde o futuristický koncept. Jde o sériově vyráběný systém, který si PLA testovala na cizím polygonu za podmínek odvozených z reálné války.

Učení bez krvácení: čínská strategie, která znervózňuje Západ

Analytici z washingtonského think-tanku CSIS to nazvali „učení bez krvácení“. Čína dokáže zachytit novou frontovou inovaci z Ukrajiny v průměru během několika měsíců. Převod do výzbroje, výcviku a organizační struktury trvá zpravidla rok a déle, ale tempo je znepokojivé. Peking sleduje, jak levné FPV drony za pár tisíc korun ničí tanky za desítky milionů, jak nepřetržitý průzkum z více vrstev mění pravidla manévrového boje, jak disperze sil a maskování rozhodují o přežití víc než tloušťka pancíře.

A právě v tom spočívá jádro problému. Čína nekopíruje ruské chyby. Kombinuje ruské frontové lekce s vlastní průmyslovou kapacitou masově vyrábět drony, senzory a protidronová řešení. Podle studie China Aerospace Studies Institute amerického letectva čínští analytici přímo spojují ukrajinské lekce s možným konfliktem o Tchaj-wan: ochrana přístavů a letišť, ničení soustředěných cílů levnými prostředky, rozptýlení sil. Tchaj-wan, Japonsko, Filipíny a americké síly v Indo-Pacifiku by v případné regionální krizi čelily právě této kombinaci.

Jak reaguje NATO, a Česko

Aliance nespí, ale spíš dohání. Na švédském cvičení Aurora 26 letos v květnu NATO poprvé nechalo ukrajinské operátory dronů „otestovat“ alianční obrněné jednotky. Výsledek byl poučný a podle dostupných informací nepříjemný: bez elektronického boje, krátkodosahové protivzdušné obrany a klamných cílů jsou klasické mechanizované formace vůči dronům výrazně zranitelné. Cvičení TIE 26 pod hlavičkou NATO NCIA zase testovalo interoperabilní protidronové systémy od detekce přes identifikaci po zničení.

Armáda České republiky v říjnu 2026 uspořádala vlastní cvičení Drone Shield 2026, kde testovala celý řetězec obrany proti bezpilotním prostředkům včetně FPV dronů a bezosádkových pozemních systémů. Přímá reakce na Center-2026 to oficiálně není, ale schopnostní logika je totožná: kdo se nepřipraví na roje dronů nad svými tanky a transportéry, riskuje, že jeho těžká technika za miliardy se stane drahou kořistí levných strojů.

Víc než cvičení, víc než partnerství

Formální vojenská aliance mezi Pekingem a Moskvou ve smyslu závazku kolektivní obrany z dostupných zdrojů nevyplývá. Ale Center-2026 už překračuje rámec pouhé symboliky. Společné plánování, velení, přesuny, logistika v poli, sdílení válečných lekcí z aktivního konfliktu, to je operační spolupráce, která má reálný vojenský obsah. Pro Čínu je přitom nejcennější právě to, co Rusko platí krví na Ukrajině: surová data o tom, jak vypadá moderní pozemní boj.

Tank není mrtvý. Ale tank bez dronů, bez elektronického boje a bez schopnosti zmizet z obrazovky nepřátelského průzkumu je na moderním bojišti ohrožený druh. Peking to pochopil, a na rozdíl od většiny západních armád si to už zkouší v terénu, který voní střelným prachem z reálné války.

Článek Čína vyslala do Ruska své nejtěžší tanky Type 99A a roje dronů. Učí se z války na Ukrajině, a to by mělo znepokojit nejen NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se ve stepi odehrálo

Cvičení Steppe Partner 2026 oficiálně začalo 30. května a podle mongolského ministerstva obrany bylo úspěšně zakončeno kolem 8. června. Tématem byly údery proti nelegálním ozbrojeným skupinám, scénář, který umožnil předvést celé spektrum prostředků od obrněné techniky přes drony až po pozemní roboty. Zpráva CGTN ze 7. června popisuje závěrečnou fázi s ostrou střelbou, v níž ozbrojení „robotičtí vlci“ spolupracovali s bezpilotními letouny při průzkumu a přímém útoku.

Důležitá poznámka: veřejně dostupné záběry neuvádějí přesné modelové označení každého robota. Platforma, která parametry odpovídá popisu z titulku, je Unitree AS2-W, kolopodový bezpilotní prostředek čínské firmy Unitree Robotics. Sama firma ho na svých stránkách stále prezentuje jako civilní produkt, přičemž upozorňuje, že část předváděných funkcí je ve fázi vývoje a testování. To ovšem neznamená, že by armáda nemohla civilní základ adaptovat. Právě v tom spočívá jádro čínské strategie.

Dvacet pět kilogramů, které unesou sto padesát, ale jen ve stoji

Čísla z titulku si zaslouží rozklíčování, protože marketingový údaj a bojová realita jsou dvě různé věci.

Podle oficiální produktové stránky Unitree váží AS2-W s baterií přibližně 25 kg. Maximální statická nosnost, tedy zatížení, které platforma unese, když stojí na místě, činí 150 kg. Jenže při skutečném pohybu terénem výrobce uvádí pochodový náklad kolem 16 kg s výdrží přes dvě hodiny a dojezdem asi 25 km. Rozdíl je propastný a vysvětluje ho fyzika: při chůzi se mění těžiště, klouby absorbují nárazy a motory musí neustále kompenzovat nerovnosti.

Další klíčové parametry:

• Typ pohybu: kolopodový hybrid, každá ze čtyř končetin končí kolem, což kombinuje rychlost kolového podvozku s omezenou schopností překonávat překážky jako nohavý robot
• Maximální rychlost: přes 6 m/s (zhruba 22 km/h)
• Překonávání překážek: výrobce uvádí 0,4 až 0,8 m, stoupání do 45°
• Pohon kloubů: 16 motorů s momentem asi 95 N·m a průmyslovými ložisky
• Senzory: průmyslový LiDAR o 64–128 liniích, kamera, volitelně GPS a 4G modul
• Palubní výpočetní výkon: AI modul s kapacitou 150 TOPS, dostatečný pro rozpoznávání překážek, lokalizaci a plánování pohybu přímo na palubě bez nutnosti odesílat data do cloudu

Pro srovnání: americký Boston Dynamics Spot váží s baterií 32,7 kg, unese 14 kg a dosahuje maximální rychlosti 1,6 m/s, tedy zhruba 5,8 km/h. Spot má vyspělejší softwarový ekosystém pro autonomní opakované mise, ale Boston Dynamics explicitně zakazuje vyzbrojování svých univerzálních robotů. Jiný americký systém, Ghost Robotics Vision 60, je přímo navržený pro vojenské účely: nese 10 kg, zvládá autonomní navigaci i bez GPS díky 3D lidarovému SLAMu a prošel testy amerického letectva. Ani jeden z nich ale nemá tak agresivní kombinaci rychlosti a deklarované nosnosti jako AS2-W.

Sami si hledají cestu, ale nevedou vlastní válku

Tvrzení, že roboty „nepotřebují vojáky“, vyžaduje přesné zarámování. AS2-W disponuje systémem ISS 3.0, který výrobce popisuje jako inteligentní sledovací platformu s centimetrovou polohovou přesností. Robot dokáže automaticky přizpůsobit chůzi schodům, štěrku i prudkým svahům, obcházet překážky a držet naplánovanou trasu nebo sledovat vybraný cíl. To všechno zvládá bez toho, aby ho voják fyzicky vedl krok za krokem.

Jenže autonomní pohyb není totéž co autonomní boj. Ve veřejně dostupných materiálech není doloženo, že by AS2-W sám vybíral a ničil cíle bez lidského zásahu. Americká směrnice DoD Directive 3000.09 z ledna 2023 výslovně vyžaduje „přiměřenou míru lidského úsudku při použití síly“, a i když Čína podobný veřejný dokument nemá, samotná Unitree dodává ke svému robotu dálkový ovladač. Realita je tedy spíš „robot před vojákem“ než „robot místo vojáka“: stroj nese riziko prvního vstupu do nebezpečného prostoru, senzory pro průzkum a případně zbraň pro palebnou podporu, ale rozhodnutí střílet zůstává, přinejmenším podle toho, co je veřejně známo, na člověku.

Západ nezaspává, ale hraje jinou hru

Bylo by chybou číst čínskou demonstraci jako důkaz technologické propasti. Alianční země disponují celou řadou pozemních bezpilotních systémů, jen je staví jinak a pro jiné role.

Estonský THeMIS od Milrem Robotics je modulární pásový nosič s užitečnou hmotností až 750 kg, nasazený ve dvaceti zemích včetně osmi členů NATO. Zvládá logistiku, evakuaci raněných i integraci zbraňových stanic. Německo-kanadský Rheinmetall Mission Master nabízí režim sledování vojáka, konvojovou jízdu a autonomní navigaci. Obě platformy jsou operačně vyzrálejší než čínské kolopody, ale také výrazně větší, těžší a dražší.

Právě v tom tkví čínský přístup, který analytici z Foundation for Defense of Democracies označují za klíčový: Peking nebere komerční robotiku a vojenskou robotiku jako dva oddělené světy. Bere levnou, masově vyráběnou civilní platformu a přidává k ní senzory, zbraňovou stanici a vojenský software. Výsledek nemusí být technicky nejlepší na světě, ale může být nejlevnější a nejsnáze škálovatelný.

Česko a NATO reagují, ale opatrně

Armáda České republiky v červnu 2026 otevřela národní testovací polygon pro bezosádkové robotické systémy, který výslovně navazuje na zkušenosti z Ukrajiny a Blízkého východu. Armáda přitom otevřeně přiznává, že dnešní realita je většinou dálkové řízení nebo asistovaná autonomie, nikoli plně samostatné stroje. Program NATO DIANA má pro rok 2026 přímo výzvu zaměřenou na autonomní a bezosádkové systémy v rušeném prostředí a alianční Autonomy Implementation Plan klade důraz na důvěryhodnost, interoperabilitu a právní rámec.

V americkém Senátu byl v březnu 2026 předložen návrh zákona American Security Robotics Act, který cílí na zákaz pořizování určitých zahraničních bezpilotních pozemních systémů federálními úřady. Není to přijatý zákon, ale politický signál: Washington bere čínské robotické platformy jako bezpečnostní riziko, nejen jako technologickou kuriozitu.

Rusko mezitím s podobnými systémy spíše zápasí. Starší platforma Uran-9 trpěla při testech závažnými komunikačními problémy a nasazení ruských pozemních robotů ve válce na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, se jeví spíš jako experimentální a improvizované než jako systematická integrace do bojových formací.

Skutečný signál ze stepi Vnitřního Mongolska není, že roboti nahradí vojáky. Je to něco prozaičtějšího a zároveň znepokojivějšího: Čína ukazuje, že dokáže vzít komerčního robota za pár set tisíc korun, osadit ho zbraní a poslat před pěchotu, rychle, levně a v počtech, které si západní armády s drahými specializovanými platformami nemohou dovolit.

Článek Čína ukázala světu „robotické vlky“. Váží 25 kg, unesou 150 kg a sami si hledají cestu; vojáky nepotřebují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehčí, menší, radikálnější

Současný americký M1A2 SEPv3 Abrams váží přes 73 tun. Leopard 2A8, který si Česko objednalo jako páteř budoucích tankových sil, se pohybuje mezi 61,5 a 64,3 tunami. Type 100 má podle dostupných analytických rozborů vážit kolem 40 tun. Pokud to odpovídá realitě, znamená to o více než 30 tun méně než Abrams a prakticky jiný logistický svět: jednodušší přeprava po železnici, menší tlak na mosty, rychlejší strategická i taktická mobilita.

Jenže nižší hmotnost má svou cenu. Čtyřicet tun nedovoluje nést stejnou tloušťku pasivního pancíře jako šedesátitunový Leopard. Type 100 proto sází na kombinaci: aktivní ochranný systém GL-6, elektronický boj, 360° senzorický obraz a nízkou signaturu. Čínská státní televize CCTV při zářijové přehlídce výslovně mluvila o „tichém přiblížení“ a o propojení aktivní a pasivní ochrany. Tank má být těžší uvidět, těžší zasáhnout, a když už ho něco zasáhne, má to zachytit APS dřív, než střela dorazí k pancíři.

Drony, osádka a to, co zdroje skutečně říkají

Realita je složitější a poctivost vyžaduje přiznat, kde končí fakta a začíná interpretace.

Oficiální čínské zdroje z CCTV nepřipisují bezpilotní prostředky přímo tanku Type 100, ale podpůrnému vozidlu 100, které má vlastního operátora pro UAV a bezpilotní průzkumné vozidlo. Xinhua celý systém rámuje jako páteř budoucího uspořádání „člověk + bezpilotní prostředky, země + vzduch, síť + senzory“. Drony tedy patří do ekosystému kolem Type 100, ne nutně do samotného tanku.

Podobně je to s osádkou. Starší koncepční stopy odkazují na dvoučlennou posádku, ale Defence Blog po rozboru květnových záběrů z roku 2026 identifikoval tři členy osádky v korbě. Otevřené primární čínské materiály přesný počet neuvádějí. Jisté je, že bezosádková věž počet lidí uvnitř radikálně snižuje, ať už na dva, nebo tři. Pro srovnání: Leopard 2A8 má čtyřčlennou osádku, americký M1E3 míří na tři.

Západ nespí, jen mluví tišeji

Bylo by snadné z Type 100 udělat důkaz, že NATO zaspalo. Jenže americká armáda už v září 2023 oficiálně přiznala, že Abrams narazil na hmotnostní strop a potřebuje novou architekturu. V lednu 2026 představila raný prototyp M1E3, tank, který má být podle náčelníka štábu americké armády o 25 % lehčí, modulární, softwarově definovaný, s integrovaným APS a tříčlennou osádkou. Leopard 2A8 zase už dnes stojí na kombinaci ověřené palebné síly kanónu L55A1, digitálního velení a systému Trophy APS.

Type 100 tedy není „jediný tank budoucnosti“. Je to velmi agresivně komunikovaná varianta trendu, kterým se ubírají všichni. Rozdíl je v tom, že Čína ukázala hotově vypadající stroj na cvičišti, zatímco americký M1E3 je zatím raný prototyp a evropský MGCS existuje převážně na papíře. Vizuální dojem radikálnosti je reálný. Prokázaná bojová převaha nikoli.

Co říká Ukrajina, a proč je to podstatnější než specifikace

Nejtvrdší test moderního tanku neprobíhá na čínském cvičišti, ale na Ukrajině. Oryx k květnu 2026 evidoval 154 vizuálně potvrzených ztrát ruského T-90M Proryv, stroje, který Rostec prezentoval jako špičku ruské tankové techniky. Ruský výrobce sám v únoru 2026 přiznal, že nové série T-90M dostávají elektronický boj proti dronům a sítě proti FPV dronům podle bojové zpětné vazby. Ani moderní tank bez soustavně vrstvené ochrany nepřežívá dronovou válku snadno.

Studie RUSI o ochraně sil před bezpilotními systémy označuje schopnosti protidronové ochrany u pozemních sil NATO za urgentní operační požadavek, ne za vzdálenou budoucnost. Ukrajinští velitelé podle RUSI považují nadměrně těžké západní tanky za obtížně opravitelné; dostupnost jim rychle klesá. Tank zůstává užitečný, ale musí být opravitelný, mobilní a připravený na opakované zásahy během jediné operace.

A právě tady je nejsilnější argument pro architekturu Type 100. Ne samotný kanón nebo pancíř, ale to, že stroj je od prvního náčrtu navržen pro prostředí, kde hlavní hrozbu představují FPV drony, munice útočící shora a elektronický boj. Zda čínská implementace skutečně funguje, nikdo mimo čínskou armádu neví.

Co to znamená pro Česko

Český akviziční směr je daný: 61 Leopardů 2A8 v šesti modifikacích s opcí na dalších 16 kusů, dodávky mezi lety 2028 a 2032, přechod na jednotnou platformu do konce roku 2030. Type 100 toto rozhodnutí nepřepíše. Může ale ovlivnit to, co se kolem tanků dokoupí a nacvičí, systémy aktivní ochrany, vrstva protidronové ochrany od čety po brigádu, síťové propojení a integrace dronů do bojového postupu. Leopard 2A8 s Trophy APS je solidní základ. Otázka zní, jak rychle kolem něj vyroste ekosystém, který Type 100 slibuje už z výroby.

Type 100 není důkaz, že Čína vyhrála tankovou budoucnost. Je to ale nejhlasitější upozornění, že budoucnost tanku neleží v silnějším pancíři, ale v síti, která ho obklopuje. A kdo tu síť postaví dřív, bude mít navrch, bez ohledu na to, kolik jeho tank váží.

Článek Abrams i Leopard vypadají jako minulost. Čínský Type 100 má 40 tun, dva drony a pouze dvoučlennou osádku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je skutečně doložené, a co ne

Jediný veřejně ověřitelný čínský výkon pochází z testů pušky CS/LR24 v ráži 8,6 mm. Pět výstřelů, pět zásahů, vzdálenost 3 017 metrů. To je tvrdý a reprodukovatelný výsledek, který čínské zdroje prezentují jako důkaz opakovatelnosti celého systému, ne jednoho šťastného výstřelu.

Cokoliv nad 3 500 metrů a v ráži 14,5 mm stojí v otevřených zdrojích na jiném základě:

• Název nové zbraně nebyl zveřejněn.
• Neexistuje video ani fotografie ze střelby.
• Parametry cíle (velikost, typ, materiál) nejsou známy.
• Nezávislé ověření chybí.

Formulace „zasáhne cíl pětkrát za sebou na 3,5 km“ tedy odpovídá firemnímu tvrzení z dubna 2026, nikoli nezávisle potvrzenému rekordu. Pro srovnání: ukrajinská jednotka Pryvid má veřejně komunikovaný bojový zásah na 3 800 metrů z listopadu 2023 a potvrzený rekord 4 000 metrů z srpna 2025, oba s popisem metodiky, korekce a týmové práce.

Proč 14,5 mm budí pozornost

Ráže 14,5×114 mm není novinkou, Sovětský svaz ji zavedl za druhé světové války pro protiletadlové a protitankové kulomety. Jako odstřelovací platforma je ale v otevřených zdrojích raritou. A čísla vysvětlují proč.

Rozdíl není kosmetický. Střela 14,5 mm nese zhruba o 86 % víc energie než standardní průbojná .50 BMG, která je dnes páteří západních antimateriálových pušek typu Barrett 82A1/M107A1. Otevřené datasheety pro 14,5mm munici výslovně uvádějí určení proti lehce obrněným vozidlům a vybavení, tedy optice, radarům, anténám, logistickým vozidlům a stojícím platformám. Nejde o „zabiják tanků“. Jde o zbraň, která ničí všechno, co stojí, svítí nebo pozoruje bez těžké ochrany.

Jenže víc energie znamená i víc problémů. Těžší munice, větší zbraň, silnější zpětný ráz, horší přenositelnost. Barrett ve svém FAQ odmítá uvádět jedno číslo pro „maximální efektivní dostřel“ právě proto, že závisí na desítkách proměnných. U 14,5mm platformy je těch proměnných ještě víc.

Co titulek myslí „rotací Země“

Na vzdálenost tři a půl kilometru letí těžká střela zhruba pět až šest sekund. Za tu dobu se Země pod ní pootočí, a cíl se posune o centimetry až desítky centimetrů stranou od místa, kam střelec mířil. Říká se tomu Coriolisův jev a na krátké vzdálenosti ho spolehlivě překryje vítr, chyba střelce i rozptyl munice. Na extrémní vzdálenosti už ne.

Oficiální balistická aplikace Lapua řadí Coriolisovu korekci mezi faktory, které mají vliv „jen na velmi dlouhé vzdálenosti“, a počítá ji ze zeměpisné šířky a směru střelby. Applied Ballistics ve svém odborném materiálu popisuje Coriolis jako předvídatelný a korigovatelný, tedy ne záhadný, ale nutný vstup do balistického výpočtu. Nejde o magii. Jde o matematiku, kterou musí někdo, nebo něco, spočítat dřív, než střelec stiskne spoušť.

A právě tady je skutečná pointa celého příběhu.

Extrémní odstřel už není disciplína jednoho střelce

Ukrajinský rekord 4 000 metrů z pušky Alligator nebyl dílem osamělého snipera. Velitel jednotky Pryvid popsal práci celé skupiny: pozorovatel, meteorolog, operátor s AI korekcí, střelec. Každý výstřel na takovou vzdálenost je výsledkem řetězce, přesné měření vzdálenosti, teplota vzduchu, vlhkost, rychlost a směr větru v několika výškových vrstvách, Coriolisova korekce, gyroskopický drift, spin střely.

Čínský test CS/LR24 na 3 017 metrech ukazuje totéž z jiného úhlu. Pět zásahů z pěti není výkon pušky. Je to výkon systému: zbraň, munice, optika, balistický software, střelec a podmínky testu. Pokud nový 14,5mm systém skutečně dosáhl toho, co firmy naznačují, musel za ním stát minimálně stejně komplexní řetězec, a pravděpodobně složitější, protože těžší střela s vyšší energií reaguje na atmosférické podmínky jinak než lehčí 8,6mm projektil.

Podle nás je právě tohle důležitější než samotné číslo na terči. Extrémní odstřel se mění z řemesla jednoho výjimečného střelce na inženýrskou disciplínu, kde rozhoduje kvalita dat, rychlost výpočtu a souhra týmu. Zbraň je jen poslední článek.

Co to znamená pro bojiště

I kdyby čínské tvrzení bylo technicky přesné, samo o sobě ještě neznamená převrat. Rozdíl mezi kontrolovaným testem a reálným nasazením je propastný. Test znamená známou vzdálenost, připravené stanoviště, stabilní cíl a čas na opakování. Bojiště znamená tlak, pohyb, proměnlivý vítr a riziko, že po prvním výstřelu pozici odhalí protibateriový radar nebo dron.

Pro armády NATO, včetně české, to přesto není akademická debata. Systém schopný opakovaně zasáhnout cíl za hranicí tří kilometrů ohrožuje všechno, co dosud stálo v relativním bezpečí za linií přímého kontaktu: velitelská stanoviště, radary, komunikační antény, logistická vozidla, stojící vrtulníky. Odpovědí není silnější pancíř, ale rozptýlení, maskování, mobilita a ochrana senzorů.

Čínský neupřesněný systém v ráži 14,5 mm zatím zůstává spíš příslibem než důkazem. Ale směr, kterým se extrémní balistika posouvá, týmová práce, výpočetní řetězec, stále těžší munice na stále delší vzdálenosti, ten je reálný už dnes. A na ten se nedá odpovědět tím, že ho budeme ignorovat.

Článek Čínská puška ráže 14,5 mm popírá rotaci Země. Na 3,5 km zasáhne cíl pětkrát za sebou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od „skoro rovného“ k rovnému soupeři

Pentagon Čínu už roky označuje za „pacing challenge“ nebo „near-peer competitor“, tedy za protivníka, který se blíží, ale ještě nedorazil. Sklenka tento rámec na Modern Day Marine 2026 explicitně odmítl. Podle záznamu serveru The War Zone řekl, že Čína je „peer“, rovnocenný soupeř, a to nikoli v jedné úzké kategorii, ale napříč klíčovými předpoklady vedení války.

Nejde přitom o jednorázový výkřik z pódia. Už v červnu 2025 Sklenka v písemném svědectví pro americký Senát psal, že americké instalace přestaly být „administrativními posádkovými útočišti“ a že USA budou možná muset „bojovat o vlastní základny“. Na výstavě tuto tezi rozvinul do otevřeného přiznání parity. A právě kontinuita je důležitá: Sklenka neimprovizoval, ale veřejně dovedl do konce argument, který budoval měsíce.

Před nástupem do funkce u námořní pěchoty strávil tři roky jako zástupce velitele amerického Indo-pacifického velitelství. Už v prosinci 2021 tam veřejně varoval, že obrana Guamu, klíčového logistického uzlu v Pacifiku, nestačí proti čínským schopnostem a že „čas na výstavbu je teď“. Mluví tedy člověk, který čínské kapacity viděl z operačního křesla a dnes odpovídá za to, jestli je americký vojenský stroj schopen válku fyzicky unést.

Čísla, která dávají generálovi za pravdu

Sklenkův výrok by šlo odbýt jako rétoriku, kdyby za ním nestála data z amerických vládních zdrojů.

Lodě a průmysl. U.S. Navy měla k říjnu 2025 celkem 293 bitevních plavidel. Čínské námořnictvo je početně největší na světě. Ale skutečná propast leží jinde: čínské komerční loděnice v roce 2023 postavily zhruba 33 milionů tun velkých obchodních lodí. Americké? Asi 65 tisíc tun. Poměr přibližně 500 : 1. V případě dlouhé války právě komerční loděnice určují, kdo dokáže nahrazovat ztráty, a Čína má podle zprávy GAO v této disciplíně drtivou převahu.

Jaderný arzenál. USA stále drží mnohonásobně větší celkový počet hlavic, SIPRI k lednu 2025 uvádí 5 177 amerických proti zhruba 600 čínským. Jenže tempo růstu je na čínské straně. Výroční zpráva Pentagonu o čínské armádě počítá s tím, že Peking překročí tisíc hlavic do roku 2030. Nejde o paritu v absolutních číslech, ale o tempo, které mění strategický kalkul.

Munice a zásoby. Válečné hry think-tanku CSIS opakovaně ukazují, že v konfliktu o Tchaj-wan by USA spotřebovaly přes 5 000 dálkových střel za tři týdny. Zásoby protilodních raket LRASM v simulacích padají už v prvním týdnu. A probíhající operace Epic Fury proti Íránu, protivníkovi řádově slabšímu než Čína, podle Sklenky odčerpává interceptory a úderné zásoby, které by v pacifické válce chyběly.

První salva nepřijde raketou

Nejsilnější částí Sklenkova vystoupení podle nás není varování před čínským loďstvem, ale popis toho, jak by příští válka mohla začít. Generál jmenoval tři konkrétní scénáře první salvy: kyberútok na elektrickou síť americké základny, dezinformační kampaň cílená na rodiny vojáků a roj dronů vypuštěný z okolí instalace.

Žádný z nich nezahrnuje klasickou raketu. Všechny míří na totéž, paralyzovat mobilizaci a rozhodování ještě předtím, než se jediný námořník nalodí. Sklenka to shrnul formulací, že Amerika bude muset bojovat o to, aby se vůbec dostala do boje.

Tady se ukazuje, proč je jeho portfolio tak důležité. Operační generál by mluvil o počtech letadlových lodí. Sklenka mluví o tom, jestli na základně svítí světla, jestli funguje síť a jestli vojáci vůbec dorazí na letiště. Říká, že americké instalace čelí stálé hrozbě namířené proti jejich sítím a infrastruktuře a že část kyberinfrastruktury je zastaralá. Základny podle něj musí přestat být administrativním zázemím a stát se zpevněnými bojovými uzly, s rozptýlením sil, ochranou proti dronům a schopností fungovat i po prvním úderu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímý vojenský střet USA a Číny by sám o sobě automaticky neaktivoval článek 5 Severoatlantické smlouvy, NATO je obranná aliance svých členů v euroatlantickém prostoru. Pro Českou republiku by ale nepřímé dopady byly zásadní.

Pokud by Amerika přesunula pozornost a kapacity do Pacifiku, Evropa by musela nést podstatně větší díl vlastní obrany. NATO na haagském summitu v roce 2025 posunulo závazek obranných výdajů směrem k 5 % HDP do roku 2035, a Sklenkovo varování je dalším argumentem, proč to není jen číslo na papíře. Dodavatelské řetězce munice, průmyslová kapacita a odolnost sítí se týkají i evropských armád.

Česká vláda navíc už v květnu 2025 přitvrdila vůči Pekingu poté, co veřejně připsala kyberútok na ministerstvo zahraničí čínským státním aktérům. Sklenkův výrok se do této debaty zasazuje přirozeně: pokud americký generál odpovědný za logistiku říká, že první salva přijde přes síť, pak český kyberincident není izolovaná epizoda, ale ukázka toho, jak vypadá soutěžení s Čínou v praxi.

Není to panika, je to účetní bilance

Washington nebere konflikt s Čínou jako vzdálenou hypotézu. Pentagon pracuje s čínskými modernizačními milníky 2027 a 2035, invazní scénář vůči Tchaj-wanu zůstává pro čínskou armádu hlavní plánovací osou. Sklenka nedal datum. Dal něco horšího, seznam položek, ve kterých Amerika ztrácí, a přiznal, že ztráta je reálná, ne teoretická.

Veřejná reakce Pentagonu na jeho slova zatím není k dispozici. Možná proto, že na nich není co vyvrátit, jen nepohodlná čísla, která americké vládní dokumenty samy potvrzují. Generál, který odpovídá za to, jestli se válka dá vůbec rozběhnout, řekl nahlas, že to dnes není jisté.

Článek Americký generál přiznal, co Pentagon nechtěl slyšet: „Čína se nám vojensky vyrovnala a nejsme na to připraveni“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stejná architektura, jiná vlajka

Gepard vznikl na podvozku Leopardu 1 jako odpověď na jednoduchou otázku: jak dát mechanizovaným jednotkám vlastní mobilní deštník proti nízko letícím cílům, aniž by musely čekat na raketovou baterii v týlu. Řešení spočívalo ve dvou 35mm kanónech Oerlikon s kadencí 550 ran na hlaveň za minutu, přehledovém radaru vzadu na věži a sledovacím radaru vpředu, to vše na obrněném pásu s tříčlennou osádkou.

PGZ-09 kopíruje tutéž logiku bod po bodu:

• 2× 35mm kanón, kadence 550 ran/min na hlaveň
• Přehledový radar s uváděným dosahem 20 km (u Gepardu 15 km)
• Sledovací radar na čele věže
• Tříčlenná osádka
• Těžký pásový podvozek s pancéřovou ochranou
• Primární určení: doprovod manévrujících pozemních sil

Rozdíly existují, ale jsou spíš parametrické než koncepční. PGZ-09 je lehčí, kolem 35 tun oproti 44,8 tunám Gepardu, a pomalejší (55 km/h vs. 65 km/h). Některé sekundární zdroje mu připisují i 2 až 4 odpalovače infračervených střel, které by rozšířily zásahové pásmo za dosah kanónů. Aktuální fotografie z květnového cvičení 2025 ale rakety neukazují, takže jde spíš o možnou konfiguraci než o potvrzený standard.

Proč zrovna 35 milimetrů

Čína si tuto ráži nevybrala náhodou. Už v 80. letech zavedla tažený systém Type 90, který byl podle databáze FAS modelován podle švýcarského Oerlikonu ze systému Skyguard. Tím vznikla domácí průmyslová a municní základna pro 35mm ráži, továrny, zásoby, logistika.

Výhody 35mm náboje oproti menším ráží i čistě raketovým řešením přitom čínský vojenský tisk popisuje explicitně: vyšší počáteční rychlost střely, plošší balistická dráha, delší efektivní dosah a výrazně nižší cena za výstřel. Poslední bod je klíčový v době, kdy se armády potýkají s rojem levných dronů, střílet na každý z nich raketou za statisíce dolarů je ekonomický nesmysl.

Právě proto Rheinmetall ve své tiskové zprávě z prosince 2022 otevřeně argumentuje, že 35mm kanónová protivzdušná obrana je levnější, méně zranitelná vůči elektronickému rušení a že úspěch Gepardu na Ukrajině potvrdil její účinnost proti dronům i střelám s plochou dráhou letu. Čína k témuž závěru dospěla dřív, PGZ-09 je v aktivní službě od roku 2009.

Gepard na Ukrajině: důkaz konceptu

Když Německo začalo v létě 2022 posílat Gepardy na Ukrajinu, mnozí analytici pochybovali. Systém z éry studené války, vyřazený z Bundeswehru, s problematickými zásobami munice. Jenže Gepard se osvědčil právě tam, kde ho nikdo nečekal, jako lovec dronů a střel s plochou dráhou letu.

K 17. dubna 2025 oficiální přehled německé vlády vykazuje 60 dodaných Gepardů a 330 000 kusů munice. To není symbolické gesto, to je systematická investice do konceptu, který funguje.

A právě tady se kruh uzavírá. Čína nepotřebovala čekat na ukrajinskou validaci. Její konstruktéři viděli totéž, co němečtí inženýři v 70. letech: mechanizované jednotky v pohybu potřebují vlastní, rychle reagující, obrněnou ochranu proti všemu, co se přiblíží nízko. Rakety jsou drahé, pomalé na přebití a zranitelné rušením. Kanón střílí okamžitě, levně a v jakémkoli elektromagnetickém prostředí.

Český kontext: jiná cesta, stejná logika

Armáda České republiky dnes „český Gepard“ nestaví. Její přístup k vrstvené protivzdušné obraně je jiný: vyšší pásmo pokrývá izraelský SPYDER, velmi krátký dosah řeší švédský RBS 70 NG integrovaný na obrněných vozidlech MARS, přičemž resort obrany explicitně zdůrazňuje potřebu mobility a ochrany osádky „podle podoby soudobých konfliktů“.

Paralela s Gepardem i PGZ-09 je přitom zřejmá. Všechny tři systémy odpovídají na totéž: jak dostat protivzdušnou ochranu přímo k jednotkám v pohybu, ne do statické pozice kilometr za frontou. AČR volí raketovou cestu na mobilním podvozku, Čína a Německo kanónovou. Obě mají své místo a debata o ochraně manévrujících jednotek před drony a střelami v Česku teprve nabírá obrátky.

Ne kopie, ale potvrzení

Označit PGZ-09 za „čínskou kopii Gepardu“ by bylo zjednodušení. Čína nepřevzala konkrétní součástky ani licenci, převzala architekturu řešení a zasadila ji do vlastní průmyslové základny. Podle nás je to silnější výpověď než prostá imitace: i armáda s rozpočtem přes 200 miliard dolarů ročně a vlastním zbrojním průmyslem uznala, že pro mobilní blízkou protivzdušnou obranu existuje optimální recept. A ten recept napsal Krauss-Maffei v Mnichově před padesáti lety.

Květnové cvičení v Sin-ťiangu ukazuje, že PGZ-09 není muzejní kus ani prototyp v hangáru. Je to živý systém v ostré službě, připravený na éru, ve které levné drony změnily pravidla hry a 35mm kanón se z přežitku stal znovu jednou z nejrozumnějších odpovědí.

Článek Čína věděla, co je dobré. Postavila protiletadlový systém PGZ09 po vzoru německého Gepardu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je o Type 100 skutečně doložené

Primární čínské zdroje – zpráva agentury Xinhua z přehlídky a podrobný popis v China Daily ze 4. září 2025 – potvrzují bezosádkovou věž, aktivní ochranný systém (APS), čtyřstěnný radar, soustavu kamer a senzorů po celém obvodu a AR headsety pro posádku, které umožňují „vidět skrz pancíř“ v 360°. Tank je menší a lehčí než předchůdce Type 99A. China Daily zmiňuje, že hlavní zbraň „vypadá“ jako 105mm kanon a pohon je „pravděpodobně“ hybridní diesel-elektrický.

Co naopak pochází z externích odhadů: americká studie Red Diamond z března 2026 uvádí hmotnost 35–40 tun, hybridní pohon a dvoučlennou posádku izolovanou v kapsli korby. Přesný počet členů posádky čínské oficiální materiály výslovně neuvádějí. Je důležité to říct na rovinu: dvoučlenná posádka je analytický odhad, byť logicky podepřený bezosádkovou věží a vysokou automatizací.

Proč nejde jen o menší posádku

Revoluce Type 100 nespočívá v tom, že se z tanku vyhodili dva lidé. Spočívá v tom, co jejich práci nahrazuje:

• Bezosádková věž eliminuje potřebu střelce a nabíječe v turetu; automatický nabíječ a senzorově řízená palba přebírají jejich roli.
• AR headsety napojené na kamery a radar dávají posádce situační přehled, který dříve vyžadoval velitele s hlavou vystrčenou z poklopu.
• Senzorová fúze a síťové vedení boje umožňují podle armádního tisku PLA přechod k palbě mimo přímou viditelnost a řízení dalších bezpilotních platforem, barážující munice i průzkumných dronů.

Type 100 tak není izolovaný tank, ale uzel širšího systému. Článek armádního tisku PLA z října 2025 popisuje, jak velitel tanku hovoří o zavedení nové generace MBT k útvarům a doktrinálním posunu celé jednotky. Začátkem května 2026 pak agentura Xinhua zveřejnila záběry z polního výcviku, takže nejde jen o přehlídkový exponát.

Západ: evoluce místo revoluce

Podívejme se na to, s čím dnes reálně jezdí západní armády:

Rozdíl je zřejmý nejen v číslech, ale ve filozofii. Západní tanky jsou hluboké modernizace koncepcí z doby studené války. Leopard 2A8, který letos pořizuje i česká armáda v počtu 44 kusů, je vynikající stroj, ale architektonicky stále patří do éry čtyřčlenné posádky a manuálně obsluhované věže.

Západ přitom odpověď vyvíjí. USA v lednu 2026 představily raný prototyp M1E3, který slibuje nižší hmotnost a otevřenou digitální architekturu. Rheinmetall nabízí KF51 Panther s autoloaderem a redukcí posádky. Francouzsko-německý program MGCS má nahradit Leopard 2 a Leclerc, ale horizont je kolem roku 2040. Problém není v tom, že by Západ nevěděl, kam směřovat. Problém je tempo.

Rizika dvoučlenné posádky a limity čínského náskoku

Dva lidé v tanku znamenají i dvě slabá místa. Při vyřazení jednoho člena posádky klesá bojeschopnost stroje okamžitě o polovinu. Při selhání autoloaderu nebo senzorů chybí personální rezerva pro nouzový režim. Odborný text americké Armor School výslovně varuje před kognitivním přetížením při dlouhém boji a komplikovanějším výcvikem pro situace, kdy automatika selže.

A pak je tu širší otázka: co vlastně víme o Type 100 v reálném provozu? Počty vyrobených kusů nejsou veřejné. Spolehlivost v poli není doložená. Logistický řetězec pro hybridní pohon a komplexní elektroniku v podmínkách skutečného konfliktu nikdo nezměřil. Čínský náskok je dnes hlavně v rychlosti předvedení a testování uceleného konceptu, nikoli v prokázané bojové převaze.

Co to znamená pro NATO a Česko

Strategický koncept NATO z roku 2022 označuje Rusko za nejvýznamnější přímou hrozbu a Čínu za systémovou výzvu. Obranná strategie ČR říká totéž jinými slovy: přímá vojenská hrozba pro Česko zůstává nízká, ale Čína působí proti zájmům republiky a spojenců, mimo jiné spoluprací s Ruskem.

Type 100 sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení středoevropského prostoru. Jako signál je ale nepřehlédnutelný. Ukazuje, kam směřuje tankový boj příští dekády: k lehčím, síťově propojeným platformám s minimální posádkou, aktivní ochranou a schopností řídit roj dronů. Kdo tento směr nezvládne včas převést z prototypů do sériové výzbroje, bude v příštím velkém konfliktu bojovat s gramofony proti streamovací službě.

Čína gramofon odložila první. Otázka zní, jak rychle to dokáže Západ.

Článek Západ hodně zaspal. Čínský tank Type 100 ukazuje revoluci s pouze dvoučlennou posádkou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení počítá s brzkým útokem

Obavy z čínského útoku dokazují dokumenty tchajwanského ministerstva obrany, do nichž mohli nahlédnout redaktoři agentury Bloomberg. Zveřejněny byly 18. března, aby informovaly zákonodárce o nadcházejícím vojenském cvičení Han Kuang simulujícím útok čínské armády. Probíhat bude v červenci 2025 a jeho trvání bylo letos poprvé zdvojnásobeno na 10 dní.

Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že největší každoroční válečné cvičení na Tchaj-wanu, které je konáno za účelem simulace reakcí na možnou čínskou invazi, také poprvé veřejně stanovuje potencionální rok čínské invaze, a to 2027. Během dvou let by tak měla být tamní armáda plně připravena na obranu, do níž už nějakou dobu masivně investuje.

Možná se to nezdá, ale ve výzbroji má nejmodernější systémy světa a na svou velikost poměrně hodně vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již v září 2023, že by mohl na obranu postavit až 1,8 milionu vojáků, a v listopadu 2024 došlo ke zhodnocení, že by se vzhledem k vyloďovacím možnostem (je k tomu vhodných jenom pár míst ostrova) jednalo o druhou Normandii. Navíc je pravděpodobné, že by Tchaj-wanu pomohli Američané.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Ti např. mohutně vyzbrojili ostrov Guam, který by nejspíše sloužil jako hlavní vojenská základna pro operace v okolí Číny. Wellington Koo, tchajwanský ministr obrany, v komentářích pro tamní média vysvětlil, že vojenští plánovači vždy stanovují cílovou časovou osu jednoho až dvou let, aby otestovali koordinaci při integraci nových zbraňových systémů – proto rok 2027.

Velké vojenské cvičení Han Kuang pořádané v červenci 2025 má otestovat připravenost tchajwanské armády na možnou invazi Číny v roce 2027

Článek Vážné obavy z útoku na Tchaj-wan. Čína by ho mohla napadnout už v roce 2027. Brzy proběhne obrovské testování zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Type 56 lze poznat podle mušky

Čínská útočná puška Type 56 je v podstatě jakýsi originál; dalo by se říci, že je spojením původního AK-47 a jeho nástupce AKM. Například hlaveň je v podstatě shodná s původní puškou AK-47, ale přijímač zbraně je lisovaný, čímž se podobá přijímači na AKM. TheArmoryLife sice upozorňuje, že byl u prvních verzí Type 56 frézovaný, ale jenom krátkou dobu. Zbraně odlišuje také muška, kdy ta sovětská ji má polootevřenou, kdežto čínská zcela zakrytou.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

I přesto platí, že pokud se někde mluví o nasazení zbraně AK-47 nebo Kalašnikov, nemusí jít o sovětskou zbraň, ale právě o Type 56, jelikož ji Čína masově vyvážela. GunsFandom uvádí, že je zavedena ve výzbroji Etiopie, Mali, Severní Koreje, Pákistánu, Srí Lanky či Vietnamu (ve vietnamské válce dokonce převažovala). Také v mnoha západních filmech, kde herci používají údajně AK-47, je zbraň nahrazena čínskou, protože je mnohem dostupnější.

Vícero verzí, ale shodný základ

V základu je čínská zbraň s tou sovětskou shodná, používá naprosto stejný mechanismus a také střelivo, což je náboj 7,62 x 39 mm, uvádí Wikipedia. Kadenci má 650 ran za minutu a efektivní dostřel 400 metrů, přičemž existuje ve více verzích, které se od sebe mohou v něčem lišit. Například původní verze má hmotnost 3,8 kg, ale modernější Type 56-4 je o 100 gramů těžší. Existují i varianty se sklopnou pažbou nebo poloautomatické pro civilní trh.

Menší sourozenec Kalašnikovu: AKS-74U je zbraní elity sovětské a ruské armády. Ukořistit ji od Specnaz a důstojníků bylo velkou chloubou

Čína již Type 56 nahradila jinou zbraní, ale v mnoha dalších zemích je stále aktivně používána a často ji lze najít i v různých válečných konfliktech. Není pochyb o tom, že licenční výroba se Číně mnohonásobně vrátila, neboť nejenže získala ve své době moderní pěchotní zbraň, ale díky její masové výrobě mohla rozšiřovat svůj vliv i do jiných zemí. I přes zastaralost Type 56 lze předpokládat, že ve výzbroji některých armád vydrží ještě dlouhou dobu.

Článek Čínskou útočnou pušku Type 56 odlišuje od sovětské AK-47 na první pohled úplná maličkost. Často si přitom získávala větší vliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské cvičení Tchaj-wan zcela odřízlo

Komunistická Čína má jednoduchý nástroj, jak Tchaj-wan a jeho obyvatele terorizovat a blokovat za pomoci série vojenských cvičení. Stačí, aby vyslala námořnictvo, letectvo i další síly cvičit kolem ostrova a doslova tak zablokovala přístup na něj i z něj – jak po moři, tak vzduchem. Jak uvádí CNN, Čína vydala na podporu posledního cvičení také video, které představilo použitou výzbroj – a nezapomněla doplnit, že je kdykoliv připravena bojovat.

🇹🇼Taiwan’s defence ministry said on Tuesday it had detected a record number of 153 Chinese military aircraft participating in China’s war games around the island the previous day.

China said the one-day drill, designated „Joint Sword-2024B“, was a warning against „separatist… pic.twitter.com/YnyZDUkQh3

— WORLD AT WAR (@World_At_War_6) October 15, 2024

Podobná cvičení lze interpretovat několika způsoby. Čína může trestat Tchaj-wan za to, že s ní nechce mluvit o připojení, tedy o podřízení se Pekingu. Stejně tak jde ovšem o ukázku síly, aby tchajwanská a americká armáda viděla, co všechno je schopna u ostrova nasadit. Určitě se ale jednalo i o testování toho, co jsou Tchajwanci a Američané ochotni Číně tolerovat. Zde jde podle mě o mimořádně nebezpečné testování a v budoucnu mohla zajít ještě dále a překročit nějakou červenou hranici, což už by mohlo vést až k ostré střelbě.

Reakce musí být nadmíru zdrženlivé

V okolí Tchaj-wanu se může při takovém cvičení pohybovat i čínská letadlová loď, jakou je třeba Liaoning, uvádí MilIn, což je přestavěné sovětské plavidlo, na němž může sloužit až 40 letadel a vrtulníků. Není sice schopna vyrovnat se americkým protějškům, které jsou mnohem větší, s větším leteckým křídlem a jaderným pohonem, ale vzhledem k tomu, jak blízko je to na Tchaj-wan od čínské pevniny, jde opět spíše o gesto a varování.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Jakékoliv takové cvičení pochopitelně vyvolává na Tchaj-wanu tu nejvyšší pohotovost ozbrojených sil, potvrzuje BBC. Ale jak nakonec může ukazování svalů dopadnout, bude záležet hlavně na trpělivosti tchajwanské armády, resp. jejím velení. Ono totiž je v silách Tchaj-wanu na čínské provokace odpovědět, má k tomu odpovídající výzbroj – o plavidla se může postarat třeba tchajwanská protilodní střela Hsiung Feng III s dosahem přes 400 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale silnou a moderní má ostrov i protivzdušnou obranu.

Článek Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kompaktní dron s funkcí granátu

Princip létajícího granátu není vlastně nic zvláštního, jedná se o dron s výbušninou, který v cíli exploduje. Takové zbraně existují již několik let a jsou v bojích používány – ve většině případů se jedná o běžné FPV drony vybavené nějakou náloží. V Číně se však pustili do konstrukce speciálního dronu, který by měl být přímo létajícím granátem, uvádí ArmyRecognition, takže má být natolik kompaktní, že ho jeden voják unese v počtu až 10 ks.

Létající granát vyvíjí společnost Hunan Luobing Aviation Technology, uvádí TopWar. V podstatě jde o malý kompaktní dron, kvadrokoptéru ve tvaru podlouhlého válce, a v přepravní podobě jsou 4 ramena a vrtule zaklapnuté do válcovitého těla. Hmotnost granátu by měla být kolem 600 g, výška pak 250 až 300 a průměr 50 až 70 mm. S elektrickým pohonem má ve vzduchu vydržet několik minut a urazit vzdálenost až několika kilometrů

Granát, který by dokázal najít cíl sám

Prototyp létajícího čínského granátu je unikátní i v tom, jakým způsobem je naváděn. První možností je klasické navádění jako u FPV dronu, kdy by ho ovládal voják a orientoval se obrazem přenášeným z kamery, načež by s ním narazil do cíle. Druhou možností má být autonomní funkce, kdy by dron dokázal cíl zaměřit a zničit sám, ale v současné době nelze říci, nakolik je tato funkce vyspělá. Cíle dronu by musely být tzv. měkké, jelikož by v něm bylo vzhledem k omezené hmotnosti maximálně několik desítek gramů výbušniny.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Dron podobného typu není na světě jediný, již v roce 2021 testovala americká námořní pěchota válcovitý Drone 40 o průměru 40 milimetrů se 4 výklopnými rotory a malou hlavicí. Odstartovat mohl z ruky, případně ho bylo možné vypálit z běžného granátometu ráže 40 milimetrů, a kromě výbušniny mohl nést i různé detektory, uvádí PopSci. Dalším podobným dronem může být polský X-FRONTER o hmotnosti lehce přesahující 1 kilogram.

China unveils copter-flying grenade pic.twitter.com/dLSTo0ieAz

— Newspaper articles collection (@NewsArticleColl) August 28, 2024

Čínský létající granát

Článek Inovace na poli ručních granátů tu dlouho nebyla: čínský létající granát by ji však mohl přinést – doletí totiž až několik kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v Arktidě je specifický a nelehký

Operace v arktických oblastech jsou velice specifické, neboť v nich panuje extrémní počasí a mrazy náročné nejenom pro vojáky, ale i pro techniku. Americká armáda však v tiskové zprávě uvádí, že po více než 50 letech připravuje pro tuto oblast novou doktrínu zaměřenou na působení jednotek při -40 °C. V arktických oblastech jsou totiž velice specifické podmínky, kdy mohou být GPS a satelity nespolehlivé kvůli slunečním bouřím, zatímco kovy a plasty se stávají křehkými, a baterie různého vybavení mají výrazně kratší životnost.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Kroky americké armády jsou nejspíše oprávněné, neb jak ScientificAmerican upozorňuje, Rusko a Čína uzavřely partnerství o vybudování infrastruktury kolem tzv. severní cesty. O oblast má tedy zájem nejen Rusko, které tradičně udržuje velmi významné arktické síly, neboť si nárokuje více než polovinu Arktidy, ale i Čína coby největší soupeř USA, i když žádné arktické oblasti nemá. Jasně to dokazuje, jaký má toto území pro budoucnost strategický význam.

Americká armáda má co dohánět

Američané se mohou při budování arktické síly spolehnout i na spojence, tedy tradičně na Kanadu, ale i na další členy NATO se zkušenostmi v mrazivých oblastech, což je nepřekvapivě zejména Norsko, Finsko a Švédsko. I to je důvod, proč se na Aljašce v únoru 2024 uskutečnilo veliké arktické cvičené za účasti 9 tisíc vojáků a mariňáků z několika zemí, jak uvádí americká armáda v tiskové zprávě. Výcvikové mise se uskutečnily se zapojením dělostřelectva, raket, protivzdušné obrany, letadel nebo vrtulníků.

Americké námořnictvo bude potřebovat ledoborce. Žhavým bojištěm se snadno může stát tající Arktida

Na sever mimochodem směřují i mimořádné investice na posílení tamních základem, jakou je třeba letecká základna Eielson, na níž sídlí 354. stíhací křídlo přezdívané Icemen s letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II. Američané přitom mají co dohánět, protože jim chybí například dostatečný počet lodí a ledoborců vhodných do arktických oblastí, zatímco Rusko jich má 45, uvádí TheWarHorse a dodává, že staví další, a že vznikají i v Číně. Naopak vývoj a výstavba nových amerických arktických plavidel se opožďuje.

Článek Arktida by se mohla stát dějištěm budoucnosti – jak ledy tají, mohou o ni mít zájem mocnosti jako Amerika, Rusko a Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníkový dron „nové generace“

Čína je v tomto směru velmoc a její ozbrojené síly mají celou řadu dronů různých velikostí. Ale ten od společnosti Ziyan má být jiný. Označován je za dron nové generace, uvádí Defence-Blog, i když vzhledem k malé dostupnosti údajů je těžké posoudit, co tím výrobce přesně myslí. Fotografie však prozrazují, že se v tomto případě jedná o jednoduchý vrtulníkový dron, zatímco mnohem běžnější tvar je buď letadlo s křídly nebo nějaký druh kvadrokoptéry.

Chinese drone developer Ziyan has unveiled a new uncrewed cargo rotorcraft, known as the known as the Grey Whale G1https://t.co/HNP954f0BM#Drone #Helicopter #Technology

— AirMed & Rescue (@airmedandrescue) January 8, 2024

K dronu Grey Whale G1 výrobce Ziyan uvádí, že je jeho nosnost až 21 kg a je schopný uletět vzdálenost 60 km, ale bližší údaje k dispozici nejsou. Má být nicméně schopen letu v náročné oblasti, třeba v horách, kde také může přistát. Pomáhat mu v tom mají vyspělé autonomní schopnosti, a možná i tvar jeho přistávacích ližin. A když nebude zbytí, může se k zemi snést i na padáku. Kromě nákladu navíc může nést i malé typy pum, udává LaiTimes.

Unese náhradní protitankovou střelu

Jak moc je dron revoluční, je veliká otázka, protože třeba Rusko už má bezpilotní vrtulníky MDP-01 Termit v sériové výrobě, a není jasné, nakolik se třeba budou lišit vybavením nebo vlastností. Není pochyb o tom, že schopnost zásobovat jednotky dronem v nějaké odlehlé oblasti může být klíčová, i když 21 kg není žádný velký náklad, ale zase může dronů letět vícero. Ovšem třeba čínská obdoba FGM-148 Javelin, tedy HJ-12, váží i se střelou 22 kg, takže ji dron vcelku vojákům nedonese. Náhradní střelu těžkou 17 kg nebo samotný odpalovač však ano.

Čínská rozpínavost je neuvěřitelná, útočná vozidla Norinco VN22B kompatibilní se standardy NATO mohou zamířit i do Evropy

Lze si ale představit, že ve specifických situacích může mít dron jako Grey Whale G1 využití, ale asi jenom těžko ho lze označovat za nějakou revoluci, neboť podobné úlohy zvládnou i jiné drony. Naznačuje ale budoucí cestu, protože podobné letouny, možná větší velikosti a nosnosti, by se zásobovacími stát mohly. A pokud by unesly např. člověka, mohly by rovněž pomoci s evakuací raněných vojáků. Uplatnění by našly i v civilní sféře při záchranářských pracích a jejich provoz by mohl být mnohem levnější než u klasických helikoptér.

Článek Nákladní dron „nové generace“ vytvořil čínský start-up. Grey Whale G1 je jednoduchý a doletí kamkoliv, ale má omezení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osádka je chráněna uvnitř transportéru

Konstruktéři ze země draka zvolili na blízkou ochranu jednotek kombinaci rotačního kanonu a protiletadlových střel, kterou doplňují radarem a pravděpodobně infračerveným zaměřovacím systémem. To vše umístili na podvozek obrněného transportéru; portál MilitaryLeak usuzuje, že jde o odvozeninu čínského obrněného transportéru ZBL-08. Tato kombinace obsluze poskytuje vysokou mobilitu v terénu, a zároveň jí zajišťuje jí ochranu minimálně proti střelbě z ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám, což by mělo postačovat.

Chinese Type 625 self-propelled anti-aircraft gun, 2023 #ArmoredWarfare #TankswithAW pic.twitter.com/5feK5grRTL

— Armored Warfare (@ArmoredWar) January 7, 2024

Hlavní zbraní k ničení dronů, letadel, vrtulníků i různých střel má být šestihlavňový rotační kanon ráže 25 milimetrů. ArmyRecognition uvádí, že dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 2,5 km ve výšce až 2 kilometrů. Využít ho nicméně lze i proti pozemním cílům, takže se posádka dokáže s jeho pomocí lépe bránit. Výhodou hlavňových zbraní je relativně levná munice, alespoň oproti drahým protiletadlovým střelám, což je při ničení levných dronů důležité. Jak vysokou kadenci má, je neznámý údaj, ale podobné zbraně mohou projektily doslova chrlit.

Type 625 může používat 2 druhy střel

Vedle výše zmíněného „rotačáku“ je výzbroj Type 625 doplněna protiletadlovými střelami. Military-Wiki uvádí, že jde o 4 střely FN-16 s dosahem až 6 kilometrů a schopností prudce měnit směr. Ovšem MilitaryLeak zase mluví o 8 střelách FN-10 s dosahem až 10 km. V různých zdrojích jsou nicméně k dispozici snímky vozidel jak se 4, tak s 8 střelami, takže je možné, že existují dvě verze. Cíle zaměřuje radar na vozidle, jeho typ a specifikace jsou zatím neznámé.

Čínský tank ZTZ-99 (Type 99) je už vcelku starý, ale přesto velmi silný: to nejlepší „ukradl“ a utkat se může i s americkým M1 Abrams

Čínská koncepce může být proti dronům a dalším hrozbám velmi účinná, i když vzhledem k počtu levných FPV dronů bude muset mít armáda těchto zbraní mnoho. Kombinace hlavňového systému a raket ale není nijak objevný nápad, používána je již delší dobu – příkladem může být ruský systém Pancir existující v několika verzích. Evropským ekvivalentem zase může být systém protivzdušné obrany Skyranger 30 pro Maďarsko, který by měl kombinovat dělo ráže 35 mm a protiletadlové střely Mistral ATLAS RC na podvozku vozidla KF41 Lynx.

Článek Video: čínská armáda ukázala Type 625, tedy levného, ale opravdu účinného zabijáka dronů, ačkoliv jeho koncept není žádnou novinkou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ZBL-19 je známé hlavně z fotografií

O nových čínských kolových bojových vozidlech pěchoty je dosud známo velice málo informací. Třeba portál Defence-Blog uvádí, že se dle všeho jedná o modernizovanou verzi ZBL-08 označovanou jako ZBL-19, přičemž má bezosádkovou věž a další vylepšení. Vycházet je ovšem možné pouze z pár fotografií na sociálních sítích; velké podrobnosti tak k vozidlu nejsou k dispozici. Je ale patrné, že se designem podobá vozidlům tohoto typu na podvozku 8×8 ve výzbroji západních armád, a tedy nejspíše splňuje i standardy NATO.

The Unmanned Turret on Type 19 IFV | Some Devices yet to be Installed • PLAGF

The Gunner Sight 80% Odds Goes Under The Main Gun Shield. A Weird Layout ever Seen in PLA Armoured Fleets

These Hardwares Just Rolled off the Assembly Line and Awaiting for Further Settup pic.twitter.com/xnOf8yAs5W

— David Wang (@Nickatgreat1220) November 1, 2023

Výrobcem vozidla je společnost NORINCO, která vyrábí i předchůdce ZBL-08. ArmyRecognition uvádí, že má bezosádkovu věž vybavenou rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, a doplňovat ho má koaxiální kulomet ráže 5,8 milimetrů. Dále je na věži odpalovač se 4 protitankovými raketami, jejichž typ ale není specifikován. Tato výzbroj umožňuje vést vozidlu ZBL-19 boj s pěchotou i jinými obrněnci, a rovněž umožňuje ničit tanky. Pravděpodobně bude mít také moderní systém řízení palby, systémy nočního vidění a další vylepšení.

Do ZBL-19 se vejde 7 členů výsadku

Rozměry nového čínského vozidla jsou neznámé, ale lze vycházet z předchozího typu ZBL-08, jehož délka je 8 metrů a hmotnost podle konfigurace až 25 tun. Jeho osádku tvoří 3 vojáci a v zadním prostoru má místo pro 7členný výsadek, což je stejně jako u předchozího typu. ZBL-19 nemá dle všeho systém aktivní ochrany proti protitankovým střelám, ale mohlo by mít detektor laserového zaměření, a k tomu je schopné odpalovat zadýmovací granáty.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Vedle toho je však ochrana vozidla neznámá, i když v přední části by mohlo teoreticky odolat munici do ráže až 30 mm, a asi ho lze vylepšit reaktivním pancéřováním. Na druhou stranu nemusí být pancíř tak silný, aby zbytečně nestoupala hmotnost, neboť přítomnost ochrany proti vlnám v přední části naznačuje, že je vozidlo schopné plavby. Znamená to, že by ho bylo možné snadno vylodit například při invazi na Tchaj-wan. Na silnici pak bude vozidlo, stejně jako ZBL-08, schopné dosahovat rychlosti kolem 100 km/h, a dojezd bude až 800 km.

Článek Nová bojová vozidla ZBL-19 čínské armády mají až podezřele mnoho společného s evropskými obrněnými transportéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ZTZ-99 je mix ruského a západního designu

Vývoj tanku ZTZ-99 byl podle portálu Army Recognition zahájen v roce 1999 a do výzbroje čínské armády se dostal již v roce 2001. Jeho některé prvky jsou převzaty ze sovětského T-72, příkladem může být základ podvozku, ale jinak je značně vylepšený. Tank také disponuje dělem ráže 125 milimetrů odvozeným od zbraně používané v sovětských nebo ruských tancích, a může tedy používat i stejné střelivo. V mnoha ohledech se ale od sovětských a ruských obrněnců liší, a tvarem nebo vybavením je více podobný těm západním.

iZdroj fotografie: Uživatel Tyg728 / Creative Commons / CC BY-SA

Čínské armádě je jasné, že v případě útoku na Tchaj-wan by se musely její tanky utkat s moderními západními stroji, které má ve výzbroji i tchajwanská armáda – konkrétně jde o objednané upravené M1 Abrams, a Američané by nejspíše s podobným typem také přišli na pomoc. Tank ZTZ-99, a hlavně pak jeho nejnovější varianta, má proto velmi odolný kompozitní pancíř doplněný reaktivním pancéřováním, moderní řízení palby, termovizi, a také disponuje systémy schopnými zasahovat proti moderním protitankovým zbraním.

Slabinou může být automatické nabíjení

Čínský tank ZTZ-99 je i s dělem dlouhý 11 metrů, jeho hmotnost 58 tun, a rychlost na silnici až 80 km/h, čímž se západním tankům vyrovná. Má přitom jenom 3člennou posádku, neb je vybaven automatickým nabíječem, který má být podobný nabíječi ze sovětského tanku T-72. Portál Army Technology upozorňuje, že z tohoto důvodu může ale trpět známou slabinou, kdy v případě zásahu rychle vzplane munice uložená v bojovém prostoru a tank exploduje. Čínský ZTZ-99 je ale údajně vybaven výkonným protipožárním systémem.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Pro tank pak Čína vyvinula munici DTW-125 Type II typu APFSDS schopnou prorazit pancíř o síle 700 mm RHAe na vzdálenost 1 km. Z děla může také osádka odpalovat řízené střely GP125, což je v Číně licenčně vyráběná ruská protitanková řízená střela 9K119 Refleks s dosahem zhruba 5 km. Na věži je pak těžký kulomet ráže 12,7 mm a k dispozici je i koaxiální kulomet ráže 7,62 mm. Zajímavým vybavením je detektor laserového zaměření a laserový emitor schopný oslepit některé protitankové zbraně, případně jejich obsluhu.

Článek Čínský tank ZTZ-99 (Type 99) je už vcelku starý, ale přesto velmi silný: to nejlepší „ukradl“ a utkat se může i s americkým M1 Abrams se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

HJ-12 zavedla Čína 18 let po Javelinu

Američané přijali svou proslulou protitankovou zbraň FGM-148 Javelin do výzbroje v roce 1996, a téměř hned znamenala nový standard vedení boje mezi pěchotou a tanky. Čínské společnosti Norinco pak trvalo 18 let, než se americké zbrani vyrovnala – svou HJ-12 konkrétně poprvé představila v roce 2014. Čínská armáda, ale i zájemci ze světa (raketomet je totiž určen i k exportu), tak dostali do ruky přenosnou protitankovou zbraň s velmi podobnými parametry i designem, jakou je právě FGM-148 Javelin.

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

HJ-12 je zbraní typu vystřel a zapomeň, což znamená, že se střela po zaměření navádí na tank nebo jiný cíl sama, a střelcova práce tak končí. Letět může po přímé dráze, ale podobně jako FGM-149 Javelin rovněž dokáže vystoupat do výšky a zaútočit na cíl shora, kde mají tanky i další obrněnci slabé pancéřování. Hlavní motor střely se přitom zažehne až po odpálení z odpalovací trubice, což pomáhá skrýt pozici střelce, a zároveň je tak možné zbraň používat i v uzavřených a stísněných prostorách.

Nabít novou střelu trvá jen čtvrt minuty

Vzhledově i rozměrově se Red Arrow neuvěřitelně podobá Javelinu. Tvoří ho dvě části, a to střela s odpalovací trubicí a zaměřovací systém, vše má přitom celkovou hmotnost 22 kilogramů, tedy velmi podobně jako americký protějšek. Odpalovat lze z ramene, ale stejně tak ze stativu nebo z vozidla, kde je namontován. Po odpálení střelec prázdnou trubici odhodí a za 15 sekund zvládne nasadit novou. Zaměřovací systém funguje i v noci a za špatné viditelnosti, raketa se totiž na cíl navádí pomocí infračerveného nebo televizního zobrazování.

Průraznost střely je 800 milimetrů RHAe, což sice nestačí na proražení čelního pancíře západních tanků, ale je to více než dostatečné k proražení slabé střechy. Hlavice rakety je tandemová, takže si dokáže poradit i s reaktivním pancéřováním. Zbraň je použitelná nejen proti obrněným vozidlům, ale také proti bunkrům, člunům nebo nízko letícím vrtulníkům. Dosah střely Red Arrow, potažmo HJ-12, je za dne 4 kilometry, v noci pak poloviční.

I když jsou tedy některé parametry o trochu horší než v případě FGM-148 Javelin, nelze brát zbraň na lehkou váhu. V případném konfliktu budou mít armády, jejíž vojáci HJ-12 disponují, silnou zbraň de facto proti všem existujícím tankům. Aktuálně totiž není na světě žádný, který by jí dokázal 100% odolat. Vznikají sice nové koncepty, ty se však nesoustředí na zvyšování síly pancíře, nýbrž na tzv. aktivní ochranu, která by střely ničila dříve, než by k obrněnci dorazily, případně zmírnily jejich explozi natolik, že by pancíř zbytkové síle již odolal.

Článek HJ-12 je čínské dvojče FGM-148 Javelin, které nelze podceňovat: raketa zasáhne cíl maximálně přesně, a to v nejslabším místě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

VN22B: čínský originál se standardy NATO

VN22B je bojové obrněné útočné vozidlo vyvinuté v dílnách společnosti NORINCO Group, což je čínská státní obranná společnost. Dle jistých indicií je možné usuzovat, že půjde především o produkt určený pro mezinárodní trh. To však není nic překvapivého, Čína se snaží dostávat své produkty k zahraničním armádám v co největším počtu dlouhodobě. Zajímavé je, že je vozidlo v některých ohledech kompatibilní se standardy NATO.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Z toho je jasné, že Čína počítá s exportem i do zemí, které jsou členy aliance, případě s ní spolupracují. Zda se ale čínský produkt nesetká spíše s odmítavým postojem, není jasné. Vzhledem k současným vypjatým vztahům mezi zemí draka a USA je to možné, navíc evropský trh zaplavují jihokorejské zbrojařské firmy. Na druhou stranu bude hodně záležet i na ceně, min. pro některé chudší země může být tedy vozidlo VN22B zajímavé.

Hlavním úkolem VN22B je poskytování palebné podpory, taktický průzkum bojiště, doprovázení zásobovacích konvojů a hlídková činnost. Z toho důvodu je obrněnec vybaven dělem ráže 105 mm, které je zcela kompatibilní se standardní municí 105 mm NATO. Podvozek má ochrannou konstrukci do tvaru „V“ s dodatečným integrovaným pancéřováním, které chrání i plně elektrickou automatickou převodovku. Karoserie má pneumaticko-hydraulické odpružení, díky čemuž může dosahovat poměrně vysoké rychlosti jak na silnici, tak v terénu.

Myšleno bylo i na bezpečí osádky; sedadlo řidiče má efektivní ochranu proti nečekaným nárazům a otřesům, celý systém odpružení je navíc navržen tak, aby ho mohl řidič nastavovat dle potřeby přímo z kokpitu. V zadní části vozidla jsou umístěna pancéřovaná vrata s nejnovějším hydraulickým systémem otevírání a zavírání. Není ale jasné, jakou transportní kapacitu VN22B má, takže nelze určit, kolik může převážet vojáků (standard bývá 6 až 10) nebo materiálu. Vozidlo je navíc přísně utajované, viděno bylo pouze jednou, a to při neodě.

Čína si v tajnůstkářství libuje

Čínský režim je svým tajemným chováním ohledně vojenských technologií a kritické infrastruktury vyhlášený. Je například známo, že jsou čínské internetové mapy silně nepřesné a v mnoha ohledech zcela mimo realitu. A u vojenských technologií to není jinak. Vzpomeňme například na čínské stealth stíhačky Chengdu J-20, o nichž není známo kromě několika veřejně dostupných informacích prakticky nic. Je jasné, že si čínská armáda nechává tajná esa pro sebe a do světa pouští výhradně to, co se jí hodí.

ST3 Wheeled Assault Gun, VN22 Armored Vehicle, VN22B Assault Gun, VN21 Tactical Vehicle, VP11 Anti-Mine Anti-Ambush Vehicle
2022 Zhuhai pic.twitter.com/AG4yhKZ2d7

— krispduck (@krspdck) November 10, 2022

Článek (Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.