Proč „první svého druhu“ není prázdná fráze

Označení „první na světě“ vyžaduje přesnou definici. Vzdušně vysaditelné obrněnce existovaly i na Západě: americký lehký tank M551 Sheridan sloužil od roku 1966 a dalo se s ním shazovat metodou LAPES (nízkovýškový výhoz z transportního letounu). Jenže Sheridan byl průzkumné a útočné vozidlo se 152mm kanónem/odpalovačem, nikoli bojové vozidlo pěchoty určené k přepravě výsadkového družstva. Podle materiálů Fort McCoy plnil úplně jinou taktickou roli.

BMD-1 oproti tomu vzniklo výhradně pro Vozdušno-děsantnyje vojska (VDV) jako organická obrněná palebná podpora výsadkářů. Vážilo pouhých 8,2 tuny, téměř o pět tun méně než příbuzné BMP-1, které ve verzi BVP-1 sloužilo i v Československé lidové armádě a dnes je k vidění ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze. Za tu úsporu hmotnosti zaplatili konstruktéři drasticky: trup ze svařované hliníkové slitiny odolával pouze střelám ráže 7,62 mm a střepinám. Posádku tvořili tři členové osádky a čtyři výsadkáři, tedy poloviční kapacita oproti osmi vojákům v BMP-1. Výzbroj ale zůstala srovnatelná: 73mm kanón 2A28 Grom, spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm a odpalovač protitankových řízených střel Maljutka (AT-3 Sagger) s dostřelem kolem tří kilometrů.

Seskok s živou posádkou: světové prvenství, které přišlo až později

Samotné zavedení BMD-1 do výzbroje v roce 1969 ještě neznamenalo, že se s ním posádka automaticky shazovala. Vozidlo se zpočátku vysazovalo na speciálních platformách s vícekupolovým padákovým systémem z letounů An-12, zatímco vojáci seskakovali zvlášť na vlastních padácích. Teprve 5. ledna 1973 Sověti poprvé předvedli seskok BMD-1 s lidmi uvnitř, a právě tohle byl moment, který neměl ve světě obdoby.

Šlo o vysoce rizikový postup. Celá bezpečnost závisela na spolehlivosti výsadkového kompletu: platforma, padáky, systém tlumení nárazu při dosednutí. Veřejně dostupné zdroje nepopisují žádný samostatný záchranný mechanismus pro posádku během sestupu. Pokud selhaly padáky, selhalo všechno. Statistiku nehod Sověti nikdy nezveřejnili, což samo o sobě leccos naznačuje.

Smysl celého manévru byl přitom jasný: odstranit kritické minuty mezi dopadem techniky a shromážděním rozptýlených výsadkářů. V teorii mělo BMD-1 po dosednutí přejít do boje v řádu desítek sekund. Podle nás právě tenhle slib, okamžitá obrněná palebná podpora hned v prvním sledu výsadku, byl tím, co z BMD-1 udělalo legendu.

Afghánistán: tvrdá srážka teorie s realitou

Když v prosinci 1979 sovětská armáda zahájila invazi do Afghánistánu, BMD-1 tam bylo. Ale ne tak, jak si to představovali tvůrci doktríny. Podle amerického vládního dokumentu z řady Foreign Relations of the United States přepravily transportní letouny prapory vybavené BMD-1 vzdušným mostem na letiště v Kábulu a Bagrámu. Vozidla pak vyjela z letadel po vlastní ose a přesunula se k obsazení klíčových objektů: ministerských budov, rozhlasu, paláce.

Žádný věrohodný primární zdroj nepotvrzuje, že by v Afghánistánu proběhl ostrý bojový padákový výsadek BMD-1 přímo do akce. Revoluční seskok s posádkou uvnitř zůstal doménou cvičení a demonstrací. V praxi se ukázalo něco jiného: BMD-1 fungovalo jako rychle přepravitelný lehký obrněnec, který výsadkářům poskytl palebnou podporu v prvních hodinách operace. A právě v tom byla jeho skutečná hodnota.

Jenže pak přišel dlouhý pozemní boj. Hliníkový pancíř, který stačil na střepiny, nestačil na zásahy z těžkých kulometů DŠK ráže 12,7 mm ani na všudypřítomné granátomety RPG-7 v rukou mudžáhidů. Americká analytická studie dostupná přes govinfo.gov uvádí, že BMD-1 byly z afghánské služby nakonec staženy kvůli mechanické nespolehlivosti a nedostatečné ochraně. Stroj navržený pro bleskovou operaci v evropských rovinách se v horách střední Asie ocitl v roli, na kterou nebyl stavěný.

Odkaz, který přežil samotný stroj

Západní armády sovětský koncept nikdy přímo nezkopírovaly. Důvody byly pragmatické: extrémně nízká hmotnost znamenala extrémně slabou ochranu, nosnost tehdejších transportních letounů limitovala velikost výsadku a hlavně NATO stále méně věřilo, že masové padákové operace přežijí moderní protivzdušnou obranu. Proč shazovat obrněnce na padácích, když je protivník sestřelí ještě v letadle?

Přesto BMD-1 změnilo vojenské myšlení trvale. Sovětský svaz na jeho základě vybudoval první plně mechanizovanou výsadkovou sílu v dějinách; výsadkové divize disponovaly řádově stovkami obrněných vozidel. Z BMD-1 vyrostla celá rodina: vylepšené BMD-2 s 30mm automatickým kanónem 2A42 a nakonec moderní BMD-4M, které dnes tvoří páteř ruských VDV a bojují na Ukrajině, kde se opět ukazují stejné limity slabého pancéřování, tentokrát proti dronům a protitankovým střelám Javelin. Kruh se uzavírá.

Dnešní armády NATO řeší v podstatě totéž co sovětští konstruktéři v šedesátých letech: jak dostat obrněnou palebnou podporu k rychle nasaditelným silám co nejdříve. Jen to řeší jinými prostředky, strategickou leteckou přepravou kolových obrněnců typu Stryker nebo Boxer místo padákových seskoků. BMD-1 nedalo světu univerzální odpověď, ale položilo otázku, kterou vojenští plánovači řeší dodnes.

Článek První svého druhu na světě a dodnes je inspirací. Sovětské BMD-1 na padáku sneslo celou posádku a hned mohlo udeřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je modul „Bereg“ a proč mění pravidla hry

Původní BMD-2 neslo 30mm automatický kanon 2A42, spřažený kulomet a odpalovač starší protitankové střely Konkurs. Senzory odpovídaly technologiím pozdních sedmdesátých let, řízení palby bylo v podstatě manuální. Pro moderní bojiště zoufale málo.

Modul „Bereg“ je podle zprávy agentury TASS z roku 2019, kdy probíhaly státní zkoušky, konstruován jako „mini-Berežok“, zjednodušená verze bojového oddílu Berežok známého z modernizovaných BMP-2. Oproti plnohodnotnému Berežoku jde o jednomístnou věž bez velitelského stanoviště a samostatného zaměřovače, zato s automatickým sledovačem cíle a sjednoceným systémem řízení palby. Klíčová změna: místo zastaralého Konkursu nese „Bereg“ odpalovač protitankového raketového kompletu Kornet.

Sekundární zdroje, například analýza ukrajinského portálu Defense Express, uvádějí, že modul může nést i automatický granátomet AG-17. Otevřené ruské primární zdroje to ale v sériové konfiguraci explicitně nepotvrzují, takže je na místě opatrnost.

Kornet: střela, která mění lehké vozidlo v lovce tanků

Právě Kornet dělá z BMD-2M něco víc než lehkou výsadkovou platformu. Podle oficiálního exportního letáku Rosoboronexportu má systém Kornet-EM v protitankové verzi s tandemovou kumulativní hlavicí dosah až osm kilometrů a průbojnost 1 100 až 1 300 milimetrů za reaktivním pancířem. To stačí na čelní pancíř většiny moderních tanků. Navedení funguje na principu jízdy v laserovém paprsku s automatickým sledováním cíle.

Proti opevněním a polním úkrytům je k dispozici tříštivotrhavá hlavice s dosahem až deset kilometrů. Kombinace s 30mm kanonem 2A42, který má efektivní dostřel zhruba dva kilometry proti lehce pancéřovaným cílům, vytváří palebný mix schopný zasáhnout:

• tanky a těžkou techniku řízenou střelou z bezpečné vzdálenosti,
• polní fortifikace, palebná postavení a lehčí opěrné body kombinací Kornetu a kanonu,
• lehkou techniku a pěchotu automatickým kanonem a spřaženým kulometem.

Pro srovnání: český kolový transportér Pandur II ve verzi KBVP nese rovněž 30mm kanon a odpalovač Spike LR, tedy protitankovou řízenou střelu s dosahem kolem čtyř kilometrů. Slovensko převzalo novější Spike LR2 s dosahem 5,5 kilometru a optovláknovým datovým spojením. Kornet má v čistém odstupovém dosahu navrch, ale BMD-2M je proti Panduru výrazně hůře chráněné, a právě ochrana je v roce 2026 rozhodující parametr.

Starý trup v nové válce: pancíř, který nestačí

Tady je jádro problému. BMD-2 bylo od počátku navrženo jako lehké výsadkové vozidlo, shoditelné padákem z transportního letounu. Pancéřování odpovídá této filozofii: chrání posádku před střepinami a palbou ručních zbraní, nikoli před protitankovými prostředky, dělostřeleckými granáty nebo moderními municemi. Modernizace na standard BMD-2M přidává doplňkovou ochranu, ale základní koncepci lehkého trupu nemění.

V kontextu války na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, je to zásadní limit. Bojiště dnes definují drony, a právě proti nim je BMD-2M mimořádně zranitelné.

Drony jako hlavní hrozba: proč elektronický boj nestačí

Rostec sice uvádí, že modernizovaná vozidla nesou prostředky elektronického boje. Proti klasickým FPV dronům naváděným rádiovým signálem může rušička pomoci. Jenže válka na Ukrajině se posunula dál.

Podle publikace U.S. Army Center for Army Lessons Learned z července 2025 představují drony navádění přes optické vlákno, takzvané fiber-optic FPV, zcela jinou kategorii hrozby. Jejich řídicí a video kanály jsou fyzicky vedeny kabelem, a proto jsou plně chráněné proti elektronickému rušení. Americká armáda je označuje za „významnou výzvu“ pro protidronovou obranu: obtížně se detekují v elektromagnetickém spektru, úspěšně operují i přes robustní systémy elektronického boje obou stran a dokážou létat do zákopů, bunkrů i za silné zdi.

Ukrajinské ministerstvo obrany v únoru 2026 představilo optovláknový dron Baton Optik s dosahem přes třicet kilometrů a výslovně uvedlo, že jeho kanály jsou vůči elektronickému boji imunní. Takové drony už dnes na frontě ničí lehce pancéřovaná vozidla a polní fortifikace, tedy přesně ty kategorie cílů, do kterých BMD-2M spadá.

Pro posádku modernizovaného BMD-2M to znamená nepříjemnou rovnici: vozidlo má sice lepší palbu a optiku, ale cesta na palebnou pozici i pobyt na ní jsou extrémně riskantní. Lehký výsadkový trup nepřežije přímý zásah FPV dronu s kumulativní hlavicí a rušička proti optickému vláknu nic nezmůže. Americká armáda doporučuje proti optovláknovým dronům fyzická opatření: horní krytí, maskovací sítě, infračervené clony a sledování odlesků kabelů. To jsou ale prostředky, které se na pohyblivé lehké platformě realizují obtížně.

Válečné vytěžení starých zásob, ne generační skok

Proč Rusko modernizuje třicet let staré korby místo výroby nových vozidel? Odpověď je pragmatická. Starší veřejné plány hovořily o přibližně šesti stech kusech BMD-2 určených k přestavbě a o desetiletém kontraktu zahrnujícím stovky BMD-2 i BMP-2. Program ale nabral výrazné zpoždění: státní zkoušky proběhly v létě 2019, start modernizačních prací se očekával od roku 2021, a přesto první sériová dávka dorazila až letos. Válečné priority, omezené výrobní kapacity a potřeba chrlit jiné platformy program zjevně odsunuly.

Teď se k němu Rusko vrací jako k levnější cestě, jak zvýšit palebnou sílu výsadkových jednotek. Nové BMD-4M existuje, ale jeho sériová výroba nestačí pokrýt ztráty a potřeby. Přestavba starých BMD-2 je rychlejší a levnější, byť výsledkem není plnohodnotné moderní bojové vozidlo, nýbrž pragmaticky vylepšený veterán.

Pro ukrajinské jednotky platí jednoduchá obranná logika: nenechat BMD-2M získat čistou linii vidění a klid na navedení Kornetu. Rozbíjet jeho řetězec ničení maskováním, terénními clonami, rychlými přesuny, a hlavně lovit nosič drony a dělostřelectvem dřív, než stihne odpálit. Protože právě v tom je paradox celé modernizace: vozidlo, které umí ničit tanky na osm kilometrů, může samo shořet od dronu za pár set korun, který přiletí po optickém vlákně a žádná rušička ho nezastaví.

Článek Rusové přestavěli zastaralé BMD-2 k nepoznání. S novou věží „Bereg“ teď výsadkáři ničí tanky i bunkry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér, který měl létat, ne válčit v zákopech

BTR-D vznikl v polovině sedmdesátých let jako odvozená platforma od bojového vozidla výsadku BMD-1. Konstruktéři odstranili věž, prodloužili podvozek a vytvořili prostor pro deset pěšáků plus tříčlennou osádku. Podle Federation of American Scientists šlo od začátku o kompromis: nízká hmotnost umožňovala výsadek z transportních letounů, ale za cenu minimální ochrany a slabé organické výzbroje, v základu jen kulomety.

Pro sovětskou doktrínu to dávalo smysl. Výsadkáři měli přistát hluboko za nepřátelskými liniemi, rychle se přesunout a splnit úkol, než protivník stihne reagovat. Nikdo nepočítal s tím, že BTR-D stráví měsíce v opotřebovací válce, kde nad každým úsekem fronty krouží průzkumné drony a kde i malý FPV dron za pár tisíc korun dokáže prorazit jeho tenký korb.

Modernizace, která nestíhá

Rusko si problém uvědomuje. Modernější náhrada existuje, BTR-MDM „Rakuška“, a Rostec v říjnu 2024 oznámil dodávku nové várky těchto vozidel, tentokrát už s úpravami proti dronům, ochranou horní polosféry a sníženou tepelnou stopou. Jenže ve stejném roce šly do vojsk i repasované BTR-D. Obě generace jedou paralelně, protože průmysl nedokáže starší stroje nahradit dost rychle.

Čísla to potvrzují. Podle analýzy britského think-tanku RUSI tvořila v letech 2024–2025 zhruba 85 % ruské produkce obrněné techniky repasovaná vozidla ze skladů, nikoli zcela nové stroje. A problém je ještě hlubší: americký RAND už před válkou upozorňoval, že přechod VDV na těžší BMD-4M a BTR-MDM naráží na omezenou kapacitu vojenského transportního letectva. Výsadkáři tedy těžknou na papíře, ale ve vzduchu pro ně není dost místa, a na zemi jim mezitím hoří to, co mají.

Pro srovnání: BTR-82A, standardní kolový transportér ruské armády, nese 30mm kanon se stabilizátorem a protistřepinové vložky. BMP-3 disponuje 100mm kanonem, 30mm automatickým kanonem a bojovou hmotností přes 18 tun. BTR-D vedle nich vypadá jako z jiné epochy. Protože z jiné epochy je.

Jak Ukrajinci BTR-D vyřazují z boje

Ukrajinské zdroje dokumentují zásahy proti BTR-D dělostřelectvem i drony. Portál ArmyInform zveřejnil záběry zničení BTR-D dělostřeleckou palbou, v dubnu 2025 pak stejný zdroj popsal likvidaci dvou modernějších BTR-MD „Rakuška“ údernými drony 427. pluku bezpilotních systémů. Pokud drony dokážou zničit i novější příbuznou platformu, starší BTR-D nemá proti nim prakticky žádnou šanci.

Přesný rozpad ztrát podle typu zásahu, kolik BTR-D padlo na FPV drony, kolik na dělostřelectvo, kolik na protitankové střely, z otevřených zdrojů sestavit nelze. Databáze Oryx, která vizuálně ověřuje vraky, navíc část zničených kusů vede v nerozlišené kategorii „BTR-D/BMD-2″, takže i samotný počet ztrát je nutné chápat jako potvrzené minimum. Podle dat RAND měly VDV v roce 2015 aktivních 460 kusů BTR-D. Kolik jich zbývá dnes, veřejně nevíme. Víme ale, že každý další zničený kus zmenšuje schopnost výsadkářů chráněně přepravovat pěšáky, zásobovat přední linie a evakuovat raněné.

VDV už nejsou výsadkáři, jsou opotřebovávaná pěchota

Zlomový moment přišel hned v únoru 2022 u Hostomelu. Ruské výsadkové jednotky se pokusily obsadit letiště severozápadně od Kyjeva a otevřít vzdušný most pro transportní letouny s dalšími parašutisty. Podle analýzy FPRI se to nepodařilo, letouny nikdy nepřistály. Od té chvíle se klasická ambice VDV na hluboké operační výsadky v podstatě rozplynula.

Co zbylo, je realita roku 2026. Ukrajinská hlášení z pokrovské osy z února popisují, že ruské jednotky (včetně výsadkových) místo masivních mechanizovaných útoků nasazují malé pěší skupiny těsně propojené s drony. Mechanizovaná složka ustupuje do pozadí, protože vozidel ubývá a ta zbývající jsou příliš zranitelná. VDV se tak fakticky proměnily z elitní výsadkové síly v údernou lehkou pěchotu, která bojuje bez toho, co ji mělo odlišovat od běžných motostřelců.

Lekci přitom čtou i spojenci. Armáda České republiky do cvičení Hradba 2025 zapracovala šedesát dronů různých typů, rušičky i zachytávací sítě, výslovně s odkazem na ukrajinské zkušenosti. Americká 101. výsadková divize trénuje protidronové systémy M-LIDS pro evropské působiště. Nejde o to, že NATO studuje konkrétně BTR-D. Jde o to, že celý svět přepisuje ochranu lehkých mobilních jednotek podle toho, co se na Ukrajině děje lehké obrněné technice.

Problém není stáří, ale role

BTR-D není špatný stroj proto, že je starý. Je špatný stroj pro tuto válku. Jako specializovaný lehký nosič pro rychlý výsadek v jiném typu konfliktu by ještě mohl dávat smysl. Jenže na ukrajinském bojišti, kde permanentní dronový dohled a přesná palba brutálně trestají přesně ten kompromis mezi nízkou hmotností a nízkou ochranou, na kterém je celá konstrukce postavená, se z něj stává rakev na pásech.

Ruští výsadkáři to vědí. Jejich velení to ví. Průmysl nestíhá. A BTR-D jezdí dál.

Článek Ruští výsadkáři nic lepšího než BTR-D nedostali. Ukrajinci je ničí až příliš snadno a nedávají jim šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hostomel: vzdušný most, který se zhroutil

Ruský výsadek na Hostomelu narazil na odpor okamžitě. Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila část vrtulníků ještě před přistáním, přeživší výsadkáře zasáhla dělostřelba a následoval mechanizovaný protiútok. Přistávací dráha byla poškozena a později záměrně kráterována, takže transportní Il-76 neměly kam dosednout. Podle rekonstrukce Modern War Institute čekalo na přesun až několik tisíc vojáků v odhadovaných 41 letounech. Mise byla přerušena.

Tím padl celý první pilíř operace. Hostomel neměl být jen letiště, měl být předmostím, odkud se ruské síly rozlijí do klíčových sektorů Kyjeva. Bez něj zůstaly mechanizované kolony na silnicích severně od města jedinou cestou k cíli. A ty měly vlastní problémy.

Plán na 72 hodin bez plánu B

Rozkazy k invazi dostala většina ruských jednotek teprve zhruba 24 hodin před útokem. Vojáci neměli dostatek munice, paliva ani jídla. Chyběly mapy, spojení fungovalo špatně a řadoví důstojníci často netušili, jaký je širší operační záměr. Podle analýzy RUSI šlo o přímý důsledek extrémního utajení, Kreml se bál úniku informací natolik, že obětoval bojovou připravenost vlastních sil.

Druhý pilíř, na kterém plán stál, byla vzdušná kampaň. Ruské letectvo mělo v úvodních hodinách zničit ukrajinskou protivzdušnou obranu a zajistit dominanci nad bojištěm. Úvodní údery a elektronický boj fungovaly jen několik hodin, v některých směrech maximálně den. Ruské velení přitom chybně vyhodnotilo, že ukrajinská PVO je vyřazena, letadla proto létala bez odpovídajících rušicích kontejnerů a pozemní síly postrádaly dostatečné protiletadlové krytí. Ukrajinská PVO se během druhého a třetího dne znovu seskupila. Nebe nad Kyjevem zůstalo nebezpečné pro obě strany.

Třetí pilíř byl neviditelný, ale možná nejdůležitější. FSB vybudovala pro okupaci Ukrajiny zvláštní 9. správu, která měla zmapovanou síť spolupracovníků a přístupy ke kritické infrastruktuře. Moskva nepočítala jen s vojenským průlomem, počítala s okamžitým převzetím správy po pádu vlády. Celý koncept vycházel z představy, že ke kontrole území stačí kolem osmi procent spolupracujícího obyvatelstva. Když se ukrajinský stát nezhroutil, agenturní síť ztratila smysl.

Uniformy na přehlídku a sebejistota, která oslepila

6. března 2022, necelé dva týdny po začátku invaze, zveřejnilo ukrajinské velení sil speciálních operací na Facebooku tvrzení, že ruští vojáci s sebou přivezli slavnostní uniformy s medailemi, připravené pro ceremoniální pochod po kyjevském Chreščatyku. Informaci přetiskla řada médií a stala se jedním z nejsilnějších symbolů ruského sebepřecenění. Nezávislý ruský plánovací dokument, který by to potvrzoval, veřejně k dispozici není, jde o ukrajinské tvrzení z bojiště. Zapadá ale do logiky operace, která byla od začátku postavena na předpokladu rychlého triumfu.

Sebejistota nebyla jen symbolická. Projevila se v každém aspektu plánování: v tom, že Východní vojenský okruh, podle řady expertů nejméně schopná součást ruské armády, dostal jednu z nejnáročnějších os útoku. V tom, že logistika nepočítala s bojem delším než pár dní. A v tom, že nikdo nepřipravil variantu pro případ, že Kyjev nespadne.

Co zlomilo útok, a nebyl to jen Javelin

V západním mediálním narativu se bitva o Kyjev často redukuje na příběh o Javelinech a NLAW, které ničily ruské kolony. Realita je složitější. Studie RUSI výslovně uvádí, že pokus o dobytí Kyjeva zlomily především masované palby dvou ukrajinských dělostřeleckých brigád, které systematicky rozbíjely ruské mechanizované formace na přístupových osách. Západní protitankové systémy, asi 150 odpalovacích zařízení Javelin a 2 000 kusů NLAW dodaných ještě před invazí, pomáhaly zdržovat a dezorganizovat postup, ale nebyly hlavní příčinou ruského neúspěchu.

Klíčovou roli sehrál i moment, který se odehrál v noci z 25. na 26. února. Volodymyr Zelenskyj odmítl americkou nabídku evakuace slovy, která obletěla svět. Tím vyslal signál nejen vlastním občanům, ale i ruským plánovačům: politický kolaps, na který Moskva sázela, se nekoná. Kontrast s Kábulem o půl roku dříve, kde prezident Ghaní uprchl a stát se rozpadl během hodin, nemohl být ostřejší.

Proč jih fungoval a sever ne

Zatímco u Kyjeva se ruský plán rozpadal, na jihu Ukrajiny postupovaly ruské síly konvenčněji a úspěšněji. Důvod nebyl v tom, že by jižní jednotky byly výrazně lepší. Měly kratší zásobovací osy z Krymu, čelily starším a méně mobilním systémům ukrajinské PVO a operovaly v logice klasického územního postupu, ne v logice hazardu na kolaps státu. Právě srovnání obou os ukazuje, v čem spočíval skutečný problém kyjevské operace: nebyla to jedna fatální chyba, ale celý koncept postavený na předpokladu, že protivník přestane existovat dřív, než bude třeba skutečně bojovat.

Rusko bylo v prvních hodinách blízko k vytvoření velmi nebezpečné situace u Kyjeva. K dobytí města v klasickém vojenském smyslu ale blízko nebylo, a jakmile se kolaps nedostavil, nemělo podle analýzy CSIS dost bojové síly na to, aby třímilionovou metropoli skutečně obsadilo. Slavnostní uniformy zůstaly v batozích. Na Chreščatyku se nakonec v srpnu 2022 přece jen konala přehlídka, ale vystavena na ní byla zničená ruská technika.

Článek Chyby prvních hodin připravily Rusy u Kyjeva o vítězství. A to už měli nachystané slavnostní uniformy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruští výsadkáři jsou silně vyzbrojení

Video je pořízeno nejspíše z ukrajinského dronu, který ruské VDV sleduje. Wikipedia uvádí, že jsou podřízené náčelníkovi generálního štábu a tvoří ruské síly rychlé reakce. Jsou silně vyzbrojené, a to včetně mechanizovaných a obrněných jednotek, což je často odlišuje od podobných jednotek v zahraničí. Jejich obrněné bojové vozidlo je také hlavní součástí celého videa.

Morálka ruských vojáků se láme a zuří, jak je velení neschopné. Umírají, i když nemusí. Tají jim, že ztráty zbytečně žene do extrému

Armádní Zpravodaj podle tvarů usuzuje, že se jedná o BMD-2. Wikipedia uvádí, že jde o vozidlo zařazené do výzbroje v roce 1985, a že má věž s kanonem ráže 30 milimetrů, kulomet a protitankové řízené střely. Jeho hliníkový pancíř však odolává jenom střelám z ručních zbraní. Má přitom dvoučlennou osádku a vejde se do něj výsadek šesti vojáků.

Přesně v této konfiguraci bylo v případě záběrů nasazeno do bitvy, jenomže na sobě má některé protidronové bariéry. Chování a spolupráce výsadku a osádky BMD-2 ukazuje, jak nejsou koordinovaní. Vojáci totiž z vozidla slezou, pak se na něj pokouší zase nasednout, kdežto vozidlo popojíždí a dokonce málem některé výsadkáře přejede, což by se u elitních jednotek vstávat nemělo. Zvláště ne opakovaně, protože to svědčí o špatné koordinaci a výcviku.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Nakonec vozidlo vyrazí někam do útoku a zběsile pálí z kanónu, pravděpodobně na ukrajinské pozice. Postupně nakonec přiletí dvě protitankové střely, které vozidlo zničí. První z nich možná udeřila na vozidlo seshora, mohlo by se tedy jednat o FGM-148 Javelin. Ta dokáže cíl zničit na vzdálenost až 4 kilometrů, uvádí Wikipedia, a BMD-2 pro něj nepředstavuje problém, i když se zdá, že si Ukrajinci jeho zničení pojistili ještě druhým úderem.

“Attack” by Ruzzian „elite“ troops (with subtitles)
by u/Magnu-Z in ukraine

Zmatky ruských výsadkářů s BMD-2, které nakonec Ukrajinci zničili (zveřejněno 26. října 2026)

Článek Video: naprosto ubohý útok ruských elitních jednotek. Tajné záběry ukázaly, jak špatně na tom síly rychlé reakce jsou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K Íránu míří elitní americké posily

Americký prezident Donald Trump sice vylučuje, že by proti Íránu zahájil pozemní operaci, ale některé informace naznačují, že i tato varianta může být ve hře, i když se o ní nemluví. CbsNews s odvoláním na zdroje v americké administrativě uvádí, že tyto plány určitě připravuje. Jejich součástí má být přesun některých částí 82. výsadkové divize do Perského zálivu, a navíc z USA vyplul svaz výsadkových plavidel, který posílí podobný svaz v oblasti již operující.

Video: „Čekáme na dalšího a zabijeme ho taky.“ Rus zamával vlajkou, aby potvrdil dobytí vesnice. Ukrajinci mu to vysvětlili

Jedním z cílů operace může být obsazení až 5 ostrovů, což by značně omezilo možnosti Íránu blokovat Hormuzský průliv, jímž prochází asi pětina světové produkce ropy a dalších významných surovin, což se dnes projevuje na prudkém růstu cen paliv, a značně to dopadá na světovou ekonomiku. Armádní Zpravodaj ale nevylučuje, že by mohly být cílem operace i zásoby obohaceného uranu. Irán by ho měl vlastnit 440 kilogramů, uvádí TheNationalNews, z čehož lze relativně snadno vyrobit několik jaderných pum.

K dispozici bude 5 tisíc mariňáků

V oblasti Perského zálivu má být v současné době útočná výsadková loď USS Tripoli doprovázená dvěma dalšími výsadkovými plavidly se zhruba 2 500 mariňáky. Twz uvádí, že pak ze Spojených států vyplul další svaz vedený útočnou výsadkovou lodí USS Boxer a dvěma dalšími výsadkovými plavidly se zhruba stejným počtem mariňáků. Svazy by mohly stačit na obsazení ostrovů, případně dočasné obsazení místa, kde se nachází obohacený uran.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Síly ale rozhodně nejsou dostatečné k tomu, aby se mohly vylodit na pevnině a zahájit nějakou rozsáhlou operaci proti íránské armádě a revolučním gardám, jakkoliv jsou oslabené již více než 3 týdny trvajícím bombardováním. Aa uvádí, že revoluční gardy mají mít v aktivní službě 190 000 členů a armáda 350 000 vojáků. Írán je navíc schopen mobilizovat více než milion záložníků, proto jsou americké síly nedostatečné. Američané vědí, že by operaci v hornaté zemi, jakou je Írán, zaplatili vysokými ztrátami, což je pro americkou veřejnost nepřijatelné.

Článek Trump to na oko odmítl, přesto pozemní invazi do Íránu zvažuje. Vyslal k němu svaz vojenských lodí i nejvyšší elitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nečekané překvapení stálo Rusy hodně

I když není jižní fronta zdaleka tak „živá“ jako jihovýchodní, a zejména pak východní, potvrzuje LiveUAmap, v principu se tam odehrává totéž – ruská armáda vytrvale útočí ve snaze zabrat další ukrajinské území, zatímco ta ukrajinská se jí v tom snaží bránit jak obranou, tak protiútoky. O její efektivitě nelze pochybovat, jelikož zadržuje obrovskou přesilu.

„Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“

Rusko aktuálně udržuje počet aktivních vojáků kolem 1,5 milionu, zatímco v ozbrojených silách pracuje dalších asi 800 tisíc lidí, uvádí Militarnyi. Oproti tomu Ukrajina měla dlouhou dobu o dost méně, chvílemi asi o polovinu, i když dnes by mělo být v jejích ozbrojených silách 900 tisíc až jeden milion jednotek, uvádí KyivIndependent, tedy více než před rokem.

A přesto má Rusko mnohem větší lidské zdroje a větší armádu, postupuje extrémně pomalu a doslova každý dobytý kilometr čtvereční je vykoupen tisíci životů. Ukrajina se přitom dlouho hlavně bránila – protiútoky sice podnikala od samého počátku, ale v menším měřítku. To se však změnilo, a koncem roku 2025 oznámil Oleksandr Syrskyj, velitel Ozbrojených sil Ukrajiny, že se armáda přestane výhradně bránit a přejde do protiofenzivy.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Efektivitu této taktiky potvrzuje incident ze Záporožské oblasti, kde ukrajinští výsadkáři obešli nepřátelská obranná opevnění nepřítele, která se nacházela 7 až 8 km od linie bojů. To ruský velitel zachycený na záběrech (níže) nečekal a neuvědomil si, že před ním stojí ukrajinští vojáci, a tak se vydal směrem k nim a mával na ně. Ti mu odpověděli střelbou.

Ač měl padnout ještě velitel druhého praporu, průzkumnému dronu se podařilo zachytit pouze eliminaci jednoho. Jedná se o mimořádně důležitou činnost, neb to přispívá k destabilizaci a podkopávání velení a řízení nepřátelských jednotek. V Záporožské oblasti jsou Ukrajinci celkově stále aktivnější a zabírají Rusům klíčové pozice, a stejně tak devastují Krym.

Článek Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsadkové lodě s mnohem více vrtulníky

Ruské námořnictvo má ve službě dvě lodě třídy Projekt 11711; jsou 135 metrů dlouhé a výtlak mají 6 000 tun, uvádí Wikipedia. Další dvě pak patří již do třídy Projekt 11711M, ale stále nejsou zařazené v aktivní službě, a rozestavěná je třetí, Sergej Kabanov. Jsou o 40 % větší, místo bylo využito třeba na zvětšení prostoru pro vrtulníky a zvětšení jejich letky. Vzroste tak úderná síla plavidel a vyloďující se jednotky mohou dostat větší podporu ze vzduchu.

Rusko výrazně posílilo zbídačenou Černomořskou flotilu malou, avšak hodně silnou lodí. Ponese i hypersonické střely Zirkon

Informace o Sergeji Kabanovovi jsou rozporuplné – hlavně v tom, kam bude zařazen. Ukrajinské zdroje uvádí, že se má stát součástí Černomořské flotily. ArmyRecognition ale uvádí, že je určen pro Severní loďstvo. Možné tedy je, že se ruské námořnictvo ještě nerozhodlo a bude záležet na aktuální situaci. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je loď stavěna v Kaliningradu, a pokud by chtěla do Černého moře, musela by získat souhlas Turecka k proplutí Bosporem.

Sergej Kabanov uveze 400 vojáků a 13 tanků

Na palubu Sergeje Kabanovova by se dle informací mělo vejít 13 tanků nebo 40 obrněných vozidel a výsadek 400 vojáků. Dlouhý je 160 m a výtlak je kolem 9 000 t, zatímco rychlost má dosahovat až 18 uzlů a při ekonomické rychlosti ujet asi 8 000 km, ale jde o odhady. Ke své obraně má pak trojici rychlopalných kanonů – 2 typu AK-630 a 1 typu AK-630M-2.

Blesková smrtící síla: ruský vrtulník Ka-52 Alligator dokáže zlikvidovat 2 tanky za 24 sekund, „sundá“ jak nehybné, tak jedoucí

Silná má být hlavně jeho vrtulníková letka – zatímco menší plavidla mají místo pro 2 vrtulníky Kamov Ka-27 nebo Ka-29, u větších plavidel jsou to již 4 vrtulníky, včetně bitevních Kamov Ka-52 Alligator. WeaponSystems uvádí, že jde o moderní stroje s protiběžnými rotory, dvoučlennou osádkou a silnou výzbrojí. Tou je nejen kanon ráže 30 mm, ale i různé typy neřízených raket nebo protitankové řízené střely, například 2 LMUR s dosahem až 14,5 km.

Článek Černomořská flotila dostane novou výsadkovou loď Sergej Kabanov. Je o 40 % větší a ponese 2násobek bitevních vrtulníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinace zbraní v pouhých 500 kg

Už od 40. let 20. století hledalo sovětské velení pro své výsadkáře vozidlo přímé palebné podpory. V 50. letech pak vznikla vozidla ASU-57 a ASU-85, a později je doplnily obrněné transportéry BMD-1, BMD-2 a BMD-3. Všechna vozidla přispěla do bojeschopnosti výsadkářů jak palebnou silou, tak zvýšením mobilitou, tedy přesně tím, co potřebovali. Všechna však měla své chyby – vozidla typu ASU postrádala otočnou věž a BRD zase výkonnou zbraň.

Čína představila nový radar, proti němuž je stealth F-22 i F-35 k ničemu. Objevit je dokáže až na 500 km, F-22 už zachytil

V polovině 70. let se proto rozjel v Ústředí výzkumného ústavo přesného strojírenství v Podolsku zcela unikátní výzkumný program. Ten měl dát vzniknout zbrani kombinující vlastnosti klasického kanónu (velká přesnost), minometu (vysoká kadence, účinnost proti živé síle a kompaktní rozměry) a houfnice (dostřel a velká ničivá síla). V roce 1979 mohli inženýři představit své dílo – 120milimetrový hybrid 2A51 (s vývojovým označením D-64).

iZdroj fotografie: Public Domain

Ten opravdu splňoval vše výše jmenované. Na rozdíl od minometu má drážkovanou hlaveň, ale je schopen působit jako minomet pro nepřímou palbu, a stejně tak jako dělo pro palbu přímou. Nabíjení je přitom poloautomatické a vycvičená osádka zvládne až 10 výstřelů v minuté. Délka hlavně je 3 000 milimetrů a celý systém váží pouhých 500 kilogramů.

Nona-S, dračí zuby ruských výsadkářů

Účinný dostřel se pohybuje od 40 do úctyhodných 8 800 metr, ale maximální je dokonce 12 800 metrů. Nevýhodou je, že pro zbraň musela být podnikem Bazalt v Moskvě vyvinuta nová munice. Vedle klasické existuje i tříštivá, zápalná, kazetová, kouřová a osvětlovací, ale opravdovou perlou je řízená střela KM-8 „Gran“ (Ostří), kterou lze z 2A51 také vystřelit.

Postrach Němců byl zprvu postrachem ruských posádek. Samochodka „suka“ SU-76M projela do týlu Němců a zničila jim jakýkoliv tank

Podvozek Nony je upravený trup výsadkářského transportéru BRT-D, jehož délka je 6,02 metrů, šířka 2,63 metru a výška 2,3 metru. Velkým omezením bylo pro konstruktéry udržení hmotnosti, která nakonec dosáhla 8 tun. To bylo zaplaceno poměrně subtilním pancířem z lehké hliníkové slitiny s maximální silou 18 mm na čele. Díky tomu však vozidla mohou přistávat na padáku; jejich nejčastějšími nosiči se staly letouny Antonov An-22 nebo Ukjušin Il-76.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nona-S je vybavena šestiválcovým motorem 5D20 o výkonu 176 kW, který jí dokáže hnát až rychlostí 60 km/h. Má také vodní trysky, s nimiž zvládne na vodě rychlost až 9 km/h, a dojezd na plnou nádrž je 500 km. Posádku potom tvoří 4 muži, kdy velitel a řidič sedí v korbě, zatímco nabíječ a střelec ve věži. Osádka je vybavena nočním viděním a ochranou proti zbraním hromadného ničení, na svou dobu tedy poměrně pokrokovými systémy.

Překvapení pro Američany bylo nemalé

Nona-S se začala k jednotkám dostávat v roce 1981, a hned ji v řadách výsadkářů čekalo opravdu těžké tažení v Afghánistánu, kterým prošla se ctí. Vojáci milovali její velikou palebnou sílu, průchodnost terénem a spolehlivost, ale ukázaly se i nějaké nešvary. Především jim vadila nízká zásoba munice – pouhých 25 kusů, vysoké opotřebení podvozku v těžkém terénu, a též špatně těsnící výfuk, takže exhalace unikaly do prostoru osádky.

Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale

Modernizovaní verze to však napravila a nově nesla 40 nábojů. Po rozpadu SSSR se pak Nona-S ocitla ve všech nástupnických armádách – Rusko si hodnotu malého vozítka uvědomovalo, a tak roku 2006 výrobu obnovilo. Následně se zúčastnilo všech konfliktů na Kavkaze, a roku 2011 bylo dodáno do Venezuely, ale sloužilo také v Iráku a Indii. Celkem bylo vyrobeno 1 434 vozidel, a asi nepříliš překvapivě jsou ve výzbroji dodnes. 

iZdroj fotografie: Public Domain

Během mírové mise v Bosně a Hercegovině v roce 1996 došlo ke společnému cvičení ruské a americké armády, a nutno přiznat, že byli Američané schopnostmi malého vozítka doslova uhranuti. Během války na Ukrajině potom nasadily Nonu-S obě strany, a Ukrajinci dokonce vyrobili vlastní verzi, která využívá podvozku BVP-1. Kolik však zůstalo bojeschopných kusů na jedné i druhé straně, lze jenom těžko odhadnout.

Článek Malá, ale smrtící. Sovětský samohybný minomet 2S9 Nona-S nemá na světě konkurenci. Američany „dračí zuby“ výsadkářů šokovaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani rychlost nedokáže motorkáře ochránit

Výsadkové útočné jednotky ozbrojených sil Ukrajiny zveřejnily 27. června 2025 video, na němž je celý incident vidět. Skupina ruských motorkářů – tvořená pravděpodobně 6 motorkami, ale mohlo jich být i více (video je kompilací záběrů) – ujížděla po prašné cestě, zjevně spoléhajíc na rychlost. Jenomže drony opět prokázaly, že nemají problém je dohnat.

Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory

Pozorovat lze nejenom bombardování motorkářů, kdy pumy dopadaly do jejich těsné blízkosti, ale také nálety sebevražedných dronů. Z prohlášení výsadkových útočných jednotek vyplývá, že se motorkáři odpojili od hlavního proudu útočné skupiny, a zkusili obranu prolomit sami. Jak už ale bylo popsáno, skončili nevalně – v jedné části videa je nakonec vidět šest motocyklů na jednom místě, takže je patrné, že si tam na ně ukrajinské drony počkaly.

K útokům nicméně docházelo i během cesty, a zdá se, že někteří motorkáři padli dříve – mohlo jich tedy být ve skutečnosti více než šest. Jaké drony eliminaci zajišťovaly, nelze odhadovat, jednotky ukrajinské armády jich mají ve výzbroji obrovské množství. Často vychází z civilních, k nimž připevní výbušninu, například protitankový granát z RPG-7.

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

I když byl původně určen k ničení obrněných vozidel, některé jeho hlavice je velmi hodí také k eliminaci pěchoty a tzv. měkkých cílů. Příkladem je HEAT označená PG-7VL s obsahem 730 g výbušnin, uvádí Wikipedia. Ukrajina měla těchto granátů všeobecně velké množství, a další vyrábí. Stejně tak se ovšem mohlo jednat o nějaké improvizované nálože.

Článek Záběry: výsadkáři na místě pohřbili 6 Rusů na motorkách, kteří chtěli prolomit obranu. Nepomohly jim ani manévry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jistý let ke schovanému BMD-4M

Jak vlastně operátor dronu objevil zaparkované obrněné vozidlo, není ve videu, které můžete vidět níže, vysvětleno. Ze záběru se ovšem zdá, že letí k místu najisto. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že bylo v budově mnoho otvorů, a to i ve střeše, a tak vozidlo, konkrétně se jednalo o ruské BMD-4M, mohl objevit průzkum, který ho zahlédl buď otvory, nebo viděl jeho zaparkování. Jedním z nich pak do budovy vlétl dron – kvadrokoptéra. Pravděpodobně byl vyzbrojený hlavicí z RPG-7, která může prorazit pancíř o síle až 500 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia.

Video: „jiný level maskování“ – vojenské cisterny mohou vypadat, jako že vezou dříví, paradoxně proto však mohou být cílem

Obsluha se s dronem rozhlédla – nejspíše aby zjistila, zda není v budově ještě něco ke zničení – a do vozidla narazila, načež je vidět, jak z budovy stoupá dým. ArmyRecognition uvádí, že BMD-4M je bojové vozidlo určené pro ruské výsadkové jednotky. Zepředu vydrží zásah kanonem ráže 30 milimetrů, ale ze strany jenom ze zbraní ráže 7,62 milimetrů. A i když má vozidlo na záběrech jakousi protidronovou zábranu, nechrání zranitelný bok. Pokud se tedy operátor dronu trefil tam, čemuž vše nasvědčuje, nemělo žádnou šanci na přežití.

Článek Video: i když ruští výsadkáři ukryjí vozidlo BMD-4M v budově, může k němu proniknout dron a jedním zásahem ho zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ASU-57, dědic Velké vlastenecké války

První pokus o samohybné dělo pro výsadkáře proběhl již během 2. světové války. OSU-76 byla odlehčená verze lehké „samohybky“ SU-76, a přestože se nedostala do výzbroje, ukázalo se, že koncepce přímé podpory pěchoty je správná, a že především výsadkáři, kteří se do té doby spoléhali na lehké zbraně, by podobné vozidlo ocenili. Během operací by tak mohli být mobilnější a mohli vést údery i na těžší cíle. S větší silou by navíc dokázaly paradesantní jednotky podpořit i ofenzivní akce a na nepřítele útočit ze zálohy. 

Legenda, co povznášela i ruinovala Třetí říši: Tiger I zničil i 10krát více nepřátel, stál však téměř 17krát více než tanky protivníka

Vývoj začal v roce 1948 a ubíral se dvěma směry: zaprvé došlo k osazení kanónem ráže 76 mm, zadruhé pak dělem ZIS-2 ráže 57 mm. Brzo se ukázalo, že první z nich je pro subtilní a pro vozidlo příliš těžký, a navíc mu střelba z něj deformuje konstrukci. Zelenou nakonec dostal Objekt 572 ze závodu 40 ve městě Mytišči v Moskevské oblasti. Vývoj šel rychle kupředu a v roce 1951 byl nový obrněnec přijat do výzbroje, načež se jeho výroba rozjela na plné obrátky.

iZdroj fotografie: Uživatel Skaarup.HA / Creative Commons / CC BY-SA

ASU-57, jak byl systém označen, bylo malé vozidlo s otevřeným bojovým prostorem. Dělo ZIS-2 ráže 57 mm inženýři nahradili poloautomatickým kanónem Ch-51 stejné ráže a jeho max. dostřel s průbojným nábojem byl 2 000 metrů. Díky poloautomatickému nabíjení byla technická rychlost palby až 12 ran za minutu, praktická však klesla na 7 až 10 ran v minutě; zásoba munice byla 30 granátů. Výzbroj pak doplňoval kulomet SGM se zásobou 1 000 nábojů.

Mrštný malý Ferdinand s chabou ochranou

Velkým úkolem, který konstruktéři úspěšně zvládli, bylo udržet rozměry a hmotnost vozidla v kompaktních mezích. Délka ASU-57 byla 3,48 m (s hlavní děla 5,75 m), šířka 2,086 m a výška 1,46 m, zatímco hmotnost dosahovala pouhých 3,35 tun. Mělo to však svou daň – pancíř vozidla byl více než subtilní, jeho čelo mělo pouhých 6 mm a boky 4 mm válcované oceli, podlaha a záď pak byla z duralu, zatímco strop chyběl úplně a byl nahrazen jednoduchou plachtou.

Sovětský tank T-44 měl být nástupce kralujícího T-34, ale nakonec nebyl jako jeho korunní princ dostatečně dobrý a nedostal se do boje

Velká pozornost byla zaměřena i na pohonnou soustavu. Čtyřválec GAZ M-20E pocházející z osobního vozu Poběda dával sice výkon pouhých 40 kW, ale přesto s ním ASU-57 vyvinul na silnici rychlost až 45 km/h, v terénu pak pochopitelně méně. Díky nízké hmotnosti a dobře vyváženému podvozku vytvářelo ASU-57 malý tlak na podloží a v terénu bylo velmi mrštné. „Malý Ferdinand“, jak mu posádky přezdívaly podle podobnosti s druhoválečným SU-76, se brzy stal velmi oblíbeným. Veřejnosti se pak poprvé představil na prvního máje 1957.

iZdroj fotografie: Uživatel Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Výroba běžící v Mytišči mezi léty 1951 a 1962 měla dát vzniknout 380 až 400 vozidlům. V průběhu let přitom došlo k jejich drobným modernizacím a rádiového vybavení, a v 60. letech byly ASU-57 vybaveny ještě nočním viděním. Neznámý počet obrněnců byl později konvertován na velitelské verze, takže jim byla odstraněna výzbroj a došlo k doplnění komunikačních zařízení. V prototypu pak zůstal modifikovaný podvozek se schopností plavat.

Neslavná stopa ASU-57 v Československu

Jak mělo nasazení ASU-57 vypadat? Na padákové platformě mělo být vysazeno za nepřátelskou linií, zatímco posádka ve složení velitel-střelec, nabíječ a řidič měla seskočit u něj na vlastních padácích. Vozidlo mělo pak být připraveno k boji do 4 až 10 minut, ale mělo to jednu překážku – sovětské letectvo nemělo vhodné dopravní letadlo. Teprve roku 1959, kdy do služby vstoupil Antonov An-8 a těžký vrtulník Mil Mi-6, mohlo být ASU-57 plně využito.

2A3 Kondenzátor 2P: největší sovětské jaderné dělo ráže 406 mm v historii, které mohlo střílet jenom jednou za 5 minut

Ve službě se ukázalo jako bezproblémové, ačkoliv mělo své mouchy – především 57mm kanón byl již v 50. letech proti moderním tankům nedostačující a posádka v otevřeném prostoru mohla být snadno vyřazena palbou, navíc nebyla chráněna proti zbraním hromadného ničení. Vedle Sovětského svazu zavedlo ASU-57 také Polsko, NDR, KLDR, Vietnam nebo Etiopie.

iZdroj fotografie: Uživatel Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Poprvé a s mizivým úspěchem ASU-57 nasadil Egypt během šestidenní války v roce 1967, neslavně se však zapsalo i do naší historie. Dne 21. srpna 1968 jej příslušníci 108. výsadkového pluku použili při obsazování letiště v Ruzyni. Roku 1977 zase vysadili etiopští vojáci padesát sedmičky v týlu somálských vojsk a způsobili jim velké ztráty. Od 70. let byly pak v Sovětském Svazu (SSSR) používány především k výcviku a k vyřazení posledních došlo až v roce 1993. V mobilizačních skladech by však měly stále být v KLDR a Vietnamu.

Článek Kladivo sovětských výsadkářů: dělo ASU-57 aka „malý Ferdinand“ se neslavně proslavilo v Československu v roce 1968 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMD-4 může zničit i nepřímý zásah

Na videu níže lze vidět pokus o obsazení zákopového systému ruskou armádou, nejspíše se konkrétně jednalo o výsadkáře. Použili totiž vozidla BMD-4, o nichž Army-Technology uvádí, že jde o obrněná vozidla určená pro výsadkové operace s tříčlennou osádkou a místem pro výsadek šesti pěšáků. Chráněná jsou pancířem odolným proti ručním zbraním, takže když na ně spustila dělostřelecká palba, rychle je zničila. Třeba ve standardním granátu M795 ráže 155 mm je 10,8 kg výbušniny, uvádí Wikipedia, a proto BMD-4 zničí i nepřímý zásah..

Video: ani 18 obrněných vozidel není zárukou, že útok vyjde, když proti nim stojí koordinovaní obránci s drony a těžkým minometem

Ruská armáda nasadila do boje i čtyřkolky, mohlo se jednat například o čínské Desertcross 1000-3. ArmyRecognition uvádí, že mají nosnost až 500 kilogramů, případně na nich mohou jet až 3 vojáci. Nemají však žádnou ochranu a dělostřelecká palba je pro ně smrtelná. Některým pěšákům se přesto podařilo do zákopového systému proniknout, ale neuchytili se – záběry ukazují, že je tam nakonec zničily bombardovací drony.

Článek Video: jestliže se ruští výsadkáři pokusí projet k nepříteli s nesprávnými vozidly, může je cestou snadno rozmetat dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na šestici BMD-4 začaly dopadat střely

Na videu níže můžete vidět útok ruských výsadkářů za pomoci 6 obrněných vozidel. MilIn uvádí, že se jedná o BMD-4, což jsou speciální bojová vozidla pěchoty určená pro výsadkáře, a záběry ukazují, že se pokouší o útok v zastavěné oblasti, ale díky dronům o nich obránci velice dobře vědí. Záhy na ně spustili palbu, dle síly explozí při nárazu do vozidel šlo pravděpodobně o nějaké protitankové střely. ArmyRecognition uvádí, že ze strany je BMD-4 odolné jenom proti munici ráže 7,62 milimetrů, a proto nemohou takovému úderu odolat.

Video: ačkoliv má ruský S-400 rakety z M142 HIMARS likvidovat, v praxi tomu tak vždy není. Někdy mu proklouzne i celá salva

Ačkoliv se řidiči vozidel snažili jet rychle, mohou dosáhnout maximální 70 km/h, ale nebylo jim to nic platné a pod údery nakonec padla čtveřice BMD-4. Zbývajícím se nakonec podařilo uniknout a je otázkou, co se stalo s vezenými výsadkáři, protože jich ve vozidle kromě tříčlenné osádky bývá šest. Využít je na takový útok je ovšem velké plýtvání speciálními silami. Wikipedia uvádí, že členové těchto jednotek mají výcvik k seskoku na padáku a k operacím třeba v týlu nepřítele, takže nasadit je jako pěchotu je spíše zoufalství.

Článek Video: 4 z 6 ruských BMD-4 elitních výsadkářů ani nemusí dojet na místo, pokud se o ně cestou postarají protitankové střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S42 Lotos nahradí starší 2S9 Nonu

Rusko má nyní samohybný systém 2S9 Nona kombinující schopnosti houfnice a minometu, ale TopWar uvádí, že byl do výzbroje zařazen již v roce 1981 a zastarává. Má ho proto nahradit modernější 2S42 Lotos, který v sobě spojuje vysokou mobilitu, ochranu osádky a vysokou palebnou sílu zbraně nové generace. Má také zesílené pancéřování, uvádí ArmyRecognition, ale i tak bude stačit k jeho zničení jediný dobře mířený zásah dronem.

Some pics about Russian new 2S42 Lotos 120mm SP mortar. pic.twitter.com/ElNQgFa9CB

— Caesar (@Ninja998998) June 7, 2019

Vozidlo disponuje minometem ráže 120 mm schopným zasahovat cíle do vzdálenosti až 13 km – jednat se může o bunkry, pěchotu i další. Wikipedia uvádí, že 2S42 Lotos nestřílí jenom obloukem jako minomety, ale je schopen i přímé palby, a dokáže tak např. zasáhnout obrněné vozidlo. Kadence střelby je 6 až 8 ran za minutu a v automatickém zásobníku je munice na 40 ran. Má přitom vyspělejší řízení palby než předchůdce Nona.

K přepravě 2S42 Lotos poslouží letadlo

2S42 Lotos je usazen na podvozku vozidla BMD-4M, což je bojové vozidlo určené pro výsadkáře. Má tedy mnoho dílů společných s jinou výsadkářskou obrněnou technikou a snižuje tak nároky na logistiku a zjednodušuje údržbu. Pohybuje se na pásech, na silnici je schopný dosahovat rychlosti až 70 km/h a dojezd máje kolem 500 kilometrů. Přepravovat ho pak lze v transportních letadlech, jakým je v Rusku rozšířené Iljušin Il-76 Candid.

Video: ani mohutný ranní útok nepřináší Rusům vítězství, Ukrajinci jich u Novodoněcku pohřbili 50 a sledovali, jak se na bojišti opouští

Hmotnost vozidla je 18 tun a má osádku složenou ze 4 vojáků – lze předpokládat, že stejně jako BMD-4M jim poskytuje ochranu proti ručním zbraním a střepinám, i když se vyskytla i vozidla s nainstalovaným lamelovým pancířem. V tomto případě se zřejmě bude jednat hlavně o ochranu proti dronům, i když samozřejmě funguje i proti protitankovým střelám. Na takovou vzdálenost by se však nepřítel neměl být schopen přiblížit.

Článek Ruský dělostřelecký systém 2S42 Lotos je unikátní hybrid minometu a houfnice. Zastavit ho ovšem může jediný voják se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Již stojící vozidlo bylo definitivně zničeno

Na videu níže můžete vidět, jak drony ničí mimo jiné velmi vzácné ruské obrněné vozidlo Sarmat-3. MilIn uvádí, že bylo speciálně zkonstruováno pro výsadkové jednotky, přičemž ho ho zlikvidoval dron ukrajinských protějšků. Záběry ukazují, jak nalétávají na již zastavené a poničené vozidlo, takže není přesně jasné, jak bylo zasaženo napoprvé, nebo jestli se v boji neporouchalo.

Video: ani ruský tank, ani ruský raketomet zřejmě neobstojí, pakliže se na ně zaměří drony, které naletí ze správné strany

Sarmat-3 je relativně nové vozidlo zařazené do výzbroje teprve před pár lety. Defence-Blog uvádí, že je těžké 3,5 tuny a dosahuje rychlosti 120 km/h, uveze 4 vojáky a náklad o hmotnosti až 900 kilogramů. Pancéřované je ale jenom lehce, pravděpodobně poskytuje ochranu pouze proti projektilům z ručních zbraní. Pokud na něj tedy zaútočil dron s kumulativní hlavicí, která bývá často ekvivalentní se silou hlavice raketometu RPG-7, nemělo žádnou šanci. Wikipedia uvádí, že dokáže taková hlavice prorazit pancéřování o síle až 500 milimetrů RHAe.

Článek Video: vloží-li se do akce ukrajinští výsadkáři, může padnout za oběť i vzácné ruské vozidlo Sarmat-3 jejich protějšků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z HIMARS zasypala konvoj submunicí

Skvěle provedený noční úder na ruský konvoj s elitními výsadkáři lze vidět na videu níže. Záběry ukazují, že ho objevil dron vybavený termovizí, který na něj pak podle MilIn navedl palbu z raketometu M142 HIMARS. V první fázi zasáhla pohybující se konvoj raketa s kazetovou hlavicí – s největší pravděpodobností se jednalo o raketu M26. Wikipedia uvádí, že obsahuje až 644 kusů submunice účinné proti živé síle i obrněné technice a zničila dvě vozidla.

Video: pokud se důležitý ruský konvoj zastaví, může ho během chvíle celý zasypat kazetová munice a zmasakrovat auta i vojáky

Zbytek konvoje z cesty uhnul a zastavil, i když muselo být jeho veliteli jasné, že je pod dohledem průzkumných dronů. Vzápětí na něj proto také přišel úder, a to minimálně dvěma střelami – tentokrát už se však nejednalo o kazetovou munici. Zcela zničena nebo poškozena byla další vozidla, mezi nimi BMD-4, což pásové vozidlo určené pro výsadkáře a vybavené kanonem ráže 100 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. Má dvoučlennou osádku a uveze výsadek dalších 6 vojáků, přičemž při úderu pravděpodobně většina z nich zahynula.

Článek Video: jinde zakázaná kazetová munice může zničit celý ruský konvoj, pokud ho dobře trefí. Ke všemu, když nezodpovědně zastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakuška musí být lehká, což je i slabina

Ruské vozidlo BTR-MDM Rakuška určené pro výsadkáře je vlastně pásový obrněný transportér k přepravě v letadlech a velkých vrtulnících. ArmyRecognition uvádí, že byl poprvé představen v roce 2013, takže se jedná o relativně moderní techniku. Je přitom logické, že má omezení – jelikož nemohla být příliš těžká, má pancéřování pouze z hliníkového pancíře, které mu poskytuje ochranu proti ručním zbraním a střepinám. V případě klasického výsadku by to asi nevadilo, ale horší je, pokud je vozidlo použito k útokům na obranné linie.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Zničit vozidlo jako BTR-MDM Rakuška totiž není kvůli jeho slabému pancéřování obtížné. Stačí k tomu i ty nejlehčí protitankové zbraně, například český jednorázový bezzákluzový raketomet RPG-75. Ten je určen právě proti méně pancéřovaným obrněným vozidlům, protože například s tankem si neporadí. Wikipedia uvádí, že jeho hlavice dokáže prorazit pancíř o síle 330 milimetrů RHAe a vozidlo s ním lze na vzdálenost až 300 metrů.

Rakuška-M dostala hlavně rušičku dronů

Ruská armáda si je zranitelnosti MDM Rakuška dobře vědoma, zvláště pak pokud ho nepoužívá k účelům, k jakému bylo navrženo. Jeho ochranu se proto pokouší zvýšit – podle MilIn je například nová verze Rakuška-M vybavena rušičkou dronových signálů. Zda ji to ochrání bude však záležet na tom, zda rušička dokáže daný typ dronu opravdu vyrušit a s jakou účinností. Další úpravou je také použití kamuflážní plachty Nakitka blokující radarové signály.

Sovětské dědictví na „vyšší“ úrovni: BMP-3 je nejsilněji vyzbrojené ruské BVP, BTR-MDM Rakushka zase „papírový“ transportér

Transportér Rakuška má dvoučlennou osádku a místo pro 13 členů výsadku, vyzbrojený pak bývá kulometem ráže 12,7 nebo 7,62 milimetrů. Na silnici může dosahovat rychlosti až 70 km/h a zároveň je schopen plavby rychlostí až 10 km/h. Určen je především k tomu, aby výsadkářům po jejich vysazení v terénu poskytoval základní ochranu, palebnou podporu a možnost rychlého přesunu, vybaven může být přitom i systémem pro noční vidění.

Článek Ruská obrněná vozidla Rakuška-M jsou pro vojáky jako rakev, i když dostanou speciální úpravy. „Sfoukne“ je i slabší granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MT-LB nemůže dronu odolat, ani zepředu

Video pod tímto článkem ukazuje útok, respektive dva útoky, ruských obrněných kolon na pozice ukrajinských výsadkářů, uvádí MilIn. Záběry dokazují, že obránci rozhodně nebyli překvapeni a použili proti útočníkům celou škálu zbraní, hlavně tedy sebevražedných dronů a řízených protitankových střel. Vozidlům tak nepomohly ani protidronové zábrany a třeba MT-LB, což je původem dělostřelecký tahač používaný i jako transportér, uvádí Wikipedia, drony opakovaně trefily do přední části. Ta zakrytá nebyla a kumulativní hlavici neodolala.

Video: „cestu smrti“ vytvořila hrstka dronů, když dostala šanci pohřbít 25 kusů ruské techniky na 300 metrech

Během útoků, aniž by dorazili k cíli, ztratila ruská armáda dvě bojová vozidla pěchoty, dvě MT-LB a jeden obrněný transportér neznámého typu; další vozidla pak obránci poškodili – záběry ukazují i útok na tank T-90M Proryv-3, jehož kompozitní pancíř doplněný moderním reaktivním pancéřováním Relikt útoku dronu zepředu nejspíše odolal, ochrana tanku je v té části nejvyšší. Jde ale o nejmodernější ruský tank ve výzbroji, uvádí ArmyRecognition, a i jeho poškození a tím odeslání do nějakého opravárenského depa lze považovat za úspěch.

Článek Video: jestliže se nemají ruští útočníci na pozoru, může je ještě před cílem rozmetat skupina ukrajinských výsadkářů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsadkáři musí často cestovat po zemi

Kolik přesně má v současnosti ruská armáda výsadkářů, není jasné, protože do stavů zasáhla mobilizace i vysoké ztráty, ale v roce 2010 jich bylo zhruba 35 tisíc, uvádí GlobalSecurity. Tyto jednotky jsou přitom určené k tomu, aby operovaly v týlu, takže musí být velmi tvrdě vycvičené, kvalitně vyzbrojené, a zvládat i techniky přežití. Mnozí je možná obecně znají jako ty, co se snesou na místo určení na padáku, ale ve skutečnosti to nebývá jejich nejčastější způsob dopravy. Často využívají třeba vrtulníky, ale stejně tak cestují po zemi.

Rusko má na Ukrajině vysoké ztráty specializovaných bojových vozidel pro výsadkáře BMD-4M. Několik Ukrajinci ukořistili

Konkrétně ve válce na Ukrajině pak používají převážně poslední typ přepravy, neboť často působí v roli pěchoty. K přepravě mohou využít bojová vozidla BMD-4M, což jsou speciální obojživelná vozidla po výsadkáře, a VDV je mají ve výzbroji teprve od roku 2016. Mimochodem, díky trupu z lehké slitiny mají hmotnost pouze 13,5 tun a mohou být i s 3člennou posádkou a 6 výsadkáři shozena na padáku, ale nejspíše to nebývá moc blízko fronty.

Vyzbrojena jsou dělem ráže 100 mm s dosahem 4 km, rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů s účinným dostřelem 2 600 m, kulometem PKTM ráže 7,62mm, a nakonec i protitankovými střelami 9M117M3 s dosahem 5,5 km, uvádí Wikipedia. Vedle toho mají být i dobře ovladatelná a dosahovat rychlosti až 70 km/h, na vodě pak max. 10 km/h. Nízká hmotnost znamená pochopitelně o něco horší obranu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

V přední části má BMD-4M odolat zbraním do ráže 30 mm, ze strany pak ručním zbraním a střepinám granátů. Po stranách věže je pak ještě šest odpalovačů kouřových granátů ZD6, které vozidlu pomáhají přežít v případě, že ho zaměří zbraň s infračerveném naváděním. Ovšem proti minám už tak odolná nejsou. Ukazuje to video pod tímto článkem, na němž jsou vidět hned tři zničená BMD-4M. Ruští výsadkáři s nimi u obce Krynky na levém břehu Dněpru v Chersonské oblasti najeli na dálkově položené miny, které je okamžitě zastavily.

Video: silné ruské vozidlo BMD-4M umí jediným zásahem poslat na věčnost ukrajinský kamikadze dron s obyčejnou hlavicí z RPG-7

Jasně, ono to nemusí být takové překvapení, když je obrovská část Ukrajiny hustě zaminovaná. Ale pokud jdou do útoku údajně elitní jednotky, neměly by být vycvičeny a připraveny i na tohle? Minimálně si umím představit, že by je měl doprovázet nějaký ženista, který by cestu vyčistil nebo alespoň obhlédl a vytipoval, kudy se mají vydat. Jestli ale ruští výsadkáři najíždí na miny stejným stylem jako běžná pěchota u Vuhledaru, nelze to označit jinak než jako nepřipravenost, a snad i amatérismus, jemuž by měly kvalitně vycvičené jednotky předcházet.

Rusko kvalitními jednotkami plýtvá

Osobně mi přijde poněkud zarážející, že ruské velení dnes využívá jednotky VDV spíše jako pěchotu, když mají speciální a drahý výcvik, a jistě i lepší možnosti uplatnění. Ale asi potřebovalo zalepit díry v obraně i útoku, a tak bralo, kde mohlo. Nicméně o jejich prestiži lze také hodně pochybovat, neboť dle BusinessInsider mají i ruští výsadkáři tak obrovské ztráty, že z těch původních moc nezbylo, a nejsou dnes pořádně schopní útočit ze vzduchu.

Je tedy k zamyšlení, jaké úrovně jednotky VDV dosahují, pravděpodobně ale bývají jejich noví členové „namícháni“ se zkušenějšími; ale v jakém poměru, to se lze pouze domnívat. Sice mohou mít obecně stále mít lepší výsledky než běžná pěchota, ale vzhledem k jejich náročnému a nákladnému výcviku nelze jinak než konstatovat, že to je doslova plýtvání elitními silami, jejichž původní smysl je zcela jiný. Vidět ho bylo hned na začátku invaze na Ukrajinu. Tehdy zaútočili ruští výsadkáři na letiště Hostomel u Kyjeva, kde ale utrpěli veliké ztráty.

Článek Video: ruští výsadkáři vypadali jako amatéři, když se pokusili o překvapivý útok, ale daly jim „stopku“ obyčejné miny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nabídkové ceny byly doslova astronomické

Původně odhadovaná cena za nákup terénních vozidel byla 4,6 miliard korun, ale firmy nakonec požadovaly mnohem více. Z dokumentů na Národním elektronickém nástroji vyplývá, že 4 uchazeči nabídly ceny od 7,8 do 11,2 miliard Kč, i když dva z nich nakonec ministerstvo vyřadilo – zbyly tedy nabídky 8,7 a 9,1 miliard korun. To je pochopitelně velké překročení odhadovaných nákladů, a ministerstvo obrany také tvrdí, že se situace změnila.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Resort ve své tiskové zprávě uvedl, že dalším důvodem zastavení zakázky byly změny operačních požadavků plynoucích z nových poznatků ze soudobých konfliktů, zejména z toho na Ukrajině, ale možná také v Izraeli. Problémem měla být už samotná konfigurace vozidel, stejně jako zbraňové systémy. Ministerstvo tak bude vypisovat zakázku novou, a to s novými požadavky – zatím ale není jasné, jak a do jaké míry budou změněny.

Kajman je dobrý, ale již zastaral

Výsadkáři používají v současné době Land Rover Defender 130 Kajman na podvozku 4×4, ale i když je ujde, pomalu zastarává a je nutné ho vyměnit. Do vozidla se vejde kromě řidiče také osádka 5 vojáků, jejíž bezpečí zajišťuje protistřepinová ochranou v přední a zadní části. Bývá také silně vyzbrojené, jedna možností uchycení zbraně je ve středu, druhá pak po pravé straně. Výzbroj tvoří třeba těžký a lehký kulomet, případně se dá instalovat i automatický granátomet. Vozidlo se pohybuje rychlostí až 110 km/h a dojezd je 600 km.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Zakázka na lehká vozidla pro výsadkáře se přitom potýkala s řadou problémů, nejenom s cenou nebo dnes již nevyhovujícím zadáním konfigurace. Kvůli soutěži se také dvě firmy, LLP a Colt CZ Defence Solutions, obrátily na antimonopolní úřad, a ten v létě 2023 zakázal ministerstvu obrany uzavřít s někým smlouvu. Vzhledem ke všem problémům je ale jasné, že výsadkářům nezbude nic jiného, než si ještě nějakou dobu vystačit se svojí zastarávající technikou. Na novou mohou čekat i několik let.

Ukázka vozidla Land Rover Defender 130 Kajman

Článek Ke zrušení veřejné zakázky „Lehké útočné vozidlo“ přistoupila AČR kvůli penězům, nabídky byly až 2krát vyšší a vozidla mohou být i lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.