Co přesně CCTV tvrdí, a co už ne

Primární zdroj je reportáž CCTV ze 17. května 2026. Říká jediné: J-10CE v roce 2024 porazila Typhoon 9:0 v rámci vojenského cvičení. Žádné jméno cvičení, žádní konkrétní účastníci, žádná pravidla soubojů.

Všechno ostatní, že šlo o katarsko-pákistánské cvičení Zilzal-II v lednu 2024, že čtyři souboje proběhly na dálku mimo vizuální dohled a pět v manévrovém dogfightu, pochází až ze sekundárního řetězce. Pákistánská média to propojila s cvičením, hongkongský South China Morning Post rekonstrukci převzal a doplnil. Rozdíl mezi „CCTV potvrdila“ a „SCMP rekonstruoval“ je zásadní. Jedno je prohlášení státní televize, druhé je novinářská mozaika z neoficiálních zdrojů.

Zilzal-II: co víme o samotném cvičení

Že cvičení Zilzal-II skutečně proběhlo, potvrzuje Aviation Week už z ledna 2024. Pákistánské vzdušné síly vyslaly do Kataru své J-10CE, katarská strana nasadila Eurofightery Typhoon. Obě strany létaly společně i proti sobě v simulovaných scénářích. Aviation Week výslovně uvádí, že oba typy disponovaly radarem s aktivním elektronickým řízením paprsku a raketami vzduch-vzduch pro boj na velkou vzdálenost. Nešlo tedy o souboj moderní techniky proti muzejnímu exponátu.

A právě tady narážíme na důležitý detail. Katarské Typhoony nejsou osekaná exportní verze. Podle Janes patří Katar mezi zákazníky, kteří provozují Eurofighter s radarem AESA, tedy v konfiguraci srovnatelné s tím, co létá v evropských letectvech. Argument „prohrál zastaralý stroj“ neobstojí.

Co naopak neznáme: startovní podmínky jednotlivých duelů, konfiguraci výzbroje, pravidla zapojení, podporu pozemního velení, elektronický boj ani zkušenost konkrétních pilotů. Bez těchto parametrů je skóre 9:0 číslo bez kontextu. Cvičení dvou letectev není laboratorní srovnání dvou draků.

Proč je to přesto nepříjemné pro Evropu

Eurofighter Typhoon není okrajový typ. Program sám uvádí, že stroj nese více než 80 procent operačních misí partnerských zemí za poslední dva roky. Typhoon drží pohotovostní hlídky na východním křídle NATO, v Pobaltí, Polsku, Rumunsku. Provozují ho Velká Británie, Německo, Itálie a Španělsko, tedy čtyři z největších evropských armád. Jakýkoli veřejný údaj zpochybňující jeho výkon v souboji vzduch-vzduch zasahuje přímo do důvěryhodnosti evropské protivzdušné obrany.

Čínská strana navíc J-10CE prezentuje jako stroj s radarem AESA, infračerveným hledáčkem, systémem elektronického boje, schopností útočit na více cílů současně a nižším čelním radarovým odrazem díky konstrukci vstupů vzduchu. Je to sebecharakteristika státního zdroje, ne nezávislý audit. Ale i jako marketingový profil ukazuje, že Peking exportní J-10CE cíleně staví do role konkurenta západních strojů generace 4,5, a skóre 9:0 je toho součástí.

Co by změnil Tranche 4, a co ne

Airbus 14. července 2026 poprvé vzlétl s Eurofighterem ve verzi Quadriga, tedy Tranche 4. Nový standard přináší vylepšení Phase 3 Enhancements a modernizovaný radar E-Scan. Papírově silnější profil pro boj vzduch-vzduch i vzduch-země. Jenže katarské Typhoony už radar AESA měly. Jednoduché vysvětlení „prohrál starý radar, nová verze by vše otočila“ je příliš hrubé.

Skutečně znepokojivé není samotné číslo 9:0. Je to časový horizont. Plná vize evropského bojového letounu šesté generace FCAS počítá s nasazením kolem roku 2040. Jenže projekt je podle Reuters z května 2026 v krizi: Airbus a Dassault se přou o kontrolu nad vývojem. Šéf divize Airbus Defence sice vyloučil úplný kolaps programu, ale slovo „zasažený krizí“ v agenturní zprávě mluví jasně.

Evropa bude na Typhoon a jeho postupné upgrady odkázaná minimálně do druhé poloviny třicátých let. Každá slabina, kterou cvičení jako Zilzal-II odhalí nebo naznačí, zvyšuje tlak na rychlejší investice do radarů, elektronického boje, zbraní a softwaru. Ne na panický odpis platformy, ale na tempo modernizace.

Střední Evropa už míří jinam

Česko Eurofighter neprovozuje a nepořizuje. Armáda ČR drží pronajímané Gripeny, investuje do jejich modernizace a v roce 2024 podepsala smlouvu na 24 strojů F-35. Polsko kontraktovalo 32 letounů F-35 a první tři kusy přistály na polské půdě 22. května 2026. Rumunsko zahájilo přechod na 32 strojů F-35.

Trend východního křídla NATO je jednoznačný: stealth, fúze senzorů, síťové vedení boje. Skóre 9:0 z katarské pouště tento směr spíš potvrzuje, než aby ho zpochybňovalo. Duel dvou strojů generace 4,5 ukazuje, že v éře pokročilých radarů a raket s dlouhým dosahem rozhodují detaily (software, elektronický boj, taktika, výcvik), nikoli jen drak a motor. A právě proto země, které si to mohou dovolit, sahají po F-35, kde stealth a datová převaha mění pravidla hry zásadněji než jakýkoli upgrade čtvrté generace.

Jedno cvičení NATO neporáží. Ale ignorovat ho by bylo chybou právě proto, že Evropa nemá kam utéct: Typhoon zůstane páteří její vzdušné obrany ještě dlouho po tom, co skóre 9:0 zmizí z titulků.

Článek Děsivý výsledek pro letectva NATO, královna nebe je jasná: Čínská J-10CE porazila Eurofighter v simulovaných soubojích 9:0 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Quadriga a proč vznikla

Program Quadriga má jediný jasně definovaný úkol: nahradit 38 nejstarších německých Eurofighterů Tranche 1, které Bundeswehr sám popisuje jako zastaralé, poruchové a stále obtížněji udržovatelné. Německý Bundestag na to uvolnil přibližně 148 miliard korun. Nové stroje dostávají radar ECRS Mk1 s elektronickým vychylováním svazku (AESA), modernizovaný systém elektronického boje Praetorian DASS a balíčky schopností označované jako P4E, které přinášejí vyšší automatizaci správy senzorů a lepší síťovou interoperabilitu v rámci NATO.

Jde o hlubokou modernizaci existující platformy, ne o generační skok. Eurofighter Typhoon si zachovává maximální rychlost kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h), tah dvou motorů EJ200 po 90 kN s přídavným spalováním a schopnost supercruise. Čtyři z 38 objednaných strojů navíc ponesou testovací instrumentaci pro další rozvoj schopností. V říjnu 2025 si Berlín objednal ještě dalších 20 Eurofighterů s dodávkami v letech 2031–2034 a Airbus otevřeně počítá s tím, že Typhoon zůstane v německé službě až do šedesátých let tohoto století.

Proč nejde o náhradu za FCAS

Označení „náhrada za FCAS“ je mediální zkratka, kterou živí průtahy evropského programu šesté generace. Airbus na své výroční tiskové konferenci v únoru 2026 přiznal patovou situaci v pilíři NGF (New Generation Fighter); spor mezi Airbusem a Dassaultem o vedení, rozdělení práce i způsob rozhodování zablokoval postup. Německý koncern tehdy zmínil možnost „dvoustíhačkového řešení“ v reorganizovaném FCAS, ale to je něco zásadně jiného než prohlášení, že Eurofighter FCAS nahrazuje.

Analytici z berlínského think-tanku DGAP v červenci 2026 situaci popsali bez příkras: dosažení počáteční operační způsobilosti FCAS do roku 2040 se jeví jako téměř nemožné. Program se restrukturalizuje pod hlavičkou „Team Gen 6″, ale paralýza mezi Dassaultem a Airbusem přetrvává. Eurofighter Tranche 4 tak Německu kupuje čas. Cenný čas, ale ne řešení generačního deficitu.

Su-57 vs. Eurofighter: teorie bez důkazu

Ruský státní konglomerát Rostec prezentuje Su-57 (označení NATO: Felon) jako plnohodnotný letoun páté generace se stealth charakteristikami. V prosinci 2025 oznámil první let s novým motorem Izdělije 177 o přídavném tahu 16 000 kgf a tvrdil, že stroj „prokázal požadované stealth charakteristiky v bojových podmínkách“. Jenže nezávislá studie britského think-tanku RUSI hodnotí Su-57 výrazně střízlivěji: podle ní typ ještě nedozrál v plně věrohodnou frontovou zbraň a postrádá znaky skutečné nízké pozorovatelnosti, jak ji známe u amerického F-22 nebo F-35.

Co víme o Su-57 na papíře? Maximální rychlost kolem Mach 2 (přibližně 2 120 km/h), dolet přibližně 3 500 km, vnitřní zbraňové šachty pro řízené střely a bomby, radar N036 Bělka s AESA panely rozmístěnými po draku. Zní to impozantně. Jenže v červnu 2024 agentura Reuters informovala o prvním potvrzeném zásahu Su-57 na zemi; ukrajinský útok na ruské letiště poškodil jeden z mála operačních kusů. To je poněkud jiný příběh než obraz neporazitelné zbraně, který Moskva prodává.

Eurofighter naproti tomu nestaví na stealth draku, ale na konceptu „digitálního stealth“, tedy elektronickém klamání přes systém Praetorian DASS, který má protivníkovy senzory zmást a degradovat. Je to jiná filozofie, ne nutně horší. Srovnávat oba stroje kategorickým verdiktem „jeden deklasuje druhého“ je intelektuálně nepoctivé, protože chybí jakýkoli veřejně doložený vzdušný souboj. NATO na východním křídle provozuje hlídkování vzdušného prostoru a ostré identifikace ruských letounů, ale to není totéž jako bojové střetnutí.

Český kontext: jiná cesta

Česká republika se debaty o Eurofighteru účastní pouze jako pozorovatel. Ministerstvo obrany v únoru 2025 potvrdilo prodloužení pronájmu 12 švédských Gripenů do roku 2035 a paralelně zavádí 24 amerických F-35A Lightning II; první stroje mají dorazit v roce 2031, plná operační způsobilost se očekává v roce 2035. Praha tak vsadila na letoun páté generace přímo od výrobce, místo aby modernizovala platformu generace 4,5.

Pro alianční kontext je podstatné, že Luftwaffe se 138 Eurofightery zůstává klíčovým vzdušným pilířem integrované protivzdušné obrany NATO (NATINAMDS). Německé stroje se pravidelně účastní hlídkování vzdušného prostoru v Pobaltí i velkých aliančních cvičení jako Ramstein Flag 2026. Modernizace na Tranche 4 tuto roli posílí, evolučně, nikoli revolučně.

Nejslabší článek příběhu

Skutečným problémem není Eurofighter Tranche 4 sám o sobě. Je to solidní modernizace solidního letounu za racionální peníze. Problém je, že Evropa po více než čtyřech letech od zahájení plného vývoje FCAS stále nedokázala dodat jeho nástupce a podle analytiků se to do roku 2040 nestihne. Quadriga je investice do času. Čas ale jednou dojde, a Su-57, ať už je jeho skutečná bojová hodnota jakákoli, není jediný protivník, na kterého se Luftwaffe musí připravit.

Článek Eurofighter Tranche 4 jako náhrada za FCAS šesté generace je jenom slabá útěcha. Ruský Su-57 deklasovat nedokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Právě tyhle momenty ukazují, proč Eurofighter Typhoon není jen katalogový produkt čtyř evropských zemí, ale páteř vzdušné obrany na východním křídle NATO. Jenže „Typhoon“ dnes neznamená jeden letoun. Je to rodina verzí, jejíž nejstarší kusy zvládají hlavně hlídkování, zatímco ty nejnovější, s radarem AESA a střelou Meteor, mění pravidla hry v boji na velkou vzdálenost. A právě v tom spočívá důvod, proč je tenhle stroj pro protivníka tak nepříjemný.

Od hlídače nebe k víceúčelové zbrani: Tranche 1, 2 a 3

Typhoon vstoupil do služby v letech 2003–2005 jako primárně protivzdušný stíhač. První výrobní série, Tranche 1, byla navržena hlavně pro rychlou reakci a obranu vzdušného prostoru (QRA). Některé flotily v ní dokonce neměly plný systém sebeobrany DASS ani infračervený senzor PIRATE. Silný letoun pro svou dobu, ale v podstatě jednoúčelový.

Tranche 2 přinesl zlom. S přilbovým zaměřovačem HMSS, kontejnerem Litening III a přesnou municí Paveway IV se Typhoon stal reálně víceúčelovým strojem a dokázal to v praxi nad Sýrií a Irákem v rámci operace Shader. Softwarový balík P2E pak přidal integraci střely Meteor a protizemního Storm Shadow.

Tranche 3 je novější drak, ale schopnosti závisí na tom, jaký softwarový a zbraňový balík konkrétní zákazník objednal. Kuvajtské stroje v konfiguraci P3E patřily od začátku k nejpokročilejším, s radarem AESA už z výroby. Evropské flotily si část výbavy doplňují postupně, podle rozpočtu a priorit.

Důležité je pochopit jedno: Tranche je výrobní lot, ne automatická úroveň schopností. Nový drak může z továrny odejít dřív, než je hotový software nebo integrovaná zbraň.

Radar AESA: tři větve jedné revoluce

Starší Typhoony nesou mechanicky skenovaný radar CAPTOR-M. Funguje spolehlivě, ale má fyzické limity: anténa se musí otáčet, pokrytí je užší a současné sledování vzdušných i pozemních cílů je omezené.

Nástupce CAPTOR-E mění architekturu od základu. Rotovatelná AESA anténa s více než tisícem vysílacích a přijímacích modulů nabízí o 50 % větší zorné pole, trvalé pokrytí 200° a udávaný dosah přes 200 km. Současně zvládá režimy vzduch-vzduch i vzduch-země. Program se přitom větví do tří linií:

• ECRS Mk0 – operační v Kataru a Kuvajtu, kompatibilní s Tranche 2 i 3.
• ECRS Mk1 – německo-španělská evoluce s více než 1 500 vyzařovacími prvky, digitálním vícekanálovým přijímačem a vyšší odolností proti rušení.
• ECRS Mk2 – britská varianta, která jde nejdál: v lednu 2026 Londýn potvrdil kontrakt na 40 radarů s explicitní schopností elektronického útoku a vysokovýkonného rušení.

Mk2 de facto proměňuje Typhoon v platformu, která nejen vidí protivníka, ale aktivně degraduje jeho schopnost střílet zpět.

Typhoon vs. Su-35: papír a realita

Suchoj Su-35 vypadá na papíře impozantně. Podle oficiálních údajů výrobce nabízí maximální rychlost Mach 2,25, dolet 3 600 km, vektorování tahu pro extrémní manévry, radar s udávanou detekcí do 350 km a schopnost sledovat 30 cílů a napadat osm současně. Na dvanácti závěsnících unese až 14 střel.

Jenže čísla z katalogu neříkají všechno.

Su-35 je bezpochyby nebezpečný soupeř v blízkém manévrovém boji. Vektorování tahu mu dává schopnosti, které Typhoon nemá. Ale vzdušný boj 21. století se rozhoduje většinou dřív, než se piloti vůbec uvidí. A tam hraje nejnovější Typhoon svou nejsilnější kartu: Meteor s největší no-escape zónou ve své třídě, radar schopný detekovat a klasifikovat cíl na extrémní vzdálenost a systém sebeobrany Praetorian s vlečnými klamáky a aktivním rušením.

Podle nás je klíčový rozdíl jinde než v jednotlivých parametrech. Typhoon nebojuje sám.

Síla aliance: proč je Typhoon nejnebezpečnější ve smečce

Typhoon je projektován jako uzel v síti NATO. Sdílí data přes Link 16, přijímá obraz od letounů AWACS, koordinuje se s dalšími platformami v reálném čase. Su-35 takovou koaliční infrastrukturu nemá; ruské letectvo operuje v jiné doktríně, s menším důrazem na síťové sdílení situačního povědomí.

V praxi to znamená, že Typhoon může vypálit Meteor na cíl, který sám nevidí, ale který sleduje jiný stroj v síti. Může přijmout varování od AWACS dřív, než ho protivníkův radar vůbec zachytí. A s radarem ECRS Mk2 může aktivně rušit nepřátelské senzory, čímž zhoršuje kvalitu protivníkovy střelby ještě předtím, než dojde k výměně palby.

Tohle není hollywoodský dogfight. Je to systémová převaha, která se projevuje hlavně tam, kde NATO operuje jako celek, nad Pobaltím, nad východním křídlem, v obranných koridorech. A právě tam Typhoony pravidelně zachycují ruské stroje v ostrých misích, které běží nepřetržitě od roku 2004.

Typhoon nekončí, naopak roste

Program Eurofighter není v režimu dožívání. Německo plánuje Tranche 4 a Tranche 5 jako most k budoucímu evropskému stíhači FCAS. V říjnu 2025 se Turecko stalo desátou zemí, která Typhoon objednala, dvacet kusů pro své letectvo. Modernizační roadmapa P4E počítá s dalšími zbraňovými integracemi a senzorovou evolucí.

Česká republika se vydala jinou cestou; v lednu 2024 dotáhla kontrakt na 24 amerických F-35A s příletem od roku 2031. Typhoon ale zůstává důkazem, že Evropa dokáže sama vyvinout, vyrobit a průběžně modernizovat špičkový bojový letoun s vlastním motorem, radarem i systémem elektronického boje.

Ruský pilot, který na svém varovném systému uvidí signaturu Typhoonu s radarem ECRS Mk2 a Meteorem na závěsníku, nebude řešit katalogové číslo Tranche. Bude řešit, že ho protivník pravděpodobně vidí dřív, střílí dřív a hůř se proti němu brání. A to je přesně ten druh převahy, který se nedá vyvážit ani vektorováním tahu.

Článek Eurofighter Typhoon: pýcha evropského letectva, s níž se nechtějí potkat ani nejotrlejší ruští piloti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se staví a proč to není „nový Typhoon“

FCAD je pilotovaný nadzvukový demonstrátor, který má ověřit klíčové technologie pro budoucí sériový program GCAP (Global Combat Air Programme). Na GCAP spolupracují Velká Británie, Itálie a Japonsko a cílem je mít hotový bojový letoun ve službě od roku 2035. Demonstrátor ale není zmenšenou kopií budoucího sériového stroje. Slouží k tomu, aby inženýři odchytili chyby v konstrukci, stealth řešeních, letových řídicích systémech a výrobních postupech dřív, než budou drahé v hlavním programu.

Podle BAE Systems je vyrobeno zhruba 75 % demonstrátoru měřeno objemem. Hlavní sekce trupu vznikaly posledních dvanáct až osmnáct měsíců. Spojení trupu s křídly a svislými ocasními plochami má proběhnout v roce 2027, rollout i první let míří na závěr téhož roku. Piloti už mají za sebou přes 215 hodin v digitálním simulátoru, kde testují fly-by-wire software a chování letounu v různých letových režimech.

Jedním z technologických průlomů je spoj nasávacího kanálu motoru s trupem, vyrobený jako jeden celek aditivní výrobou, tedy 3D tiskem z kovu. BAE výslovně uvádí, že takový díl by klasickými metodami vzniknout nešel. Pro stealth je to podstatné: hladší geometrie a méně spojů v radarově citlivé oblasti kolem vstupu vzduchu znamená menší odrazovou plochu.

Dvakrát více zbraní než F-35: co to doopravdy znamená

Americký F-35A Lightning II, jednomotorový stealth letoun páté generace s délkou 15,7 metru a rozpětím 10,7 metru, nese ve svých dvou vnitřních šachtách standardní výzbroj dvou řízených střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM a dvou pum GBU-31 JDAM o celkové hmotnosti asi 2 600 kilogramů. Šachty F-35 jsou konstrukčně mělké, protože letoun musel zůstat kompaktní.

FCAD je viditelně větší. Podle novinářské prohlídky u BAE, jejíž zjištění publikoval Aviation Week, mají dvě hluboké vnitřní šachty demonstrátoru přibližně dvojnásobný objem oproti F-35. To je důležitý rozdíl: větší objem neznamená automaticky dvojnásobek kilogramů výzbroje. Znamená to prostor pro více střel, munici většího průměru nebo flexibilnější kombinace zbraní a paliva, to vše při zachování stealth profilu, tedy bez vnějších závěsníků, které zvyšují radarový odraz.

Oficiální certifikovaná nosnost zbraní pro sériový GCAP dosud zveřejněna nebyla. Tvrzení o „dvakrát více zbraních“ se tedy opírá o fyzický odhad kapacity šachet, nikoli o potvrzený parametr. Přesto jde o signál, který nelze přehlédnout: budoucí letoun je koncipován tak, aby v jednom stealth průletu dokázal zasáhnout výrazně více cílů než dnešní pátá generace.

Éra Eurofighterů nekončí ze dne na den

Formulace „éra Eurofighterů má skončit“ je přesná v dlouhodobém horizontu, nikoli jako zpráva o blížícím se uzemnění flotily. Eurofighter Typhoon, dvoumotorový letoun čtvrté generace plus s maximální rychlostí Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) a bojovým doletem kolem 1 400 kilometrů, zůstává páteří britské, italské, německé i španělské protivzdušné obrany.

Britská vláda v lednu 2026 oznámila investici půl miliardy liber do modernizace Typhoonů, včetně nového radaru ECRS Mk2 s aktivním elektronicky řízeným polem. Typhoon má v RAF sloužit minimálně do čtyřicátých let. Současně Británie pokračuje v nákupu dalších F-35 a podle Defence Investment Plan z června 2026 alokuje na GCAP 8,6 miliardy liber, na Typhoon 1,1 miliardy, na F-35 dalších 2,2 miliardy a 300 milionů na autonomní spolupracující bojové prostředky.

Británie tedy nesází na jednu kartu. Buduje vrstvený systém, kde čtvrtá, pátá a šestá generace fungují souběžně, doplněné bezpilotními nosiči. GCAP má od roku 2035 postupně přebírat schopnosti Typhoonu, ale plná náhrada celé flotily se realisticky odehraje až ve čtyřicátých letech.

Závod šesté generace: kde stojí konkurence

GCAP není jediný program šesté generace na světě. Americké letectvo v březnu 2025 přidělilo Boeingu kontrakt na vývoj letounu F-47 v rámci programu NGAD (Next Generation Air Dominance). Podle Congressional Research Service má F-47 nabídnout bojový dosah přes 1 850 kilometrů a fungovat jako jádro „rodiny systémů“ s autonomními wingmany. Formálně je NGAD nejdál v rozhodnutí o sériovém vývoji.

Na druhé straně spektra stojí čínský J-36, jehož letové prototypy zachytily satelitní snímky a videa z otevřených zdrojů. Analytici z britského think-tanku RUSI odhadují velký dolet a prostornou vnitřní šachtu, ale oficiální čínské parametry neexistují.

Evropský konkurent FCAS, společný francouzsko-německo-španělský program, se v červnu 2026 podle zpráv Euronews a AFP dostal do krize, když se rozpadla původní spolupráce mezi Dassaultem a Airbusem na stíhací větvi. GCAP tak v tuto chvíli působí organizačně soudržněji než jeho evropský protějšek.

Co to znamená pro Česko

Česká republika řeší vstup do páté generace, nikoli šesté. Vláda v březnu 2024 potvrdila nákup 24 letounů F-35A Lightning II, první stroje mají dorazit v roce 2031 a plné operační schopnosti získat do roku 2035. Do té doby překlenují ochranu vzdušného prostoru pronajímané Gripeny JAS-39C/D, jejichž smlouva běží rovněž do roku 2035.

GCAP tedy české plány přímo nemění. Ukazuje ale směr, kam se alianční bojové letectvo posouvá, k síťovému boji, datové integraci pilotovaných a bezpilotních platforem a ke schopnosti nést více výzbroje uvnitř trupu. Česko s 24 letouny F-35 bude v NATO interoperabilní s pátou generací. Šestá generace bude téma pro dobu po roce 2040, a právě tehdy se ukáže, jestli demonstrátor, který dnes leží rozpracovaný v anglické hale, splnil svůj účel.

Program GCAP už není powerpointová prezentace ani politický slib. Má fyzicky rozestavěný pilotovaný stroj, mezinárodní kontrakt za 4,6 miliardy liber a tři státy, které se zavázaly dotáhnout ho do konce roku 2027 k prvnímu letu. Jestli z toho vzejde letoun, který skutečně nahradí Typhoon a změní rovnováhu sil, se rozhodne ve vzduchu, ne na papíře.

Článek Éra Eurofighterů má skončit. Už je skoro hotový demonstrátor letounu 6. generace, který unese dvakrát více zbraní než F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na HALCON I skutečně nové

Začněme tím, co nové není. Eurofighter s radarem E-Scan (označení pro verzi radaru Captor s aktivní fázovanou anténou) už létá. Kuvajt a Katar dostaly stroje se standardem E-Scan Mk0, Německo staví svou sérii Quadriga rovněž s E-Scanem a Británie vyvíjí vlastní větev ECRS Mk2 s důrazem na elektronický boj. HALCON I tedy není první Typhoon s moderním radarem na světě.

Co ho odlišuje, je celý balík:

• 20 nových letounů (16 jednomístných, 4 dvoumístné) objednaných v červnu 2022 za 2,043 miliardy eur, tedy zhruba 51,5 miliardy korun.
• E-Scan radar v konfiguraci přizpůsobené španělským požadavkům, s modernizační architekturou umožňující další růst schopností.
• Třetí španělská eurofighterová základna: letouny zamíří do Ganda na Gran Canarii, kde dosud operovaly výhradně F/A-18.
• Připravenost na výzbroj nové generace: v rámci širší linie HALCON počítá Airbus s integrací řízené střely Brimstone III pro přesné údery vzduch-země a plnou verzí rakety Meteor s náporovým motorem pro boj za hranicí vizuálního dosahu.

Rollout v Getafe potvrdil, že program přešel z papíru do kovu. Airbus Defence and Space oznámil připravenost k prvnímu spuštění motorů a zkušebnímu letu, dodávky mají začít ještě v roce 2026. Přesný měsíční harmonogram ale firma nezveřejnila.

Proč zrovna Kanáry a co to znamená pro NATO

Kanárské ostrovy leží tisíc kilometrů od španělského pobřeží, ale strategicky hlídají vstup do východního Atlantiku a přístupy k severozápadní Africe. Ještě v září 2025 tam šest F/A-18 drželo pohotovostní službu QRA během cvičení Eagle Eye. Stroje ale stárnou a jejich schopnosti už neodpovídají tomu, co NATO od jižního směru očekává.

A právě „jih“ je dnes pro Alianci znovu samostatná strategická agenda. Na washingtonském summitu v červenci 2024 přijalo NATO akční plán pro jižní sousedství a poprvé v historii zřídilo funkci zvláštního představitele pro jižní sousedství. Širší prostor Středomoří, Sahelu a severní Afriky přestal být doprovodným tématem a dostal vlastní institucionální rámec.

HALCON I do tohoto kontextu zapadá přesně. Španělsko přesouvá modernější stíhací kapacitu na pozici, kde dosud operovaly stroje z osmdesátých let. Gando se stane třetí základnou Eurofighterů vedle Morón de la Frontera a Los Llanos, a tím se zvyšuje kapacita pro hlídkování vzdušného prostoru, rychlou reakci i alianční sdílení zátěže na jihozápadním křídle.

Španělská sázka na evropskou cestu

Za programem HALCON stojí i politické rozhodnutí, které přesahuje jeden typ letounu. Mluvčí španělského ministerstva obrany pro Reuters v roce 2025 jasně řekla: Madrid nemá v plánu kupovat americké F-35 a investiční závazek směřuje do budoucího evropského systému FCAS. HALCON je v tomto světle přemostění, které udržuje španělskou bojovou leteckou kapacitu na moderní úrovni, zatímco se rozhoduje o dlouhodobém nástupci.

Čísla ukazují, že nejde o symbolické gesto. V prosinci 2024 Španělsko podepsalo navazující kontrakt HALCON II na dalších 25 letounů s první dodávkou v roce 2030. Celkem tedy 45 nových Eurofighterů od roku 2022; španělská flotila má narůst na 115 strojů. To je závazek, který z Madridu dělá jednoho z největších evropských provozovatelů Typhoonu, a zároveň klíčového průmyslového partnera, protože finální montáž probíhá právě v Getafe.

Český průmysl v pozadí

Eurofighter je evropský program a jeho dodavatelský řetězec sahá i do České republiky. Podle materiálů CzechTrade vyrábí jihlavská firma JIHLAVAN aktuátory mimo jiné pro Typhoon, Ray Service spolupracuje na výrobcích pro Airbus a Quittner & Schimek ve svém profilu uvádí kontrakty na kabelové svazky a boxy přímo pro Eurofighter. Přímou vazbu „tyto české díly jdou konkrétně do španělských HALCON I“ veřejné zdroje nedokládají, ale české firmy jsou v ekosystému Typhoonu prokazatelně přítomné.

Pro českou bezpečnost má španělské posílení jihu i nepřímý, ale reálný dopad. Čím víc Španělsko pokrývá Kanáry a Atlantik vlastními moderními stroji, tím méně musí Aliance řešit díry na jihozápadě, a tím víc zdrojů zůstává pro kolektivní obranu na východním křídle, kde stojí Česko.

Radar, rakety a férové srovnání

Lákavé je porovnávat E-Scan na HALCON I s radarem AN/APG-81 na F-35 nebo francouzským RBE2 AESA na Rafalu. Všechny tři jsou radary s aktivní fázovanou anténou, ale patří do odlišných architektur. F-35 staví na fúzi dat z pěti senzorů současně, Rafale byl prvním evropským bojovým letounem s AESA a je plně kompatibilní s Meteorem, E-Scan na Typhoonu zase nabízí evoluční cestu od Mk0 přes Mk1 až k britskému Mk2 s pokročilým elektronickým bojem. Výrobci nezveřejňují srovnatelná čísla dosahu ani počtu sledovaných cílů, takže jakýkoli žebříček „kdo má lepší radar“ by byl spekulací.

Co říct lze: kombinace E-Scanu s raketou Meteor a municí Brimstone III posouvá španělské letectvo o generaci dopředu oproti dosavadním F/A-18. Meteor s náporovým motorem nabízí mimořádně velkou zónu, z níž cíl neunikne. Brimstone umožňuje přesné údery proti pohyblivým i statickým cílům s minimálními vedlejšími škodami. Pro obranu Kanárů a atlantických přístupů je to kvalitativní skok.

HALCON I není absolutní technologický unikát v tom smyslu, že by šlo o jedinou pokročilou variantu Typhoonu na světě. Je unikátní jako balík: španělská konfigurace, španělská mise, španělská geografie a evropská průmyslová logika, která drží linku až k budoucímu FCAS. Právě tahle kombinace z něj dělá stroj, jaký si nikdo jiný neobjednal.

Článek Španělský Eurofighter HALCON I je naprostý unikát, nikdo jiný takový nemá. Významně posílí jižní křídlo NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Captor-M ke světu, kde se stealth hůř schovává

Radar Captor-M vstoupil do služby v roce 2003. Byl navržen pro zásadně jiné hrozbové prostředí, éru, kdy se protivník nepokouší být neviditelný. Mechanicky vychylovaná anténa zvládala sledovat omezený počet cílů, měnila režimy pomalu a její zorné pole záviselo na fyzickém natočení talíře.

ECRS Mk 1 je jiný svět. Podle společného prohlášení Indra a HENSOLDT jde o vícekanálový AESA s výkonným procesorem, který umožňuje ultrarychlé přepínání režimů a adaptaci v reálném čase na měnící se misi. V praxi: radar dokáže téměř současně vyhledávat vzdušné cíle, sledovat pozemní objekty a mapovat terén, a přitom je výrazně odolnější proti elektronickému rušení. Eurofighter navíc těží z repositioneru antény, který radaru dává širší zorné pole než pevně zabudované AESA na jiných platformách.

Proč se v této souvislosti mluví o Su-57? Ruský výrobce Rostec sám stroj prezentuje jako stealth letoun páté generace. Pro evropský bezpečnostní kontext je to nejviditelnější symbol „tvrdého“ cíle, a právě proti obtížně detekovatelným cílům AESA přináší, slovy výrobce, „skokovou změnu v detekčním výkonu a situačním přehledu“. Konkrétní čísla zůstávají utajená. Ale relativní posun je obrovský.

Quadriga, Tranche 5, Eurofighter EK: tři vrstvy jednoho plánu

Německý „vzestup“ nestojí na jednom letounu. Stojí na třech paralelních programech, které dohromady mění charakter celé Luftwaffe.

• Quadriga / Tranche 4 – 38 strojů objednaných v listopadu 2020 jako přímá náhrada za Tranche 1, které německý obranný report z roku 2023 označuje za technicky zastaralé. Klíčová výbava: radar ECRS Mk 1, modernizovaná avionika, životnost za rok 2050.
• Tranche 5 – dalších 20 kusů objednaných 15. října 2025, dodávky plánované na roky 2031–2034. Airbus u nich mluví o nových technologiích a schopnostech včetně vybavení pro elektronický boj a napojení do datového cloudu.
• Eurofighter EK – 15 strojů se systémem elektronického boje Arexis od švédského Saabu. Plně digitální senzorový a rušicí systém, který od roku 2030 převezme roli po stárnoucích Tornado ECR. Arexis umí detekovat, lokalizovat a identifikovat radarové zářiče v komplexním elektromagnetickém prostředí a výrazně zvyšuje přežitelnost letounu v prostoru nasycené protivzdušné obrany.

K tomu přibývají plánované retrofity radaru Mk 1 do starších Tranche 2 a 3a. Německo si nekupuje další stejné kusy. Kupuje dvě generační vrstvy a jednu specializovanou větev elektronického boje.

Proč rollout neznamená bojovou pohotovost

Stroj 34+03 stál 20. května v Manchingu na zemi. Podle dostupných informací k tomuto datu žádný německý Tranche 4 ještě neabsolvoval první let. Zkoušky měly začít v následujících týdnech. Důvod zpoždění naznačuje sám Airbus: radar Mk 1 se kvůli rychlejšímu schvalování a delší testovací době nejprve dolaďuje na přestavěném Airbusu A320 ATRA, civilním letounu s eurofighterovským nosem, který denně létá kvalifikační profily nad Bavorskem.

Původní harmonogram z německého obranného reportu počítal s dodávkami od poloviny roku 2025. Ten sklouzl. Pro aktuální připravenost to znamená, že Luftwaffe se dnes opírá o stávající Eurofightery, a ty už dnes slouží ostře. V lednu 2026 německé stroje zabezpečovaly Air Policing v Rumunsku, na východním křídle NATO, kde se vzdálenost od ruského vzdušného prostoru měří v minutách letu.

Síťový uzel, ne osamělý duelant

Skutečný význam Tranche 4 se neměří v hypotetickém souboji jeden na jednoho se Su-57. Měří se v tom, co letoun přináší do integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO, sítě propojených senzorů, velitelských systémů a zbraňových platforem, která chrání alianci 24 hodin denně.

Modernější radar znamená lepší data. Lepší data znamenají přesnější obraz pro celou síť, nejen pro pilota v kokpitu. A Airbus jde ještě dál: v summitovém materiálu uvádí cíl provozního nasazení Eurofighteru jako velitelské platformy pro bezpilotní wingmany typu UCCA/Valkyrie od roku 2029. Eurofighter se tak mění z čistého stíhače na síťový uzel, který řídí vlastní roj dronů, sdílí radarový obraz s aliančními partnery a v EK variantě oslepuje nepřátelskou obranu.

Český rozměr: silnější Luftwaffe, silnější aliance

Pro Českou republiku je modernizace Luftwaffe relevantní přímo. NATO Air Policing je kolektivní závazek a silnější německé kapacity zvyšují hodnotu celé alianční sítě, do níž ČR vstupuje. Česko samo směřuje k F-35 od roku 2031, stroji, který stojí na vlastním AESA radaru a extrémně silné senzorové fúzi. Dva největší evropští spojenci na východním křídle tak budou v příštím desetiletí operovat platformy, které si rozumějí na úrovni dat. A právě to je v moderním vzdušném boji důležitější než jakýkoli jednotlivý radar.

Stroj 34+03 zatím stojí v hangáru v Manchingu. Ale to, co představuje, přechod Eurofighteru z analogového stíhače na digitální páteř evropské obrany, už letí.

Článek Německé letectvo na vzestupu. Eurofighter nové generace Tranche 4 má radar, na kterém ruské Su-57 doslova svítí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se stalo 10. května, a co o den později

Podle Defense News a vyjádření rakouského mluvčího Michaela Bauera na síti X vypadala situace takto: na 10. května existovalo schválené přeletové povolení pro dvě letadla typu PC-12, která měla letět z britské základny RAF Mildenhall do Bukurešti. Kolem 14:10 se k rakouskému vzdušnému prostoru přiblížily jiné stroje USAF, než pro které clearance platila. Rakouská strana vyhlásila scramble. Podle pozdějšího upřesnění se sporné letouny otočily ještě před vstupem do rakouského vzdušného prostoru.

Druhý den, 11. května, proběhl nový přeletový požadavek, tentokrát řádně schválený. Dvojice PC-12/U-28A Rakouskem skutečně proletěla a Eurofightery ji doprovázely k vizuálnímu ověření, že stroje odpovídají povolení. Žádný scramble v bojovém smyslu, jen kontrola.

Rozdíl mezi oběma dny je zásadní. První den: administrativní nesoulad, špatné stroje u špatného povolení, ostrá reakce. Druhý den: povolený přelet, rutinní ověření. Dva odlišné scénáře, které dohromady ukazují, jak přísně Vídeň svůj vzdušný prostor hlídá.

Proč stíhačky vzlétají dřív než diplomaté telefonují

Rakouský Militärbefugnisgesetz dává vzdušným silám jasný mandát: neznámý nebo podezřelý stroj najít, identifikovat a v případě potřeby donutit ke změně kurzu nebo přistání. Teprve potom přichází diplomacie. Označení „Priorität A“ se vyhlašuje ve chvíli, kdy letoun nelze jednoznačně identifikovat, a v tu chvíli jdou Eurofightery do vzduchu bez ohledu na to, zda pilot mluví anglicky s texaským přízvukem, nebo rusky.

Rakouský povolovací režim přitom není žádná formalita. Cizí vojenský let musí mít diplomatickou clearance podanou minimálně pět pracovních dnů předem, s přiděleným číslem LODCN uvedeným přímo ve flight planu. Když se u hranice objeví stroj, jehož identita neodpovídá schválenému seznamu, systém reaguje automaticky. Nejde o to, jestli je pilot spojenec. Jde o to, jestli má papíry.

Pro srovnání: Česká republika jako člen NATO má vlastní proceduru přes Národní vojenské koordinační centrum, s lhůtou minimálně deseti pracovních dnů. I v aliančním prostoru platí, že roční diplomatické povolení se standardně nevztahuje na lety s aktivním průzkumným zařízením. ISR platformy jsou procedurálně citlivé všude.

Co je U-28A Draco a proč je to důležité

Letoun, o který šlo, není žádný bombardér ani stíhačka. U-28A Draco je militarizovaná verze švýcarského turbovrtulového Pilatus PC-12, zařazená pod AFSOC, velitelství speciálních operací amerického letectva. Posádku tvoří čtyři lidé. K lednu 2025 měly USA v aktivní službě 28 kusů.

Na první pohled nenápadný stroj. Na druhý pohled létající zpravodajská stanice:

• Elektroopticko-infračervené senzory pro denní i noční sledování
• Robustní komunikační suite pro přenos dat v reálném čase
• Pokročilé systémy pro ISR, velení a řízení a podporu speciálních operací

Oficiální verze říká, že letouny mířily na cvičení ve východní Evropě trasou Mildenhall–Bukurešť. Nad Rakouskem šlo tedy spíš o tranzit než o aktivní zpravodajskou misi. Schopnost sbírat data za letu ale tento typ nepochybně má, a právě to činí každý jeho přelet nad neutrálním státem politicky jiným druhem události než přesun transportního C-130.

Dubnový kontext: Rakousko už jednou řeklo ne

Květnový incident nedopadl do vakua. Pouhých pět týdnů předtím, 2. dubna 2026, Rakousko odmítlo americké přeletové žádosti související s operacemi proti Íránu. Vídeň se odvolala na svou trvalou neutralitu zakotvenou v ústavě z roku 1955 a dala najevo, že americká válka na Blízkém východě není důvod k ústupkům.

V tomto světle byl jakýkoli americký vojenský provoz nad Rakouskem v květnu mimořádně sledovaný. I kdyby šlo čistě o administrativní chybu v papírování, a podle EUCOM skutečně šlo, politický signál zůstává: Vídeň si hlídá, kdo jí létá nad hlavou, a nedělá rozdíl mezi Moskvou a Washingtonem.

Není to poprvé. V říjnu 2002 rakouské radary zachytily tanker KC-10, pod jehož křídly se skrývala dvojice stealth bombardérů F-117 Nighthawk, které nebyly samostatně přihlášeny. Tehdejší incident byl politicky ještě výbušnější, šlo o neviditelné stroje v kontextu blížící se invaze do Iráku. Americká ambasáda ve Vídni tehdy rakouské výhrady odmítla. Tentokrát je tón z obou stran smířlivější. EUCOM ujišťuje o respektu k rakouským pravidlům, Bauer mluví o diplomatické cestě.

Co bude dál

Podle nás je nejpravděpodobnějším výsledkem tiché diplomatické uzavření případu spojené s přísnější kontrolou budoucích amerických přeletových žádostí. Žádné sankce, žádná krize. Ale také žádné zapomenutí. Rakousko si právě před celou Evropou připomnělo, že neutralita není prázdné slovo, je to operační doktrína, kterou vynucují Eurofightery v reálném čase.

Článek Americké speciální síly narušily vzdušný prostor Rakouska dva dny po sobě. Vídeň musela scramblovat stíhačky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se nad Baltem skutečně dělo

Operace Chessman začala 1. dubna 2025, kdy NATO oficiálně potvrdilo připravenost britského a švédského kontingentů k posílenému air policingu z polského území. Švédské Gripeny se tak poprvé od vstupu Stockholmu do Aliance zapojily do mise z území jiného spojence. Britské Typhoony ale nesly hlavní tíhu.

Chronologie prvních týdnů:

• 15. a 17. dubna – dva scramble vzlety, zachycení Il-20M nad Baltem u Kaliningradu.
• 24. května – další scramble, identifikace průzkumného An-30 „Clank“.
• 5. června – čtvrtý scramble během sedmi dnů, tentokrát Il-20M doprovázený dvojicí Su-27 „Flanker H“.
• 7.–12. června – šest scramble misí v šesti dnech, celkem 15 zachycených ruských letounů včetně ozbrojených Su-24M „Fencer D“ a námořního Tu-142 „Bear F“.

Každý z těchto vzletů skončil stejně: identifikace, zaujmutí neohrožující pozice, stínování a předání dalšímu aliančnímu páru. Žádná střelba, žádný průnik do vzdušného prostoru NATO. Přesto každý z nich představoval moment, kdy se rozhodovalo v řádu sekund.

Ozbrojená pohotovost a neveřejná pravidla

Formulace „povolení střílet“ neznamená doložený rozkaz k palbě. Znamená něco jiného a v jistém smyslu znepokojivějšího: existenci systému, který palbu umožňuje, aniž by veřejnost znala jeho přesné parametry.

Britské ministerstvo obrany v odpovědi na žádost o informace potvrdilo, že každá mise QRA (Quick Reaction Alert) probíhá podle neveřejného Operation Order obsahujícího Rules of Engagement jako „last resort“. Existují definované úrovně autorizace, tedy kdo smí rozhodnout o použití síly proti pilotovanému letounu. Obsah ani rozhodovací řetězec ale ministerstvo nezveřejňuje.

V praxi to znamená: pilot v kokpitu Typhoonu s nabitými raketami má rámec, v němž může za definovaných okolností zahájit palbu. Jaké okolnosti to jsou, ví jen on, jeho velitel a alianční řetězec nad ním.

Proč je rutina nebezpečnější než výjimka

Skutečně alarmující není samotný fakt, že britské Typhoony startují proti ruským strojům – to se děje od studené války. Alarmující je tempo. NATO v roce 2023 provedlo přes 300 interceptů ruských vojenských letounů. RAF v Estonsku ve stejném roce zachytila 50 strojů za čtyři měsíce. A nyní v Polsku patnáct za šest dnů.

Když se mimořádná reakce stává denní rutinou, klesá práh pro chybu. Ruský letoun bez transpondéru, který nereaguje na radiovou výzvu. Pilot, který vyhodnotí manévr jako ohrožující. Špatně přečtená trajektorie. NATO samo hovoří o riziku „miscalculation“, tedy neúmyslné eskalace způsobené opakovanými kontakty v prostoru bez komunikace.

Česká stopa na východním křídle

České nebe primárně střeží Vzdušné síly AČR v systému NATINAMDS – stejném aliančním rámci, pod nímž operují britské Typhoony v Polsku. České Gripeny plní ostrou hotovost na Islandu, v minulosti hlídkovaly i v Pobaltí. Od září 2025 navíc v Polsku působí česká vrtulníková jednotka zaměřená na nízkoletící cíle a ochranu proti dronům, od roku 2026 poprvé s americkými stroji UH-1Y Venom.

Britská přítomnost přitom není omezena na Polsko. V březnu 2026 RAF převzala čtyřměsíční air policing v Rumunsku pod operací Biloxi. Alianční štít se rozprostírá od Baltu po Černé moře a Británie v něm hraje roli, která přesahuje symboliku.

Signál, průzkum, test

Co ruské letouny nad Baltem dělaly? Složení formací napovídá: Il-20M sbírá elektronické signály, An-30 fotografuje, Tu-142 mapuje námořní aktivitu. Vedle nich ale létaly ozbrojené Su-24M a Su-27, tedy stroje schopné útoku. NATO dlouhodobě popisuje ruské chování jako kombinaci průzkumu, demonstrace síly a testování reakční doby Aliance.

Každý scramble je pro Moskvu datový bod: jak rychle NATO reaguje, kolik strojů vysílá, jakou formaci volí. A každý scramble je pro aliančního pilota moment, kdy musí rozhodnout, zda stroj naproti představuje hrozbu, s prstem na spoušti a s vědomím, že pravidla zapojení existují právě pro tuto chvíli.

Patnáct ruských letounů za šest dnů nad Baltem není válka. Ale je to prostředí, ve kterém se válka může začít omylem.

Článek Povolení střílet: britské letectvo startovalo proti ruským letounům na východním křídle NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 není tak silný, ale měl jenom provokovat

Hned na začátek musí redakce ArmádníZpravodaj.cz zdůraznit, že NATO žádné takové incidenty nepůsobí. Ano, sice podniká monitorovací lety, ale zásadně z mezinárodního vzdušného prostoru, ale nikdy nenarušuje ruský vzdušný prostor. Naposledy k tomu došlo před mnoha desítkami let, od té doby je ale Západ, resp. Severoatlantická aliance, plně respektující.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Rusko tím sice může testovat rozsah její reakce, ale Wikipedia potvrzuje, že zejména po začátku války na Ukrajině těchto incidentů přibylo natolik, že je v žádném případě nelze vnímat jinak než jako čistou provokaci a vyvíjení nátlaku na západní vlády. Ty v reakci posilují obranu východního křídla hlavně vyšší přítomností bojových letadel, ale bojově nezasahují.

A to ani přesto, že na to mají v takovém případě plné právo. Armádní Zpravodaj připomíná, že si Rusové kdysi stejně zahrávali s Tureckem, které jim po neuposlechnutí mnoha výzev sestřelilo bombardér Suchoj Su-24. Od té doby už si nic takového nedovolili. Ostatně země NATO jsou však k takovému řešení zdrženlivé, a nebude-li ohrožena bezpečnost, neudělají to.

Video: hrůzná ruská zbraň se vracela z útoku, tak se Ukrajinci pomstili. Nezbylo z ní nic, ani posádka

Narušitelem měl být přitom Suchoj Su-30, tedy dvoumotorový víceúčelový stíhací letoun určený k vybojování vzdušné nadvlády i k přesným úderům na pozemní cíle. Měnitelné vektorování tahu a kanardy mu dávají mimořádnou obratnost, uvádí Wikipedia, zatímco dvoučlenná posádka umožňuje efektivní dělbu práce při obsluze radaru a navádění moderní výzbroje.

Je však pravděpodobné, že ani sami Rusové v těchto případech s bojem nepočítají, a tak letadla často ani nevyzbrojují, a jindy mají zase zbraně pro útok na pozemní cíle, ale nikoliv na vzdušný souboj. Vzlétnout k němu přitom mělo italské letectvo, které má v rámci mezinárodní mise NATO na estonské základně Ämari letadla Eurofighter Typhoon, potvrzuje NATO.

Otřesné zacházení v ruské armádě: „Vlastní velitelé mě svázali a bili jako psa. Nedali mi najíst a pít jsem musel moč,“ naříká ruský zajatec

Ta přitom vynikají nad Su-30 modernější avionikou, menším radarovým odrazem a supercruise, tedy letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování. Zatímco ruský letoun sází na extrémní manévrovatelnost, Typhoon dominuje v boji na dlouhou vzdálenost díky radaru AESA a střelám Meteor, takže ho mohou zničit dříve, než je spatří, uvádí Wikipedia.

Článek Ruský stíhač Su-30 vletěl do vzdušného prostoru NATO. Vyslalo tak silná letadla, že ho mohla zničit dříve, než by si jich všiml se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové provokovali, Poláci na ně dohlíželi

K incidentu je minimum informací, a dokonce bylo ani uvedeno, o jaký ruský letoun se jednalo, takže se lze pouze domnívat. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že k tomu Rusové často využívají průzkumný Iljušin Il-20 nebo bojový Suchoj Su-30 a Suchoj Su-35, méně pak MiG-31 a jiné letouny. Obvykle totiž vzlétají z Kaliningradské oblasti, ale ne vždy.

Západní sankce i Ukrajinci silně drtí výrobu ruských Suchojů. Analýza odhaluje slabá místa, s nimiž si Rusové neumí poradit

„Navzdory svátečnímu období to byla pro polskou protivzdušnou obranu rušná noc. Dnes ráno nad mezinárodními vodami Baltského moře polské stíhací letouny zachytily, vizuálně identifikovaly a eskortovaly z oblasti své odpovědnosti ruský průzkumný letoun, který letěl poblíž hranic polského vzdušného prostoru,“ uvedlo polské velitelství.

Lze tedy odhadovat, že šlo o zmíněný Iljušin Il-20, který Poláci vyprovázeli koncem října 2025, což nebylo poprvé ani naposled. Je už sice poměrně zastaralý, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia, ale svou práci zvládá – zajišťuje radioelektronický průzkum a boj. Častá je verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje nicméně také RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Pobaltské státy kráčí v Putinových stopách. Má, co chtěl, oficiálně mu mohou zaminovat hranice

Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohly Il-20 vyprovodit bojové letouny Eurofighter Typhoon, které jsou v Polsku nasazeny v rámci mezinárodní mise k ochraně NATO. Díky modernizacím patří mezi to nejlepší, co na obloze létá, ačkoliv jeho konstrukce pochází z roku 1994, potvrzuje Wikipedia. Nevzlétly však s cílem bojovat, ale dohlédnout, že nedojde k narušení vzdušného prostoru NATO, čehož se Rusko dopouští stále častěji, uvádí Wikipedia.

Článek Ruská provokace NATO nezná hranic. Na drzého pilota nad Baltským mořem museli dohlédnout Poláci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-134 v doprovodu dvou bojových Su-30

Incident se měl odehrát již začátkem listopadu, ale letecké velení NATO o něm informovalo veřejnost až 21. listopadu 2025 s tím, že zachytilo vzácný ruský Tupolev Tu-134UBL, což je verze upravená pro výcvik posádek strategických bombardérů Tupolev Tu-160. V provozu je od roku 1991, a oproti klasické konstrukci má „hrotovitou“ příď s radarovou anténou.

Video: Mnozí mají tanky za mrtvé, ale ukrajinský Leopard rozstřílel ruské pozice a jasně ukázal opak, i když v jednom případě minul

Jenomže podle všeho se mohlo v tomto případě jednat dokonce o ještě vzácnější variantu k přepravě VIP osob. V prvním případě existuje letadel jenom necelá dvacítka, v druhém jednotky, potvrzuje Wikipedia. Tu-134 je přitom původně dopravní letoun z dob SSSR, jeho výroba probíhala mezi roky 1966 až 1989, ale provozována je dodnes.

Tu-134 byl přitom v doprovodu dvou Suchojů Su-30, což jsou už starší víceúčelové stíhací letouny zavedené v roce 1992, ale postupně byly modernizovány, a například verze SM zařazená teprve roku 2013 sice není špatná, ale proti modernějším protějškům zkrátka neobstojí. O zachycení se měly postarat italské Eurofightery Typhoon, které jsou v rámci mezinárodní mise NATO nasazené na základně Emari v Estonsku; ve stejný týden měly zachytit také ruský Su-24.

Video: Je rychlá, a přesto Ukrajinci ruskou střelu Kalibr sestřelili pomocí čínského MANPADS, který ani nemají mít

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-30; zavedeny byly roku 2003, uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje na špičce, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-30 rozhodně není a nemůže jí konkurovat. Není ovšem jasné, jakou variantu italské letectvo na základnu v Estonsku vyslalo.

Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská letadla pravidelně létají s vypnutými transpondéry a nekomunikují, a nezřídkakdy vletí do vzdušného prostoru NATO. To je důvod, proč k nim musí vzlétat bojové letouny – ačkoliv k eskalaci nedochází, jde o ukázku síly a rychlé reakce.

Článek NATO skoro měsíc tajilo, jak Eurofightery eskortovaly unikátní ruský letoun Tu-134UBL, který chytily nad Baltským mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 zřejmě v Turecku nahradí Eurofightery

Eurofighter Typhoon je víceúčelový stíhací letoun 4,5. generace vyvinutý konsorciem z Velké Británie, Německa, Itálie a Španělska. Primárně je navržen pro získání vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje vysoký výkon, rychlou akceleraci a dobrou manévrovatelnost, což umožňuje rychlé zajištění kontroly vzdušného prostoru i operace v náročných podmínkách.

Rusko zveřejnilo záběry bombardéru Tu-22M3 nad Baltským mořem uprostřed rostoucího napětí

Moderní avionika zahrnuje radar AESA, pokročilý systém řízení letu a integrované datalinkové schopnosti, které umožňují efektivní spolupráci v dalšími jednotkami. K boji nese široké spektrum řízených střel a přesných pum, z nichž je nejlepší proti vzdušným cílům MBDA Meteor s dosahem asi 200 km, jejíž předností je nulová úniková zóna, takže pokud se zaměří, tak i zasáhne.

V operačním nasazení Typhoon vyniká schopností zničit cíle na střední a dlouhé vzdálenosti, a v síťově orientovaném boji poskytuje vysoký situační přehled. Díky modularitě výzbroje a průběžným modernizacím si udržuje konkurenceschopnost proti moderním hrozbám a umožňuje integraci nových systémů dle požadavků uživatelů, potvrzuje Wikipedia.

Turecko přitom zvažovalo nákup amerických F-16, respektive už mělo nákup dohodnutý, ale rovněž chtělo ze Spojených států získat proudové motory pro své letouny 6. generace Kaan, takže je dle MiddleEastEye možné, že koupí namísto nich právě ty, zatímco letectvo posílí zmíněnými Eurofightery Typhoon, a to z Velké Británie, která nedávno ukončila jejich výrobu.

Nová várka vylepšených tanků T-90M pro ruskou frontovou brigádu ukazuje na velké problémy

Může jít tedy o snahu zachránit infrastrukturu i pracovní místa, a rovněž tím dojde ke značnému rozšíření letounů, kterých aktuálně existuje přes 600 v Německu, Itálii, Velké Británii, Španělsku, Kataru, Rakousku nebo Saúdské Arábii. Smlouva na dodávku Turecku byla nakonec podepsána britským premiérem Keirem Starmerem 27. října 2025 v Ankaře na 20 kusů, uvádí Reuters.

Článek F-16 jsou zřejmě ze hry, velmoc na okraji Evropy kupuje desítky Eurofighterů. Překvapivý krok, který podtrhuje kvalitu letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sólo mise bez doprovodu bojových letounů

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Nejlepší systémy PVO, které může NATO nasadit proti Rusku: 4 pochází z Evropy, pouze jeden z Ameriky

Je pochopitelné, že se v boji jedná o prakticky bezbranný letoun, a dle sledování je dle redakce Armádního Zpravodaje silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak mělo stát. K incidentu je ovšem minimum informací, takže ani není jasné, v jakém místě k němu došlo, jenom že musel být Il-20 vizuálně detekován a vyprovozen, přičemž se první zprávy objevily 21. září 2025, ale teoreticky k tomu mohlo dojít i jindy.

To je ovšem běžná taktika, protože letěl s vypnutými komunikačními systémy a bez předem ohlášeného letového plánu. Vzlet dvou bojových letounů, tentokrát německých Eurofighterů, je pak rovněž standardní postup, jenom výjimečně je vysílán jeden – to se děje např. u F-35, která je ovšem technologicky nadřazená všemu, co může Rusko na misi poslat.

Ruské tanky se na moment zastavily. Satelitní snímek potvrzuje zničení obřího „muničáku“, který živil jejich kanony

Eurofighter je přitom skvělý evropský letoun klasifikovaný jako víceúčelový a stíhací pro získání vzdušné převahy, uvádí Wikipedia, a Německo je s víc než 200 kusy jeho největším uživatelem. Jeho předností je moderní radar typu AESA, zatímco k boji proti vzdušným cílům má např. Meteor s dosahem přes 200 km a nejmenší zónou úniku, takže co zaměří, to skoro vždy zničí.

K tomu ale nedochází, protože i když jde o provokaci, kdy Rusko neváhá narušit vzdušný prostor NATO, jako tomu bylo nedávno v Estonsku, kam vletěla trojice MiG-31, při zvětření aliančních letounů piloti neriskují a otáčí to. Dochází tak k testování reakčních schopností, ale také „drzosti“, kam až Severoatlantická aliance, potažmo její evropská část, nechá Rusko zajít.

Článek Německé Eurofightery ochránily hranice NATO. Vzlétly k ruskému Il-20 nad Baltským mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víceúčelový letoun, který patří k nejlepším

Eurofigter Typhoon je společným projektem 4 evropských zemí, a sice Velké Británie, Německa, Itálie a Španělska, popisuje portál Eurofighter. A jelikož vstoupil do služby již v roce 1994, možná by ho někdo mohl označit za starší, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že prochází postupnou modernizací. Jeho nejnovější verze patří mezi nejlepší letouny 4,5. generace, přičemž je vybaven radarem typu AESA a je schopný nejen stíhacích úkolů, ale i přesných úderných misí na pozemní cíle a dalších úloh za využití nejnovějších typů západních zbraní.

Rusko musí kvůli ukrajinské taktice spotřebovat až 16krát více bomb FAB. Vzala mu jednu z jeho největších výhod

Ačkoliv samotné polské letectvo rozhodně nepatří ke slabým, je jeho posílení spojenci logické. Polsko přímo v oblasti Kaliningradu sousedí s Ruskem, což vytváří možnost například k provokačním letům ruských letounů těsně u hranic vzdušného prostoru NATO. Také není vyloučeno, že by do Polska mohly dopadat střely odpalované Ruskem na Ukrajinu, třeba Ch-101, Ch-59 a další, upozorňuje Armádní Zpravodaj, protože bud selžou, nebo mohou být zmatené elektronickými opatřeními, a poletí tak doslova pánubohu do oken.

K ničení takovýchto zbraní je Eurofighter vhodným prostředkem, někdy lepším než pozemní protivzdušné systémy PVO, protože má možnost rychlého přesunu – dosahuje rychlosti Mach 2, uvádí Wikipedia, a k ničení střel má k dispozici celý arzenál střel vzduch-vzduch. V případě Německa půjde určitě o MBDA Meteor. TheAviationGeekClub ji označuje za nejlepší západní střelu na boj mimo vizuální pole, jejíž dosah je kolem 200 kilometrů.

Video: Ukrajinské taktické letectvo zničilo na 1 precizní ránu ruské velitelské centrum

Na kratší vzdálenost může zase německý Eurofighter využít střelu IRIS-T s infračerveným naváděním. Wikipedia uvádí, že je odolná vůči různým protiopatřením a schopná dělat extrémní manévry, takže je obtížné se jí vyhnout. Obě tyto zbraně jsou použitelné i v případě incidentu s ruskými letadly. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že Eurofightery ovšem nezvládnou sestřelit balistické rakety nebo hypersonické zbraně, ale to neumí žádný bojový letoun.

Článek Německé Eurofightery posílí polskou PVO. Vypadají možná starší, ale umí pochytat i nejsilnější ruské střely Ch-59 a Ch-101 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jinou možnost než F-35 země NATO nemají

F-35 je jedním z mála existujících letounů 5. generace na světě – kromě něj je to rovněž americký F-22 Raptor, ale ten země nikomu neprodává, jelikož slouží k vybojování vzdušné nadvlády. Potom je tu ještě ruský Su-57, ale zejména kolem jeho nízké schopnosti stealth jsou velké pochybnosti, a nakonec dva čínské letouny, tedy J-20 a J-31.

Hitlerova Ahnenerbe hledala dědictví předků, které mělo být důkazem čisté germánské rasy a základem 1 000leté árijské říše

Jak je patrné, krom amerických nepřipadají ostatní v úvahu hlavně z důvodu bezpečnostního rizika. F-35 je tak nejenom jedinou možností v případě páté generace, ale také tou nejlepší, pro jakou se mohou letectva aktuálně rozhodnout. Armádní Zpravodaj připomíná účinnost F-35 třeba proti ruským systémům S-300 v Íránu, které o nich ani nevěděly a byly zcela zničeny; ale stejně měl dopadnout i domácí Bavar-373, který je údajně lepší než ruský S-400.

Redakce Armádního Zpravodaje vnímá názory diskutujících, kteří označují F-35 za šrot, ale pravdou je, že jde o nejlepší letoun současnosti, navíc nejednou odzkoušený v boji, a že mnozí rádi přehlíží jeho komplexnost – slouží totiž i k průzkumu, PVO apod. Sice není manévrovatelný jako jiné, ale to je úplně jedno, protože vzdušné souboje probíhají na dálku.

Elitní jednotka na Krymu zasáhla 2 ruské stíhačky Su-30SM a 3 taktické bombardéry Su-24. Škody jsou obrovské i na Rusko

Byla by obrovská vzácnost, kdyby se k sobě letouny dostaly na vzdálenost jednotek kilometrů nebo stovek metrů. Program F-35 bude navíc pokračovat i přesto, že jsou ve vývoji letouny šesté generace – ano, v mnohém je pochopitelně překonají, ale je třeba vnímat, že bude jejich výroba dlouhá, nákladná a komplikovaná, a určitě tak ze dne na den nenahradí ostatní. Reálně to může být otázka i desítek let – důkazem je samotná F-35.

Wikipedia potvrzuje, že probíhá její výroba od roku 2006 a k lednu 2024 vzniklo něco přes tisíc kusů. Do evropských armád se navíc dostává ve větších počtech až v posledních letech, jelikož dosud spoléhala na starší řešení, a navíc je velmi drahá. Armádní Zpravodaj proto soudí, že je krátkozraké tvrdit, že budou F-35 za pár let k ničemu, když přijde šestá generace.

Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny

Totéž by šlo ostatně tvrdit o F-16, Gripenu, Rafale a dalších, ale ukazuje se, že je modernizace stále drží i na moderním bojišti, jelikož nemusí tak často bojovat proti vyspělejšímu soupeři (ve světě je stále obrovské množství starých letounů, které budou létat ještě po desítky let hlavně v méně vyspělých zemích), a navíc slouží skvěle jako nosiče zbraní. Často mají vyšší nosnost než pátá generace a jejich provoz je levnější, takže mohou třeba bombardovat.

Eurofighter není zrovna adekvátní náhrada F-35

Hlavním důvodem, proč Španělsko od zvažování nákupu F-35 ustupuje, jsou peníze, jelikož se dle El País rozhodlo utratit 85 % z obranného rozpočtu v Evropě. Jenom pro představu, ten dosahuje 10,471 miliard eur, což je cca 256,8 miliard korun. Zbývajících 15 %, tedy 38,5 miliard, by teoreticky na nákup nějakých letounů stačilo, ale zřejmě by jich nebylo dost.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Třeba AČR má za 24 letounů F-35 zaplatit bezmála 150 miliard korun, uvádí Ministerstvo obrany ČR, což vychází na 6,25 miliard na jeden. Španělsko by tak dokázalo financovat jenom lehce přes šest kusů, což je velmi málo, a navíc nakupuje i jiné zbraně mimo Evropu. Zvažuje proto, že rozšíří své letectvo o další Eurofightery Typhoon.

Aktuálně jich má 72 a patří mezi země, které je přímo vyrábí, takže by tím současně podpořilo domácí ekonomiku. Vedle toho zvažuje, že počká až na letoun 6. generace FCAS, na němž se dle Wikipedia podílí vedle Německa, které však zvažuje i vlastní cestu, a Francie usilující o dominantní podíl, takže není jasné, zda nakonec z projektu něco bude.

Velká rána pro F-35A, zájemce už je nechce. Padla tím obří zakázka, která mohla Americe přinést vliv u souseda Číny

V případě 6. generace by Španělsko pravděpodobně kumulovalo peníze, aby na nákup mělo. Její zavedení do výzbroje je ostatně předpokládáno až ve 30. letech 20. století, takže na to může mít kolem 10 let, během nichž nastřádá klidně stovky miliard korun. Do budoucnosti ovšem nikdo nevidí, je stejně tak možné, že se spolehne na 4,5. generaci Eurofighterů.

Článek Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Eurofightery mají několik AESA radarů

Letouny Eurofighter se v jednotlivých zemích mírně odlišují, což platí i pro radary. Dříve vyrobené stroje mají starší typ, ale nové nebo modernizované dostávají vylepšené aparatury AESA, jichž je několik typů. Kuvajtské a katarské mají radar ECRS Mk0, britské ECRS Mk2, německé a španělské zase ECRS Mk1, uvádí ve své zprávě výrobce radaru, společnost Hensold. Podle ní má poskytnout zvýšený výkon a rychlé přepínání režimů.

iZdroj fotografie: Hensold

O tom, jaký má radar dosah, nelze najít žádné údaje. TheDefensePost pouze uvádí, že má o 50 procent větší úhlový dosah než starý radar a podporu operací vzduch-vzduch a vzduch-zem s vysokým rozlišením. Obecně se dá říci, že jsou jeho schopnosti vyšší než třeba u radaru typu PESA ruského letounu Suchoj Su-35S Flanker-E. To znamená, že by ho měl Eurofighter mnohem dříve zaměřit, což může pilotovi pomoci rozhodnout se, zda zaútočit, nebo raději zvolit jiný postup, čímž to bude on, kdo bude mít iniciativu a udávat průběh střetu.

Lepší radar umožní lépe využít Meteor

Větší dosah radaru a možnost vidět nepřítele bez nutnosti měnit směr letu, což radar AESA umožňuje, znamená možnost použít proti němu střely vzduch-vzduch dalekého dosahu. Wikipedia uvádí, že Eurofighter používá radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM, a hlavně MBDA Meteor s dosahem až 200 km a vysokou pravděpodobností zničení cíle. Su-35 sice může mít střely R-37M s delším dosahem, ale jeho handicapem je právě slabší radar.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Vybavení Eurofighteru radarem typu AESA je v současnosti v podstatě nutnost, protože bez něj je jakékoliv letadlo v nevýhodě. Jejich evropští uživatelé je hodlají mít ve výzbroji ještě mnoho let, někteří si k nim jenom přikupují vyspělejší Lockheed Martin F-35 Lightning II, ale spíše jako doplněk. Eurofightery nahradí až letouny 6. generace, ať jde o projekt FCAS nebo GCAP, ale ty budou zaváděné do výzbroje nejdříve koncem 30. let 21. století.

Článek Ruský Su-35S bude proti Eurofighterům Typhoon v nevýhodě. Díky novému radaru přebírají iniciativu a dříve odpálí Meteor se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skvělý letoun, který tu ještě dlouho bude

Desítky let byl Eurofighter Typhoon montován v továrně BAE Systems ve Wartonu v hrabství Lancashire, která se připravuje na dodání posledního letounu pro Katar v rámci objednávky z roku 2017. Sama britská vláda přitom nekoupila jediný od roku 2009, což může souviset s tím, že zkrátka nebylo třeba letectvo posilovat, ale také otázka modernizace.

Satelitní snímky ukazují zkázu na ruském letišti s 10 bombardéry Suchoj Su-34

Armádní Zpravodaj připomíná, že britské letectvo nakoupí dohromady 138 letounů F-35B, s nimiž bude startovat z pozemních základen i letadlových lodí. Jsou pochopitelně nesrovnatelně lepší, jelikož jde o pátou generaci, zatímco Eurofighter Typhoon je generace čtvrté. Jeho výroba začala podle Wikipedia v roce 1994 a probíhá doteď.

To konkrétně ve Španělsku, Německu a v Itálii. Vzniklo přes 620 letounů, jejichž rychlost je díky dvěma dvouproudovým motorům Eurojet EJ200 s přídavným spalováním Mach 2. Výzbroj potom mohou nést na 13 závěsnících, např. AIM-9 Sidewinder nebo AIM-120B AMRAAM, a plánována je také nejlepší západní střela vzduch-vzduch MBDA Meteor.

Francie zvyšuje výrobu jedné z nejúčinnějších zbraní proti Rusku. Mohl by to být problém

Pozastavení výroby ve Velké Británii však neznamená, že by země od projektu odstoupila nebo přestala letouny využívat. Armádní Zpravodaj je názoru, že s nimi počítá v některých rolích ještě desítky let. V červnu například vyprovázely mnoho ruských letounů od hranic NATO, a je pravidlem, že pokud je bude mít starší konstrukce rival, stále poslouží.

Článek Výroba letounů Eurofighter Typhoon skončila. Není o ně zájem, i když budou létat ještě desítky let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkoušely to letouny bojové i průzkumné

V některá období dochází k narušování vzdušného prostoru NATO skoro každý den, čehož je důkazem týden od 07. do 13. června 2025 – kromě posledního z nich muselo britské taktické letectvo každý den startovat s Eurofightery Typhoon, jež jsou od 1. dubna 2025 na 22. základně v polském Malborku. V tomto období šlo o nejvytíženější místo jejich nasazení.

• v sobotu 07. června byl zachycen Antonov An-30
• v neděli 08. června byly zachyceny dva ozbrojené Suchoje Su-24M; poté se rozdělily a jeden pokračoval v provádění nízkých průletů nad lodí William McLea námořnictva Spojených států amerických
• v pondělí 09. června byly zachyceny opět Antonov An-30 a Iljušin Il-20M
• v úterý 10. června byl zachycen znovu Iljušin Il-20M, a po doplnění paliva za letu pokračovaly britské stíhačky k vyprovodění Antonovu An-30; jakmile se vzdálil, byly povolány k dohledu nad Tupolevem Tu-142, který doprovázela dvojice ozbrojených Suchojů Su-27
• ve středu 11. června byl zachycen Antonov An-30
• ve čtvrtek 12. června byla zachycena dvojice Suchojů Su-24, a poté ještě Iljušin Il-20

Provokace ze strany Ruska je neustále větší a evidentně nezná hranic. Armádní Zpravodaj také informoval 13. června 2025 o případu, kdy ruský Iljušin Il-20M dokonce vletěl 2 km hluboko do polského vzdušného prostoru, odkud ho též vyprovázely britské Eurofightery Typhoon.

Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M

Ty ačkoliv byly zařazeny do služby už v roce 2003, jsou díky postupným modernizacím velmi schopné; Wikipedia uvádí, že poslední vylepšování zajišťuje standard Block 5. Jedná se přitom o víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy přímo navržený k eliminaci jiných letounů. Kromě Velké Británie ho v Evropě používá také Německo, Itálie a Španělsko a Rakousko, jinde pak Saúdská Arábie, Kuvajt, Omán a Katar. Celkem jich létá přes 600 po celém světě.

Vzhledem k tomu, že vyprovázely z bojových letounů Su-27 a Su-24, je nemyslitelné, aby se proti nim nepřítel pokusil zasáhnout – technologicky byl totiž mnohem slabší. V případě Il-20, An-30 a Tu-142 je to pak úplně mimo, jelikož jsou průzkumné a prakticky bezbranné.

Článek 15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Než se ruské letouny přiblížily, měly doprovod NATO

Ačkoliv nebylo upřesněno, od kdy do kdy k incidentům došlo, prohlášení vydalo Královské letectvo Velké Británie 05. června 2025 s tím, že byly dva letouny Eurofighter Typhoon FGR4 už počtvrté během sedmi dnů vyslány z 22. základny taktického letectva v Malborku v Polsku, aby zachytily neznámá letadla opouštějící Kaliningrad a dostala se do blízkosti vzdušného prostoru NATO, který aktuálně pomáhá v oblasti strážit právě Velká Británie.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Třikrát se jednalo o identifikaci a zachycení Iljušinu Il-20M, který opouštěl prostor Kaliningradu. Jedná se o průzkumný letoun z dob SSSR, kdy byl vyvinut z turbovrtulového dopravního Iljušinu Il-18, a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976. Vytvořeny z něj poté byly ještě další verze – Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje.

Wikipedia potvrzuje, že Iljušin Il-20M slouží ke shromažďování zpravodajských informací zachycováním signálů, a to jak v oblasti COMINT (komunikační zpravodajství), tak v oblasti ELINT (elektronické zpravodajství). Koresponduje to mimochodem s nedávným zachycením Iljušinu Il-20, o němž psal Armádní Zpravodaj s odkazem na polské letectvo.

Čtvrtý případ si potom vyžádal přítomnost britských stíhaček k zachycení a identifikaci dvojice ruských Suchojů Su-30MK Flanker-H, která se přiblížila ke vzdušnému prostoru NATO. Jedná se o víceúčelové stíhací letouny pro vzdušnou převahu zavedené v roce 1992, uvádí Wikipedia, ale v roce 2013 došlo k jejich významné modernizaci na Su-30SM.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

„Dnes to bylo počtvrté během sedmi dnů, kdy NATO provedlo přesun prostředků RAF umístěných v Malborku v Polsku. Dnešní mise měla zachytit a identifikovat neznámé letadlo opouštějící kaliningradský vzdušný prostor. Nekomunikovalo, ani nepředložilo letový plán, který je vyžadován mezinárodním právem. Jakmile jsme ho zachytili, v zájmu ochrany civilního leteckého provozu jsme ho doprovodili, než bylo předáno jinému páru letadel NATO,“ sdělil mluvčí britského expedičního leteckého křídla, které působí v Polsku.

Článek Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Flexibilní letouny pro různé mise

O tom, že jsou Rafale a Eurofighter vlastně velice podobné, svědčí několik charakteristik, a shodují se v tom i jejich prezentace. Francouzský Dassault popisuje svůj profukf jako velmi flexibilní, schopný vykonávat široké spektrum misí, a s vysokou mírou přežití. Flexibilitou se potom u Eurofighteru chlubí i oficiální prezentace konsorcia, které za ním stojí. Vyzdvihuje ale také schopnost vykonávat celou řadu různých druhů misí. V obecném popisu jde tedy o letouny, které letectvu dají v podstatě stejné schopnosti.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Eurofighter je letoun o délce 15,6 metrů s rozpětím křídel 10,95 metrů, jehož maximální rychlost je Mach 2,35, a existuje v jedno nebo dvoumístné verzi. Wikipedia potom uvádí, že má bojový dosah až 1 389 kilometrů. Rafale je zase letoun s délkou 15,27 metrů a rozpětím křídel 10,9 metrů, a též existuje v jednomístné i dvoumístné verzi. Wikipedia u něj udává jako maximální rychlost Mach 1,8 a bojový dosah 1 850 kilometrů.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Rozdíly tedy nalézt lze, ale vlastně minimální. Eurofighter je rychlejší, ovšem pravdou je, že v současnosti u bojových letadel na rychlosti tolik nezáleží, protože je boj veden na dlouhé vzdálenosti, i když schopnost vzdálit se od nepřítele přece jenom někdy roli hrát může, i když ne významnou. Rafale zase může letět na misi na delší vzdálenost, ale rozdíl není příliš veliký a oba letouny mají schopnost tankování za letu, což dosah prodlužuje.

Kanony i střely mají letouny podobné

Také výzbrojí jsou si letouny velice podobné. Oba mají kanon, Rafale ráže 30 mm a Eurofighter 27 mm. Oba mohou používat nejmodernější západní radarem naváděnou střelu MBDA Meteor nebo řízenou střelu Storm Shadow/SCALP-EG, ale některé typy používaných střel, pum nebo protilodních zbraní se liší, i když lze říci, že mají velice podobné parametry.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Rozdíly mohou být v některém vybavení, ale ty se velice těžko posuzují. Letouny, minimálně v těch nejlepších verzích, mají moderní radary typu AESA s podobnými výkony. Oba také používají materiály pohlcující radarové paprsky — sice nemají schopnost stealth, ale jejich radarový průřez není veliký. Disponují pak také schopnostmi elektronického boje a dalšími, ale podrobnosti nejsou pochopitelně známé, a navíc jsou tyto systémy průběžně upravovány.

Evropský zbrojní průmysl trpí, přišel o obrovskou zakázku. Německo zablokovalo Turecku prodej Eurofighterů Typhoon

Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že dva rozdíly nahrávají francouzskému letounu. SipleFlying uvádí, že Rafale, na rozdíl od Eurofighteru, může sloužit jako nosič jaderných zbraní, a existuje také ve verzi schopné operovat z letadlových lodí, což druhý stroj neumí. Na druhou stranu ani jednonaprostá většina zemí nepotřebuje a nikdy potřebovat nebude; výjimkou může však být Indie používající Rafale. Proto o tom, jaký si některý stát vybere letoun, nejspíše rozhodne kombinace ceny, schopností, vybavení a politiky.

Článek Dassault Rafale vs. Eurofighter Typhoon: zásadní rozdíl lze najít jenom těžko, oba dva jsou skvělé a k podobným účelům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve průzkumný letoun, poté i stíhačky

K incidentu došlo již 15. dubna 2025, ale britské královské letectvo (RAF) o něm informovalo až o pět dní později. Eurofightery přitom startovaly hned dvakrát – v prvním případě k identifikaci neznámého letounu, který se ukázal jako průzkumný Iljušin Il-20M, a v druhém k zachycení, tou dobou již známých, stíhacích letounů Suchoj Su-30MKI.

Evropský zbrojní průmysl trpí, přišel o obrovskou zakázku. Německo zablokovalo Turecku prodej Eurofighterů Typhoon

RAF uvedlo, že byly letouny zadrženy kvůli letu bez aktivních odpovídačů a z důvodu přiblížení se vzdušnému prostoru NATO, což představuje riziko pro civilní letectví a porušuje mezinárodní normy. Stejně jako v nedávném případě, kdy startovala dánská F-35, aby vyprovodila rovněž Iljušin Il-20, se incident obešel bez konfliktu a ruský letoun hranice nepřekročil.

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ačkoliv vznikl Iljušin Il-20 ještě v dobách SSSR z turbovrtulového dopravního Iljušinu Il-18 a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976, byly později na jeho základě vytvořeny ještě další verze, konkrétně Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje, vysvětluje Wikipedia.

Německo plánuje více než 2násobnou armádu, aby čelilo Rusku. Většina mají být záložníci a bývalí profesionálové

Dvojice těžkých stíhacích letounů Suchoj Su-30MKI potom sloužila jako doprovod, což je opět běžná taktika. Vyzbrojena je pro tyto případy silnými střelami vzduch-vzduch, kdyby došlo na souboj s jinými letouny, ale dokáže odpalovat i střely s plochou dráhou letu, uvádí Wikipedia. Redakce Armádního Zpravodaje se však shoduje, že by ke střetu nedošlo, i kdyby tam přítomny nebyly, jelikož by tím Severoatlantická aliance riskovala rozpoutání konfliktu.

Článek Britské královské letectvo vyprovodilo hned tři ruské letouny, které kroužily nad Pobaltím. Včetně dvou těžkých stíhačů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecko chtělo 40 letounů Eurofighter Typhoon

S cílem modernizovat letectvo si dohodlo Turecko koupi asi 40 víceúčelových stíhacích letounů Eurofighter Typhoon, což je společný projekt firem Alenia Aeronautica, BAE Systems a EADS, které sdružuje holding Eurofighter GmbH, uvádí Wikipedia. V provozu jsou letouny od roku 2003 a patří ve své kategorii mezi světovou špičku, přičemž jich na nebi létá přes 630 kusů.

Německo plánuje více než 2násobnou armádu, aby čelilo Rusku. Většina mají být záložníci a bývalí profesionálové

Armádní Zpravodaj ověřil z několika zdrojů, že je cena za jeden letoun kolem 90 milionů dolarů. tj. v přepočtu asi 1,9 miliardy korun. Šlo tedy o nemalou zakázku za zhruba 76 miliard korun, což není pro evropský zbrojní průmysl dobré, ale politické důvody jsou zkrátka silnější. Navíc by to přineslo rozšíření vlivu a další příjmy za náhradní díly, modernizaci a výcvik.

Prodej zablokovala prozatímní federální vláda vedená kancléřem Olafem Scholzem, informovalo tamní médium TurDef. A to navzdory tlaku Velké Británie a Itálie, které jsou součástí projektu a usilují o kontrakt na podporu lokálních výrobních a montážních linek.

Švýcarsko žádá okamžité zrušení nákupu F-35, které jsou až zbytečně drahé a americké. Podporuje to 80 % občanů

Jenomže německá vláda se už dříve obávala porušování lidských práv a tureckých vojenských operací proti kurdským silám (YPG/PKK), které byly někdy podporovány americkou koalicí. A dle některých mohly být bojové letouny Eurofighter Typhoon použity k útokům na civilisty nebo spojenecké kurdské síly. Armádní Zpravodaj také soudí, že by šlo o bezpečnostní hrozbu, jelikož má Turecko ruský systém S-400, který by mohl odhalovat jejich slabiny.

Článek Evropský zbrojní průmysl trpí, přišel o obrovskou zakázku. Německo zablokovalo Turecku prodej Eurofighterů Typhoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Možnost vyslání Typhoonů potvrdily dva zdroje

Zda skutečně dojde k rozmístění stíhacích letounů Typhoon britského Královského letectva na Ukrajině, není prozatím jasné, ale anonymní zdroje měly sdělit webu Times, že britští ministři v současné době o takovém scénáři podpory Ukrajiny diskutují jakožto o alternativě k rozmístění mírových jednotek, na něž jsem odkazoval hned na začátku.

Chabý pokus ruské armády o invazi do nové oblasti Ukrajiny skončil fiaskem, ukazuje video. Po prvním úderu prchla

Mise by mohla být podobná té, která je v současné době prováděna v pobaltských státech, což zahrnuje poskytování doprovodu ruským letadlům a nepřetržitou reakci na vzdušné hrozby. Ve stálé pohotovosti by mohlo být asi 12 stíhaček Typhoon, aby odrážely ruské vzdušné hrozby, nejspíše přitom ve spolupráci s pozemními jednotkami, zřejmě systémy PVO.

Scénář přitom potvrdil pro Times i jiný anonymní zdroj z Královského letectva, ale s tím, že i když k tomu může dojít, jsou prozatím diskuze v rané fázi. Pokud však bude o vyčlenění letadel pro tuto misi rozhodnuto, budou rozmístěna na polských leteckých základnách v pohraničních oblastech, odkud mohou rychle dosáhnout potřebných linií k odražení útoků.

Ukrajinci vyzráli na Severokorejce, ti se teď bojí ďáblova dronu a radši ani nevychází ven. Rusové je v útoku obětovali

Eurofighter Typhoon by měl být přitom lepší než cokoliv, co má ve výzbroji ruské letectvo, snad tedy s výjimkou Suchojů Su-57, ale těch má pouze pár desítek. Nehledě na to, že by se ruské letouny hlubokou nad území Ukrajiny neodvážily, jelikož je střežena systémy protivzdušné obrany. Typhoony by tak zřejmě zejména eliminovaly střely a pumy.

Článek Velká Británie má plán proti Rusku, na Ukrajinu chce vyslat stíhačky Typhoon. Měly by mu zamezit v útocích, už padla i konkrétní čísla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nad Černým mořem létají RC-135W

Za příklad působení NATO nad Černým mořem je vysílání průzkumných letounů se sofistikovanými detekčními a špionážními přístroji. Může jít třeba o RC-135W Rivet Joint, k němuž americké letectvo uvádí, že má sadu palubních senzorů schopných detekovat a analyzovat signály v celém elektromagnetickém spektru. Z mezinárodních vod může jistě zachytit data i z Ruska, takže není divu, pokud k němu vyšle bojové letouny.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

To je ostatně také důvod, proč třeba britské letectvo posílá s RC-135W Rivet Joint letouny jako Eurofighter Typhoon, které většinou v poklidu letí a ruských letadel si zdánlivě nevšímají, byť je sledují. Někdy na ně ale mohou připravit past, aby ukázaly, kdo je pánem – třeba je nalákat na stroje se zapnutými transpondéry a pak je překvapit dalšími dvěma letouny s transpondéry vypnutými.

iZdroj fotografie: Letectvo USA

Zrovna takový případ se stal nad Černým mořem, uvádí DefenceSecurityAsia s odkazem na ruské ministerstvo obrany, ale od něj se mi nepodařili informace získat. Letce, která takovou léčku provede, to dá každopádně výhodu a hlavně to ruským pilotům ukáže, že by na ně nejspíše mohla zaútočit dříve, než by ji vůbec stačili zaregistrovat (i když by teoreticky mohli mít informace i u pozemních radarů, které vidí i stovky kilometrů daleko).

Ruský Suchoj Su-27 už je zastaralý

Z druhé strany pak nad Černým mořem nejčastěji operují ruské letouny Suchoj Su-27 Flanker, které pochází ještě z dob SSSR, uvádí Wikipedia. Známý je svou dobrou obratností, avšak je poplatný své době a má starší typy radarů jako N001 Mech nebo Zhuk-MSE, navíc i když mnohem novější Eurofigter Typhoon není stealth, má drak z materiálů výrazně snižujících radarovou signaturu. Nechybí mu ani nejnovější typy senzorů, uvádí Eurofighter, ani výkonný radar ECRS Mk2 typu AESA, čemuž se ruské letouny nemohou ani zdaleka rovnat.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Každému z pilotů musí být při takovém setkání jasné, jak by podobný incident dopadl. Kdyby se Rusové nechali nalákat do blízkosti průzkumného letounu, vzápětí by se ocitli v zaměřovači nepřítele, o němž neměli do té doby tušení. Ten by mohl proti nim použít nejvýkonnější západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, o níž koncern MBDA tvrdí, že jde o střelu s největší zónou bez úniku ze současných zbraní vzduch-vzduch, což by pro Su-27 nedopadlo dobře.

Článek Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zastavit Taurus je velmi obtížné

Německo disponuje v současné době asi 600 střelami Taurus. Jde o velmi obávané zbraně, keré mají dle Wikipedie integrované prvky stealth, takže je velice obtížné je zaměřit a sestřelit. Dokonce i systémy jako S-300 a S-400 by s tím mohly mít problém a při odpálení většího počtu střel by jich značnou část nemusely vůbec zastavit. Německo by však potřebovalo pro takový typ útoku i dostatek letadel; volba padla na Eurofighter Typhoon.

iZdroj fotografie: MBDA

V současnosti nosí německé Taurusy letouny Panavia Tornado, a MilIn uvádí, že v rámci modernizace P4E získají tuto možnosti i Typhoony. Balíček vylepšení je však mnohem obsáhlejší, schopnost používat nové typy zbraní je pouze jednou z částí. Airforce-Technology uvádí, že se jedná o zásadní modernizaci letounů tak, aby byly schopné operovat do 60. let 21. století, přičemž získají třeba i vylepšené zpracování dat ze svého radaru.

Letouny se mohou držet mimo PVO

Taurus je relativně veliká střela, jejíž délka je 5,1 m a hmotnost 1 400 kg, takže i když mají Typhoony nosnost zbraní a vybavení až 9 tun, je pravděpodobné, že unesou jenom dvě. Nicméně vzhledem k tomu, že mají dolet až 500 km, mohou na cíle zaútočit, aniž by se vystavily protivzdušné obraně nepřítele. Díky speciálně zkonstruované hlavici o hmotnosti 480 kilogramů je pak střela schopna zničit i velmi odolné cíle, jako jsou bunkry.

Jihokorejský „Taurus“ může značně posílit každou zemi NATO. Sice není s dosahem 300 km nejlepší, ale i tak dosahuje supersonické rychlosti

Ačkoli má Německo 600 střel Taurus, část z nich pravděpodobně není v provozuschopném stavu. I to se ale má změnit. EdrMagazine uvádí, že Německo je všechny chce nechat zrenovovat a modernizovat, což bude hlavně znamenat prodloužení životnosti minimálně do roku 2045. Navíc existuje projekt lepších a ničivějších střel Taurus Neo schopných zasáhnout i Moskvu.

Článek Německá Luftwafe bude schopná odpálit střely Taurus v počtech, že je ani věhlasné ruské S-400/S-300 nezastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AMRAAM bude vyměněna za lepší Meteor

Už když výrobce MBDA střelu Meteor navrhoval, počítal s tím, že bude na evropských letounech používána. ArmyRecognition uvádí, že Velká Británie, Španělsko a Itálie ji už ostatně používají na Eurofigterech, ale kupodivu to nebyl případ Německa, které je také vlastní, ale osazovalo je americkou střelou AIM-120 AMRAAM. Pokud chce tedy rovněž Meteor s lepšími parametry používat, znamená to potřebu je na letounech otestovat.

iZdroj fotografie: MBDA

Vydařený test Meteoru na německých Eurofighterech Typhoon pak znamená jeho úspěšnou integraci na německé letouny. TheDefensePost uvádí, že to posílí jeho schopnost neutralizovat hrozby na velké vzdálenosti, což znamená nejspíše hlavně ruské letouny jako Suchoj Su-35 Flanker-E nebo Suchoj Su-57 Felon vyzbrojené střelami R-77M s deklarovaným dosahem přes 190 km nebo R-37M, jejichž dosah je podle Ruska až 400 kilometrů.

Meteor bude i na amerických letounech

MBDA Meteor je všeobecně považována za nejlepší radarově naváděnou střelu vzduch-vzduch dlouhého dosahu používanou západními zeměmi. Wikipedia uvádí, že má dosah 200 km a je vybavena ramjetovým pohonem, s nímž dosahuje rychlosti Mach 4 – to umožňuje v kombinaci s pokročilým vyhledávačem vysokou pravděpodobnost zásahu cíle. I když je střela určena pro evropské letouny, bude certifikována i pro Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Eurofighter Typhoon je bojový letoun generace 4. generace určený pro evropské země, ale Wikipedia uvádí, že ho používají i některé země Blízkého východu. Je velmi dobře manévrovatelný a ačkoliv nemá schopnost stealth, disponuje relativně malým radarovým průřezem. Dosahovat může rychlosti až Mach 2,35 a unese výzbroj o hmotnosti 9 tun, přičemž se může jednat o střely vzduch-vzduch, řízené střely, naváděné pumy a další zbraně. Nejnovější verze Eurofighteru mají přitom moderní radar typu AESA.

Článek Video: první německý test nejlepší západní střely Meteor na letounu Eurofigter prokázal, že by dokázala zničit ruská letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Eurofighter dokáže tankovat za letu

Eurofighter je dvoumotorový letoun a jeho dolet je 3 790 km v případě, že nenese žádnou výzbroj a má tři přídavné nádrže, uvádí Wikipedia. To je samozřejmě mezní hodnota, piloti toho nikdy nevyužívají a vždy si nechávají dostatek rezervního paliva pro nějaké nečekané situace. Během dlouhého letu bez mezipřistání to pak znamená, že se musí setkat s létajícími tankery, od nichž získají palivo na pokračování, což vyžaduje pečlivé plánování.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Třeba při letu třech německých Eurofigterů, který se uskutečnil mezi Japonskem a Havají, je podporovaly tankovací letouny Boeing KC-135 Stratotanker. TheAviationZone uvádí, že jde o tanker postavený z dopravního komerčního letouni Boeing 707, v jehož trupu je celkem 22 nádrží na palivo, přičemž může nést celkový náklad těžký přes 37 tun. Za pomoci tankovacího zařízení pak může doplnit palivo do jiného letounu.

Letouny tankovaly za cestu celkem 6krát

Během rekordního letu na vzdálenost 8 600 km měly Eurofightery naplánovaných celkem 8 tankovacích setkání, uvádí Twz. Nakonec se ale uskutečnilo jenom 6 tankování, protože při prvním setkání dostaly takové množství paliva, že k druhému dojít nemuselo, a odpadlo pak i šesté tankování, jelikož pilotům přálo proudění vzduchu a letouny tak spotřebovaly méně paliva, než se původně předpokládalo. I tak byli piloti ve vzduchu 10 hodin a 31 minut.

Jestliže se vydá ruská stíhačka MiG-29K odvážně až k hranicím NATO, mohou ji vyprovodit vyspělejší německé protějšky Eurofighter

Pro Eurofighter je takový let opravdu rekordní, neb původní rekord držel britský letoun – ten se v září 2017 účastnil operace proti Islámskému státu a strávil ve vzduchu 8 hodin a 36 minut. Vlastnsoti letounů Eurofighter prokázané dálkovými lety jsou dobrou zprávou hlavně pro evropské členy NATO, v jejichž výzbroji mají zastoupení. Ukazuje se, že díky nim mohou provádět operace v podstatě kdekoliv po světě a třeba tak pomoci jiným spojencům.

Článek Neskutečný světový rekord si připsaly německé letouny Eurofighter, které vydržely ve vzduchu nejdéle ze všech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ke střetu obvykle vůbec nedochází

Jednou z klasických situací bývají akce ruských letadel poblíž hranic států NATO. Jsou přitom na téměř každodenním pořádku, a vzhledem k napětí, jaké mezi oběma stranami panuje, je třeba na ně reagovat. Rusové mohou poslat celou škálu letadel, i když zvolit například Mikoyan MiG-29K Fulcrun-D je docela nezvyklé. Na takovou provokaci mohou zareagovat třeba německé letouny Eurofighter Typhoon umístěné v Lotyšsku, uvádí Defence-Blog.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Když ruský letoun zůstane v mezinárodním prostoru a nepřekročí hranice vzdušného prostoru, nic se nestane. Hlídka záchytných letounů ho jenom bude sledovat až do doby, než se zase vzdálí. Ruský letoun má v té době šanci zjistit, jak hlídkové letouny NATO reagují, ale na druhou stranu i takovýto poplach je dobré cvičení a druhé straně pomáhá zlepšovat své schopnosti. Střílet je nicméně poslední možností, vysílány jsou hlavně výzvy rádiem.

MiG-29K vzlétá hlavně z „letadlovky“

Jak by dopadl střet jednoho MiG-29K s dvojicí Eurofighterů, se velice obtížně posuzuje, i když německé letouny létají ve dvojici a jsou novější. Wikipedia uvádí, že první vstoupily do služby v roce 2003, a naopak MiG-29K je ještě z dob SSSR, přičemž je určen hlavně pro operace z paluby letadlové lodě, ale může startovat i z letiště, uvádí MilitaryFactory. Oba typy letounů mají dva motory, jsou vysoce manévrovatelné a dosahují rychlost přes Mach 2.

Připravenost NATO bránit svou východní hranici prezentuje i „moře“ americké techniky v Polsku, takovou sílu by Rusko zřejmě neustálo

Vzájemný střet by rozhodly nejspíše kvality pilotů a nesená výzbroj, protože oba mohou mít oba stroje celou škálu zbraní. Ve prospěch Eurofighteru mluví fakt, že nejnovější verze má moderní radar typu AESA, o čemž si může MiG-29 nechat zdát. Lze tedy předpokládat, že by se pilot Eurofighteru snažil takové výhody využít a vypálit třeba nejmodernější západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor s doletem až 200 kilometrů.

Článek Jestliže se vydá ruská stíhačka MiG-29K odvážně až k hranicím NATO, mohou ji vyprovodit vyspělejší německé protějšky Eurofighter se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na teroristy mířily přesně naváděné pumy

Dobrým příkladem, jak vypadá útok na teroristy ISIS, je video pod článkem. Zachycuje eliminaci raketometu Islámského státu, s nímž teroristé útočili na spojenecké jednotky. Není jasné, ani z příspěvku na síti X, o jaký typ raketometu se vlastně jednalo. Zaútočilo na něj ale britské letectvo, konkrétně dva letouny Eurofighter Typhoon FGR4, za pomoci jediné naváděné pumy Paveway IV. Ta zasáhla naprosto přesně a teroristický raketomet zlikvidovala.

iZdroj fotografie: Defence Imagery / Creative Commons / OGL

Eurofighter Typhoon FGR4 je jedna z britských variant tohoto letounu sloužícího ve více evropských zemích. Eurofighter má jedno a dvoumístné varianty, ale konkrétně tato varianta je jednomístná, uvádí Wikipedia. Jedná se o verzi víceúčelovou a modernizovanou kolem roku 2008, která je určena k průzkumu, leteckému boji i útoku na pozemní cíle. Letoun může být vyzbrojen celou řadou zbraní, a to včetně přesně přesně naváděných pum nebo střel.

Puma Paveway IV využívá laser i GPS

Přesně naváděná Paveway IV použitá k útoku je ve Velké Británii upravená standardní gravitační Puma Mk 82. WeaponsSystems uvádí, že je na této pumě použitá konverzní sada, která z ní dělá naváděnou – její výhodou je, že může být naváděna jak prostřednictvím GPS, tak i na cíl zaměřeným laserovým zaměřovačem. To umožňuje využít výhod obou navádění, případně eliminovat jejich nedostatky. Puma má hmotnost 225 kilogramů a v této verzi má i hlavici se zvýšenou penetrací. Od místa shozu může urazit až 30 kilometrů.

K útoku na Gazu využili Izraelci i úplnou novinku, obrněný transportér Eitan, což je první izraelský kolový transportér; a pořádně silný

Letouny Eurofighter Typhoon mají 13 závěsných bodů a mohou nést až 9 tun výzbroje, ale to samozřejmě neznamená, že se ve všech případech bude jednat o pumy Paveway IV. Standardně by měl být jeden letoun vyzbrojen čtyřmi kusy těchto pum, což mu dává možnost zaútočit hned na čtyři cíle najednou. V podvěsu má britský Typhoon zaměřovací systém Litening spolupracující s naváděnými zbraněmi, s nímž může zaměřovat cíle a i za zhoršené viditelnosti.

During a recent routine Operation Shader patrol, 2 @RoyalAirForce Typhoons identified rockets being launched in Iraq against coalition forces.

To defend against this attack, our aircraft successfully used a Paveway IV precision-guided bomb to destroy the rocket launcher system. pic.twitter.com/adYl6bkE1i

— Rt Hon Grant Shapps MP (@grantshapps) April 26, 2024

Zničení raketometu ISIS britským letounem Eurofighter Typhoon

Článek Video: když se britský letoun Typhoon FGR4 zaměří na raketomet teroristů z ISIS, stačí mu k jeho zničení jediná bomba se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský Il-20 možná vstoupil do prostoru Švédska

Podobná praxe panuje na obou stranách. Průzkumné letouny vysílá jak NATO k ruskému prostoru, třeba nad Černé moře, tak Rusko k jednotlivým zemím NATO. Zaznamenané byly například i lety ruských strategických bombardérů, ale i dalších letounů. Ke švédskému vzdušnému prostoru se třeba přiblížil ruský letoun pro elektronický průzkum Iljušin Il-20 Coot-A. MilIn dokonce uvádí, že i na okamžik vstoupil do prostoru pod švédskou kontrolou.

iZdroj fotografie: Markus Zinner / Creative Commons / CC BY-SA

Vzhledem k tomu, že je Švédsko novým členem Severoatlantické aliance, postaralo se o údajného narušitele nikoliv samo švédské letectvo, ale německé, jelikož spojenci střeží svůj prostor a jeho okolí společně. K ruskému letadlu tak odstartovala dvojice letounů Eurofighter Typhoon z letiště u města Laage, která doprovázela ten ruský do doby, než se od švédského vzdušného prostoru dostatečně vzdálil a nehrozilo tedy žádné nebezpečí.

Letoun běžně sbírá informace o komunikaci

Přítomnost letounu Il-20 u Švédska značí, že se Rusko snaží získávat informace. Jde o starší čtyřmotorový turbovrtulový stroj ještě z dob SSSR, a ArmyRecognition uvádí, že je určen ke shromažďování zpravodajských informací o komunikaci a elektronických signálech, přičemž jeho průzkumná aparatura je v doutníkovém pouzdře pod trupem. Je 35,9 metrů dlouhý, dosahuje rychlosti až 675 km/h a na jeho palubě slouží 13 osob. Jelikož je letoun neozbrojený, neměl by v jakémkoli střetu s moderními vojenskými letouny šanci.

Zvláště pak s takovým, jakým je dvoumotorový bojový letoun Eurofighter Typhoon. Ten dosahuje rychlosti až Mach 2,35 a je silně vyzbrojený. Airforce-Technology uvádí, že nese kanon ráže 27 milimetrů a má 13 závěsníků k nesení různých zbraní. Pro letoun typu Il-20 jsou nejhrozivější střely vzduch-vzduch, třeba AIM-120 AMRAAM, MBDA Meteor, IRIS-T a další. Kromě toho může Eurofighter Typhoon nést řízené střely, pumy, protilodní střely a další typy zbraní.

Článek Když se ruský letoun Il-20 odváží až k hranicím Švédska, musí počítat, že ho může vyprovodit Eurofighter Typhoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ne o všechny evropské letouny je zájem

Některé evropské země vyrábí vlastní bojová letadla a rozhodně nelze tvrdit, že by to neuměly. V současné době je na trhu francouzský Dassault Rafale, švédský Jas-39 Gripen a Eurofighter Typhoon produkovaný ve spolupráci 4 zemí. Asi nejsložitější pozici má Švédsko se svou nejnovější verzí Jas-39E, kterou téměř nikdo nechce, a uchytila se krom domoviny jenom v Brazílii. To zbylá dvě letadla mají zákazníků více nejen v Evropě, ale i ve světě, takže firmy mají zakázky, jimiž si mohou mj. vydělat na vývoj budoucích letounů.

Video: turecká stíhačka 5. generace Kaan je náhradou za americké F-35 a budoucností, má ambice vyrovnat se nejlepším na světě

Asi nejlépe je na tom Rafale, nové zakázky by měl mít z Indie a Saudské Arábie, uvádí BreakingDefense, což by mělo Francii pomoci letecký průmysl udržet nad vodou. Letouny létají kromě Francie i v dalších zemích jako je Řecko, Katar, Egypt, a brzy v Indonésii. Je to důležité, neb Francie se stejně jako další evropské země již rozhodně nehodlá pouštět do vývoje letadla generace páté, ale plánem je vyvinout rovnou generaci šestou.

iZdroj fotografie: Indian Air Force / Creative Commons / GODL-India

Podobně je ta tom i Eurofighter Typhoon, protože kromě jeho producentů z Německa, Velké Británie, Španělska a Itálie si letouny pořídil třeba Omán či Saudská Arábie. Wikipedia uvádí, že jich bylo nebo bude vyrobeno téměř 700 kusů. A i když Typhoon není letoun generace páté, má řadu vyspělých schopností, a to včetně zmenšeného radarového průřezu, což ale neznamená, že by se jednalo o stealth; řadu technologií na něm ovšem lze odzkoušet a udržet.

Evropské země by se měly spojit

Evropa má na letoun 6. generace dva programy; prvním je Global Combat Air Program se zapojením Velké Británie, Itálie a Japonska, uvádí TheDefensePost, ale iniciativa je otevřena i dalším zemím včetně mimoevropských; druhým je pak program Future Combat Air System, což je spolupráce Francie, Španělska a Německa. Občas ale zaznívá hlasy, že by se Německo mohlo chtít připojit ke konkurenčnímu Future Combat Air System, uvádí NationalInterest.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Evropské letouny šesté generace by tedy nakonec vzniknout mohly, ale dle všeho bude záležet i na tom, zda se země budou schopné zkoordinovat ve svých zájmech. Vývoj letounů je tak drahý, že si to nejspíše už jenom jediná země nemůže dovolit, a k kdyby ano, zřejmě by to bylo na úkor jiných součástí ozbrojených sil. Pozitivní ale je, že jsou evropské země připravené do armády investovat a věnovat se vývoji. Případný konkurent amerického letounu šesté generace by byl jistě přínosný, protože monopol nikdy nedělá dobrotu.

Článek „Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla mají Katar a Pákistán krátce

Eurofioghter Typhhoon se dostal do výzbroje Kataru po uzavření dohody o jeho nákupu v roce 2017, a první letouny dostal v roce 2022, uvádí Wikipedia. Ve výzbroji je má i několik západoevropských zemí a jejich nejnovější verze patří ke špičkám 4,5. generace. J-10C je zase nejmodernější verzí tohoto čínského letounu a je řazena na stejnou úroveň. Pákistán ji přitom začal rovněž dostávat v roce 2022, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Schopnosti obou letounů lze laicky těžko posuzovat. EurAsianTimes upozorňuje, že jde o velice dobře vybavená letadla, která mají třeba špičkové radary AESA a využívají moderní evropské a čínské střely vzduch-vzduch dlouhého doletu. Západní státy mohou z výsledků cvičných letů částečně zjistit, jak je na tom je čínské letectvo, protože jeho moderní letouny budou minimálně tak schopné jako pákistánské. Pro Pákistán je to zase možnost, jak alespoň trochu posoudit možný výsledek střetu s francouzskými Dassault Rafale ve výzbroji Indie.

Čínský letoun je lehčí a jednomotorový

Mezi stroji jsou pochopitelně rozdíly; J-10 je lehčí jednomotorový, uvádí Airforce-Technology, a naopak Eurofighter má motory dva. Čínský je o něco málo pomalejší, i když rychlost Mach 1,8 je stále více než dostačující, a evropský letoun pak dosahuje rychlosti Mach 2. A i když je J-10 delší než Eurofighter, má nižší vzletovou hmotnost, menší dostup a nižší nosnost zbraní. Naopak by ale jako lehčí letoun mohl být o něco mrštnější.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Oba letouny mohou nést řadu vyspělých zbraní včetně naváděných a klouzavých pum nebo střel vzduch-vzduch. Eurofighter má mimochodem možnost nést také řízené střely Taurus KEPD 350 a Storm Shadow, uvádí Airforce-Technology, a rovněž může být vyzbrojen nejvyspělejší radarově řízenou střelou NATO MBDA Meteor s dosahem až 200 kilometrů. J-10 může zase odpalovat čínský protějšek PL-15, ovšem u ořezané exportní verze PL-15E má dosah jenom 145 kilometrů kilometrů, doplňuje Wikipedia.

Článek Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 přistane na silnici bez obtíží

Lockheed Martin F-35A Lightning II je velice složitý stroj, a jelikož je obvyklým handicapem západních letounů, že vyžadují ke vzletu i přistání precizně čisté plochy (mívají totiž nízko nasávání vzduchu, kvůli čemuž se do nich mohou dostat i větší nečistoty a cizí předměty a de facto tak „oddělat“ motor), byla přesvědčení u F-35 stejná.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Schopností mnohých sovětských (dnes i ruských) bojových letadel, ale třeba i švédských Saab Jas-39 Gripen, tak americký letoun disponovat neměl. Snad i válka na Ukrajině, v níž právě ukrajinské letectvo využívá taktiky rozptýlených letounů, přiměla norskou armádu přistávání F-35 na provizorních plochách otestovat. Ačkoliv letounu nestačí jakákoliv plocha, poslouží mu i silnice, pakliže splňuje jistou úroveň. Již v minulosti to přitom prokázala verze F-35B, a teprve nedávno se k ní připojila i F-35A, která bude ve výzbroji českého letectva.

iZdroj fotografie: Norské královské letectvo

Vůbec první přistání F-35A na silnici provedlo norské letectvo na zářijovém cvičení několika zemí NATO ve Finsku, kde letadla nacvičovala přistání a start na dálnici poblíž města Tervo. Norové tam vyslali hned dvojici těchto letadel, a na svůj primát s nimi jsou náležitě pyšní. Podle náčelníka norského letectva, Rolfa Follanda, tato zkušenost jasně ukazuje, že mohou F-35 na podobných plochách přistávat (a následně z nich rovněž startovat), čímž se zvyšuje šance na jejich přežití v případě nějakého rozsáhlého konfliktu.

Letadla po přistání natankovala

Z dostupných informací vychází, že nebyla dálnice pro přistání letadel nijak zvlášť upravena, i když musela být pravděpodobně uklizena, aby nedošlo k nasátí nějakého nepatřičného předmětu (ostatně šlo o zkoušku, tak proč riskovat). Norské letouny na dálnici přistály a dotankovaly palivo z přistavených cisteren, přičemž piloti během toho nevypnuli motory, takže mohly letouny po doplnění nádrží okamžitě odstartovat.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Ačkoli se hlavně v souvislosti s válkou na Ukrajině mluví o tom, že většina západních bojových letounů provizorní přistávací plochy nezvládá, cvičení ukázalo opak – a je nutno poznamenat, že byly takového přesvědčení nejenom mnozí odborníci a piloti, ale i samotní výrobci. Možná z opatrnosti, možná z důvodu podávat ty nejlepší výsledky.

Kromě norských F-35 přitom startovaly z dálnice i finské McDonnell Douglas F/A-18 Hornet a britské Eurofighter Typhoon. Pro Finsko, které bývalo dlouhou dobu neutrálním stítem, ale dnes již členem NATO je, jsou nácviky rozptýlení letadel důležité. Jeho soupeřem by totiž bylo v případě konfliktu početnější ruské letectvo. Pochopitelně by se s ním v takovém momentě mělo utkat celé letectvo NATO, ale minimálně v začátku by muselo Finsko reagovat samo (ačkoliv se již dnes na jeho území nachází letouny z mnoha dalších zemí).

Článek Že to neumí? Ale jo, cvičení ne Finsku ukázalo, že F-35A, F/A-18 Hornet i Eurofighter Typhoon přistanou na dálnici jako mnohé ruské letouny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.