Co přesně hořelo a co víme ze satelitů

Satelitní snímky, které získal ukrajinský portál Militarnyi, ukazují stav letiště ze 7. července, tedy den před úderem. Na stojánkách je vidět:

• 7 stíhaček Su-35
• 8 cvičných letounů Jak-130
• 2 vrtulníky Mi-8
• 1 těžký transportní vrtulník Mi-26

Po útoku systém NASA FIRMS zaznamenal výraznou tepelnou anomálii v areálu základny. Videa sdílená kanálem ASTRA zachytila mohutný požár. Ukrajinská strana pak 11. července zveřejnila konkrétní bilanci: 28 zasažených cisteren, 1 600 metrů krychlových leteckého kerosinu v plamenech.

Osud samotných Su-35 ale veřejně potvrzen nebyl. Tepelná anomálie zasahovala i prostor parkování letadel, takže riziko poškození je reálné. Říct, že byly zničeny, by ale znamenalo předběhnout fakta. Hlavní zprávou tak zůstává prokázané zničení palivové infrastruktury, a s ním i demonstrace, že 350 kilometrů od fronty neznamená bezpečí.

Kreml mlčí, a není to poprvé

Voroněžský gubernátor Alexandr Gusev v den útoku podle agentury Interfax oznámil sestřelení dvanácti dronů a požár na blíže neurčeném „infrastrukturním objektu“. O vojenském letišti ani slovo. O Su-35 ani zmínka. O cisternách s kerosinem ticho.

Tento vzorec není nový. Když ukrajinské síly zasáhly tentýž Borisoglebsk už 5. července 2025, tehdy šlo podle Reuters o sklad klouzavých bomb a cvičný letoun, gubernátor rovněž letiště nezmínil. Ruská oficiální komunikace má silnou motivaci minimalizovat zásahy vojenské infrastruktury v týlu, zvlášť pokud na základně stály moderní stíhačky, jejichž ztráta by byla těžko vysvětlitelná. Mlčení Kremlu tak není důkazem, že se nic nestalo. Spíš naopak: je signálem, že se stalo víc, než je Moskva ochotna přiznat.

Proč sedm Su-35 na jednom místě

Soustředění sedmi kusů Su-35 na jediném letišti v dosahu ukrajinských dronů vypadá jako riskantní rozhodnutí. Veřejně není známo, k jaké jednotce stroje patřily, ale podle dostupných informací Borisoglebsk spadá do prostoru odpovědnosti 105. letecké divize a slouží mimo jiné jako dočasné místo pro dotankování a přezbrojení. Mohlo jít o krátkodobé soustředění strojů mezi operačními cykly, okno, které ukrajinský zpravodajský řetězec dokázal zachytit a využít.

Su-35 přitom patří k nejmodernějším stíhačkám, které Rusko v konfliktu nasazuje. Každý kus představuje hodnotu v řádu stovek milionů korun a ruský letecký průmysl má s výrobou nových strojů notorické problémy. I kdyby letadla fyzicky přežila, ztráta 1,6 milionu litrů paliva na jejich domovské základně znamená logistický zásek: omezení tankování, nutnost přesunout zásoby, rozvolnění tempa operací.

350 kilometrů? Pro Ukrajinu už rutina

Vzdálenost, která by ještě před dvěma lety budila údiv, je dnes pro ukrajinské síly provozní realitou. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 oficiálně uvedlo, že dosah hlubokých úderů vzrostl na 1 750 kilometrů, tedy 2,5násobek oproti předchozímu období. V tomto měřítku je Borisoglebsk důležitý, ale nikoli extrémní cíl.

Ukrajina přitom buduje celou škálu úderných prostředků. Vedle dlouhodosahových dronů pro tisícikilometrové vzdálenosti provozuje kategorii takzvaných bezpilotníků středního dosahu s doletem do zhruba 200 kilometrů, zaměřených primárně na ruskou protivzdušnou obranu. Na podporu obou kategorií přispívá Německo částkou kolem 15 miliard korun a s Norskem se rozbíhá společná výroba tisíců dronů. Přesný typ použitý u Borisoglebsku zveřejněn nebyl, ale ukrajinská technická základna, například veřejně katalogizované drony HABA s dosahem 300 km nebo DORS s doletem 600 km od firmy WingTech, takový zásah bez problémů umožňuje.

Co to znamená pro ruské letectvo

Zničení palivového skladu na Borisoglebsku nezastaví ruské nálety řízenými bombami na ukrajinská města. K tomu by bylo potřeba systematicky zasáhnout desítky základen a logistických uzlů. Ale každý takový úder ukrajinskou strategii posouvá dál: nutí Rusko rozptylovat letadla, budovat náhradní zásobovací trasy, investovat do ochrany stojánek a přijímat fakt, že žádné letiště v evropské části země není mimo dosah.

Borisoglebsk byl napaden podruhé za rok. Poprvé tam Ukrajina zasáhla sklad klouzavých bomb, teď palivovou infrastrukturu. Pokud Rusko stroje přesune hlouběji do týlu, prodlouží si logistické řetězce a zkrátí operační flexibilitu. Pokud je nechá, riskuje další zásah. Obojí stojí čas, peníze a bojeschopnost, přesně to, co si údajně druhá nejsilnější armáda světa nemůže dovolit ztrácet proti protivníkovi, který ji drží na uzdě inovacemi za zlomek ceny.

Článek Ukrajinci vypálili palivový sklad na letišti 350 km v ruském týlu. Stálo tam 7 stíhaček Su-35, Kreml o tom mlčí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč ne Su-35: sankce, logistika, geopolitika

Ruský Su-35S nebyl pro Egypt nikdy jen technickou volbou. Od roku 2018 Káhira jednala o jeho nákupu v rámci diverzifikace zdrojů výzbroje, ale nad celou transakcí visel zákon CAATSA, americký sankční nástroj, který Washington opakovaně signalizoval jako reálnou hrozbu. Zpráva Congressional Research Service z roku 2025 výslovně popisuje, že Egypt od Su-35 ustoupil právě pod tlakem možných sankcí.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se situace ještě zkomplikovala. Americká strana otevřeně rámovala konflikt jako moment, kdy státy přehodnocují závislost na ruské technice. Pro Egypt, který ročně přijímá americkou vojenskou pomoc v řádu miliard dolarů, to byl jasný signál. Přesto Rusko z egyptského inventáře nezmizelo, k březnu 2025 FlightGlobal stále eviduje 31 strojů MiG-29 a 46 bitevních vrtulníků Ka-52. Co Moskva ztratila, je slot budoucího špičkového stíhače.

Rafale vs. Su-35: co říkají čísla

Bylo by nepoctivé tvrdit, že Rafale Su-35 ve všem drtí. Ruský stroj má na papíře co nabídnout. Srovnání klíčových parametrů podle oficiálních materiálů obou výrobců vypadá takto:

Su-35 vyhrává v čisté kinematice, letí rychleji, dál a manévruje s vektorováním tahu. Jenže moderní vzdušný boj se nerozhoduje v dogfightu na vizuální vzdálenost. Rafale staví na jiné filozofii: integrovaný systém SPECTRA kombinuje detekci, rušení a sebeobranu do jednoho celku, radar AESA umožňuje simultánní sledování a navedení zbraní v režimech, kde pasivní anténa Irbisu naráží na fyzikální limity. A pak je tu Meteor, střela s největší „no escape zone“ ve své třídě, platformově integrovaná právě na Rafale. Zda ji Egypt skutečně provozuje, otevřené zdroje nepotvrzují, ale samotná možnost integrace posouvá taktické možnosti jinam.

Právě tohle je podle nás jádro egyptské kalkulace: ne jednotlivý parametr, ale propojení senzorů, elektronického boje a západního zbraňového ekosystému do víceúčelové platformy, která zvládne vzdušnou nadvládu, průzkum i úder během jednoho letu.

Kolik Rafalů Egypt vlastně má

Odpověď by měla být jednoduchá. Není. První smlouva z roku 2015 pokrývala 24 strojů. Egyptské ministerstvo obrany i Dassault v tiskové zprávě z května 2021 shodně uvádějí druhou objednávku na 30 kusů, celkem tedy 54. Jenže výroční zprávy Dassault za roky 2024 a 2025 mluví o „31 further fighters“. Rozdíl jednoho kusu se může zdát marginální, ale v oficiálních dokumentech téhož výrobce jde o rozpor, který nikdo veřejně nevysvětlil.

K březnu 2025 měl Egypt podle FlightGlobal 24 aktivních Rafalů a dalších 31 v objednávce. Dodávky pokračují, ale veřejně dohledatelný termín poslední várky chybí. Bezpečně lze říct: nejméně 54 strojů, financovaných z francouzského desetiletého úvěru.

Vzdušná nadvláda, ale kde a proti komu

Egypt není okrajový hráč. FlightGlobal jej v přehledu 2025 řadí na osmé místo na světě podle celkové aktivní flotily a na deváté podle počtu bojových letadel. Káhira provozuje 168 strojů F-16, 75 starších Mirage 5 a desítky dalších typů. Rafale v tomto kontextu není objemová náhrada, je kvalitativní hrot.

A právě tady je důležité rozlišit, co „vzdušná nadvláda“ reálně znamená. Egyptské krizové směry jsou tři:

• Západ, Libye: nestabilní stát bez koherentního letectva. Rafale tu dává Egyptu jednoznačnou převahu.
• Jih, Súdán: občanská válka, roztříštěná vojenská infrastruktura. Podobný scénář.
• Severovýchod, Izrael/Gaza: úplně jiná liga. Izrael disponuje 66 stroji F-15 různých verzí, 174 kusy F-16 a 38 letouny F-35I s dalšími objednávkami. Proti této kombinaci Rafale sám o sobě rovnováhu nepřepisuje.

Dá se čekat, že egyptské Rafale budou primárně posilovat schopnost rychlé reakce na jižním a západním směru a sloužit jako odstrašující prvek ve východním Středomoří. V severoafrickém prostoru jde o nejmodernější stíhací platformu v aktivní službě, a to je pozice, kterou Su-35 nemohl Egyptu nabídnout, aniž by s ním přišel celý balík ruských komplikací.

Širší trend: od Moskvy k Paříži

Egypt není jediný, kdo přehodnotil ruskou cestu. Indonésie opustila plánovaný nákup Su-35 a místo toho koupila Rafale a F-15. V arabském a severoafrickém prostoru má Rafale stále pevnější exportní stopu, Katar provozuje 36 aktivních kusů, Spojené arabské emiráty mají v objednávce 80 strojů. Paralela existuje i v Evropě: Česko v lednu 2024 podepsalo akvizici 24 letounů F-35A, tedy rovněž sázku na západní interoperabilní ekosystém.

Pro Rusko to neznamená úplný konec na egyptském trhu. Ka-52 létají, MiG-29 slouží. Ale prestižní slot špičkového stíhače, ten, který definuje směřování letectva na příští dvě dekády, Moskva v Egyptě prohrála. A získat ho zpět bude po roce 2022 nesrovnatelně těžší.

Rafale nedává Egyptu absolutní dominanci nad celým Blízkým východem. Dává mu ale něco, co Su-35 nemohl: moderní, politicky průchodnou a logisticky udržitelnou cestu k tomu být nejsilnější leteckou silou severní Afriky. Káhira to ví, a proto objednala dvakrát.

Článek Egypt ví moc dobře, proč vsadil na francouzské Rafale namísto ruských Su-35S. Zajistí mu v regionu vzdušnou nadvládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se nad Baltem stalo

Podle oficiální zprávy portugalského letectva šlo o zachycení a identifikaci ruských vojenských letounů nad mezinárodními vodami v blízkosti vzdušného prostoru NATO. Sekundární zdroje citující NATO Allied Air Command upřesňují, že sestava zahrnovala transportní An-12 a stíhací doprovod Su-35, primární portugalský komunikát ale konkrétní typy neuvádí.

Důležité je, co zpráva neříká: nikde se neobjevuje potvrzení, že by ruské stroje byly donuceny k obratu nebo že narušily alianční vzdušný prostor. Doložený je scramble, vizuální identifikace, nahlášení polohy a výšky civilnímu řízení letového provozu a monitoring. Standardní procedura, kterou NATO Air Policing popisuje jako sekvenci detect–decide–launch–intercept–identify–escort.

„Násobně větší síla“ — co za tím stojí

Titulková zkratka svádí k představě, že NATO vyslalo něco fyzicky mohutnějšího. Čísla říkají opak. Su-35 měří 21,9 metru, váží při maximálním vzletu 34 500 kilogramů. F-16 má délku 14,8 metru a maximální vzletovou hmotnost 16 875 kg. I dvě F-16 dohromady, necelých 33 750 kg, nedosáhnou hmotnosti jednoho Su-35.

Skutečná převaha ale neleží v rozměrech trupu. Leží v systému:

• Trvalá pohotovost QRA s garantovaným startem během minut.
• Rotační nasazení aliančních letectev, aktuálně Portugalsko, předtím jiní spojenci, bez jediného dne výpadku.
• Radarové pokrytí a sdílená situační znalost celého baltského prostoru.

Dvojice stíhaček je viditelný hrot. Za ní stojí integrovaná alianční infrastruktura, kterou jeden Su-35 s transportním An-12 nemá šanci obejít. V tomto smyslu je „násobně větší síla“ přesná, jen se neměří v kilogramech.

Proč zrovna Portugalci a proč zrovna teď

Portugalsko převzalo misi enhanced Air Policing v Pobaltí 1. dubna 2026. Na základně Ämari operuje detachment čtyř F-16M s až 95 vojáky, rotace potrvá do konce července. Podle sekundárních přepisů šlo o nejméně šestý záchyt od začátku portugalského nasazení, tedy zhruba jeden scramble za pět dní.

To ale není anomálie. Oficiální litevské týdenní přehledy za březen a duben 2026 ukazují čtyři až šest záchytů týdně. Konkrétně: šest v týdnu 9.–15. března, pět v týdnu 6.–12. dubna, čtyři v týdnu 13.–19. dubna. Baltské nebe je jedním z nejfrekventovanějších koridorů ruského vojenského letectva, hlavně kvůli spojení mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem. Stroje létají bez transpondéru, bez letového plánu, bez komunikace s řízením. NATO musí reagovat pokaždé.

Český kontext a co by znamenala eskalace

Česká armáda má s baltskou misí vlastní historii, čeští stíhači tam působili třikrát, třikrát také na Islandu. V aktuální rotaci 2026 ale české gripeny nad Baltem nelétají. Česko se na východním křídle podílí jinak: vrtulníková jednotka v Polsku chrání prostor proti nízkoletícím cílům a dronům, pokračuje také střežení slovenského nebe.

A co kdyby ruský stroj alianční prostor skutečně narušil? Automatický článek 5 to neznamená. NATO váže kolektivní obranu na ozbrojený útok, nikoli na jakékoli překročení hranice. Nejprve by šlo o eskortu, diplomatickou reakci, konzultace. Mechanismus existuje, ale jeho spuštění vyžaduje víc než jeden vypnutý transpondér.

6. května nad Baltem se nic takového nestalo. Stalo se přesně to, co se stává několikrát týdně: ruský vojenský let bez koordinace narazil na alianční systém, který funguje. Během minut měl doprovod, během sekund identifikaci. A to je ta skutečná převaha, ne větší letadlo, ale rychlejší a spolehlivější odpověď.

Článek Ruský Su-35 se blížil k hranicím NATO, ale hodně rychle mu sklaplo. Vyprovodila ho násobně větší síla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osm potvrzených, desítky tvrzených

Databáze Oryx, která eviduje pouze vizuálně doložené ztráty obou stran, k začátku roku 2026 zaznamenává nejméně osm zničených Su-35S. Ukrajinská strana si nárokuje čísla výrazně vyšší, až kolem 25 sestřelů, ale tyto údaje nelze v otevřených zdrojích rozpadnout na jednotlivé doložené případy. Osm kusů je tedy konzervativní minimum, nikoli strop.

Důležitý je kontext: Su-35S nikdy nebyl masově vyráběný typ. V ruských Vzdušně-kosmických silách (VKS) plní roli elitní platformy, nikoli pracovního koně. Každá potvrzená ztráta proto bolí nepoměrně víc než sestřel staršího Su-25 nebo Su-34.

Proč „Super Flanker“ přestal dominovat

Odpověď neleží v jedné zbrani ani v jednom momentu. Studie RUSI o ruské letecké válce i analýza CSIS shodně konstatují, že Rusko nad Ukrajinou ani po více než třech letech bojů nezískalo vzdušnou převahu. Příčiny jsou systémové:

• Mobilní ukrajinská PVO. Systémy se přesouvají, maskují a operují v síti. Rusko nedokázalo spolehlivě zničit ukrajinské protiletadlové prostředky, protože ty nikdy nezůstávají na jednom místě dost dlouho.
• Chybějící potlačení PVO (SEAD). Západní armády investují do specializovaných misí ničení radarů a raketových baterií. VKS tuto disciplínu nikdy nezvládly v měřítku, které by Su-35S otevřelo bezpečný koridor.
• Síťový styl boje. Od léta 2024, kdy Ukrajina oficiálně zavedla do služby F-16 a začala přijímat švédské letouny včasné výstrahy ASC 890 spolu se střelami AMRAAM, se obranný ekosystém posunul na kvalitativně jinou úroveň. Nejde jen o stíhačku, jde o datalink Link 16, sdílenou situační povědomost a koordinaci palby na dálku.

Su-35S přitom stále létá s radarem Irbis, tedy pasivní fázovanou anténou (PESA). Západní protějšky, F-15EX, Eurofighter Typhoon a modernizované F-16, přešly na aktivní elektronicky skenované pole (AESA) a stavějí na datovém propojení, které ruské stroje v tomto rozsahu nemají.

Rusko nezkolabovalo, ale musí být opatrné

Bylo by chybou tvrdit, že ruské letectvo se hroutí. Novější hodnocení RUSI z ledna 2026 uvádí, že počty moderních ruských stíhacích a úderných letounů od začátku plnohodnotné invaze navzdory ztrátám mírně narostly. Rostec i v roce 2025 oznamoval dodávky nových Su-35S a plánované navýšení tempa výroby.

Jenže nahrazovat ztráty a řešit operační problém jsou dvě různé věci. Nový letoun z továrny nezmění fakt, že nad ukrajinskou frontou čeká vrstvená síť radarů, raket a stíhačů propojených západním datalinkem. Výsledek: Rusko nasazuje Su-35S opatrněji, z větších odstupů, a stále více se opírá o klouzavé pumy a střely dlouhého dosahu vypouštěné ze standoff pozic. Letoun určený k dominanci se stal prostředkem, který se frontě raději vyhýbá.

Co to znamená pro širší bezpečnost

Pro země NATO včetně České republiky platí, že samotných osm ztracených Su-35S neznamená konec ruské vzdušné hrozby. RUSI výslovně varuje, že integrovaná ruská protivzdušná obrana zůstává pro alianci významným rizikem a modernizace VKS pokračuje. Český kontext je jiný: česká vojenská pomoc Ukrajině, muniční iniciativa, drony a obranná spolupráce, posiluje ukrajinskou obranyschopnost jako celek, i když konkrétní sestřel Su-35S nelze přímo připsat české zbrani.

Skutečný strategický závěr spočívá v tom, že moderní vzdušný boj nevyhrává nejrychlejší letoun, ale nejlépe propojený systém. A právě v této disciplíně Su-35S, navzdory své pověsti, naráží na strop, který samotná manévrovatelnost nepřekoná.

Rusko má stále továrny, piloty i ambice. Nemá ale odpověď na ekosystém, který jeho nejlepší víceúčelový bojový letoun proměnil z lovce v kořist.

Článek Pýcha ruského letectva tvrdě narazila. Obávané Su-35S padají k zemi jeden za druhým a nikdo neví, co s tím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka s Ruskem je jiná, zkušenosti nefungují

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Video: Rusové si mysleli, že proniknou k Pokrovsku z více směrů. Omyl, Ukrajinci je vypráskali a zničili jim základny

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zasáhly k listopadu 2025 přes 300. Ani přes jisté kvality letounů to s nimi ovšem nebylo jednoduché, jak vysvětlil ukrajinský pilot.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Naučené taktiky od Američanů se totiž ukázaly jako nevhodné pro realitu ukrajinského bojiště, takže si museli piloti vyvinout vlastní strategie pro působení v blízkosti fronty. „Když jsme se vrátili z výcviku, čelili jsme realitě: taktiky, které jsme se učili v zahraničí, neodpovídaly válce, kterou vedeme. Tyto taktiky vycházely z typů válek, ve kterých naši partneři bojovali dříve. Ale tato válka je zásadně jiná,“ vysvětlil pilot, a pokračoval, co bylo potřeba:

„Museli jsme si sednout a přijít na to, jak ničit řízené střely a útočné drony, a jak bojovat s nepřítelem blízko frontové linie.“ Frontová linie je silně střežena nepřátelskými protiletadlovými raketovými systémy a letadly. Největší hrozbu přitom představují ruské stíhací letouny, jako jsou Su-35, Su-57 a MiG-31. Aby se jejich útokům vyhnuli, užívají ukrajinští piloti manévrovací taktiku v nízkých výškách, ale to není nic nového ani neobvyklého.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Vysvětlil také, že někdy musí létat ve skupině, jelikož bývá obtížné se k některým místům na bojové linii dostat. Taktika je, že 2 ze 3 letadel slouží jako návnady, avšak vyzbrojené střelami k ničení přilétajících hrozeb, zatímco zbylý nese zbraně pro údery na pozemní cíle. Více toho už neprozradil, nejspíše z důvodu, aby nedal nepříteli žádnou nápovědu.

Článek F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-31PM může ničit PVO až na 300 km

Protiradarová střela Ch-31 není v ruské výzbroji ničím novým, její základní model pochází z roku 1988, uvádí Wikipedia. V průběhu let byla přitom modernizována, přičemž na začátku války proti Ukrajině mělo ruské letectvo k dispozici verzi Ch-31P s dosahem 110 kilometrů. Tu mu ovšem nestačilo, a výsledkem modernizace je inovovaný model s lepším vyhledávačem zaměřujícím se na radarový signál, stejně jako s mnohem větším dosahem.

Britové to dokázali. Zavádí revoluční laserové kanony proti dronům. Na 1 km trefí minci za pouhých 275 Kč

O tom, co střela Ch-31PM umí, lze jenom spekulovat. ArmyRecognition uvádí, že podle dostupných informací by měla být za příznivých okolností schopná zasahovat cíle do vzdálenosti až 240 km, ale některé zdroje uvádí dokonce až 300 km. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v tom případě by se mohl letoun držet při odpalu mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany, což by znamenalo, že ji může ruské letectvo významně poškodit.

Suchoj Su-35S je páteří ruského letectva

V zaznamenaném případě měl dvojici střel Ch-31PM nést Su-35S, což je moderní varianta původního Su-35. Wikipedia uvádí, že se jedná o jednomístný dvoumotorový letoun s rychlostí až Mach 2,25, který je hlavní oporou ruského letectva, protože letounů páté generace Suchoj Su-57 Felon má jenom málo. Kromě protiradarových střel může nosit třeba klouzavé pumy, řízené střely nebo střely vzduch-vzduch, jakými jsou R-37M nebo R-77M.

Several stills from a new Russian MoD video showing a VKS Su-35S departing on a mission. Notably, it is seen armed with two Kh-31PM anti-radiation missiles (ARMs), one R-77M and two R-77-1 medium-range air-to-air missiles (AAMs), and possibly also a single R-37M long-range AAM. pic.twitter.com/8qY9r8c90h

— Guy Plopsky (@GuyPlopsky) November 11, 2025

Jestli střela Ch-31PM opravdu umí to, co o ní některá ruská média tvrdí, mohla by být velmi nebezpečná. Na druhou stranu z Ukrajiny zatím nepřichází žádné zprávy o významných ztrátách radarů protivzdušné obrany. Vysvětlit se to dá v podstatě dvěma způsoby – prvním z nich je, že jsou rakety nové a je jich nedostatek, a druhým, že Rusko o jejich schopnostech přehání a nejsou zkrátka tak nebezpečné, i když podceňovat je by byla samozřejmě chyba.

Článek Ruské Su-35S dostaly výzbroj, proti níž má ukrajinská PVO trpět. Zničí jí radary až na 300 km a celou ji tak oslepí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká F-16 doprovázela ruské letouny

Na videu pořízeném z paluby amerického letadla General Dynamics F-16 Fighting Falcon je vidět situace, kdy doprovází ruský bombardér Tupolev Tu 95 Bear a jeho „pobočníka“ Suchoj Su-35 Flanker-M. Jde o běžnou situaci, při níž americký letoun nedaleko Aljašky jenom dohlíží na to, co bude tato dvojice dělat, a jestli se nepokusí vniknout do prostoru USA. V jednom okamžiku ale Su-35 zezadu v těsné blízkosti proletěl kolem něj.

Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu

Letouny se podle přesvědčení Armádního Zpravodaje minuly jenom o několik metrů, i když to zkresluje. Pilot F-16, což je jednomotorový víceúčelový letoun, uvádí Wikipedia, to však bez problémů ustál. Největší nebezpečí spočívalo v tom, že by jeden z pilotů bojového letounu udělal chybu a náhodnou cukl řídícím systémem. V takovémto případě by se mohli srazit a piloti skončit mrazivých vodách moře, i když by měly být aktivní i systémy proti kolizi.

Provokace samozřejmě není válečným činem, a lze pouze spekulovat, jak by dopadl případný souboj. Nejspíše by záleželo na tom, o jaké verze letadel se jednalo, a na výcviku pilotů. Su-35 je dvoumotorový a relativně veliký, vyzbrojený pak bývá střelami vzduch-vzduch, a má také kanon, uvádí Wikipedia. F-16 mívá podobnou výzbroj a podobné schopnosti. Pokud by se jednalo o nejnovější verzi Block 70/72, nejspíše by ruský letoun předčila.

Video: Ukrajinci ponížili nejlepší PVO na světě. Jediným útokem oslepili celou baterii S-400, která si o to říkala

Z povzdálí vše sledoval strategický bombardér Tu-95. Wikipedia uvádí, že se jedná o turbovrtulový letoun pocházející již z 50. let 20. století. Vyvinutý byl k nošení řady střel, včetně protilodních, a v současnosti bývá nejčastěji používán jako nosič střel s plochou dráhou letu Ch-101, i když může mít i další výzbroj. Proti F-16 by samozřejmě sám neměl žádnou šanci.

Článek Video: Ruský pilot špičkoval amerického. Se Suchojem Su-35 prosvištěl ve vysoké rychlosti jenom pár metrů od F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny by se k sobě těžko přiblížily

O souboji lze spekulovat pouze na základě známých technických údajů, protože se ve skutečnosti nikdy neuskutečnil, ačkoliv se již letadla v napjatých situacích potkala. V obou případech jsou 4. generace, ale Su-35S je novější – oficiálně byl zařazen do služby v roce 2014, uvádí Wikipedia. Oproti tomu F-16 MLU má základ v 80. letech 20. století, ale v pozdější době prošel výraznou modernizací a prodloužením životnosti, informuje F-16.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Setkání letounů je každopádně v případe konfliktu dvou silných nepřátel nepravděpodobné z důvodu husté protivzdušné obrany. Je totiž natolik nebezpečná, že je k sobě prakticky nenechá přiblížit – v opačném případě by je protiletadlovými střelami zničila. Letouny se proto soustředí hlavně na bombardování střelami nebo klouzavými pumami na vzdálenost desítek kilometrů od linie protivníka, takže bývají min. 100 kilometrů od sebe.

Střely s dlouhým dosahem nejsou vše

Moderní bojové letouny, včetně Su-35S a F-16 MLU, jsou uzpůsobeny k vedení boje na dlouhou vzdálenost. Ten ruský by v tom měl pravděpodobně výhodu, protože disponuje výkonnější radarem, a NationalInterest uvádí, že může nést až 4 střely R-37M s údajným dosahem až 400 km, i když v reálu jsou takové zbraně používány na mnohem kratší vzdálenost. Naopak dosah střel AIM-120C-7 pro F-16 je 120 km, uvádí ArmyRecognition.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

V tomto nejpravděpodobnějším typu souboje, ačkoliv se ještě nikdy neudál, by kromě radarů a střel hrály roli i systémy elektronického boje. Ruský Su-35S disponuje systémem L175M Khibiny-M, který se však v praxi neukázal tak účinný, a min. jeden poškozený se dostal i do rukou západních analytiků. I ukrajinské F-16 pak mají nějaký typ systému elektronického boje v USA upravený tak, aby byl účinnější proti ruským zbraním, uvádí AirAndSpaceForces.

Hodně nepravděpodobné také je, že by se letouny dostaly do boje na krátkou vzdálenost. Kdyby se to stalo, záleželo by hlavně na kvalitě výcviku. F-16 je menší a lehčí, což jí zajišťuje velice dobrou manévrovatelnost a v rukách zkušeného pilota je vražedná. Větší a těžší F-35 je ale na manévrový boj stavěn a má vektorovatelné trysky motorů. Letadla lze tedy považovat za vyrovnaná, i když se od sebe konstrukčním pojetím výrazně liší.

Článek Souboj letounů 4. generace: ukrajinské F-16 se klidně mohou postavit ruským Su-35S, ale střet je vysoce nepravděpodobný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko má mít asi 1 500 bojových letadel

Uznávaný žebříček hodnocení ozbrojených sil GlobalFirepower uvádí, že vojenských letounů určených k boji – to znamená víceúčelových, bitevníků a bombardérů – má ruské letectvo na skladě více než 1 500, ale jenom něco málo přes tisícovku jich je v aktivní službě a tedy případně nasazovaných v akcích. Otázkou však je, zda jsou tato čísla reálná nebo nikoliv, protože sama Ruská federace údaje nezveřejňuje a vlastně ani není jasné, kolik má nových letadel a kolik jich ztratila v boji nebo při haváriích. Ale rovněž stále dostává i letouny nové.

UAC sent new Su-57 and Su-35S to the Russian Air Force. The machines were accepted by the technical staff, passed a full cycle of factory tests, and were tested in various operating modes by Defense Ministry pilots. #Sukhoi #SU57 pic.twitter.com/LOTZLYEnHe

— Willy Dequid (@WDequid) September 12, 2024

Dobrým příkladem mohou být moderní stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, jichž mělo ruské letectvo celkově obdržet zhruba 140, ale NewsWeek na jaře 2024 uvedl, že minimálně 25 (a možná 35) jich ztratilo. Ale ořesná čísla nejsou známá, takže lze vycházet pouze z OSINT údajů nebo tvrzení o jejich sestřelení. Ale problémem také je, že nikdo vlastně netuší, kolik těchto letounů může do vzduchu. Mnohé mohou být poškozené nebo jenom opotřebované, takže je otázkou, jaké procento jich je vlastně akceschopné.

Nových letadel může být vždy jen několik

Jak jsem zmiňoval, ruské letectvo dostává i nové letouny. ArmyRecognition uvádí, že v září 2024 to byly Suchoj Su-57 Felon 5. generace a Suchoj Su-35S Flanker-M 4,5. generace, ale nikdo oficiálně neví, kolik jich je, protože ruské letectvo počty nezveřejňuje – pouze oznámí, že obdrželo nějaké letouny. Teoreticky tak mohou být např. pouze dva a oznámení dodávky na silách letectva v podstatě nic nemění. Třeba BulgarianMilitary uvádí, že v této dodávce byly dle zveřejněných videí dva nebo tři Su-57, ale neznámo kolik Su-35S.

Ruské letectvo je výrazně slabší než NATO, ani dalších 50 vyspělých letounů Suchoj Su-57 by mu nedalo sílu prorazit obranu

Ruské letectvo, pokud by mělo obstát proti světové konkurenci – myšleno je NATO a Čína – by potřebovalo hlavně letouny 5. generace, ale svých Su-57 má zhruba 20, uvádí Wikipedia, což je ve srovnání se zmíněnými rivaly směšné. Rusko údajně pracuje i na novém letounu Suchoj Su-75 Checkmate, ale ten se možná ani nedostane do výroby. Již samotná produkce Su-57 je tragicky pomalá, takže je možné, že bude ruské letectvo v dalších letech spíše slábnout.

Russia’s UAC transferred a new batch of Su-57 jets to Russian Army along with some Su-35s. pic.twitter.com/zo0Hjm8byS

— Clash Report (@clashreport) September 12, 2024

Nové Su-57

Článek Když „nas mnogo“ neplatí: i kdyby obdrželo ruské letectvo další běžnou várku Su-57, bude oproti Číně i Americe směšně slabé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané vyslali doprovod k ruským letadlům

Ne zrovna šťastné setkání vojenských letadel ve vzdušném prostoru ukazuje video níže. MilIn uvádí, že je na něm vidět ruský strategický bombardér Tupolev Tu-95 Bear v doprovodu bojových letounů Suchoj Su-35 Flanker-E. Celá skupina se přiblížila k vzdušnému prostoru Spojených států amerických, takže americké letectvo vyslalo k jejich doprovodu letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon (jako ve většině případů). Situace se ale zvrtla v okamžiku, kdy začal jeden z ruských pilotů Suchoje Su-35 provádět nebezpečné manévry.

Ruský tanker Iljušin Il-78 může u hranic NATO maximálně provokovat, ale nic víc. Vlastním letounům přitom dává „neomezený“ dolet

Su-36 je dvoumotorový letoun 4. generace a dle Wikipedie se vyznačuje mimořádnou manévrovatelností, čehož pilot využil a udělal těsně před přídí F-16 doslova kličku. Americký pilot se tak dostal do turbulencí a musel letoun opětovně vyrovnat. Není jasné, co tím ruský pilot sledoval, ale mohl bezesporu způsobit nehodu. Ten americký však viditelně nechtěl provokaci opětovat, ačkoliv rovněž dobře manévruje, uvádí Military.

Článek Video: zaletí-li ruská letadla Su-35 a Tu-95 schválně blízko Americe a pak provokativně naletí na její F-16, jde o nevysvětlitelnou provokaci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35 je páteří ruského letectva

V současné době vyrábí Rusko modernizovanou verzi letounu Suchoj Su-35S Flanker-M s některými vylepšeními oproti základu. Jde o velmi vyspělý letoun se skvělou manévrovatelností, v mnoha ohledech se vyrovná a v některých dokonce překoná některé západní 4. generace. Snad i proto je dnes páteří ruského letectva, kdy se jedná až na několik kusů Suchoj Su-57 Felon páté generace o jeho nejvyspělejší letoun. Letectvo ho pochopitelně odebírá, jak může, ale podle dostupných dat nových letadel moc nepřibývá.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Třeba portál MilIn uvedl, že první várku nových Su-35S dostalo ruské letectvo v červnu 2023, a jednalo se o dva kusy. Pravděpodobně stejný počet pak obdrželo v červenci. Další várka, tentokrát i spolu s letouny Su-57, proběhla v září, a zatím poslední v říjnu. U posledních dvou ale už Rusko o počtech neinformovalo. Proč? Je velice pravděpodobné, že se opět jednalo pouze o dvojici Su-35S, a tak množství tají, aby nízké počty nevzbuzovaly zbytečné otázky. Dostatkem letadel by se totiž jinak ruská propaganda téměř jistě tradičně chlubila.

Skvěle manévrovatelný a rychlý, to je Su-35

Suchoj Su-35 je posledním pokračováním řady sovětských (a později ruských) strojů, na jejichž počátku stál Suchoj Su-27 Flanker. Jedná se o dvoumotorový letoun s jednočlennou osádkou o délce 21,9 metrů a rozpětím křídel 15,3 metrů. Jeho maximální rychlost je Mach 2,25 a dokáže se nadzvukovou rychlostí pohybovat i bez použití přídavného spalování. Portál MilitaryToday uvádí, že má letoun radar typu PESA, ale některá ruská média nedávno tvrdila, že bude do nejnovějších kusů bude montován lepší radar AESA odvozený z Su-57.

Nejschopnějším letounem 4. gen. bude Dassault Rafale F5: detekuje i stealth letadla a hravě překoná Eurofighter Typhoon i MiG-35/Su-35

Silnou stránkou Su-35 je jeho výzbroj, nést může až 8 tun různých raket nebo bomb na 12 závěsných bodech. Jednou z nich jsou radarem naváděné střely vzduch-vzduch R-37M s údajným dosahem až 398 kilometrů, a které jsou pro Ukrajince velký problém, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Letoun má pak i kanon ráže 30 mm, a vzhledem ke své vyspělosti je plný moderních technologií. Není však jasné, zda se podařilo nějak nahradit komponenty, s jejichž výrobou má Rusko problém, nebo zda je jejich nedostatek důvodem pomalé výroby.

Nasazení Suchoj Su-35S ve válce na Ukrajině

Článek Ruské letectvo nejspíše zase dostalo celé 2 letouny Suchoj Su-35S; na ruský průmysl bída, jde ale o dobré stroje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové záhadně trefili vlastní Su-35

Ačkoliv se to zdá být téměř neuvěřitelné, i při úrovni moderních technologií se mohou obsluhy protivzdušných zbraní zmýlit a v důsledku sestřelit vlastní bojový letoun. Stalo se to i ruskému letectvu, kdy podle britského ministerstva obrany rovněž ruská protivzdušná obrana sestřelila poblíž města Tokmak ruský bojový letoun Suchoj Su-35S Flanker-M. Informace o tom, jak se to mohlo stát, jsou značně nejasné, ale sestřel je potvrzený.

Flat Russian Su-35 outside of Tokmak after being downed in a friendly fire incident by Russian air defenses. pic.twitter.com/oS7shE9ky6

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) September 30, 2023

Tokmak je opevněné město v Záporožské oblasti, k němuž se snaží dostat ukrajinské jednotky. Podle BusinessInsider je město silně chráněné protivzdušnou obranou krátkého a středního dosahu, a to pravděpodobně systémy jako Tor, 9K37 Buk a další. Ruské letouny by sice měly mít odpovídač, aby je vlastní „protiletadlovci“ dokázali rozeznat, ale ani to někdy nestačí. Důvodů sestřelení zmíněného Su-35 může být několik – systém identifikace se porouchal, případně obsluha zpanikařila nebo nebyla dostatečně vycvičena.

Ale vyloučit nelze ani vodku, kterou si někteří v ruské armádě sem tam na posilnění dají – na ArmádnímZpravodaji jsme např. informovali o incidentu, kdy tak opilý ruský voják převrátil vozidlo systému S-400. Vyšetřování pak prokázalo, že byl řidič (a to dokonce zkušený, u armády byl dlouhá léta) pod vlivem alkoholu, potažmo vodky.

Suchoj Su-35 je velice cenný letoun

S výjimkou nových Suchoj Su-57 Felon je Suchoj Su-35 nejvýkonnějším bojovým letounem ve výzbroji ruského letectva, a každá jeho ztráta je tak velmi citelná. Podle Defence-Blog se jedná o jednomístnou stíhačku těžké třídy s dlouhým doletem, o jejíž pohon se starají dva motory. Dosahovat může rychlosti až Mach 2,25 a její bojový dolet je kolem 1 600 kilometrů. Vybavena je navíc silným radarem PESA s dlouhým dosahem, a rovněž elektronickým systémem L175M Chibiny-M na ochranu proti nepřátelské protivzdušné obraně.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Letadlo má pak 12 závěsných bodů, na nichž unese až 8 tun výzbroje. Kromě různých typů střel vzduch-vzduch, a to včetně střel dlouhého dosahu R-37, může nést například klouzavé pumy FAB-500 M-62 naváděné pomocí GLONASS, o čemž jsme na ArmádnímZpravodaji rovněž informovali. Ztráta u Tokmaku však nemusí být jediná, např. NewsWeek tvrdí, že si Rusové sestřelili další letoun Su-35 jen několik dní po incidentu u Tokmaku, a to u Mariupolu. Ale tato informace není potvrzená a Rusko se podobnými incidenty samozřejmě příliš nechlubí.

Článek Když Ukrajinců není třeba: moderní Suchoj Su-35 si opětovně sestřelí Rusové i sami; svědčí to o nervozitě, ale důvodů může být více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér by se mohl aktivně bránit

Bombardéry B-52 měly v 50. letech 20. století (tehdy vznikly) protiletadlovou kanónovou výzbroj v dálkově ovládané věži na ocase letadla. Později byla však při modernizacích jako nepotřebná demontována. Letoun měl následně spoléhat jenom na různá protiopatření a střetům se stíhacími letouny nepřítele se vyhýbat. V současnosti má mít ale výkonný radar a obranný systém, s jehož pomocí by mohl odpalovat střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, a také nově vyvíjené AIM -260 JATM, a aktivně se tak bránit.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

I podle ruských analytiků přitom mohou tyto střely ve spojení s novým radarem AN/APG-82 AESA umožňovat bombardérům B-52 sestřelovat nepřátelské letouny na dlouhé vzdálenosti. Zmíněný radar by přitom měl odhalit i velmi vzdálená letadla bez schopnosti stealth. Zároveň ale upozornili, že i radary letounů S-35S jsou velice schopné, a cíl, jakým je velký strategický bombardér B-52, by zaznamenaly již na 350 kilometrů.

Ruské střely doletí dál než americké

Největším argumentem je přitom dosah ruských střel, neboť zatímco americké AIM-120 AMRAAM mají dosah 160 km (a nově vyvíjené JATM 200 km), tak ty ruské R-77M 190 kilometrů, a R-37M dokonce 398 km, což je skoro dvojnásobek. Ruská letadla by tedy dokázala proti bombardérům pálit a zůstat mimo jejich dosah. To samé by samozřejmě platilo i pro jakákoliv jiná letadla vyzbrojená střelami s dlouhým dosahem; například evropskými střelami Meteor s dosahem 200 kilometrů, nebo čínskými PL-21 s doletem 300 kilometrů.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Spekulace ale opomíjí fakt, že bombardéry B-52 nejsou již desítky let určeny pro operace v prostoru, kde by americké letectvo nemělo převahu ve vzduchu. Jen těžko by je tak velitelé poslali někam, kde operují nepřátelské stroje. B-52 Stratofortress mají přitom možnost nést gravitační pumy, ale právě pro tyto situace jsou používány jako nosiče řízených střel AGM-86 ALCM s dosahem přes 2 400 kilometrů. Odpalují je tedy hodně mimo dosah letounů nepřítele, stejně jako ruské bombardéry zase střely Ch-101 při útocích na Ukrajinu.

Článek Americký bombardér B-52 nemá proti ruskému stíhacímu letounu Su-35S šanci: správná úvaha, k níž ale nikdy nedojde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky GLONASS jsou pumy velmi přesné

Podle dostupných údajů jsou pumy schopné zasáhnout cíle až 60 kilometrů od místa shozu, a jelikož jsou naváděné prostřednictvím systému GLONASS, jsou i velice přesné. Jejich hmotnost je 500 kilogramů, z čehož činí kolem 300 kilogramů výbušnin. Exploze takového množství znamená, že FAB-500 zničí doslova vše v okolí dopadu. Rusko ale disponuje i silnějšími pumami o váze až 1 500 kilogramů. Třeba ve válce na Ukrajině byly zaznamenány útoky i více než 10 letadel Suchoj Su-35 najednou, kdy všechna svrhla právě 500kg pumy.

iZdroj fotografie: Jurij Lapitskij / Creative Commons / CC BY-SA

Výhodou těchto pum je, že je mohou letouny Scuhoj Su-35 svrhávat z bezpečí ruského prostoru, a neexistuje téměř žádná cesta, jak by je mohla Ukrajina zničit. Ve frontové oblasti má hlavně protivzdušné systémy krátkého dosahu, třeba 9K35 Strela-10, ale ty nemají dostatečný dosah. K dispozici jsou sice i systémy BUK, ale i ty dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti jenom 42 kilometrů. A vzhledem k tomu, že určitě nejsou přímo v bojové linii, ale až několik kilometrů za ní, jsou pro ně letadla vzdálená 60 kilometrů od linie nezasažitelná.

Lepší systémy jsou, ale střeží města

Ukrajina pochopitelně disponuje i zbraněmi, které by dokázaly ruské letouny ničit i na vzdálenost přesahující 60 kilometrů, jedná se třeba o MIM-104 Patriot a starší sovětské S-300. Problémem ale je, že jich nemá dostatek a používají je výhradně k obraně proti útokům ruských řízených střel a balistických raket, které Rusko pálí na města. A to opakovaně možná i proto, aby tyto schopnější systémy vázalo právě ve městech a Ukrajina je tak nepřesouvala blíže k frontě.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Bezzubé je pak i ukrajinské letectvo, jeho staré stroje nedisponují střelami vzduch-vzduch s dostatečným doletem. Radary ruských letadel Suchoj Su-35 by je navíc zachytily dříve a mohly na ně i pálit, protože na rozdíl od nich takovými zbraněmi disponují. Situace by se mohla částečně změnit, až Ukrajina dostane letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon se střelami AIM-120 AMRAAM. Ruské stroje by si na ně musely dávat mnohem větší pozor, protože ty by je i na delší vzdálenost dokázaly odhalit i zasáhnout.

Článek Ruský letoun Suchoj Su-35 dokáže unikat ukrajinské protivzdušné obraně a „beztrestně“ bombardovat její území se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-35 je prý jenom pěkné haraburdí

Hampton je opravdu legenda, která sloužila v americkém letectvu v letech 1986 až 2006; nejčastěji přitom se F-16 a absolvoval také 151 bojových misí. Proslavil se hlavně jako Wild Weasel, tedy letec se strojem určeným na boj s protivzdušnou obranou. Na základe svých zkušeností nyní tvrdí, že by F-16 dozajista ruské nejmodernější letouny 4. generace překonaly. Podle něj, ale prý i jiných Západních pilotů, sice Su-35 vypadá pěkně a velmi dobře působí na leteckých přehlídkách, ale uvnitř jde jenom o haraburdí.

O možných střetech mezi F-16 a Su-35 se vedou diskuze. Na rovinu je třeba říci, že by záleželo, jakou verzi letadla by Ukrajina dostala (pokud přislíbené F-16 nakonec opravdu obdrží), a jakou verzi Su-35 by na obloze potkala. V závislosti na typu se totiž jejich schopnosti zásadně liší, a to zejména pokud jde o americký letoun. Zcela jiné vlastnosti mají třeba staré F-16 nabízené Nizozemskem, a jiné dnes vyráběné F-16 Blok 70/72. Lockheed Martin přitom vyjádřil připravenost co nejvíce navýšit jejich výrobu a dohodnut se s čekateli, aby stroje dostala předně Ukrajina.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Stroje F-16 a Su-35 se do sebe velmi liší, americké letadlo je jednomotorové a mnohem menší i lehčí než dvoumotorový ruský stroj. Oproti němu je také F-16 pohyblivější, ačkoliv Suchoj Su-35 by měl pravděpodobně výhodu s vektorováním tahu nablízko. Na druhou stranu k takovým soubojům, dochází jen zřídka, naopak se odehrávají spíše na dlouhou vzdálenost. Zde potom platí, že nové F-16 mají lepší radary než Su-35, a to pravděpodobně i v případě nejnovější varianty ruského letounu. Suchoj ale zase disponuje raketami vzduch-vzduch s delším dosahem.

Letoun F-16 by mohl útočit na pozemní cíle

Stále však zůstává pravdou, že souboje letadel jsou ve válce na Ukrajině – vzhledem k silné protivzdušné obraně obou stran – raritou. Stroje na sebe střílí na dálku, a zejména spíše absolvují mise na podporu pozemních jednotek. V této roli by mohly být F-16 přínosné, jelikož unesou až 7,7 tun výzbroje. Jsou ale uzpůsobené třeba i k nesení protiradarových AGM-88 HARM, a navíc by mohly sloužit ke svrhávání klouzavých pum s konverzní sadou JDAM s dosahem až 80 kilometrů; ty přitom unesou až čtyři.

Dan Hampton nevylučuje, že pokud Ukrajina letouny F-16 dostane, mohli by s nimi létat vysloužilí američtí piloti. Myslí si, že by to bylo řešení, jak se vyhnout zdlouhavému výcviku ukrajinských pilotů, kteří nemají s takovými stroji zkušenost. Dobrovolníci by případně mohli překlenout dobu, než budou ukrajinští kolegové dostatečně zdatní. Zatím ale těmto úvahám brání, že Spojené státy na dodávky F-16 na Ukrajinu nekývly, a bez jejich přímého souhlasu to tedy není možné.

Článek Známý americký pilot „Wild Weasel“ označil ruské letouny Su-35 za naleštěný šrot, stíhačky F-16 by je prý doslova smetly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránské drony jsou levné a účinné

V létě roku 2022 začal Írán do Ruska ve velkém dodávat své drony, například se jednalo o klasické Mohajer-6, které mohou nést výzbroj, případně provádět průzkum. Ještě známější jsou ale Shahed 136, což jsou sebevražedné stroje používané ruskou armádou k útokům na ukrajinskou civilní infrastrukturu. Ačkoliv se Ukrajině daří velkou část z nich sestřelovat, jsou velmi levné a útočníkovi se je tedy vyplatí nasazovat opakovaně. I když kompletně odříznout ukrajinské obyvatelstvo přes zimu od dodávek tepla a elektřiny se Rusku nakonec nepovedlo.

Kolik přesně Írán takových (i jiných) dronů dodal, však není jasné, ale hovoří se minimálně o několika stovkách. V budoucnu se může situace změnit, protože ona islámská republika plánuje přímo v Rusku postavit továrnu, v níž by byly stroje vyráběny „blízko odběrateli“. I proto s ruskými představiteli jednali generál Abdollah Mehrabi z Íránských revolučních gard a výkonný ředitel íránského leteckého průmyslu Ghass Damawandian. Na oba klíčové muže íránského leteckého a dronového průmyslu jsou přitom uvaleny Západní sankce.

Továrna plánovaná v Tatarstánu by v budoucnu mohla vyrábět až 6 tisíc dronů ročně, pravděpodobně sebevražedných Shahed 136. V příštích měsících to samozřejmě do války na Ukrajině nijak nezasáhne, výstavba takového závodu nějakou dobu trvá, ale do budoucna to dá federaci v této oblasti mnohem více možností. Ruští technici navíc ve spolupráci s íránskými plánují modernizaci takových strojů, například je chtějí osadit výkonnějším pohonem.

Írán dostane letadla Su-35, ale chce více

Spolupráce s Ruskem se Íránu jednoznačně vyplácí. Země se již dohodly, že mu federace poskytne 24 moderních bojových letadel Suchoj Su-35 Flanker-E, které byly původně určeny pro Egypt a Indonésii, ale obě země od zakázky odstoupily. Zastaralé íránské letectvo tak získá vítanou moderní posilu, stojí ale také o systém protivzdušné obrany S-400. Vzhledem k neustálému „fušování“ do jaderného programu je Írán vystaven hrozbě bombardování ze strany Izraele nebo USA, ale ruská letadla a protivzdušný systém mu dala šanci se bránit.

Další oblastí, o níž Írán stojí, jsou potom tanky, které mu ale federace v tuto chvíli dodat nemůže, protože jich sama nemá dostatek. Íránská armáda aktuálně stojí na starých modelech T-72 a určitě by uvítala jejich modernizaci, nebo spíše rovnou novější stroje T-90. Výměnou může Rusku nabídnout ještě balistické rakety, i když třeba americká administrativa už dříve íránský režim před jejich dodáváním tvrdě varovala, takže je možní, že si je prozatím nechá pro sebe.

Článek Spolupráce Ruska a Íránu je rozsáhlejší, než se může zdát: těží z ní obě země, islámská republika hlavně ucítila možnost značné modernizace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina nedokáže letounu Su-35 čelit

Bojová letadla Su-35 jsou posledním pokračováním řady sovětských, a později ruských, strojů, jejichž první předkem byl Suchoj Su-27 Flanker. Do výzbroje je Rusko zařadilo v roce 2007 a v současné době jsou hlavní oporou letectva, modernější jsou jenom letouny Suchoj Su-57 Felon páté generace, ale těch má země pouze 21, takže vzhledem k jejich malému počtu nehrají zatím žádnou významnou roli. Ruské Su-35S přitom svými schopnostmi převyšují vše, co proti nim může nasadit ukrajinské letectvo, a ke všemu federace vyrábí modernizované Su-35SM.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Ruské ministerstvo obrany 10. února 2023 popsalo typickou akci, na níž se stroje Flanker-E podílejí. Velení vyslalo bitevní helikoptéry a bombardéry do útoku proti pozicím ukrajinské armády, a právě letouny Suchoj Su-35 v plné výzbroji je doprovázely, aby jim zajistily ochranu. Jeden z pilotů Su-35 měl přitom sestřelit ukrajinský letoun, ale kde přesně se to stalo nebo o jaký se jednalo, ruská strana nesdělila. Mimochodem je nutné upozornit, že mnohá tvrzení tamního ministerstva obrany o zničení ukrajinských cílů se v minulosti ukázala jako lživá.

Letadla Su-35 unesou mnoho výzbroje

Na misi byl podle zveřejněného videa ruský letoun vyslán plně vyzbrojený. Na svých 12 závěsných bodech může nést různé typy střel vzduch-vzduch krátkého i dlouhého doletu, případně střely k útoku proti pozemním cílům, bomby nebo protilodní a protiradarové střely; výzbroj může dosahovat až 8 tun. Na záběrech je podle všeho na letadle umístěna střela Ch-31 určená k útokům na pozemní cíle, nebo protiletadlová střela dlouhého dosahu R-37.

Letouny Suchoj Su-35 jsou pověstné svojí vysokou obratností a dosahují rychlosti až Mach 2,25. Verze S mají ale jenom radary typu PESA, což částečně limituje některé jejich schopnosti, ale stále jsou lepší než radarové vybavení ukrajinských bojových letadel. Ruské stroje na ně tak mohou útočit z velké vzdálenosti a zůstávat v bezpečí, tedy stejně jako kdyby došlo ke střetu Su-57 a americké F-35. Zveřejněné video pak ukazuje odpal střel z Su-35, ale na co pilot střílel a s jakým výsledkem, není možné poznat.

Článek Ruský Su-35 měl z oblohy sundat ukrajinský letoun, ale (po)tvrzení má mezery. Je každopádně lepší než cokoliv na straně Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trocha historie nikoho nezabije

Stíhací letoun Su-35 je poměrně zásadní modernizací původního provedení Su-27. Úplně první pokusy o tuto modernizaci započaly v Irkutsku v roce 1988, kdy vznikla verze Su-27M. Ta byla prezentována v 90. letech pod exportním názvem Su-35. Letouny Su-27M/Su-35 byly několikrát vystaveny v zahraničí, ale nikdy nenašly zákazníka. Některá vylepšení Su-27M, jako byly kachní křídla, radiolokátor s elektronickým vychylováním paprsku nebo vektorování tahu motorů, byly pak použity u stíhačky Su-30MKI.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Samotný původní výrobce Su-27, Komsomolskoamurské letecké výrobní sdružení KnAAPO, zjistil, že jeho produkty, poněkud jednodušší verze Su-27, již světové konkurenci nestačí. Proto se u něj v roce 2003 objevil projekt stíhačky se staronovým názvem Su-35 (v ruském letectvu označována jako Su-35S, Су-35С), která měla zachránit konkurenceschopnost KnAAPO. Protože Su-35 byla určena pro vývoz, vývoj stíhačky plně financovala firma Suchoj. První Su-35 vzlétl 19. února 2008.

Dostal nový zesílený rám letadla bez přední vodorovné ocasní plochy a brzdové klapky. Brzdění při přistání se provádí vychylováním kormidel do různých směrů. Su-35S má pokročilý informační a řídicí systém, radarovou stanici s pasivním fázovaným anténním polem N135 Irbis a také nové motory AL-41F1S vyvinuté NPO Saturn se systémem plazmového zapalování a vektorovým řízením tahu.

Konstrukce je proti Su-27 zdokonalena

Motory splňují požadavky na motor pro stíhačku páté generace, včetně schopnosti vyvinout nadzvukovou rychlost bez použití přídavného spalování. Su-35S je vybaven umělou inteligencí, jeho elektronický systém spojený se senzory může současně zachytit osm až šest cílů ve vzduchu, nebo čtyři na zemi, analyzovat je a určit, která zbraň je nejvýhodnější pro zničení každého z nich.

Místopředseda vlády Dmitrij Rogozin se domnívá, že generace Su-35S 4++ je „ve skutečnosti stíhačkou páté generace“. Je mnohem levnější než jakékoli letadlo páté generace a jeho rozdíl spočívá pouze v jedné věci – zbraně nese na vnějším závěsu, nikoli uvnitř. Su-35 splňuje většinu požadavků na letouny 5. generace díky technologiím pro nízkou viditelnost v kombinaci se zařízeními elektronického boje a také instalaci radarové stanice s unikátními vlastnostmi.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Jde o radar N135 „Irbis“, který navrhl Vědecko-výzkumný institut V. V. Tichomirova a vyrábí ho Rjazanský výrobce nástrojů. N135 „Irbis“ je dalším vývojovým stupněm radaru H011M „Bars“ letounu Su-30MKI. N135 má oproti svému předchůdci větší dosah, větší rozpětí detekce, vyšší odolnost proti rušení a lepší rozlišení.

Velmi zajímavý je i elektro-optický zaměřovací systém OLS-35, který údajně odhalí cíl velikosti Su-30 na vzdálenost 90 km ze zadní polosféry, z přední polosféry na vzdálenost až 35 km. Současně OLS-35 umí sledovat až čtyři cíle. Dosah laserového dálkoměru, který má přesnost 5 m, je 20 km v případě vzdušných cílů, resp. 30 km v případě cílů pozemních.

Počátek produkce pro ruské letectvo

Pro Su-35S se však též nedařilo najít zákazníky (rozhovory s Čínou se komplikovaly a neustále prodlužovaly), a proto ruská vláda během moskevské výstavy MAKS-2009 objednala 48 letadel pro ruské letectvo. Vojskové zkoušky Su-35S však postupovaly pomalu kvůli problémům s integrací avioniky. Stíhačka Su-35S proto oficiálně splnila všechny státní zkoušky až 2. října 2017.

Ve skutečnosti však dodávky Su-35S ruskému letectvu začaly již 12. února 2014, kdy byla první dodávka 12 letounů slavnostně předána 23. pluku stíhacího letectva na letišti Dzjomgi (výrobní letiště KnAAPO) v Chabarovském kraji. V prosinci 2015 navíc ruské ministerstvo obrany objednalo dalších 50 letadel. Prvních deset letadel této druhé objednávky letectvo převzalo na konci roku 2016. V listopadu 2017 mělo ruské letectvo 64 Su-35S.

iZdroj fotografie: Depositphotos

První horká zkouška Su-35S proběhla v roce 2016 v Sýrii. Šlo ale o získávání bojových zkušeností, výcvik a testování posádek a také pochopitelně o propagaci. Na základě nasazení v Sýrii, které ruské letectvo označilo za velice úspěšné, ruská armáda objednala další stroje do celkového počtu 98 kusů ve výzbroji, s dodáním do roku 2020. Mezitím Čína přece jen kývla a koupila několik Su-35S, ale podle všeho především pro prozkoumání radiolokátoru a kvůli technologii motorů AL-41F15.

Boje na Ukrajině se týkaly i Su-35S

Ostatní pokusy o prodej jiným zemím neuspěly. Po vypuknutí bojů na Ukrajině se naopak výrobce těchto letadel tvrdě pere s důsledky embarga a sankcí. Navíc se ukazuje, že letoun v boji není až tak efektivní, jak propaganda ruského výrobce a letectva prohlašovala. Jeden ruský supermoderní Suchoj Su-35S byl v bojích nad Ukrajinou po zásahu protiletadlovou raketou sestřelen 3. dubna a jeho trosky dopadly na pole u Charkova.

Letoun se tehdy stal obětí ukrajinské protivzdušné obrany, což potvrdil ukrajinský generální štáb s tím, že pilot letadla se katapultoval, ale byl dopaden a obviněn z útoku na civilisty, což je válečný zločin. Hořící trosky tohoto letounu se pak na čas staly hvězdou sociálních sítí. Sestřelený letoun byl prý na misi, při které měl likvidovat nebo potlačit systém ukrajinské PVO.

Ale ani relativně vyspělá elektronika není viditelně schopna dobře ochránit stroje letící v malé výšce před ručními protiletadlovými střelami kategorie MANPADS, jako jsou střely Igla, Stinger nebo Starstreak. V daném případě mohlo jít podle tvrzení japonského experta Takahašiho Kosukeho citovaného serverem Bulgarian Military o zásah polskou střelou PIORUN ráže 72 mm.

Proto jen budoucnost a další bojové zkušenosti napoví, jak moc je letoun Su-35S skutečně nebezpečný a v jakých situacích bude bojově úspěšnější než jeho protivníci. Nicméně je jasné, že o žádnou absolutní zbraň nejde.

Zdroj: Techinsider

Článek Letoun, který Američané označují jako nejnebezpečnější zbraň Ruska v případě konfliktu, Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko letadla chtělo dodat později

Jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že je Rusko požádalo o trpělivost a letouny jim chtělo dodat později, než se se zeměmi původně dohodlo. Například náčelník indonéského letectva, maršál Fadjar Prasetyo, místním médiím řekl, že projekt opouštějí s těžkým srdcem, ale nelze o něm jenom mluvit.

Problém má být v tom, že Rusko není dle všeho schopné zkompletovat letouny ve specifikacích, v nichž je ve spolupráci se zahraničními dodavateli (Izrael apod.) nabízelo, protože nemá kvůli současným ekonomickým sankcím možnost potřebné díly a technologie ze zahraničí nakoupit.

iSu-35 při přistání

Su-35 je ruský stroj, ale odborníci tvrdí, že některé technologicky vyspělé a zákazníky požadované vybavení do jeho exportní verze nedokáže Rusko samo vyrobit. Dováželo je proto především z evropských zemí a Izraele. Ovšem kvůli sporům Ruska se západními zeměmi, především kvůli Ukrajině, se musí vypořádat s embargem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

To se přitom vztahuje i na technologie, které byly využívány v exportních verzích Su-35. Třeba Egypt je navíc pod skrytým silným tlakem z USA, aby ruské zbraně nekupoval. Spojené státy zemi poskytují významnou vojenskou pomoc.

Ruský radar údajně propadl

A byl to právě Egypt, kde dodaná ruská letadla zklamala i svojí vyspělostí. Země exportní Su-35, kterou má zatím v 17 kusech ve výzbroji, testovala proti francouzským letadlům Dassault Rafale, jež si egyptské letectvo před nedávnem také pořídilo. Ruská stíhačka údajně propadla. Největším problémem měla být exportní verze radaru Irbis-E, který ruský stroj používá. Francouzský Thales RBE2 ho podle dostupných informací ve všech směrech předčil.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY-SA

Indonésie a Egypt nyní zvažují, že by si místo Su-35 pořídily jiné stroje. Egypt chtěl původně 30 strojů, Indonésie mluvila až o 24. Několik egyptských stíhaček už je v Rusku údajně vyrobených nebo těsně před dokončením. Obě země nyní uvažují o tom, že by raději koupily francouzské Rafale nebo americké F-15EX Eagle II, případně další. Alžír se zase údajně rozhodl, že raději nechá zmodernizovat své stávající Su-30MKA technologiemi ze Su-35. Jako nové uvažuje koupit až Su-57 páté generace, ale jejich produkce se teprve rozbíhá.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Jednou z možností, jak se Rusko může alespoň částečně z výpadku odřeknutých smluv vzpamatovat, je prodej Su-35 jinému zájemci. Letadla by rád koupil především Írán, který má velmi zastaralé letectvo tvořené hlavně stroji ze 70. let. Rusko a Írán mají v nejbližší době podepsat dohodu o dodávkách zbraní až za 10 miliard dolarů (220 miliard korun), jejíž součástí by byly nejen Su-35, ale třeba i protiletadlový a protiraketový systém S-400. Otázkou ale je, zda Írán, který se také potýká se západními sankcemi, takovou částku opravdu má.

Jaká je skutečná realita ruských strojů?

Celá situace kolem odřeknutých objednávek ruských letadel má jeden zajímavý kontext. Rusko nabízelo své nejmodernější letouny ve spolupráci s řadou subdodavatelů podle specifických přání jednotlivých zákazníků. Tj. svázalo prodej své techniky v exportní verzi s celou řadou součástek a vybavení smluvně zajištěných ze zahraničí.

Odpusťme si spekulaci, že to udělalo proto, že dané součástky a vybavení neumí vyrobit, nebo zatím nechce vlastní špičkové technologie odtajnit na zahraničních trzích. Ale jak to nyní vypadá, smlouvy na dodání dovybavení svých exportních strojů ze zemí mimo Rusko najednou neplatí, ať už kvůli embargu, nebo třeba obchodním praktikám konkurence.

Vzhledem k napjaté mezinárodní situaci je tak Rusko svým způsobem tlačeno do situace, že pro realizaci prodejů Su-35 a ekonomický profit z nich buď nové technologie ze zahraničí nějakým způsobem získá, nebo je nahradí nějakými vlastními, pokud je má. A je otázka, jestliže je má, zda vůbec chce tyto technologie před svými vojenskými soupeři právě teď ukazovat a případně se o ně podělit.

Sankční souvislost s MS-21

Nicméně v této souvislosti je dobré vzpomenout si na příběh ruského dopravního letounu MS-21. Také vývoj tohoto letounu byl svázán s mnoha smlouvami se západními zeměmi a Rusko se na tyto smlouvy dost často spoléhalo. Pak přišel Krym, embargo – a vývoj ruského lineru se skoro zastavil.

Ale dnes už ruský výrobce nahradil prakticky všechny embargované technologie z vlastních zdrojů. A i když si můžeme o kvalitě a efektivitě takto vyřešené technologické ztráty myslet své, faktem je, že nové ruské motory a technologie kompozitové konstrukce trupu a křídel poslední verze MS-21 ty embargované v plné míře nahradily.

Jak moc mohou ruské Su-35 zaostávat za moderními západními stroji?

Zdroj: Shephardmedia, Defence-blog

Článek Ruská technologická úroveň letounů je diskutabilní. Zájemci začali odříkat exportní verzi stíhacích letounů Su-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj ruského letounu Su-35

Ruská stíhačka má ve skutečnosti komplikovanou historii. Jedná se o modernizovaný Flanker-E, který se objevil už v roce 1989. Vývoj současného nejmodernějšího letounu z této kategorie nese celý název Sukhoi Su-35S a jeho vývoj začal v roce 2003. První prototypy tohoto stíhacího letounu je na trhu objevily v roce 2007 a jejich výroba začala o dva roky později.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Konstrukce umožňuje Su-35 provádět prudké manévry

Su-35 má konstrukci navrženou tak, aby byl supermaneuverabilní. To znamená, že je letoun schopen provádět řízené manévry, které nejsou realizovatelné pomocí běžných aerodynamických mechanismů. Slouží k tomu tahové motory Saturn AL-41F1S, jejichž trysky mohou za letu měnit směr podle potřeby. Tuto technologii má pouze jeden konkurent v kategorii stíhaček, kterým je F-22 Raptor. Suchoj Su-35 může díky své konstrukci také dosahovat velmi vysokých úhlů náběhu, což je dobré pro úhybné manévry.

Vidina nadzvukového letu bez přídavného spalování se nenaplnila

Maximální rychlost tohoto letounu je ve vysoké nadmořské výšce 2,25 Mach. To z něj dělá podobně rychlý letoun, jako jeho západní konkurent F-22 Raptor, a rychlejší než F-35 nebo F-16. Při jeho původním návrhu se počítalo s tím, že bude schopen dlouhodobého nadzvukového letu bez použití přídavného spalování, což se později ukázalo jako málo pravděpodobné. Svého protivníka F-35 překoná i v maximálním dostupu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Proti svým konkurentům má ruský letoun menší životnost

Dolet se u Su-35 liší v závislosti na celkovém množství paliva. Bez přídavných vnějších nádrží je to 3 540 km, a s plnými nádržemi na vnější straně se zvyšuje přibližně o 1 000 km. Jeho konstrukce v podobě lehčího titanového draku a motorů dodává letounu delší životnost v porovnání s předchozími modely. V tomto ohledu však proti F-22 a F-35 značně zaostává, protože ty jsou certifikovány na značně větší počet letovým hodin.

Výzbroj letounů je rozdílná

Zatímco ruský letoun má 14 zbrojních závěsníků, jeho konkurent F-35 má pouze 4 vnitřně uložené rakety. Su-35 má ve své výbavě také radarem naváděné střely K-77M, které mají udaný dostřel až 193 km. Do jeho výzbroje také patří kanón o průměru 30 mm, který má kapacitu 150 nábojů. Jeho protivník F-35 se chlubí 4 hlavňovým Gatlingovým rotačním kanonem General Dynamics GAU-22/A ráže 25 mm s kapacitou až 180 nábojů, několika pumovnicemi a protiletadlovými střely.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Každý letoun má jiné přednosti

Ve výsledku je tedy každý z těchto dvou stíhacích letadel trochu jinak vybavený, což ztěžuje odpověď na to, který letoun je v boji lepší. Každý z nich má jiné přednosti, a přesný výsledek boje by ukázal až případný konflikt. Su-35 je každopádně rychlejší, a je schopen lepšího manévrování. Naproti tomu F-35 má velké výhody při boji na krátké vzdálenosti, záleželo by tedy i na podmínkách boje.

Zdroj: Nationalinterest

Článek Jak by obstála v boji americká stíhačka F-35 Lightning proti ruské legendě Su-35? Šlo by o boj na život a na smrt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.