Co se přesně stalo nad Barentsovým mořem

Ruská státní agentura TASS zveřejnila zprávu o misi 23. června 2026, NATO identifikaci norských strojů potvrdilo o dva dny později. Podle sekundárních zdrojů, včetně serveru The Barents Observer, šlo o standardní strategické patrolování v mezinárodním vzdušném prostoru. Bombardéry Tu-160, nejrychlejší a nejtěžší strategické letouny na světě s proměnlivou geometrií křídla, letěly s tankováním za letu a MiGy-31BM jim kryly záda.

Slovo „bezbranné“ v tomto kontextu neznamená, že by došlo k boji nebo vypálení zbraní. Znamená něco jiného a v moderním letectví možná horšího: ruská eskorta nedokázala odsunout aliančního protivníka na bezpečný odstup. Norské F-35 formaci našly, přiblížily se, identifikovaly ji a zdokumentovaly, aniž by je MiGy dokázaly včas detekovat nebo odradit. Incident nebyl izolovaný. Ve stejných dnech NATO zvedalo i portugalské F-16 z Estonska a francouzské Rafaly z Litvy; norský zásah zapadá do širšího rytmu aliančního vzdušného dohledu.

Interceptor z jiné éry

MiG-31BM je bezpochyby impozantní stroj. Podle údajů TASS dosahuje rychlosti až 3 000 km/h (Mach 2,83, přibližně 833 m/s), operačního dostupu přes 25 km a jeho radar Zaslon-AM dokáže detekovat cíl na vzdálenost 320 kilometrů, sledovat 24 cílů současně a navádět rakety proti osmi z nich. Dolet umožňuje pokrývat obrovské arktické prostory, pro které byl od počátku navržen. Výroba probíhala v letech 1975 až 1994, a právě tady začíná problém.

F-35A Lightning II je na papíře pomalejší: maximální rychlost Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h), dostup nad 15 kilometrů, dolet přes 2 200 kilometrů na interní palivo. Nosnost zbraní činí přibližně 8 160 kilogramů. Jenže síla F-35 neleží v rychlosti. Leží v neviditelnosti a v tom, co norské letectvo na svém oficiálním webu popisuje jednoznačně: schopnost najít, sledovat a identifikovat jiná letadla z výrazně větší vzdálenosti, a přitom nebýt odhalen. Stealth profil, fúze dat z více senzorů a síťové sdílení informací v reálném čase; to jsou vlastnosti, proti kterým samotná rychlost přestává být trumfem.

Ruské „přiznání“, které nikdo neřekl nahlas

Explicitní prohlášení typu „naše letectvo zaostává“ od ruského ministerstva obrany samozřejmě nikdo nečeká. Přiznání má jinou podobu; skládá se z jednotlivých rozhodnutí a vyjádření, která dohromady vykreslují jasný obraz.

Šéf výzkumného ústavu NIIP podle archivního textu TASS z roku 2017 uvedl, že potenciál modernizace systému řízení výzbroje po radaru Zaslon-AM byl vyčerpán a že o „novém produktu“ nebylo ani rozhodnuto. Obnovení výroby MiGu-31 bylo označeno za ekonomicky neúčelné. Místo nového interceptoru tak od roku 2007 probíhají opravy a hluboká modernizace starých strojů na standard BM a životnost typu se prodlužuje na 40 až 50 let. Jinými slovy: Rusko nemá nástupce, nemá peníze na obnovu výroby a nemá ani schválený program, který by mezeru zaplnil.

Komentářový rámec, v němž se poprvé objevila formulace „MiG-31 už na NATO nestačí“, pochází z magazínu Military Watch Magazine. Originální text se nepodařilo v plném znění ověřit, ale stavební kameny jeho argumentace (vyčerpaná modernizace, chybějící nástupce, rutinní zachycování norskými F-35) jsou doložitelné z ruských i aliančních zdrojů.

Co to mění v Arktidě

Historicky byl MiG-31 stavebním kamenem ruské protivzdušné obrany na severu. Od roku 2013 sloužily modernizované stroje na bojové službě v Mončegorsku, vybavené novou arktickou navigací a elektronikou. Dlouhý dolet a extrémní rychlost z nich dělaly ideální hlídky pro prostory, kde jsou vzdálenosti obrovské a základny řídké.

Zlom přineslo zavedení F-35 do norské ostré pohotovosti. Od ledna 2022 drží norské letectvo s F-35 režim QRA (Quick Reaction Alert) z Evenes, klíčové severní základny za polárním kruhem. Norská flotila čítá kompletních 52 strojů F-35A a od roku 2025 hlásí plnou operační způsobilost. Právě v severních oblastech Norové zdůrazňují, že F-35 dávají největší smysl díky delší detekci a identifikaci cílů bez vlastního odhalení. Podobné zachycení ruských Tu-160 s eskortou MiGů-31 provedlo norské letectvo už v říjnu 2021, ale tehdy ještě se staršími stroji. Kvalita odpovědi se od té doby zásadně posunula.

Ruské strategické patrolování se nezastaví. Moskva prokázala, že dokáže držet šestnáctihodinové mise s tankováním za letu. Ale každý takový let teď probíhá pod aliančním dohledem, který MiGy-31 nedokážou narušit. A to je pro odstrašující hodnotu ruských bombardérových hlídek zásadní ztráta.

Český rozměr: stejná technologie, jiný časový horizont

Česká republika F-35 zatím neprovozuje, ale řadí se do stejného technologického ekosystému. Kontrakt na 24 kusů F-35A byl s vládou USA dokončen v lednu 2024, domovskou základnou má být Čáslav. Podle vládního harmonogramu strategických projektů AČR mají dodávky probíhat v letech 2029 až 2034, počáteční operační schopnost je plánována na rok 2032 a plná na rok 2035. Přímý taktický dopad arktických incidentů na Česko je omezený, ale alianční dopad reálný. Silnější severní křídlo NATO znamená lepší sledování ruských bombardérů dřív, než se dostanou do prostorů, kde by ohrožovaly zbytek Evropy.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, průběžně odhaluje limity ruské vojenské techniky, od tanků přes drony až po letectvo. Incident nad Barentsovým mořem ukazuje, že tyto limity nesouvisejí jen s pozemním bojem. V arktické obloze platí totéž co na frontě: nejrychlejší neznamená nejsilnější, pokud protivník vidí první.

Článek Rusové si přiznávají, že mají letectvo zaostalé: „MiG-31 už na NATO nestačí. Proti F-35 nad Barentsovým mořem byly bezbranné“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Savaslejka

Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil už v červnu 2025 výslovně uvedl, že ze Savaslejky „pravidelně vzlétají“ MiG-31K nesoucí aerobalistické rakety Kinžal. Při tehdejším útoku ukrajinská strana předběžně hlásila zásah dvou kusů letecké techniky. Savaslejka přitom není pohraniční letiště, které by se dalo zasáhnout dělostřelectvem nebo krátkodosahovým dronem. Leží v Nižněnovgorodské oblasti, stovky kilometrů od nejbližšího bodu fronty, v zóně, kde Rusko předpokládalo relativní klid.

Právě proto je výběr cíle tak výmluvný. Kinžal patří k nejprestižnějším zbraním ruského arzenálu: dosah 1 500 až 2 000 kilometrů, rychlost kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h), odpálení ze vzduchu, které ztěžuje předpověď směru útoku. Každý MiG-31K přitom nese jen jednu střelu. Podle odhadů Defense Express s odkazem na Military Balance 2024 disponuje Rusko nejvýše 24 těmito upravenými nosiči. Nové se nevyrábějí, sériová výroba MiG-31 skončila. Zásoba střel Kinžal se odhaduje na zhruba 100 kusů s produkcí 10 až 15 měsíčně.

Každá ztráta v tomto ekosystému bolí disproporčně.

Co přesně útok komplikuje

Konečný soupis zničené techniky Ukrajina do uzávěrky nezveřejnila. Použitý prostředek nebyl oficiálně upřesněn, byť tentýž den Zelenskyj výslovně spojil úder na Samaru s domácí střelou Flamingo, jejíž deklarovaný dosah přesahuje 3 000 kilometrů. Jenže i bez potvrzeného počtu zničených strojů vytváří opakovaný zásah téhož letiště kaskádu problémů:

• Ochrana základny. Rusko musí stahovat systémy protivzdušné obrany hlouběji do týlu, čímž je odebírá z jiných úseků.
• Rozptyl letadel. MiG-31K je nutné přesouvat na záložní letiště, což prodlužuje reakční dobu a komplikuje logistiku paliva i munice.
• Plánování startů. Každý vzlet z ohrožené základny se stává rizikovější, letoun na zemi je nejzranitelnější.
• Přesuny hlouběji do Ruska problém neřeší. Pokud Ukrajina prokazatelně zasahuje cíle 700 kilometrů od fronty a disponuje platformami s dosahem 1 600 i přes 3 000 kilometrů, samotná vzdálenost přestává být zárukou.

Ruské ministerstvo obrany téhož dne tvrdilo sestřelení 598 ukrajinských dronů nad 19 regiony. Číslo samo o sobě ukazuje, že útok na Savaslejku nebyl izolovanou akcí, ale součástí masivní zátěžové vlny, která ruskou PVO rozprostírá po obrovském území.

Třetí zásah za dva roky

Savaslejka není pod palbou poprvé. V srpnu 2024 satelitní snímky po útoku ukázaly stopy po zásahu u letištní plochy, byť bez zjevně potvrzeného zničení letounů. V červnu 2025 přišel další úder, při němž ukrajinský Generální štáb hlásil předběžné poškození dvou kusů techniky. A teď, v srpnu 2026, třetí zásah.

Vzorec je zřejmý. Ukrajina Savaslejku systematicky prioritizuje. A právě opakování mění charakter hrozby: nejde o jednorázovou ztrátu, kterou lze opravit a zapomenout, ale o permanentní tlak, který nutí Rusko neustále investovat do ochrany, rozptylu a utajení. Každý další útok zvyšuje náklady na provoz celého systému Kinžalů, od hangárů přes sklady střel až po podpůrnou infrastrukturu.

Co to znamená pro širší kontext

Ukrajinské kapacity pro údery do hloubky v roce 2026 dramaticky narostly. AP uvádí, že v červenci bylo hlubokých úderů třikrát více než v lednu. Domácí program Fire Point dnes zahrnuje drony FP-1 s dosahem uváděným až 1 600 kilometrů i střelu FP-5 Flamingo s dosahem přes 3 000 kilometrů. Výjimečná už není samotná kilometráž, výjimečný je typ cíle. Zasáhnout leteckou základnu spojenou s nosiči nejprestižnější ruské hypersonické zbraně je něco jiného než trefit sklad paliva.

Pro Česko je dopad zprostředkovaný, ale reálný. Čím víc je Rusko nuceno komplikovat provoz nosičů Kinžalů, tím menší je tlak raketových útoků na ukrajinské zázemí. Česká pomoc Ukrajině přitom pokračuje: vládní program na roky 2026 až 2030 počítá s roční alokací miliardy korun na humanitární, stabilizační i rekonstrukční podporu, k tomu běží muniční iniciativa a širší zbrojní spolupráce.

Savaslejka stále stojí. Ale pro ruské velení se z ní stal symbol něčeho nepříjemného: ani 700 kilometrů hloubky týlu už neznamená bezpečí.

Článek Tvrdý úder 700 km od hranic: Ukrajinci zasáhli základnu, odkud startují MiG-31 s Kinžaly. Rusům to zkomplikuje úplně vše se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč pozemní obrana nestačí

Ruská protivzdušná obrana patří na papíře k nejhustším na světě. Systémy Pancir-S1 i Tor-M2E jsou podle výrobce Rosoboronexport výslovně určené proti řízeným střelám, dronům a přesně naváděné munici na nízkých i extrémně nízkých výškách. Problém tedy není v tom, že by Rusko nemělo zbraně schopné takový cíl zničit. Problém je v tom, že ho musí nejdřív včas uvidět.

Štilerman to popsal přímočaře: pokud Pancir stojí kilometr či dva stranou od trasy letu a střela jde pod čtyřiceti metry, nemusí stihnout reagovat. Terénní clony, zakřivení Země a omezený dosah pozemních radarů v tak nízké výšce vytvářejí slepá místa. Celý řetězec „detekovat, předat stopu, přivést cíl do palebného řešení“ se rozpadá. Krátkodosahová vrstva pak už jen hasí důsledek, místo aby hrozbu eliminovala včas.

Nejde o kolaps celé ruské PVO. Jde o lokální a funkční selhání při ochraně hlubokého týlu (rafinerií, skladů, závodů) před levnou střelou, která letí nízko a daleko.

Flamingo: levná, ale strategicky účinná

Zelenskyj v dubnu 2026 prezentoval Flamingo jako pozemně odpalovanou střelu v sériové výrobě od roku 2025 s doletem až 3 000 kilometrů a hlavicí přes jednu tunu. To je úplně jiná kategorie než většina dřívějších ukrajinských dálkových dronů.

Otevřená analýza Ukrajinské pravdy nicméně ukazuje realističtější obraz: z 23 zachycených startů Flaminga doletělo do cílové oblasti šest střel a přesné zásahy byly jen dva. Samotný výrobce Fire Point přiznává, že extrémně nízký let zhoršuje přesnost. Flamingo není bezchybný Tomahawk. Ale i s touto statistikou dokáže zasáhnout cíl stovky kilometrů za frontou, a to stačí k tomu, aby Moskva musela řešit ochranu obrovského území, na které nemá dost senzorů.

Právě v tom spočívá asymetrická výhoda. Ukrajina nemusí mít stoprocentní úspěšnost. Stačí, že několik střel projde, a Rusko musí přerozdělit omezené prostředky PVO na desítky potenciálních cílů po celém týlu.

MiG-31BM jako nouzová záplata

Logická odpověď na slepá místa pozemní obrany je pohled shora. Jenže Rusko má podle FlightGlobal v aktivní službě pouhých dvanáct letounů včasné výstrahy kategorie A-50. Analytici Defense Express s odkazem na ruské zdroje odhadují, že pro periodický provoz mohou být reálně k dispozici nanejvýš čtyři A-50U. To je zoufale málo na pokrytí tisíců kilometrů ohrožených koridorů.

A právě tady vstupuje do hry MiG-31BM. Podle oficiálních údajů Rostecu jde o stroj s dostupem kolem 21 000 metrů, rychlostí do 3 000 km/h a radarem Zaslon-M schopným detekovat vzdušné cíle až na 320 kilometrů. Klíčová je ale jiná vlastnost: MiG-31BM umí fungovat jako svérázné vzdušné velitelské stanoviště, které navádí další stíhače na cíl.

Z výšky dvaceti kilometrů se geometrie pozorování zásadně mění. Radar hledí dolů, terénní clony přestávají fungovat a nízko letící střela se stává viditelnou na mnohem větší vzdálenost než z pozemní stanice. Nejde o superzbraň, jde o lepší úhel pohledu.

Oficiální rozhodnutí o takovém nasazení se nám veřejně nepodařilo dohledat. Ale kombinace faktorů (reálné průniky Flaminga, mizivý počet A-50U a schopnosti MiGu-31BM) dělá z tohoto scénáře logickou, analyticky diskutovanou variantu.

Cena improvizace

I kdyby Moskva MiGy-31BM do vysokých hlídek skutečně vyslala, narazí na tvrdou aritmetiku. FlightGlobal eviduje 128 aktivních MiG-31 v ruském letectvu celkem, přičemž podle sekundárního článku citujícího IISS Military Balance slouží asi 25 z nich jako nosiče hypersonických raket Kinžal. Ne všechny zbývající kusy jsou ve verzi BM, ne všechny jsou současně provozuschopné.

Každá dlouhá hlídka MiGu-31BM v roli horního senzoru je hlídka, která současně neplní jiný úkol, ať už jde o přepadovou obranu, nebo právě o odstrašování Kinžalem. Pro nepřetržité pokrytí více směrů současně to není nekonečný park.

A pokud by Západ v budoucnu povolil Ukrajině masivní nasazení standardizovaných střel typu Taurus s doletem přes 500 kilometrů a profilem letu kopírujícím terén navrženým k průniku hustou PVO, tlak na ruskou obranu by narostl do rozměrů, které žádné improvizované řešení neuzavře.

Co to znamená pro ruský týl

Moskva se ocitá v situaci, kdy musí chránit obrovské území s omezenými prostředky. Naše redakční dedukce je přímočará: hermetická ochrana všech rafinerií, závodů a skladů není realistická. Zbývá prioritizovat nejcennější objekty, zahustit kolem nich krátkodosahovou PVO, víc maskovat a sázet na rychlé opravy.

Pro evropský a český trh s palivy jsou zatím důležitější blízkovýchodní krize a situace kolem Hormuzského průlivu; IEA v červnové zprávě 2026 identifikuje právě tyto faktory jako hlavní zdroj cenové volatility. Ruské rafinerie představují dodatečný tlak, ne primární šok. Ale každý další úspěšný zásah Flaminga tento tlak zvyšuje.

Když země, která se prezentuje jako druhá vojenská mocnost světa, musí proti kompozitní střele za zlomek ceny posílat do stratosféry přepadové stíhače jako improvizované radary, říká to o stavu její protivzdušné obrany víc než jakýkoli propagandistický briefing.

Článek Ruská PVO na kolenou, Flamingo letí 15 metrů nad zemí a nevidí ho. Rusové zvažují nasazení stratosférických MiG-31BM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Deset minut od vzletu k dopadu

14. prosince 2023 odstartovaly MiGy-31K ze základny Savaslejka v Nižněnovgorodské oblasti. Podle zprávy agentury Reuters Kinžaly zasáhly cíle ve střední Ukrajině přibližně deset minut po vzletu nosičů. Deset minut. To je čas, za který si člověk sotva stihne uvařit kávu, a zároveň celý interval mezi startem letadla a explozí hlavice stovky kilometrů daleko.

Právě tato kombinace dělá z MiGu-31K psychologickou zbraň ještě dřív, než se raketa odpoutá od závěsu. Ukrajinská státní služba pro mimořádné situace (DSNS) při poplachu nařizuje okamžitý přesun do nejbližšího krytu, a pokud to není možné, do místnosti bez oken s dodržením pravidla „dvou stěn“. Miliony lidí přeruší práci, školu, cestu domů. Celá země na okamžik ztuhne.

Co přesně Kinžal je, a co není

Podle profilu CSIS Missile Threat je Ch-47M2 Kinžal vzdušně odpalovaná balistická střela s doletem 1 500 až 2 000 kilometrů, bojovou hlavicí o hmotnosti 480 kilogramů a schopností nést konvenční i jadernou nálož. Rychlost se uvádí v hypersonickém pásmu, nad Mach 5 (přibližně 6 125 km/h).

Výjimečnost Kinžalu ale nespočívá jen v rychlosti. Samotné číslo „Mach 5+“ dosahují i jiné balistické prostředky. Klíčový je způsob nasazení:

• Vzdušný odpal z velké výšky – MiG-31K vystoupá do výšky kolem 20 km a tam střelu uvolní, čímž jí dá počáteční energii navíc.
• Manévrovatelnost – na rozdíl od klasické balistické dráhy Kinžal podle dostupných informací mění kurz za letu, což komplikuje predikci dopadu.
• Krátká reakční doba – kombinace rychlosti a vzdušného odpalu z velkého dosahu znamená, že obránce má extrémně málo času na detekci, rozhodnutí a odpálení interceptoru.

Pro srovnání: námořní střela Kalibr letí podzvukovou rychlostí po ploché dráze a její přílet trvá desítky minut. Dron Šahed se plíží rychlostí kolem 180 km/h a je detekovatelný dlouho předem. Kinžal je jiná kategorie hrozby.

Proč právě starý sovětský MiG-31

Na první pohled paradox: nejmodernější ruská hypersonická zbraň visí pod trupem stroje, jehož konstrukce vychází z MiGu-25 ze šedesátých let. Jenže právě to dává smysl. MiG-31 byl navržen jako vysokorychlostní letoun schopný operovat ve velkých výškách, přesně to, co nosič těžké balistické střely potřebuje. Rusko ho nemuselo vyvíjet od nuly; stačilo upravit existující drak na „raketový autobus.“

Ruská státní agentura TASS v roce 2018 informovala o uvedení deseti MiGů-31K do experimentální bojové služby. Přesný aktuální počet provozovaných strojů Rusko veřejně neodhaluje a nezávislé odhady se liší. Stejně tak samostatné číslo pro zásoby střel Kinžal není ve veřejných zdrojích spolehlivě potvrzené. Analytici z Ukraine Air War Monitoru ke konci roku 2025 odhadovali společnou zásobu Iskanderů a Kinžalů blízko 800 kusům, ale kolik z toho připadá výhradně na Kinžal, zůstává nejasné.

Není nesestřelitelný, ale obrana nestačí

Ruská propaganda Kinžal dlouho prezentovala jako „nezastavitelnou“ zbraň. Realita je složitější. Pentagon v květnu 2023 potvrdil, že Ukrajinci sestřelili ruskou střelu systémem Patriot. Ukrajinské ministerstvo obrany v roce 2026 uvádí, že Patriot ničí i Kinžaly a Zirkony. Podle dat Air War Monitoru Ukrajina do 24. února 2026 sestřelila celkem 86 Kinžalů od začátku plnohodnotné invaze.

Jenže 86 sestřelů neznamená bezpečí. Ihnat otevřeně přiznal, že Ukrajina nemá dost baterií Patriot, aby pokryla celé nebe. Systém PAC-3 je drahý, interceptory jsou vzácné a každá baterie chrání jen omezený prostor. Strach z MiGu-31K tedy není iracionální, je to racionální reakce na kombinaci krátkého varování a nedostatečné obrany.

Evropský přesah: Kaliningrad a dosah za Ukrajinu

V srpnu 2022 Rusko podle Reuters přesunulo tři MiGy-31 vybavené Kinžaly do Kaliningradu. S udávaným doletem 1 500 až 2 000 kilometrů to znamená, že nominální dosah střely sahá hluboko do střední Evropy, do Polska, Pobaltí, Německa i Česka.

Nejde jen o teoretickou hrozbu. Polsko v rámci programu Wisła zavedlo do služby systém Patriot. Francie a Itálie provozují evropský protiraketový systém SAMP/T, který je konstruován i proti balistickým cílům, veřejně potvrzený sestřel Kinžalu tímto systémem se ale dosud nepodařilo dohledat. Přesunutí Kinžalů do Kaliningradu považujeme především za nástroj regionálního odstrašení: signál, že tato zbraň není určena „jen pro Ukrajinu.“

Každý vzlet MiGu-31K tak připomíná jednu nepříjemnou pravdu: mezi startem letadla a dopadem střely zbývá tak málo času, že obrana musí být připravená ještě dřív, než pilot stiskne tlačítko odpalu. A to je důvod, proč sirény znějí po celé zemi.

Článek Když MiG-31K vzlétne, celá Ukrajina se zastaví. Nese zbraň, která ji děsí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se v noci stalo

Podle sdělení SBU ukrajinské drony zasáhly v Sevastopolu výsadkové lodě Jamal a Nikolaj Filčenkov a zpravodajské plavidlo Ivan Čurs. Na letišti Belbek pak měly zásah zaznamenat výcvikové centrum Lukomka, štáb radiotechnické rozvědky PVO, radar Mys-M1, letoun MiG-31 a technicko-provozní část základny. Jde o široký záběr, od transportní kapacity přes zpravodajský uzel až po stíhací letoun.

Ruská strana útok nepopřela. Sevastopolský gubernátor Michail Razvožajev potvrdil masivní nálet a uvedl, že protivzdušná obrana i mobilní palebné skupiny sestřelily 71 bezpilotních prostředků. Přiznal jednoho mrtvého civilistu a škody v městské zástavbě. O poškození konkrétních vojenských cílů ale mlčel.

Důležitá poznámka: nezávislé satelitní snímky ani jiné veřejně dostupné ověření rozsahu škod na lodích a MiGu-31 se zatím neobjevily. Konkrétní zásahy jsou proto zatím tvrzením SBU, nikoli potvrzeným faktem. To ovšem nic nemění na tom, že útok pronikl k nejcennějším cílům v jedné z nejlépe bráněných ruských zón.

Proč obrana selhala, i když střílela

Formulace „jen přihlíželo“ neznamená, že Rusko nic nevystřelilo. Znamená, že to nestačilo. Sedmdesát jedna sestřelených dronů je číslo, které samo o sobě svědčí o obrovské intenzitě náletu, a zároveň o tom, že další drony prošly.

Analytici z britského think-tanku RUSI ve výzkumné zprávě z prosince 2025 popisují mechanismus, který přesně odpovídá tomu, co se na Krymu odehrálo. Ruská PVO se od začátku války výrazně zlepšila, ale má strukturální slabinu: při dostatečné saturaci, tedy když útočník vyšle přes sto UAV na jeden směr, se lokálně vyčerpá. Obrana nemůže krýt všechny statické cíle vysoké hodnoty nepřetržitě a současně. Vznikají mezery. A právě do těch mezer Ukrajina míří.

Ostuda pro Moskvu tedy nespočívá v tom, že by PVO mlčela. Spočívá v tom, že ani v jedné z nejdůležitějších vojenských zón nedokázala zabránit průniku k lodím, letišti a radarovým uzlům najednou.

Belbek není poprvé, a flotila už dávno couvá

Aktuální úder nevznikl ve vzduchoprázdnu. SBU tvrdí, že Belbek zasáhla už 18. prosince 2025. Podle serveru ArmyInform tehdy šlo o:

• dva radary Nebo-SVU
• radar 92N6 systému S-400
• komplex Pancir-S2
• letoun MiG-31

Odhadované škody? Stovky milionů dolarů. Dubnový útok tedy navazuje na cílenou kampaň proti téže základně, ne na izolovaný incident.

A Černomořská flotila? Ta už dávno nefunguje jako ofenzivní síla operující ze Sevastopolu. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk v březnu 2026 uvedl, že všechny lodě schopné plnit úkoly na moři byly přesunuty do Novorossijsku. V přístavu zůstává nejméně pět hladinových a dva ponorkové nosiče střel, které se pohybují maximálně v rámci Cemeského zálivu. Flotila může dál odpalovat Kalibry, ale dělá to opatrněji, z větší vzdálenosti a s výrazně menší volností.

Ukrajinské ministerstvo obrany ve svém souhrnu ztrát připomíná sérii potopených či vyřazených plavidel od roku 2022. Přesun nosičů Kalibrů do Novorossijsku a Tuapse přišel už po předchozích úderech. Sevastopol přestal být bezpečným přístavem, a dubnový nálet to jen podtrhuje.

Ne vzdušná převaha, ale vzájemné popírání

Bylo by lákavé prohlásit, že Ukrajina získala nad Krymem vzdušnou převahu. Přesnější je jiný termín. Analytici z CSIS konstatují, že Rusko samo nad Ukrajinou plnou vzdušnou převahu nezískalo ani po více než třech letech války. Atlantic Council mluví o stavu vzájemného „air denial“, kdy si obě strany navzájem popírají svobodu působení ve vzduchu.

Pro Krym to v praxi znamená, že Ukrajina dokáže v konkrétním úderném okně a v bezpilotní vrstvě dočasně prosadit svou vůli. Nedokáže volně ovládat oblohu. Ale dokáže ji v klíčovém momentu nasytit natolik, že ruská obrana nestíhá.

CSIS u obdobných útoků na letiště zdůrazňuje, že jejich smysl přesahuje fyzické škody. Nutí protivníka přelévat ochranu k základnám, vytvářejí psychologický efekt a podporují širší obrannou kampaň. Veřejné přiznání útoku ze strany SBU míří současně na domácí publikum, západní partnery i ruské obyvatelstvo na okupovaném Krymu. Agentura AP už na podzim 2025 popisovala dramatický růst ukrajinských útoků dlouhého dosahu, šéf SBU Maliuk tehdy mluvil o více než 160 úspěšných úderech na ruská ropná zařízení. Schopnost opakovaně zasahovat vzdálené cíle není jednorázový trik. Je to systém.

Co to znamená pro Krym jako ruskou základnu

Podle nás se Krym pro Moskvu proměnil z nedotknutelného zadního dvorku v drahou a stále děravější předsunutou základnu. Každý úspěšný ukrajinský úder zvyšuje náklady na obranu, nutí k disperzi techniky, maskování a přesunům, a snižuje jistotu, že Sevastopol a Belbek budou fungovat jako bezpečné zázemí pro ofenzivní operace.

Česká diplomacie přitom stojí na pozici, že vojensky silná Ukrajina je nejlepší zárukou udržitelného míru. Společné prohlášení premiérů Fialy a Šmyhala z května 2025 mluví o respektu k ukrajinské svrchovanosti v mezinárodně uznaných hranicích, včetně Krymu. Operace jako ta dubnová tuto pozici nepřímo posilují: ukazují, že Rusko na poloostrově nemá bezpečný týl, a tím zlepšují ukrajinskou vyjednávací páku.

Krym zůstává symbolem ruské moci v Černém moři. Jenže symboly se těžko brání, když nad nimi v noci krouží desítky dronů, a obrana nestačí zastavit ani ty, o kterých ví.

Článek Velký útok Rusy ochromil. Jenom přihlíželi, jak se jim nad hlavami na Krymu snáší ukrajinský hněv. Odnesl to i MiG-31 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka s Ruskem je jiná, zkušenosti nefungují

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Video: Rusové si mysleli, že proniknou k Pokrovsku z více směrů. Omyl, Ukrajinci je vypráskali a zničili jim základny

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zasáhly k listopadu 2025 přes 300. Ani přes jisté kvality letounů to s nimi ovšem nebylo jednoduché, jak vysvětlil ukrajinský pilot.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Naučené taktiky od Američanů se totiž ukázaly jako nevhodné pro realitu ukrajinského bojiště, takže si museli piloti vyvinout vlastní strategie pro působení v blízkosti fronty. „Když jsme se vrátili z výcviku, čelili jsme realitě: taktiky, které jsme se učili v zahraničí, neodpovídaly válce, kterou vedeme. Tyto taktiky vycházely z typů válek, ve kterých naši partneři bojovali dříve. Ale tato válka je zásadně jiná,“ vysvětlil pilot, a pokračoval, co bylo potřeba:

„Museli jsme si sednout a přijít na to, jak ničit řízené střely a útočné drony, a jak bojovat s nepřítelem blízko frontové linie.“ Frontová linie je silně střežena nepřátelskými protiletadlovými raketovými systémy a letadly. Největší hrozbu přitom představují ruské stíhací letouny, jako jsou Su-35, Su-57 a MiG-31. Aby se jejich útokům vyhnuli, užívají ukrajinští piloti manévrovací taktiku v nízkých výškách, ale to není nic nového ani neobvyklého.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Vysvětlil také, že někdy musí létat ve skupině, jelikož bývá obtížné se k některým místům na bojové linii dostat. Taktika je, že 2 ze 3 letadel slouží jako návnady, avšak vyzbrojené střelami k ničení přilétajících hrozeb, zatímco zbylý nese zbraně pro údery na pozemní cíle. Více toho už neprozradil, nejspíše z důvodu, aby nedal nepříteli žádnou nápovědu.

Článek F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Aktuálně nejrychlejší bojový letoun

MiG-31 je pokračovatelem nejrychlejšího bojového letadla historie, Mikoyan MiG-25 Foxbat. Je sice pomalejší, Wikipedia uvádí, že létá max. Mach 2,83, ale to byla v realitě zhruba rychlost, jakou létal jeho předchůdce, protože pokud vyvinul o něco vyšší rychlost, jeho motor během velmi krátké chvíle odešel. MiG-31 byl původně vyvinutý jako stíhací pro ochranu obrovského prostoru Sovětského svazu, kde nemohla být rozmístěna protivzdušná obrana.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Ve své době byl vybaven velmi výkonným radarem typu PESA, a i když už dnes existují lepší radary typu AESA, je stále velmi výkonný, zatímco vyzbrojený byl střelami vzduch-vzduch R-33 dlouhého dosahu. Ruské letectvo ho však později modernizovalo, a v současné chvíli může verze MiG-31BM využívat i střely R-37M. ArmyRecognition uvádí, že proti manévrujícím cílům mají dosah 230 kilometrů, ale oficiální je až 400 km. Letoun má na svědomí několik sestřelených ukrajinských strojů, takže je prokazatelně velice nebezpečný.

MiG-31 skvěle supluje jiná letadla

Ačkoliv je MiG-31 již relativně starý, ruské letectvo ho podle názoru Armádního Zpravodaje využívá na maximum, a lze říci, že správným způsobem. Může jím totiž suplovat modernější letouny, jakým je například Suchoj Su-35S Flanker-M. Ty pak může ruské letectvo nasazovat třeba k bombardování ukrajinských pozic klouzavými pumami, zatímco modernizovaný MiG-31BM se stále výkonným radarem a vylepšeným řízením palby zajišťuje PVO.

Západní sankce i Ukrajinci silně drtí výrobu ruských Suchojů. Analýza odhaluje slabá místa, s nimiž si Rusové neumí poradit

Není to ovšem jediná úloha letounu, modernizovaná verze označovaná jako MiG-31K je uzpůsobena k odpalování pseudobalistické rakety Ch-47M2 Kinžal, uvádí WarWingsDaily. Ta je přitom Ruskem chybně označována za hypersonickou, a ačkoliv je velmi nebezpečná, rozhodně ne nesestřelitelná, jak ji propaganda vykreslovala. Ukrajině se ji ale nepodaří sestřelit ve všech případech, a tak několikrát zaznamenala úspěšné zasažení cenných cílů. Lze tedy říci, že i tato přestavba letounu byla ze strany Ruska úspěchem.

Článek MiG-31 je dlouhodobá hrozba pro Ukrajinu. Nejrychlejší bojové letadlo světa jí působí obrovské škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Získání technologie, a možná i provokace NATO

MiG-31K je upravená varianta BM schopná nést hypersonickou balistickou raketu Kh-47M2 Kinžal, uvádí Wikipedia s tím, že do května 2018 vzniklo jenom deset letounů. BM má přitom být 2,6krát účinnější než předchůdce, oproti němuž má schopnost detekce vzdušných cílů na vzdálenost až 320 km, a sledovat jich najednou až 24 (dříve pouze 10).

Nový palubní počítač pak vybírá 4 cíle s nejvyšší prioritou, ale to platí v případě, že MiG-31 bojuje proti vzdušným cílům. U verze K je jeho hlavní úlohou nesení rakety Kinžal s dosahem 2 000 km, vysvětluje Wikipedia – ovšem pozor, že samotná zvládne dle odhadů do 460 km – zbytek má být tvořen přičtením bojového poloměru letadla, v tomto případě MiG-31K.

České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70

Kinžal může přitom nést jak konvenční, tak jadernou hlavici. Její rychlost přitom dosahuje až Mach 10 a využívá inerciální navigační systém pro vysokou přesnost. Z hlediska technologie by se jistě jednalo o zbraň, kterou by západní inženýři rádi důkladněji prozkoumali. S tím ostatně koresponduje i vyjádření ruského experta Alexandera Stepanova.

„To může naznačovat, že Britové se dostali do slepé uličky ve vědeckém a technickém vývoji v oblasti hypersonických zbraní a spoléhají se na jediné dostupné prostředky, jak se vypořádat se svým technologickým zpožděním, jmenovitě na shromažďování zpravodajských informací, zejména prostřednictvím průmyslové špionáže, a organizování infiltračních operací s cílem získat vzorky ruských hypersonických zbraní,“ vysvětlil Alexander Stepanov pro TASS.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

Pokus o únos MiG-31K s raketou Kinžal dle něj odráží nedostatky Spojeného království v oblasti hypersonických zbraní, a připomněl, že ukrajinské a britské speciální služby plánovaly takovou akci již na podzim roku 2024. Je možné, že pokud by Velká Británie získala letoun i s Kinžalem, prozkoumala by ho, zatímco MiG-31K by ponechala Ukrajincům.

Ti ho chtěli údajně unést nad Černým mořem, kde měli oslovení ruští piloti simulovat havárii, za což jim byla slíbena odměna 3 miliony dolarů (asi 65 milionů korun) a občanství v jedné západní zemi. Ruská bezpečnostní služba uvedla, že chtěli Ukrajinci s MiG-31K provokovat u největší letecké základny NATO na rumunském území, ale více informací k tomu nesdělila.

Rusové to tají, ale odborníci prozradili, kolik skutečně stojí nejobávanější ruské střely Kinžal, Kalibr nebo Iskander

Armádní Zpravodaj připouští, že ke špionáži dochází prakticky po celou dobu války z obou stran, ale ruská obvinění a vyjádření je nutné brát s rezervou. Navíc může jít o způsob, jak odvádět pozornost o stále častější narušování vzdušného prostoru NATO z jeho strany, ať jde o vnikání vojenskými letadly nebo drony, které krouží u vojenských základen.

Článek Ukrajinci a Britové chtěli unést ruský MiG-31K s raketou Kinžal. Chtěli provokovat u základny NATO a získat technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlý letoun měl střežit území SSSR

MiG-31 není žádný nový letoun, pochází z období Sovětského svazu – Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zařazen v roce 1981. Je přitom dvoumotorový a vybavený na tehdejší dobu velice výkonným radarem a čtyřmi radarově naváděnými střelami dlouhého dosahu R-33. Jeho úlohou bylo hlídat před útoky letadel nebo řízených střel území SSSR, které je tak rozsáhlé, že nemůže být po celém rozmístěna PVO. K tomu disponuje vysokou rychlostí až Mach 2,83, a po vyřazení letadel Mikoyan MiG-25 Foxbat je to nejrychlejší bojový letoun světa.

Rusko si zatancovalo na tenkém ledu. NATO vyslalo F-35, aby vykázaly tři ruské stíhačky MiG-31

Otázkou tedy je, proč verze MiG-31K vyvolává takové obavy. Když se totiž vznese, po celé Ukrajině vypukne poplach – MilitaryWatchMagazine vysvětluje, že je to její výzbrojí. Ruské letectvo ji totiž nechalo upravit tak, aby nesla hypersonickou balistickou raketu Ch-47 M2 Kinžal. Ve výzbroji by mělo mít letounů zhruba třicet, z nichž může každý nést jednu.

Útočí na dálku a s vysokou přesností

Ch-47 M2 Kinžal je upravená verze ruské balistické rakety Iskander-M. ArmyRecognition uvádí, že došlo díky odpalování ze vzduchu k výraznému prodloužení jejího dosahu, takže dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 2 000 kilometrů, a to s přesností 10 až 20 metrů. Má přitom hlavici o hmotnosti 480 až 700 kg, takže se silou vyrovná těžké letecké pumě, a dokáže zničit i odolné cíle. Během letu dosahuje rychlosti větší než Mach 5, což není u balistické rakety ničím výjimečným, a má být zároveň schopna částečně korigovat směr letu.

Video: Těžká palba ruské armády neutichala, a přesto Leopard 2 odolal, a ještě z bojiště odtáhl T-72

Raketa je kvůli tomu velice obtížně sestřelitelná, i když to není nemožné, byť to o ní Rusko původně tvrdilo. Ovšem vypořádat se s ní zvládají jen ty nejlepší systémy PVO na světě, například MIM-104 Patriot nebo SAMP/T. Ovšem vzhledem k tomu, že jich je nedostatek a jsou značně nákladné, představuje Rusko vyzbrojené kombinací letounu MiG-31K a rakety Kinžal obávaného protivníka pro každý stát, tedy minimálně každý v dosahu.

Článek Jakmile ruské letectvo vyšle jediný MiG-31K, po celé Ukrajině se rozezní sirény. Je tak mocný, že se bojí i v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-31 byly vyprovozeny italskými F-35

Incident se odehrál 19. září 2025, kdy tři ruské MiG-31 vstoupily bez povolení do estonského vzdušného prostoru nad ostrovem Vaindloo ve Finském zálivu, a zůstaly v něm téměř 12 minut. Jak je v takových případech pravidlem, neměly letové plány a transpondéry vypnuly, a rovněž scházelo obousměrné rádiové spojení s estonským řízením letového provozu.

Ruské letectvo posíleno o nejlepší frontové bombardéry současnosti. Jediné na světě unesou až 14 tun výzbroje, ale jsou i zklamáním

K jejich vyprovodění proto vzlétly F-35 italského letectva, které jsou v současné době umístěny na letecké základně Ämari v severním Estonsku jako součást mise NATO Baltic Air Policing, potvrzuje NATO. Taavi Karotamm, šéf tiskového oddělení obranných sil, pro ERR vysvětlil, že ruská letadla letěla paralelně s estonskou hranicí z východu na západ a vstoupila do estonského vzdušného prostoru do hloubky menší než 10 km, potvrzuje estonské ministerstvo obrany.

„Tato situace ukazuje, že se Rusko nadále chová agresivně vůči svým sousedním zemím, které musí brát posílení svých obranných schopností vážně. Situace zároveň znovu potvrzuje efektivitu NATO jako obranné aliance, protože stíhačky mise Baltic Air Policing reagovaly rychle,“ dodal Taavi Karotamm s tím, že F-35 vyprovodily ruské letouny do Kaliningradské oblasti.

Video: Nejbrutálnější ukrajinská střela potvrdila dominanci na bojišti. Ruský tank se po zásahu ihned rozletěl na všechny strany

Že jednalo o čistou provokaci, a nejspíše také testování reakční schopnosti NATO, potvrzuje i celý koncept letky – MiG-31 je totiž klasifikován jako stíhací letoun a útočný stíhač, takže rozhodně není primárně určen k průzkumu, jako tomu bylo v červnu 2025, když ruský Iljušin Il-20 vletěl do polského vzdušného prostoru, ačkoliv i tehdy šlo hlavně o provokaci.

Wikipedia upřesňuje, že byl zaveden do výzbroje v roce 1981 a vznikl v počtu přes 500 kusů, přičemž Rusko zůstává jeho hlavním, a dnes už vlastně jediným uživatelem. Jako hlavní výzbroj má přitom MiG-31 čtyři rakety R-33 s dosahem od 120 do 304 km, uvádí Wikipedia s tím, že létají až Mach 4,5 a mají inerciální a semi-aktivní radarové navádění.

Video: Ukrajinští speciálové se vzchopili a provedli současně úder na 1 300 km na dvě ropné rafinerie 3 km od sebe

Ve srovnání s F-35 jde pochopitelně o mnohem slabší letouny. Už jenom z důvodu starých radarů Zaslon-A s detekčním dosahem 200 km, ale proti stealth cílům to bude podstatně méně. Jinými slovy, „ef-třicet-pětky“ by je viděly na hony daleko, aniž by proti nim letouny MiG-31 mohly něco dělat. NATO je přitom i v případě narušování prostoru zdrženlivé. Na rozdíl třeba od Turecka, které v roce 2016 sestřelilo ruský Su-24 poté, co mu vletěl nad území.

Článek Rusko si zatancovalo na tenkém ledu. NATO vyslalo F-35, aby vykázaly tři ruské stíhačky MiG-31 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice staré letouny, ale stále schopné a drahé

O útoku na vojenskou leteckou základnu Savasleyka v oblasti Nižnij Novgorod ležící asi 700 km od ukrajinských hranic, je jenom málo informací. Zajistit ho měly jednotky speciálních operací v koordinaci s dalšími složkami obranných sil, které si vzaly na mušku letouny, jimiž agresor útočí na území Ukrajiny – odpalovat mohou dokonce hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Ty byly zařazeny do provozu teprve v roce 2018, potvrzuje Wikipedie, a jejich deklarovaná rychlost je až Mach 10, takže je pro mnoho systémů protivzdušné obrany obtížné ji zachytit, a těch, které to dokáží, je málo. Armádní Zpravodaj vybral v prosinci 2023 šest systémů, které to umí. Dosah rakety Kinžal je přitom až 2 000 km, pokud ji nese stíhací letoun MiG-31K, a 3 000 km, pokud ji nese bombardér Tupolev Tu-22M3, ale ten na záludně Savasleyka není.

Vzhledem k tomuto je zřejmé, že mohly dopadat hluboko na ukrajinské území, a tedy se snadno vyhnout místům s dobrou PVO. V květnu 2023 se však ukázalo, že je produkce Kinžálů velmi nízká, ale Rusko se ji pochopitelně snaží neustále navyšovat. Alespoň eliminace jejich nosičů tak dává smysl, jelikož bez nich jsou letectvu k ničemu a zůstávají nevyužité.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Jaké přesně letouny byly na ruské základně zničeny, není zcela jasné, ale běžně z ní startuje již zmíněný MiG-31, a pak Suchoj Su-30 a Suchoj Su-34. Ukrajinci uvedli, to odnesl jeden z prvních jmenovaných, zatímco druhý se nepodařilo určit, ale má se jednat o jeden z uvedených Suchojů. „Podle předběžných informací byly zasaženy dva kusy nepřátelské letecké techniky (pravděpodobně letouny MiG-31 a Su-30/34),“ uvedl Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Ve všech případech by šlo o citelnou ztrátu, ačkoliv jsou letouny staré. MiG-31 vstoupil do služby v roce 19831, potvrzuje Wikipedia, a i když je veden jako stíhací záchytný letoun, na dnešní letecké souboje nestačí, takže slouží (aspoň proti Ukrajině) jako bombardér. Totéž platí pro Suchoj Su-34, který je ovšem přímo stíhacím bombardérem – od pohledu zajímavá kombinace, ale Armádní Zpravodaj už roku 2023 hodnotil, že kvůli tomu není dobrý ani v jednom.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Wikipedia upřesňuje, že vstoupil do služby až v roce 2014, takže jde o de facto moderní letoun. A pokud by to měl odnést Suchoj Su-30 klasifikovaný dle Wikipedie jako víceúčelový letoun, šlo by nejspíše o ztrátu o něco větší, přestože vstoupil do služby v roce 1996. Jeho cena je totiž až 990 milionů korun, zatímco Su-34 stojí 750 milionů Kč, a MiG-31 dokonce 1,2 miliardy korun.

Článek Speciální jednotky zničily ruský MiG-31 a Su-30 nebo Su-34 na letišti. Útočily na vzdálenost až 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-31BM, jediná čistokrevná stíhačka

Mikoyan MiG-31 Foxhound lze asi jako jediný označit za čistokrevný stíhací letoun ruského letectva. Jeho rychlost je Mach 2,83, takže je nejrychlejším vojenským letadlem v činné službě, a pochází z roku 1982, uvádí AirForce-Technology. Jeho úlohou bylo tehdy stíhat letadla v rozlehlém prostoru SSSR. BM je pootm modernizovaná verze s novým počítačem a hlavně možností používat ruské střely vzduch-vzduch R-37M s dosahem až 400 km.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Západní letectva obdobu takového stroje nemají, i když by se mu mohl blížit třeba Boeing F-15EX Eagle II řadící se mezi nejlepší stíhačky NATO. Je sice pomalejší než MiG-31BM, ale i tak dosahuje rychlosti až Mach 2,5. Jeho střely AIM-120 AMRAAM navíc nemají takový dosah jako střely ruského letoun, ale zase má mnohem výkonnější radar typu AESA.

Su-35S, páteř ruského letectva

Nejmodernějším strojem 4,5 generace je v ruském letectvu Suchoj Su-35S Flanker-M, který Armádní Zpravodaj hodnotil v dubnu 2024 jako přemosťovací platformu na letouny 4,5. generace. Jinak má mít skvělou manévrovatelnost, solidní rychlost až Mach 2,25 a schopnosti používat moderní ruské střely včetně R-37M, uvádí Wikipedia, což mu může dávat výhodu v boji na dlouhou vzdálenost. Na druhou stranu má slabší typ radaru typu PESA, což může být jeho slabina, protože ho moderní letadla zákonitě uvidí dříve než on je.

iZdroj fotografie: GoodFon

Za ekvivalent by se dal označit francouzský Dassault Rafale; oba stroje se ostatně několikrát utkaly o přízeň letectev v několika zemích, přičemž vyhrává zásadně první z nich. Sice není tak manévrovatelný, ale má lepší radar typu AESA a schopnost používat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor. Oba pak zvládají i zbraně pro útoky na pozemní a námořní cíle.

Su-57, největší ruská pýcha

Suchoj Su-57 Felon je letoun 5. generace, i když v některých ohledech panují o jeho schopnostech jisté pochybnosti, hlavně pak o úrovni jeho stealth. Wikipedia uvádí, že je dobře manévrovatelný a dosahuje rychlosti až Mach 2, přičemž disponuje moderním radarem typu AESA i schopností používat nejmodernější ruské zbraně včetně R-37M nebo řízené střely Ch-59 MK2, ale i dalších. Je to tedy bezpochyby vyspělý víceúčelový letoun.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Jeho ekvivalentem je americký Lockheed Martin F-22 Raptor, což byl původně stíhací letoun, ale dostal schopnosti používat i jiné zbraně. Nad Su-57 má nicméně výhodu v úrovni stealth, podle čehož Armádní Zpravodaj soudí, že ho uvidí na svém radaru AESA mnohem dříve než on jeho. Jeho střely AIM-120 AMRAAM mají sice dosah max. 180 km, uvádí ArmyRecognition, ale ve spojení se stealth by to mělo být na zničení Su-57 dostatečné

Článek 3 nejlepší ruské stíhačky, které vlastně nejsou tak dobré. S letectvem NATO se absolutně nemohou rovnat, ale přesto jsou nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400 má zřejmě s ATACMS problém

Vojenské letiště je velmi cenným cílem, a tím spíše, pokud na něm jsou umístěna bojová letadla. Ta jsou totiž jak nebezpečná, tak drahá, a jejich ztráta hodně bolí. Na letiště lze útočit například taktickými balistickými raketami – jako v případě letiště Belbek, kde se konkrétně jednalo o MGM-140 ATACMS, uvádí Twz. Zásah tam zničil minimálně dvojici letounů Mikojan MiG-31 Foxhound a nejspíše i další letadla, jak ukazují fotografie na sociálních sítích. Základna byla přitom chráněna systémem S-400, který měl podobnou hrozbu zneškodnit.

First MIG-31 losses to American weapons in history ? pic.twitter.com/mEbQ3RM3wS

— John Marston 🇮🇪🇺🇦🇪🇺 (@Marston1889) May 17, 2024

Ruský systém S-400 má mít deklarovanou schopnost ničit nejenom letadla nebo řízené střely, ale také balistické rakety krátkého a středního doletu, uvádí ArmyRecognition. Má k tomu několik typů střel, z nichž nejlepší by měly být schopny zničit cíl ve výšce až 35 km. Radary je pak umí detekovat do vzdálenosti kolem 400 km. Zkušenost ale ukazuje, že proti americkým raketám ATACMS toho S-400 zřejmě schopen není.

Raketa ATACMS mívá kazetovou hlavici

Balistická raketa MGM-140 ATACMS není žádnou supermoderní novinkou. MissileThreat uvádí, že byla do výzbroje zavedena již v roce 1986, i když její nejnovější verze je značně vylepšena. Odpalována bývá z raketometu M270 nebo M142 HIMARS a její dosah je až 300 kilometrů. Může mít přitom hlavici o hmotnosti přes 500 kilogramů, i když rakety s delším doletem ji mají menší a je v nich naopak více paliva. Často přitom bývá hlavice kazetová, takže působí v cíli plošně, díky čemuž dokáže třeba na letišti zničit více techniky najednou.

Sice to zní divně, ale i pytle s pískem namísto reaktivního pancéřování mohou ruský systém protivzdušné obrany Tor-M2 ochránit

Zasažené MiG-31 jsou původně sovětské letouna vyvinuté jako stíhače dlouhého dosahu určené k ochraně rozsáhlého sovětského vzdušného prostoru. Wikipedia uvádí, že jde v současnosti o nejrychlejší bojové letadlo na světě – jeho max. rychlost je až Mach 2,83. Má také výkonný radar a bývá vyzbrojeno radarově naváděnými střelami vzduch-vzduch, ale existuje i verze, která dokáže odpalovat hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal.

Článek Fotky: když není obrana letiště připravena, může za cíl padnout třeba ruská dvojice nejrychlejších bojových letounů světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj Vympel R-37M začal již v SSSR

Sovětské letectvo používalo na ochranu svého rozsáhlého vzdušného prostoru rychlé letouny Mikoyan MiG-31 Foxhound vyzbrojené střelami vzduch-vzduch R-33 s dosahem 120 km. Mělo však v plánu vyvinout ještě lepší střely s delším dosahem a vysokou rychlostí, a tak v roce 1983 začal vývoj střely označované jako R-37, uvádí MilitaryToday. Na program pak Rusko navázalo verzí Vympel R-37M, která měla sestřelovat cíle na dlouhé vzdálenosti.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Střela existuje nejspíše od roku 2014, a do výzbroje byla zavedena v roce 2019. Její dosah je 400 km, uvádí EurAsianTimes, přičemž jde o dvoustupňovou střelu, která po vyhoření odhodí posilovač. Během letu dosahuje hypersonické rychlost až Mach 6, což znamená, že se dostane k cíli velmi rychle. Jde o údaje prezentované Ruskem a skutečnost může být o něco jiná, ale i tak je R-37M považována za velmi nebezpečnou a schopnou. Jen pro srovnání, nejlepší americká střela vzduch-vzduch, AIM-120D AMRAAM, má dosah 160 km.

Střela R-37M má hodně velikou hlavici

Vympel R-37M je veliká střela. Její hmotnost je ostatně 510 kilogramů a délka 4,06 m, uvádí Wikipedia. K zaměření cíle pak používá poloaktivní i aktivní radarové navádění – pilot klasicky zaměří cíl pomocí radaru svého letounu, a poté ji odpálí. Až ve vhodné vzdálenosti se zapne radar střely, která se na cíl s jeho pomocí navede. Má přitom velikou 60kg hlavici, jejíž exploze vytváří mračno střepin. Tak veliká hlavice je vhodná pro ničení strategických bombardérů nebo letounů AWACS, ale samozřejmě i běžných bojových letounů.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Ale ačkoliv zní parametry střely úžasně, nejsou vším, co by mohlo pilotovi souboj na dlouhou vzdálenost vyhrát. Důležité totiž je, aby nejprve cíl viděl, což záleží na schopnostech radaru letadla či/a stealth soupeře. Třeba MiG-31 má radar Zaslon s dosahem 400 km, s nímž umí střela spolupracovat, ale odpalovat ji umí i Suchoj Su-35 Flanker-E a Suchoj Su-57 Felon. U prvního však panují pochybnosti, zda jeho slabší radar dokáže potenciál střely využít; radar AESA u druhého pak určitě ano – jde navíc o nejlepší používaný ruským letectvem.

Článek Ruská střela Vympel R-37M je nejlepší na světě: létá rychlostí až Mach 6 do vzdálenosti 400 km, kdežto americký protějšek nezvládá ani 1/2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny MiG-31 střežily severní hranici

MiG-31 vznikl jako nástupce rychlého letounu Mikoyan-Gurevič MiG-25 Foxbat, i když jeho rychlosti již nedosáhl. Sovětský svaz ale potřeboval těžký a rychlý stíhací letoun, s jehož pomocí by dokázal strážit rozlehlé a téměř pusté oblasti svého rozsáhlého území. Primárním úkolem MiG-31 proto byla ochrana severní hranice, a s pomocí výkonného radaru a střel dlouhého dosahu také sestřelování bojových letadel, bombardérů nebo řízených střel přilétajících z tohoto směru, kde nebylo možné rozmístit protivzdušnou obranu.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Ruské letectvo objednalo v roce 2011 modernizaci letadel na verzi BM, která má být 2,6krát lepší než verze předchozí. Její výhodou je vylepšený radar řízený novým počítačem, dosah má až 320 kilometrů, a je schopen sledovat 10 cílů najednou; umět má také vybrat 4 nejhodnotnější cíle. Oproti tomu F-16 slíbené Ukrajině disponují pouze radarem AN/APG-66 s dosahem 160 km.

Existují sice i verze s delším radarovým dosahem, konkrétně mají radar AN/APG-68, v dánských, norských ani nizozemských však integrován není. A právě z těchto zemí má Ukrajina letouny obdržet.

Vedle toho mají MiG-31BM k dispozici ruské střely dlouhého doletu R-37M s aktivním radarovým naváděním a dosahem až 398 kilometrů, což osádce umožňuje útočit na extrémně dlouhou vzdálenost, a navíc nemusí cíl držet celou dobu zaměřený palubním radarem. Starší F-16 je na tom hůře i v tomto případě, odpalovat totiž dokáže pouze AIM-120 AMRAAM s max. doletem 160 km. Střely jsou sice účinné, ale dosah je oproti MiG-31BM znevýhodňuje.

MiG-31 patrolují poblíž Ukrajiny

Modernizované stroje se díky kombinaci výkonného radaru a střel dlouhého dosahu osvědčily i na Ukrajině. Patrolují v bezpečí ruského vzdušného prostoru a radarem pročesávají území nad Ukrajinou – pokud zachytí ukrajinský letoun, jehož radar má mnohem menší dosah, mohou na něj zaútočit, aniž by se vystavily riziku. Jde o velmi účinnou taktiku, kvůli níž se ukrajinská letadla nemohou přiblížit k frontě. Podobné riziko by přitom hrozilo i západním F-16, pakliže by Ukrajina nedostala jejich nejmodernější verze.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Někteří kritici by opět namítali, že je F-16 prostě lepší po všech stránkách, ale ono není příliš na místě srovnávat letoun modernizovaný velmi nedávno, a kolem 40 let starý stroj, který má jak slabší radar, tak horší střely. A to je prostě fakt. Naopak poslední verze F-16 Block 70/72 je téměř jistě lepší ve většině směrů, ale tu Ukrajina obdržet nemá. Jinak je ale ruský MiG-31BM lepší než cokoliv, co má aktuálně napadená země ve výzbroji.

Upravené ruské MiG-31K mohou nést hypersonické rakety Kinžal, které odpalují z bezpečí, a letadlům nepřítele bez problému uletí

MiG-31 Foxhound přitom není vhodný do vzdušných soubojů na krátkou vzdálenost, kvůli své velikosti a hmotnosti totiž není zrovna hbitý. Jeho dva motory mu ale umožňují, aby každému nepříteli uletěl, neboť dosahuje rychlosti až Mach 2,83, čemuž se žádný další letoun nevyrovná. Ukrajinci během současné války nejspíše žádná MiG-31 nesestřelili, ale několik jich v poslední době v Rusku havarovalo, např. když jednomu začal hořet motor u Murmansku.

Článek Modernizované ruské MiG-31BM jsou hrozbou pro všechna ukrajinská letadla, dokonce i pro slíbené F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejrychlejší bojové letadlo na světě

Letouny MiG-31 pochází konstrukčně ze 70. let 20. století, ve službě sovětského letectva se objevily v roce 1981. Jejich úkolem bylo chránit hlavně severní hranici SSSR a útočit na nepřátelské bombardéry, řízené střely a další letadla v této oblasti raketami vzduch-vzduch dlouhého dosahu. Kvůli tomu mají MiG-31 vysokou rychlost – v současnosti jde o nejrychlejší bojové stroje v aktivní službě, velký dolet i výškový dosah, a mohou také tankovat palivo za letu.

Missili russi Kh-47M2 Kinzhal hanno colpito Motor Sich“ vicino a Khmelnytskyi nell’Ucraina occidentalehttps://t.co/PBRMFaFLRz pic.twitter.com/pgsTIFvQRQ

— Airterminal One (@airterminal_one) August 6, 2023

Když v roce 2017 vstoupily do služby v ruských ozbrojených silách hypersonické balistické rakety Ch-47M2 Kinžal, ruské letectvo si objednalo spolu s nimi i úpravu 10 letounů tak, aby je mohly nést. Varianta K, což je upravená verze modernizovaného MiG-31BM. Tím však přišla o možnost odpalovat střely vzduch-vzduch, tedy o svůj původně zamýšlený hlavní úkol. Vedle něj pak dokáží nést Kinžal ještě bombardéry Tupolev Tu-22M a letouny Suchoj Su-57 Felon.

MiG-31 unese jen jednu raketu Kinžal

Kombinace MiG-31 a Kinžalu vzbuzuje strach oprávněně; střela je 7,2 metrů dlouhá a její hmotnost činí 4,3 tun, takže se na letoun vejde jenom jedna. Po odpálení má dosah 2 tisíce km, ale z bombardéru jsou to prý 3 tisíce km. I MiG-31 ji tedy může odpalovat na velkou vzdálenost mimo dosah nepřátelské obrany, a neohrožují ho ani stíhací letadla nepřítele. Díky výkonnému radaru je schopen vidět na dlouhou vzdálenost a rychlost Mach 2,83 mu zaručuje, že každému uletí.

I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat

Jestli má Rusko v současnosti letadel MiG-31K více než 10, není jasné, je možné, že letectvo nechalo ještě několik strojů upravit. Nebude jich ale významný počet, ostatně i raket Kinžal je jen omezené množství, a ruský průmysl je vyrábí velmi pomalu – k útokům jsou také nasazovány jen zřídka. A navíc se ukázalo, že je umí sestřelit americké systémy MIM-104 Patriot. Rusové však přesto často nechávají letouny s Kinžaly (a možná s jejich atrapami) startovat, aby tak znervózňovali ukrajinskou protivzdušnou obranu.

Ruská protivzdušná obrana je proti střele Storm Shadow spolehlivá pouze na 62 %, odhadl indický analytik Vijainder K Thakur

Samozřejmě nelze tvrdit, že by tím Rusko nějak měnilo vývoj války, nebo že by dokázalo raketami Kinžal zdevastovat ukrajinskou armádu. Minimálně ale drží některé systémy nepřítele v pohotovosti a na určitých místech, takže nemohou být přesunuty do oblastí, kde jsou potřebnější. Vedle toho je dobré připomenout, že má rakety dlouhého dosahu (i když ne tak dlouhého) i Ukrajina, ale za je nesmí používat k útokům na ruské území. Je to totiž jedna z podmínek Západu, takže používá „žlutomodrá“ země za tímto účelem jiné zbraně.

Článek Upravené ruské MiG-31K mohou nést hypersonické rakety Kinžal, které odpalují z bezpečí, a letadlům nepřítele bez problému uletí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motory letadla zachvátily plameny

Video v tomto článku ukazuje, s čím se může pilot MiG-31 potýkat, a nutno podotknout, že podobné záběry nejsou výjimkou. Je na nich vidět letoun startující v dubnu 2023 ze základny Mončegorsk nedaleko Murmansku na severozápadě Ruska. Údajně šlo pouze o rutinní cvičný let, přičemž záběry ukazují, jak začaly z motorů stíhačky šlehat plameny. Pilot se strojem evidentně zápasil a zřejmě se ho snažil dostat pod kontrolu, a možná i přistát, ale nestihl to.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY-SA

Nakonec se oba členové osádky katapultovaly a pilotovi se alespoň povedlo navést letoun nad zamrzlé jezero, do něhož poté narazil. Co bylo příčinou této, nebo i dalších nehod, však není jasné, Rusko totiž o něčem takovém veřejně neinformuje. Teoreticky může jít o věk letadel nebo špatnou údržbu, motory schopné dosahovat vysokých rychlostí jsou velmi náchylné.

Nehody letounů MiG-31

• 8. dubna 2022 poblíž Torkoviči, Leningradská oblast
• 1. října 2022 Belbek na Krymu
• 2. prosince 2022 v Přímořském kraji
• 26. dubna 2023 nedaleko Murmansku

MiG-31 nahradil ještě rychlejší letoun

Letadla MiG-31 byla zařazena do výzbroje sovětského letectva již v roce 1981 a stala se náhradou za Mikoyan-Gurevich MiG-25 Foxbat – ale na rozdíl od nich nedokázala překročit rychlost Mach 3, jejich „maximálka“ je Mach 2,83. Původně byl stroj navržen jako záchytný stíhač určený hlavně k boji se strategickými bombardéry, ovšem nejedná se o příliš obratný stroj. Naopak tak dnes využívá výkonný radar a střely vzduch-vzduch dlouhého doletu.

Kromě toho byly některé stroje předělány tak, aby mohly odpalovat ruskou hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal. A ačkoliv se účastní i konfliktu na Ukrajině, nad její území se nevydávají, střely protiletadlové či hypersonické jsou totiž odpalovány z bezpečí ruského vzdušného prostoru. Ve službě by měla být více než stovka letadel Mikoyan MiG-31 Foxhound; kromě Ruska má letouny ve výzbroji ještě Kazachstán.

Článek Video z havárie ruského MiG-31 ukazuje, jak se pilot při „rutinním letu“ pokoušel hořící stroj zvládnout, ale nakonec musel boj vzdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za letounem se táhl dlouhý plamen

Ve videu pod tímto článkem je jedna z takových událostí vidět, přičemž mají záběry pocházet z neznámého data ještě před válkou na Ukrajině. Natočeny jsou pravděpodobně z druhého letounu MiG-31 a ukazují, jak se za letounem táhne dlouhý plamen. Ten má přitom vysunutý podvozek, což naznačuje, že nejspíše začal hořet už krátce po startu. A jelikož se nepodařilo situaci nijak vyřešit, piloti se nakonec museli katapultovat, načež se stroj zřítil k zemi.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Nehody strojů MiG-31 Foxhound přitom nejsou výjimečné, za podobných okolností se další zřítil v dubnu 2023 v Murmanské oblasti. Jenom za období od února 2022, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, jsou pak známy minimálně ještě 4 havárie, žádná přitom údajně nesouvisela s bojem. Přesné příčiny ale neznáme; zda jsou na vině motory Soloviev D-30 F6 umožňující letadlu dosahovat rychlosti Mach 2,83, by byla spekulace. Ale obecně platí, že při vyšších rychlostech jsou agregáty k poruchám náchylnější a musí být častěji kontrolovány a měněny.

Při katapultáži pilota jde o život

Zajímavou a dramatickou částí videa je dobře zachycená katapultáž obou členů osádky. Ačkoliv může ze záběrů působit uhlazeně, jde o náročný manévr, při němž je katapultovaná osoba vystavena obrovskému přetížení, a může se snadno zranit. Většinou (a stalo se to i v případě na videu) nejdříve odletí kryt kabiny, a posléze raketové motory vystřelí pilota nebo operátora (nebo oba) i se sedačkou ven, a nakonec se nad nimi otevře padák. Moderní katapultovací sedadla přitom zvládají tento manévr i tehdy, kdy letadlo stojí na zemi.

Video: velkolepý manévr zvaný „Pugačevova kobra“ zvládnou jenom ti nejlepší piloti. Mistři jsou Rusové, podařil se ale i americkým pilotům

Katapultovací sedadla se začala vužívat za druhé světové války, kdy letadla létala již tak rychle, že je nebylo snadné opustit otevřením kabiny a vyskočením. Poprvé se za ostré akce pilot úspěšně katapultoval z německého nočního stíhače Heinkel He 219 Uhu v dubnu roku 1944. Dnes vyrábí katapultovací sedadla jenom několik specializovaných firem na světě, jde totiž o velmi komplikovaný systém, který je třeba upravit na míru každému letounu.

Fighterbomber posted video disclosing the crash of a Russian MiG-31 that happened before the ‚Special Military Operation‘

The MiG suffered an in-flight fire, unable to save the plane the crew ejected, aircraft tumbles down and crashed into a hill: all captured on camera by his… pic.twitter.com/Lqd1ZAnCg3

— Fighterman_FFRC (@Fighterman_FFRC) June 3, 2023

Článek Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko může F-16 snadno odhalit

Davis ve svých vyjádřeních o F-16 upozorňuje, že letoun není stealth, a proto o něm bude ruská armáda nebo letectvo vědět v okamžiku, kdy se přiblíží k frontové oblasti. Rusko totiž disponuje mimořádně kvalitními radary i zbraněmi, které dokáží letadla ohrozit. Veterán konkrétně zmiňuje protivzdušný systém S-300; okupant ho již od začátku konfliktu nasazuje v blízkosti fronty, kde sklidil řadu úspěchů (ale i neúspěchů), a navíc má i modernější systém S-400, proti němuž nemůže F-16 podle mnoha expertů bojovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Hrozbu nicméně představují pro F-16 i zbraně ve vzduchu, konkrétně se jedná o bojové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E a Mikoyan MiG-31 Foxhound. Oba disponují výkonnými radary a mohou nosit ruské střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu, a to včetně R-37M s aktivním naváděním – s posilovačem mohou mít navíc dle ruské strany dosah až 398 kilometrů. Střely s alespoň podobným dosahem přitom pro F-16 neexistují.

Nejlepší ruská letadla překoná jen nová F-16

Nelze tvrdit, že by F-16 neměly proti ruským letounům čtvrté generace šanci, bude to ale záviset na tom, jakou verzi Ukrajina dostane. Půjde-li o stroje z Nizozemí nebo Dánska, o nichž se opakovaně mluví, nemusí kvalit nejnovějších verzí Suchoj Su-35 dosahovat. A to ani přesto, že prošly v 90. letech 20. století významnou modernizací. Na druhou stranu jde o starší verzi, zatímco třeba nejnovější F-16 Block 70/72 už ruský letoun nejspíše překoná. Je ale třeba pamatovat, že má Rusko i moderní stroje 5. generace Suchoj Su-57 Felon.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Kdy Ukrajina letouny dostane, není jasné, musí počkat nejen až budou k dispozici, ale také až se s nimi naučí její piloti létat; jednat se má přinejmenším o 4 měsících výcviku. Daniel Davis ale upozornil, že ani tak nebudou ukrajinští piloti dosahovat úrovně těch západních, ačkoliv mají zkušenosti ze starších sovětských strojů. Létání s nimi je totiž úplně jiné než s americkými F-16, a přeučit se mnohaleté reakce nebude jednoduché. Dalším problémem pak může být i údržba strojů a jejich financování, obojí je velmi nákladné.

Dělat teď jakékoliv závěry je samozřejmě předčasné, ani jedna strana nemůže v tuto chvíli vědět, jak by souboj reálně dopadl, je ale poměrně nesporné, že by měly být jenom několik let staré letouny lepší než ty z 90. let (potažmo v tomto roce prošly modernizací, v základu jsou ještě starší). Ve prospěch Ruska pak navíc hrají vyspělé pozemní radary, díky nimž mohou mít ruské letouny informace o nepříteli aniž by využily vlastní radary. Ukrajina má navíc obdržet (alespoň v první dodávce) pouze 45 letounů F-16, ruských Su-35 je ale více.

Článek „F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stále přežívající MiG-31 Foxhound

Letoun Mikoyan MiG-31 Foxhound je v současné době nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa, a stále je v aktivní službě – provozuje ho pouze ruské a kazachstánské letectvo. Jde o stroj zkonstruovaný v 70. letech 20. století v Sovětském svazu, přičemž se jedná o nadzvukový záchytný stíhací letoun, který má ale také schopnost odpalovat protiradarové střely, a upravená verze i hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Z trojice nejrychlejších je tento letoun jediný, který nedosahuje trojnásobné rychlosti zvuku – jeho „maximálka“ je Mach 2,83. Té dosahuje za pomoci motorů s přídavným spalováním Soloviev D-30, a mimo to má schopnost vystoupat do vysokých výšek, konkrétně až do 25 kilometrů.

MiG-31 na Ukrajině odpálil střelu Kinžal na pozemní cíl, ale je určený hlavně k likvidaci strategických bombardérů a řízených střel

Velmi obávaný MiG-25 Foxbat

Letoun Mikoyan MiG-25 Foxbat je předchůdcem výše uvedeného MiG-31 a do výzbroje sovětského letectva byl zařazen v roce 1970. Vyvinut byl pro stíhací boj na dlouhou vzdálenost, a to hlavně k sestřelování strategických bombardérů. Jeho existence vyvolala v USA veliké pozdvižení, hlavně když se zjistilo, že je schopen překonat rychlost Mach 3. Konstrukci má ocelovou, čímž se inženýrům podařilo vyřešit některé problémy s teplem.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Ačkoliv byla rychlost letounu až Mach 3,2, většinou nelétal rychleji než Mach 2,83, aby neponičil motory. Přesto byl pro své výkony velmi obávaným protivníkem, ve výzbroji ho přitom měl nejen SSSR, ale i další státy. Posledním velkým uživatelem bylo do roku 2022 Alžírsko, ale i to už vyřadilo MiG-25 z výzbroje, a dle některých zpráv má mít několik těchto letadel Sýrie.

Jako letět v kulce z pistole: jak byl Sovětský svaz oklamán a dodal Američanům materiál na výrobu „špeha“ SR-71 Blackbird

Nepřekonatelný SR-71 Blackbird

Historicky byl nejrychlejším sériově vyráběným vojenským letounem světa americký Lockheed SR-71 Blackbird, který sloužil jako strategický průzkumný letoun – nebyl tedy vyzbrojený. Spoléhal se na to, že je jeho rychlost a letová výška natolik vysoká, že ho nemůže nic ohrozit. Byl schopen dosahovat rychlosti Mach 3,3 a létat ve výšce až 26 kilometrů.

Do výzbroje byl letoun zařazen v roce 1966, a sloužil pouze do roku 1998; NASA jej ale používala ještě o rok déle. Konstrukce letadla byla převážně z titanu, a konstruktéři použili i kompozitní materiály, aby se dokázali vypořádat s teplem při vysokých rychlostech. Stroj měl navíc velmi malý radarový průřez, což znesnadňovalo jeho zachycení.

Článek 3 nejrychlejší vojenské letouny světa v historii zůstávají nepřekonány: v provozu zůstal jediný, 2 z nich mají na svědomí Sověti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starší letouny na ty modernější nestačí

Ukrajina je vyzbrojena výhradně letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj-Su-27 Flanker s nemodernizovanými systémy a střelami, které pamatují ještě „pravý“ SSSR. To Rusko má naopak bojových letadel nejen mnohem více, ale také v modernějším stavu, což platí jak o systémech a konstrukci, tak o zbraních. Ukrajinští letci se údajně nejvíce obávají letounů Suchoj Su-35 Franker-E a Mikojan MiG-31 Foxhound. Oba typy ruské letectvo posílá, aby ukrajinská letadla „lovily“, a někdy vyšlou i letouny 5. generace Suchoj Su-57 Felon.

Ruské letouny se mohou opřít o výkonnější radary s dlouhým dosahem, Suchoj Su-57 a nejmodernější verze Suchoj Su-35 pak dokonce o radary typu AESA; ale i starší ruské radary jsou lepší než ty v ukrajinských letadlech. Pro letectvo útočící země je to nesporná výhoda, protože když nepřítele dříve vidí, může na něj také dříve zahájit palbu (střely s dosahem k tomu má). Rusové mají navíc i střely vzduch-vzduch s dlouhým doletem, a to až 400 kilometrů. Ukrajinští piloti naopak disponují střelami s dosahem jen 50 kilometrů.

Ruská letadla mohou vystřelit zejména střelu R-37M s posilovačem, takže doletí až 400 kilometrů rychlostí až Mach 6, a navíc má aktivní radarové navádění. I bez posilovače přitom doletí minimálně 150 kilometrů, což je pořád o dost více než ukrajinské. Rusové mají ale k dispozici ještě střelu R-77-1 s terminálním aktivním radarovým naváděním a dosahem 110 kilometrů. Tyto zbraně tak umožňují v kombinaci s radary létat v bezpečí ruského vzdušného prostoru a na ukrajinská letadla doslova číhat bez rizika, že by opětovala palbu.

Ukrajinští piloti škrtají o vrcholky stromů

Když chce ukrajinský pilot třeba se svým MiG-29 při takovém nebezpečí přežít, musí letět velmi nízko, tedy doslova se ponořit nad koruny stromů a doufat, že ho nízká výška před ruskými radary ukryje – ale ani tato metoda není stoprocentní. Navíc to v oblasti fronty dělá z letadel snadné cíle pro přenosné protiletadlové střely. Nutnost létat tak nízko může být přitom i důvodem, proč nefungují ukrajinské klouzavé pumy se systémem JDAM; vyžadují totiž svrhávání z větší výšky, do níž se však nemohou piloti vydat, protože by to znamenalo téměř jistou smrt.

Ukrajina má tím pádem pouze dvě východiska, přičemž obě závisí na spojencích. Mohla by třeba k frontě přisunout protiletadlové systémy dlouhého dosahu, aby si ruská letadla musela držet odstup, ale těchto systémů není dostatek, a primárně brání ukrajinská města. Možností je také získat moderní stíhací letouny s lepšími střelami, i když ani nejlepší Západní střely vzduch-vzduch nemají takový dosah jako ruská R-37M. Rozhodně jsou ale mnohem lepší než současné ukrajinské. Moderní letadla ale spojenci zatím Ukrajině poskytnout nechtějí.

Článek Hlavním problémem ukrajinských pilotů jsou ruské rakety R-37M, jimž se nic nevyrovná; snad jedinou obranou je „hluboký ponor“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Souboj letadel by byl velmi tvrdý

Nejpravděpodobnějším soupeřem by pro F-16 byly ruské víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E, případně jejich předchůdci Suchoj Su-30 Flanker-C, v úvahu ale připadá i nejrychlejší stíhací letouny světa, a sice Mikoyan MiG-31 Foxhound. Třeba bývalý ruský letec a vojenský expert Vasilij Dandykin se přitom domnívá, že by byl takový boj velmi tvrdý. Letoun F-16, ačkoliv je jeho konstrukce stará už téměř 50 let, je totiž velmi schopný.

Ruský expert ale netvrdí, že by „jejich“ letouny musely nutně prohrát, jenom připomíná skutečnost, že by byl boj proti nim obtížný, a navíc by jejich nasazení Ukrajinou znamenalo ještě větší omezení ruských leteckých operací, protože by si piloti byli vědomi existence vážné hrozby. Bývalý podplukovník amerického letectva Dan Hampton pak dokonce tvrdí, že by byla letadla F-16 schopna ta ruská „zničit“, přičemž označil Su-35 za naleštěný šrot.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Hampton argumentuje třeba tím, že radar F-16 dokáže sledovat více cílů najednou, což Suchoj Su-35 neumí. To ale není pravda. Navíc by hodně záleželo, jakou verzi by Ukrajina dostala – zda nějakou desítky let starou, anebo naopak moderní F-16 Block 70/72. I když jde o dva téměř shodně vypadající stroje, jejich vybavení a schopnosti jsou naprosto odlišné. A pravdou je, že stejně tak se mohou vybavením lišit různé verze Su-35.

Rozhodující by byl i výcvik pilotů

Výsledek střetnutí F-16 a Su-35, hlavně pokud jde o jejich nejmodernější verze, lze těžko odhadovat, jelikož ve světě tyto stroje proti sobě nikdy nikde nebojovaly. Druhým aspektem by pak byl výcvik pilotů, protože ten je pro střet bojových letounů jedním z nejdůležitějších. Ukrajinští piloti by se museli naučit letouny dokonale ovládat, což nejde ze dne na den, i když prosakují informace, že už u některých spojenců s F-16 trénují. Výcvik je ale problém i u ruského letectva, jehož letci nemají nalétán dostatečný počet hodin.

Odpověď, který z letounů by zvítězil, může nakonec poskytnout pouze jejich střet; a k tomu dojde jedině za předpokladu, že Ukrajina F-16 skutečně dostane. Jejich dodávka je ovšem problém nejenom politický, ale i technický, jelikož letadlo potřebuje velmi kvalitní a dlouhá letiště. Nemůže tedy přistávat a startovat v provizorních podmínkách na Ukrajině, a to už jenom z toho důvodu, že je nasávání vzduchu do motorů nízko a mohlo by nasát nečistoty. V tomto směru jsou schopnější třeba darovaná slovenská letadla MiG-29.

Článek „F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.