Co přesně záběry ukazují a proč jsou výjimečné

Čínská lidová osvobozenecká armáda standardně nezveřejňuje delší nekomentované záznamy z taktického výcviku. Materiály z ledna a května 2026, které odvysílala CCTV, jsou pečlivě sestříhané a komentované, jde o řízenou sebeprezentaci, ne o nekontrolovaný únik. Přesto ukazují několik věcí, které si zaslouží pozornost.

Především jde o smíšené formace. J-20 necvičí sama, ale v koordinaci s víceúčelovými J-16 (těžký dvoumotorový stíhací bombardér s radarem AESA) a lehčími J-10C. Scénáře zahrnují elektronický boj, podporu letounů včasné výstrahy a simulované vzdušné souboje. Velitelé podle CCTV opustili rigidní skripty a přešli k volnějším cvičením, kde posádky musí reagovat na měnící se situaci v reálném čase.

Je fér dodat, že jde o státní výstupy, tedy i o nástroj strategické komunikace. Nezávisle ověřit výkony, taktická omezení ani případné ztráty z těchto záběrů nelze. Přesto, i po odečtení propagandistického lesku, záběry potvrzují trend, na který upozorňují západní analytici už několik let.

Čísla, která by Pentagonu neměla dát spát

Klíčový údaj přinesl John Venable na konferenci Asociace amerického letectva v září 2025. Čínští stíhací piloti podle něj nalétají kolem 200 hodin ročně. Jejich američtí kolegové? Pod 120 hodin. Přitom hranice 150 hodin bývala v USA dlouhodobě považována za minimum potřebné k udržení bojové použitelnosti.

Konzervativnější mediální srovnání pracuje s čísly 200 versus 150 hodin, ale i to je pro Američany nepříjemné. Aktuální realita je podle Air & Space Forces Magazine ještě horší, skutečný rozdíl může přesahovat 80 hodin ročně. A nejde jen o kvantitu. Britský think-tank RUSI v analýze Justina Bronka z ledna 2026 popisuje, že čínský výcvik je od roku 2020 výrazně sofistikovanější: větší formace, složitější scénáře, soutěžní formáty typu Zlatá přilba, kde se jednotky měří v simulovaném boji.

Pro srovnání: ruské letectvo VKS operuje s průměrem 100 až 120 hodin ročně, u stíhacích jednotek spíše pod stovkou. Bojová zkušenost z více než čtyři roky trvající války na Ukrajině sice dala ruským pilotům reálnou praxi, ale strukturálně je dál omezuje slabší výcvik, menší komplexita cvičení a horší simulátorové zázemí.

Proč nejde jen o letadlo, ale o celý systém

Samotný J-20, dvoumotorový stealth letoun páté generace s radarem AESA, vnitřní zbraňovou šachtou a plánovanou kapacitou až šesti střel PL-16, je bezpochyby technologicky ambiciózní platforma. Rozpětí křídel kolem 13 metrů, odhadovaná maximální rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) a konstrukční důraz na nízkou radarovou odrazivost ji řadí do stejné kategorie jako americký F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II.

Jenže podstatný příběh není o jednom typu letounu. Je o třech souběžných trendech:

• Výrobní tempo. Kolem poloviny roku 2025 bylo ve službě asi 300 kusů J-20. RUSI odhaduje produkční tempo na zhruba 120 strojů J-20A a dvoumístných J-20S ročně. Při tomto tempu se odhad tisíce kusů do roku 2030 nejeví jako fantazie.
• Motorová nezávislost. Modernizovaná verze J-20A má být osazena domácím motorem WS-15, který slibuje vyšší tah, lepší schopnost supercruise a konec závislosti na dříve používaných ruských nebo přechodových pohonných jednotkách. Přesné parametry WS-15 nejsou veřejně nezávisle potvrzené, ale podle analýzy Pentagonu i South China Morning Post jde o klíčový krok k plně zralé konfiguraci.
• Reforma pilotní přípravy. Nadzvukový cvičný letoun JL-10 s digitálním kokpitem a systémem fly-by-wire umožnil přeskočit mezistupeň výcviku a zkrátit přípravu pilotů pro moderní stíhačky téměř na polovinu oproti stavu kolem roku 2010. Studie China Aerospace Studies Institute popisuje tento posun jako systémovou změnu, která uvolňuje bojové jednotky pro pokročilejší výcvik.

Jak si J-20 stojí vedle F-35 a co to znamená pro NATO

Srovnání je ze své podstaty asymetrické. Lockheed Martin u F-35A uvádí rychlost Mach 1,6, motor Pratt & Whitney F135 s maximálním tahem přes 190 kN a plánovaný Block 4 se zvýšenou kapacitou výzbroje. Parametry J-20 Čína veřejně nepublikuje v ověřitelné podobě.

Co víme: F-35 má prověřenou interoperabilitu v rámci NATO, hluboké zasazení do alianční datové architektury a transparentní vývojový program. J-20 sází na větší platformu, dvojici motorů a čínskou architekturu dlouhodosahového ničení cílů. Obě strany mají radary AESA, obě investují do stealth konfigurace, obě budují síťově propojený ekosystém.

Pro Evropu a Česko je dopad hlavně nepřímý. RUSI výslovně píše, že v Evropě zůstává primární hrozbou Rusko, zatímco v Indo-Pacifiku čínský růst stále více váže americké kapacity. Pentagon sice hodnotí, že čínské letectvo „ještě není rovnocenným soupeřem“ USAF v plném spektru, ale tradiční západní vzdušná převaha v indo-pacifickém prostoru už podle Bronka není zaručená. To znamená větší tlak na evropské členy NATO, aby nesly větší díl odstrašení samy, včetně rychlého zavádění F-35, sdílení dat a budování muničních zásob.

Proč Peking záběry zveřejnil právě teď

Když materiály vysílá CCTV a šíří je agentura Sin-chua, nejde o náhodu. Cílem je podle všeho demonstrovat tři věci najednou: technologickou zralost J-20A, profesionalizaci výcviku a schopnost Číny vyrábět i provozovat stealth flotilu ve velkém měřítku. Na přelomu let 2025 a 2026 Peking paralelně ukazoval výroční materiály k patnácti letům programu J-20, záběry modernizované verze A a cvičení s více typy letounů. Jde o řízenou komunikaci, a možná i o propagandu. Ale i propaganda, která stojí na reálně rostoucí flotile a měřitelně lepším výcviku, si zaslouží, aby ji Západ bral vážně.

Tisícovka stealth stíhaček do roku 2030 by neznamenala automatickou čínskou převahu. Znamenala by ale výrazně vyšší cenu za každý den, kdy chce Amerika udržet volný přístup k prostoru kolem Tchaj-wanu, tankerům a předsunutým základnám. A právě o tu cenu Pekingu jde.

Článek Vzácné záběry ukazují elitní čínské stíhačky J-20 při tréninku soubojů. Piloti předbíhají Američany a rozdíl rapidně roste se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „vypnout stealth“

Formulace „vypnutí stealth“ je zjednodušení, které ale vystihuje podstatu. Stealth u letounu páté generace není přepínač. Tvarování draku, speciální nátěry pohlcující radarové vlny, vnitřní zbraňové šachty, to vše je součástí konstrukce a nedá se prostě odpojit. Co se ale dá udělat, je připevnit na letoun Lünebergovu čočku, tedy pasivní radarový reflektor, který záměrně zvětší radarový průřez stroje. Podle záběrů zveřejněných CGTN používá čínské letectvo tento prvek při výcviku i při nevojenských přeletech, kdy nechce, aby stealth letoun zmizel z civilních radarů. Když se v roce 2021 objevily záběry J-20 bez čočky, analytici to interpretovali jako signál přechodu k plné bojové připravenosti.

Proč J-16 potřebuje handicapovaného soupeře

Společné cvičení J-20 a J-16 není jen prestižní ukázka. Má konkrétní taktický účel. Podle čínského deníku China Daily je J-20 v čínské doktríně nasazován jako „průlomový“ stroj; jeho úkolem je proniknout nepřátelskou obranou, získat vzdušnou převahu a vyčistit cestu pro J-16 a J-10C, které pak provádějí údery na pozemní a námořní cíle. Při boji na velkou vzdálenost, kde rozhoduje první detekce a první výstřel, má stealth letoun drtivou výhodu. Piloti J-16 by v takovém scénáři bez umělého zhoršení parametrů J-20 neměli šanci protivníka vůbec zachytit na radaru, natož na něj reagovat. Výcvik by se tak degradoval na opakované „sestřely“ bez jakékoli zpětné vazby pro obránce.

Tvrzení o „drtivé převaze“ přitom není jen čínská propaganda. Americké ministerstvo obrany ve své výroční zprávě China Military Power Report 2024 řadí J-20 mezi operačně zavedené stealth typy a potvrzuje jeho pokračující modernizaci včetně přechodu na výkonnější motory WS-15, které mají přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez použití přídavného spalování.

J-16 není zastaralý, je nenahraditelný

Dominance J-20 v radarovém souboji neznamená, že by J-16 směřoval do šrotu. Právě naopak. Tento těžký víceúčelový bojový letoun generace 4+ plní úkoly, pro které stealth letoun není ideální:

• Nosič objemné výzbroje. Na rozdíl od J-20, který nese rakety ve vnitřních šachtách s omezenou kapacitou, J-16 unese výrazně větší externí náklad na jedenácti závěsnících.
• Platforma pro PL-17. Podle amerického ministerstva obrany je J-16 potvrzeným nosičem velmi dlouhodosahové střely PL-17, jejíž dosah se odhaduje na přibližně 400 kilometrů. Tato zbraň je navržena primárně proti velkým a méně obratným cílům, tankovacím letounům, letadlům včasné výstrahy typu AWACS nebo námořním hlídkovým strojům. Nejbližší západní analogií je americká AIM-174B odvozená z rodiny Standard Missile, jejíž přesný dosah zůstává utajený.
• Elektronický boj ve variantě J-16D. Tato specializovaná verze nese na koncích křídel prvky elektronického boje a čtyři velké rušicí kontejnery. Britský institut RUSI ji označuje za téměř přímou analogii amerického EA-18G Growler, který je dnes považován za světovou špičku v této kategorii. Growler má nicméně na své straně dekádu bojových nasazení a vyzrálý komplex ALQ-218/ALQ-99 s přechodem na systém nové generace ALQ-249.

Právě kombinace J-20 a J-16D vytváří pro protivníka problém větší než samotný stealth letoun. Zatímco J-20 proniká obranou, J-16D může rušit nepřátelské radary a komunikace, čímž stealth stroji ještě rozšiřuje operační prostor.

Stovky strojů a tempo, které znervózňuje Západ

Čínské letectvo už dávno neprovozuje J-20 jako technologický demonstrátor. Podle RUSI bylo v polovině roku 2025 ve službě kolem 300 kusů a výrobní tempo dosahovalo přibližně 120 strojů ročně. Analytici The War Zone na základě sériových čísel a satelitních snímků odhadují, že v polovině roku 2026 mohlo být dodáno už kolem 500 kusů. Pro srovnání: Spojené státy vyrobily 195 kusů F-22 Raptor a výrobní linku uzavřely. Program F-35 sice pokračuje, ale americké letectvo provozuje zhruba 450 strojů verze F-35A.

Západní analytici přitom upozorňují, že čísla nejsou všechno. Studie China Aerospace Studies Institute poukazuje na přetrvávající slabiny: menší zkušenost čínských pilotů s dynamickými bojovými scénáři, problémy s životností motorů a nižší důraz na manévrový vzdušný boj ve srovnání s americkým výcvikem. F-22 Raptor zůstává etalonem vzdušné nadvlády s oficiálním supercruise nad Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h), vektorováním tahu a interní výzbrojí šesti raket AIM-120 a dvou AIM-9. F-35 zase staví na mimořádně silné fúzi senzorů a síťovém sdílení dat, které nemá v současnosti obdobu.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Téma čínského letectva se může zdát jako vzdálená asijská záležitost. Není. NATO na svých stránkách výslovně uvádí, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Generální tajemník Mark Rutte v dubnu 2025 řekl, že bezpečnost obou regionů je propojenější než kdykoli dříve, mimo jiné proto, že Čína materiálně podporuje ruské válečné úsilí na Ukrajině. Pro Česko to prakticky znamená jediné: pokud by část amerických leteckých kapacit musela být prioritně vázána v Pacifiku, tlak na evropské členy aliance, včetně investic do protivzdušné obrany, zásob řízené munice a interoperability, ještě vzroste.

Čínské letectvo už nestaví na jednom prestižním typu. Buduje vrstvený systém, kde stealth špice, objemové nosiče a platformy elektronického boje fungují jako celek. A právě ten fakt, že při výcviku musí svému nejlepšímu stroji záměrně přidávat radarový reflektor, aby měl zbytek sestavy vůbec šanci reagovat, říká o vyspělosti J-20 víc než jakékoli propagandistické video.

Článek J-20 je tak dominantní, že mu čínská armáda při cvičení schválně vypíná stealth. Jinak nemá J-16 žádnou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od stíhačky k bojovému uzlu

Klasická logika vzdušného boje stojí na jednoduchém vzorci: jeden letoun nese vlastní radar, vlastní střely a vlastní riziko. Pilot řeší průzkum, rozhodování i útok současně. J-20 v původní jednomístné verzi tenhle vzorec dodržovala, byť jako stealth stroj páté generace s pokročilou avionikou.

Zlom přišel v listopadu 2024, kdy mluvčí státního leteckého gigantu AVIC na salonu v Ču-chaji poprvé oficiálně potvrdil existenci dvoumístné varianty J-20S. Zadní sedadlo neobsadil navigátor ani operátor zbraní v tradičním smyslu. Nová role zní jinak: taktické velení a řízení, elektronický boj, situační přehled a koordinace bezpilotních křídelníků. Člověk vzadu se stává manažerem mise celé sestavy, ne jen druhým párem očí.

Pokud tohle funguje v praxi, protivník už neřeší jeden stealth letoun. Řeší síť, ve které drony letí dopředu do rizikové zóny, sbírají data, matou protivzdušnou obranu a nesou část munice, zatímco J-20S zůstává rozhodovacím mozkem v bezpečnější vzdálenosti.

Co je doložené a co zatím ne

Čínská státní televize CCTV definovala koncept bezpilotního křídelníku už v říjnu 2021 jako skupinu bezpilotních strojů doprovázejících pilotovanou stíhačku. GJ-11, stealth útočný dron od AVIC, je v aktivní službě od roku 2019 a na modelech byl prezentován se dvěma pumovnicemi po čtyřech kusech munice. Další stroj, FH-97A, byl v roce 2022 představen jako doprovodný bezpilotník s průzkumnou a palebnou podporou.

Jenže mezi výstavním modelem a bojovou realitou leží propast. Výroční zpráva Pentagonu z prosince 2025 výslovně upozorňuje, že většina čínských tvrzení o umělé inteligenci a rojových schopnostech z Airshow China 2024 byla „aspirativní“ nebo se týkala úzce omezených aplikací. Studie China Aerospace Studies Institute z dubna 2025, která čerpá přímo z čínských odborných textů, dodává, že u FH-97A neexistuje veřejný důkaz letu ani zavedení do jednotek.

A klíčový údaj, kolik dronů dokáže J-20S současně řídit a na jakou vzdálenost, v otevřených zdrojích k dnešnímu dni jednoduše chybí. „Desítky najednou“ odpovídá širším čínským konceptům rojového nasazení, ale jako ověřený parametr konkrétního letounu to zatím nikdo nedoložil.

Člověk na smyčce, ne mimo ni

Čínská odborná literatura, jak ji shrnuje CASI, popisuje preferovaný model jako „human-on-the-loop“: drony zajišťují senzoriku, výpočty a datové propojení, ale kritické rozhodnutí o kinetickém úderu dává člověk. Zadní operátor J-20S v tomto schématu nepilotuje každý dron zvlášť, přiděluje úkoly a schvaluje palbu.

Krátkodobě to dává smysl. V prostředí silného elektronického boje, kde se datové linky mohou rozpadnout, je člověk u rozhodovací smyčky pojistka. Dlouhodobě ale škáluje lépe vyšší autonomie. Druhý operátor zvládne složitou misi s několika křídelníky. Opravdu masový roj desítek strojů by vyžadoval úroveň strojové autonomie, kterou Čína veřejně neprokázala.

A právě odolnost spojení je podle nás ta nejdůležitější neznámá. Konkrétní technické řešení ochrany datových linek mezi J-20S a drony veřejně popsané není. Dá se čekat kombinace šifrování, předprogramovaného chování při ztrátě signálu a lokální autonomie, ale v reálném boji proti protivníkovi se silným elektronickým bojem to bude zkouškou, ne samozřejmostí.

Západ nespí, ale jde jinou cestou

Americký program Collaborative Combat Aircraft je v otevřených materiálech dál v testovacím cyklu. V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy, YFQ-42A a YFQ-44A, a v únoru 2026 pokročily integrační zkoušky zbraní. Americký přístup sází víc na otevřenou modulární architekturu poloautonomních bojových dronů napojených na širší rodinu systémů, méně na dedikovaného zadního operátora.

Evropa jde cestou programu FCAS a konceptu vzdálených nosičů: Airbus otevřeně popisuje spolupráci pilotovaných a bezpilotních prostředků jako klíčový pilíř budoucího vzdušného boje. NATO mezitím buduje federovaný systém AFSC a v implementačním plánu autonomie řeší interoperabilitu, ochranu proti interferenci a pravidla nasazení.

Pro Česko to neznamená čínskou hrozbu nad Prahou. Znamená to tlak na to, aby alianční letectvo, senzory a protivzdušná obrana fungovaly proti síťovanému protivníkovi, který rozloží útok do více os najednou.

Proč nejde jen o stíhačku

Skutečný posun u J-20 není v tom, že by Čína postavila „lepší F-35″, takové srovnání veřejná data neumožňují. Posun je v tom, že jeden pilotovaný stroj přestává být jednotkou a stává se uzlem. Senzory, rušení, klamání i část palebné kapacity se přesouvají na levnější a postradatelnější bezpilotní doprovod. Pro protivníka to znamená víc cílů k řešení, víc útočných os a složitější rozhodování, i kdyby žádný jednotlivý dron nebyl sám o sobě špičkový.

Pentagon to vidí jasně: čínské letectvo už dnes disponuje velkým počtem pokročilých letounů schopných operovat proti Tchaj-wanu bez tankování. Spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků by tento tlak znásobila, aniž by úměrně rostlo riziko pro čínské piloty.

Otázka tedy nezní, jestli J-20 „přepíše pravidla“. Pravidla se přepisují už tím, že se o konceptu mluví a investuje do něj. Otázka zní, jestli Čína dokáže v reálném boji udržet datové linky, autonomii a elektronický boj dost spolehlivě na to, aby z vizí na leteckém salonu udělala bojovou rutinu. Na to zatím odpověď nemá nikdo, včetně Pekingu.

Článek Čínský J-20 může přepsat pravidla leteckého boje. Velí roji dronů a dokáže jich vyslat desítky najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká ta simulace s 95 %

Číslo pochází z čínské akademické studie publikované v odborném časopise Systems Engineering and Electronics, kterou v listopadu 2024 podrobně popsal SCMP. Scénář: digitální souboj jednoho J-20 proti jednomu F-22 v prostoru severně od Tchaj-wanu. J-20 měl v simulaci záměrně nastavené horší technické parametry než jeho americký protějšek. Klíčem k výsledku nebyl samotný letoun, ale spolupráce se dvěma až třemi drony, kteří rozšířili senzorový dosah, přidali střelecké kanály a fungovali jako návnady i rušiče.

Není to tedy příběh o zahlcení celé americké letky jedním strojem. Je to příběh o tom, jak dva až tři relativně levné autonomní wingmany dokážou v simulačním prostředí převrátit poměr sil. Plná sada vstupních parametrů studie veřejně k dispozici není, reálné schopnosti F-22 jsou utajené a šestistupňová simulační platforma s algoritmem strojového učení realitu boje zjednodušuje. Číslo 95 % proto ukazuje směr čínské doktríny, ne spolehlivou předpověď skutečného poměru ztrát.

Dron FH-97A: senzor, muniční sklad i návnada v jednom

Srdcem celého konceptu je autonomní wingman FH-97A, kterého v roce 2022 představil hlavní konstruktér Teng Šuaj z vývojářské skupiny Feihong spadající pod CASC. Teng ho tehdy popsal třemi rolemi: senzor, muniční sklad a inteligentní asistent pilota. Interní zbraňová šachta má pojmout až osm menších střel vzduch-vzduch. Dron může nést i rušicí nebo průzkumné kontejnery a propojit se datalinkem nejen s mateřským J-20S, ale i s dalšími drony ve formaci a s různými typy letadel.

Mechanismus zahlcení protivníka pak vypadá takto:

• Senzorové rozšíření — drony letí vpředu, detekují hrozby a předávají data pro řízení palby zpět velitelskému stroji.
• Násobení střeleckých kanálů — místo jednoho letounu s omezeným počtem raket útočí na cíl tři až čtyři platformy současně.
• Elektronický boj a návnady — wingmani mohou imitovat radarový odraz stíhačky nebo aktivně rušit nepřátelské senzory.
• Rozhodovací přetížení — protivník musí najednou sledovat a prioritizovat více cílů, z nichž některé jsou postradatelné.

Kolik kusů FH-97A reálně slouží u čínského letectva, z otevřených zdrojů zjistit nelze. Čína stroj veřejně profiluje a prezentuje, ale důkaz o sériovém zavedení v konkrétních počtech chybí.

USA nejsou zaskočené, ale závod běží

Pentagon ve zprávě o čínské vojenské síle za rok 2024 výslovně zmiňuje rostoucí počet čínských autonomních systémů a konceptů pro rojení v rolích vzduch-vzduch i vzduch-země. Americká odpověď ale už existuje a nabírá tempo.

V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy kolaborativních bojových letounů jako YFQ-42A a YFQ-44A. O půl roku později, v říjnu 2025, letoun F-22 Raptor v letovém testu přímo řídil bezpilotní MQ-20 Avenger, což byl první veřejně doložený americký teaming pilotovaného a bezpilotního letounu se stealth platformou. Kratos se svou XQ-58 Valkyrie uvádí spolupráci s F-35, F-22, F-15EX i F/A-18 a dolet přes 5 560 km (3 000 námořních mil). Australský Boeing MQ-28 Ghost Bat už absolvoval provozně relevantní demonstrace s RAAF a řízení z letounu včasné výstrahy E-7A.

V Evropě Airbus od léta 2024 veřejně ukazuje koncept Wingman a program FCAS počítá s Remote Carriers a plným teamingem pilotovaných a bezpilotních letounů od raných třicátých let. Česko v tomto kontextu staví na dvou pilířích: pořízení 24 letounů F-35 s plánovaným příchodem v roce 2031 a plnými operačními schopnostmi kolem roku 2035, a paralelně na budování bezpilotních kapacit přes 533. prapor bezpilotních systémů. Vlastní český program bojového wingmana pro taktické letectvo veřejně doložen není.

Proč v kokpitu zůstává člověk

Nabízí se otázka: když drony řídí algoritmus, proč J-20S potřebuje druhého člena posádky? Čínská oficiální média mu přisuzují komunikaci s wingmany, správu situačního přehledu, elektronický boj a taktické velení celé formace. Americký program DARPA ACE, který řeší totéž z druhé strany Pacifiku, dává odpověď obecněji: autonomie zvládá lokální taktické chování a manévry, ale vyšší úroveň rozhodování, tedy prioritizace cílů, volba efektu a adaptace na měnící se situaci, zůstává u člověka.

Kdo v čínském řetězci velení nese odpovědnost za chybný autonomní zásah dronu, veřejné zdroje neříkají. Je to díra, kterou Peking zatím neosvětlil, a v éře, kdy se autonomní bojové systémy blíží reálnému nasazení, je to díra podstatná.

J-20S oficiálně potvrdili v listopadu 2024, na přehlídce se ukázal v září 2025, podrobnosti o jeho doktrinální roli přišly v lednu 2026. Jde tedy o fázi veřejného profilování, ne o prokázanou masovou bojovou schopnost. Ale směr je jasný a závod o to, kdo první plně integruje člověka a roj dronů do jedné bojové sítě, už běží na obou stranách Pacifiku naplno.

Článek Jediný čínský J-20 dokáže zahltit celou americkou letku. Předělala ho na velitelství roje dronů, proti F-22 vyhraje v 95 % případů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „oslepit“ neznamená sestřelit stíhačku

Klíč k pochopení hrozby J-20 neleží v představě dogfightu nad Jihočínským mořem. Leží v tom, co letí za stíhačkami, a co je drží pohromadě.

Americká úderná skupina letadlové lodě stojí a padá s letounem E-2D Advanced Hawkeye. Námořnictvo ho oficiálně nazývá „oči flotily“: turbovrtulový stroj s mohutným radarovým diskem, který zajišťuje širokoplošné pokrytí, velení a řízení a prodlouženou vytrvalost díky vzdušnému tankování. Bez něj palubní letectvo ztrácí včasnou výstrahu, koordinaci a podstatnou část bojového přehledu. Úderná skupina se fakticky stává krátkozrakou.

J-20 je navržen právě pro tento typ úderu. Už v roce 2012 popisoval americký analytik Andrew Erickson z Naval War College čínský stealth letoun jako platformu určenou k útočnému potlačení vzdušných sil zaměřenému na letouny včasné výstrahy a tankery. Kombinace nízké radarové pozorovatelnosti a dlouhého doletu, přičemž veřejné odhady se pohybují od 1 200 do 2 700 km, dává J-20 šanci dostat se na vzdálenost odpalu dřív, než ho podpůrné letouny vůbec zachytí. Vytlačit nebo vyřadit E-2D z operačního prostoru znamená oslepit celou letku, aniž by padl jediný výstřel na stíhačku.

Číselná převaha, která dává smysl až v kontextu

Srovnání 250 operačních J-20 s americkou flotilou F-22 vypadá na první pohled jednoznačně. Americké vzdušné síly uvádějí celkový inventář 183 Raptorů; jiné oficiální texty připomínají strop 187 operačních kusů a 195 celkem včetně testovacích strojů. GAO navíc dlouhodobě upozorňuje, že míra bojové připravenosti taktického letectva nedosahuje stanovených cílů. Papírový počet a reálně nasaditelné stroje jsou dvě různé věci, a to na obou stranách.

Přesto je trend výmluvný. Pentagon odhaduje, že čínské továrny dokážou zařazovat zhruba 48 až 60 nových J-20 ročně. Americká výroba F-22 skončila v roce 2011, politicky ořezaná kombinací vysoké ceny za kus, postchladnoválečných priorit a ekonomické situace. USA vsadily na model malé elitní flotily Raptorů doplněné masovější produkcí F-35. Čína teď buduje J-20 v období, kdy přímo soupeří o regionální vzdušnou převahu v západním Pacifiku.

A pak je tu ruský Su-57. Část analytiků zpochybňuje, zda vůbec dosáhl plného standardu páté generace; CRS u něj zmiňuje vývojové problémy. Zatímco Su-57 bývá popisován jako platforma s důrazem na manévrovatelnost a vektorování tahu, J-20 je koncipován jako stealth interceptor zasazený do čínského síťového „systému systémů“. Početně i doktrinálně je v jiné lize.

Okno zranitelnosti: roky 2026 až začátek třicátých let

Americké námořnictvo dnes na palubách letadlových lodí provozuje F-35C Lightning II, stealth letoun páté generace se špičkovou avionikou a schopností fungovat jako síťový uzel celého leteckého křídla. To není zanedbatelná odpověď. Ale F-35C byl navržen jako univerzální úderný letoun, ne jako specializovaný protějšek dlouhodosahového interceptoru.

Skutečná generační odpověď se jmenuje F/A-XX, palubní víceúčelový letoun šesté generace, který námořnictvo teprve vyvíjí. Podle přehledu Congressional Research Service by mohl vstoupit do služby až ve třicátých letech, po boku bezpilotních collaborative combat aircraft. Konkrétní datum počáteční operační způsobilosti veřejně potvrzené není.

Mezi dneškem a nástupem F/A-XX leží okno, v němž Čína rychle navyšuje kapacity a americké námořnictvo se opírá o vylepšování stávající sestavy: E-2D s prodlouženou vytrvalostí, F-35C s postupně modernizovaným softwarem, stávající palubní letecké křídlo. Pentagon krátkodobě sází na zmírňování rizik, ne na skokovou náhradu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně říká, že ambice a nátlakové politiky Číny zpochybňují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance. Pro Českou republiku se to nepromítá do automatického nasazení do Pacifiku, ale do aliančního plánování, protivzdušné obrany, zpravodajského pokrytí, logistiky a obranného průmyslu. Velmocenská soutěž drží globální poptávku po moderních zbraňových systémech pod tlakem. CRS upozorňuje na zpoždění klíčové modernizace F-35 (TR-3/Block 4) a problémy v dodavatelském řetězci. Úzké místo je zatím spíš v softwaru a hardwarovém upgradu než v přímém přesměrování dodávek z Evropy do Pacifiku, ale tlak roste.

Největší hrozba J-20 nakonec není v samotném letounu. Je v tom, že nutí Američany bránit oči a nervy svého svazu, a že na tu obranu zatím nemají na palubách lodí nic, co by patřilo do příští generace.

Článek Americké námořnictvo nemá odpověď. Čína vlastní už 250 stealth letounů J-20, s nimiž dokáže oslepit celou letku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od ruských AL-31 k vlastnímu srdci letounu

První prototypy J-20 „Mighty Dragon“ vzlétly s ruskými motory AL-31, stejnými, jaké pohánějí ruské Su-27. Šlo o pragmatické řešení: Čína uměla postavit drak, avioniku i stealth tvarování, ale spolehlivý vysoce výkonný turbofan jí chyběl. Pentagon to v roce 2020 popsal bez obalu: Čína neumí vyrábět spolehlivé vysoce výkonné letecké motory a spoléhá na západní a ruské dodavatele. O tři roky později americká zpráva doplnila formulaci o „dlouhodobé závislosti“ na ruských a ukrajinských pohonných jednotkách pro letouny i vrtulníky.

Mezikrok přišel kolem roku 2021, kdy se na Airshow China ukázaly J-20 s domácím motorem WS-10. Ten sice zbavil Peking nutnosti kupovat AL-31, ale nebyl konstruován pro pátou generaci. Byl to přechodový motor: funkční, ale bez ambice dodat letounu supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Teprve WS-15 je od počátku navržený jako nízkoobjemový turbofan s přídavným spalováním, vektorováním tahu a tahovou třídou, která se veřejně uvádí mezi 15 a 18 tunami. Právě tahová rezerva má J-20 posunout z letounu, který „vypadá jako pátá generace“, na stroj, který se tak i chová.

Co WS-15 mění a co zatím ne

Srovnání s americkým etalonem je nevyhnutelné. Motor F119 od Pratt & Whitney, který pohání F-22 Raptor, má veřejně potvrzenou tahovou třídu přibližně 156 kN (35 000 liber) na motor, dvourozměrné vektorování tahu a prokázaný supercruise v operačním nasazení. WS-15 se papírově přibližuje: tahová ambice i cíl supercruise jsou deklarovány. Jenže papír a operační zralost jsou dvě různé věci. Ve veřejných zdrojích chybí tvrdé potvrzení o skutečné rychlosti supercruise, životnosti lopatek, spolehlivosti v sériové výrobě i o tom, jak motor pracuje s tepelnou signaturou letounu.

Co je naopak doložené: Pentagon už v roce 2020 psal, že rostoucí flotila J-20 a J-16 spolu s letouny včasného varování KJ-500 umožní Číně delší operace vzdušné převahy a potlačení protivzdušné obrany napříč západním Pacifikem. Zpráva z roku 2023 tento obraz potvrzuje a doplňuje, že moderní čínské letouny pravděpodobně zpochybní americké a spojenecké síly v konfliktu. Formulaci „globální hrozba“ Pentagon v souvislosti s J-20 a WS-15 přímo nepoužívá. Je to spíš extrapolace z trendu: soběstačná výroba, rostoucí dosah, vyšší tempo přezbrojení. Každý z těchto faktorů sám o sobě není zlomový. Dohromady posouvají rovnováhu.

Proč to není jen pacifické téma

Mohlo by se zdát, že Tchaj-wanská úžina je příliš daleko na to, aby se nás týkala. NATO však ve Washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvádí, že ambice a nátlaková politika Číny ohrožují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance, a dodává, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Mechanismus je prostý: čím silnější je čínská vzdušná síla, tím více amerických kapacit váže Pacifik a tím větší díl kolektivní obrany v Evropě padá na evropské spojence.

Pro Česko to neznamená náhlý nový nákup ani přepisování obranných plánů. Spíš potvrzení kurzu, který už běží. Ministerstvo obrany má schválených 24 letounů F-35, první převzetí v USA proběhne v roce 2029, přesun do České republiky od roku 2031 a plná operační připravenost je plánována na rok 2035. Gripeny mezitím slouží jako přemosťovací řešení: smlouva na jejich pronájem byla prodloužena právě do roku 2035 s argumentem, že budoucí bojiště zvládne plnit jen letoun páté generace. J-20 s WS-15 je jedním z důvodů, proč ten argument drží.

Americká odpověď: F-47 a závod, který nekončí

Spojené státy nestojí. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, označeného F-47. Oficiální oznámení mluví o delším dosahu, větší míře stealth a schopnosti čelit nejvyspělejším protivníkům v prostředí zpochybněné vzdušné převahy. Přímou vazbu ve smyslu „urychlili jsme F-47 kvůli WS-15″ veřejné zdroje neobsahují, ale hrozbový rámec, kterým Pentagon program obhajuje, míří jednoznačně na Čínu jako takzvaný pacing threat.

Závod mezi Washingtonem a Pekingem tak vstupuje do nové fáze. Čína už nemá jen drak a avioniku: má i motor. Otázka teď nezní, jestli J-20 „dorovnal“ F-22. Zní, jak rychle dokáže Čína WS-15 sériově vyrábět, jak spolehlivý bude po tisících letových hodin a jestli tempo čínského přezbrojení předběhne příchod F-47 do operačního nasazení.

Motor je hotový. Závod ne.

Článek Závislost na Rusku je minulostí, Čína stvořila globální hrozbu. Konečně osadila J-20 vlastním motorem WS-15 s brutálním tahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě filozofie, jedno nebe

F-35 nebyla navržena jako nejrychlejší letoun na obloze. Byla navržena jako něco jiného, víceúčelová platforma, která má nahradit celou řadu starších typů od F-16 po AV-8B, a přitom zůstat neviditelná, propojená a schopná zasáhnout cíl dřív, než protivník vůbec zjistí, že je v boji. Program od počátku mluví o vyváženém přístupu mezi přežitelností, smrtonosností, konektivitou a provozními náklady. U jedné z variant rodiny musel konstruktér vyřešit i krátký vzlet a vertikální přistání pro námořní pěchotu. Nižší maximální rychlost není chyba. Je to cena za šíři zadání.

J-20 vstoupila do služby s jinou ambicí. Podle výroční zprávy amerického ministerstva obrany z prosince 2024 jde o operačně zavedený typ, žádný prototyp, s plánovanými upgrady včetně motorů WS-15, které by mohly přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Větší drak, delší dosah, vyšší rychlost. Mitchell Institute odhaduje bojový dosah J-20 na přibližně 2 000 km (1 080 námořních mil) a maximální dolet na přibližně 6 000 km (3 240 námořních mil). F-35A má oficiálně přes 1 090 km (590 námořních mil) bojového radiusu a přes 2 220 km (1 200 námořních mil) doletu na interní palivo. J-20 je zkrátka větší a kinematicky „delší“ platforma.

Kde rychlost rozhoduje, a kde ne

Moderní vzdušný boj se odehrává převážně za hranicí vizuálního kontaktu. Rakety dlouhého dosahu, elektronický boj, fúze dat z radaru, infračervených senzorů, systému DAS a externích zdrojů, to vše posouvá rozhodující okamžik daleko před chvíli, kdy by se dva letouny honily v přímce. Technická dokumentace Lockheed Martin popisuje systém fúze dat F-35 jako řešení, které skládá taktický obraz z desítek zdrojů do jediného displeje. Pilot nemusí interpretovat surová data. Vidí odpovědi.

Studie CASI při americké Air University z července 2025 přitom výslovně varuje před zjednodušením, že větší radar J-20 automaticky znamená lepší letoun. Delší detekční vzdálenost neznamená vzdušnou nadvládu, pokud ji nedoprovází odpovídající stealth, elektronická ochrana a taktika.

Jenže existují scénáře, kde rychlost stále mluví hlasitě. Přepad, únik po odpalu, vynucení výhodné geometrie pro vlastní střelu, práce s energií v závěrečné fázi souboje. Čím víc se střet blíží klasickému zachycení a pronásledování, tím víc je deficit 0,4 Machu hmatatelný. Čím víc jde o síťovou válku vedenou na dálku, tím méně rozhoduje samotné maximum.

Co to znamená nad Tchaj-wanským průlivem

Blízko čínského pobřeží hraje J-20 do karet geografie. CASI naznačuje, že letoun může být optimalizován pro vytvoření jakési ochranné stěny s dlouhým čelním dosahem radaru, tedy pro obranu vlastního prostoru, ne nutně pro expedici přes oceán. Dál od pobřeží, bez tankerů, se dosahová výhoda zmenšuje.

Výsledek případného střetu by neurčovalo „Mach 2 versus Mach 1,6″. Rozhodoval by celý kill chain: kdo koho uvidí první, kdo má lepší elektronický boj, kdo přežije ztrátu tankerů a letounů včasného varování, kdo má víc dlouhodosahových střel a kdo je lépe síťově propojený. F-35 v tomto řetězci hraje roli „mozku“, informačního uzlu, který vidí, třídí a řídí. J-20 má papírově silnější „nohy“.

Český rozměr: 24 letounů a co dál

Česká republika podepsala nákup 24 kusů F-35A s prvním příletem v roce 2031. Do té doby zůstávají v provozu pronajímané Gripeny, jejichž smlouva byla prodloužena do roku 2035. Bezpečnost českého nebe ale nestojí na jednom typu letounu. NATO Air Policing je součástí širší architektury integrované protivzdušné a protiraketové obrany, s řídicími centry, pozemními radary a letouny několika spojeneckých zemí. Britské RAF otevřeně popisuje, jak F-35B operuje bok po boku s Eurofighterem Typhoon. Smíšené flotily jsou norma, ne výjimka.

Pro Česko z rychlostní mezery neplyne závěr, že F-35 je špatná volba. Plyne z ní ale připomínka, že žádný jednotlivý parametr jednoho letounu nenahrazuje systém.

Rozdíl 0,4 Machu existuje a žádné marketingové rámování ho nesmaže. Americká sázka na to, že informační převaha vyváží kinematický deficit, je promyšlená, ale zůstává sázkou. Ověřit ji může až skutečný boj, a ten si nikdo nepřeje.

Článek Čínská J-20 letí rychlostí Mach 2,0 a americká F-35 ji nemá šanci dohnat. Prý to nevadí, ale čísla mluví jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od experimentu k průmyslovému měřítku

Zlom popisuje výroční zpráva Pentagonu za rok 2024 vydaná v prosinci téhož roku. Chengdu Aircraft Industry Group od roku 2023 rozšiřuje výrobní kapacitu J-20 a staví novou montážní továrnu, která má produkci ještě zrychlit. Současně probíhá krok, který analytici roky označovali za úzké hrdlo celého programu: přechod z ruských motorů AL-31F na domácí pohonné jednotky WS-10. Tím Čína odbourává závislost na Moskvě a získává volné ruce pro další škálování.

Pentagon zároveň zmiňuje, že se chystají upgrady, více střel ve stealth konfiguraci, vektorování tahu a vývoj výkonnějšího motoru WS-15. Na letecké show v Ču-chaji koncem roku 2024 se navíc objevil model dvoumístné varianty J-20, navržené pro řízení autonomních dronů typu „loyal wingman“. Čína tedy neakceleruje jen počet draků, posouvá i koncept jejich nasazení.

Srovnání s USA: pravdivé jen v úzkém výřezu

Tady je potřeba být přesný. CASI ve své analýze připouští, že čínské tempo 48 až 60 kusů ročně je na horní hraně vyšší než tehdy plánovaných 51 letounů F-35A pro americké letectvo ve fiskálním roce 2024. Jenže ve stejném dokumentu stojí důležitá věta: celková výroba a zavádění všech variant F-35 napříč americkými službami, tedy včetně námořnictva a námořní pěchoty, čínský J-20 stále převyšuje.

Čísla to potvrzují:

• J-20: odhad 160–200 kusů, jedno výrobní centrum, jedna služba (PLAAF).
• F-35: přes 1 000 dodaných kusů globálně k srpnu 2024, tři americké služby plus spojenci. V srpnu 2025 USAF přivítalo svůj 500. kus F-35.
• F-22: oficiální factsheet USAF stále uvádí 183 strojů v celkové síle.
• USAF celkem 5. generace: CASI v dubnu 2024 odhadovalo 630 letounů globálně.

Srovnání „Čína předběhla Ameriku“ je tedy pravdivé jen tehdy, když vezmete jednu konkrétní akviziční linii jedné služby. Celkový americký stealth ekosystém je stále výrazně větší. Ale, a to je podstatné, mezera se zužuje tempem, které před pěti lety nikdo nečekal.

U Ruska je situace odlišná. Su-57 se v otevřených zdrojích nedaří doložit srovnatelným výrobním tempem; veřejně známé počty dodaných kusů se pohybují v řádu jednotek, maximálně nižších desítek. Tady je čínský náskok nesporný.

Proč to dělají: Tchaj-wan a regionální kalkul

Čísla výroby nedávají smysl bez kontextu, ve kterém mají být použita. Pentagon ve zprávě za rok 2025 píše, že rostoucí inventář pokročilých letadel včetně J-20 „pravděpodobně“ zkomplikuje působení USA a spojenců v případném konfliktu kolem Tchaj-wanu. Tchajwanské ministerstvo obrany v únoru 2025 hlásilo další čínské společné bojové hlídky s průniky přes středovou linii Tchajwanského průlivu a reagovalo nasazením letounů, lodí i pobřežních systémů.

Sousedé na to odpovídají konkrétně, ne jen diplomatickými nótami. Japonsko v září 2024 potvrdilo ostré přepadové starty F-15 a F-35 při narušení vzdušného prostoru; v listopadu pak proběhlo společné cvičení japonských F-35 a F-2 s americkými F-16. Jižní Korea v květnu 2025 oznámila dosažení klíčového milníku sériové výroby vlastního víceúčelového bojového letounu KF-21, s plánovaným předáním prvního kusu letectvu ve druhé polovině roku 2026. Japonský ministr obrany na jednání s čínským protějškem v listopadu 2024 formálně vyjádřil vážné obavy z rostoucí čínské vojenské aktivity a zdůraznil význam stability v Tchajwanské úžině.

V praxi se v západním Pacifiku odehrává regionální zbrojní závod v letectvu a protivzdušné obraně. J-20 je jeho nejviditelnějším symbolem.

Co to znamená pro Evropu a NATO

Z evropského pohledu nejde o přímou a okamžitou hrozbu, ale ani o vzdálenou abstrakci. NATO ve washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvedlo, že Indo-Pacifik je pro Alianci důležitý, protože vývoj v regionu přímo ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost. Ambice a nátlakové politiky Číny podle Aliance zpochybňují zájmy, bezpečnost a hodnoty spojenců.

Dopad je hlavně nepřímý: pokud USA musí současně zvládat evropské odstrašení vůči Rusku a asijské napětí s Čínou, roste tlak na průmyslovou kapacitu, zásoby munice a obranné výdaje, včetně těch evropských. Čínské stealth letouny nepoletí nad Prahou. Ale účet za svět, ve kterém jich přibývá, dorazí i sem.

Vedlejší příběh: korupce uvnitř programu

Pentagon ve zprávě za rok 2025 přidal pozoruhodný detail: hlavní konstruktér J-20 a generální manažer firmy Chengdu byli v lednu 2025 vyšetřováni. Čínské protikorupční čistky v obranném průmyslu nejsou novinkou, ale zásah přímo do vedení nejprestižnějšího leteckého programu země naznačuje, že ani tempo, které ohromuje analytiky, neběží bez tření.

Nejsilnější zpráva z celé analýzy není samotné číslo vyrobených J-20. Je to fakt, že Čína už stealth kapacitu nevyvíjí jako technologickou ukázku, ale vyrábí ji jako dlouhodobý nástroj nátlaku. A tempo, jakým to dělá, mění bezpečnostní matematiku celého Indo-Pacifiku.

Článek Něco se děje, Čína zbrojí jako o život. Tempo výroby stealth letounů J-20 je závratné, Američané ani Rusové ho nestíhají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí, které se vrací jako bumerang

V květnu 2009 představil tehdejší ministr obrany Robert Gates rozpočtový rámec pro fiskální rok 2010. Mezi řádky balíku nazvaného „Reshape and Modernize the Force“ stálo jasné rozhodnutí: ukončit výrobu F-22 na 187 plánovaných strojích. Nešlo o technické selhání programu. Šlo o rozpočtově-strategickou volbu, peníze měly jít jinam, především do Joint Strike Fighter F-35, dronů a protiteroristických kapacit.

K tomu se přidával Obeyův dodatek z roku 1997, který zakázal Kongresu schválit export F-22 zahraničním zákazníkům. Argument zněl logicky: neprodávat technologii, do které USA nalily desítky miliard právě proto, aby si udržely exkluzivní náskok. Výsledkem ale bylo, že žádný spojenec nepřispěl k rozšíření výrobní série. Raptor zůstal americkou záležitostí, a americkým limitem.

Poslední stroj opustil linku v prosinci 2011. Lockheed Martin tehdy uváděl 195 vyrobených kusů celkem, z toho 187 operačních pro USAF. Dnes je inventář 183 letounů. Linka neexistuje, náhradní díly se komplikují, a co je nejhorší, žádný nástupce ještě nelétá.

Čínská odpověď: od prototypu k sériové produkci

Zatímco Washington počítal úspory, Čcheng-tu letěl. Chengdu J-20 poprvé vzlétl v lednu 2011, tedy ještě před tím, než poslední Raptor opustil montážní halu. Zpočátku šlo o prototyp s ruskými motory a nejistou budoucností. Západní analytici ho roky podceňovali.

Dnes je situace jiná. Studie IISS z roku 2024 uváděla přes 230 dodaných J-20. Britský think-tank RUSI v lednu 2026 shrnuje otevřené odhady na přibližně 300 strojů ve službě k polovině roku 2025. A tempo roste, dřívějších zhruba 20 kusů ročně se podle RUSI u novějších verzí vyšplhalo na odhadovaných 120 letounů za rok. Pokud tento trend vydrží, projekce počítají s flotilou kolem tisíce J-20 různých variant do roku 2030.

Hrubý poměr? Asi 1,6 : 1 ve prospěch Číny už dnes. A každý měsíc se nůžky rozevírají.

Co J-20 umí, a co ne

Bylo by nepoctivé tvrdit, že J-20 je ve všem lepší než F-22. Není. Raptor nabízí ověřený stealth standard na špičkové úrovni, supercruise, vektorování tahu a extrémní obratnost v blízkém vzdušném boji. Patnáct let operačního provozu přineslo integrované avionické fúze, které jsou v reálném nasazení prověřené.

J-20 je jiný stroj s jiným optimem. Větší drak, delší, těžší, s důrazem na dolet a schopnost zasáhnout cíle na velkou vzdálenost. Kombinuje nízkou pozorovatelnost, pasivní senzory, radar AESA a střely dlouhého dosahu. RUSI ho označuje za méně agilní než F-22, ale kvalitativně výrazně nebezpečnější hrozbu než cokoli, co čínské letectvo dosud provozovalo. Jeho úloha v čínské doktríně není honit se za Raptory v dogfightu. Je to vytlačit americké tankery, výzvědné platformy a podpůrné letouny daleko od bojiště, a tím ochromit celý řetězec americké projekce síly v západním Pacifiku.

V tom spočívá skutečná hrozba. Ne v přímém souboji jeden na jednoho, ale v systémovém efektu stovek stealth stíhaček, které mohou operovat v prostoru, kde USA spoléhají na podpůrnou infrastrukturu.

Americká odpověď: F-47 a dlouhý most přes 30. léta

Pentagon Čínu jako hlavní strategickou výzvu rozpoznal dávno. Národní obranná strategie z roku 2022 ji označuje za „pacing challenge“, tedy soupeře, který buduje síly s cílem vyvážit americké výhody. Nové není uvědomění. Nová je urgence.

V březnu 2025 získal Boeing kontrakt na fázi EMD programu F-47, jádra systému NGAD. První let se plánuje kolem roku 2028. Jenže operační nasazení? V březnu 2026 předseda podvýboru HASC pro taktické letectvo veřejně přiznal, že F-47 nebude k dispozici dříve než v polovině 30. let. Do té doby musí stárnoucí Raptory držet pozici, doplněné o bezpilotní spolupracující drony CCA, které jsou samy zatím ve vývoji.

Mezitím Čína v roce 2025 ukázala nejméně dva demonstrátory nové generace, označované jako J-36 a J-50. Jsou v prototypové fázi, ale signál je jasný: Peking nečeká, až J-20 zastará.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Formálně nic z toho neoslabuje článek 5 NATO. Americká obranná strategie výslovně zmiňuje závazek k robustnímu odstrašení ruské agrese i spolupráci s aliancí. Prakticky ale přesun amerického těžiště do Indo-Pacifiku zvyšuje tlak na evropské spojence, aby sami nesli větší díl břemene.

Česká republika dnes provozuje 12 pronajatých Gripenů s horizontem do roku 2035 a paralelně se připravuje na příchod 24 letounů F-35. V konfliktu vysoké intenzity by ale jak české stroje, tak většina regionálních letectev čtvrté generace závisely na amerických podpůrných prostředcích, tankerech, letounech včasné výstrahy a datových sítích. Právě ty jsou cílem, na který je J-20 optimalizován.

Skutečná cena rozhodnutí z roku 2009 se neměří kvalitou posledních Raptorů. Měří se dekádou, kterou musí Amerika překlenout s flotilou, jejíž velikost nemůže navýšit, zatímco soupeř na druhé straně Pacifiku přidává desítky nových stealth stíhaček každý čtvrtrok.

Článek Čínský drak se ujímá vedení a Američanům to dochází. Výrobu F-22 zavřeli už dávno, teď je válcuje čínský J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Propagační video ukazuje schopnosti Číny

Záběry, nejspíše z čínského propagačního videa, ukazují řadu schopností čínského letectva; spolupráce dronu GJ-11 a letounu J-20 je jenom jednou z nich. Podle všeho se jedná o nějaký typ testu nebo akci určenou k pořízení daných záběrů, což samozřejmě nejde nijak poznat. Dvojici letounů přitom během operace doprovází ještě jeden další. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jde o Shenyang J-15 Flying Shark, ale není jasné, jaká je jeho úloha.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

GJ-11 je podle tvaru dron se schopností stealth. Wikipedia uvádí, že se poprvé objevil v roce 2021, a měl by být určený k provádění přesných úderů a průzkumných misí. Startovat má být přitom schopen i z letadlových lodí a obojživelných útočných lodí Type 076. Na délku měří 12,2 metrů a má jeden motor, který mu zřejmě uděluje vysokou podzvukovou rychlost. Unést má pak 2tunový náklad, pravděpodobně různé typy střel a pum.

J-20 je potom dvoumotorový letoun 5. generace, který funguje v čínském letectvu několik let, a dle odhadů existuje v počtu převyšujícím 300 ks. Wikipedia uvádí, že dosahuje rychlosti Mach 2 a je vybavený moderním radarem typu AESA a řadou špičkových čínských střel, pum a dalších zbraní do hmotnosti až 11 tun. Lze předpokládat, že mezi ním a dronem probíhá nepřetržitá výměna dat, a pilot letadla tak může dronu zadávat různé úkoly.

Ukrajinci a Britové chtěli unést ruský MiG-31K s raketou Kinžal. Chtěli provokovat u základny NATO a získat technologii

Jak přesně spolupráce J-20 a GJ-11 vypadá, není známo – stejně jako to, v jaké fázi se projekt v současnosti vlastně nachází. Čína se ale rozvojem takovýchto schopností pochopitelně přibližuje schopnostem amerického letectva, které je považováno za nejsilnější na světě a jejího pravděpodobného soupeře. Američané testují jako doprovodný dron třeba YFQ-42, ale ve vývoji jich je mnohem více; a podobnou cestou se vydala i jiná letectva.

New video out from the People’s Liberation Army Air Force (PLAAF) of China shows the new GJ-11 stealth drone (UCAV), and also the J-20 stealth fighter firing a live PL-15 air-to-air missile: pic.twitter.com/wraDqyMOht

— The STRATCOM Bureau (@OSPSF) November 11, 2025

Video ukazující spolupráci dronu GJ-11 s letounem J-20 (zveřejněno 11. listopadu 2025)

Článek Video: Čína předvedla smrtící kombo, které jí zajistí vzdušnou převahu. Stealth letoun J-20 doprovodil neviditelný dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 a J-20 jsou podobně veliké

Predikovat, jak by dopadl souboj letadel Su-57 a J-20, je velice obtížné – i vzhledem k tomu, že mnohé z jejich schopností nejsou veřejně známé. Lze ale vycházet z některých obecných údajů, kdy mají letouny mnoho společného a jsou třeba podobně veliké. Su-57 má na délku 20,1 metrů, kdežto jeho čínský protějšek je o 20 cm delší, ale zato má o něco menší rozpětí křídel, uvádí DefenseMirror. Oba dva letouny jsou dvoumotorové, ale liší se konstrukčně; viditelným rozdílem mohou být třeba výrazné kachní plochy u čínského J-20.

Souboj letounů 4. generace: ukrajinské F-16 se klidně mohou postavit ruským Su-35S, ale střet je vysoce nepravděpodobný

Jednou ze schopností, kterou ovšem posoudit lze, je vlastnost stealth. NationalInterest uvádí, že je Su-57 obecně přisuzována nejnižší úroveň ze všech letounů 5. generace, a lze předpokládat, že v tomto klíčovém aspektu by čínský letoun vyhrál. Jestliže ale budou mít oba dva zhruba podobně schopné radary, čínský pilot by svého ruského soupeře nejspíše viděl dříve a mohl na něj také dříve zaútočit. Ruské střely R-37M a čínské PL-21 mají mít srovnatelný dosah, takže by souboj na dlouhou vzdálenost nejspíše vyhrál letoun J-20.

Su-57 vyniká manévrovatelností, ale ne počty

Letouny J-20 i Su-57 mají maximální rychlost Mach 2, uvádí Wikipedia, takže v tomto jsou vyrovnané. Motory obou pak umožňují vektorování tahu, což znamená vysokou manévrovatelnost. Su-57 byl ale pro souboje na krátkou vzdálenost přímo stavěn a je tedy v tomto směru o něco lepší – kdyby tedy čínský pilot udělal chybu a nechal soupeře, aby přiblížil, dal by mu tím výhodu, i když by to pochopitelně záleželo i na kvalitě výcviku.

Rusko plánuje modernizaci víceúčelového stíhacího Su-57. Letoun s technologií stealth dostane schopnost odpalovat balistické střely

Existuje ale jeden aspekt, v němž Su-57 oproti svému čínskému soupeři drtivě prohrává. Je tím počet letounů, které jsou obě země schopné nasadit – u Ruska panuje předpoklad, že vlastní něco přes 30 kusů, a to včetně prototypů, zatímco vyrábí jenom několik nových ročně. V Číně je však situace jiná, jelikož již v polovině roku 2024 Janes odhadl, že za 11 měsíců vyrobila zhruba 70 kusů, a v současnosti se může jejich celkový počet blížit 300. Lze proto tvrdit, že jenom prostými počty by čínské letouny 5. generace ty ruské prostě převálcovaly.

Článek Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-20A má několik odlišností

V současné době testuje čínské letectvo prototyp letounu J-20A, o jehož přesných schopnostech jsou k dispozici jenom velice kusé informace. TheAviationist uvádím, že ho lze od ostatních rozeznat podle tvaru trysky, protože jsou její konce zubaté, což předchozí motory WS-10 nevyžadovaly. Nějaké detaily o letounu pomohly odtajnit fotografie, které unikly na sociální sítě – je na nich vidět testovaný žlutý prototyp ve vysokém rozlišení.

First Images of #J20A Stealth #Fighter Prototype Equipped with #WS15 #Engine https://t.co/ul4oToeqAX

— Army Recognition (@ArmyRecognition) September 13, 2024

ArmyRecognotion uvádí, že snímky ukazují přepracovaný kryt a mírně zvýšený kokpit, ale mohutnější se zdá i trup, což by mohlo naznačovat instalaci nějakého nového avionického vybavení a možná také větší kapacitu paliva. Spolu s novým motorem s vyšším tahem by měl být letoun J-20A schopen supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování. To vše Čína dělá proto, aby se vyrovnala americkým letounům 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor, stejně jako Lockheed Martin F-35 Lightning II, jimž chce minimálně konkurovat.

Čína produkuje rychle, ale údajně „v horší jakosti“

Je nepochybné, že má Čína v podobě J-20A, případně jeho předchůdce J-20, k dispozici vyspělé letouny se schopností stealth, vnitřním prostorem pro nesení zbraní a vyspělými senzory. Vedle toho je schopna vyrábět letoun ve značných počtech – v současnosti může mít J-20 více než 200 a jejich produkce je odhadována na možná až 100 ročně, případně i více. Je proto jasné, že čínské letectvo stahuje náskok, který před ním má letectvo americké.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Schopnosti letounu J-20A dnes nikdo přesně nezná, jelikož je Čína tají. NationalDefenseMagazine však uvádí, že se většina odborníků shoduje, že americké letouny budou stále vyspělejší než čínské. Za jejich nedostatky označují celkovou velikost a vysokou hmotnost, a prý ani nemají být příliš obratné. Jejich senzory pak nejspíše nedosahují kvality amerických, a zaostávat za nimi mají i ve stealth. Je ale nutné předpokládat, že Čína bude v příštích letech letouny 5. generace vylepšovat, na což bude muset Ameirka reagovat.

Článek První snímky čínské stealth stíhačky J-20A ukazují, co se změnilo. Má jít o konkurenta americké F-22 i F-35, ale odborníci pochybují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely PAC-2 jsou lepší proti klasickým cílům

Systém MIM 104 Patriot byl zaveden do výzbroje v 80. letech 20. století, ale postupně docházelo k jeho vylepšování, uvádí MissileThreat. V současnosti se tak od původního liší a existuje v několika variantách, což platí i pro střely – jejich základními typy jsou PAC-2 a PAC-3 a obecně platí, že první z nich je určen spíše proti klasickým vzdušným cílům a má větší dosah, zatímco ten druhý je spíše proti hbitým cílům, jakými jsou balistické rakety a nejspíše i hypersonické zbraně. Neznamená to, že by střely neuměly ničit i ostatní cíle, jen ne tak efektivně.

🇺🇸🇩🇪🇺🇦 The NATO Support and Procurement Agency has awarded Raytheon a $478 million contract for PAC-2 GEM-T missiles. This is to replace the Bundeswehr’s stocks, which have been depleted due to donations to Ukraine.

Denmark, the Netherlands & Norway are participating in the… pic.twitter.com/4IE1uMm9tg

— Colby Badhwar 🇨🇦🇬🇧 (@ColbyBadhwar) August 6, 2024

Tchajwanské letectvo by mělo disponovat větším počtům raket PAC-2, i když objednalo i střely PAC-3. Wikipedia udává, že PAC 2 je schopna zasahovat cíle na vzdálenost až 160 kilometrů, ačkoliv v reálných situacích to bývá méně. Má přitom poloaktivní radarové navádění a cíl ničí výbuchem fragmentační hlavice. Nebezpečná může být i pro vyspělé letouny 4. generace, jakými jsou čínské Shenyang J-16 Hidden Dragon nebo Shenyang J-11.

Nikdo neví, jaký je MIM-104 Patriot proti stealth

Že dokáže systém MIM-104 Patriot sestřelovat i cenné stroje, bylo opakovaně prokázáno v praxi – má například na svědomí sestřelení ruského letounu včasné výstrahy Berijev A-50, uvádí Twz, a vzhledem ke vzdálenosti sestřelu byly s největší pravděpodobností použity střely PAC-2. Otázkou nasazení na Tchaj-wanu zůstává, jak by si střely vedly proti stealth letounu Chengdu J-20 Mighty Dragon, tedy zda by ho radary vůbec dokázaly zaměřit a radarový přijímač střely by zvládl navzdory slabému signálu zaměření udržet. Nikdo to oficiálně neví.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Tchaj-wan by měl mít ve výzbroji celkem 7 baterií systému Patriot, uvádí Wikipedia, a jeho výhodou je, že v něm lze střely kombinovat, a to nejen v baterii obsahující několik odpalovacích platforem, ale i jedno odpalovací vozidlo nese často různé typy střel, aby mohla obsluha vybrat tu nejlepší proti konkrétnímu cíli. Je jasné, že by Čína v případě útoku narazila na silnou obranu, a pokud by nad ostrov poslala letadla, nejspíše by utrpěla nemalé ztráty.

Článek Tchaj-wan má ve výzbroji účinné rakety PAC-2 systému MIM-104 Patriot, které by i vyspělým čínským letounům hodně zavařily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-20 je poměrně dobrou náhradou F-35

Blízký východ je velmi výbušnou oblastí a mnohé z jeho zemí intenzivně zbrojí. Vzhledem k jejich příjmům z ropy a zemního plynu si často mohou dovolit kupovat to nejlepší na trhu, takže není divu, že Spojené arabské emiráty chtějí právě americké letouny F-35. Ovšem poté, co Američané jejich dodávku zmrazili, jedná arabská země stále intenzivněji s největším americkým soupeřem, tedy s Čínou. Ve hře jsou hlavně letouny Chengdu J-20 Mighty Dragon, uvádí NationalInterest, které jsou mimochodem rychlejší a obratnější než F-35.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Letoun J-20 je rovněž páté generace, i když se konstrukčně od F-35 liší – je poháněn dvěma motory, zatímco americký protějšek je pouze jednomotorový, a rovněž je více uzpůsoben na vzdušný boj, kdežto F-35 je více víceúčelový. Čínskému letadlu však nelze upřít jeho kvality, neboť má stealth, i když nejspíše nižší úrovně než to americké. Je také dostatečně rychlé, jeho max. rychlost je Mach 2, a ArmyRecognition uvádí, že je i schopné používat střely vzduch-vzduch dlouhého doletu, čímž má pravděpodobně na mysli čínské PL-15.

Čínský letoun J-20 není jedinou cestou

Ačkoliv se J-20 ukazuje jako skvělá náhrada za F-35, třeba BusinessInsider se domnívá, že je SAE nakonec nenakoupí. A to i přesto, že v minulosti pořídily 12 čínských cvičných proudových letadel Hongdu L-15 Falcon. Místo nich se totiž nejspíše spokojí s letouny 4,5. generace, a sice s francouzskými Dassault Rafale. Není ale jasné, zda je to pro ropnou velmoc dostatečné, neboť si to nejlepší dovolit může, a také má v oblasti rivaly. Její laškování s Čínou však také může být jistý nátlak na Ameriku, aby si prodej nakonec rozmyslela.

Video: turecká stíhačka 5. generace Kaan je náhradou za americké F-35 a budoucností, má ambice vyrovnat se nejlepším na světě

Spojené arabské emiráty také dříve patřily mezi investory ruského letounu páté generace známého jako Suchoj Su-75 Checkmate, ale z projektu vycouvaly a jeho budoucnost je nejistá. Pokud se jedná o čínský letoun, mohl by být řešením i Shenyang J-31 Gyrfalcon, o němž Čína tvrdí, že bude určen na vývoz. Zájem o něj již projevil Pákistán, a možné rovněž je, že si Spojené arabské emiráty i další ropné velmoci počkají na další letouny páté generace, např. na turecký TAI TF-X Kaan nebo modernizovaný jihokorejský KAI KF-21 Boramae.

Článek Čínský J-20 se ukazuje jako horký kandidát k nahrazení F-35, ale ne vždy musí dostat přednost, když je ve hře evropský letoun se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaderné pumy má F-35 teprve od roku 2023

Spojené státy americké i jejich spojenci, kteří se na programu sdílení jaderných zbraní podílí, vždy počítali s letounem F-35A i jako s jaderným nosičem, i když to není jeho primární úloha. Schopnost nosit jadernou zbraň ostatně získal až na podzim 2023, kdy dostal certifikace na americké jaderné pumy B.61-12, uvedl BreakingDefense. Jde o nejmodernější americkou jaderné pumy, ty starší nosit nemůže. Síla jedné je od 0,3 až po 50 kilotun.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Žádný z dalších letounů 5. generace, tedy americký Lockheed Martin F-22 Raptor, čínský Chendu J-20 Mighty Dragon a ruský Suchoj Su-57 Felon, tuto schopnost nemá. U F-22 je to pochopitelné, postaven byl hlavně jako stíhač a jeho možnosti útoku na pozemní cíle jsou omezené, kdežto u čínských a ruských letounů jsou důvody trochu jiné, ale v podstatě nic nebrání tomu, aby v budoucnu jaderné pumy odpalovaly rovněž. Letectva o to ostatně mohou mít zájem už jenom proto, že díky stealth může být bombardování mnohem úspěšnější.

Suchoj Su-57 má nosit raketu Kinžal

Ruský letoun není od schopnosti nosit jaderné zbraně daleko, a dokonce je možné, že tím již disponuje, i když se nejspíše nejedná o pumy. EurAsianTimes již v roce 2020 informoval o tom, že ruský Su-57 bude nosit hypersonické zbraně podobné Ch-47M2 Kinžal, a možné je, že i přímo tuto hypersonickou balistickou raketu. Ta přitom může být osazena i jadernou hlavicí. Letoun by sloužil jako odpalovací platforma, přičemž má Kinžal dolet 2 000 km.

Ani Suchoj Su-57 se coby nejlepší ruský letoun až k Ukrajině neodváží. Ničit tak musí z dálky a mimo dosah protiletadlové obrany

Vyloučit však nelze ani to, že by se stal nosičem jaderné zbraně čínský J-20; má to však několik „ale“. PopularMechanics uvádí, že by to nezapadalo do čínské jaderné doktríny, a letoun by také potřeboval úpravy, protože nosič jaderných bomb musí disponovat speciální elektronikou, a to nejspíše stíněnou, ale Čína pravděpodobně nemá pumy ani střely určené pro vnitřní prostory letadla, aby zůstalo zachováno stealth. Úprav letadla i konstrukce pumy je nicméně Čína bezesporu schopna, takže není vyloučeno, že to ještě přehodnotí.

Článek F-35 má oproti ruskému Su-57 i čínskému J-20 významný náskok, i když už to nemusí trvat dlouho. Zato F-22 Raptor ani není ve hře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Číňané sílu letadel 5. generace viděli

Zajímavý náhled do toho, jak uvažovalo čínské vedení o svém budoucím letectvu, předkládá studie z roku 2003, která se dostala na veřejnost. Ukazuje, že dospělo k názoru o jednoznačné nadřazenosti letadel páté generace nad letouny generace čtvrté, jimiž bylo čínské letectvo tehdy vyzbrojeno. Nejmodernějším letadlem byl sovětský Suchoj Su-27 Flanker, případně jeho čínské adaptace, a bylo jasné, že se v žádném ohledu nemůže vyrovnat americkému Lockheed Martin F-22 Raptor, ale ani pozdějšímu Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Vyvinout vlastní letoun páté generace znamenalo pro čínské konstruktéry velikou výzvu. Museli zvládnout nové typy materiálů a technologií, neboť to vyžadovala schopnost stealth, a potřebovali také výkonný radar typu AESA nebo motor se schopností supercruise. V počátečních fázích se spolehli třeba na ruské motory, i když nakonec vyvinuli vlastní WS-15. WarriorMaven tvrdí, že část technologií také Číňané ukradli z amerického programu Joint Strike Fighter, z něhož vzešel F-35. Průmyslová špionáž se měla týkat avioniky a elektroniky.

Aktuálně už je J-20 zcela čínský

Vývoj letounu J-20 začal v Číně na konci 90. let 20. století a jeho první let se uskutečnil v roce 2011, uvádí Airforce-Technology. Během zkoušek se podle všeho změnily i některé tvarové charakteristiky, a do služby nakonec začal přicházet v roce 2017. Velká změna pak přišla v roce 2023, když Čína začala vyrábět vlastní motory WS-15, takže lze o letounu tvrdit, že je postavený na čínských technologiích, což ukazuje pokrok čínského leteckého průmyslu.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Vzhledem k tomu, že je Rusko schopné jenom velmi malé produkce Su-57, je soupeřem J-20 americký F-22, a hlavně F-35. BusinessInsider se domnívá, že J-20 stále nad těmito letadly nedominuje, ale zároveň dodává, že Číně více než dostačuje k tomu, aby mohla držet americké protějšky dále od svého území a zájmové oblasti západního Pacifiku a Tchaj-wanu. Vývoj přitom neustále pokračuje a letoun je v masové výrobě.

Článek Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 s novým radarem a IRST

Tchaj-wan má stále ještě hlavně starší typy letounů F-16, ačkoliv je nechává hromadně modernizovat na standard F-16V, a kupuje k nim i nejmodernější F-16 Block 70/72. V těch bude rovnou nainstalovaný moderní radar AN/APG-83 typu AESA se skvělými výkony, ale i zvýšenou odolností proti rušení. Ovšem ani ten nemusí na stroje typu stealth stačit a proto se tchajwanské letectvo dle všeho rozhodlo montovat i systém infračerveného pozorování a sledování IRST, proti němuž už jsou schopnosti stealth de facto k ničemu.

The mysterious IRST pod at TADTE – https://t.co/avpx5djZMM pic.twitter.com/86lqxu6fN6

— Alert 5 (@alert5) August 16, 2019

Jde o systém zaměřující se na teplo vycházející z motorů letounů, a zamaskování horkých zplodin je nemožné, díky čemuž je IRST schopen vidět i letoun se schopností stealth, a navést na něj protiletadlovou střelu. Tchajwanské F-16 by tak měly proti schopných J-20 mnohem větší šanci. Použití IRST na letadlech ale není novinka, v minulosti systémy instalovalo na třeba ruské nebo čínské letectvo právě proto, aby dokázalo čelit americkým stealth strojům. A jelikož má dnes letadla 5. generace i Čína a Rusko, objevuje se IRST na mnoha dalších letounech.

Dosah IRST bývá desítky kilometrů

Není přesně jasné, jaký typ IRST bude Lockheed Martin do tchajwanských strojů montovat, existuje totiž v několika typech. V případném souboji s Chengdu J-20 by velmi záleželo na tom, na jakou vzdálenost je schopen nepřátelský letoun zaměřit. Pro příklad, systém PIRATE IRST montovaný na Eurofighter Typhoon umí zaměřit letoun na 60 kilometrů zpředu, a na 90 kilometrů zezadu, ale záleží i na výšce letu nebo momentálním počasí a množství mraků. Výhodou pak zůstává, že je IRST pasivní, a nepřítel tedy netuší, že je zaměřený.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Také čínský J-20 používá systém IRST, ale v boji s F-16 by se spoléhal spíše na radar typu AESA s větším dosahem. „Ef-šestnáctka“ totiž není stealth, a pravděpodobně ji tak bude vidět dříve radarem než přes IRST. Vedle toho disponuje Chengdu J-20 střelami vzduch-vzduch PL-15 s aktivním radarovým naváděním a dosahem údajně až 300 kilometrů, takže by nejspíše dokázal ničit tchajwanské letouny i z bezpečné vzdálenosti. Není ovšem pochyb, že systém IRST šance F-16 proti J-20 i tak významně zvyšuje.

Článek Zásadní upgrade tchajwanských F-16 umožňuje odhalit i čínské stealth letouny Chengdu J-20, 100% vítězství ale nepřinese se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kvůli potížím výroba F-35 zaostává

Z dostupných informací vychází, že by letos měla společnost Chengdu Aerospace Corporation vyrobit kolem 120 strojů J-20. Oproti tomu Lockheed Martin se naopak potýká s potížemi při zavádění nové modernizace F-35 označované jako TR-3, při níž letadla dostanou nový software a hardware, což značně vylepší jejich schopnosti. Technické problémy znamenají, že společnost nebude schopna vyrobit 150 plánovaných F-35, ale jenom 100 až 120, tedy až o 33,3 % méně; v prvním pololetí 2023 jich přitom zvládla pouze padesátku.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Ačkoliv tedy bude produkce letounů vyrovnaná, platí, že J-20 Mighty Dragon je určen pouze pro čínské ozbrojené síly. Ty jich přitom mají v současné době k dispozici již více než 200, a jak vidno, jejich počty budou rychle stoupat, což je poznat i podle toho, jak často je letectvo nasazuje. Naopak z produkce F-35 Lightning II půjde americkým ozbrojeným silám jen asi 48 strojů, zbytek je určen pro spojence. A situace údajně nemá být o moc lepší ani v roce 2024. Na druhou stranu je nutné zmínit, F-35 existuje aktuálně zhruba 900, tedy 4,5krát více než J-20.

Chengdu J-20 je rychlejší a obratnější

Papírově se může navíc zdát, že jsou americké stroje slabší než čínské, ačkoliv patří F-35 ke zdaleka nejvyspělejším na světě. J-20 je ale rychlejší a obratnější a unese i více zbraní, přičemž je větší a dvoumotorové, kdežto americké jednomotorové. Čínské radarově naváděné střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu mají také větší dolet než americké. Experti ovšem tvrdí, že má F-35 oproti tomu lepší detekční schopnosti i úroveň stealth, takže je otázkou, nakolik spolehlivě a kdy dokáže Chengdu J-20 protivníka jako F-35 zaměřit.

Čínský J-20 bude zblízka nebezpečný protivník. Vektorováním tahu předvedl úžasnou manévrovatelnost. Využije to v moderním souboji?

Čína má také v blízké době spustit výrobu dalšího letounu páté generace, konkrétně Shenyang FC-31 Gyrfalcon, i když některé kusy by nejspíše měly být určeny k exportu. Existovat má navíc i varianta označovaná jako J-35 pro letadlové lodě. Lockheed Martin naopak uvedl, že by mohl produkci F-35 v budoucnu navýšit na více než 200 letadel ročně, produkci by ale opět dělil mezi americké letectvo a spojence. USA, Čína i další státy ke všemu intenzivně pracují na strojích 6. generace, které se nejspíše objeví ve 30. letech 21. století.

Článek Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) DF-21D / DF-26

O této balistické střele středního doletu se dlouho jen spekulovalo a panovala kolen ní řada mýtů a legend. Přesto je její existence dnes brána jako fakt a stratégové s ní počítají. O co se jedné? O balistickou protilodní raketu. U raket Dong-Feng (česky Východní vítr) 21 D a 26 se to čínským vědcům a technikům mělo podařit. Co to znamená? Čína je schopna zničit nepřátelská plavidla, včetně letadlové lodi a jejího doprovodu, daleko na moři a střely jsou prakticky nezastavitelné.

i

DF-26 je na pevné palivo a může nést na 5000 kilometrů až 1800kilogramovou bojovou hlavici. Ta může být i termonukleární. Přesnost dopadu je 100 metrů. Zbrani se přezdívá „Guam Expess“, podle místa, tedy největší americké základny v oblasti, kterou nejvíce ohrožuje. Říká se mu také „Vrah letadlových lodí“. Pokud by se někdy Čína rozhodla obsadit Tchaj-wan, americká námořní pomoc by byla více než složitá.

2) Nukleární zbraně  

Přestože Čína provedla svůj první nukleární test již roku 1964, teprve nyní se začínají plně projevovat její nukleární ambice a ty rozhodně nejsou malé. Peking vlastní kolem 290 hlavic, což je jaderný arzenál oproti jiným jaderným mocnostem skutečně malý. Do roku 2030 by se však měl rozšířit až na 1000 hlavic, které by mohly být nové generace. Tedy měly by být menší a způsobit po výbuchu menší nukleární spad, ale zároveň by měly být ničivější.

iZdroj: National Nuclear Security Administration/ Public Domain

Vedle toho Peking intenzivně buduje jadernou infrastrukturu. Vedle novým mezikontinentálních raket, jsou to i jejich nosiče tedy ponorky, pojízdné odpalovací platformy, ale i nová nukleární sila. V provincii Sin-ťiang bylo přednedávnem západními špionážními družicemi objeveno 110 nových nukleárních vysoce odolných sil pro mezikontinentální střely. Každé ze sil je schopno přežít přímý zásah nukleární hlavicí a může se v něm skrývat raketa s několikanásobnou hlavicí.

3) Hypersonické zbraně

Hypersonická zbraň je označení pro bojový prostředek, jež je schopný pohybovat se rychlostí alespoň pětinásobně vyšší, než je rychlost zvuku. Jeho princip je znám a první test hypersonické zbraně proběhl již v roce 1949. Přesto teprve v posledních letech došlo k tak velkému technickému pokroku, že můžeme mluvit o jejich praktickém nasazení do provozu. Hypersonická zbraň nemusí nést ani hlavici. Ničí kinetickou silou.

iZdroj fotografie: Uživatel Guǒ ké jūnshì / Creative Commons / CC BY-SA

A právě v hypersonických zbraních je dnes Čína nepochybně na naprosté světové špičce. V posledních dnech se například svět dozvěděl, že v srpnu čínská armáda vyzkoušela hypersonickou zbraň, která před dopadem několikrát obkružila Zemi. Proti takové zbrani není obrana a pronikne jakýmkoliv protiraketovým systémem. Pokud budou tyto zbraně zavedeny do výzbroje čínské armády, lze předpokládat nové závody ve zbrojení.

4) Letadlové lodi

V současné době má čínské námořnictvo ve službě dvě letadlové lodě. Jedná se o přechodné typy pocházející z konstrukcí bývalého sovětského námořnictva. Nejedná se o nejmodernější technologii. Místo katapultů mají lodě startovací můstky. Čínské letectvo však nedisponuje letadly s krátkým startem a kolmým přistáním a kapacita strojů nemůže být při startu plně využita. Do budoucna budou lodě využity spíše k výcviku.

iZdroj fotografie: Uživatel Baycrest / Creative Commons / CC BY-SA

Již dnes se ovšem pracuje na lodi označené jako Typ 3, který již bude mít na palubě katapult a loď bude tedy daleko blíže velkým americkým nosičům. To ovšem není vše. V přípravě je Typ 4. který by měl mít nukleární pohon a měl by tedy být plně srovnatelný s americkými letadlovými loděmi. Do roku 2050 by čínské námořnictvo mělo disponovat šesti velkými letadlovými loděmi, které budou operovat na všech oceánech světa.

5) Chengdu J-20

Stíhačka 5. generace je nepochybně chloubou nejen čínského letectva, ale i celého čínského průmyslu a vědy. Často se spekuluje nad podílem informací získaných špionáží, které byly při stavbě využity. To však nehraje roli na výsledku. J-20 je plnokrevný stíhač s prvky stealth, s vysoce pokročilou avionikou, který zvládne dvojnásobnou rychlost zvuku. Do budoucna se chystá i verze pro letadlové lodi.  

iZdroj fotografie: uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA

Čína se však opět vydala svojí cestou. V posledních dnech se na čínských sociálních sítích objevilo video, na němž je zachycen prototyp dvojmístné verze J-20. Jednalo by se o první dvojmístné bojové letadlo 5. generace. Co to pro čínské letectvo znamená? V první řadě usnadnění výcvik pilotů. Ve „sparce“ s instruktorem piloti nebudou muset podstupovat hned svůj první let bez podpory. V bojových verzích pak druhý muž bude moci ovládat zbraně nebo doprovázející drony, což je opět výhoda, která může přinést vítězství. 

Dokáže skutečně Čína předběhnout svět?

Zdroj: NationalInterest

Článek 5 zbraní z arzenálu rudého čínského draka, kterých by se měl svět oprávněně bát. Jejich použití by bylo katastrofické se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-20 – stíhací letoun páté generace

Čínský stíhací letoun J-20 je prvním neamerickým letounem, který využívá technologii stealth. Letouny vybavené touto technologií jsou maximálně chráněny proti možnosti zjištění, identifikace či zaměření. Využívají k tomu různé detekční systémy (zejména radary a zařízení využívající infračervené záření). J-20 je v současné době také jediným neamerickým stíhacím letounem své generace nasazeným v dostatečném počtu k utvoření plných letek.

iZdroj fotografie: Unsplash

Design letounu se vylepšoval novými stealth nátěry a novými motory. V roce 2020 pak byla veřejnosti představená nová verze stíhacího letounu J-20B, která disponuje dalšími značnými vylepšeními. Při čekání na odhalení nové verze letounu se množily spekulace, že Čína vyvine dvoumístný letoun. Byl by to vůbec první stíhací letoun páté generace s takovou konfigurací. Dvoumístná letadla jsou ve čtvrté generaci populární u výcvikových letounů a při plnění specifických úkolů.

Uvažovaná dvoumístná varianta letounu

Odborníci v oblasti obrany rozpracovali pro čínský vojenský časopis Ordnance Industry Science Technology článek, který pojednává o výhodách letounu J-20 v případě, že by byl vybavený dvěma sedadly. Hlavním z důvodů pro sestavení dvoumístné varianty je vznik velmi schopné stíhačky, která by byla schopná absolvovat diverzifikované mise, kterých se Čína v poslední době účastní. Další důvody jsou, že by stroj byl celkově ničivější a obávanější. Druhé místo v letadle by mohlo být využito pro řízení inferenčních platforem, nebo by zde mohl být ovladač dronů.

iZdroj fotografie: Uživatel emperornie /Creative Commons / CC BY-SA

Drony by mohly potenciálně přilákat nepřátelské letouny, nebo nasazená stealth letadla. Zároveň je možné pomocí této technologie sbírat informace, nebo provádět útoky na systémy protivzdušné obrany. Letoun J-20 by se tak mohl stát „hvězdou“ páté generace a mohlo by být uvedeno do provozu největší množství jeho variant. Například varianty specializované na elektronický útok, nebo ty, které nabízejí možnost palubního systému včasného varování a řízení s větším radarem.

Zdroj: Military Watch Magazine

Článek Čínská stíhačka páté generace J-20 vstoupila do služby PLA. Jedná se o první neamerický stroj tohoto typu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.