Papír versus realita: kde se vzal ten rozdíl

Čísla, která HUR poskytla redakci serveru UNIAN, jsou cenná právě tím, čím se liší od dosavadních západních odhadů. Americká Federace amerických vědců (FAS) ještě v květnu 2025 pracovala s 52 Tu-95MS „zbývajícími ve službě“, ovšem s výslovnou poznámkou o značné nejistotě. Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své aktualizaci z dubna 2026 uváděla přibližně 58 strategických bombardérů v celé ruské triádě.

Ukrajinská rozvědka ale přidala klíčovou vrstvu: kolik z těch strojů skutečně létá. Rozdíl devíti kusů u Tu-95 a dvou u Tu-160 mezi evidovaným a bojeschopným stavem vypovídá o chronickém nedostatku náhradních dílů, přetížených opravárenských kapacitách a stáří draků, z nichž mnohé pamatují ještě Sovětský svaz. Výroba Tu-95MS dávno neběží. Nové kusy nevznikají. Rusko zvládá nanejvýš generální opravy a modernizaci existujících strojů na variantu Tu-95MSM, a i to v omezeném tempu.

Dva údery za pět týdnů

Situace se od zveřejnění dat HUR dále zhoršila dvěma událostmi, které přišly v rychlém sledu.

Dne 28. srpna 2026 zasáhla ukrajinská Služba bezpečnosti (SBU) dronovým útokem další Tu-95MS přímo na letišti Engels-2, vzdáleném přibližně 800 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle oficiálního komuniké SBU šlo už o druhý zásah strategického bombardéru na této základně jen za léto; předchozí proběhl 17. července. Útok provedla jednotka Alpha pomocí dronu MICH 2000, jehož dolet dosahuje až 2 000 kilometrů při nosnosti 25 až 60 kilogramů.

O měsíc později, 29. září 2026, se Tu-95MS zřítil krátce po vzletu ze základny Ukrainka na ruském Dálném východě. Podle záznamu Bureau of Aircraft Accidents Archives bylo na palubě sedm členů posádky, šest z nich zahynulo. Předběžná verze hovoří o selhání motorů; podle některých zpráv vypadly tři ze čtyř pohonných jednotek NK-12MP. Oficiální závěrečná zpráva dosud nebyla zveřejněna, ale samotný incident dokresluje technický stav flotily, která je přetěžovaná válečným nasazením.

Po těchto dvou událostech pracují ukrajinské analytické odhady s přibližně 36 až 37 bojeschopnými Tu-95MS/MSM. Celkový počet bojeschopných těžkých strategických bombardérů včetně Tu-160 tak klesl na odhadovaných 49 až 50 kusů.

Proč závisí právě na Tu-95MS

Odpověď je prostá: je jich nejvíc. Třicet šest až třicet sedm bojeschopných Tu-95MS proti třinácti Tu-160, to je poměr téměř tři ku jedné. Kvalitativně je Tu-160 silnější platforma: unese až 12 střel Ch-101 oproti pouhým čtyřem u Tu-95MS, jak uvádí HUR. Jenže třináct strojů nestačí na to, aby nesly hlavní tíhu raketových úderů proti Ukrajině a zároveň plnily úkoly jaderné pohotovosti.

Zajímavý je i detail, kterého si všimla redakce Defense Express: HUR pracuje jen se čtyřmi střelami Ch-101 na jeden Tu-95MS, přestože otevřené technické zdroje dlouhodobě připouštějí vyšší kapacitu. To naznačuje, že reálné zatížení části flotily je omezené, ať už kvůli opotřebení závěsníků, stavu motorů, nebo nedostatku střel.

Pro srovnání s americkým protějškem: Boeing B-52H Stratofortress je rovněž letoun z éry studené války, ale s deklarovanou nosností kolem 31,8 tuny, doletem přes 14 000 kilometrů a plánovaným provozem za horizont roku 2040. Tu-95MS dosahuje maximální rychlosti asi 830 km/h, doletu bez tankování kolem 10 500 kilometrů a je poháněn čtveřicí turbovrtulových motorů NK-12MP. Klíčový rozdíl ale není v parametrech, je v udržitelnosti. Spojené státy investují do modernizace B-52 miliardy dolarů a zároveň zavádějí nový bombardér B-21 Raider. Rusko nemá ani jedno.

Širší obraz: Tu-22M3 na tom jsou ještě hůř

Ruské dálkové letectvo nezahrnuje jen těžké strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, ale i nadzvukové bombardéry Tu-22M3 Backfire. Ty sice formálně nepatří mezi „těžké strategické bombardéry“ v logice smluv typu New START (nemají mezikontinentální dolet bez tankování), ale pro konvenční údery na Ukrajinu jsou stejně důležité.

A právě u nich je eroze nejdramatičtější. Defense Express odhaduje, že z přibližně 55 kusů evidovaných v Military Balance 2025 je dnes bojeschopných jen asi 9 až 10 strojů. Od prosince 2022 do června 2026 analytici napočítali celkem 24 zničených nebo poškozených Tu-22M3, a to zásahy na základnách Ďagilevo, Solcy, Oleňa i Bělaja a několik havárií v Irkutské oblasti. Výroba Tu-22M3 skončila v roce 1993. Každé poškození, které nelze opravit z kanibalizovaných dílů, znamená definitivní odpis.

Pokud sečteme všechny tři typy, vychází „papírový“ stav ruského dálkového bombardovacího letectva na něco přes sto kusů. Reálně bojeschopných je podle dostupných odhadů asi 58 až 60. A klesá to.

Co to znamená pro Putinovu válku a pro jeho odstrašení

Ztráta každého dalšího Tu-95MS teď představuje úbytek zhruba 2,7 procenta bojeschopné podflotily. U Tu-160 je to ještě citlivější: jeden stroj je téměř osm procent. To jsou čísla, která v tak malé a nenahraditelné flotile mají strategický význam.

HUR sama konstatuje, že Rusko si schopnost provádět letecké raketové údery zachovalo. Intenzita nasazení strategické aviace ale klesla oproti letům 2022 až 2024 a Moskva přesouvá důraz na balistické rakety, proti nimž má ukrajinská protivzdušná obrana omezenější možnosti. Je to pragmatická reakce na dvojí problém: ubývající bombardéry a klesající efektivitu střel s plochou dráhou letu, které Ukrajina stále lépe zachycuje.

Pro ruské jaderné odstrašení jako celek nejde o kolaps. Těžiště ruské jaderné síly zůstává na mezikontinentálních balistických raketách a raketách odpalovaných z ponorek; bombardéry jsou nejmenší a nejzranitelnější větví triády. Ale jsou zároveň tou nejviditelnější a nejflexibilnější. A právě proto každá další ztráta bolí víc, než by napovídal pouhý počet.

Rusko dnes létá na strojích, které nevyrábí, opravuje díly, které nedokáže nahradit, a posílá do vzduchu posádky, jejichž stroje po čtyřech letech války nesou stopy únavy materiálu i lidí. Putinovi bombardéry nedošly. Ale každý další, který ztratí, už je vidět.

Článek Ruské strategické letectvo je na tom hůře, než se zdálo. Závisí na Tu-95MS, ale těch už Putinovu moc nezbývá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér, který nikdo nevidí

B-21 Raider je stealth bombardér ve tvaru létajícího křídla, vizuálně připomínající svého předchůdce B-2 Spirit, ale o generaci dál. Northrop Grumman ho označuje za letoun šesté generace, a to není jen marketingová nálepka. Stroj kombinuje stealth technologii příští generace s otevřenou softwarovou architekturou, která umožňuje rychlé modernizace bez nutnosti přestavovat celý letoun. Má pokročilé síťové propojení s dalšími platformami a schopnost nést jak jadernou, tak konvenční výzbroj včetně plánované integrace nové řízené střely LRSO.

Přesné výkonnostní parametry (rychlost, dolet bez tankování, nosnost) zůstávají utajené. Veřejně známé je, že B-21 je o něco menší než B-2, má výraznější vyvýšený střed přídě a je od základu navržený tak, aby byl levnější na údržbu a provoz. Podle zprávy Congressional Research Service se cena jednoho kusu odhaduje na 550 milionů dolarů v cenové hladině roku 2010, tedy zhruba 13,5 miliardy korun. Pro srovnání: B-2 Spirit stál v přepočtu více než dvojnásobek a celá flotila čítá pouhých dvacet strojů. U B-21 se počítá s minimálně stem kusů, a debata o rozšíření na 145 letounů sílí.

Testy běží rychleji, než se čekalo

Program B-21 už dávno opustil fázi papírového projektu. V dubnu 2026 Northrop Grumman oznámil, že zkušební kampaň postupuje rychlým tempem a že stroj úspěšně absolvoval tankování za letu, milník, který potvrzuje reálnou bojovou použitelnost. Druhý zkušební letoun se připojil k testům už v září 2025. Souběžně s testy probíhá nízkosériová výroba dalších kusů.

Nejpevnější veřejně potvrzený termín říká, že první B-21 Raider dorazí na základnu Ellsworth v Jižní Dakotě v roce 2027. Právě tam vznikne první operační i výcviková jednotka. Další hlavní základny budou Whiteman a Dyess, obě v kontinentálních Spojených státech. Globální dosah stroje s tankováním za letu ale znamená, že B-21 může zasáhnout cíl kdekoliv na planetě, a právě proto otevření East Gate 3 není jen lokální utažská investice, ale strategický krok s celosvětovým dosahem.

Rusko vyhrožuje, ale nemá čím odpovědět

Kreml na americkou technologickou převahu reaguje tak, jak umí nejlépe, slovy. Vladimir Putin v létě 2024 varoval, že pokud USA rozmístí dlouhodosahové střely v Německu, Rusko nasadí obdobné prostředky „v dostřelu Západu“. Později spojil západní podporu ukrajinských úderů na ruské území s úpravou jaderné doktríny. Tyto hrozby nelze zlehčovat; Rusko stále disponuje rozsáhlým jaderným a raketovým arzenálem.

Jenže v oblasti stealth bombardérů zeje za rétorikou propast. Ruský program PAK DA, který měl být odpovědí na americkou stealth dominanci, zůstává podle Aviation Week výrazně za harmonogramem. Původně plánovaný první let kolem roku 2023 se neuskutečnil a program stále „pomalu nabírá tvar“, což je diplomatický způsob, jak říct, že se zpožďuje. Ruská armáda tak nadále spoléhá na modernizované Tu-160M2 a Tu-95MS, tedy na stroje navržené v éře studené války, které nemají stealth schopnosti.

Čínský H-20 je na tom podobně. Pentagon jeho nasazení posouvá spíše do třicátých let a americký představitel v roce 2024 veřejně zpochybnil, jak blízko je čínský projekt americkému standardu nízké pozorovatelnosti. Zatímco USA už rozšiřují výrobní kapacity a testují hotové stroje, konkurence se stále potýká s přechodem z výkresů do vzduchu.

Proč záleží na továrně, nejen na letounu

Největší americká výhoda nespočívá jen v samotném B-21. Spočívá ve schopnosti převést stealth bombardér do sériové výroby rychleji, než konkurence dostane vlastní projekty z papíru do vzduchu. Otevření East Gate 3 tuto výhodu zhmotnilo. Northrop Grumman uvádí, že jeho výrobní plocha mezi Clearfieldem a Laytonem nyní přesahuje 185 000 čtverečních metrů, to je průmyslový ekosystém, který nemá v oblasti stealth bombardérů ve světě obdobu.

Pro Česko a celou střední Evropu je to relevantní na úrovni odstrašení. Bombardéry jsou podle CRS „viditelnou a flexibilní“ částí americké jaderné triády a USA je pravidelně vysílají na mise Bomber Task Force do spojeneckých zemí. Větší flotila B-21 znamená silnější schopnost rychle posílit evropské bojiště a signalizovat odhodlání NATO. V kontextu války na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, a pokračujících ruských hrozeb vůči evropským spojencům je každý další stealth bombardér v americkém arzenálu argumentem, kterému Kreml nemá co postavit.

Sto kusů, nebo víc?

Debata o konečném počtu B-21 nabírá na intenzitě. Původní plán počítal se stem letounů, ale doporučení Strategic Posture Commission a březnové svědectví velení STRATCOM před Kongresem posunuly diskusi k číslu 145. Důvody jsou pragmatické: stárnoucí B-1B Lancer a B-2 Spirit potřebují náhradu, tempo nasazení bombardérů roste a Pentagon potřebuje mít dostatek stealth platforem současně pro Evropu, Indo-Pacifik i jaderné odstrašení.

Skutečná rozpočtová zátěž přitom nebude jen cena jednoho draku. Celý ekosystém (výcvik, infrastruktura, zbraně, údržba) bude stát násobně víc. Ale právě proto má otevření East Gate 3 takový význam. Není to jen nová hala. Je to důkaz, že Amerika staví průmyslové zázemí pro dlouhou sérii, ne pro dvacet kusů jako u B-2.

Rusko může vyhrožovat jadernými střelami a upravovat doktríny. Ale stealth bombardér se nedá postavit z projevů, a právě to je rozdíl, který East Gate 3 ztělesňuje.

Článek Rusové mohou jen závidět a vyhrožovat. Amerika otevřela obří továrnu na stealth bombardéry B-21 Raider se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč až teď: čtyři roky útoků, které změnily kalkulaci

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a po většinu té doby Rusko řešilo ochranu svých nejcennějších letounů improvizacemi. Na trupech bombardérů se objevovaly staré pneumatiky, které měly zmást infračervené senzory, na pojezdových plochách přibývaly namalované obrysy letadel a mezi stojánkami vyrostly nízké mezistěny. Nic z toho nezabránilo tomu, aby se Engels-2 stal opakovaným cílem hlubokých ukrajinských úderů.

Chronologie mluví jasně. V prosinci 2022 zasáhly drony základnu poprvé, ruské ministerstvo obrany tehdy na Telegramu přiznalo incident, který citovala Ukrajinska Pravda. V lednu 2025 Ukrajina podle Reuters zasáhla palivové depo Kristal, které zásobovalo právě Engels-2. O dva měsíce později, v březnu 2025, Reuters ověřila videa zachycující mohutný výbuch a požár přímo na strategickém letišti. A ještě v létě 2026 ukrajinská bezpečnostní služba SBU oznámila zásah dalšího Tu-95MS na Engelsu, přičemž připomněla, že už v červenci 2026 byl jiný stroj téhož typu kriticky poškozen.

Teprve tato kumulace úderů na letouny, palivo i munici přiměla Moskvu přejít od provizorií k nákladné stavební ochraně. Práce na úkrytech podle dostupných analýz začaly kolem dubna 2025, tedy více než tři roky po začátku plnohodnotné invaze.

Co přesně na Engelsu roste, a co to udrží

Nové kryty v severovýchodní části základny tvoří samostatný shluk. Každý úkryt musí být výrazně větší než cokoliv, co NATO standardně staví pro taktické stíhačky. Pro srovnání: oficiální instrukce amerických vzdušných sil v Evropě (USAFE) popisují ochranné hangáry pro taktické letouny s rozměry zhruba 33 × 15 metrů až 37 × 25 metrů, vybavené zesílenými betonovými panely s ochranou proti odštěpkům. Ruské stavby na Engelsu musí být podstatně prostornější, samotný Tu-160 měří na délku 54 metrů a v rozloženém stavu má rozpětí křídel přes 55 metrů.

Klíčová otázka zní, co tyto kryty skutečně vydrží. Otevřené zdroje na ni odpovídají opatrně:

• Proti dronům a střepinám pravděpodobně ano, a právě to je nejčastější typ hrozby, které Engels čelí.
• Proti sekundárním účinkům (požárům, tlakové vlně z blízkého výbuchu, kazetovým submunicím) úkryt dává smysl.
• Proti přímému zásahu těžkou řízenou střelou to z veřejných dat potvrdit nelze. Bez znalosti tloušťky stěn, skladby střechy a typu výztuže zůstává balistická odolnost neprokázaná.

Podle nás je realistický závěr tento: kryty výrazně ztíží vizuální identifikaci cílů a zvýší přežitelnost proti menším útokům, ale samy o sobě neudělají z Engelsu nedobytnou pevnost.

Engels-2: víc než parkoviště bombardérů

Základna v Saratovské oblasti není jen místo, kde bombardéry přenocují. Sídlí zde 22. gardová těžká bombardovací divize a Engels slouží jako operační uzel, odkud Rusko odpaluje řízené střely proti Ukrajině. Podle databáze CSIS Missile Threat nesou Tu-160 a Tu-95MS střely Ch-101 a Ch-102 s odhadovaným dosahem 2 500 až 2 800 kilometrů. To geometricky staví do dosahu nejen celou Ukrajinu, ale i střední Evropu včetně Česka, byť konkrétní cílení na české území z veřejných zdrojů doloženo není.

Tu-160, známý pod označením NATO „Blackjack“, je největší a nejtěžší nadzvukový bombardér na světě. Maximální rychlost přesahuje 2 200 km/h, bojový dolet činí přibližně 12 300 kilometrů a stroj unese až 40 tun výzbroje ve dvou vnitřních zbraňových šachtách. Jeho západním protějškem je americký B-1B Lancer, který je sice konstrukčně podobný (rovněž jde o nadzvukový bombardér s proměnlivou geometrií křídla), ale B-1B byl přeorientován výhradně na konvenční úlohy, zatímco Tu-160 si zachovává schopnost nést jaderné zbraně.

Tu-95MS „Bear“ je naopak turbovrtulový veterán, jehož výroba skončila před desítkami let. Právě proto je každá ztráta na zemi pro Rusko obzvlášť bolestivá, náhrada prakticky neexistuje. Obnova výroby Tu-160 v modernizované verzi Tu-160M sice probíhá, ale tempem jednotek kusů ročně.

Co kryty nevyřeší

Úkryt chrání letoun v klidu. Neochrání ho ve chvíli, kdy roluje po pojezdové dráze, stojí na vyzbrojovací ploše s podvěšenými střelami nebo startuje z ranveje. A hlavně neochrání infrastrukturu kolem něj. Palivová depa, muniční sklady, velitelské stanoviště, samotné vzletové a přistávací dráhy, to vše zůstává zranitelné. Ukrajina to opakovaně prokázala: v lednu 2025 zasáhla palivo, v březnu 2025 muniční zázemí, v létě 2026 znovu letouny i podpůrnou infrastrukturu.

Praktický důsledek pro ukrajinskou strategii je jasný. Pokud se bombardéry schovají do krytů, cílem se stane všechno ostatní, co bombardér potřebuje k letu. Dobře chráněný letoun bez paliva a munice je jen velmi drahý kus hliníku a titanu.

Co výstavba prozrazuje o ruském uvažování

Investice do sedmnácti a potenciálně více obřích úkrytů nedává smysl jako reakce na jednorázový incident. Dává smysl jedině tehdy, pokud Moskva počítá s tím, že ukrajinské hluboké údery budou pokračovat roky. A to je možná nejdůležitější informace, kterou satelitní snímky z Engelsu přinášejí: ne betonové stěny samotné, ale strategická kalkulace za nimi. Rusko fakticky přiznalo, že ani stovky kilometrů od fronty už neposkytují bezpečí, a začalo se podle toho chovat.

Článek Satelitní snímky odhalily velké změny na Engels-2. Rusko tam tentokrát pořádně schovává strategické bombardéry Tu-160 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně letělo a proč na tom záleží

Xian H-6N je speciální varianta rodiny H-6, která vychází ze sovětského Tu-16 z padesátých let. Konstrukce je stará, ale úpravy nikoliv. Pentagon ve svých výročních zprávách o čínské vojenské síle z let 2024 a 2025 popisuje dvě klíčové odlišnosti H-6N od ostatních verzí: sondu pro tankování za letu, která dramaticky prodlužuje dolet, a zapuštěnou úpravu trupu umožňující vnější nesení vzdušně odpalované balistické střely (ALBM). Bojový radius H-6K/N americké ministerstvo obrany odhaduje na přibližně 3 500 kilometrů, a to bez započítání dosahu samotné střely.

Právě ta střela je jádrem celé sestavy. Jinglei-1 (zkratkou JL-1, nezaměňovat se starší ponorkovou raketou Julang-1) je první čínská vzdušně odpalovaná balistická střela s jadernou způsobilostí. Čínská státní televize CCTV ji po přehlídce v září 2025 označila za „dálkovou vzdušnou jadernou střelu“ a citovaný expert odhadl její dosah na 5 000 až 8 000 kilometrů. Server The War Zone zachytil, že státní komentář při přehlídce hovořil o přibližně 8 000 kilometrech. Jde ovšem o čínská tvrzení, nikoli nezávisle ověřené parametry. I tak platí, že kombinace bojového radiusu bombardéru a dosahu střely vytváří zbraňový systém schopný zasáhnout cíle v celém indo-pacifickém prostoru.

Proč tam byly dvě „neviditelné“ stíhačky

Označení „neviditelná“ je novinářská zkratka. Chengdu J-20 je stealth letoun, tedy stroj s výrazně sníženou radarovou odrazivostí, nikoli doslova neviditelný. Sama čínská státní televize u J-20 používá výraz „stealth“ (隐身) a popisuje ji jako těžkou jednomístnou víceúčelovou stíhačku s důrazem na přesný úder, situační povědomí a manévrovatelnost.

Přímé oficiální vysvětlení, proč sestavu doprovázely právě dvě J-20, se nám nepodařilo dohledat. Logika je ale čitelná: stealth stíhačka poskytuje nosiči průnikovou ochranu proti nepřátelským stíhačům, včasné odhalení hrozeb díky vlastním senzorům a vizuálně demonstruje síťové propojení mezi strategickým bombardérem a doprovodem páté generace. Peking tím ukazuje, že H-6N nepočítá s průletem nepřátelským prostorem sám.

Srovnání s americkými protějšky pomáhá zasadit J-20 do kontextu. Americký F-22 Raptor je stealth stíhačka s důrazem na vzdušnou nadvládu a schopností supercruise, nadzvukového letu bez přídavného spalování. F-35A Lightning II je víceúčelový stealth letoun postavený kolem senzorové fúze. J-20 se rolí blíží spíše F-22 velikostí a ambicí v boji vzduch-vzduch, ale čínské vymezení ji posouvá i do víceúčelového rámce. Přesná technologická parita s americkými stroji z otevřených dat doložit nejde; nezávisle ověřená data o radarové signatuře, motorech a avionice J-20 veřejně chybějí.

Čínská triáda: z teorie do praxe

Jaderná triáda znamená schopnost odpálit jaderné zbraně ze tří nezávislých platforem: z pevniny, z ponorek a ze vzduchu. Smysl je prostý: protivník nemůže jedním úderem vyřadit všechny tři složky najednou, čímž se garantuje schopnost odvetného úderu.

Čína svou triádu budovala postupně. Pozemní složka dnes zahrnuje podle Pentagonu přibližně 400 mezikontinentálních balistických raket. Námořní složka stojí na šesti raketových ponorkách třídy Jin vyzbrojených střelami JL-2 a JL-3. Vzdušná složka, historicky nejslabší článek, je nyní reprezentována právě H-6N s Jinglei-1. Analytická společnost Janes vyhodnotila přehlídku ze září 2025 jako první veřejnou demonstraci kompletní čínské triády.

Srpnové záběry jdou o krok dál. Nepředstavují statický exponát na přehlídkovém voze, ale letovou formaci, která naznačuje operační připravenost. Vzkaz Pekingu není „máme něco tajného“, ale „máme dost sebevědomí to ukázat jako součást hotové odstrašující architektury“.

Jak si H-6N stojí vedle B-52 a Tu-160

H-6N není čínský B-52 ani čínský Tu-160. Americký B-52H Stratofortress je klasický těžký strategický bombardér s nosností přes 31 700 kilogramů, doletem kolem 14 000 kilometrů a schopností nést širokou paletu jaderné i konvenční výzbroje. Ruský Tu-160 Blackjack je nadzvukový nosič střel s plochou dráhou letu typu Ch-55 (dolet střely přibližně 2 500 km), který operuje jako platforma pro větší počet jaderných střel.

H-6N je proti oběma menší a koncepčně odlišný. Jeho hodnota nespočívá v množství nesené munice ani v surové nosnosti, ale ve specifické roli nosiče jedné vysoce cenné balistické zbraně. Balistická dráha Jinglei-1 je přitom pro protivníka obtížněji zachytitelná než střela s plochou dráhou letu: letí rychleji a ve vyšší výšce, což klade větší nároky na protiraketovou obranu.

Co to znamená pro NATO a Česko

NATO oficiálně konstatuje, že Čína rychle rozšiřuje jaderný arzenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče bez odpovídající transparentnosti. Skupina pro jaderné plánování Aliance v červnu 2026 znovu zdůraznila, že strategické jaderné síly NATO zůstávají nejvyšší zárukou bezpečnosti spojenců. Generální tajemník Mark Rutte už v dubnu 2025 řekl, že vůči Číně „nelze být naivní“.

Pro Česko je bezprostřední dopad minimální. Obranná strategie ČR z roku 2023 konstatuje, že riziko přímého vojenského ohrožení zůstává nízké a obrana stojí na vlastních schopnostech a členství v NATO a EU. Nepřímý dopad ale existuje: posílená čínská triáda zvyšuje složitost aliančního plánování, nutí k těsnější koordinaci s indo-pacifickými partnery a komplikuje rozdělení americké pozornosti mezi Evropu a Pacifik.

Čína neukázala zbraň budoucnosti. Ukázala, že budoucnost, před kterou Pentagon varoval v tabulkách a grafech, už létá ve formaci.

Článek Čína poprvé ukázala novou hrozvu, bombardér H-6N s jadernou střelou pod trupem. Doprovázely ho dvě neviditelné stíhačky J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři pády, jeden vzorec

Chronologie je výmluvná. 15. srpna 2024 havaroval Tu-22M3 při cvičném letu v Irkutské oblasti, ruské ministerstvo obrany oznámilo technickou závadu, posádka přežila. 2. dubna 2025 spadl další stroj téhož typu ve stejném regionu; tentokrát jeden pilot zahynul, úřady opět uvedly technickou poruchu. A 15. června 2026 přišla třetí havárie, při níž gubernátor Kobzev poprvé veřejně pojmenoval konkrétního viníka: motor.

Tři nehody za 22 měsíců, pokaždé stejný typ, pokaždé stejná oblast, pokaždé technika. To už není série náhod. Je to provozní trend, který říká něco zásadního o stavu celé flotily.

Motor z roku 1972 a žádná náhrada v dohledu

Srdcem problému je dvouproudový motor NK-25 s přídavným spalováním. Výrobce UEC-Kuzněcov zahájil jeho produkci v roce 1972, tedy před více než půl stoletím. Každý NK-25 dodává tah kolem 245 kN v přídavném režimu a pohání Tu-22M3 na maximální rychlost přibližně 2 300 km/h, tedy zhruba Mach 1,88 (asi 2 300 km/h). Na svou dobu šlo o výkonný agregát. Jenže UAC i v roce 2026 stále uvádí Tu-22M3 s motory NK-25 a status projektu označuje pouze jako „modernization“. Žádný nový motor, žádná doložená sériová náhrada.

Přitom Rusko dokázalo, že restart výroby leteckého motoru zvládnout umí, ale jen tam, kde to mělo absolutní strategickou prioritu. Pro bombardér Tu-160M existoval státní program obnovy výroby motorů NK-32. Rozhodnutí padlo v roce 2010, práce běžely od roku 2011, investice přesáhly 8 miliard rublů (v tehdejších cenách zhruba 3,5 miliardy korun). V březnu 2021 Rostec ohlásil předání prvního Tu-160M s novými NK-32-02 k předběžným letovým zkouškám.

U NK-25 pro Tu-22M3 nic takového dohledat nelze. Žádné zvláštní státní rozhodnutí, žádný veřejný investiční program, žádná pilotní série. Průmyslové kapacity a peníze šly přednostně do strategičtějšího Tu-160M, který nese jaderné zbraně. Tu-22M3 zůstal na vedlejší koleji a jeho motory stárnou dál.

Pro srovnání: americký B-1B Lancer, koncepčně nejbližší západní protějšek Tu-22M3, je rovněž studenoválečný nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídla. FlightGlobal pro rok 2026 eviduje 40 aktivních B-1B u amerického letectva oproti 56 ruským Tu-22M. Zásadní rozdíl ale spočívá v údržbě a modernizačních programech: americká strana průběžně investuje do prodloužení životnosti motorů F101-GE-102, zatímco ruská řeší opakované nehody a nedokončenou modernizaci.

Modernizace, která nikdy nedorazila

Program Tu-22M3M měl být odpovědí. V srpnu 2018 šéf UAC Jurij Sljusar při slavnostním představení prvního prototypu slíbil, že dodávky modernizovaných strojů začnou od roku 2021. Starší plány ministerstva obrany počítaly dokonce s asi 30 modernizovanými kusy do roku 2020. Druhý prototyp vzlétl v březnu 2020, měly následovat státní zkoušky.

K červnu 2026 ale v otevřených oficiálních materiálech UAC ani Rostecu není dohledatelný důkaz, že by program přešel do sériové výroby. Webová stránka UAC k Tu-22M3 stále hovoří jen o fázi „modernization“, ne o hotovém produktu. Termíny z let 2018 a 2020 byly zcela zmeškaný. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, paradoxně zvýšila potřebu těchto bombardérů, ale současně odčerpala průmyslové kapacity do akutnějších programů.

Kolik jich vlastně ještě létá?

Tabulkové počty a reálná bojeschopnost jsou dvě velmi odlišné věci. FlightGlobal ve svém přehledu World Air Forces 2026 eviduje 56 aktivních Tu-22M v ruském letectvu, ale sám upozorňuje, že po ukrajinské operaci Spiderweb mohou být jeho počty „vyšší než skutečný stav“. Pro srovnání: v roce 2022, tedy na začátku plnohodnotné invaze, FlightGlobal uváděl 66 aktivních Tu-22M. Pokles o deset strojů za čtyři roky v tabulkách, a reálně zřejmě mnohem víc.

Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov už v srpnu 2023 tvrdil, že po ukrajinských úderech na letecké základny Solcy a Šajkovka zůstalo provozuschopných jen 27 kusů Tu-22M3. Ukrajinská analytická syntéza z června 2026 jde ještě dál a odhaduje, že bojeschopných strojů může zbývat pouhých 9 až 10. Jde o ukrajinský odhad, nikoli nezávisle potvrzený fakt, ale i kdyby byl realitě jen vzdáleně blízko, znamená to dramatický propad z původní flotily.

Pro Ukrajinu je to relevantní především kvůli střelám Ch-22. Tato těžká protilodní a úderná raketa s doletem kolem 600 kilometrů a bojovou hlavicí o hmotnosti téměř tuny patří k nejničivějším zbraním, které Rusko proti ukrajinské infrastruktuře nasazuje. Tu-22M3 je jejím hlavním nosičem. Každý vyřazený bombardér tohoto typu znamená o jednu odpalovací platformu méně.

Co to znamená pro ruské dálkové letectvo

Rusko se ocitá v pasti, kterou si samo nastražilo. Sovětský průmyslový dědictví umožňoval provozovat stovky složitých strojů, ale jen dokud fungovaly výrobní linky, subdodavatelské řetězce a školení techniků. Jakmile se jednou tato infrastruktura rozpadla, její obnova trvá roky a stojí miliardy. U NK-32 pro Tu-160 to Rusko zvládlo za zhruba šest let intenzivní práce a masivních investic. U NK-25 pro Tu-22M3 se do podobného úsilí zjevně nepustilo.

Zbývající ruské dálkové letectvo (44 turbovrtulových Tu-95 a 15 modernizovaných Tu-160 podle FlightGlobal) může část zátěže převzít, ale ne plně nahradit specifickou roli Tu-22M3 jako nosiče Ch-22. Přesun úkolů na jiné platformy navíc znamená jejich rychlejší opotřebení.

Rusko veřejně neuvádí, kolik použitelných motorů NK-25 a náhradních dílů mu reálně zbývá. Každý další let stárnoucí flotily bez systémového řešení ale zvyšuje pravděpodobnost, že se chronologie irkutských havárií prodlouží o další řádek.

Článek Rus má problém, na který nestačí. Tu-22M3 mu budou dále havarovat, nebo úplně přestanou létat. Nezvládá motory se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Levný dron proti nenahraditelnému bombardéru

Podstata „Pavučiny“ nespočívala v počtu dronů. Spočívala v disproporci. FPV dron stojí řádově desítky tisíc korun. Strategický bombardér Tu-95MS, jehož sériová výroba běžela od roku 1981 a dnes probíhá pouze modernizace a prodlužování životnosti, nelze jednoduše objednat znovu. Totéž platí pro Tu-22M3, typ, který poprvé vzlétl v roce 1977 a rovněž se už sériově nevyrábí. Jediným bombardérem z této trojice, u něhož ruský výrobce UAC stále uvádí i probíhající výrobu, je Tu-160, jenže jeho stavba je mimořádně nákladná a pomalá.

Analytici washingtonského think-tanku CSIS to shrnuli bez příkras: už ztráta jedenácti strojů by pro ruskou bombardovací flotilu představovala vážnou ránu. A letoun včasné výstrahy A-50U? Rusko jich podle téhož zdroje provozuje pouhých sedm. Každý zničený kus je díra, kterou nelze zacelit ani za roky.

Proč Moskva mlčí nahlas, ale šeptá

Otevřený obdiv k ukrajinské operaci v ruském informačním prostoru samozřejmě nenajdete. Místo něj se ale objevilo něco výmluvnějšího: obranné vysvětlování. Prokremelský telegramový kanál Vojenná kronika, který vede válečné svodky od roku 2014 a jehož argumentaci přetiskl server Topcor, přišel s tezí, proč Rusko „Pavučinu naopak“ nepotřebuje. Jádro argumentu zní: Ukrajina nemá srovnatelně hodnotné cíle. Žádnou flotilu strategických bombardérů, žádné A-50, žádný ekvivalent toho, co Ukrajina zasáhla.

Vojensky je to částečně pravda. Ukrajina skutečně nedrží Tu-95 ani Tu-160. Jenže samotná potřeba takto vysvětlovat, proč Rusko podobný úder neprovedlo, prozrazuje víc než tisíc slov propagandy. Kdyby „Pavučina“ Moskvu nebolela, nikdo by se neobtěžoval zdůvodňovat, proč ji není třeba opakovat. Ruští autoři navíc přeskakují nepříjemnou otázku: jak je možné, že druhá údajně nejsilnější armáda světa nedokázala ochránit svá strategická letiště před improvizovanými drony?

Místo odpovědi přichází přesměrování debaty. Kanál tvrdí, že Moskva disponuje „balíkem“ konvenčních prostředků, střelami Kalibr, Ch-101, balistickými raketami Iskander a útočnými drony Geraň, a že jimi zasáhne jakýkoli bod na ukrajinském území. Technicky to sedí. Střela Ch-101 má dolet 2 500 až 2 800 km, bojovou hlavici o hmotnosti 450 kg a cestovní rychlost kolem 700 km/h. Námořní Kalibr 3M-14 dosahuje doletu až 2 500 km s obdobnou hlavicí. Drony Geraň-2 (íránské Šáhidy) létají pomaleji, kolem 185 km/h, ale jejich dolet se pohybuje minimálně kolem 1 000 až 1 200 km. Za aliančního protějška v kategorii hlubokých úderů lze považovat britsko-francouzskou střelu Storm Shadow/SCALP, rovněž určenou k ničení vysoce hodnotných pevných cílů.

Jenže mít arzenál raket a mít schopnost jedním koordinovaným úderem vyřadit třetinu strategické flotily protivníka jsou dvě zásadně odlišné věci. Právě to je zdroj oné „závisti“, i když ji nikdo v Moskvě nepojmenuje nahlas.

Co přišlo po „Pavučině“

Rusko reagovalo třemi způsoby. Rozptylem bombardérů po dalších základnách, budováním ochranných přístřešků a zesílením protidronové obrany. Analytici Carnegie Endowment potvrzují, že útok vyvolal debatu o fyzickém krytí strategických letounů, která do té doby v ruském plánování prakticky neexistovala. Britský institut RUSI zároveň upozorňuje, že ruské síly systematicky zrychlily vyhledávání a likvidaci ukrajinských týmů dronových operátorů.

Ukrajina na druhé straně dává najevo, že v hlubokých úderech hodlá pokračovat. Ministerstvo obrany v Kyjevě otevřeně mluví o úderech na střední a velkou vzdálenost jako o prioritě a vyzývá západní partnery k investicím do dronů a dálkových prostředků. Peníze už tečou: Evropská komise 30. června 2026 uvolnila první tranši 3,9 miliardy eur na drony v rámci širšího balíku obranné podpory, přičemž sama zdůvodnila, že právě drony jsou klíčovou schopností Ukrajiny.

Další „Pavučina“ nemusí vypadat stejně. Rusko se adaptuje, letiště budou lépe chráněná. Ale logika levného nástroje proti drahému a nenahraditelnému cíli zůstává živá, a to je přesně to, co ruské proválečné komentátory nutí psát dlouhé odstavce o tom, proč takovou operaci vlastně nepotřebují.

Proč záleží na každém bombardéru

Západní stíhačky F-16, kterých bylo vyrobeno přes 4 500 kusů a které dnes létají ve 25 zemích, nebo francouzské Mirage 2000 se šesti sty vyrobenými stroji a rozsáhlou servisní sítí lze v případě ztrát nahradit z širšího aliančního ekosystému. Program výcviku a údržby F-16 pro Ukrajinu schválily Spojené státy už v roce 2025. Ruské strategické bombardéry žádný takový ekosystém nemají. Jsou to relikty studené války udržované při životě modernizacemi a každý zničený kus je trvalá ztráta.

Pro bezpečnost zemí NATO včetně České republiky není „Pavučina“ sama o sobě rozhodující událostí, bombardovací složka je nejmenší částí ruské jaderné triády. Významnější je lekce, kterou operace přinesla: i hluboký týl velmoci je zranitelný a ochrana leteckých základen proti dronům se stává existenční nutností pro každou moderní armádu.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a za tu dobu se proměnila v laboratoř asymetrické války. „Pavučina“ je zatím jejím nejostřejším experimentem, a Moskva to ví, i když to raději vysvětluje než přiznává.

Článek Rusové závidí Ukrajině operaci „Pavučina“, ale stydí se za to. Na podobnou akci prostě nemají, tvrdí kremelští odborníci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „Medvěd“ stále létá

Označení Tu-95MS a jeho modernizovaná varianta Tu-95MSM patří do rodiny strategických turbovrtulových bombardérů, jejichž primární úlohou dávno není průnik nad nepřátelské území. Dnešní „Medvěd“ je v podstatě létající odpalovací rampa, kamion na střely s plochou dráhou letu. Jeho hlavní zbraní je střela Ch-101 (v jaderné verzi Ch-102) s odhadovaným doletem 2 500 až 2 800 kilometrů, rychlostí kolem 270 metrů za sekundu a hlavicí o hmotnosti přibližně 400 kilogramů. Pilot nemusí vidět cíl. Stačí, aby se dostal do odpalovací pozice stovky kilometrů od nejbližší protivzdušné obrany.

Právě tato logika nosiče se zbraněmi dlouhého dosahu vysvětluje, proč věk draku nehraje takovou roli, jakou by hrál u stíhačky nebo taktického bombardéru. Letoun nepotřebuje manévrovat, nepotřebuje nízkou pozorovatelnost, nepotřebuje nadzvukovou rychlost. Potřebuje doletět, odpálit a vrátit se. A to Tu-95MS stále zvládá.

Co znamená být „navždy mladý“

Mladost Medvěda neleží v aerodynamice ani v konstrukci křídla. Leží v tom, co je uvnitř. Program modernizace na standard Tu-95MSM, jehož kontrakt ruské ministerstvo obrany podepsalo a jehož zkušební lety Rostec potvrdil v lednu 2023, zahrnuje zásadní obměnu klíčových systémů:

• Nový radar a informační zobrazovací systém v kokpitu
• Modernizovaný obranný komplex proti raketám a rušení
• Motory NK-12MPM s novými vrtulemi AV-60T, které zvyšují spolehlivost a účinnost pohonu

Nejde o kosmetiku. Jde o to, aby sedmdesát let starý drak unesl moderní avioniku a dokázal efektivně integrovat současné zbraňové systémy. Princip je stejný jako u amerického B-52H Stratofortress, který poprvé vzlétl v roce 1954, slouží od roku 1955 a americké letectvo počítá s jeho provozem až do roku 2050. Rozdíl je ovšem v tom, co stojí za oběma stroji.

Nemůže, i kdyby chtěl

Americký B-52 má za sebou jasný nástupnický plán: bombardér B-21 Raider od Northrop Grumman už prochází letovými zkouškami a směřuje k zavedení do služby. Ruský ekvivalent, program PAK DA, je v úplně jiné fázi. Podle Bulletin of the Atomic Scientists se ještě k březnu 2026 v Kazani teprve skládal první prototyp určený pro statické pozemní zkoušky. Časová osa prvního letu, natož zavedení do služby, zůstává nejasná.

Analytici z britského think-tanku RUSI identifikovali hned několik příčin: sankce omezující přístup ke komponentům, výrobní kapacity vytížené údržbou stávající flotily, manažerské slabiny v obranném průmyslu a fakt, že souběžně s PAK DA Rusko tlačí i restart výroby Tu-160M. Ruský letecký průmysl podle dostupných analýz jednoduše nemá dost kapacity na to, aby rozjel dva strategické bombardovací programy současně. Výsledek? Starý Medvěd zůstává nenahraditelný, ne proto, že by byl dokonalý, ale proto, že nic jiného není k dispozici.

Hrozba, která dopadá i na střední Evropu

Tu-95MS může vypadat jako vzdálená relikvia studené války. Není. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 uvedlo, že od začátku roku zachytilo přibližně 88 procent střel Ch-101, Ch-55 a Ch-555. To je vysoká úspěšnost, ale zbývajících dvanáct procent představuje reálné zásahy na ukrajinské území, včetně oblastí poblíž hranic s Evropskou unií. Dne 24. března 2024 řešily polské úřady krátké narušení svého vzdušného prostoru objektem odpáleným při ruském útoku na západní Ukrajinu. Střela zůstala v polském prostoru méně než tři minuty, ale incident ukázal, jak blízko se důsledky těchto útoků dostávají k hranicím NATO.

Samotné Tu-95MS přitom operují i v demonstračních letech podél aliančního vzdušného prostoru. NATO zachytilo tyto stroje nad Severním mořem, NORAD je v červenci 2024 sledoval v aljašské identifikační zóně protivzdušné obrany. Medvěd nemusí překročit hranici, aby připomněl svou existenci.

Každý kus je teď cennější

Dne 1. června 2025 zasáhla ukrajinská operace Spider’s Web podle analýzy CSIS více než čtyřicet vysoce hodnotných ruských letadel, včetně Tu-95MS. Odhady velikosti celé flotily se před útokem pohybovaly kolem 58 kusů v různých modifikacích; skutečný počet plně bojeschopných strojů po ztrátách a poškozeních z let 2025 a 2026 může být výrazně nižší. Každý přeživší Medvěd tak pro Kreml získává hodnotu, kterou žádná modernizace nemůže nahradit: je to stroj, který existuje.

Ruský obranný průmysl dnes funguje v režimu „modernizovat dědictví SSSR místo rychlé náhrady“. U strategických bombardérů to znamená držet staré trupy v provozu tak dlouho, jak to únava materiálu a ekonomika oprav dovolí. Hranice existuje: můžete omladit avioniku, motory i výzbroj, ale nemůžete donekonečna omladit samotný drak. Otázka není, jestli Tu-95MS jednou doslouží. Otázka je, co za něj bude stát, až se tak stane. Zatím za ním nestojí nic.

Článek Ruský „Medvěd“ je starší než většina jeho pilotů, ale zůstává „navždy mladý“. Kreml ho nemůže a nechce nahradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět disciplín, pět verdiktů

Srovnání stojí na pěti měřitelných či hodnotitelných oblastech. Tady je rozpis:

Tři body pro ruský stroj, dva pro americký. Jenže váha jednotlivých kategorií je všechno.

Kde Rusko úplně propadlo

Radarová viditelnost. B-1B byl od počátku navržen s ohledem na přežitelnost v prostoru kryté protivzdušné obrany: tvarování trupu, pohltivé nátěry, snížený odraz o řád oproti původnímu B-1A. Americké letectvo tuto vlastnost výslovně řadí mezi klíčové prvky přežití.

Tu-160M jde jinou cestou. Rostec zdůrazňuje rychlost, dolet přes 12 000 km bez tankování, nosnost a modernizované systémy: novou řídicí soustavu, radar, navigaci, radioelektronická protiopatření. O stealth charakteristikách mlčí. Ruská doktrína to částečně obchází: Tu-160M odpaluje střely s plochou dráhou letu stovky kilometrů od cíle a nemusí pronikat hluboko nad nepřátelské území. Slabina je reálná, ale koncepčně ji zakrývá způsob nasazení.

Přesto, v éře, kdy moderní protivzdušná obrana dokáže zachytit i malé cíle na velké vzdálenosti, je nízká radarová stopa parametr, který může převážit všechny ostatní. A právě tady ruská „Bílá labuť“ nemá co nabídnout.

B-1B nekončí, jen se mění stráž

Americký bombardér je formálně na konci kariéry, ale praxe vypadá jinak. V květnu 2026 USAF vrátil do služby dříve odstavený kus a paralelně dokončil rozsáhlou strukturální opravu trupu dalšího stroje, měsíce před termínem. Flotila čítá 44 aktivních kusů a investice do prodloužení života pokračují.

Důvod je prostý: B-21 Raider, stealth bombardér nové generace, má podle plánu dosáhnout počáteční operační schopnosti v roce 2028. Do té doby musí B-1B a B-2 držet linii. Nejde o prázdno v americké bombardérové síle, ale o řízený přechod. A B-21 posouvá celou soutěž jinam, od otázky „kdo je rychlejší“ k otázce „kdo přežije“.

Papír versus bojiště

Tu-160M vyhrává v parametrech staré školy. Rychlost, dolet, nosnost: to jsou čísla, která ohromí na leteckém dni i v propagandistickém videu. Putin v únoru 2024 osobně letěl na modernizovaném kusu, ruské ministerstvo obrany pravidelně zveřejňuje záběry z patroly nad Arktidou, severním Atlantikem či Baltem. Plán počítal s deseti novostavbami Tu-160M2 do roku 2027, přesný aktuální stav flotily ale Rusko transparentně nepublikuje.

B-1B má naproti tomu něco, co se nedá dodat modernizací: tisíce hodin v ostrém nasazení. Od Pouštní lišky přes Kosovo po Afghánistán: americký bombardér prokázal, že funguje pod tlakem skutečné války, ne jen na patrolních trasách nad neutrálními vodami. A právě bojová praxe je disciplína, kterou žádný fact sheet nenahradí.

Co skóre neříká

Podle nás je výsledek 3:2 spíš odrazem zvolených kritérií než skutečné převahy. Kdyby se víc vážila přežitelnost proti moderní protivzdušné obraně a ověřené bojové nasazení, skóre by vypadalo podstatně méně jednoznačně. NATO jen v roce 2023 zachytilo ruská vojenská letadla více než třístakrát; Tu-160M je v tomto kontextu především nástrojem demonstrace síly a standoff úderů, ne strojem schopným proniknout do hloubky bráněného prostoru. Skutečné napětí tohoto srovnání neleží v otázce, kdo je silnější dnes. Leží v tom, že Rusko sbírá body v disciplínách, které definovaly studenou válku, zatímco Amerika už hraje jinou hru.

Článek Tu-160M vs. B-1B Lancer: Souboj nejsilnějších bombardérů světa dopadl 3:2. V jedné disciplíně Rusko úplně propadlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stroj, který nelze vyrobit znovu

Tupolev Tu-22M3 je dálkový nadzvukový raketonosný bombardér s proměnlivou geometrií křídla, čtyřčlennou posádkou a maximální rychlostí kolem 2 000 km/h. Podle TASS dosahuje praktického doletu 7 000 km a taktického rádiusu 2 200 km. Unese až 24 tun bojového zatížení, tedy řízené a aerobalistické střely, pumy i námořní miny. Klíčovou zbraní jsou těžké nadzvukové střely řady Ch-22 a jejich modernizovaná varianta Ch-32, určené proti pozemním i námořním cílům.

Sériová výroba skončila v roce 1993. Od té doby Rusko nemůže postavit jediný nový kus. Může jen opravovat, kanibalizovat a modernizovat to, co zbylo ze sovětských zásob. Program hluboké modernizace na verzi Tu-22M3M, při níž se podle státní korporace Rostec vyměňuje asi 80 % avioniky, existuje od roku 2018. První prototyp vzlétl v prosinci 2018, druhý v březnu 2020. Jenže v létě 2026 nejsou veřejně doložené známky sériového zavedení do služby. Program zůstává spíš u testovacích kusů než u reálné obnovy flotily.

Papírový inventář versus realita

Otevřené databáze vykreslují zdánlivě solidní obraz. The Military Balance 2025 uvádí 55 kusů Tu-22M3 v ruské aktivní službě, FlightGlobal World Air Forces 2025 dokonce 57 strojů typu Tu-22M. Na papíře desítky bombardérů. Jenže papír snese hodně.

Už v srpnu 2023 tehdejší šéf ukrajinské vojenské rozvědky HUR Kyrylo Budanov řekl Rádiu Svoboda, že před tehdejšími ukrajinskými zásahy bylo skutečně provozuschopných jen asi 31 kusů, a po započtení poškození klesl počet na 27. Analytici Defense Express z toho zpětně odvozují, že na začátku plné invaze v únoru 2022 mohlo být bojeschopných jen kolem 33 až 34 strojů. Rozdíl mezi inventářem a letuschopným jádrem flotily je propastný.

A právě do tohoto křehkého zbytku udeřily čtyři roky války.

Dvacet čtyři ztrát, a ne všechny způsobila Ukrajina

Otevřený součet zničených a poškozených Tu-22M3 od prosince 2022 dosahuje podle Defense Express čísla 24. Je důležité říct, že nejde výhradně o definitivní odpisy; část strojů je vedena jako poškozená a přesná hranice mezi opravitelným a neopravitelným kusem zůstává v mlze ruského vojenského tajemství.

Časová osa hlavních ztrát vypadá takto:

• Prosinec 2022 – tři poškozené stroje na základně Ďagilevo.
• Srpen 2023 – tři ztráty či poškození po ukrajinských útocích, po nichž Budanov konstatoval citelné snížení ruské schopnosti úderů střelami Ch-22.
• Duben 2024 – jeden Tu-22M3 sestřelen nad Stavropolským krajem.
• Červenec 2024 – dva poškozené stroje na základně Olenija.
• Srpen 2024 – havárie v Irkutské oblasti, ruské ministerstvo obrany předběžně uvedlo technickou závadu.
• Duben 2025 – další pád v Irkutské oblasti, opět s odkazem na technickou poruchu.
• Červen 2025 – operace Spiderweb. Satelitní snímky analyzované agenturou AP ukázaly na základně Belaja nejméně čtyři zničené Tu-22 a tři zničené Tu-95. Ukrajinská bezpečnostní služba SBU připsala celé operaci 41 zničených nebo poškozených letadel napříč více základnami; Defense Express z toho pro typ Tu-22M3 odvozuje dvanáct zasažených strojů.
• Červen 2026 – havárie u Kamenky v Irkutské oblasti, předběžně selhání motoru.

Minimálně tři z těchto ztrát nemají s Ukrajinou nic společného. Vznikly čistě technickým selháním: opotřebenými motory NK-25, omezenými zásobami náhradních dílů a faktem, že stroje navržené v sedmdesátých letech prostě dosluhují.

Proč každá ztráta bolí víc než u jiného letounu

Tu-22M3 není běžný taktický letoun. Je to specializovaný nosič těžkých nadzvukových střel, které žádná jiná ruská platforma v tomto rozsahu nenese. Ztráta jednoho kusu neznamená jen minus jedna na inventárním listu. Znamená o několik střel Ch-22/Ch-32 méně v každé salvě, menší tempo nasazení a užší okno pro údery na ukrajinskou infrastrukturu i případné námořní cíle.

Pro srovnání: nejbližší západní protějšek je americký B-1B Lancer. Podle oficiálního factsheet USAF nese B-1B až 15,4 tuny (34 000 liber) bojového zatížení, dosahuje rychlosti Mach 1,2 (přibližně 1 470 km/h) a disponuje mezikontinentálním doletem, datalinkem Link-16 a výrazně pokročilejší avionikou. Srovnání je ale jen částečné: Tu-22M3 je koncepčně spíš regionální raketonosec, zatímco B-1B je těžký konvenční bombardér se širším spektrem misí. Podstatný je ale jiný kontrast: Spojené státy mají pro B-1B veřejně popsanou náhradu v podobě stealth bombardéru B-21 Raider s plánovanou počáteční operační schopností od roku 2028. Rusko pro Tu-22M3 nic srovnatelného v dohledném horizontu nemá.

Co zbývá a co to znamená

Nejpřísnější otevřený odhad mluví o pouhých devíti až deseti bojeschopných Tu-22M3 v létě 2026. I konzervativnější formulace (nízké desítky maximálně) ukazuje na flotilu, která ztratila většinu svého operačního jádra. Rusko může repasovat některé draky z uskladnění, rozebírat jeden stroj na díly pro druhý, ale rychlá obnova tím nevznikne.

Geograficky Tu-22M3 svým doletem stále pokrývá celou Evropu včetně České republiky. Úbytek flotily nezmenšuje princip hrozby, ale zmenšuje její objem: velikost možné salvy, frekvenci nasazení, schopnost vést souběžné údery na více směrech. Pro Ukrajinu to konkrétně znamená méně těžkých nadzvukových střel mířících na města a energetickou infrastrukturu.

Irkutská oblast se stala nechtěným symbolem tohoto úpadku. Tři havárie za necelé dva roky na jednom místě, pokaždé technická závada, pokaždé stroj, který už nikdo nevyrobí. Ruské dálkové letectvo nemusí prohrát v boji. Stačí, když mu dojdou letouny, které umí létat.

Článek Rusku zbývají poslední modernizované bombardéry Tu-22M3. Od roku 2022 jich ztratilo 24, a ne vždy vinou Ukrajinců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři pády, jedno místo, jeden vzorec

Série začala 15. srpna 2024, kdy Tu-22M3 spadl v Irkutské oblasti při rutinním letu. Posádka se katapultovala, vyšetřovatelé předběžně označili příčinu jako technickou závadu. O necelých osm měsíců později, 2. dubna 2025, se scénář zopakoval, tentokrát s tragickým koncem: jeden člen posádky zahynul. A v červnu 2026 přišla třetí epizoda.

Tři havárie jednoho typu na jednom místě za 22 měsíců nejsou smůla. Jsou to symptomy. Tu-22M3 vstoupil do sériové výroby v roce 1978 a do aktivní služby v roce 1989. Motory NK-25, které ho pohánějí, se podle otevřených zdrojů přestaly vyrábět v polovině devadesátých let a výroba nebyla obnovena. Každý motor, který dnes selže, se musí nahradit dílem z jiného stroje, nebo se nenahradí vůbec.

Pro úplnost: irkutská trojice není jediná nehoda tohoto typu od začátku plnohodnotné invaze. V dubnu 2024 spadl Tu-22M3 ve Stavropolském kraji po bojové misi, opět s předběžným verdiktem technické závady. Širší součet je tedy ještě vyšší.

Padesát sedm na papíře, zlomek ve vzduchu

Podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2025 evidovalo Rusko 57 kusů Tu-22M3 v aktivním stavu. Číslo vypadá solidně, dokud se nezačne škrtat.

Defense Express po červnové havárii pracuje s odhadem, že reálně bojeschopné jádro flotily je výrazně menší než papírový inventář. Starší ukrajinské zpravodajské hodnocení z roku 2023 uvádělo 27 operačních strojů. Od té doby přibyly havárie i přímé bojové ztráty. Odhady se dnes pohybují v pásmu, kde každý další vyřazený kus zasahuje malou aktivní flotilu, nikoli přebytek.

K tomu je třeba připočíst Operaci Pavoučí síť z června 2025, masivní ukrajinský dronový útok na základnu Belaja. Ukrajinská SBU tvrdila, že zasáhla 34 procent ruských strategických nosičů. Satelitní snímky agentury AP potvrdily na Belaje nejméně čtyři zničené Tu-22 a tři zničené Tu-95. Justin Bronk z britského think-tanku RUSI odhadl celkový počet zničených strategických bombardérů na dvanáct, s několika dalšími poškozenými. I ta konzervativnější čísla znamenají ránu, ze které se flotila vzpamatovává těžko.

Proč náhrada neexistuje

Rusko dokázalo obnovit výrobní základnu pro Tu-160M. Šéf státní korporace Rostec v únoru 2024 popsal restart výrobní linky jako hotovou věc. Jenže pro Tu-22M3 nic srovnatelného neběží. Žádná nová linka, žádný restart motorů NK-25, žádný veřejně doložený plán na výrobu kus za kus.

Teoretickým nástupcem měl být projekt PAK DA, stealth bombardér nové generace. Jenže už v roce 2015 ruské ministerstvo obrany přiznalo, že restart Tu-160M2 posouvá PAK DA v čase. V roce 2021 agentura TASS stále psala teprve o demonstračním modelu a připravené dokumentaci. Formálně projekt zrušený není. Prakticky je pro současnou válku nepoužitelný.

Zbývají tedy dvě platformy, které Rusko skutečně udržuje a modernizuje: Tu-95MS, jehož modernizaci na verzi MSM popisoval Rostec už v roce 2020, a obnovovaný Tu-160M. Obě plní roli nosičů dálkových střel. Ani jedna ale není přímou náhradou za nadzvukový profil Tu-22M3, stroje, který uměl nést protilodní střely Ch-22 a Ch-32 a operovat v jiném taktickém režimu než pomalý turbovrtulový Tu-95.

Co to znamená pro ruskou údernou kapacitu

Ruské dálné letectvo pořád umí udeřit. Tu-95MS pravidelně startují s raketami Ch-101, Tu-160 létají s modernizovanou výzbrojí. Schopnost zasáhnout cíle na Ukrajině, i v Evropě, nezmizela a v dohledné době nezmizí.

Ale mění se matematika. Každý ztracený Tu-22M3 zužuje počet dostupných nosičů a zvyšuje tlak na zbývající stroje. Americký B-52, který vstoupil do služby v roce 1955 a dodnes létá, ukazuje, že stáří samo o sobě nemusí být rozsudek, pokud za letounem stojí průběžná modernizace, dostatek náhradních dílů a funkční průmyslová základna. U Tu-22M3 chybí všechny tři podmínky najednou.

Dopad se neprojeví jako náhlý kolaps, ale jako postupná eroze. Menší počet strojů znamená delší intervaly mezi údery, menší flexibilitu při plánování a vyšší riziko, že další technická závada nebo dronový zásah odepíše stroj, který už nikdo nevyrobí. Ruské strategické letectvo neoperuje z komfortní rezervy. Operuje z čím dál tenčí provozuschopné vrstvy, a každá další havárie u Irkutska to potvrzuje.

Flotila Tu-22M3 dnes připomíná svíčku, která hoří z obou konců: shora ji ukrajinské drony a střely, zdola vlastní stárnoucí technika. A nikdo nepřináší novou.

Článek Třetí havárie Tu-22M od roku 2022 potvrzuje: Ruské strategické letectvo skomírá, stroje nedokáže nahrazovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři letiště, 117 dronů, jeden úder

Podle oficiální rekapitulace SBU operace zasáhla současně letiště Belaja v Irkutské oblasti, Ďagilevo u Rjazaně, Olenja na Kolském poloostrově a Ivanovo ve středním Rusku. Na všechna čtyři vzlétlo celkem 117 FPV dronů. Cílem byly strategické bombardéry Tu-95, Tu-22M3 a podle ukrajinských tvrzení i Tu-160, tedy stroje, které mají schopnost nést jaderné zbraně. Mezi zasaženými měly být i letouny včasné výstrahy A-50, jedny z nejcennějších kusů ruského letectva.

Kyjev tvrdí, že zničil 41 letounů a způsobil škodu přes 170 miliard korun. Americký odhad je střízlivější: zasaženo bylo až dvacet letadel, z toho asi deset zničeno. Německý generál Christian Freuding po útoku uvedl, že poškozeno bylo „více než tucet“ strojů, což odpovídá zhruba deseti procentům ruské flotily strategických bombardérů. Zbývajících devadesát procent zůstává funkčních. Není to strategický knockout. Ale není to ani marginálie.

Kamiony místo raket

Překvapení nespočívalo v síle úderu, ale v metodě. Drony nemusely překonávat tisíce kilometrů vzdušného prostoru. Podle dostupných analýz, včetně rozboru v Guardianu, byly komponenty dopraveny do Ruska dlouho předem, ukryty v kontejnerech s odklápěcími střechami a naloženy na běžné nákladní vozy. Odstartovaly až z bezprostřední blízkosti základen, z ruského vnitrozemí, ne přes frontu.

Ruské ministerstvo obrany samo přiznalo, že v Murmanské a Irkutské oblasti drony vzlétly v těsné blízkosti letišť. Základna Belaja přitom leží téměř pět tisíc kilometrů od Kyjeva. Operace měla ambici zasáhnout i pátý cíl, letiště Ukrainka v Amurské oblasti, nedaleko čínských hranic. Tam ale podle německého hodnocení i ruského ministerstva obrany útok selhal. I samotný pokus však ukazuje rozsah infiltrace: Amurská oblast je od ukrajinské fronty vzdálená víc než šest tisíc kilometrů.

Podle Foreign Affairs a dalších sekundárních zdrojů byly drony řízeny přes ruskou mobilní síť. Pokud se to potvrdí, jde o další vrstvu ironie: útočník využil infrastrukturu obránce.

Co to říká o jaderném odstrašení

Rose Gottemoellerová, bývalá náměstkyně generálního tajemníka NATO, v analýze pro Foreign Affairs mluví o „podivné porážce jaderného odstrašení“. Její argument nestojí na tom, že atomové zbraně přestaly fungovat úplně. Stojí na tom, že přestaly fungovat jako automatická pojistka nedotknutelnosti. Rusko mělo jaderný arzenál, a přesto nedokázalo ochránit vlastní strategické bombardéry před levnými drony odpálenými z vlastního území.

Expert na jaderné síly Pavel Podvig v rozhovoru pro Meduzu koriguje nejostřejší závěry. Zasažené bombardéry podle něj nepředstavují jádro ruské odvetné schopnosti. Tu nesou hlavně pozemní balistické střely a ponorky. Bombardéry na hlídkách navíc podle Podviga nenesou ostré jaderné hlavice. Útok tedy neohrozil existenci státu ani reálnou schopnost odvety, a nesplnil tak faktický práh pro jadernou reakci. Putin sice v hovoru s Trumpem řekl, že Moskva „bude muset odpovědět“, ale k jaderné eskalaci nedošlo.

Přesnější rámec je tedy tento: jaderné zbraně dál zvyšují práh pro plnohodnotnou válku a invazi. Slábne ale jejich schopnost chránit před omezenými, skrytými a technologicky levnými údery. A to je lekce, která se netýká jen Ruska.

Precedent pro všechny

Chatham House označil operaci za varování pro celou alianci. Council on Foreign Relations zdůraznil, že použité technologie (komerční drony, civilní logistika, FPV řízení) jsou dostupné mnoha státům i nestátním aktérům. Nepřenositelná je spíš operační stránka: osmnáct měsíců příprav, infiltrace, utajení a přesná znalost cílů.

Kontext roku 2025 dává argumentu váhu. V květnu vypukla krize mezi Indií a Pákistánem, dvěma jadernými mocnostmi, které spolu bojovaly konvenčně, přičemž jaderné pozadí konflikt nevyloučilo, jen rámovalo eskalaci. V červnu IAEA řešila útoky na íránská jaderná zařízení. SIPRI ve své ročence 2026 shrnuje, že události let 2025–2026 narušují klasickou logiku odstrašení, aniž by znamenaly její úplný konec.

Pro Česko a NATO z toho plyne posun v debatě o obranných výdajích. Nejde jen o procenta HDP; česká vláda v březnu 2025 rozhodla o růstu na tři procenta do roku 2030, NATO v Haagu přijalo rámec pěti procent do roku 2035. Jde o to, za co se peníze utratí. Protidronové systémy, elektronický boj, pasivní ochrana základen, rozptyl techniky. Pavoučí síť ukázala, že právě tohle rozhoduje.

Dron za pár stovek versus bombardér za miliardy

Nákladová asymetrie je v dronové válce známá už roky. Nové je její spojení s jaderně relevantními cíli. FPV dron stojí řádově dvanáct tisíc korun. Strategický bombardér Tu-95 desítky miliard. A mezi nimi stála jen dřevěná bouda na korbě kamionu a osmnáct měsíců trpělivosti.

Atomová bomba nezačala být zbytečná. Přestala ale stačit jako náhražka za hlídky, ploty, radary a protidronové sítě kolem vlastních základen. To je ta skutečná lekce Pavoučí sítě: ne konec odstrašení, ale konec iluze, že odstrašení nahradí obranu.

Článek Ukrajina ukázala, že jaderné zbraně nezaručují Rusku bezpečnost. Útok od čínských hranic nikdo nečekal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stalo u vesnice Kamenka

Podle Interfaxu bombardér spadl v Bochanském okrese Irkutské oblasti, nedaleko vesnice Kamenka. Letoun neměl na palubě bojovou zátěž, šlo o plánovaný výcvikový let. Gubernátor Kobzev jako předběžnou příčinu uvedl selhání motorů, po dopadu vypukl lokalizovaný požár. Posádku našli místní obyvatelé a převezli ji do nemocnice.

Záběry, které kolují online, ukazují stroj v prudkém klesání s nosem dolů, což odpovídá úplné ztrátě tahu nebo řízení. Bez výsledků vyšetřovací komise VKS ale nelze s jistotou říct, co přesně selhalo. Důležité je, co selhání nezpůsobilo: Irkutská oblast a blízká základna Belaja leží téměř pět tisíc kilometrů od ukrajinských hranic. O sestřelu nemůže být řeč.

Série, která se nedá ignorovat

Pondělní havárie není anomálie. Je to minimálně devátý doložený případ ztráty Tu-22M3 od roku 2023. Časová osa mluví jasně:

• Srpen 2023, Solcy-2 – dronový útok na základnu. Britská vojenská rozvědka označila jeden Tu-22M3 za „velmi pravděpodobně zničený“.
• Duben 2024, Stavropolsko – ukrajinská rozvědka oznámila sestřel Tu-22M3 po bojové misi. Ruská strana mluvila o technické poruše.
• Srpen 2024, Irkutská oblast – nehoda při rutinním letu, katapultáž. Jeden pilot později zemřel.
• Duben 2025, Usolský okres – opět technická závada, opět katapultáž. Jeden pilot zahynul, posádka odvedla stroj od obytné zástavby.
• Červen 2025, základna Belaja – operace Spiderweb. Satelitní snímky agentury AP ukázaly nejméně čtyři zničené Tu-22M3 na zemi.
• Červen 2026, Bochanský okres – dnešní havárie.

Dvě nehody se smrtelnými následky, jeden pravděpodobný sestřel, dronový útok na základnu, masivní destrukce na zemi a nyní další odepsaný stroj. Konzervativní součet: nejméně devět ztracených kusů za necelé tři roky.

Proč je každý ztracený kus tak bolestivý

Tu-22M3 se přestal vyrábět v devadesátých letech. Výrobní linka neexistuje, nové kusy nejsou na obzoru. Reuters v červnu 2025 citoval vojenské analytiky, kteří se shodli: přímá náhrada novými stroji je „velmi nepravděpodobná“. Zbývá oprava poškozených draků, kanibalizace dílů ze záložních strojů a modernizace toho, co ještě létá.

Podle přehledu World Air Forces mělo Rusko k prosinci 2025 celkem 57 draků Tu-22M3. Po ztrátách v Belaji a dalších incidentech The War Zone odhaduje aktuální stav na zhruba padesát aktivních strojů, přičemž reálně okamžitě použitelný počet bude ještě nižší. Údržba stárnoucí flotily polyká čas i zdroje, provozní tempo válečných letů tlačí na zbývající letadla i posádky.

Přitom Tu-22M3 zůstává jedinou ruskou platformou schopnou nést těžké protilodní a pozemní střely Ch-22 a Ch-32. Ještě v dubnu 2026 zachytily švédské, rumunské a francouzské stíhačky nad Baltem právě Tu-22M3 vyzbrojené těmito raketami. Typ má strategický význam daleko za hranicemi ukrajinského bojiště.

Co to znamená pro válku a pro širší region

Jedna pondělní havárie raketové útoky na Ukrajinu nezastaví. Rusko může část zátěže přesunout na jiné nosiče: Tu-95MS, Su-34, námořní platformy. Jenže segment Ch-22/Ch-32 nelze plnohodnotně nahradit jedna ku jedné. Každý odepsaný Tu-22M3 zužuje kapacitu tohoto konkrétního typu úderů a snižuje pružnost celé raketové kampaně.

Pro jadernou triádu to zlom není, ta stojí hlavně na pozemních a námořních nosičích. Ale pro konvenční dálkové letectvo, demonstrativní patroly nad Baltem a schopnost vést masivní raketové salvy je kumulativní opotřebení citelné. Menší rezerva znamená vyšší citlivost na každou další ztrátu, ať už bojovou, nebo technickou.

Pro Česko a střední Evropu nejde o přímou bezprostřední změnu hrozby. Význam je nepřímý: slábnutí flotily Tu-22M3 ubírá Moskvě jeden z nástrojů tlaku na Ukrajinu i jeden z prostředků projekce síly v širším evropském prostoru.

Belaja v Irkutské oblasti hostí 200. pluk těžkých bombardérů, jeden z posledních velkých uzlů provozu Tu-22M3. Opakované nehody právě tady nejsou prokletí místa, ale důsledek koncentrace: kde se nejvíc létá se stárnoucí technikou, tam se nejvíc padá. A Rusko nemá odkud brát náhradu.

A Russian Air Force Tu-22M3 bomber crashed during landing this evening in Irkutsk. pic.twitter.com/shNwTrjLlk

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) June 15, 2026

Článek Video: Kreml zůstal v šoku. Ruský strategický bombardér Tu-22M3 se zřítil střemhlav k zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

117 dronů, pět kamionů a firma vedle sídla FSB

Operace Pavučina nebyla improvizací. Podle šéfa SBU Vasylje Maljuka, který detaily popsal v rozhovoru pro kanál My-Ukrajina, příprava trvala přes rok a půl. Ukrajinská rozvědka založila v Čeljabinsku krycí logistickou firmu, pronajala sklady (ironicky hned vedle místní pobočky FSB) a nakoupila pět nákladních aut. Dovnitř umístila dřevěné kabiny s odklápěcí střechou, ve kterých se skrývalo 117 FPV dronů. Sankcionované bateriové stanice putovaly do Ruska přes složité dodavatelské kanály.

Zelenskyj v rozhovoru pro ABC později doplnil klíčový detail: ruští řidiči kamionů o obsahu nákladu nevěděli. „Jen dělali svou práci.“ Ukrajinští agenti opustili Rusko ještě před spuštěním útoku. Drony měly autonomní režim pro případ ztráty signálu a komunikovaly přes více nezávislých kanálů. Výsledkem byl koordinovaný úder na letiště Engels-2, Ďagilevo, Šajkovka a Belaja v noci z 31. května na 1. června 2025.

Čtyřicet jedna, dvacet, nebo sedm? Spor o čísla

Ukrajinská oficiální linie se od útoku posunula. V červnu 2025 Zelenskyj mluvil o 41 zasažených vojenských letounech, tedy 34 procentech ruských strategických nosičů střel s plochou dráhou letu. O rok později výroční video SBU formulaci přitvrdilo; už nemluví o „zasažených“, ale o „zničených“ strojích, a škodu vyčísluje na více než 180 miliard korun.

Západní odhady jsou střízlivější. Američtí činitelé podle Reuters odhadli až 20 zasažených a zhruba 10 zničených letadel. Německý generál Christian Freuding hovořil o více než tuctu poškozených strojů, což odpovídá přibližně deseti procentům ruské flotily strategických bombardérů. AP na satelitních snímcích potvrdila nejméně sedm zcela zničených bombardérů jen na samotné základně Belaja.

Mezi zasaženými typy figurují:

• Tu-95 – hlavní dálkový nosič střel s plochou dráhou letu, kapacita osmi dlouhodosahových střel, výroba ukončena po rozpadu SSSR
• Tu-22M3 – nosič střel Ch-22, používaný proti pozemním cílům
• Tu-160 – jaderně schopný strategický bombardér, nová výroba modernizované verze Tu-160M běží tempem kolem 1,5 kusu ročně
• A-50 – letoun včasné výstrahy a řízení, ruský ekvivalent systému AWACS, existuje jen v malém počtu

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov tvrdil, že letadla byla jen poškozena a budou obnovena. Satelitní snímky ale ukazovaly zcela vyhořelé trupy. A jak upozorňuje Carnegie Endowment, sankce dál omezují přístup k citlivým komponentům a tempo nové výroby zdaleka nestačí na kompenzaci ztrát.

Proč „navždy“ není přehnané

Generál Freuding otevřeně řekl, že okamžitý pokles ruských raketových úderů nečeká; Moskvě zůstává asi 90 procent flotily strategických bombardérů a jádro jaderného odstrašení stojí hlavně na pozemních a námořních nosičích. Přesto je slovo „navždy“ na místě. Ne kvůli počtu shořelých trupů, ale kvůli tomu, co operace rozbila v hlavách.

Základna Belaja leží přes 4 300 kilometrů od ukrajinské fronty. Analytici CSIS ji označují za první zdokumentovaný ukrajinský zásah vojenského cíle v této části Sibiře. Chatham House doplňuje, že cíl byl dál než u jakéhokoli předchozího ukrajinského dronového průniku. Ďagilevo zase není jen parkoviště; jde o centrální uzel výcviku posádek strategického letectva a opravárenské zázemí pro Tu-95, Tu-160 i Tu-22M3. Zásah tam poškodil víc než jen plech.

Reakce z ruské strany potvrzuje rozsah ponížení. Vojenští blogeři obviňovali vlastní velení z nedbalosti a absence krytých stání. Putin v hovoru s Donaldem Trumpem podle Reuters řekl, že Moskva „bude muset reagovat“. Satelitní snímky analyzované ISW z července 2025 ukázaly, že Rusko začalo na zasažených základnách horečně budovat ochranné bunkry a přesouvat bombardéry jinam.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Chatham House operaci interpretuje jako varování nejen pro Moskvu, ale i pro západní aliance. Pokud dokáže skupina agentů s FPV drony v dřevěných kabinách zasáhnout strategické bombardéry na druhém konci kontinentu, pak jsou otevřená letiště a logistická infrastruktura v Evropě podobně zranitelná. Pro Česko a další členské státy NATO z toho plyne konkrétní lekce: ochrana vlastních základen a skladů před levnými drony přepravovanými běžnou nákladní dopravou není teoretický scénář. Je to precedent.

Pozitivní stránka je zřejmá: oslabení části flotily, která vypouští střely proti ukrajinským městům a zároveň slouží k demonstrativním patrolám podél hranic NATO, znamená větší tlak na zbylé ruské kapacity. Zbývající stroje budou létat víc, opotřebovávat se rychleji a Moskva bude muset víc improvizovat s rozptylem i údržbou.

Operace Pavučina nezastavila ruské rakety. Ale vzala Moskvě něco, co žádná oprava nevrátí: jistotu, že strategické letectvo může stát beztrestně kdekoli na ruském území. Tahle iluze shořela spolu s trupy na Belaje a žádný bunkr ji už neslepí dohromady.

Článek Zelenskyj odtajnil nové záběry, jak Ukrajinci navždy ponížili Rusko. Desítky strategických bombardérů hořely, škody jsou nevratné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na Tu-160M skutečně nové

Označení „modernizovaný“ v tomto případě není marketingová nadsázka. Šéf Rostecu Sergej Chemezov v roce 2022 prohlásil, že stroj si ponechal v podstatě jen vnější podobu. Pod kapotou je jiný letoun:

• Motory NK-32-02 – nová série pohonných jednotek s vyšší účinností a doletem.
• Avionika a navigace – kompletně přepracovaná palubní elektronika.
• Radar a systém elektronických protiopatření (REB) – nová generace senzorů.
• Komunikační a řídicí systémy – integrace do modernizované velitelské sítě.
• Rozšířené zbraňové možnosti – schopnost nést pokročilé střely s plochou dráhou letu, nominálně až 12 kusů na stroj.

Důležité je odlišit dvě větve programu. Tu-160M je hluboce přestavěný sovětský drak. Tu-160M2 je nově vyrobený kus z obnovené výrobní linky v Kazani. Rozdíl v reálných schopnostech obou variant není veřejně plně rozkrytý, ale výrobní proces M2 vyžadoval obnovení celého technologického cyklu – od digitalizace dokumentace po vakuové svařování titanu.

Pět let jako symptom, ne jako výjimka

Stroj 8-04 se v médiích objevil už v listopadu 2017, kdy TASS psal o továrním čísle 804 a sliboval první let modernizované verze v únoru 2018 a sériové dodávky od roku 2023. Dnes je květen 2026 a teprve nyní máme první fotografii po dokončení upgradu.

Pětiletý cyklus jednoho kusu není izolovaný problém. Je to průmyslový symptom. Rusko muselo znovu složit dodavatelský řetězec, který se po rozpadu SSSR rozpadl mezi několik států. Britský think-tank RUSI v roce 2023 upozornil, že modernizaci Tu-160 i vývoj nástupce PAK DA brzdí sankce a špatné řízení. V březnu 2023 Chemezov při návštěvě Kazaně mluvil o druhém novovyrobeném kusu na letových zkouškách a třetím ve stavbě. Tempo, které mělo být sériové, připomíná spíš manufakturu.

Sedm z osmnácti: co říká OSINT o flotile

Podle analýzy AviVectoru z dubna 2026 vypadá rozložení osmnácti evidovaných Tu-160 zhruba takto:

Sedm strojů v pravidelném nasazení znamená operační připravenost kolem 39 %. Je to málo? Pro srovnání: americké strategické bombardéry byly ve fiskálním roce 2024 pod 50 % mírou bojové způsobilosti, přičemž historická norma NATO počítá se 75–80 %. Ruské číslo je tedy slabé, ale u těžkých bombardérů ne bezprecedentní.

Důležitá poznámka: v prosinci 2025 ministr obrany Belousov tvrdil, že VKS převzaly další dva Tu-160M. Pokud je to pravda, skutečný fyzický počet existujících kusů může být vyšší než osmnáct, ale OSINT je zatím nezachytil v úderném rytmu.

Pavoučí síť a rozptyl jako nová realita

Operace „Spiderweb“ z června 2025 změnila pravidla hry. Ukrajinský prezidentský web uvádí 41 poškozených letounů a 34 % strategických nosičů zasažených přímo na letištích. CSIS v následné analýze konstatovalo zásah do páteře ruské dálkové úderné infrastruktury.

Důsledky jsou viditelné dodnes. Satelitní snímky z března 2026 zachytily tři Tu-160 na letišti Ramenskoje u Moskvy, v areálu 929. zkušebního centra a výstaviště MAKS. Zda jde o novou strategickou základnu pod deštníkem moskevské protivzdušné obrany, nebo o testovací přesuny, není jednoznačné. Jisté je, že Rusko musí počítat s tím, že hluboké zázemí už není nedotknutelné, a část flotily raději drží rozptýleně a mimo přímý úderný rytmus.

Co to znamená pro reálnou hrozbu

Sedm bombardérů v pravidelném cyklu představuje nominální strop přibližně 84 střel s plochou dráhou letu v jedné vlně. Při plné disponibilitě všech osmnácti kusů by teoretický strop činil 216. Rozdíl je podstatný pro tempo a intenzitu raketových úderů na Ukrajinu, ale ne pro existenci hrozby jako takové – Rusko kompenzuje výpadek dalšími nosiči, především Tu-95MS.

A pro širší kontext jaderné triády: Tu-160 je jen vzdušná složka. Nízká disponibilita bombardérů ukazuje úzké hrdlo v jedné části odstrašení, nikoli kolaps celého systému.

Fotografie stroje 8-04 na betonu je pro Moskvu propagandistický úspěch. Pro analytiky je to spíš rentgenový snímek programu, který běží, ale pomaleji a s menší kapacitou, než ruská rétorika dekádu slibovala.

Článek Rusko po 5 letech práce vytáhlo modernizovaný Tu-160M. Do boje pravidelně posílá jenom 7 z 18 strojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trefí i v rušeném prostředí a je velmi ničivá

Izdelije-30 (označovaná také jako 305-E) představuje novou generaci ruských řízených střel s plochou dráhou letu, která byla identifikována ukrajinskou rozvědkou GUR. S doletem 1 500 km je navržena pro údery na strategickou infrastrukturu hluboko v ukrajinském vnitrozemí, a pro protivzdušnou obranu je extrémně nebezpečná kvůli moderní naváděcí soustavě.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Ta kombinuje inerciální navigaci s korekcí přes satelity. Zatímco druhý způsob je možné zmást relativně jednoduše, ten první nelze zvenčí nijak zmást ani zarušit, protože funguje na principu gyroskopů a akcelerometrů uvnitř střely. Jeho problémem je však tzv. drift – s přibývajícím časem a kilometry se v měření hromadí drobné chyby, které mohou bez satelitní korekce znamenat odchylku v přesnosti v řádech desítek až stovek metrů, potvrzuje Wikipedia.

Současně má mít ovšem ještě pokročilé digitální mapování terénu, což Izdelije-30 umožňuje zasahovat cíle s odchylkou jenom několika metrů i v silně rušeném prostředí. Na tomto principu mimochodem fungují třeba ukrajinské drony An-196, potvrzuje Wikipedia, díky čemuž zasahují s velkou přesností. Rozhodně se tedy jedná o velkou výzvu pro ukrajinskou PVO.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Hlavní rozdíl oproti střelám Ch-101 a Ch-55 potom spočívá v ničivé síle. Izdelije-30 nese masivní hlavici o hmotnosti kolem 800 kg, což je takřka dvojnásobek oproti 400 až 450 kg u Ch-101, kdežto Ch-55 je zastaralá sovětská střela s nižší přesností, z níž Ch-101 vychází. Analýza rozvědky potom tvrdí, že je do výroby zapojeno nejméně 20 ruských podniků, což svědčí o vysoké prioritě nahrazení méně schopných střel, ale zdaleka nejde o domácí produkt.

Navzdory sankcím totiž Rusko v Izdeluje-30 stále využívá západní mikroelektroniku, zejména navigační čipy a procesory, které získává přes prostředníky. Díky této technologická hybriditě je možné efektivněji překonávat ukrajinské systémy radioelektronického boje. Umí též změnit dráhu letu a zaútočit z nečekaných směrů, což mj. vyčerpává kapacity radarového sledování.

Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat

War-Sanctions přitom zveřejnil jednotlivé části, z nichž je Izdelije-30 složena, a vytvořil 3D model, který její podobu nastiňuje. Stejně jako Ch-55 a Ch-101, i tato střela je určena pro strategické bombardéry, v případě Ruska tedy pro Tupolev Tu-160 a Tupolev Tu-95MS. Odpalovat je mohou ze vzdálenosti až 1 500 km od cíle, tedy mimo dosah jakékoliv protivzdušné obrany.

Článek Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez stealth je bombardér Tu-160 zranitelný

Posláním strategického bombardéru Tu-160 bylo v době jeho vzniku pronikat vysokou rychlostí nad území nepřítele, ale to dnes již není možné. Rychlost ho nechrání a jeho zásadní slabinou je skutečnost, že nemá schopnost stealth, uvádí ArmyRecognition. Na obloze je tedy viditelným cílem, a pokud se dostane do dosahu protivzdušné obrany, bude sestřelený. S tím souvisí i fakt, že jedinými zbraněmi, které kvůli tomu může v současné době používat, jsou střely s plochou dráhou letu s dlouhým dosahem.

Rusko chtělo moderní stealth lodě, ale ve skutečnosti stvořilo paskvil. Není překvapením, že je Projekt 22160 slepá ulička

Tu-160 nosí hlavně Ch-101, podle Wikipedie až 12. Mají sice veliký dosah až 3 500 km, ale kupříkladu oproti americkým Tomahawkům jsou méně přesné. Navíc nejsou levné, což znamená, že je užívání bombardéru drahé – to platí nejen o střelách, ale i o jeho provozu, což souvisí s jeho konstrukcí a mohutnými motory. Podobně tomu je při jeho údržbě, která je velice náročná a vyžaduje vzácný speciálně vyškolený personál a drahé náhradní díly.

Ruských bombardérů Tu-160 je málo

Velikou nevýhodou bombardéru Tu-160 jsou také nízké počty, odhadem jich existuje sotva 20, a to ještě některé prochází modernizací nebo pravidelnou údržbou. Rusko se sice rozhodlo, že je začne nově vyrábět, ale Euro-Sd dobře upozorňuje, že má problémy s produkcí motorů, a výroba i modernizace je tak nejen drahá, ale i extrémně pomalá. Situace v počtu strategických bombardérů se proto v ruském letectvu v dohlednu nezmění, a jiné nevyrábí. Ovšem i kdyby, není jasné, zda pro ně má dostatek osádek a zbraní.

Generálmajor vysvětlil, jak zkostnatělá ruská armáda modernizuje. Dělá to sice pomalu, ale o to více vsadí na „nas mnogo“

I když Rusko prezentuje Tu-160 jako moderní, opak je pravdou. Avionika a vnitřní systémy pochází ze 70. a 80. let 20. století, a ani modernizace na tom moc nezměnila. Vybavený je navíc jenom starým typem radaru, zatímco moderní bombardéry se začínají spoléhat na radary typu AESA, což jim dává mnoho výhod. I když je Tu-160 rychlý, je pro něj obtížné vykonávat nějaké prudké manévry, což může být problém například při obraně proti protiletadlovým střelám.

Článek Ruské mýty o Tu-160 mizí, „superbombardér“ v moderním světě nestačí, i když umí napáchat značné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO na Tu-22M3 a jeho doprovod jenom dohlíželo

Ačkoliv je Baltské moře z většiny obklopeno členskými státy NATO, má k němu přístup též Rusko jak ze svého „hlavního území“, tak z enklávy známé jako Kaliningradská oblast. Mezi výsostnými vodami jednotlivých států přitom vedou vody mezinárodní, jimiž mohou proplouvat lodě, zatímco nad nimi zase létat letouny, čehož také Rusko při tomto cvičení využilo.

Video: „Záře jako po jaderném výbuchu,“ popsali Rusové. Ukrajinci jim zničili vzácné letadlo, které vzniklo pouze ve 2 kusech

Vyslané strategické bombardéry Tupolev Tu-22M3 jsou nejlepší početnou verzí „dvacet-dvojky“, ačkoliv má existovat i z ní vycházející modernizace. Teprve nedávno přitom nechala ruská armáda přesunout 16 těchto letounů z Blízkého východu k Murmansku v severní části západního Ruska, kde jsou v dosahu hlavně dalekonosných ukrajinských dronů.

Wikipedia upřesňuje, že byl Tu-22M3 oficiálně uveden do provozu v roce 1989, což by mohlo evokovat, že už je zastaralý – ano i ne. Jelikož jde o strategický bombardér, funguje hlavně jako nosič dalekonosných zbraní. V jeho případě jde o střely Ch-22, Ch-32 nebo CH15, eventuálně o raketu Ch-47M2 Kinžal – u některých je dosah ve stovkách, u jiných v tisících km.

Video: Ukrajinští výsadkáři zachránili několika Rusům životy. Zajali je, když se snažili odříznout Pokrovsk

To znamená, že se mohou při úderech držet i mimo dosah PVO dlouhého dosahu, a není tedy nezbytné pořizovat novější. Armádní Zpravodaj připomíná, že má strategické bombardéry jenom Rusko, Amerika, a v menším počtu také Čína, ale evropská část NATO nikoliv. Nad Baltským mořem je přitom doprovodilo několik bojových letounů Su-27 a Su-35S.

V prvním případě jde již o starší kousek, ačkoliv vcelku početný, zatímco v druhém o moderní letoun, který je páteří ruského letectva. Vzhledem k takovému počtu letadel startovalo NATO k jejich doprovodu hned ze dvou základen, a to ze Švédska, odkud vzlétly JAS-39 Gripen, a z Estonska, kde jsou v rámci mezinárodní mise italské Eurofightery Typhoon.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-27; létají od roku 2003, jak uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje v popředí, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-27 nikoliv a nemůže jí konkurovat. Jinak je tomu u Suchoje Su-35S, který je zhruba srovnatelný, ačkoliv má mít horší radar.

Today, three Tu-22M3s from Olenya Air Base, after a transcontinental flight from Belaya Air Base, carried out a five-hour training mission over the Baltic Sea.

One of the Tu-22M3s acted as a relay aircraft between two other Tu-22M3s and the command posts. The bombers were… pic.twitter.com/gzEReFjLHK

— AviVector (@avivector) November 27, 2025

Let ruských strategických bombardérů Tu-22M3 v doprovodu bojových letounů nad Baltským mořem 27. listopadu 2025

Článek Rusko prohnalo nad Baltským mořem tři strategické bombardéry. NATO k nim startovalo ze dvou základen se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V dosahu ukrajinských dronů An-196

Tupolev Tu-22M3 je nejlepší modernizací Tu-22M navrženého v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia s tím, že vznikl v počtu bezmála 500 kusů. Na verzi M3 bylo však inovováno přibližně 30 kusů, a ruské ministerstvo obrany by jejich počet rádo skoro zdvojnásobilo. Je to pro něj finančně přijatelnější než stavba nových a vyspělejších letounů.

Video: Měl to být velkolepý úspěch, ale ruská četa nevydržela ani jednu hodinu. Ukrajinci ji doslova smetli z povrchu zemského

Jedná se přitom o nadzvukový bombardér s proměnným křídlem a dlouhým doletem, který má sice v dálkově ovládané ocasní věži 23mm kanon, ale vzhledem k jeho max. rychlosti Mach 1,88 a držení se velmi daleko od nepřátelských pozic je nepravděpodobné, že by ho nějaký bojový letoun napadl. Určen je ostatně k odpalování dalekonosných zbraní.

Na závěsnících na křídlech a trupu unese až 24 000 kg – mohou to sice být i pumy jako FAB-500, ale zejména proti Ukrajině se jedná hlavně o řízené střely s plochou dráhou letu Ch-32 s dosahem až 1 000 km, Ch-22 s dosahem až 600 km, nebo o hypersonické balistické rakety Ch-47M2 Kinžal s dostřelem až 480 km. Ale třeba Ch-55 s dosahem až 3 000 km nést nemůže.

Má přitom existovat i modernizovaná varianta Tupolev Tu-22M3M, ale informací je o ní jenom málo. Když přitom Ukrajinci z 31. května na 01. června 2025 zasáhli desítky ruských strategických bombardérů, rozhodlo se je letectvo odsunout co nejdále, často na Blízký východ. To prodražuje jejich provoz a zvyšuje opotřebení, což může být důvodem, proč se Rusko nakonec rozhodlo přisunout alespoň 16 z nich blíže k Ukrajině, konkrétně na letiště Olenya.

Britové to dokázali. Zavádí revoluční laserové kanony proti dronům. Na 1 km trefí minci za pouhých 275 Kč

To se nachází v Murmanské oblasti na západě Ruské federace, tedy asi 1 800 km od ukrajinských hranic. Tam jsou ovšem v nebezpečí, což si zřejmě prezident Vladimir Putin neuvědomuje, nebo se tentokrát podařilo zajistit jejich ochranu. Zničit je tam ale mohou dalekonosné drony, zejména An-196 Liutyi s dosahem 2 000 km a 50kg hlavicí, potvrzuje Wikipedia.

Článek Putin silně riskuje. Nechal přisunout 16 strategických bombardérů Tu-22M3 blíže k Ukrajině. Snadno o ně může přijít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhá ranvej i pro těžké bombardéry

Letecká základna Engels-2 se nachází nedaleko města Saratov, a je vzdušnou cestou od Ukrajiny vzdálená zhruba 700 km. Wikipedia uvádí, že vznikla ve 30. letech 20. století, ale zhruba o 20 let později byla rozšířena její dráha a začala sloužit jako základna pro těžké bombardéry. Tou zůstala do dnešní doby a patřila k nejdůležitějším leteckým základnám Ruska, neboť disponuje ranvejí o délce 3,5 km vhodnou i pro ty nejtěžší vojenské letouny.

iZdroj fotografie: Dmitriy Pichugin / Creative Commons / CC BY-SA

Na letišti měly v roce 2022 základnu strategické bombardéry Tupolev Tu-160 Blackjack a Tupolev Tu-95 Bear; dle odhadů jich tam bylo kolem 20. Oba mohou nést řízené střely Ch-101 a jsou aktivně používány k útokům na Ukrajinu. To se ale začátkem léta 2025 definitivně změnilo a bombardéry, které Rusko nemá jak nahradit, byly přemístěny na Dálný východ, uvádí EuroMaidanPress. Důvodem bylo, že tam čelily riziku zničení.

Opakované útoky Engels-2 vyřadily

V roce 2022 byly bombardéry na Engels-2 v bezpečí, neboť Ukrajina napadená Ruskem neměla jedinou zbraň schopnou je ohrozit. Již v prosinci tomu však bylo jinak, a útok ukrajinského sebevražedného poškodil dva Tupolevy Tu-95. Útoky se nakonec vystupňovaly v roce 2025. Pravda uvádí, že v březnu byly při ukrajinském úderu zničeny zásoby střel pro bombardéry, a v červnu pak také těžko obnovitelná infrastruktura s leteckým palivem.

Nejvíce tanků ze zemí NATO poskytlo ukrajinské armádě Polsko. Starou sovětskou klasiku, domácí PT-91, i osvědčené Leopardy 2

Jelikož Ukrajina v současnosti disponuje drony i střelami schopnými bez problémů urazit 700 kilometrů, přestalo být letiště Engels-2 bezpečné. Nechávat tam letadla by znamenalo enormní riziko jejich ztráty, jelikož protivzdušná obrana Ruska nedokáže všechny útoky zastavit. Na Ukrajinu může útočit i ze vzdálených letišť, jelikož bombardéry uletí tisíce kilometrů, ale znamená to pro ně delší let, což nálety prodražuje. Stejně tak dochází k jejich většímu opotřebovávání a vyžadují více údržby, což znamená, že musí být útoky méně intenzivní.

Článek Engels-2: Kdysi domov nejlepších strategických bombardérů, jaké Rusko má, dnes už jenom připomínka upadající síly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pneumatiky na bombardérech potvrdil satelit

Vůbec první zmínky o pneumatikách na ruských strategických bombardérech se objevily již v roce 2023. CNN tehdy uváděla, že praxi potvrdily satelitní snímky třeba z letiště Engels, odkud startují, respektive tehdy startovaly třeba bombardéry Tupolev Tu-95 Bear. Později byla však stejná situace zaznamenána i na jiných místech. Závěr byl jasný – jde o reakci ruského letectva na útoky sebevražedných dronů z Ukrajiny cílících právě na bombardéry.

Brace yourselves, because russians have once again showcased unparalleled innovation. What you are looking at is a satellite image featuring a TU-95 strategic bomber covered with car tires. According to them, this should protect strategic bombers from drones pic.twitter.com/ZjDDzRPOWf

— Tatarigami_UA (@Tatarigami_UA) September 3, 2023

Otázkou je, jak taková ochrana funguje. Armádní Zpravodaj se domnívá, že první, co někoho napadne, je hořlavost pneumatik. To znamená, že po zásahu letounu mohou vzplanout, a situaci i škody tak zhoršit. Na druhou stranu mohlo mít takové opatření logiku – může poskytovat určitou formu ochrany, i když pravděpodobně velmi omezenou, uvádí InterestingEngineering. Teoreticky mohou pneumatiky zachytit nějaké střepiny z exploze, případně nálož dronu iniciovat k předčasnému výbuchu, a ta tak napáchá menší škodu.

Možná snaha zmást zaměřovací systémy

Existují ale i jiná vysvětlení pneumatik na letadlech. Twz přišel s teorií, že může jít o pokus změnit infračervenou signaturu letounu a mást tak zaměřování naváděných střel. A též se vyskytla teorie, že se může jednat o snahu ztížit úlohu dronům využívajících k zaměření umělou inteligenci. Ta většinou porovnává nějaké charakteristické prvky cílů, jako jsou linie a další, a mohla by s pneumatikami mít problém. Ale podle všeho to příliš nefunguje.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Třeba záběry z operace Pavučina uskutečněné na začátku června 2025, uvádí Wikipedia, ukazují, že některé bombardéry na sobě pneumatiky stále mají. Ale přesto se je podařilo dronům startujícím z kamionů zasáhnout a prokazatelně zničit. Zda Rusko se snahou o takovou ochranu stále pokračuje, není jasné, ale jisté je, že určitě nedostačuje a bezpečí mohou poskytnou jenom dostatečně odolné hangáry, jejichž stavba je však velmi nákladná a zdlouhavá.

Článek Ruské letectvo na pokraji rozkladu se zoufale snaží chránit bombardéry pneumatikami. Jenom tím usnadňuje, že shoří se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na 2 000 km nejsou letouny v bezpečí

Jedním z největších nebezpečí jsou pro ruské letecké základny ukrajinské sebevražedné drony s dálkovým doletem. Hojně používaný An-196 Liutyi zasáhne až na 2 000 km, uvádí Wikipedia, díky čemuž dosáhne z Ukrajiny až za Ural, tedy na začátek Sibiře, třeba k Čeljabinsku. Na tuto vzdálenost přitom unese hlavici o hmotnosti až 50 kg, a ta při zásahu bombardér poškodí nebo zničí. Za pomoci umělé inteligence a GPS se dokáže trefit velmi přesně.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

O tom, že se Ukrajina takovýchto akcí nebojí, svědčí třeba útoky na letiště Engels-2. Wikipedia uvádí, že jde o základnu strategického letectva, konkrétně tam byly umístěny bombardéry Tupolev Tu-95 Bear, a na jako jediné rovněž modernější Tupolev Tu-160 BlackJack. Během roku 2025 na ni však zaútočily ukrajinské drony několikrát, a prokazatelně tam zničily třeba sklady s palivem, a též poškodily některá letadla. NV v červnu 2025 uvedl, že Rusko podle satelitních snímků všechny bombardéry ze základny stáhlo.

Výroba bombardérů jde Rusku ztuha

Ztráty strategických bombardérů jsou pro Kreml jenom těžko nahraditelné. Mělo jich dříve zhruba stovku, ale přesná čísla nejsou známá. Kromě Tu-95 a Tu-160 má ještě Tupolev Tu-22 Backfire, přičemž se Rusko spíše než na výrobu nových soustředilo hlavně na jejich modernizaci, ale i kvůli ztrátám nakonec obnovilo výrobu modernizovaného Tu-160M, uvádí TASS. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že za současné situace Ruska bude výroba maximálně v jednotkách kusů ročně, i když by jich chtělo zvládnout až 50.

NATO už došla trpělivost, Rusko dostalo přes prsty. Nizozemská F-35 sestřelila jeho dron a vysloužila si ocenění

Ukrajina má navíc stále více možností, jak na ruská letiště útočit. Použila i taktiku malých sebevražedných dronů startujících z kamionů blízko základny, a zničila Tu-95 v okamžiku, kdy se chystaly vzlétnout. Teoreticky je možné proti nim použít i řízenou střelu Flamingo, zvláště kdyby dostala kazetovou hlavici s plošným účinkem. Jelikož má mít dolet kolem 3 000 kilometrů, hranice pro bezpečné letiště pro bombardéry se Rusům neustále posouvá.

Článek Rusko má strach o strategické bombardéry. Ukrajinci si vytvořili zbraň, před níž je nedokáže ukrýt ani na blízké Sibiři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nadzvukový bombardér přistávající na vodě

Nápad na bombardér A-57 pocházel z hlavy sovětského konstruktéra Roberta Ludvigoviče Bartiniho. Wikipedia uvádí, že chtěl postavit jakýsi hydroplán, lépe řečeno létající člun s proudovým pohonem dosahující nadzvukové rychlosti, a to až 2 400 km/h. V podstatě počítal s tím, že díky schopnosti přistávat na vodě by do něj bylo možné doplnit palivo z lodě nebo ponorky, načež by mohl pokračoval v misi.

The Bartini A-57 strategic bomber was a Soviet concept for an enormous 320 ton water-launched aircraft with 12,000 km range and a thermonuclear payload, that also carried a supersonic RSR scout plane on its back. https://t.co/AfkXFmiAiihttps://t.co/aYVMD1Jm7f pic.twitter.com/QrGsYBdlyZ

— ToughSF (@ToughSf) November 7, 2024

Nebyla to ale jediná inovativní myšlenka, dostat měl i tzv. nosnou trysku. Military-History vysvětluje, že by mu to umožnilo kolmý vzlet a přistání, takže by na vodní hladinu nedosedal ani z ní nestartoval jako klasický hydroplán. Armádní Zpravodaj soudí, že to by umožnilo třeba doplňování paliva v nějakých skrytých zátokách, ale počítalo se i s operacemi z ledu. Takový letoun by navíc mohl startovat v podstatě odkudkoliv a nepotřeboval letiště.

A-57 by unesl třítunovou pumu

Letoun měl být štíhlý a vybavený speciálním Bartiniho křídlem a dalšími technickými vychytávkami – například radarem, pasivním rušícím systémem a jinými. SecretProjects uvádí, že se do jeho pumovnice měla vejít jaderná puma o hmotnosti 3 tun, ale není nijak specifikované její případná výtěžnost. Bombardér A-57 by s pomocí dotankování paliva mohl letět na vzdálenost okolo 15 tisíc kilometrů, což je zhruba jako z České republiky do Austrálie.

Česká iniciativa zajistila Ukrajině v roce 2025 už 1 milion dělostřeleckých granátů. Tempo dodávek neustále stoupá

Nakonec ale zůstalo jenom u plánů a projekt letounu byl v roce 1957 pozastaven. Mělo to několik důvodů – jedním byl poměrně rychlý rozvoj raketových technologií, kdy dosah raket stoupal, a byly to ony, kdo se stal hlavním dálkovým nosičem. Technologie letadla byla také velmi složitá, a je otázkou, zda by ho vlastně bylo možné postavit a kolik by stálo. Rozvinula se také technologie tankování letadel za letu, čímž byl problém s dosahem letadel vyřešený.

Článek Bartini A-57: Zajímavý nápad na bombardér, který nepotřeboval letiště. SSSR s ním chtěl startovat i přistávat na vodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silný vzkaz, čeho je letectvo NATO schopné

B-1B Lancer je americký strategický bombardér s proměnnou geometrií křídel navržený pro rychlé průniky hluboko na nepřátelské území. Do služby vstoupil již v 80. letech 20. století jako náhrada za pomalejší bombardér a alternativa k drahému B-2 Spirit, který nicméně zůstává ve službě také. Jeho hlavní předností je kombinace vysoké rychlosti (Mach 1,25), dlouhého doletu a vysoké nosnosti konvenční munice – až 34 tun, potvrzuje Wikipedia.

Ruská armáda může být „zásadně“ posílena severokorejskými tanky Cheonma-2. Vyrovnat se mají ruské T-14 Armatě

Armádní Zpravodaj připomíná, že původně vznikl pro jaderné údery, ale po studené válce byl upraven výhradně pro konvenční bombardování a výrazně se osvědčil v konfliktech třeba v Afghánistánu nebo Iráku. Díky schopnosti nízkého letu a radarové nenápadnosti (byť není stealth) zůstává i dnes významnou součástí amerického strategického letectva.

V rámci posledního cvičení „Bombardovací úkolové uskupení Evropa“ se však vydaly ze své domovské armády v Dyess v Texasu do Norska, kde budou létat po boku tamních F-35. Tam nacvičí vzdušné operace s vysokým rizikem a zdokonalí dovednosti v procesu hledání, fixace, sledování a zaměřování. Posádky budou současně trénovány v boji proti vzdušným a pozemním hrozbám, jejichž cílem je odepřít jim svobodu manévrování, což zvýší připravenost Severoatlantické aliance zajistit si vzdušnou převahu, na což vždy spoléhala.

Video: Na nejmodernější ruský bojový vrtulník, Ka-52, zaútočil dron. Trefit ho měl do ocasu, ale není jisté, zda šel k zemi

„Jde o společné budování zkušeností a důvěry, zvyšování připravenosti a udržování přehledu v dynamickém prostředí,“ uvedl americký podplukovník Eric Alvarez, velitel 345. bombardovací perutě. Norský podplukovník Tom Christiansen, úřadující šéf 132. leteckého křídla v Ørlandu, pak dodal: „Tento typ výcviku nás lépe vybavuje ke zvládnutí jakýchkoliv výzev.“

F-35 Lightning II je potom americký víceúčelový stíhací letoun 5. generace s vysokou úrovní stealth a vyspělými senzory a avionikou, díky čemuž dokáže sdílet data v reálném čase a jinými jednotkami, uvádí Wikipedia. Funguje jako stíhač i jako létající průzkumné a velitelské centrum, a je páteří letectev NATO – pořizuje si ho v desítkách kusů také AČR.

Článek Vzkaz Rusku: Americké bombardéry B-1B Lancer dorazily do Norska, aby trénovaly získání vzdušné převahy. Doprovází je F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry letěly těsně nad USS Nimitz

Zaznamenaný incident se týká ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-95 Bear, z nichž se v únoru 2008 dva přiblížily k americké letadlové lodi USS Nimitz, která operovala jižně od Japonska. Přelétaly nad ní ve výšce nižší než 1 kilometr a poté kroužily kolem, což lze považovat za obrovskou drzost. Je pochopitelné, že proti nim Američané poslali bojové letouny – z oblasti je konkrétně vyprovodily palubní McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.

Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit

Pro letadlovou loď je přitom Tu-95 velikou hrozbou. Jde o turbovrtulový bombardér se 4 motory, který byl vyvinutý v 50. letech 20. století v SSSR, uvádí WarHistoryOnline. Slouží jako nosič řízených střel, a to včetně protilodních Ch-22, což je veliká střela vyvinutá v Sovětském svazu v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia. Může mít přitom konvenční nebo jadernou hlavici, a sestrojena byla právě pro útoky na svazy amerických letadlových lodí.

Bombardéry Tu-95 mohla loď sestřelit

Nimitz je základem současně nejpočetnější třídy amerických letadlových lodí, která nese i jeho označení. Wikipedia uvádí, že jde o plavidlo o délce 332,8 metrů a výtlaku 100 000 tun s jaderným pohonem, na jehož palubě může být až 90 letounů a vrtulníků. Proti bombardérům jako je Tu-95 přitom není bezbranné – může použít nejenom své bojové stroje, ale také protiletadlové střely RIM-7 Sea Sparrow, a navíc jsou kolem i doprovodná plavidla.

iZdroj fotografie: Ústřední velitelství námořních sil USA (Pátá flotila USA) / Creative Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že vyslání F/A-18, aby bombardéry vyprovodily, je adekvátní odpovědí. Zvláště za situace, kdy se k plavidlu přiblížily na tak krátkou vzdálenost. Pokud by se však Rusové o něco pokusili, byla by to pro ně zajisté sebevražda. Hornet je bojový letoun nesoucí protiletadlové střely jako AIM-120 AMRAAM nebo AIM-9 Sidewinder, uvádí Wikipedia, proti nimž by pomalé a neohrabané bombardéry neměly šanci.

Článek Kterak se ruští piloti bombardérů Tu-95 nezalekli a přeletěli přímo nad americkou letadlovou lodí, pro níž byli největším nebezpečím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez paliva nemohou ruské letouny páchat škody

Jedna ze zasažených rafinerií leží v Rjazani, která se nachází cca 170 km jihovýchodně od Moskvy, a patří k největším v zemi – ročně zpracuje asi 5 % celkové produkce. Cílem dronů z Ukrajiny se ovšem nestala poprvé, v tomto roce již poněkolikáté – v březnu to bylo počtvrté, a od té doby útoky soustavně pokračovaly, naposledy tedy 02. srpna 2025.

Německo se chce vrátit k zakázaným zbraním, které vojáky na bojišti zmrzačí, ale nezabijí. Zase jenom kvůli Rusku

Ruská agentura Astra sdělila, že se ozval obří výbuch po útoku sebevražedného dronu, po němž následovaly obří plameny, které rozzářily noční oblohu. Za mnohem důležitější ovšem redakce Armádního Zpravodaje považuje útok na Novokujbyševsk leží v Samarské oblasti na jihovýchodě západní části Ruska, asi 160 km od hranic s Kazachstánem.

Tamní rafinerie je totiž důležitá pro zásobování palivem strategické bombardéry a další vojenské letouny, uvádí Militarnyi s tím, že jim dodává také více než 30 až 50 položek, včetně zkapalněných plynů, MTBE, benzenu, fenolu, acetonu, alfa-methylstyrenu a olefinů. Záběry níže ukazují, že byl výbuch rafinerie mohutný, a naznačuje zapálení zásob.

Video: jedna přesná trefa pod věž a ruský tank sjel zmateně z cesty do lesa, kde se zaklínil a druhý dron ho odpálil

Jakým dronem ukrajinské ozbrojené síly zaútočily, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje to odhaduje na dalekonosné drony Liutyi. Wikipedia upřesňuje, že vznikly v rok ruské invaze, tedy 2022, a že mají dosah 1 000 až 2 000 km, což zřejmě závisí na velikosti nesené hlavice, která může mít 50 až 75 kg. To k zapálení takového cíle rozhodně stačí, navíc když je sám o sobě extrémně hořlavý, a je to dostatek i k proražení nádrže.

Útok na rafinerii v Novokujbyševsku ochromil zejména strategické bombardéry Tupolev Tu-160 a Tupolev Tu-22M, stejně jako stíhací letouny MiG-29 a Suchoj Su-27. Konkrétně první z nich mají přitom sídlit zejména na základně Engels-2 vzdálené pozemně asi 380 km. Umí přitom odpalovat střely s plochou dráhou letu Ch-101 s dosahem 3 500 km, a Ch-55 s dosahem 2 500 km, uvádí Wikipedia, takže pokrývají území celé Ukrajiny.

Článek Video: ruské strategické bombardéry opět ochromeny, a k nim i stíhače MiG-29 a Su-27. Ruská PVO je neochránila, fatálně selhala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér B-1B dostane nový pylon

B-1B je jediným nadzvukovým bombardérem amerického letectva. Wikipedia uvádí, že využívá různé typy pum, jichž může nést až 23 tun, případně několik typ řízených střel jako AGM-154 JSOW nebo AGM-158 JASSM. Americké letectvo ho ovšem plánuje vybavit i inovovaným typem pylonu, z něhož bude možné odpalovat nové hypersonické zbraně.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

Kolik pylonů B-1 ponese, však není známé. Twz se domnívá, že by jich mohlo být šest. Známý však není ani typ hypersonické zbraně, ale Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by to mohla být raketa AGM-183 ARRW. Pokud by to byla pravda, mohl by letoun s její pomocí zasahovat cíle do vzdálenosti minimálně 1 000 kilometrů. Vzhledem k tomu, že je podobný typ zbraně obtížně sestřelitelný, měla by vysokou pravděpodobnost zasažení cíle.

Budoucnost AGM-183 byla dříve nejistá

Na raketě AGM-183 ARRW pracuje americké letectvo již několik let, a po neúspěšných testech se zdálo, že bude její vývoj přerušen. Wikipedia však uvádí, že podle posledních zpráv má v roce 2026 vývoj pokračovat. Je o ní známo jen to, že by se měla pohybovat rychlostí kolem Mach 7, čímž by značně překonávala současné americké zbraně. Řízené střely odpalované z letadel létají většinou jenom vysokou podzvukovou rychlostí.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Pokud by s budoucí hypersonickou střelou chtělo americké letectvo útočit na soupeře, jako je Rusko nebo Čína, měli by s jejím zachycením veliký problém. Rusko sice deklarovalo, že tyto zbraně zvládají ničit jeho systémy S-400 a S-500, ale hlavně u prvního z nich se ukázalo, že jeho schopnosti byly značně nadsazované. Čína má nejen S-400, ale také HQ-9 vycházející z ruského S-300, ale vylepšený. I když je otázkou, jak účinný může být proti hypersonické zbrani.

Článek Americké bombardéry B-1B Lancer ponesou hypersonické střely, jimiž udeří až na 1 000 km. Rusko je nemá jak sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Engels-2 je jediným domovem Tu-160M

Letecká základna u města Engels v Saratovské oblasti na jihovýchodě západní části Ruska se stává opakovaným cílem ukrajinských dronů. Armádní Zpravodaj upozorňoval na začátku června 2025, že na ní hoří sklad PHM, zatímco v březnu tohoto roku čelila mohutnému útoku, jehož cílem bylo zničení skladů budov s raketami a střelami.

Nové informace: ruský Su-35S vletěl do léčky, pak ho F-16 sestřelila. Souboj to byl hodně nerovný

Ačkoliv byla už tolikrát poškozena, stále je udržována v provozu snad více než kterákoliv, neb je podle Wikipedie jako jediná domovem strategických bombardérů Tupolev Tu-160M, a od roku 2022 na ní sídlí také Tupolevy Tu-95MS, které útočí na Ukrajinu. První z nich mají po dvou vnitřních šachtách, z nichž má každý nosnost 20 tun, ale další střely mohou být umístěny na vnější závěsníky. Hlavní výzbrojí je přitom Ch-55SM s konvenční hlavicí.

Ta má podle Wikipedia dolet až 3 000 km, takže pokrývá de facto celé území Ukrajiny, na níž jich může jeden Tu-160M odpálit za jeden let až 12. Jedná se mimochodem také o první sovětský bombardér od druhé světové války, který nenese výzbroj pro vlastní ochranu. Rusko je na letounech tohoto typu do značné míry závislé, takže nedávná ztráta 11 % strategického bombardovacího letectva bolela více, než jsou jeho představitelé ochotni přiznat.

Video: celý ruský 7členný konvoj se „seštosoval“ do sebe a začal hořet, když jel na frontu. Srazil se s náklaďákem

Redakce Armádního Zpravodaje překontrolovala pomocí služby NASA FIRMS, zda došlo na letišti Engels v důsledku útoku k nějakému požáru, žádný zaznamenán nebyl. Je tedy zřejmé, že ruská PVO drony sestřelila, případně zvolily jiný cíl, ale informace chybí.

Zajímané jsou nicméně letouny. Nevypadají jako žádné, které by Ukrajina použila dříve, takže jde zřejmě o testování nové konstrukce s rovnými křídly a ocasem do V, zatímco podvozek je dle všeho pevný, nezatahovací. Pohonná jednotka je pak nejspíše vpředu, ale více poznat nejde. Často přitom slouží k takovým útokům drony Liutyi.

Neznámý ukrajinský dron létající nad městem poblíž letecké základny Engels-2

Článek Ukrajinci zaútočili na jediné ruské letiště s bombardéry Tu-160M drony neznámého původu. Zdá se ale, že je ruská PVO sestřelila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-160M bude sloužit ještě desítky let

Rusko významně rozšiřuje Kazaňský letecký závod, který je klíčový pro výrobu a modernizaci strategických bombardérů Tu-160. Ze satelitních snímků Yle přitom vyplývá, že na místě vzniká několik nových výrobních budov, z nichž největší má délku 320 metrů a rozkládá se na ploše přibližně 19 000 metrů čtverečních. Jedná se o posílení domácí letecké výroby pro vojenské i civilní potřeby, na což měla tamní vláda vyčlenit cca 24,5 miliard korun.

Hluboce modernizovaný bombardér Tupolev Tu-160M/M2 uletí kdejaké stíhačce a udeří na tisíce km. Nový vyvíjet netřeba

Z ruských médií zaznívá, že je expanze primárně zaměřena na zřízení výrobní linky pro civilní letouny Tupolev Tu-214, kterých by mohlo vznikat až 20 ročně. Ukazuje se přitom, že jsou velmi drahé, a hlavní klienti – jako Aeroflot – dokonce pohrozili zrušením kontraktů kvůli zpoždění dodávek. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že k tomu nedojde.

Trh je totiž v Rusku do značné míry postaven na domácích produktech, které vláda prosazuje, takže je nepravděpodobné, že by nechala Tupolevy Tu-214 nahradit zahraničními. Závod je každopádně schopen vyrábět a modernizovat i bombardéry Tu-160M, a právě těmi by Rusko dle Armádního Zpravodaje mohlo později nahradit ztracené Tu-95 a Tu-22M.

Tempo ovšem zůstává velmi nízké – v roce 2024 dodal závod pouze dva letouny Tu-160M2 a dva Tu-160M. Takto bude nahrazovat 18 totálně zničený Tu-95 a Tu-22 nejméně několik let, nemluvě o potřebě zařadit novější bombardéry z důvodu širší strategie. Výrobu však brzdí také sankce a nedostatek kvalifikovaných pracovníků (jako v jiných odvětvích).

Armádní Zpravodaj připomíná, že je Tupolev Tu-160M modernizovaná verze ruského strategického nadzvukového bombardéru Tu-160 přezdívaného „Bílá labuť“. Jde o největší a nejtěžší nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel na světě, uvádí Wikipedia.

Hlavní charakteristiky Tu-160M:

• Posádka: 4 členové
• Maximální rychlost: přes 2 000 km/h (Mach 2+)
• Dolet: přes 12 000 km bez doplňování paliva
• Výzbroj: schopnost nést řízené střely s plochou dráhou letu (včetně jaderných), např. Ch-101 a Ch-102
• Modernizace: nové motory NK-32-02, modernizovaná avionika, navigační a obranné systémy

Video: ukrajinské útočné komando rozprášilo nic netušící ruské obránce v lese. Nasadilo proti nim i lehký kulomet

Tu-160M je klíčovým prvkem ruské strategické jaderné triády a slouží především jako nosič dálkových střel s plochou dráhou letu. Modernizace výrazně zvýšila jeho bojové schopnosti a životnost do příštích desetiletí, což je také důvod, proč není nutně potřeba vyvíjet nové, i když stealth bombardéry by se jistě hodily – na ty však Rusko nemá schopnosti.

Článek Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Allied Force – Srbsko (1999)

Premiérový zásah provedl bombardér B-2 během operace Allied Force, česky Spojenecká síla, spuštěné kvůli srbským útokům na obyvatele Kosova v roce 1999, vysvětluje Wikipedia. Trvala téměř 3 měsíce a bombardér při nich prokázal své schopnosti. Srbská protivzdušná obrana ani jeden nesestřelila nebo nepoškodila (ale bojová ztráta letounu se vlastně nestala nikdy).

Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie)

Enduring Freedom – Afghánistán (2001)

Po útoku 11. září 2001 spustily USA akci v Afghánistánu, kde se skrývali členové organizace Al-Káida, uvádí Wikipedia. Američané nakonec zemi obsadili a působili v ní až do roku 2021. Nikdy se jim ale nepodařilo porazit Tálibán a tamní bojovníky. Letectvo, včetně B-2, bylo v boji často nasazované třeba k bombardování úkrytů hluboko v horách, ale konečnou výhru nepřineslo.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Iraqi Freedom – Irák (2003)

Operace proti Iráku vedeného Saddámem Husajnem, kdy bylo podle Wikipedie hlavním důvodem údajné držení zbraní hromadného ničení režimem, což se ovšem nikdy neprokázalo. Úvod operace byl zahájen masivním bombardováním pozic irácké armády a různých strategických cílů. K letům startovaly B-2 třeba ze základny Diego Garcia v Indickém oceánu.

Nový americký bombardér B-21 Raider má překonávat všechny soupeře. Půjde o druhý strategický bombardér se schopností stealth na světě

Odyssey Dawn – (Libye 2011)

V roce 2011 se bombardéry B-2 účastnily operace Odyssey Dawn v Libyi, jejímž cílem bylo vynutit si nad zemí, kde probíhalo povstání proti diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, bezletovou zónu vyhlášenou Radou bezpečnosti OSN. B-2 Spirit měly během ní svrhnout 40 bomb na letiště provozované libyjským letectvem, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Hútíjové – Jemen – (2024)

V říjnu 2024 provedly bombardéry B-2 nálet na pozice a sklady zbraní Hútíjů v Jemenu. Ti totiž začali útočit na lodě plující v Rudém moři směrem z nebo do Suezského průplavu, což je jedna z nejvýznamnějších světových vodních cest. Ačkoliv byly údery úspěšné, nikdy se nepodařilo aktivitám těchto bojovníků podporovaných Íránem zcela zabránit.

Jaderná zařízení – (Írán 2025)

Spojené státy americké se 22. června 2025 připojily k útokům Izraele na íránská zařízení jaderného programu, jehož cílem bylo vyvinout jadernou zbraň. Wikipedia uvádí, že během akce bombardéry B-2 svrhly 14 těžkých protibunkrových pum GBU-57A/B (nejde o matku všech bomb), ale některé zdroje uvádí 16, na zařízení umístěná hluboko pod zemí. Bomby jsou jedinou zbraní schopnou cíle tak hluboko zničit.

Článek 6 bojových misí, v nichž sehrával významnou i rozhodující roli americký strategický bombardér B-2 Spirit – nepřítele drtil, kam vletěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Škody nejsou na první pohled veliké

Vojenský analytik Brady Africk zveřejnil 22. června 2025 satelitní snímky od Maxaru, na nichž je vidět konkrétně Fordó, tedy pevnost zakopaná až 90 metrů pod zemí, kde je chráněná nejenom vnitřním „sarkofágem“ ze železobetonu, ale zejména zvenčí skalním masivem. K jejímu zničení ale neměl Izrael dostatečně silné bomby, a tak se vložila Amerika.

iZdroj fotografie: Maxar Technologies

Ta má jako jediná na světě bombu dostatečně silnou, aby se zavrtala desítky metrů do země, a teprve tam explodovala. Jedná se o GBU-57A/B pronikající až 60 m hluboko (pozor, nejde o matku všech bomb, to je GBU-43/B a funguje úplně jinak), ale v případě tvrdého povrchu, jakým je skála nebo beton, účinnost klesá na max. desítky metrů, potvrzuje Wikipedia.

Analýza, která vyráží dech: Rusko vyrobí překvapivě až 300 tanků T-90M ročně. A to jich mělo zvládnout sotva pár desítek

Američané měli svrhnout na Fordó nejméně 6 těchto bomb, ačkoliv některé zdroje uvádí vyšší číslo. Důležité jsou každopádně následky – ze satelitních snímků vypadá krajina de facto stejně, jenom pokrytá obrovským množstvím „prachu a sutě“ po nárazu GBU-57A/B, které zanechaly ve skále šest otvorů. Zda bylo zařízení zničeni, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření odborníků, kteří si dle NPR myslí, že nikoliv.

Íránci měli navíc zásoby uranu obohaceného na 60 %, kterého mají údajně kolem 400 kg, odvézt do jiných zařízení, kde by mohli v procesu pokračovat, aby dosáhli 90% obohacení, což je třeba k výrobě vysoce ničivých jaderných hlavic – množství by mělo vystačit na 10 z nich. Zajímavé je, že může nést tyto bomby jenom jediný bombardér světa.

Jedná se o B-2 Spirit, který disponuje stealth konstrukcí, takže je velmi obtížné ho zachytit radarem. Podle Wikipedie má nosnost 27 000 kg, a GBU-57A/B, z nichž každá váží 12 304 kg, unese dvě. I při plných nádržích ho však musí na dlouhé vzdálenosti doprovázet tanker, aby mohl tankovat za letu – k Íránu mu to trvalo 37 hodin bez jediného přistání.

Článek Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounů B-2 Spirit vzniklo jenom 21

První let bombardéru se datuje do roku 1989, tedy ještě do studené války, ale do služby v americkém letectvu se dostal až později a navíc Airforce-Technology uvádí, že plné operační schopnosti dosáhl teprve v roce 2003. B-2 Spiritů bylo vyrobeno 21, a jeden z nich byl zničen při nehodě v roce 2008, zatímco další byl vyřazen po nehodě v roce 2022. Na první pohled má letoun charakteristické rysy – pro schopnosti stealth má totiž tvar létajícího křídla.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

V jeho vnitřku jsou umístěny čtyři motory General Electric F118 -GE-100, uvádí Wikipedia, a zjímavostí je, že nemají přídavné spalování jako klasické bojové letouny. Bombardér ho totiž nepotřebuje, jelikož je podzvukový – jeho maximální rychlost je Mach 0,95. Motory jsou přitom hluboko zapuštěné, což eliminuje infračervenou stopu letounu, a také z tohoto důvodu postrádá přídavné spalování produkující vysoké teploty, které by ho prozradily.

iZdroj fotografie: GoodFon

Letadlo má dvě vnitřní pumovnice, a pokud nese zbraně pouze v nich, je zachováno stealth – v každé může oficiálně nést 9 000 kg, i když některé zdroje připouští více. Je známo, že při použití protibunkrových pum GBU-57A/B neslo dvě, přičemž jedna váží 13 600 kg. Z toho vyplývá, že je nosnost v pumovnicích vyšší než deklarovaná, i když Armádní Zpravodaj nevylučuje, že bombardér startoval s menším množstvím paliva, aby byl lehčí, a častěji ho tak musel při letu doplňovat. Celková nosnost B-2 je jinak 27 000 kg, ale to nese výzbroj i zavěšenou.

Obří nosnost B-2, ale stísněná posádka

Osádku letounu B-2 tvoří standardně pilot a velitel letu, i když zde může být i třetí člen osádky. Na videu níže prozrazuje jeden z pilotů některé detaily o vnitřku kokpitu – podle něj je tam relativně málo místa a osádka se příliš nemůže pohybovat. Má však možnost rozložení malého provizorního lůžka, na němž si může jeden z osádky zdřímnout – což je i potřeba, nejdelší let bombardéru měl trval 44 hodin. K dispozici je pak také toaleta.

CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší

Kokpit je pro laika složitý, podobně jako u mnoha velkých letadel. TheaviAtionist uvádí, že každý ze dvou členů osádky má řídící páku, takže se mohou v pilotáži střídat, a před každým je pak trojice multifunkčních displejů. Pochopitelně nechybí ani komunikační přístroje a systémy pro zaměřování zbraní a další vysoce pokročilé technologie. Protože je z letounu špatný výhled, osádka často používá data z přístrojů, třeba z radaru schopného mapovat terén.

iZdroj fotografie: pxHere

Velkou část letounu tvoří i nádrže na palivo – na jedno tankování je schopen uletět vzdálenost až 9 600 km, prozrazuje americké letectvo. Během dálkových akcí tak B-2 Spirit opakovaně čerpá nové palivo z tankovacích letadel, bez nichž se strategické bombardování neobejde. Americké letectvo ale plánuje letouny B-2 pomalu nahradit, a to modernějšími Northrop Grumman B-21 Raider podobného tvaru, které však budou o něco menší.

Článek Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

B-2 Spirit je unikátní, ale extrémně náročný

Northrop Grumman B-2 Spirit je strategický bombardér 5. generace s technologií stealth, který byl zařazen do výzbroje v roce 1997, potvrzuje Wikipedia. Navržen byl pro hluboké průniky na nepřátelské území, aniž by byl detekován radarovými systémy, resp. je to díky jeho tvaru velmi obtížné, takže se může stát, že ho zachytí až tehdy, kdy je několik kilometrů od nich, případně také vůbec – ale to záleží na mnoha faktorech, mj. i na počasí.

Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“

Má charakteristický design létajícího křídla, který zůstal dodnes nepřekonán. Svým působením mění pravidla vedení vzdušné války, což už několikrát potvrdil – ačkoliv zrovna v Íránu podle redakce Armádního Zpravodaje nikoliv, protože tam pro něj de facto neexistuje hrozba, a byl zřejmě nasazen jenom proto, že jako jediný na světě unese bombu GBU-57A/B.

V počtu 5 nebo 6 kusů ji měl shodit na íránský jaderný komplex Fordó zakopaný až 90 metrů pod zemí, a zdá se, že byl zničen. B-2 Spirit byl přitom vyvíjen už během studené války s cílem nést jak konvenční, tak jaderné zbraně, a eliminovat klíčové cíle na nepřátelském území bez varování. Klíčovou předností je kombinace stealth, přesnosti zásahu a strategického doletu až do 11 000 km, aniž by musel doplňovat palivo. Agentura Anadolu nicméně už před několika dny upozornila, že Američané posílají na Blízký východ desítky tankerů.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Je tedy zřejmé, že doplňovaly palivo právě bombardérům B-2, ale jistě i dalším letounům, které je doprovázely. Součástí strategického bombardéru je pochopitelně vysoce pokročilá avionika, i navigační a zbraňové systémy, včetně těch schopných zasahovat cíle naváděnou municí JDAM, či svrhávat termonukleární pumy B61 a B83. Jeho provoz probíhá v absolutní tichosti, často za použití vysoké úrovně kybernetického zabezpečení a komunikace prostřednictvím šifrovaných datových kanálů, a Írán de facto nemá způsob, jak je narušit.

Z hlediska taktického a technologického vývoje zůstává B-2 Spirit i po třech dekádách služby jedním z nejpokročilejších bombardérů světa. Ovšem nutno zdůraznit, že to má svou cenu, a to hodně vysokou – koncem minulého století sahala až k 2,2 miliardám dolarů, což je v přepočtu zhruba 48,4 miliard korun. Ale vzhledem k tomu, že už není od roku 2000 vyráběn, bude dnes v podstatě nevyčíslitelná, jelikož ho nelze adekvátně nahradit.

GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak

Cena pochopitelně odráží nejenom náklady na stavbu, ale i extrémní nároky na výzkum, materiály a utajení. Ačkoliv byl původně plánován ve stovkách kusů, zůstalo americké letectvo u pouhých u 21 kusů, jelikož později zjistilo, že jich více nepotřebuje. Armádní Zpravodaj provedl srovnání cen, a B-2 Spirit je zdaleka nejdražším v historii. Druhý je rovněž americký F-22 Raptor s cenou 370 milionů dolarů (8,14 miliard korun), uvádí SlashGear.

Článek B-2 Spirit je nejdražší letadlo světa, cenu druhého překonává bezmála 6krát. Američané s ním zaútočili na Írán, jiným to nešlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-95 vyzbrojené střelou Ch-101 s dosahem 3 500 km

Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), která celou akci s názvem „Pavučina“ plánovala 18 měsíců, zveřejnila záběry a fotky, na nichž je vidět, že byly ruské strategické bombardéry Tupolev Tu-95 vyzbrojeny střelami Ch-101 s plochou dráhou letu. Jde o ty nejdalekonosnější v ruském arzenálu; Wikipedia potvrzuje, že doletí až 3 500 km, takže je mohou odpalovat mimo dosah veškerých systémů protivzdušné obrany, a zároveň je proti nim velmi obtížná obrana.

Satelitní snímek: Ukrajinci znehybnili ruské bombardéry na základně Engels-2. Sklad PHM tam hoří 3 dny v kuse, kouř sahá do dálky 15 km

Podle informací se přitom zdá, že Rusové skutečně zrovna plánovali útok – tentokrát už jim ovšem nevyšel. Intenzita požáru některých Tu-95 navíc naznačuje, že byly natankovány, aby zdolaly vzdálenost k místu, z něhož by střely odpálily, a následně se zase vrátily – zda na tuto nebo jinou základnu, jasné není, ale ruské letectvo pozici bombardérů často měnilo.

Armádní Zpravodaj je názoru, že je ztráta Tupolevů Tu-95 pro Rusko nenahraditelná, jelikož už dávno nejsou ve výrobě. Ta byla podle Wikipedie ukončena v roce 1994, ale v provozu zůstávají i dnes, jelikož jsou ekonomicky výhodnější než modernější Tu-160. Jelikož se drží na stovky až tisíce kilometrů daleko od pozic, na něž útočí, de facto není nezbytné je mít nutně lepší.

Sice lze novější konstrukcí prodloužit jejich dosah, snížit spotřebu a zvýšit množství nesených zbraní, ale Tu-95 byly pro většinu ruských potřeb zcela dostačující. Ztráta to navíc byla i finanční, podle AeroCorner je hodnota jednoho Tu-95 zhruba 26,3 milionů dolarů, v přepočtu tedy 578,6 milionů korun, ale těžko ji lze vyčíslit, když už není ve výrobě.

Článek Nové fotografie a video ukazují, že Ukrajinci zničili ruské bombardéry Tu-95 v momentě, kdy měly útočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry nemohou bez paliva fungovat

K incidentu mělo dojít už 06. června 2025 a kanál Astra zveřejnil příslušné video od jednoho z informátorů, pravděpodobně z řad civilního obyvatelstva. Tentokrát měl však mnohem rozsáhlejší následky než jindy. Napadena byla ropná rafinerie a sklad pohonných hmot Kristal Plant ve městě Engels, která zásobuje nedaleké vojenské letiště Engels-2.

Fotky pro silné povahy ukazují zvrácenou ruskou taktiku: výbušniny ukryté v mrtvých tělech vojáků a zvířat. Některá shazují z dronů

To je jednou z klíčových strategických vojenských základen země, neb na něm jsou bombardéry dlouhého doletu, včetně Tupolevů Tu-95 a Tupolevů Tu-160 schopných nést jaderné hlavice. Není to přitom poprvé, co se stalo cílem ukrajinských útoků – redakce Armádního Zpravodaje psala v březnu 2025 o zkáze způsobené na Engels-2 do té doby největším dronovým útokem.

iZdroj fotografie: PlanetLabs

Stojí za to připomenout, že Ukrajinci útočí na ruské strategické bombardéry a jejich stanoviště opakovaně, jelikož je nemají jak sestřelit, a velmi obtížně se brání i proti z nich vypouštěným střelám s dlouhým dosahem – třeba Ch-22 doletí až 500 km, Ch-101 pak až 3 500 km. Nedávný velký útok vedený proti bombardérům na pěti letištích zničil 11 % ruského strategického letectva, ale zasaženo mělo být až 34 % kapacit (zbytek půjde zřejmě opravit).

Pákistán kupuje to nejlepší: potvrdil, kdy dostane čínské letouny FC-31 páté generace, a že je vybaví střelou s dosahem 400 km

Saratovská oblast, v níž Engels leží, je cílem útoků docela pravidelně, ale ani přesto se v ní Rusku nedaří ochránit ani klíčové objekty, což poukazuje na mezery v protivzdušné obraně. Nedávno se třeba na satelitních snímcích ukázalo, že mu nejspíše dochází systémy S-400 a S-300, které začalo na dlouhodobých stanovištích nahrazovat ne zrovna povedenými maketami.

Sklad pohonných hmot ve městě Engels po ukrajinské dronovém útoku z 06. června 2025

Článek Satelitní snímek: Ukrajinci znehybnili ruské bombardéry na základně Engels-2. Sklad PHM tam hoří 3 dny v kuse, kouř sahá do dálky 15 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničeno bylo 15 letounů, převážně bombardéry

Akce byla úspěšná, to snad nemůže popírat nikdo, a ačkoliv zastánci Ruska tvrdí, že má pořád všeho dost a tyto ztráty ho nebolí, Armádní Zpravodaj je opačného názoru. Je sice pravdou, že má jeho letectvo ve výzbroji ještě vyšší desítky strategických bombardérů, ale i tak jich bylo zničeno přibližně 11 %, což rozhodně není málo, a navíc se jich dříve podařilo několik zničit ještě na zemi. V květnu se třeba podařilo odpálit Tu-22M3 na letišti Šajkovka.

ČR schválila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, získala ho o 25 % výhodněji. Provozovat je bude po boku F-35

Útok vedený na pětici leteckých základen – Belaya v Irkutské oblasti, Olenya v Murmanské oblasti, Ďagilev v Rjazaňské oblasti, Ivanovo v Ivanovské oblasti, a Ukrainka v Amurské oblasti – ukázal, nakolik jsou ruské ozbrojené síly schopné. Za oběť jim padlo 13 bombardérů: 8x Tupolev Tu-95 a 5x Tu-22M3, a k tomu 1x transportní Antonov An-12 a 1x Berijev A-50 včasné výstrahy.

Potvrdily to už nedávné satelitní snímky, ale Maxar pořídil o mnoho kvalitnější, na nichž jsou opět vidět nejenom trosky zničených bombardérů, ale také prázdná místa po jejich odklizení. Armádní Zpravodaj připomíná, že došlo během akce k zasažení 34 % všech bombardérů, které má Rusko mít v aktivním provozu, ačkoliv ty zbylé půjdou zjevně opravit.

Satelitní snímek potvrzuje vážné poškození Krymského mostu. Jedna z jeho klíčových částí úplně zmizela

Není sice znám rozsah jejich poškození, ale rozhodně nejde o levnou záležitost. I velmi staré bombardéry jako Tu-95 stojí v přepočtu stovky milionů korun, zatímco Tu-22M3 pár miliard. A to je i pro největší zemi světa náklad, který by aktuálně raději neměla. Kvůli válce její ekonomika trpí – za rok 2024 vykázala schodek 0,85 bilionu korun, jak Armádní Zpravodaj informoval s tím, že byl velmi vysoký i v předcházejících letech, a navíc vyšší, než bylo plánováno.

Článek Satelitní snímky ve vysokém rozlišení ukazují odklízení trosek z ruských bombardérů a znovu potvrzují jejich zničení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazeno bylo 41 letounů, zničeno „jen“ 15

Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), která útok plánovala 18 měsíců, a nakonec ho také zajistila, v prohlášení 04. června 2025 opět uvedla, že zasáhla 41 ruských letounů, a to na:

• letecké základně Belaya v Irkutské oblasti
• letecké základně Olenya v Murmanské oblasti
• letecké základně Ďagilev v Rjazaňské oblasti
• letecké základně Ivanovo v Ivanovské oblasti
• letecké základně Ukrainka v Amurské oblasti

Z letecké základny Belaya pochází asi nejvíce důkazů – například záběry ukazující nálet na Tupolev Tu-95, a také video, na němž je vidět vzlet dronů ze speciálně upravených kamionů. První zprávy se přitom zmiňovaly jenom o zásazích na letištích Belaya a Olenya, takže nebylo možné finálně spočítat, o kolik bombardérů, případně jiných letounů, vlastně Rusko přišlo.

Velká Británie chce být opět námořní velmocí – postaví 12 jaderných ponorek. Reaguje tak především na Rusko

Internetem už však kolují satelitní snímky ze všech pěti základen, a vypadá to, že bylo zcela zničeno 13 strategických bombardérů a dva další letouny, ačkoliv je nutné upozornit, že další měly být poškozeny, což znamená, že jsou na nejméně několik měsíců, ale možná i let, vyřazeny. To bude záležet na rychlosti oprav a také jejich smyslu, jelikož to odnesly primárně starší verze, zatímco má ruské letectvo ve výzbroji i modernější Tupolevy Tu-160. Zničeno bylo:

• 8x Tupolev Tu-95, strategický bombardér (dle Wikipedie vzniklo přes 500 kusů a zařazen byl roku 1956)
• 5x Tu-22M3, strategický bombardér (dle Wikipedie vzniklo přes 280 kusů a zařazen byl roku 1983, ale později docházelo ještě k modifikacím a vylepšování na Tu-22M3R, Tu-22MR, Tu-22M3M atd.)
• 1x Antonov An-12, transportní letoun (dle Wikipedie vzniklo téměř 1 250 kusů a zařazen byl roku 1959)
• 1x Berijev A-50, letoun včasné výstrahy a řízení (dle Wikipedie vzniklo cca 40 kusů a zařazen byl roku 1985)

Svědek zveřejnil záběry hořících ruských bombardérů na letišti Belaya, na níž byly Tu-160 a Tu-95. Označení „zkáza“ je na místě

Armádní Zpravodaj zachytil čtyři satelitní snímky zveřejněné Rádiem Svoboda, na nichž je vidět zničení sedmi strategických bombardérů – tří Tu-95 a čtyř Tu-22 – na základně Belaya.

Osint analytici z „Oko Gora“ mimochodem upozornili, že když porovnali snímky z 02. a 04. června 2025, zjistili, že byl jeden z letounů Tu-95 opraven a uklizen, aby vypadal jako nepoškozený.

OSINT analytik „Special Kherson Cat“ potom sdílel satelitní snímek, na němž je vidět zničení čtyř strategických bombardérů Tu-95 a jednoho dopravního letounu An-12 – na základně Olenya.

iZdroj fotografie: Special Kherson Cat

Z dostupných informací vychází, že zbylé dva strategické bombardéry byly Tu-95 a Tu-22M3, každý po jednom, ačkoliv nebyla upřesněna základna, a totéž platí pro An-50.

O dalších zjištěných poškozeních bude redakce Armádního Zpravodaje informovat, jakmile se objeví další satelitní snímky nebo oficiální vyjádření. V případě 13 zcela nebo částečně zničených strategických bombardérů se jedná o zhruba 11 % z celkového počtu v aktivní službě, ačkoliv zasaženo jich bylo dohromady 34 % – ty zbylé však nejspíše půjdou opravit.

Pod svícnem je největší tma: Rusové měli ukrajinské drony, které útočily na jejich bombardéry, u sídla bezpečnostní služby

I tak se jedná o výsledek, který lze označit za pohromu. Jenom pro zajímavost, Tu-22M3 by měl mít hodnotu kolem 100 milionů dolarů, uvádí United24, což je v přepočtu zhruba 2,2 miliardy korun. Starší a technologicky méně vyspělý Tu-95 má být pochopitelně mnohem levnější, podle AeroCorner to je zhruba 26,3 milionů dolarů, v přepočtu tedy 578,6 milionů korun.

Článek Satelitní snímky potvrzují finální ztráty ruských bombardérů i dalších letadel. Nejsou tak velké, ale pořád jde o 11 % ze všech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některé drony mohly být poškozeny házením

Krátce po incidentu Armádní Zpravodaj upozornil, že měli Ukrajinci velký sklad dronů použitých k útoku nedaleko sídla ruské bezpečnostní služby, odkud je následně rozváželi k letištím se strategickými bombardéry. Využili k tomu kamiony se speciálně upravenými kontejnery, jimž na dálku otevřeli střechu, načež drony vzlétaly a zamířily k cílům.

Rusko vzbudilo Velkou Británii: extrémně navyšuje výrobu dělostřelecké munice. Ukázalo se, že je zcela nezbytná

Obrana proti nim byla de facto nemožná. Jak totiž ukázaly záběry z útoku na jeden Tupolev Tu-95, drony (ačkoliv není jasné, zda všechny), pravděpodobně nejdříve dosedly, načež došlo k jejich hromadnému odpálení. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že kdyby k tomu došlo postupně, mohli by Rusové lépe reagovat a pokusit se alespoň některé sestřelit.

O něco pohotovější tak byli přihlížející, možná jiní řidiči kamionů, protože jich je na videu níže vidět více, kteří byli drony „znepokojeni“ a rozhodli se jim proto znemožnit akci. Dva z nich vylezli na kamion a ostatní jim házeli kameny, jimiž se je následně pokusili zatížit, případně je házet po těch, které vzlétly. Gubernátor Irkutské oblasti, Igor Ivanovič Kobzev, uvedl, že tyto muže odmění a navrhne je na vyznamenání, jelikož se pokusili zasáhnout.

Velká Británie chce být opět námořní velmocí – postaví 12 jaderných ponorek. Reaguje tak především na Rusko

Armádní Zpravodaj je názoru, že mohlo pomoci, pokud se trefili dronu kamenem, čímž například poškodili jeho vrtuli nebo kameru, ovšem zatažení těžko. Umisťované kameny se zdály být velmi malé, takže je nepravděpodobné, že by dronům znemožnily vzlétnout. I ty malé unesou vyšší stovky gramů až pár kilogramů, aby mohly používat dostatečně silné hlavice.

🤨 Governor of Russia's Irkutsk said residents who tried to stop drones by throwing stones during yesterday's Ukrainian drone attack will be officially recognized for their "bravery."

💬 "We will assess their actions and decide on appropriate recognition.” pic.twitter.com/cfH8tnwtX0

— UNITED24 Media (@United24media) June 2, 2025

Civilisté, kteří se pokoušeli po ukrajinských dronech házet kameny a zatížit je jimi

Článek Záběry: pohotoví civilisté se pokusili překazit ukrajinský útok – házeli na drony kamení, aby ochránili bombardéry. Ovšem marně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když dron dosedl na Tu-95, exploze nepřišla

Hned v den úderu vydala Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), která za útokem stála, prohlášení, že se jí podařilo zasáhnout 41 ruských letounů. Později satelitní snímky potvrdily, že jich zničila nebo alespoň poškodila nejméně 18, ale číslo zřejmě není konečné. Ukázalo se přitom, že Ukrajinci skladovali drony k útoku použité nedaleko sídla ruské bezpečnostní služby (FSB).

Záběry ukazují, jak ruský Iskander-M doslova ponížil Patriot. Z americké chlouby nezbylo nic, zničena byla celá baterie

Armádní Zpravodaj také dohledal záběry od jednoho ze svědků, který zachytil bezpilotní letouny startující z kamionu poblíž letiště Belaya, a stejně tak na video, z něhož je patrná hořící ranvej s bombardéry. Na internetu se nicméně objevily i záběry, jak se jeden z dronů blížil na této základně k Tupolevu Tu-95, jemuž následně opatrně dosedl na křídlo.

Záběry poté končí, ale dron pravděpodobně v onu chvíli neexplodoval. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že nejdříve došlo k umístění dalších bezpilotních letounů a jejich odpálení ve stejnou chvíli, aby tím útočníci eliminovali riziko odhalení a sestřelené těch teprve přilétajících. Z dostupných informací to vypadá, že bezpečnostní služba Ukrajiny použila malé kvadrokoptéry ve vysokých počtech, pravděpodobně jich byly alespoň nižší stovky.

Článek Unikátní záběry ukazují útok na ruský bombardér Tu-95 z blízka. Lehce dosedl, než ho odpálil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry Tu-160 zřejmě zůstaly nedotčené

Už z prvních informací to vypadalo na obrovskou pohromu. Ukrajinci totiž oznámili zasažení více než 40 letounů, a satelitní snímky následně potvrdily zničení nebo poškození 18 z nich. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nejde o konečné číslo, ale pouze k základnám Belaya a Olenya jsou k dispozici přímé důkazy – jakmile budou další, naše redakce je doplní.

V Srbsku bouchla továrna na výrobu munice. Jenom den poté, co ji Rusko obvinilo z podpory Ukrajiny

Záběry níže ukazují leteckou základnu Belaya, na níž bylo ještě 31. května 2025 v ranních hodinách sedm Tu-160, šest Tu-95M, dva Il-78M, šest An-26, dva An-12, třicet devět Tu-22M3 a třicet MiG-31. Z toho mělo být zničeno nejméně šest bombardérů Tu-22M3, což je jejich nejlepší modernizace, a také čtyři bombardéry Tupolev Tu-95. Ale následky budou zřejmě horší.

Video neumožňuje identifikovat, jaká konkrétní letadla hoří, ani kolik jich je, ale je na něm vidět dlouhá řada nějakých letounů – na začátku jich je několik zřejmě nepoškozených (nejspíše Tu-160), ale stále zaparkovaných na ranveji, zatímco další zahaluje hustý kouř a dým.

Článek Svědek zveřejnil záběry hořících ruských bombardérů na letišti Belaya, na níž byly Tu-160 a Tu-95. Označení „zkáza“ je na místě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skladiště s drony leželo několik km od FSB

„Pod svícnem je největší tma“ – tak přesně tak lze označit úkryt, který si pronajali Ukrajinci k uskladnění dronů nedaleko kanceláře ruské bezpečnostní služby (FSB). Ruští blogeři tvrdí, že na základě záběrů ukazujících kontejnery, z nichž byly úderné drony vypuštěny, byli schopni určit geolokaci: město Čeljabinsk, ulice Sverdlovskij Trakt, 28a.

V Srbsku bouchla továrna na výrobu munice. Jenom den poté, co ji Rusko obvinilo z podpory Ukrajiny

Na mapě je vidět, že leží asi 6,4 km vzdušnou čarou od kanceláře FSB, ačkoliv na screenshotu označují místo ležící asi o dva kilometry blíže – po přezkoumání se zdá, že se v obou případech jedná o průmyslové areály, takže není úplně možné určit, kde přesně se skladiště nacházelo. Na faktu to nicméně nic nemění – ukrajinské drony byly ukryté jenom několik kilometrů od kanceláře ruské bezpečnostní služba, která by měla dbát ve válce zvýšené opatrnosti.

iZdroj fotografie: Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU)

Jak je možné, že se podařilo skladiště pronajmout ukrajinské bezpečnostní službě, není jasné. Měla za něj přitom hradit 350 000 rublů měsíčně, což je v přepočtu asi 96 200 Kč. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský poděkoval bezpečnostní službě, a osobně pak generálu Maliukovi. Celá akce byla podle něj perfektně připravená a veskrze unikátní.

„Nejzajímavější – a už to můžeme říct veřejně – bylo, že se sídlo našeho působení na území Ruska nacházela přímo vedle FSB Ruska v jednom z jejich regionů,“ přiznal Volodymyr Zelenský v prohlášení s tím, že bylo do akce nasazeno 117 dronů a odpovídající počet operátorů.

Záběry ukazují, jak ruský Iskander-M doslova ponížil Patriot. Z americké chlouby nezbylo nic, zničena byla celá baterie

Úder z ruského vnitrozemí by nejspíše čekal málokdo. Ukrajinci totiž běžně útočí na vzdálené cíle dalekonosnými drony, které vypouští buď ze svého, případně z Ruskem okupovaného území. „Naši lidé působili na území různých ruských regionů – ve třech časových pásmech. V předvečer operace byli staženi z území Ruska a nyní jsou v bezpečí – ti, kteří nám pomohli,“ dodal Zelenský.

Článek Pod svícnem je největší tma: Rusové měli ukrajinské drony, které útočily na jejich bombardéry, u sídla bezpečnostní služby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zasaženo bylo 34 % strategických nosičů střel

Na začátek připomeňme, že byla zasažena letecká základna Belaya v ruské Irkutské oblasti, letecká základna Olenya v ruské Murmanské oblasti, letecká základna Ďagilev v Rjazaňské oblasti, letecká základna Ivanovo v Ivanovské oblasti, a letecká základna Ukrainka v Amurské oblasti. Důkazy zatím potvrzují útok pouze na vojenská letiště Belaya a Olenya.

Z dosavadních informací vychází, že bylo potvrzeno zničení 18 ruských letounů:

• na základně Belaja: šest bombardérů Tu-22M3, čtyři bombardéry Tu-95
• na základně Olenya: tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3, jeden dopravní letoun An-12BT

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření SBU, podle níž bylo zasaženo (tedy nikoliv pouze zničeno, započítána jsou i poškozená letadla) 34 % strategických nosičů řízených střel na hlavních letištích letectva RF. Asi netřeba zdůrazňovat, o jak obrovský úspěch jde. Bombardéry odpalovaly střely jako Ch-32, Ch-22 nebo Ch-101 s dosahem až 3 500 km, uvádí Wikipedia.

Letecká základna Belaja hostí 326. divizi těžkého bombardovacího letectva, která je součástí 37. letecké armády. Armádní Zpravodaj dohledal satelitní snímek zveřejněný leteckým pozorovatelem AviVector, který ho pořídil 31. května v 7:30 ráno. Je na něm vidět sedm Tu-160, šest Tu-95M, dva Il-78M, šest An-26, dva An-12, třicet devět Tu-22M3 a třicet MiG-31.

iZdroj fotografie: AviVector

• na tomto stanovišti je trvale umístěn 200. pluk těžkých bombardérů, který provozuje 15 letounů Tu-22M3 (palubní čísla: 01, 02, 21, 22, 25, 26, 27, 30, 31, 33, 34, 37, 46, 58, 67)
• nejspíše se tam v době útoku nacházel i 444. těžký bombardovací pluk se 14 letouny Tu-22M3 (palubní čísla: 03, 24, 37, 42, 43, 47, 48, 50, 51, 53, 54, 55, 56, 58)
• zřejmě je doplňoval 79. pluk těžkých bombardérů, v jehož výzbroji je 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 01 Irkutsk, 02 Mozdok, 03, 04 Kurgan, 06, 07, 10, 20, 21, 22, 26, 28, 41, 43)
• potvrzena byla i přítomnost 182. gardového těžkého bombardovacího leteckého pluku, který má celkem 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 45, 47, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, Blagověščensk, 60, 61, 62)
• ke 181. samostatné smíšené letecké peruti může patřit transportní letoun An-12
  203. gardový letecký pluk byl pak nejspíše na místě s Il-78M

Zničeno mělo být nejméně šest bombardérů Tu-22M3, což je jejich nejlepší modernizace, a také čtyři bombardéry Tupolev Tu-95.

Letecká základna Olenya je součástí 22. gardové donbaské divize těžkých bombardérů Rudý prapor, a je domovem 40. smíšeného leteckého pluku, který provozuje letouny An-26 a vrtulníky Mi-26 a Mi-8/17. Vedle toho měla ovšem hostit řadu dalších letounů.

• na stanovišti měl být v době ukrajinského útoku 121. gardový sevastopolský pluk těžkých bombardérů Rudého praporu, který provozuje 7 modernizovaných bombardérů Tu-160M (označení: Vasilij Rešetnikov, Ivan Jarygin, Nikolaj Kuzněcov, Vasilij Senko, Valerij Čkalov, Andrej Tupolev a Valentin Blizňuk)
• přítomen měl být také 121. pluk, který je vyzbrojen 9 bombardéry Tu-160 (označení: Pavel Taran, Alexandr Golovanov, Ilja Muromec, Alexandr Molosťy, Vitalij Kopylov, Alexandr Novikov, Igor Sikorskij, Vladimir Sudec a Alexej Plochov)
• na místě mohl být také 184. pluk těžkých bombardérů provozující 18 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: Saratov, Vorkuta, Moskva, Voroněž, Kaluga, Velikij Novgorod, Krasnojarsk, Dubna, Samara, Kozelsk, Izborsk, Sevastopol, Smolensk, stejně jako letadla s ocasními čísly: 17, 18, 23, 24 a 25)
• přítomen měl být i 52. gardový těžký bombardovací pluk provozující 23 letounů Tu-22M3 (palubní čísla a označení: 01, 06, 12, 15, 16, 17, 21, 22, 26, 28, 35, 36, 38, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 48, jakož i registrovaná letadla Michail Šidlovskij, Jurij Deineko a Alexander Berezňak)

Zničeny měly být nejméně tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3 (tři z nich byly v době útoku v odolných hangárech), a jeden dopravní letoun An-12BT.

Článek Satelitní snímky ukazují ztráty ruských bombardérů: 34 % jich skončilo v troskách, je to největší katastrofa, jaká mohla nastat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je třeba ukázat, že je Evropa silná a vyspělá

Ačkoliv jsou mnohé nejlepší zbraňové systémy z Ameriky a Izraele (země spolu na některých spolupracují), ačkoliv i ty z Číny se v posledních letech ukazují jako velice schopné, o evropských zase tolik slyšet nebylo, nebo spíše ojediněle. Armádní Zpravodaj však připomíná, že například švédská houfnice L52 Archer je nejrychlejší na světě a chce ji i Amerika.

Amerika v ohrožení: Čína má sice jediný strategický bombardér, ale zvládá i hypersonické balistické rakety KD-21 s dosahem 1 500 km

Mimořádně schopná je však také německá RCH 155 mnohými odborníky dokonce považovaná za nejlepší, přičemž dokáže jako jediná střílet i za jízdy. Z Evropy pak pochází také nejlepší střela typu vzduch-vzduch, a sice Meteor s největší zónou na světě, z níž není úniku. Ve Francii má také brzy vzniknout konkurence amerického raketometu HIMARS s dosahem až 1 000 km.

Jinými slovy, Evropa umí vyvinout schopné zbraně světové úrovně. V čem ale zaostává, je letectvo strategických bombardérů, které provozují de facto jenom Amerika, Rusko a Čína. Nemá ani samotné letouny, ani střely s dosahem v tisících kilometrů, jimiž jinak zmíněné země disponují. A například ty s plochou dráhou letu jako KEPD 350 nebo Taurus to nezachrání.

Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16

Jejich dolet je totiž nejvýše 500 km, což sice stačí k zasažení cílů i relativně daleko za hranicemi NATO, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že z toho je třeba odečíst vzdálenost, na jakou by ruská protivzdušná obrana ohrožovala útočící letouny – ve výsledku by tak mohly být střely vypouštěny tak, že by zasáhly cíle vzdálení např. 400 km. Nicméně ani při maximální hranici nejsou řešením, jelikož je Rusko rozlehlé a má mnohé strategické cíle daleko od hranic.

Řešením by proto měla být zbraň s dosahem až 2 000 km, která by od hranic NATO dosáhla de facto na celé západní území Ruské federace, tedy tam, kde žije většina lidí a kde jsou soustředěny z většiny výrobní podniky, rafinerie apod., ačkoliv se mnohé nachází i dále. Bohužel však nebylo upřesněno, o jakou zbraň se má jednat – zda o dron nebo střelu.

Pokud by na Rusko naletěly americké bombardéry s brutálními střelami JASSM-ER, pekelně by mu zatopily. Navíc dosáhnou až 1 000 km

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že to může být první z nich, jelikož se právě bezpilotní letouny ukazují jako velice schopné bojové prostředky, navíc s možností vyrobit je mnohem levněji než střely. Možná je také spolupráce s Ukrajinou, která má dokonce pracovat na vývoji dronů s dosahem až 3 000 km, jak informoval KyivIndependent v březnu 2025.

Článek Evropa povstává proti Rusku, aby suplovala strategické bombardéry. Vyvine zbraň s extrémním dosahem 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odnést to mohly rakety Ch-22, i samotný Tu-22M3

Na pokrytí rozlehlého ukrajinského území není k dispozici dostatek systémů protivzdušné obrany, a navíc se průběžně daří některé ničit. Armádě proto nezbývá než improvizovat a ztrestat nepřátelské letouny dříve, než vzlétnou. Přesně to se povedlo z úterý na středu 07. května 2025, když se vypravila na 240 km vzdálené letiště s bombardéry Tupolev Tu-22M.

Silný úder se blíží, Rusko se zřejmě zítra chystá odpálit svou velezbraň Orešnik. Ukrajina se nemá jak bránit

Ty mají na svědomí odpalování raket Ch-22, které mají podle Wikipedia dosah 600 km, takže se mohou letouny držet v dostatečné vzdálenosti on protivzdušné obrany. Redakce Armádního Zpravodaje dohledala z incidentu také video se satelitními snímky služby NASA FIRMS sledující požáry po celém světě, na nichž je jasně vidět, že došlo na základně k požáru.

HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video)

„Kromě dalších vojenských cílů, které v současné době v Rusku hoří, je to také letecká základna Šajkovka v Kalužské oblasti,“ uvedlo ve středu Centrum pro strategickou komunikaci a informační bezpečnost Ukrajiny. Nejde přitom o první útok na toto letiště – redakce Armádního Zpravodaje informovala začátkem dubna 2025, že na něm Ukrajinci zničili Tu-22M3.

Jaké škody se podařilo napáchat, není jasné, ale pravděpodobně šlo opět zničení skladu s Ch-22, což vedlo ke zmíněnému požáru. Odnést to ovšem mohly i samotné letouny, a to buď přímým zásahem, nebo alespoň poškozením od explodujícího skladiště.

Video a galerie: velkolepá oslava vítězství v 2. světové válce v Moskvě. Rusko ukázalo vojáky i techniku, která chybí na frontě

Za celou válku mají Ukrajinci na svědomí nejméně pět Tu-22M3, což potvrzují čeští analytici Oryx, kde jsou všechny ztráty zdokumentované a doložitelné. Konkrétně rakety Ch-22 staré konstrukce sahající až do 60. let 20. století jsou potom velmi náchylné na poškození, takže na ně stačí i dron se slabší hlavicí, který je ani nemusí zasáhnout přímo. „Ch-22-22 má raketový motor na kapalné palivo, který vyžaduje 3 000 litrů extrémně toxického paliva, jehož hlavními složkami jsou asymetrický heptyl a koncentrovaná kyselina dusičná,“ poznamenává GlobalSecurity.

Článek Rusko je bezradné: Ukrajinci využívají taktiku, jak mu ničit strategické bombardéry Tupolev Tu-22M3. A znovu se podařilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rapid Dragon chce využít transportní letadla

Cílem programu Rapid Dragon je vytvořit jednorázový modul na bázi jakési palety, z něhož by bylo možné odpalovat zbraně dalekého dosahu. Tím jsou nejčastěji myšleny řízené střely, vysvětluje Wikipedia, a v podstatě jde o snahu vytvořit paletu se střelami, která bude shozena z transportního letounu na padáku. Během cesty k zemi by střely odstartovaly a zamířily k cíli podobným způsobem, jako když jsou odpáleny z bombardéru. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje výhodu, že nějaké transportní letouny mají téměř všechna letectva.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Zamýšlenou střelou pro tuto paletu byla dříve AGM-158 JASSM nebo její verze ER s dosahem až 1 900 kilometrů, ale Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že vyvíjí speciálně pro program Rapid Dragon vzdušné vozidlo CMMT. To by mělo být navíc modulární a s otevřenou architekturou, aby se dalo měnit dle požadavků mise. Z popisu však není jasné, zda by se jednalo o řízenou střelu nebo nějaký hybrid mezi střelou a sebevražedným dronem, jaký je ukrajinské „Peklo“. Střelu by letouny odpalovaly z dálky, takže by zůstaly mimo dosah nepřítele.

CMMT by byla pro letadla i vrtulníky

Střela CMMT by měla v základu existovat ve dvou verzích, které by se nejspíše lišily velikostí. Armádní Zpravodaj našel materiály Twz, jehož redaktoři se dle dostupných informací a kreseb domnívají, že by větší typ sloužil ke shazování z palet z transportních letadel, třeba Lockheed C-130 Hercules, nebo k odpalování z bojových letounů jako General Dynamics F-16. Menší verzi by potom mohly používat vrtulníky, např. Sikorsky UH-60 Black Hawk.

Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází

Zatím nejsou k dispozici žádné informace o tom, jak by byla střela veliká, rychlá nebo jaký by měla typ navádění, i když by určitě minimálně využívala GPS, soudí Armádní Zpravodaj. Nejedná se mimochodem o první podobnou iniciativu. Strategické bombardéry může z transportních letounů udělat i vyvíjená střela Black Arrow. Systém se střelami shazovanými na paletě se pak snaží vyvinout i Japonsko pro své transportní letouny Kawasaki C-2.

Článek Bombardování nové úrovně a z letounů, od nichž by to čekal málokdo. Americký program „Rapid Dragon“ přepisuje možnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér B-1B Lancer je velmi rychlý

Americké letectvo popisuje B-1B Lancer jako univerzální bombardér s vysokou údernou silou. Má přitom proměnlivou geometrii křídla, takže i díky tomu může dosahovat nadzvukové rychlosti až Mach 1,2 ve vysokých výškách. Již tato schopnost znamená, že může snáze pronikat obranou nepřítele nebo v ohrožené oblasti zůstat jenom velice krátkou dobu, což snižuje šanci ho sestřelit nebo na něj zaútočit stíhacím letectvem.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

B-1B Lancer může nést až 23 tun různé munice, uvádí Wikipedia, je tedy v akci vybaven vysokým počtem pum nebo řízených střel. V podstatě lze říci, že by díky tomu jediný mohl zasáhnout značný počet severokorejských cílů a mnohé pozice i jednotky zdecimovat. Navíc používá celou škálu zbraní schopných útočit z veliké vzdálenosti a držet se mimo protivzdušnou obranu. V případě, že by se ji podařilo zničit, mohl by působit i jako klasický bombardér.

Účinná střela má dosah až 1 000 km

Jednou z naváděných zbraní používaných bombardérem B-1B Lancer je řízená střela AGM-158 JASSM. ArmyRecognition uvádí, že existuje ve více verzích, přičemž ta nejpokročilejší může zasahovat cíle do vzdálenosti 1 000 km a má hlavici těžkou 423 kg. Z toho jasně vyplývá, že by Severokorejci zřejmě ani nevěděli, kde bombardéry letí. Ale i kdyby ano, neměli by na ně jak zaútočit – jsou rychlé a severokorejské letectvo značně zastaralé.

„Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA

Bombardér by si pravděpodobně mohl troufnout i mnohem blíže. Pokud by měl totiž stíhací doprovod (ačkoliv je reakce severokorejského letectva nepravděpodobná), dokázal by pozice zasypat třeba pumami s konverzním modulem JDAM, který je činí klouzavými a přesně naváděnými. Takovéto pumy jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, a jedna může mít hmotnost až 930 kilogramů.

Článek Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Black Arrow má být levná a malá

Využít transportní letouny k bombardování za pomoci řízených střel vlastně není úplně originální nápad, podobné testy již nějakou dobu probíhají. ArmyRecognition uvádí, že jednou z posledních zbraní, o níž se uvažuje, je střela Black Arrow, která by měla být menšího typu s menší hlavicí a schopná kinetických i nekinetických úderů. Zatím ale není známo, jak přesně by měla být veliká, ani jaký dosah by střela mohla mít – má být každopádně velmi levná.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

V první řadě by ji měl nosit letoun Lockheed AC-130J přezdívaný také Gunship. Wikipedia uvádí, že jde o upravený Lockheed C-130 Herkules tak, že do něj jsou instalované rychlopalné kanóny a houfnice, takže může podporovat jednotky na zemi. Nová střela by mu však dala možnost útočit i na cíle mnohem vzdálenější, a to buď při odpálení za pomoci kolejnice, případně by ji šlo shodit v kontejneru na padáku, z něhož by ve správnou chvíli vylétla. Podobný systém by bylo teoreticky možné instalovat na každý větší transportní letoun.

Střely JAASM je možné shazovat z C-130

Americké letectvo se snaží přeměnit své transportní letouny na případné strategické bombardéry s raketami již delší dobu. Na svých stránkách uvádí, že otestovalo systém Rapid Dragon, který tvoří jakási paleta se střelami AGM-158 JAASM, která je vyhozena na padáku z transportního letounu a následně z něj střely odstartují. Jejich nejnovější typ označovaný jako JAASM-ER má přitom dosah 1 000 kilometrů. Podobný systém se pokouší vyvinout i Japonsko, které by chtělo udělat malé strategické bombardéry z letounů Kawasaki C2.

Čínský letoun „Baculatá dívka“ se vyrovnává americkému i ruskému monstru. A nabídl by více než Českem pořizovaný C-390

Jestli se podaří podobné systémy dotáhnout do konce, mohly by teoreticky mít bombardéry mnohé země, a to včetně České republiky. Ta kupuje transportní letouny Embraer C-390, které by určitě šlo ke shazování podobných palet upravit. A pokud by takových letounů měly země NATO více, mohlo by to znamenat pořádné odstrašení pro Rusko, jelikož by vědělo, že ho v případě konfliktu může kdykoliv doslova zasypat příval střel.

Článek Strategické bombardéry z dopravních letounů by mohla mít i AČR a v případě války se tak podílet na bombardování Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.