Co přesně se stalo a co bylo ověřeno

Podle oficiální zprávy Radio Pakistan provedla PNS/M Hangor první ostrou střelbu v historii celé nové třídy ponorek. Pákistánské námořnictvo střelu veřejně nepojmenovalo, mluvilo pouze o „protilodní řízené střele“. Odborný server Quwa ji na základě analýzy zveřejněných záběrů a výzbrojní logiky programu identifikoval jako CM-708UNB, exportní variantu čínské rodiny YJ-82 s udávaným dostřelem kolem 290 kilometrů.

Co přesně test ověřil? Funkčnost celého bojového řetězce: senzory ponorky, systém řízení palby, integraci střely s nosičem a schopnost zasáhnout cíl na velkou vzdálenost. Pákistánská strana ani Naval News neuvedly přesnou vzdálenost k cíli ani datum samotného odpalu, ale obě strany test interpretují jako potvrzení bojové připravenosti ponorky. Formulace o „dokonalém fungování“ vychází z toho, že první veřejně oznámená ostrá střelba nové platformy podle všech dostupných informací proběhla bez hlášené závady a střela zasáhla určený cíl. Nezávislé ověření pochopitelně chybí, jde o vojenský test suverénního státu.

Ponorka, která přepisuje pákistánskou podhladinovou doktrínu

Třída Hangor je odvozena od čínského exportního typu S26, který sám vychází z osvědčené platformy Type 039B. Nejde o malý pobřežní člun. Základní parametry podle Karachi Shipyard & Engineering Works:

• Délka: 76 metrů
• Šířka: 8,4 metru
• Ponor: 6,2 metru
• Výtlak: 2 800 tun
• Maximální rychlost: 20 uzlů (cca 37 km/h)
• Pohon: dieselelektrický s AIP (na bázi Stirlingova cyklu)
• Výzbroj: šest torpédometů pro torpéda, protilodní střely a případně další munici

Klíčovou technologií je AIP, systém pohonu nezávislý na vnějším vzduchu. Stirlingův motor umožňuje ponorce zůstat pod hladinou celé týdny bez nutnosti vynořit se nebo použít šnorchl, což dramaticky ztěžuje její detekci. Starší pákistánské ponorky třídy Agosta 90B (třída Khalid) sice AIP také mají, ale používají francouzský systém MESMA. Hangor je navíc zhruba o 700 tun těžší než Agosta a je stavěný pro delší oceánské patroly, nikoli primárně pro operace v pobřežních vodách.

Pro srovnání: indické ponorky třídy Kalvari, postavené na francouzské platformě Scorpène, mají výtlak kolem 1 775 tun a délku 67,5 metru, jsou tedy výrazně menší. Švédská třída Blekinge (A26), jedna z nejmodernějších evropských AIP ponorek v rámci NATO, měří 66,1 metru při výtlaku 1 925 tun. Hangor je rozměrově spíše oceánská platforma. Srovnání s americkými jadernými ponorkami třídy Virginia by bylo zavádějící, jde o zcela jinou kategorii plavidel určených pro jiný typ nasazení.

Osm ponorek, dvě loděnice, jeden strategický cíl

Program třídy Hangor počítá s celkem osmi kusy v konfiguraci 4+4. První čtyři ponorky vznikají v čínské loděnici CSOC, zbývající čtyři se budou stavět v Karáčí v režimu transferu technologií. Karachi Shipyard pro tento účel vybudoval modernizované zázemí, nejde tedy jen o nákup hotových plavidel, ale o systematické budování domácí průmyslové kompetence.

Časová osa čínské části programu:

• Duben 2026: zařazení první ponorky PNS/M Hangor do služby v čínském přístavu San-ja
• Červen 2026: připlutí Hangoru do domovského přístavu Karáčí
• Září 2026: první ostrá střelba protilodní střelou

Druhá ponorka PNS/M Shushuk byla spuštěna na vodu v březnu 2025, třetí v srpnu 2025 a čtvrtá v prosinci 2025. Program nabral oproti původnímu harmonogramu zpoždění; Quwa zmiňuje problémy s dodavatelským řetězcem, pandemické výpadky i vynucenou výměnu motoru. Přesto se výroba reálně rozběhla a první člun je už v aktivní službě.

Závislost Pákistánu na čínských zbrojních dodávkách je přitom enormní. Podle dat stockholmského institutu SIPRI pocházelo v letech 2021–2025 plných 80 procent pákistánských dovozů hlavních zbraňových systémů z Číny. Nejde o jednorázový obchod, čínsko-pákistánské dokumenty dlouhodobě hovoří o „strategickém partnerství za každého počasí“ a o prohlubování obranně-technologické spolupráce.

Koho by měl test znepokojovat

Oficiální pákistánská rétorika mluví o odstrašení, ochraně námořních komunikačních linek a regionální stabilitě. Admirál Ašraf při slavnostním zařazení Hangoru do služby výslovně spojil novou třídu s bezpečností námořních komunikačních linek v Arabském moři a širším Indickém oceánu. Diplomatický jazyk ale nemění podstatu: hlavním adresátem signálu je Indie.

Indické námořnictvo musí nově počítat s tím, že v severním Arabském moři operuje rostoucí počet moderních AIP ponorek schopných zůstat pod hladinou celé týdny a odpalovat protilodní střely s dostřelem stovek kilometrů. Každý takový člun zvyšuje náklady na protiponorkový boj; Indie potřebuje víc fregat, víc protiponorkových vrtulníků, víc sonarových bójí a víc letového času námořních hlídkových letounů. Pokud Pákistán dokončí celý osmikusový program a přičte k němu tři starší Agosty, bude disponovat jedenácti konvenčními ponorkami s AIP. To je flotila, kterou nelze ignorovat.

Jméno Hangor přitom není náhodné. Navazuje na slavnou pákistánskou ponorku PNS Hangor, která v indo-pákistánské válce roku 1971 potopila indickou fregatu INS Khukri, šlo o první potopení válečné lodi ponorkou od druhé světové války. Symbolika je záměrná a čitelná.

Co to znamená pro zbytek světa

Pro Českou republiku a její spojence v NATO nemá test bezprostřední bezpečnostní dopad. Nepřímý význam ale existuje: Arabským mořem a Indickým oceánem vedou klíčové obchodní a energetické trasy, na nichž závisí globální ekonomika. Rostoucí pákistánské podhladinové schopnosti v tomto prostoru mění kalkulaci pro všechny, kdo tam operují nebo tudy přepravují zboží.

Důležitější než jeden úspěšný test je trend. Čína systematicky exportuje pokročilou vojenskou technologii do regionu, buduje průmyslové vazby a posiluje spojence, kteří jí pomáhají rozšiřovat vliv v Indickém oceánu. Pákistánský ponorkový program je toho nejviditějším příkladem, a střela, která v září zasáhla cíl v Arabském moři, je jeho nejnovější vizitkou.

Článek Video: Pákistánská ponorka třídy Hangor poprvé odpálila protilodní střelu. Čínská technologie funguje dokonale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

HQ-17AE: raketový deštník pro poslední kilometry

Jádrem nové vrstvy je čínský HQ-17AE, mobilní krátkodosahový protiletadlový raketový komplex na šestikolovém podvozku. Genealogicky vychází z ruského systému Tor-M1, který CSIS popisuje jako osmirakétový prostředek s dosahem 15 km a dostupem 6 km. Čínská verze koncept posouvá dál: na jednom vozidle spojuje vyhledávací radar s udaným dosahem 45 km proti cíli o radarové odrazné ploše 2 m², systém radiopovelového navedení a vertikální studený odpal raket z kontejnerů. Podle exportní brožury čínského výrobce dokáže zpracovat 48 cílů, založit 24 stop a současně navádět čtyři střely na čtyři různé cíle, a to i za jízdy.

Klíčový marketingový údaj zní: proti stealth letounům systém pracuje v obálce 1,5 až 9 km a ve výškách 10 metrů až 6 kilometrů. Jenže „stealth“ tu neznamená, že radar prohlédne jakýkoli neviditelný letoun. Výrobce specifikuje referenční cíl s radarovou odraznou plochou pouhých 0,05 m², tedy objekt velikosti velkého dronu nebo střely s plochou dráhou letu, nikoli nutně plnohodnotný stealth stíhač páté generace. Proti běžným letounům je udaný dosah 15 km. Rozdíl je zásadní: kruh o poloměru 9 km pokrývá přibližně 254 km², zatímco kruh o poloměru 15 km asi 707 km². Ochranná bublina se proti nízkozjistitelnému cíli smrskne na zhruba 36 % standardní plochy.

Korkut a ŞAHİN: turecké kanony pro střední a poslední vrstvu

Tam, kde rakety HQ-17AE končí, nastupují dva turecké systémy od firmy Aselsan.

Korkut 150/35 je krátkodosahový protiletadlový kanon s dvojicí 35mm hlavní a kadencí 1 100 ran za minutu. Účinný dosah činí 4 km. Klíčovou předností je programovatelná munice ATOM 35 ABM, která umožňuje nastavit bod detonace před cílem a vytvořit oblak střepin, ideální proti dronům, vrtulníkům, rojům UAV i střelám vzduch-země. Výrobce Aselsan systém staví jako prostředek síťového řízení, schopný přijímat cílová data z nadřazeného velení.

ŞAHİN 130/40GL pak řeší úplně poslední stovky metrů. Jde o 40mm systém kinetického ničení s granátometem MK19 Mod3, municí ATOM 40 ABM a zásobou 64 ran. Operační dosah nepřesahuje 700 metrů. Je to zbraň optimalizovaná výhradně proti mini a mikro dronům, těm nejlevnějším a nejhůře zasažitelným cílům, které dokážou prolétnout mezerami větších systémů. Podle brožury výrobce umí přijímat cílová data z externích radarů, takže nemusí spoléhat jen na vlastní senzory.

Dohromady vzniká komprimovaná bodová obrana: HQ-17AE pokrývá vnější pásmo do 15 km, Korkut střední zónu do 4 km a ŞAHİN poslední stovky metrů. Trojitý štít.

Proč „znovu“: co Pákistán měl už předtím

Nová trojice nezakládá pákistánskou protivzdušnou obranu od nuly. Podle specializovaného portálu Quwa provozuje Pákistán už vícevrstvou architekturu: čínské dlouhodosahové systémy HQ-9BE, střednědobé HQ-16/LY-80 a italské Spada 2000. Chyběla ale právě ta finální vrstva, bodová obrana proti dronům, rojovým útokům a nízko letícím střelám v posledních kilometrech.

Heterogenní mix čínských, tureckých a italských systémů přitom není nouzové řešení. Je to logika vrstvení podle ceny a typu cíle. Raketa HQ-17AE za desítky tisíc dolarů likviduje dražší a vzdálenější hrozby. Programovatelný 35mm granát Korkutu řeší střední zónu výrazně levněji. A 40mm munice ŞAHİN brání poslední stovky metrů proti dronům, které stojí méně než jediná protiletadlová střela. Všechny tři systémy jsou navrženy pro síťové řízení, takže je lze integrovat do společného vzdušného obrazu.

Srovnání se světem: evoluce Toru, ne obdoba NASAMS

Jak si HQ-17AE stojí v mezinárodním kontextu? Nejbližší příbuzný je ruský Tor-M1, z jehož koncepce čínský systém přímo vychází. Oba nabízejí 15km dosah a čtyři současné zásahy na jednom vozidle. Oproti tomu západní NASAMS od Kongsbergu je koncepčně odlišný, síťově orientovaný systém krátkého až středního dosahu, který kombinuje střely AIM-9X, AMRAAM a AMRAAM-ER v rozptýlené architektuře s natovskou identifikací přítel/nepřítel. Německý IRIS-T SLS MK4 od Diehl Defence nabízí dosah 12 km a dostup 6 km v mobilním provedení „vše v jednom“.

Zajímavé je i srovnání s ruským Pancířem-S1, který na jednom vozidle kombinuje rakety i kanony, raketový dosah do 20 km, kanonový do 4 km. Pákistán si v podstatě postavil „pancířovský“ mix, ale rozdělený do tří specializovaných platforem. Výhodou je, že každá platforma dělá jednu věc dobře. Nevýhodou je vyšší logistická a integrační náročnost.

Co se týče údaje „vidí stealth na 9 km“, výjimečné je hlavně to, že ho výrobce vůbec zveřejňuje jako samostatnou metriku. Brožury NASAMS ani IRIS-T SLS takovou kategorii neuvádějí. Bez nezávislých zkoušek z toho ale nelze dělat světový unikát.

Regionální kontext: květen 2025 ukázal, kde to bolí

Pákistán oficiálně nejmenuje Indii jako důvod akvizice. Analytická dedukce tím směrem je ale silná. Podle oficiální komunikace indické vlády ke květnovým střetům roku 2025 došlo k vzájemným dronovým a raketovým útokům i k indickým úderům na pákistánské radary a prostředky PVO. Nově předvedené systémy přesně odpovídají obraně proti těmto hrozbám, dronům, střelám s plochou dráhou letu a přesně naváděné munici.

Trojitý štít ale z Pákistánu nedělá nedotknutelnou pevnost. Čtyři současné naváděcí kanály HQ-17AE na jedno vozidlo znamenají, že nasycovací útok levnými drony dokáže systém přetížit a vyčerpat jeho munici. Slabina každé bodové obrany je v ekonomice: útočník posílá roje za tisíce dolarů, obránce odpovídá střelami za desítky tisíc. Korkut a ŞAHİN tuto ekonomiku částečně vyrovnávají levnější municí, ale ani ony nemají nekonečné zásobníky.

Pákistán nezískal strategický deštník nad celou zemí. Získal ale modernější a hustší ochranu svých nejcennějších bodů, letišť, radarů, velitelství. Pro každého, kdo by chtěl tyto cíle zasáhnout, právě vzrostla cena útoku v jeho nejtěžší, poslední fázi.

Článek Pákistán znovu brutálně posiluje. Nový systém PVO vidí i stealth letouny na 9 km a s tureckými kanony tvoří trojitý štít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa na ničení hladinových lodí

Pákistánské námořnictvo ještě nemá nejnovější balistickou raketu SMASH ve výzbroji, ale úspěšně pokračuje v jejím testování, uvádí Deference-Blog. Má mít dosah až 350 kilometrů a schopnost ničit hladinové cíle., přičemž během své trajektorie dosáhne rychlosti až Mach 8, pročež ji Pákistán označuje za hypersonickou. Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že je toto označení u balistických raket propagandistické, protože hypersonické rychlosti dosahují téměř všechny takové rakety, a z tohoto důvodu za hypersonické považovány nejsou.

iZdroj fotografie: Uživatel Homoatrox / Creative Commons / CC BY-SA

Přesto není pochyb, že je hrozbou, protože takovouto balistickou raketu není vůbec snadné zničit. Wikipedia uvádí, že funguje jinak než balistické rakety pro zasahování pozemních cílů, protože musí být schopná zaměřit v konečné fázi letu pohyblivý cíl, jakým je loď na hladině. Obsahuje k tomu řadu senzorů a musí umět měnit směr letu podle toho, jak se plavidlo pohybuje; jak se to Pákistánu podařilo vyřešit, není jasné, možná je i pomoc jeho spojence Číny.

SMASH dokáže Indie zničit s obtížemi

Pákistán hodlá umístit raketu SMASH na své fregaty třídy Zulfiquar a Tughril. Jedná se o jeho nejsilnější hladinová plavidla postavená s pomocí Číny, od každého má čtyři. Zatím jsou vyzbrojena řízenými protilodními střelami, což jsou sice účinné zbraně, ale je proti nim mnohem jednodušší obrana. Balistická raketa SMASH bude přitom ohrožovat hlavně větší lodě, jako jsou indické letadlové nosiče, vyloďovací plavidla, torpédoborce a další.

Satelitní snímek ukazuje úspěch, který se jen tak nevidí. Ukrajinci tvrdě udeřili na ruskou bojovou ponorku

Armádní Zpravodaj soudí, že proti takové zbrani by se indické námořnictvo bránit dokázalo, ale s obtížemi. Jenom jeho nejmodernější torpédoborce a jedna z letadlových lodí mají ve výzbroji střely Barak 8 schopné ničit i balistické rakety. Wikipedia uvádí, že je vyvinulo ve spolupráci s Izraelem, který má v této oblasti velké zkušenosti, a také několikrát otestoval v praxi systémy PVO proti balistickým raketám, takže by mohly být účinné. Ale pokud by pronikla až k indické lodi jenom jediná raketa, dokázala by ji jistě vážně poškodit nebo potopit.

Článek Pákistán se hlásí o slovo mezi světovými mocnostmi. Otestoval vlastní hypersonickou balistickou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce protiváhu čínských střel

Na nákup nejmodernějších evropských střel MBDA Meteor má indická vláda vynaložit přes 3,5 miliardy korun, uvádí EconomicTimes, ale jejich počet není specifikovaný. Mají se stát protiváhou čínských střel PL-15 používaných na letounech Chengdu J-10C Vigorous Dragon, které má ve výzbroji pákistánské letectvo. Indie tak dostane střely schopné zasahovat cíle na vzdálenost až 200 kilometrů, proti nimž se letadla brání jenom obtížně.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Meteor je střela typu vzduch-vzduch poháněná ramjetovým motorem, uvádí Wikipedia, díky němuž dosahuje rychlosti až Mach 4. Používá aktivní radarové navádění a její tzv. bezúniková zóna, což je vzdálenost, kdy letoun nemůže již ze zaměření vyklouznout, má být 60 km. Navíc má inteligentní detonátor, který hlavici střely odpálí v ideální vzdálenosti tak, aby způsobila co největší škodu, a letoun, řízenou střelu nebo podobný cíl z oblohy sundala.

Jediné Rafale mohou nést Meteory

Střely Meteor bude indické letectvo využívat na letounech Rafale, které jsou pro ně v jeho výzbroji jediné certifikované. Wikipedia uvádí, že jich koupilo 36, a dále má objednávku na 26 námořních Rafale-M určených pro operace z letadlových lodí. Jaké jsou ztráty Rafale z války s Pákistánem, není jasné, ačkoliv tvrdil, že sestřelil tři, zatímco mluvčí francouzského ministerstva obrany to přímo nevyloučil, ale uvedl, že by šlo o první případ za 25 let. Armádní Zpravodaj soudí, že je situace záměrně zamlžená a pravdy se kvůli utajení nejspíše nikdo nedopátrá.

Video: Ukrajinský PT-91 Twardy zjednal pořádek. Demoralizoval ruské vojáky natolik, že se jich 10 raději vzdalo

Indie chce kromě Meteorů i střely vzduch-vzduch Astra Mk-2 v počtu 700 kusů. Wikipedia uvádí, že jsou domácího původu a mají pulzní raketový motor s dosahem 160 až 200 km a radarové navádění. Určeny jsou hlavně pro ostatní moderní indická letadla, jakými jsou například ruské Suchoje Su-30MKI, indické HAL Tejas a další. Svými schopnostmi by měly být rovnocenné PL-15E, tedy exportní verzi oficiálně užívané Pákistánem s dosahem 145 km, ačkoliv Rafale nejspíše sestřelil za pomoci neexportní verze s dosahem 300 km, uvádí Wikipedia.

Článek Rafale stáhne náskok čínských J-10C. Indie proti nim kupuje nejlepší střely NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hangor má pohon nezávislý na vzduchu

Pákistánské námořnictvo si v Číně objednalo celkem 8 ponorek třídy Hangor, a v současné době má již tři. Jde o velmi moderní plavidlo, exportní verzi čínské ponorky Type 039A, uvádí Wikipedia, která měla být inspirována ruskou třídou Kilo, ale je v mnohém odlišná, hlavně v použití pohonu nezávislém na vzduchu. Díky němu je dostatečně tichá, a navíc může zůstat ponořená dlouhou dobu, údajně až 20 dní, což ji činí nebezpečnou a obtížně odhalitelnou.

iZdroj fotografie: Public Daomain

Ponorka třídy Hangor je 76 metrů dlouhá a má výtlak 2 800 tun, dosahovat má pak rychlosti 20 uzlů. O její výzbroji je však málo informací – měla by mít 6 torpédometů ráže 533 mm, z nichž by měla být schopna odpalovat řízené střely Babur-3. Ty mají mít dosah až 450 km, uvádí TheDiplomat, a může nést i menší typ jaderné hlavice. To by doplnilo pákistánskou jadernou triádu a dalo to zemi schopnost druhého úderu v případě jaderného střetu s Indií.

Pákistán má i čínská letadla a tanky

Schopnosti pákistánských ozbrojených sil v posledních letech rostou. V žebříčku GlobalFirePower jsou označovány za 12. nejsilnější vojenskou mocnost světa. Z Číny totiž získaly i jiné vyspělé zbraně, třeba letouny CAC/PAC JF-17 Thunder vyzbrojené moderními čínskými střelami PL-15E. Objednané mají pak i Shenyang J-35 páté generace. Pozemní síly zase disponují novými tanky Haider, což jsou vlastně čínské tanky VT-4 známé i jako MBT-3000.

Video: Ukrajinský tank rozstřílel ruské záškodnické sabotéry DRG v týlu pomocí vysoce explozivních projektilů

Podobné partnerství je pro Čínu i Pákistán oboustranně výhodné. Zatímco Pákistán získává moderní zbraně, což posiluje jeho pozici vůči Indii a boj s islámskými radikály na domácí půdě, Čína ho k sobě coby dřívějšího velkého odběratele amerických zbraní připoutává a získává v zemi vliv. Silné pákistánské ozbrojené síly též znamenají, že Indie nemůže mít tolik sil v oblastech, kde má teritoriální spory s Čínou, protože je potřebuje proti Pákistánu.

Článek Z Pákistánu se stává regulérní velmoc. Čína mu dodala další ponorku Type 039A, napodobeninu ruské třídy Kilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránu zůstali Hútíové, Rusko je ze hry

Tradičními spojenci Íránu jsou různé proxy nebo teroristické skupiny. Nejznámější jsou Hamás a Hizballáh, ale ty jsou v současné době velmi oslabené. Nejvýznamnější spojeneckou skupinou tak zůstali Hútíové. Jedná se o politickou a ozbrojenou náboženskou skupinu prosazující zájmy šíitů v Jemenu, vysvětluje BBC. A ačkoliv nemají ekonomickou ani vojenskou sílu pomoci Íránu, mohou v jeho zájmu útočit na lodní dopravu směřující do Suezského průplavu.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Viditelně největším státním spojencem Íránu je pak Rusko. Wikipedia uvádí, že jejich intenzivní spolupráce začala v 90. letech 20. století, a týká se jaderného programu, vojenských technologií, ale i dalších oblastí. Írán dodával v posledních letech zejména drony a možná i rakety a další zbraně Rusku, které má dnes své problémy vojenské i ekonomické, takže by mu v případě vojenské eskalace nedokázalo pomoci, stejně jako tomu bylo v Sýrii.

Číně jde o obchod, Pákistán je zdrženlivý

Za spojence Iránu lze označit i Čínu. Wikipedia uvádí, že spolupráce probíhá hlavně na ekonomické bázi, kdy je země draka třeba významným odběratelem íránské ropy, ale na oplátku také dodávala některé technologie nebo materiály potřebné pro zbrojní výrobu. Na druhou stranu je Čína proti tomu, aby měl Írán jaderné zbraně, ale preferuje v této otázce diplomacii. Určitě však neexistuje možnost, že by Peking v zájmu Teheránu vojensky vystoupil.

Jednu z nejlepších izraelských zbraní nese skrytě F-35: řízená střela ICE BREAKER přesně eliminuje hodnotné cíle a nelze ji rušit

Za posledního velkého spojence Iránu lze potom považovat Pákistán. Země sice měly v minulosti rozpory, ale ty už jsou zapomenuty. Wikipedia uvádí, že z Íránu dokonce zazněla informace o možné pákistánské jaderné odvetě, pokud by Izrael proti Íránu použil jaderné zbraně, ale to Pákistán popřel. Armádní Zpravodaj to považuje za nesmyslné nejenom ze strany Pákistánu, ale i Ruska nebo Číny. Už jenom proto, že má Izrael relativně dost hlavic i schopností jim to oplatit. Takovou eskalaci si nikdo ve vedení všech tří zemí nepřeje a ani nemůže dovolit.

Článek Írán má spojence mocnější, než se může zdát: Hamás a Hizballáh jsou jenom „hrstka“, ale vojensky mu nepomohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Katastrofa, o jakou nikdo nestojí (doufejme)

Důvod, proč Izrael zaútočil na Írán, měly být právě jaderné zbraně – islámská země byla údajně jenom několik dní od postavení 15 atomových hlavic – a to je hrozba, jakou nechtěli mít židé „za dveřmi“ zejména poté, co na ně íránský režim neváhal na podporu Hamásu zaútočit. Kdyby totiž dopadla, byť jediná jaderná zbraň na území Izraele, následky by to byly na několik desetiletí, jelikož se zamoření de facto nejde zbavit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Tento problém ovšem zdánlivě přetrvává, jelikož pákistánští představitelé nejenom, že vyjadřují podporu svému „bratrskému íránskému lidu“, jak sdílelo tamní ministerstvo obrany, ale také vyzývají k jednotě islámského světa proti tomu židovskému. Tato tvrzení podpořili výhrůžkami, že pokud Izrael odpálí na Írán atomové zbraně, může očekávat totéž od nich.

Redakce Armádního Zpravodaje je ale přesvědčena, že by Izrael nic takového neudělal, i kdyby mu Pákistán nevyhrožoval. Jednalo by se totiž o následky, z nichž by byl viněn ještě dlouho, a už teď mnozí západní politici odsuzují jednání izraelských ozbrojených sil. Navíc má Izrael obrovskou technologickou a konvenční převahu, takže nepotřebuje používat atomovky.

Akcie výrobce F-35 silně klesají poté, co Írán oznámil jejich sestřelení. Je to krásná ukázka, jak lidé věří dezinformacím

„Pákistán nám řekl, že pokud Izrael použije jaderné rakety, zaútočíme na něj také jadernými zbraněmi,“ sdělil podle EconomicTimes generál Mohsen Rezaee, vysoký důstojník íránských Islámských revolučních gard (IRGC) a člen Rady národní bezpečnosti.

O jaké přesně by se jednalo, upřesněno nebylo, ale Armádní Zpravodaj ověřil, že má dle různých zdrojů ve výzbroji kolem 170 jaderných hlavic. Wikipedia doplňuje, že nejsilnější z nich zaznamenaná měla výtěžnost 40 kilotun, a to už v roce 1974, ale není známo, že by Pákistán prováděl testování i silnějších hlavic. K jejich dopravě ovšem potřebuje nosiče.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Těmi by byly pravděpodobně balistické rakety, i když nad nimi zůstává otazník. Ze seznamu pákistánského arzenálu se totiž nezdá, že by měl ve výzbroji lepší nosič než Šahín III, který dosáhne 2 750 km, ale z Pákistánu do Izraele je to zhruba 3 200 km, takže by tam nedoletěla. Je však možné, že by došlo k přisunutí balistických raket do Íránu.

Článek Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

5. generace letounu se střelou o dosahu 400 km

Informace o střetu Rafale a J-10C stále chybí. Pákistánské letectvo uvedlo, že se mu podařilo sestřelit nejméně jeden nepřátelský letoun na vzdálenost 182 km, což by byl světový rekord, avšak druhá strana zcela mlčela a mlčí dodnes. Až po pár týdnech se vyjádřila Francie, ačkoliv nesdělila nic konkrétního – pouze to, že pokud by bylo sestřelení potvrzeno, jednalo by se o první případ za více než 20letou službu Rafale, čímž tedy přímo nepotvrdila, že k tomu došlo.

Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu

Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že nejméně jeden francouzský letoun k zemi šel, ale z důvodu zachování prestiže se to všichni zainteresovaní snaží utajit. Na druhou stranu to vůbec neznamená, že by šlo o špatný letoun – i ty nejlepší mohou mít k zemi – a navíc nejsou známy okolnosti. Nejspíše i proto si Indonésie kupuje dalších 18 Dassault Rafale.

Mezi Indií a Pákistánem přitom zavládlo po necelém týdnu příměří, zatímco vznikly velké škody na obou stranách. Země Orientu měla přijít o velitelské vozidlo systému S-400, zatímco Pákistán třeba o letoun včasné výstrahy, ačkoliv na zemi, nikoliv ve vzduchu. I přesto to ale vypadá, že obě země zrychleně zbrojí – může to poukazovat i na další budoucí eskalaci, ale také jenom na odstrašení, aby už k žádné nedošlo. Ale pákistánsko-indické vztahy jsou složité.

Skvělý úder: ukrajinský MiG-29 rozmetal 1 ranou sídlo ruské pěchoty a muniční sklad, o němž zřejmě nevěděl (video)

Informace o dřívějších dodávkách J-35A do Pákistánu se objevila už koncem května 2025, ale nedávno bylo potvrzeno, že by měly být plněny už během několika měsíců; piloti prý aktuálně prochází výcvikem v Číně. Zajímavé je, že by měly být letouny vybaveny střelou PL-17 s dosahem až 400 km, která teprve v roce 2022 vstoupila do služby čínského letectva, uvádí Wikipedia.

Článek Pákistán kupuje to nejlepší: potvrdil, kdy dostane čínské letouny FC-31 páté generace, a že je vybaví střelou s dosahem 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jestli šly Rafale k zemi, nelze řádně ověřit

O možném sestřelení několika letounů Rafale informoval Armádní Zpravodaj už 09. května 2025, tedy dva dny po začátku indicko-pákistánského konfliktu. V největší letecké bitvě novodobé historie měly být ztraceny nejméně dva Rafale – i když některé zdroje uvádí tři až pět – a vedle nich také, rovněž francouzský, Mirage 2000, a ruský MiG-29 a Suchoj Su-30.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Nejméně jeden z Rafale měl být přitom sestřelen čínskou střelou PL-15 na vzdálenost 182 km, což jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, by byl v případě zbraní vzduch-vzduch světový rekord. Na druhou stranu by měl Pákistán disponovat pouze neexportní verzí PL-15E s dosahem omezeným na 145 km, uvádí Wikipedia, takže není jasné, zda k tomu skutečně došlo.

Redakce Armádního Zpravodaje ale připouští, že mohlo pákistánské letectvo obdržet „na test“ i verzi určenou pro letectvo čínské, která má dosah až 300 km. Vzhledem ke zdrženlivosti indické i francouzské strany se zdá, že ke ztrátě alespoň jednoho Rafale došlo, ale než byly informace vypuštěny, muselo dojít k prošetření a zjištění okolností (které stále nejsou veřejně známy), a nejspíše i zaujetí správného postoje, aby utrpěla pověst co nejméně.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

Mluvčí francouzského ministerstva obrany, plukovník Guillaume Vernet, 27. května 2025 v rozhovoru řekl, že se francouzská strana snaží vyvodit z tohoto bojového scénáře vysoké intenzity co nejvíce ponaučení, a pokud by se zprávy o sestřelení Rafale potvrdily, jednalo by se skutečně o první operační ztrátu v jeho dvacetileté služby. Wikipedia upřesňuje, že byl poprvé zařazen do výzbroje v roce 2001, a jedná se o zřejmě nejlepší letoun ve své třídě.

Článek Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyvrácení indického premiéra nepůsobí věrohodně

Krátce po střetech, v nichž hrálo hlavní roli letectvo (a tedy i protivzdušná obrana), obletěla svět zpráva, že se pákistánské stíhačce JF-17 Thunder čínského původu podařilo zasáhnout klíčovou součást indického systému S-400 ruského původu. TheHindu hned 10. května 2025 s odkazem na své zdroje v armádě informovalo, že to indické ozbrojené síly popírají.

Rusko má utrum, Francie mu pluje naproti. V Baltském moři proti němu poprvé nasadí vojenskou loď Dupuy de Lôme

Na podporu tvrzení dokonce odletěl indický premiér Narendra Modi na leteckou základnu Adampur, kde má být systém protivzdušné obrany umístěn, a vydal prohlášení stojíc před jednou z jeho součástí, aby světu ukázal, že Pákistán lhal, uvádí TimesOfIndia. Jenomže teady nastává nesrovnalost – indický premiér „pózoval“ před odpalovacím zařízením, zatímco pákistánské letectvo tvrdilo, že zasáhlo velitelské stanoviště, což by dávalo větší smysl.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že bez odpalovacího zařízení může systém nadále fungovat. Jeden prapor S-400 se totiž běžně skládá z 8 odpalovacích zařízení s 32 raketami, velitelského vozidla a radaru, takže dává největší smysl vyřdit právě velitelské vozidlo, případně radar. Bez obojího pak může zůstat zbytek systému slepý a neschopný dalších akcí.

iZdroj fotografie: Pákistánské letectvo (PAF)

Indická státní tisková agentura (PIB) také 10. května 2025 zveřejnila, že je zničení S-400 tzv. fake, a že zůstává nedotčen a v plném pohotovostním režimu. Redakce Armádního Zpravodaje našla, že se také objevily záběry, na nichž je vidět pravděpodobně munice zasahující nějaké cíle, ale nelze je jakkoliv spojit se zničením S-400, jelikož ten na nich vůbec vidět není.

Donald Trump nemohl rozdělit Západ více a udělat Rusku větší radost. Věří, že ve válce s Ukrajinou vyhrává

Ve vojenském komuniké pákistánské Inter-Services Public Relations (ISPR) stojí, že pákistánské letectvo provedlo přesný úder na leteckou základnu Adampur pomocí hypersonických střel CM-400AKG odpálených z čínských letadel JF-17 Thunder, čímž vyřadilo z provozu nejpokročilejší indické zařízení protivzdušné obrany. Jako důkaz sdílelo i satelitní snímek základny před a po úderu, z nějž je patrné, že něco skutečně zasaženo bylo.

Článek Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střelu nejspíše sestřelil čínský systém PVO

Co všechno stálo za relativním neúspěchem francouzských produktů na bitevním poli mezi Indií a Pákistánem, nelze pořádně posoudit, jelikož chybí mnoho informací. Armádní Zpravodaj soudí, že za to může kombinace nedokonalého výcviku, moderního vybavení nepřítele a jeho podcenění, a jistě také vliv mnoha dalších systémů, ať už vzdušných nebo pozemních.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Indie ztratila v leteckém střetu několik letounů Rafale, a jak Armádní Zpravodaj později zjistil, v jednom případě měl být poslán k zemi na 182 km, což je světový rekord. Stanout měl proti čínské stíhačce Chengdu J-10CE, kterou naše redakce nedávno hodnotila a srovnávala s Rafale. Sice bodovala i Indie, když poškodila velmi drahý švédský letoun včasné výstrahy SAAB 2000 Erieye AEW&C, ale to se jí podařilo střelou BrahMos, když byl v hangáru.

Ve vzdušném souboji nejspíše proti Pákistánu pohořela. Odpálila na něj přitom i francouzskou střelu s plochou dráhou letu SCALP-EG (ve Velké Británii známou jako Storm Shadow), která je velmi schopná a není vůbec snadné ji sestřelit, jak hodnotila redakce Armádního Zpravodaje v prosinci 2024, když ji dostala Ukrajina v obraně proti ruské invazi.

⭕ The French SCALP-E missile that was shot down by Pakistani air defences. pic.twitter.com/yPTE24yecn

— Defence Index (@Defence_Index) May 12, 2025

Pákistánské protivzdušné obraně se ji nicméně podařilo nejméně v jednom případě sestřelit, ale není jasné, kolika z nich dohromady čelila a s jakými dalšími hrozbami si musela poradit. Ukazuje to nicméně, že je schopna se vypořádat i s nejlepšími západními zbraněmi. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak ji Pákistán sestřelil, Armádní Zpravodaj ověřil, že má ve výzbroji čínský HQ-9BE a HQ-16FE, a minimálně první z nich je schopný sestřelit i ruský Kinžal.

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

SCALP-EG byla mimochodem zavedena do výzbroje v roce 2023, uvádí Wikipedia, a hmotnost její bojové hlavice je 450 kg, zatímco dosah až 550 km. Pohybuje se vysokou podzvukovou rychlostí Mach 0,95, a to nízko nad zemí, což ji činí obtížně zaměřitelnou radarem, a tedy i obtížně sestřelitelnou. K cíli se přitom navádí pomocí GPS a mapování terénu.

Článek Ostuda nepřestává. Francouzská střela SCALP z Rafale byla sestřelena pákistánskou PVO. Zásluhu má zřejmě čínský HQ-9 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská J-35A je ekvivalent k americké F-35

Letecký střet s Pákistánem přinesl Indii nemalé ztráty zejména v podobě francouzských Rafale, o čemž Armádní Zpravodaj informoval 09. května 2025. Je jasné, že tím utrpěla pověst možná nejlepšího letounu 4. a 4,5. generace v Evropě, ale nejspíše i na celém Západě, jelikož by minimálně poslední modernizace měla překonávat dokonce i americkou F-16.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Ztracen měl být přitom i Mirage 2000, ale to je letoun nižší generace, takže šlo takový výsledek střetu předpokládat. Jako velice schopné se přitom ukázaly čínské střely PL-15, které měl mít Pákistán pouze v exportní verzi PL-15E, u níž Wikipedia potvrzuj dosah 145 km. Nedáno ovšem vyšlo najevo, že měl být jeden z Rafale sestřelen na vzdálenost 182 km, což by znamenalo, že mělo pákistánské letectvo k dispozici i neexportní verzi s doletem až 300 km.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je Pákistán pro Čínu silným strategickým partnerem, potažmo velkým odběratelem jejích zbraní. A jelikož nelpí na různých omezeních, jako je tomu běžné u amerických a evropských představitelů, dává mu větší volnost ve využívání – což se potvrdilo i v nedávném konfliktu mezi Pákistánem a Indií, který se země draka nepokusila urovnat, a nejspíše také svolila k nasazení zmíněné střely vzduch-vzduch PL-15 v neexportní verzi.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Je de facto jisté, že čínská vláda do jisté míry konflikt uvítala, jelikož tak mohla nechat otestovat své zbraňové systémy v reálných podmínkách. A výsledek zřejmě nemohl být lepší, ačkoliv pochopitelně v nedošlo na střet toho nejlepšího z její výzbroje (na rozdíl od indické).

Jako další krok má nyní nastat dodávka čínských letounů Shenyang J-35 páté generace, kterých si pákistánské letectvo objednalo několik desítek. Z posledních vyjádření čínských politiků přitom po nedávném jednání s pákistánským ministrem obrany Khawajem Asifem vyplývá, že mu budou dodány dříve než v roce 2026, jak bylo původně v dohodě plánováno.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Už v tomto roce by tak měl Pákistán obdržet prvních 30 letounů J-35A z celkem 40 objednaných. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se tím chce lépe připravit na další možný střet s Indií a získat technologickou převahu, jelikož ta na ně nemá adekvátní odpověď. Sice se pokouší vyvíjet vlastní letoun páté generace známý jako AMCA, o němž Armádní Zpravodaj informoval už v červnu 2022, ale zatím se zdá, že nebude dříve než za několik let.

Jenomže koupit pro letectvo narychlo adekvátní alternativu, nejspíše není reálné. Ruský Suchoj Su-57 existuje stále jenom v počtu několika desítek, a to jde převážně o prototypy, zatímco americké F-35 nejspíše Indie získat nemůže – už jenom proto, že provozuje ruské systémy PVO, kvůli nimž bylo z programu vyřazeno také Turecko. Američané se jednoduše obávali úniku dat, resp. ruského špehování, například přes systém S-400 v jeho výzbroji.

Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků

Nejbližší možností by tak mohl být turecký letoun TAI TF Kaan, jehož prototypy již létají, a první sériově vyráběné kusy by měly přicházet od roku 2028. Je však otázkou, zda se indicko-pákistánské vztahy do té doby opět nevyostří. Na druhou stranu je patrné, že obě strany v krátkém konfliktu pocítily sílu té druhé. Země Orientu třeba zasáhla velmi drahý švédský letoun včasné výstrahy SAAB 2000 Erieye střelami BrahMos s plochou dráhou letu.

Článek Pákistán dostane urychleně čínské stealth letouny J-35A páté generace. Získá tak výraznou technologickou převahu nad Indií se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Světový rekord, který nelze potvrdit

Prestiž francouzských Rafale, které jsou považovány za možná nejlepší západní letouny ve své třídě, značně utrpěla, když jich několik poslalo k zemi pákistánské letectvo. Podrobnosti o střetech se přitom objevují postupně, a ne všechny lze ověřit, ale v jednom případě mělo dojít k sestřelení na vzdálenost 182 km, což by v případě prokázání znamenalo světový rekord.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Redakce Armádního Zpravodaje se ovšem shoduje, že to nemusí být úplně pravda. Pákistánské letectvo by totiž mělo disponovat na letounech J-10C, které za tím stojí, střelami PL-15E. Značení E je důležité, neboť jde o exportní verzi PL-15 určené pouze pro čínské letectvo. Její max. dosah je omezen na 145 km, uvádí Wikipedia, takže by udávané vzdálenosti 182 km dosáhnout nemohla. Leda by Čína nechala takto otestovat domácí verzi s dosahem až 300 km.

Není však jisté, zda dojde k upřesnění informací, jelikož si je budou Pákistán i Čína pochopitelně dobře střežit, aby západním rivalům neprozradily více, než je nutné. Internetem také koluje zpráva, že se o rekord v sestřelu vzduch-vzduch dříve zasloužil ruský Suchoj Su-57, když ve válce v roce 2023 zničil na vzdálenost 217 km ukrajinský Suchoj Su-27.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Ukrajinská agentura Ukrinform nicméně toto tvrzení záhy vyvrátila s tím, že šlo o zfalšovanou zprávu, v níž ruští propagandisté dokonce odkazovali na americký magazín MilitaryWatch. Ten však žádnou takovou zprávu nikdy nevydal. Armádní Zpravodaj to ověřil a zjistil, že sice sedí vzdálenost, ale není připisována Su-57, nýbrž ruskému systému S-400.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

Jeho střely mají podle Wikipedie dosah až 400 km, takže to možné je, a sestřely byly také později potvrzeny ukrajinskou stranou. V tomto směru se jedná o jeden z nejdelších sestřelů, ale země-vzduch, nikoliv vzduch-vzduch. Incident navíc potvrdilo samo Rusko. Údajný sestřel Rafale na vzdálenost 182 km během střetů s Pákistánem by tedy mohl skutečně znamenat světový rekord, ale informaci sdílí pouze tamní ministerstvo obrany a ověřit ji nelze.

Článek Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AEW&C byl vyřazen rusko-indickými střelami

Letoun včasné výstrahy mívají obvykle ve výzbroji jenom silnější letectva, ke všemu, pokud se jedná o některý modernější, jakým je i Pákistánem provozovaný SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten byl zaveden již v roce 1996, ale prošel modernizacemi, díky nimž dokáže monitorovat situaci ve vzdálenosti až 450 km. Švédská zbrojovka Saab ho osadila radarem AESA, s nímž má 300stupňové pokrytí. Pákistán by měl mít ve výzbroji těchto letounů 7, uvádí Wikipedia.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Armádní Zpravodaj dohledal, že měl Pákistán zaplatit za tři letouny z let 2017 až 2019 celkem 139 milionů amerických dolarů, v přepočtu tedy přes 3 miliardy korun. Ztráta, ale i poškození jediného, je proto citelnou záležitostí. Indii se přitom mělo podařit jeden zasáhnout v noci z 09. na 10. května 2025, když byl zaparkovaný na letecké základně Bholari poblíž přístavního města Karáčí na jihu země. Využít k tomu měla střely BrahMos s plochou dráhou letu.

Ty jsou indicko-ruským produktem a do výzbroje vstoupily v roce 2007. Vychází přitom z ruské protilodní střely P-800 Oniks, ale slouží pouze v indických ozbrojených silách – jiným dosud prodána nebyla. Její předností je silná 200 až 300kg hlavice a dosah až 900 km při odpálení z lodě nebo země (ze vzduchu klesá na 500 km), a to při rychlosti Mach 3, uvádí Wikipedia.

Nové informace zasazují Francii další ránu: Pákistán potvrdil, že čínská J-10CE sestřelila také Mirage-2000. Souboj to byl ovšem nerovný

Šilou je tedy srovnatelná s větší leteckou pumou, takže je jasné, že dokáže škody napáchat značné. Vysloužilý letecký maršál Masúd Akhtar přitom nabídl vzácný zasvěcený pohled na zásah SAAB 2000 Erieye AEW&C. Ten se zrovna nacházel v hangáru a satelitní snímky níže potvrzují, že je byl skutečně významně poškozen, ačkoliv ke zničení letounu téměř jistě nedošlo.

Armádní Zpravodaj je názoru, že má letecká základna Bholari pro Pákistán strategický význam, jelikož leží blízko u indických hranic a může tak sloužit jako výchozí bod k vedení operací nejen ve vzduchu nad zemí, ale také nad mořem, stejně jako proti námořním cílům. Více podrobnosti už k incidentu zveřejněno nebylo, ale je patrné, že z toho Pákistán nevyšel levně.

Článek Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská J-10CE měla v boji jasnou výhodu

Ačkoliv tvořil páteř francouzského letectva a patřil k silným tahounům, dnes už rozhodně nelze označit Dassault Mirage 2000 za moderní letoun – alespoň oproti světovým špičkám. Zaveden byl roce 1984 a Indie se stala o rok později jeho prvním zahraničním uživatelem. Konkrétně dostala letouny Mirage 2000H5, ale v roce 2011 schválila jejich modernizaci na standardy Mirage 2000-5 Mk. 2, čímž letectvo později získalo letouny značené Mirage 2000I.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Stále byly čtvrté generace, ale dostaly například kokpit schopný nočního vidění, vylepšenou navigaci a systémy IFF, pokročilý vícevrstvý radar či plně integrovanou sadu pro elektronický boj, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to byla nejspíše právě tato verze, která se střetla v čínským Chengdu J-10CE pákistánského letectva 06. a 07. května 2025.

iZdroj fotografie: GoodFon

I přes značnou modernizaci ovšem letoun na soupeře ztrácel. Pro vzdušný souboj mohl být totiž vybaven střelami MBDA MICA s dosahem až 80 km, což je na dnešní poměry opravdu málo. Čínská J-10CE je totiž generace 4,5., uvádí Wikipedia, což znamená, že má lepší radar či systémy elektronického boje, a proti francouzským letounům měla použít střely PL-15.

Ta má v případě čínského letectva dosah až 300 km, ale ve službě pákistánského je exportní verze označená PL-15E s max. dosahem 145 km, potvrzuje Wikipedia. I to ovšem možnosti Mirage 2000 z indického letectva významně překonává, takže lze konstatovat, že se jednalo o nerovný souboj. Sice nejsou stále jasné všechny podrobnosti, aby ho šlo řádně posoudit, ale zdá se, že země Orientu svého soupeře přinejmenším podcenila.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

Tamní premiér to označil za dokonalost pákistánského letectva a ostře se vyjádřil na účet Indie: „Naši sokoli během několika hodin rozdrtili nepřátelskou hrdost a aroganci. Rázná reakce Pákistánu změnila rovnováhu sil a vyslala nepříteli vzkaz, že pokud se na nás ještě někdy špatně podívá, rozdupeme ho.“ Armádní Zpravodaj je názoru, že ačkoliv u Mirage 2000 by šlo takový výsledek předpokládat, naprostá prohra Rafale je velikou potupou.

Článek Nové informace zasazují Francii další ránu: Pákistán potvrdil, že čínská J-10CE sestřelila také Mirage-2000. Souboj to byl ovšem nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-10C se údajně podařilo sestřelit Rafale

Francouzský i čínský letoun je označován za 4,5. generaci a Armádní Zpravodaj posoudil, že mají mnoho schopností podobných, ačkoliv se v některých parametrech liší. Wikipedia uvádí, že při jejich střetu mezi mezi Indií a Pákistánem měly být nejspíše dva Rafale, považované za světovou špičku, sestřelené, kdežto o ztrátě J-10C nejsou žádné zprávy. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že na základě těchto skutečností nelze říci, že by byl francouzský letoun špatný, ale určitě lze konstatovat, že ten čínský se vyrovná západním protějškům.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Při pohledu na oba letouny si lze všimnout jednoho rozdílu, a to v počtu motorů. Vigorous Dragon je jednomotorový, a i proto bává někdy označován za čínskou obdobu amerického General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Oproti tomu Rafale je dvoumotorový a o něco málo těžší, ovšem s délkou 15,27 metrů, jak uvádí Wikipedia, je o více než 1,6 metru kratší. Letouny mají shodnou maximální rychlost Mach 1,8, ale francouzský má výrazně větší nosnost, což může hrát roli hlavně při útoku na pozemní cíle, i když ve vzdušném souboji tolik ne.

iZdroj fotografie: Dassault

Oba letouny mají být dobře manévrovatelné, takže by na krátkou vzdálenost byly srovnatelné. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že je moderní boj veden na vzdálenost mimo dohled pilotů. Zde záleží hlavně na schopnostech radaru letounu a typu a schopnosti střel vzduch-vzduch. Rafale a J-10C disponují radarem typu AESA, a obecně lze říci, že by měly mít schopnost se zachytit zhruba na stejnou vzdálenost. A jelikož nemají schopnost stealth, bude záležet i na případných schopnostech elektronického boje a jejich matení radaru.

Vyspělé střely má Rafale i J-10C

V oblasti střel jsou opět schopnosti letounů podobné. Třeba k sestřelení indického Rafale měl pákistánský J-10C použít střely P-15, uvádí ArmyRecognition, které mají radarové naváděníé a dosah až 300 kilometrů při rychlosti Mach 5, ale jejich exportní verze P-15E má dolet omezený na 145 kilometrů, uvádí Wikipedia. Naopak Rafale používá střelu MBDA Meteor s vynikající bezúnikovou zónou a dosahem až 209 kilometrů, uvádí Twz.

Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší

Z dostupných údajů lze odvodit, že bude souboj Rafale a J-10C velice vyrovnaný. Armádní Zpravodaj soudí, že může výsledek záviset třeba na tom, jaké konkrétní zbraně daný letoun v okamžiku střetu ponese, ovšem další významnou veličinou bude úroveň výcviku pilotů nebo taktika, jakou letectvo při nasazení zvolí. V obou případech ale bude platit, že se jedná o nebezpečné letouny, což se o francouzském již vědělo, zatímco o čínském prokázalo. A jelikož nejde o nejmodernější čínský letoun, bude Chengdu J-20 Mighty Dragon ještě lepší.

Článek Francouzský Rafale má být nejlepší ve své třídě, ale čínský J-10C ho dokáže uzemnit, aniž by mu dal šanci – i když má horší střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsledek střetu je pro Rafale zdrcující

Jednoznačně se jedná pro Indii o velikou potupu, ačkoliv jedna bitva pochopitelně nevypovídá nic o celkovém (ne)úspěchu jejího válečného úsilí. Jeden z amerických představitelů pod podmínkou anonymity sdělil, že šlo s velkou pravděpodobností právě o čínský Chengdu J-10C, který sestřelil nejméně dvě stíhačky indického letectva – jedním byl zřejmě Rafale.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Pákistán má přitom ve výzbroji i americké F-16, ale ty se podle všeho bitvy vůbec neúčastnily, za čímž může stát zákaz z Washingtonu, zatímco Peking nepotřebuje „hájit mír“, pakliže ho situace neohrožuje. Armádní Zpravodaj se také přiklání k názoru, že bude naopak rád za otestování svých bojových letounů v ostrém boji, navíc zrovna proti francouzským Rafale.

Indie a Čína spolu totiž mají dlouhodobé územní spory, které nejednou vyústily v použití vojenské síly, ačkoliv se situaci vždy podařilo urovnat. Země Orientu se navíc v posledních letech snaží dostat do popředí zbrojařské scény, kdy se dokonce ambiciózně rozhodla, že nahradí alespoň v některých oblastech Rusko coby tradičního dodavatele zbraní, jak rozebíral Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 s tím, že má s výrobou dle jeho standardů zkušenosti.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

Ztráta Rafale pak rozhodně není dobrou vizitkou indického letectva, ani francouzského letounu, jelikož je považován za jeden z nejlepších na světě ve své kategorii, ačkoliv to lze velmi těžko posuzovat, když nejsou známy podrobnosti boje. Možná jich mají více Američané, kteří pečlivě sledují účinnost bojových letadel čínské výroby, aby pochopili jejich potenciál v možném konfliktu o Tchaj-wan nebo v indo-pacifickém regionu jakožto celku.

Indie přitom ztrátu svých letadel neuznává a mlčí, ačkoliv oficiálně oznámila úspěšné údery proti tzv. teroristické infrastruktuře v Pákistánu. Tamní ministr obrany Khawaja Asif měl potom uvést, že se podařilo letectvu sestřelit hned pět indických letounů Dassault Rafale, zatímco jiné zdroje podaly informace o třech. Sestřelení potom napovídají i nalezené trosky raket.

Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K

Redakce Armádního Zpravodaje objevila zmínky indických obyvatel z provincie Punjáb, kteří tam našli trosky raket PL-15E. Tedy přesně těch, jimiž jsou vyzbrojeny čínské letouny Chengdu J-10C a čínsko-pákistánské letouny JF-17 Thunder, a o jejichž dodávce Pákistánu informoval STRATCOM koncem dubna 2025. Je tedy pravděpodobné, že stojí za sestřely indických Rafale.

Článek Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Shaheen-I měla malý a „neuspokojivý“ dosah

Vývoj rodiny balistických raket Shaheen určených pro jaderné hlavice začal v Pákistánu v 90. letech 20. století a jeho cílem bylo vyrovnat se balistickým raketám Indie. Nejprve vznikla balistické raketa Shaheen-I, ale ta měla dolet jenom asi 750 kilometrů, což nechalo velkou část území Indie nepokrytou. Země proto začala na počátku 21. století s vývojem rakety středního doletu. Wikipedia uvádí, že byla do služby v pákistánské armádě zavedena v roce 2014.

Shaheen-II 🙁 pic.twitter.com/2A4WcY8aHX

— Umair Aslam (@Defense785) November 26, 2021

Shaheen-II je dvoustupňová balistická raketa s pohonem na tuhé palivo, uvádí MissileThreat. Její dosah je odhadován na 1 500 až 2 000 km, což znamená, že pokrývá téměř celé území Indie, ale je schopna doletět nejspíše až do Saudské Arábie. Nést může pochopitelně i konvenční hlavici, ale především je určena jako nosič 1 jaderné hlavice o síle přibližně 40 kilotun. Její přesnost je odhadována na 350 metrů, což v případě jaderného útoku dostačuje.

Na Shaheen-II se možná podílela Čína

Raketa Shaheen-II je odpalována buď z pozemního sila nebo je umístěna na mobilním systému TEL podobnému ruskému MAZ-547V. To její eliminaci znesnadňuje a Pákistánu to zajišťuje schopnost druhého úderu. V podstatě to znamená, že kdyby byl napaden jadernou zbraní, dokázal by na to pokaždé obdobně odpovědět, vysvětluje ModernDiplomacy. To vede k tomu, že se k takovému kroku nikdo neodváží. Na druhou stranu vede existence těchto raket Indii, případně jiného soupeře, k tomu, aby posilovala svou obranu.

„Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí

Pákistán tvrdí, že vyvinul raketu Shaheen-II sám, ale je možné, že dostal pomoc z Číny, protože se její design velice podobá čínským raketám DF-11 a DF-25. Pákistánci to popírají, každopádně není tajemstvím, že obě země v oblasti různých vyspělých zbraní spolupracují. Shaheen-II však není poslední raketou Pákistánu, ve výzbroji má také Shaheen-III, která jeho schopnosti ještě posílila. Její odhadovaný dosah je dokonce 2 750 km a má i o něco větší hlavici.

Článek Pákistánská balistická raketa Shaheen-II může ohrozit cíle až 2 000 km daleko, cílem bylo ohrozit celou Indii. S vývojem možná pomohla Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

JF-17 Pákistán vyladil a značně vylepšil

Vývoj letounu JF-17 začal již na konci 90. let 20. století a poprvé se vznesl v roce 2003, zatímco do výzbroje vstoupil v roce 2007, uvádí Airforce-Technology. Dlouho se nicméně potýkal s různými problémy a měl i několik nehod, ale dařilo se ho postupně vylepšovat. Konstruktéři také přišli s 2místnou variantou a vyspělejšími verzemi, až na konci roku 2020 začala výroba nejmodernější JF-17C Block III, která je srovnatelná s jinými čtvrté generace.

iZdroj fotografie: Shimin Gu / Creative Commons / CC BY-SA

Jedním z jeho zásadních vylepšení je instalace moderního radaru typu AESA, což značně vylepšuje možnosti zaměření nepřítele. Janes uvádí, že konstruktéři použili v Block III i celou řadu kompozitních materiálů, čímž výrazně zmenšili radarový průřez letounu, i když se samozřejmě nedá ani vzdáleně mluvit o vlastnosti stealth. Lepší má být potom oproti starším verzím i manévrovatelnost letadla, a rovněž byl prodloužen jeho dolet.

JF-17 je lehký a nemá vysokou nosnost

Pákistánský JF-17 patří mezi menší a lehčí bojová letadla, přičemž je vybaven jedním motorem; jeho délka je potom 14,33 metrů a rozpětí křídel má 9,44 metrů. Wikipedia uvádí, že se dokáže pohybovat maximální rychlostí Mach 1,6 až 1,8, a bojový dolet má 900 kilometrů. Vybaven je kanonem ráže 23 milimetrů a na 8 závěsných bodech může nést výzbroj o hmotnosti až 3,7 tuny – jenom pro srovnání, podobně veliký jednomotorový Saab Jas-39 Grippen z výzbroje českého letectva má také 8 závěsníků, ale nosnost až 5,3 tun.

Ruský S-400 je bezmocný, pákistánský zabiják ho zničí na stovky km a má i skvělou přesnost. Viditelně tak kráčí po stopách M142 HIMARS

Letoun může nicméně nést celé spektrum zbraní, ať jde o střely vzduch-vzduch, vzduch-zem, naváděné i nenaváděné pumy nebo protilodní střely. Jednat se může o zbraně čínské, ale zvládá i mnohé americké a jiné systémy. JF-17 se navíc stal dobrým vývozním artiklem, posledním zákazníkem byl Ázerbájdžán, uvádí Defence-Blog, a mezi další uživatele patří Myanmar nebo Nigérie. Pákistán se také netají snahou pokračovat v jeho vylepšování.

Článek Je docela překvapení, jak schopný je pákistánský letoun JF-17 Block III. Vyrovnat se může nejlepším protějškům 4. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S tankem pomohla Pákistánu země draka

Vyvinout moderní tank není jednoduché, protože obsahuje řadu špičkových technologií, a Pákistán si proto přizval na pomoc čínské inženýry. Jeho tank je založen na čínském tanku VT4, uvádí DefenceBlog, což je jakási směsice technologií nejmodernějších čínských tanků Type 96B a Type 99A. Čína a Pákistán mimochodem spolupracují na více zbraňových systémech, tím nejznámějším je bojový letoun CAC/PAC JF-17 Thunder.

(VIDEO) Pakistan Unveils “Haider” Main Battle Tank, Result of Close Collaboration With Chinahttps://t.co/s0JmIFT9li pic.twitter.com/WYSh0Z7A6J

— Defence Security Asia (@defence_asia) March 8, 2024

Mnohé parametry pákistánského tanku nejsou veřejně známé, ale pravděpodobně se budou blížit i moderním západním protějškům. ArmyRecognition uvádí, že tvoří jeho hlavní výzbroj kanon ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, pravděpodobně půjde o stejnou nebo podobnou zbraň jakou používají moderní čínské tanky. Ta umožňuje používat moderní munici APFSDS, HE, HEAT a protitankové řízené střely. V tanku je zásoba munice na 38 ran a výzbroj doplňuje koaxiální kulomet a dálkově ovládaný kulomet ráže 12,7 mm.

Haider disponuje nejen silnou ochranou

Tank Haider má tříčlennou osádku, z čehož vyplývá, že bude disponovat nějakým typem automatického nabíjení. Vybaven je pak také pokročilým systémem řízení palby s termovizním zaměřovačem a laserovým dálkoměrem, takže může zasahovat cíle i za zhoršené viditelnosti. Dokud ale nebudou známé parametry těchto přístrojů, je velmi těžké posoudit, zda se kvalitou blíží moderním západním nebo moderním ruským tankům.

Kterak Indie před lety zachránila Putinovu chloubu, tank T-90: nebýt pořádného „záchranného lana“, nemusela vůbec vzniknout

TheDefensePost uvádí, že by tank měl disponovat robustní ochranou vojáků, která je založena na kompozitním pancíři doplněném reaktivním a rozmístěným pancéřováním. Jaká je celková hmotnost Haideru, nebo zda bude mít nějakou aktivní ochranu, není jasné. Tank má ale dosahovat velice slušné maximální rychlosti až 70 km/h a jeho dojezd je 500 kilometrů. Ačkoliv jsou některé parametry stále neznámé, je jisté, že by měl být schopen postavit se především tankům T-90, protože ty tvoří hlavní obrněnou sílu indické armády.

Článek Pákistánský tank Haider je srovnatelný minimálně s T-90, ale nejspíše je lepší. Kombinuje v sobě vyspělé čínské technologie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vícenásobný raketomet na čínském podvozku

Systém Fatah-II je podle dostupných informací raketomet typu GMLRS se střelami schopnými přesného zásahu. Podobný je například americkému M142 HIMARS či ukrajinskému Vilcha-M. Jeho přesné specifikace sice známy nejsou, avšak jde o vícenásobný odpalovací systém na čínském podvozku Taian TAS5450 s pohonem osmi kol, uvádí DefenseNews. Smyslem zbraně má být zdolání indické obrany založené na systému S-400, který se např. proti M142 HIMARS ukázal být bezzubý, a v podobných stopách chce jít i Pákistán.

🚀💥 #FatahII Sparks Debates!

The successful test of Pakistan’s Fatah-II missile sparks strategic discussions. 🇵🇰 Analyst Umair Aslam sees it as a potential game-changer, suggesting a strategy against India’s S-400 launchers with saturation attacks. 🎯🔒🌐🗣️ pic.twitter.com/Ix2JeACUkv

— DRDO Defence Updates 🇮🇳 (@DRDO_Updates) January 20, 2024

Vyvinutý raketa Fatah-II k tomu má mít všechny předpoklady; jde přitom o dvoustupňovou střelu s plochou trajektorií letu, TheDiplomat uvádí, že má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 400 km s přesností lepší než 10 metrů. Jenom pro srovnání, střely M31 do systému HIMARS mají dosah kolem 80 kilometrů, ale zase jsou mnohem přesnější, konkrétně zhruba na 1 metr. Sice lze z amerického raketometu vypálit i MGM-140 ATACMS s dosahem 300 km, ale to je balistická raketa, proti níž by měl být schopen S-400 účinně zasahovat.

Fatah-II může zničit i S-400

Ačkoliv ještě není jasné, kdy bude Fatah-II zařazen do výzbroje, jeho vlastnictví dá Pákistánu strategickou výhodu, neboť se proti němu Indie nejspíše nedokáže 100% bránit. Ano, sice lze i střely Fatah-II zneškodnit třeba systémy kratšího dosahu, ale není to jednoduché. Navíc je dosah 400 km opravdu excelentní a spolu s relativně slušnou přesností to může pákistánské armádě umožnit účinné útoky na velitelská centra či logistiku indické armády, ale třeba i ničit samotné systémy S-400 v případě odhalení jejich pozic.

Pákistán předbíhá Západ, který je neschopný vyprodukovat potřebné množství munice. Na oplátku dostane ukrajinské motory

Menší ze znesvářených zemí má sice i balistické rakety podobného dosahu, avšak mobilní vícenásobný raketomet má výhodu v mnohem větší flexibilitě a může na cíl pálit téměř okamžitě. Neznámou otázkou však zůstává typ a síla bojové hlavice, stejně jako princip navádění. Nejspíše půjde o satelitní navigaci, takže možná GPS, ale vzhledem k vazbám pákistánské armády na Čínu není vyloučeno, že to bude Beidou. Je přitom jasné, že Indie už jistě pracuje na systému, případně ho poptává ve světě, který by hrozbu zastavil.

Článek Ruský S-400 je bezmocný, pákistánský zabiják ho zničí na stovky km a má i skvělou přesnost. Viditelně tak kráčí po stopách M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spojení s Čínou bylo prospěšné

Pákistán se snažil v 90. letech 20. století najít západní leteckou společnost, s jejíž pomocí by mohl své letectvo modernizovat, protože ho potřebuje proti Indii. Řešením se nakonec ukázalo spojení s čínskou leteckou společností Chendu, která přišla spolu s Pakistan Aeronautical Complex s lehkým letounem JF-17 Thunder. Poprvé vzlétl v roce 2003 a od roku 2007 je ve službě. Jeho větší část je vyráběna v Pákistánu, zbytek komponent je dovážen z Číny.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY-SA

Letoun měl ze začátku mnohé technické potíže, ale ty se podařilo konstruktérům postupně odstranit. V roce 2019 vznikla modernizovaná verze Block3 vybavená novým motorem, moderním radarem typu AESA, infračerveným vyhledávačem, zobrazovacím displejem na přilbě a dalšími vylepšeními, která jsou známá z moderních letounů čtvrté generace. Oproti konkurenci ze západu nebo Ruska má ale letoun nižší cenu a je tak přijatelný i pro chudší státy. Čína ani Pákistán navíc jeho dodávky nepodmiňují pravidly jako třeba Amerika.

Malý stroj s nadzvukovou rychlostí

JF-17 je lehký bojový letoun, jeho délka je pouze 14,3 metrů a rozpětí křídel 9,44 metrů. Pohání ho jeden motor, který mu dokáže udělit rychlost až Mach 1,6. Jeho bojový dosah je 1 200 kilometrů a může se dostat do výšky téměř 17 kilometrů. Existuje přitom jeho jedno i dvoumístná varianta. Kromě Pákistánu a Iráku si pořídila JF-17 také Nigérie a Myanmar, a výrobce údajně jedná s dalšími možnými odběrateli.

Oproti běžným letadlům jako je F-16 má JF-17 relativně malou nosnost, unese zbraně o hmotnosti jen 3,7 tun, což je méně než polovina u amerického letounu. Může ale používat různé druhy čínských střel vzduch-vzduch krátkého i dlouhého dosahu, a to včetně radarem naváděných PL-15E s dosahem 145 km, ale i různé druhy pum včetně laserově naváděných, stejně jako řízené střely Ra’ad-II a HD-1. Kromě toho je vybaven dvouhlavňovým kanonem ráže 23 mm.

Článek Názor: Irák může získat lepší náhradu za americké F-16 v podobě čínsko-pákistánských JF-17; jsou sice horší, ale bez podmínek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké dodávky munice za pomoci letadel

Jak klíčová pro ni munice do dělostřeleckých systémů je dokládá i veliká dodávka 159 kontejnerů až z Pákistánu. Asijská země měla údajně poskytnout nejen projektily, ale také letiště pro zejména britské dopravní letouny. Ty následně přepravily munici do Evropy, pravděpodobně tedy do Polska nebo Rumunska, odkud pak pozemní cestou putovala na Ukrajinu. Letecké spojení s Ukrajinou je totiž od začátku války prakticky nemožné.

V kontejnerech z Pákistánu má být munice pro houfnice ráže 155 milimetrů, což odpovídá často užívané západní ráži, přičemž děla ze zemí NATO používají tzv. dělenou dělostřeleckou munici. Proto lze v kontejnerech najít jak samotné granáty, tak třeba zapalovače nebo hnací náplně. Volba Pákistánu není náhodná, kvůli neustálému napětí mezi ním a Indií má relativně mocný zbrojní průmysl. Munici zde vyrábí především Pakistan Ordnance Factories spadající pod ministerstvo obrany. V sortimentu má nejen munici ráže 155 milimetrů ale i 122 milimetrů.

Pákistán vyrábí munici i pro sovětská děla

Zprávy o tom, že Ukrajinci využívají dělostřeleckou munici menší ráže vyrobenou v Pákistánu, se v médiích objevily již na podzimu roku 2022. Potřebovala ji tehdy pro tažené houfnice D-30 nebo samohybné 2S1 Gvozdika, a vzhledem k tomu, že jde o sovětský typ munice, na západě jí mnoho nebylo a stále není. Proto Ukrajina dostává západní typy dělostřelectva ráže 155 milimetrů, ale západní průmysl vyrábí munici po desetiletích míru jen velmi pomalu a navýšení kapacit si žádá čas. Ukrajina nicméně spotřebuje tisíce kusů každý den.

Spolupráce Ukrajiny a Pákistánu není ničím výjimečným, země spolu mají dlouhodobé vztahy. Pákistán v minulosti na Ukrajině pořídil 320 tanků T-80UD jako protiváhu do Indie dodaných ruských tanků T-90, a samozřejmě potřeboval i jejich údržbu, což mu opět zajistila spolupráce s ukrajinskými partnery. Za dodávky dělostřelecké munice má údajně na oplátku slíbenou pomoc se svými více než 40 vrtulníky Mil Mi-171, do nichž by měl dostat ukrajinské motory. Naproti tomu Rusko je zjevně schopno „utáhnout“ spotřebu některé munice samo.

Článek Pákistán předbíhá Západ, který je neschopný vyprodukovat potřebné množství munice. Na oplátku dostane ukrajinské motory se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pákistán a Indie

Nejžhavější oblastí, kde hrozila vypuknout válka mezi mocnostmi s nukleárními zbraněmi, byl indický subkontinent. Prvním, kdo dosáhl statutu nukleární mocnosti, byla roku 1974 Indie, a to během poeticky nazvaného testu „Smějící se Buddha“. Roku 1998 pak následoval test vodíkové bomby. Podle odhadů má Indie ve svém arzenálu asi 160 nukleárních zbraní.

Pákistánu trvalo 25 let, než svého rivala dohnal. O to více však šokoval svět. Nukleární test „Chagai-II“ se Islámábádu totiž podařilo dokonale utajit. Pákistánský nukleární arzenál roste a dnes se odhaduje na 165 nukleárních hlavic. Na rozdíl od Dillí nedisponuje Pákistán kompletní jadernou triádou, ve které mu stále chybí námořní nosiče atomových zbraní. Případná válka mezi oběma zeměmi by mohla zahubit až 2 miliardy lidí.

iZdroj fotografie: Ministry of Defence of India / Creative Commons / GODL-India

Nejblíže k použití nukleárních zbraní byly obě asijské supervelmoci v roce 1999, kdy probíhal velmi intenzivní pohraniční konflikt a obě strany strašily i bombou. Od té doby se stalo vyhrožování atomem jistým folklórem mezi politiky obou států. Větší obavy však vzbuzuje Pákistán. Země je politicky a ekonomicky velmi nestabilní a existují obavy, že by nejničivější zbraně mohly skončit ve špatných rukou.

Izrael a Írán

Programy obou zemí obestírají tajemství. Izrael oficiálně popírá, že by vlastnil nukleární arzenál. Podle odborníků však země vlastní mezi 80 až 400 atomovými hlavicemi. Není jasné, zda Izrael svoje zbraně otestoval. Spojuje se však se záhadným incidentem Vela v roce 1979 v Indickém oceánu. Celý program byl odhalen až v roce 1985.

Ještě složitější vývoj má za sebou Írán. Civilní nukleární program zahájil Teherán s pomocí USA již v roce 1957. Po pádu Šáhova režimu roku 1979 bylo v programu rozhodnuto pokračovat. Podle hlášení tajných služeb z roku 1984 měli mít ajatoláhové atomovou zbraň do půl roku. Po 38 letech Írán i přes intenzivní snahu (a neustálou sabotáž ze strany Izraele i Západu) bombu stále nemá.  

iZdroj fotografie: Avichai Socher / IDF Spokesperson’s Unit / CC BY-SA 3.0

Co by tedy po zisku nukleárních zbraní Teheránem následovalo? Jeden z nejděsivějších scénářů předpokládá preventivní úder Izraele na íránská nukleární zařízení. Pokud by byla bomba již hotova a použitelná, zřejmě by pak byla proti Tel Avivu použita. To by ovšem vedlo k izraelskému úderu s nedozírnými následky. Nejpravděpodobnější je ovšem prohloubení studené války mezi oběma zeměmi a boj na zástupných frontách.

KLDR proti všem

Dne 3. září 2017 zůstal svět v šoku. Severní Korea provedla svůj první nukleární test. Nebylo to věru ze dne na den. Historie severokorejské atomové bomby začala již v roce 1952 založením Severokorejského fyzikálního institutu. Vývoj si na chabé ekonomice vyžádal velké oběti a vládci KLDR uměli s programem hrát různé zahraničně politické hry.

KLDR vlastní celou triádu nukleárních nosičů. Nejmodernější mezikontinentální raketa Hwasong-15 má dolet 13 000 kilometrů a zasáhne i území USA. Zbraněmi středního a krátkého doletu jsou poté schopny ohrozit bezprostřední sousedy země tedy Japonsko, a Korejskou republiku. Podle odhadů by měla mít KLDR kolem 50–70 nukleárních hlavic.

iZdroj fotografie: Dmitry Ivanov / Creative Commons / CC BY

Pchjongjang patří k nejméně vypočitatelným režimům na světě. Eskalace by však nějaký čas trvala. Japonsko a Soul jsou připraveny čelit raketám sofistikovanými systémy protiletadlové obrany. Je však veřejným tajemstvím, že by obě země zvládly stavbu vlastní bomby během tří měsíců. Nasazení nukleárních zbraní se bojí i Peking. Při hranicích s KLDR je totiž jádro čínského průmyslu, který by byl konfliktem mimořádně poškozen.

Článek Kde hrozí atomové peklo? Ukrajina není jediná, kde hrozí konflikt s nejničivějšími zbraněmi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský S-400 se Američanům nelíbí

Turecko mělo původně získat více než stovku amerických F-35 a podílet se i na jejich výrobě. Ale doplatilo na to, že si i přes nesouhlas Spojených států koupilo ruský protivzdušný systém S-400. To i přes to, že Američané nabízeli své zbraně. Jako reakci na krok Turecka ho z programu F-35 vyřadily. Možná to byl i trest. Oficiální zdůvodnění se odvolává na obavy, že data interakce S-400 a letounů F-35 se schopnostmi stealth by mohla Rusku pomoci vyvinout lepší obranu proti americkým letadlům.

iZdroj fotografie: Russian Ministry of Defence / Creative Commons / CC BY

Turecko se proto začalo velmi zajímat o ruské stíhací letouny páté generace Su-57. Ovšem Rusko má již řadu let s jejich produkcí potíže. Samo má ve výzbroji jen jednotky kusů, mluví se zhruba o deseti, a to včetně prototypů. Po útoku na Ukrajinu navíc západní státy uvalily na zemi sankce a té se nedostává mnoha moderních technologiích. Na nich jsou přitom moderní ruské zbraně postavené. Reálně tedy hrozí, že Rusko nebude schopno dostatečný počet letadel vyrábět, nebo budou ve snížené kvalitě.

O možnosti, že si Turecko pořídí F-16, se již nějakou dobu spekuluje, ale nic nebylo potvrzeno. Podle neoficiálních informací se tato otázka měla ocitnout na stole při diskutování o tom, zda Turecko podpoří vstup Švédska i Finska do NATO. Země s tím měla veliké problémy údajně kvůli tomu, že severské státy poskytují azyl mnoha Kurdům. Ačkoli to nikdo oficiálně nepotvrdil, když Turecko nakonec kývlo, začal se rozebíhat i obchod s F-16.

Nová letadla F-16 a modernizace starších

Turecko je vlastní, ale ve starších verzích, které se nemohou té nejmodernější rovnat. Podle dostupných informací by nyní mělo získat asi 30 nových F-16 Blok70/72 a zhruba 70 svých starších letounů nechat modernizovat na tuto verzi. Sice nepůjde o letadla páté generace, ale mezi letouny generace čtvrté jde o špičku. Mají například radar AESA, jímž současné turecké stíhačky nedisponují.

Také by mělo získat nejnovější verzi radarem naváděných raket vzduch-vzduch AMRAAM, které mají mnohem větší dosah a jsou odolnější proti rušení než starší verze, jež Turecko používá. Země moderní letadla kvůli svým ambicím potřebuje. Třeba i jako protiváhu silnému izraelskému letectvu. Ale i řeckému, ruskému nebo syrskému, které mělo získat moderní verze letadel MiG-29.

iZdroj fotografie: Bangladesh Air Force / Creative Commons / CC BY-SA

Ve snahách získat letoun páté generace ale Turecko pokračuje. Nyní se spoléhá hlavně na svůj program TF-X. Na jeho vývoji stále se zlepšující turecký letecký průmysl pracuje již několik let. Model tohoto letounu v měřítku 1 : 1 vystavilo Turecko na veřejnosti už v roce 2019 na aerosalónu v Le Bourget v Paříži.

Turecko a Pákistán pracují na novém stroji

Už předtím v říjnu 2018 bylo oznámeno, že byly vybrány motory pro letoun TF-X jeho budoucím výrobcem tureckou firmou TAI (Turkish Aerospace Industries), šlo konkrétně o modely F110-GE-129 nebo F110-GE-132. Derivát motoru F110 bez přídavného spalování, tedy motor GE F118, totiž vyrábí turecká státní firma Eskisehir Tusas Engine Industries, sesterská společnost TAI na zakázku pro USA. 

iZdroj fotografie: Uživatel JohnNewton8 / Creactive Commons / CC BY-SA

Nicméně turecká strana se netají tím, že ve svém novém letounu 5. generace uplatní i transfer technologií z Ruska, i když současné sankce to poněkud komplikují. Jak je vidět na příkladu systému S-400, Turci si ale umí v tomto směru poradit. Přesto se Turecko v únoru 2022 nakonec dohodlo na partnerství při dalším vývoji TX-F i s Pákistánem. Spekuluje se, že především kvůli vysokým nákladům na vývoj takovéhoto stoje. Turecko se totiž dlouhodobě potýká s ekonomickou krizí.

Prototyp stíhacího letounu by podle zveřejněných plánů měl být představen v roce 2023 a o dva roky později je naplánovaný jeho první let. Výroba by pak měla začít v roce 2029, i když projekt mohou pochopitelně potkat různé těžkosti. Každopádně jak Turecko, tak Pákistán potřebují moderní letadla kvůli konfliktům, do nichž mohou být vzhledem k „horkým místům“ ve svých regionech zapojeny. Také ale logicky hodlají stíhačku nabízet dalším zájemcům, neboť náklady se samozřejmě musejí vracet.

Jak hodnotíte rozhodnutí Turecka spolehnout se na F-16 a pak vlastní letadlo?

Zdroj: MilitaryWatchMagazine, Firstpost

Článek Turecko si pořídí nejmodernější verzi stíhaček F-16. Přesto muselo slevit, chtělo letouny páté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojoval s terorismem

Dne 11. září 2001 sledoval Daniel Pearl ze svého hotelového pokoje v Biháru v Indii, jak v 7 500 mil vzdáleném New Yorku naráží unesená letadla do budovy Pentagonu a dvojice věží Světového obchodního centra padá k zemi. Hned druhý den po atentátu, který otřásl světem, odletěl do Karáčí, chaotického přístavního města a obchodního centra Pákistánu, neboť nabyl podezření, že za útokem stojí šéf Al-Káidy Usáma bin Ládin a jeho stoupenci v sousedním Afghánistánu.

Pearl si uvědomoval nebezpečí, kterému se jako židovský americký novinář ve městě sužovaným gangy a prorostlým islámským extremismem vystavoval, ani to jej však nezastavilo. Z Karáčí se vydal do klidnějšího Islámábádu s nadějí, že v hlavním městě Pákistánu najde někoho, kdo by mu mohl pomoct odhalit nejvyšší organizátory atentátu.

iZdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain

Navázal kontakt s Khalidem Khawajem, bývalým důstojníkem letectva a pákistánské zpravodajské služby Inter-Services Intelligence, známé jako ISI. Navíc byl samozvaným společníkem bin Ládina a veteránem z dob sovětské okupace, kdy Pákistán i USA poskytovali afghánským ozbrojencům napůl utajenou vojenskou pomoc. Khalid se sice na vraždě novináře nepodílel přímo, ovšem byl to právě on, kdo spojil Daniela Pearla s muži, kteří jej později popravili.

Extremisti na novináře nalíčili past

Dne 11. ledna 2002 se Pearl sešel v hotelu Akbar International s Omarem Šejkem, známým islámským extremistou. Ten se představil pod falešným jménem Chaudrey Bashir Ahmad Shabbir. Bylo to Omarovo klidné a sofistikované vystupování, doplněné vzděláním na britské ekonomické škole v Londýně, které z něj v očích amerického novináře dělalo slibný zdroj informací. Daniel Pearl však netušil, že od chvíle jejich prvního setkání mířil do pasti.

iZdroj fotografie: Uživatel Austriakoala / Creative Commons / CC BY-SA

Daniel Pearl byl unesen 23. ledna 2002 v hotelu v Karáčí. Únosci, kteří se hlásili k Národnímu hnutí za obnovu pákistánské suverenity, obvinili židovského novináře ze špionáže a poslali do USA seznam požadavků. Ty však nebyly naplněny, a mladý novinář byl nakonec rituálně sťat. Tentýž měsíc zveřejnili únosci video z popravy s názvem „Vražda špionážního novináře, žida Daniela Pearla“.

Pákistánský soud nařídil vrahy zprostit viny

Pearlovi vrazi byly brzy po brutálním incidentu zatčeni, a to včetně Omara Šejka, teroristy britského původu s vazbami na Al-Káidu, který dříve sloužil v pákistánské zpravodajské službě ISI. Šejk byl za své zločiny odsouzen k trestu smrti, nicméně pákistánský soud jej v roce 2020 zprostil obžaloby z vraždy a nařídil jeho propouštění. Tento rozsudek byl navzdory námitkám pákistánské vlády i USA potvrzen pákistánským nejvyšším soudem.

Pákistán je známý tím, že státní správa je úzce propojená s islámskými radikály, vláda skrytě podporuje afghánský Taliban a především severní, paštunské části země nemá plně pod kontrolou. Tato území jsou semeništěm teroristů, kteří jsou zde často i cvičeni ve výcvikových táborech. V Pákistánu nadále výrazně působí bin Ládinova Al-Káida, samotná ISI je zřejmě islamisty výrazně infiltrována.

Zdroj: Aljazeera, Alarabiya, Publicintegrity

Článek Uplynulo 20 let od brutální vraždy amerického židovského novináře pákistánskými radikály, soud nařídil propuštění vrahů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Východní část Pákistánu se bouří

V roce 1971 stát Bangladéš neexistoval, byl součástí Pákistánu. Ovšem od zbývajícího území země byl oddělený Indií a lidé z takzvaného východního Pákistánu chtěli samostatnost. Proto zde vypuklo povstání. Místní povstalce podporovala Indie, která nemá s Pákistánem tradičně dobré vztahy a opakovaně s ním válčila. Vše nakonec vyústilo v útok Pákistánu proti Indii, což vedlo ke třetí indicko-pákistánské válce.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Pákistán byl v těžké situaci. Pokud chtěl zásobovat své jednotky na východě, musel to dělat pomocí námořnictva, kterému nezbývalo, než podnikat 1500 kilometrů dlouhou cestu kolem Indie. Toho si bylo indické námořnictvo dobře vědomo a po vypuknutí bojů vyrazilo do akce s cílem Pákistánce ničit nebo zablokovat. Ve dnech 4. a 8. prosince 1971 indické námořnictvo zaútočilo na pákistánské loďstvo v Karáčí a potopilo několik lodí.

Dvě pákistánské ponorky v akci

Pákistán ale měl v ruce jeden trumf. Dvě ponorky, které se mohly pokusit o odvetu. První byla bývalá americká ponorka z druhé světové války Ghazi. Ta se ale 4. prosince potopila u východního pobřeží Indie. Pákistán tvrdí, že příčina potopení není známá, a na plavidle pravděpodobně došlo k explozi. Indie naopak říká, že ji potopil její torpédoborec Rajput.

Druhou pákistánskou ponorkou bylo moderní diesel-elektrické plavidlo Hangor postavené na konci 60. let ve Francii. Necelých 60 metrů dlouhá ponorka vyzbrojená 12 torpédy na začátku konfliktu hlídkovala kolem Bombaje. Ovšem nepodařilo se jí dostat se do pozice k torpédovému útoku. Indové o ní velmi dobře věděli a protože se jí obávali, preventivně omezili v dané oblasti své námořní operace. Jejich vojenská plavidla se především soustředila na to, aby pákistánskou ponorku našla.

Potopení fregaty Khukri

Součástí sil, které po plavidle pátraly, byly i dvě indické fregaty Khukri a Kirkan. S pákistánskou ponorkou se nic netuše střetly 9. prosince. Ponorce se podařilo nepozorovaně zaujmout polohu k torpédovému útoku. První torpédo, které vypálila na Kirpan, ale minulo a indické lodě se tak dozvěděly o přítomnosti nepřítele. Khukri se pokusila zaútočil, ale Hangor stačila vypálit druhé torpédo, které útočící fregatu zasáhlo a prakticky rozpůlilo. Během několika minut se loď potopila.

Kirpan se chvíli pokoušela ponorku pronásledovat. Hangor po ní vypálil další torpédo, ale to opět minulo. Indická fregata se pak se vrátila na místo střetu, aby se pokusila zachránit trosečníky. Z vody vytáhla jen několik mužů. V potopené Khukri zahynulo 18 důstojníků a 176 námořníků, včetně kapitána lodi. Dodnes je to největší ztráta indického námořnictva v jeho historii.

Indické námořnictvo pak na pákistánskou ponorku uspořádalo doslova hon. Rozhodlo se raději nepodniknout další hladinový útok na pákistánský přístav Karáčí a odklonilo lodní dopravu z oblasti. Dostihnout plavidlo se mu ale nepodařilo. Indie nakonec podnikla invazi do východního Pákistánu a pomohla tak založit Bangladéš. Vojenské operace skončily 16. prosince, o dva dni později se ponorka vrátila do přístavu. Z pákistánského námořnictva byla vyřazena v roce 2006.

Jak nebezpečné dokáží podle vás být dnešní moderní ponorky?

Zdroj: Nationalinterest

Článek První potopení lodě ponorkou od konce 2. světové války. Pákistánská ponorka proháněla indické námořnictvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.