Co se stalo v Niamey

Dne 30. srpna 2026 oznámilo alžírské ministerstvo obrany vyslání dvou patrol Su-30, tedy čtyř letounů, do nigerské metropole. Doprovod zajistil tankovací letoun. Nešlo o izolované gesto: už 9. srpna Alžírsko předalo Nigeru čtyři vrtulníky a nigerský premiér následně vyjádřil, jak uvedla alžírská tisková agentura APS, „hlubokou vděčnost za strategickou podporu.“

Spouštěčem byla vzpoura na základně Base 101 přímo v Niamey. Podle agentury AP šlo o téměř čtyřiadvacetihodinovou rebelii mladých vojáků nespokojených se zhoršující se bezpečností a podmínkami v armádě. Prezidentská garda měla problém základnu rychle dobýt zpět, pomohl i ruský Africa Corps. Alžírské stíhačky přiletěly jako odstrašující štít nad režimem, který se právě otřásl v základech.

Porážka Rafale, která se odehrála u jednacího stolu

Příběh „porážky“ sahá do roku 2006. Alžírsko tehdy hledalo nástupce stárnoucích strojů a hodnotilo obě platformy: ruský Su-30MKA i francouzský Rafale. Veřejný protokol s bodovým výsledkem testu nikdy neunikl, ale výsledek je znám: Alžírsko objednalo Suchoje. Rafale v té době teprve hledal prvního exportního zákazníka a ve službě u francouzského letectva fungoval ve standardu F2, tedy bez řady pozdějších modernizací.

Co rozhodlo? Bezpečná redakční dedukce ukazuje na kombinaci faktorů. Su-30MKA nabízí delší dolet, dvoučlennou posádku a těžší platformu schopnou nést větší zátěž. Podle údajů výrobce UAC dosahuje nejbližší exportní příbuzný Su-30SME maximální vzletové hmotnosti 34 tun, bojového zatížení 8 tun, rychlosti M 1,75 a doletu 3 000 kilometrů bez tankování, s doplněním paliva až 5 600 kilometrů. Rafale je podle Dassault Aviation kompaktnější: maximální vzletová hmotnost 24,5 tuny, rychlost M 1,8, interní palivo 4,7 tuny a externí náklad až 9,5 tuny.

Důležitá poznámka: dnešní Rafale se standardem F4 a radarem AESA RBE2 je úplně jiný stroj než ten, který Alžírsko hodnotilo před dvaceti lety. Srovnání z roku 2006 nelze přenášet do současnosti jedna ku jedné.

Proč právě teď a proč právě Alžírsko

Alžírsko není členem žádného vojenského bloku. Přesto poprvé veřejně vyslalo bojové letouny za hranice. Tři vrstvy vysvětlují proč.

Za prvé geografie. Alžírsko sdílí s Nigerem dlouhou saharskou hranici a nestabilita souseda je přímou hrozbou. Za druhé právo. Ústavní revize z roku 2020 otevřela možnost vysílat armádní jednotky do zahraničí se souhlasem dvoutřetinové většiny obou komor parlamentu; dříve to alžírská doktrína nepřipouštěla. Za třetí strategický zájem. Podle deníku Le Monde chce Alžírsko chránit energetické projekty včetně transsaharského plynovodu a znovu se napojit na státy Aliance sahelských států přes nejméně konfliktní kanál, Niger.

Alžírské letectvo přitom prochází masivní modernizací. Vedle Su-30MKA provozuje novější Su-35 s rychlostí až M 2,25 a doletem kolem 3 600 kilometrů. Podle open-source spekulací se v alžírské flotile objevují i stroje páté generace Su-57, i když oficiální potvrzení počtů chybí.

Nový pořádek v Sahelu

Formulace o „novém pořádku v Africe“ je přesnější, pokud ji zúžíme na Sahel a západní Afriku. Tam se starý bezpečnostní model skutečně rozpadl. Niger, Mali a Burkina Faso odešly z ECOWAS. Francie stáhla vojáky z Nigeru v prosinci 2023 a Niger to označil za „novou éru.“ Americká armáda následovala. Prostor obsadily režimy Aliance sahelských států, ruský Africa Corps, a teď viditelně i Alžírsko.

Pro Česko to není abstraktní geopolitika. České ministerstvo obrany už v lednu 2022 spojovalo stabilitu Nigeru s prevencí terorismu a omezením nekontrolované migrace do Evropy. Frontex potvrzuje, že nestabilita v regionech jako Sahel dál tlačí migrační toky směrem na sever. Region, kde dříve působily nebo měly působit evropské kapacity, se překlápí do méně předvídatelného modelu: méně EU a Francie, více ad hoc bilaterální podpory a ruské přítomnosti.

Co to znamená pro civilisty a budoucnost regionu

Letiště v Niamey už v roce 2026 dvakrát čelilo velkým útokům ozbrojených skupin. Alžírské stíhačky tedy nepřistály do klidového prostoru, ale na symbolicky i operativně ohrožený uzel. Evropská komise uvádí v Nigeru tři miliony lidí potřebujících humanitární pomoc, zhruba 548 tisíc vnitřně vysídlených a asi 436 tisíc uprchlíků. Čtyři stíhačky nad Niamey mohou posílit ochranu režimu a odstrašit další pokusy o destabilizaci. Plošnou bezpečnost v zemi ale nezajistí.

Viditelná veřejná eskalace západních reakcí na přítomnost alžírských Su-30 v Niamey zatím dohledatelná není. Výmluvnější než jakákoli citace je samotný kontext: Francie už odešla, EU řeší hlavně humanitární agendu a prázdný prostor zaplňují ti, kdo přijdou první. Čtyři Suchoje na nigerském letišti nejsou armáda, jsou vizitka.

Článek Alžírsko poslalo do Nigeru Su-30MKA, které porazily francouzské Rafale. Západ dostal jasný vzkaz o novém pořádku v Africe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Rusko přiznalo a co zamlčelo

Od roku 2022 UAC systematicky nezveřejňuje počty ani sériová čísla nově dodávaných bojových letadel. Praktický důvod je nasnadě: přesné údaje by protivníkovi i západním analytikům umožnily měřit tempo výroby, mapovat doplňování ztrát a sledovat přesuny ke konkrétním jednotkám. Červencové oznámení proto mluví jen o neurčité „dávce“ obou typů a zdůrazňuje modernizaci avioniky, elektronického boje a výzbroje u Su-30SM2 a „zvýšenou přesnost úderů na stovky kilometrů“ u Su-34.

Jenže registrace RF-81920 zachycená na oficiálních záběrech říká víc, než chtěl Rostec sdělit. Sekundární analýza ruského leteckého webu porovnala toto číslo s dříve známými registracemi RF-81777 a RF-81778 a odhadla, že mezi květnem 2022 a červencem 2026 mohlo být dodáno zhruba 145 nových bojových letounů několika typů: Su-34, Su-35S, Su-57 i Su-30SM2. To odpovídá přibližně 35 strojům ročně napříč celým spektrem frontového letectva. Není to málo, ale není to ani tempo, které by pohodlně vyrovnávalo ztráty a zároveň rozšiřovalo flotilu.

Ztráty, které nové stroje mají nahradit

Databáze vizuálně potvrzených ztrát Oryx eviduje u ruského letectva minimálně 21 zničených či poškozených Su-30SM a 43 strojů řady Su-34/Su-34M. Slovo „minimálně“ je klíčové: Oryx započítává pouze případy doložené fotografií nebo videem, skutečný počet bývá vyšší. Část strojů byla sestřelena ve vzduchu, část zasažena na zemi ukrajinskými drony a raketami, několik dalších se stalo obětí nehod.

Právě Su-34 označuje Rostec za jeden z nejžádanějších typů ruských vzdušných sil. Není divu. Jde o dvoumístný úderný letoun generace 4+ s maximální rychlostí 1 500 km/h ve výšce, bojovým zatížením až 8 500 kg, akčním rádiem kolem 1 700 km s přídavnými nádržemi a vytrvalostí letu až 10 hodin. V ruské doktríně plní roli, kterou v NATO částečně zastávají specializované úderné verze víceúčelových letounů, s tím rozdílem, že Su-34 je výrazně těžší a nese více munice.

Su-30SM2 je naopak dvoumístný víceúčelový bojový letoun, evoluce staršího Su-30SM. Výrobce u něj uvádí modernizovanou palubní elektroniku, výkonnější radar s delším dosahem detekce, moderní komplex elektronického boje a integraci nových typů výzbroje včetně prostředků dlouhého dosahu. Koncepčně se blíží západním dvoumotorovým víceúčelovým platformám, byť přímé srovnání s americkým F-16 Fighting Falcon (kompaktní jednomotorový letoun s úderným doletem přes 860 km a zatížením do 9G) nebo evropským Eurofighterem Typhoon (maximální rychlost Mach 2,0, tedy přibližně 2 450 km/h, tah 180 kN) kulhá, každý z těchto strojů byl navržen pro jinou doktrínu a jiný způsob nasazení.

Doplňování, nebo skutečný růst?

Podle nás červencová dodávka spíš udržuje ruské frontové letectvo v provozu, než aby sama o sobě měnila strategickou rovnováhu. Pokud UAC dodává zhruba 35 bojových letounů ročně napříč několika typy a jen u Su-34 evidujeme minimálně 43 vizuálně potvrzených ztrát za celou válku, prostor pro skutečné rozšiřování flotily je úzký. Rostec sice v prosinci 2025 tvrdil, že rok 2025 byl jedním z nejproduktivnějších v počtu dodaných taktických letadel, ale bez konkrétních čísel jde o tvrzení, které nelze nezávisle ověřit.

Samotné tajení počtů je přitom výmluvné. Moskva chce světu, a vlastní veřejnosti, ukázat, že nové stroje předává. Současně ale nechce protivníkovi umožnit snadno spočítat, zda skutečně dohání ztráty, nebo jen zaplňuje nejkritičtější díry. Fakt, že se tato snaha rozpadá na vlastních propagandistických fotkách, ukazuje limity ruského informačního managementu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Jedna neurčitá dávka taktických letounů sama o sobě bezpečnostní situaci nad střední Evropou nepřeklopí. Podstatné je ale to, co potvrzuje: Rusko si i po více než čtyřech letech intenzivní války udržuje schopnost průběžně obnovovat bojové letectvo. Pro státy NATO včetně České republiky je to argument pro pokračující posilování východního křídla Aliance, od aktivit typu Enhanced Vigilance a bojových skupin po integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Ukrajina mezitím dokazuje, že nové ruské stroje nejsou nedotknutelné. Databáze Oryx zahrnuje i letouny zničené nebo poškozené na zemi, což svědčí o schopnosti ukrajinských sil zasahovat ruské letectvo přímo na základnách. Každý čerstvě dodaný Su-34 tak vstupuje do prostředí, kde jeho životnost závisí nejen na kvalitě avioniky, ale i na tom, jak daleko od fronty ho Rusko zaparkuje.

Tajemství kolem červencové dodávky nakonec prozrazuje víc než samotné počty. Rusko potřebuje nové stroje natolik, že je předává i za cenu rizika, že si analytici z jediné čitelné registrace dopočítají zbytek. A to je pro Moskvu nepříjemná rovnice, protože válka na Ukrajině letouny spotřebovává rychleji, než je ruský průmysl dokáže nahradit.

Článek Ruské letectvo tají počet nových Su-30SM2 a Su-34, ale prozradilo se fotkami. Na Ukrajině utrpělo těžké ztráty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Týden, který změnil pravidla hry

Útok ze 3. července nebyl blesk z čistého nebe. Byl to třetí zásah krymské letecké infrastruktury za devět dní. Chronologie mluví jasně:

• 24. června SBU hlásí zásahy prvků protivzdušné obrany S-400 a Pancir-S1 u Kerče a současně poškození hangárů na Saki i Gvardějském.
• 1. července první dronový úder přímo na hangáry se stíhačkami Su-30 na Saki.
• 3. července druhý, rozsáhlejší úder na stejnou základnu plus Gvardějské.

Každý z těchto zásahů sám o sobě by byl nepříjemností. Dohromady tvoří kampaň, která systematicky rozebírá ruskou schopnost bezpečně provozovat taktické letectvo z Krymu. Nejdřív oslabíte protivzdušnou obranu. Pak udeříte na hangáry. A pak udeříte znovu, dřív než se protivník stihne vzpamatovat.

Co satelity potvrzují, a co ne

Tady je potřeba být přesný. Kyiv Independent výslovně uvádí, že počet zničených letadel nemohl nezávisle ověřit. Snímky od analytické firmy Vantoru ukazují masivní poškození samotných úkrytů, betonových staveb, které Rusko budovalo právě jako odpověď na zranitelnost odhalenou při prvním velkém úderu na Saki v srpnu 2022. Jenže z oběžné dráhy nevidíte dovnitř hangáru.

Bezpečný závěr zní takto: infrastruktura, která měla letadla chránit, selhala. Jestli uvnitř stálo všech sedm strojů, které SBU uvádí, nebo méně, to zatím definitivně potvrzené není. Ale i samotné zničení opevněných úkrytů je pro Rusko katastrofální signál, protože pokud nefungují betonové hangáry, nefunguje celý koncept ochrany letadel na předsunutých základnách.

Saki 2022 versus Saki 2026

Srovnání s útokem ze srpna 2022 leccos osvětlí. Tehdy satelitní snímky ukázaly nejméně deset vážně poškozených nebo zničených letadel přímo na otevřené ploše. Západní představitel citovaný agenturou Reuters následně uvedl, že útok vyřadil z provozu více než polovinu bojových letounů námořního letectva Černomořské flotily. Vizuálně to byl apokalyptický obraz, hořící trupy na asfaltu.

Útok z roku 2026 vypadá na snímcích jinak. Méně ohně na ploše, více rozbitého betonu. A právě v tom je jeho význam. Rusko po roce 2022 investovalo do opevněných úkrytů, aby se scénář neopakoval. Ukrajina odpověděla tím, že začala ničit i ty úkryty. Technologický závod pokračuje a Kyjev je v něm o krok napřed.

Zabalit to: co to reálně znamená

Podle údajů FlightGlobal World Air Forces 2026 disponuje ruské vojenské letectvo 407 bojovými stroji v souhrnné kategorii Su-27/30/35 a námořní letectvo dalšími 43 letouny v kategorii Su-27/30. I kdyby všech sedm hlášených ztrát byly skutečně odepsané Flankery, v celostátním měřítku jde o jednotky procent. Ruské letectvo jako celek nezkolabovalo.

Jenže „zabalit to“ neznamená konec ruského letectva. Znamená konec jednoho konkrétního modelu, modelu, v němž Rusko soustřeďuje taktické letouny na krymských základnách v dosahu ukrajinských dálkových dronů a spoléhá na betonové hangáry a protivzdušnou obranu. Ten model je po třech zásazích za devět dní neudržitelný. Alternativy existují, ale všechny jsou dražší:

• Rozptýlení letadel na vzdálenější základny prodlužuje dolet, zvyšuje spotřebu paliva a komplikuje logistiku.
• Častější přesuny mezi letišti opotřebovávají draky i posádky.
• Masivnější protivzdušná obrana kolem základen vyžaduje systémy, které Rusko potřebuje i jinde, a které Ukrajina systematicky ničí.

Gvardějské navíc zůstává aktivní. Ještě 8. července ho ukrajinská protivzdušná obrana uváděla mezi směry startu ruských útočných dronů. Takže ani po zásahu hangárů se Šáhidy Rusko tuto základnu neopustilo. Otázka je, za jakou cenu tam zůstává.

Český rozměr: podpora, která se vyplácí

Česko se na tomto konkrétním úderu prokazatelně nepodílelo, veřejné zdroje žádnou přímou vazbu nepotvrzují. Dlouhodobá česká podpora Ukrajiny ale do širšího obrazu zapadá. Program pomoci pokračuje v letech 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, česká muniční iniciativa běží dál a ministr zahraničí Macinka v lednu 2026 v Kyjevě jednal mimo jiné o spolupráci v oblasti obrany proti dronům a přenosu ukrajinského bojového know-how. Pro Česko je lekce z Krymu dvojí: Ukrajina ukazuje, že i menší stát dokáže moderními prostředky paralyzovat leteckou sílu mnohonásobně většího protivníka. A že ochrana vlastní kritické infrastruktury před drony není abstraktní téma budoucnosti, ale akutní realita dneška.

Krym pro ruské taktické letectvo přestal být bezpečným týlovým zázemím. Stal se exponovanou předsunutou platformou, kde každý hangár může být příští cíl. A to je situace, ze které se opravdu těžko nebalí.

Článek Masakr na Krymu: 7 hangárů s letadly Su-30 a Su-24 roztrhaly ukrajinské drony. Ruskému letectvu nezbývá, než to zabalit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 není tak silný, ale měl jenom provokovat

Hned na začátek musí redakce ArmádníZpravodaj.cz zdůraznit, že NATO žádné takové incidenty nepůsobí. Ano, sice podniká monitorovací lety, ale zásadně z mezinárodního vzdušného prostoru, ale nikdy nenarušuje ruský vzdušný prostor. Naposledy k tomu došlo před mnoha desítkami let, od té doby je ale Západ, resp. Severoatlantická aliance, plně respektující.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Rusko tím sice může testovat rozsah její reakce, ale Wikipedia potvrzuje, že zejména po začátku války na Ukrajině těchto incidentů přibylo natolik, že je v žádném případě nelze vnímat jinak než jako čistou provokaci a vyvíjení nátlaku na západní vlády. Ty v reakci posilují obranu východního křídla hlavně vyšší přítomností bojových letadel, ale bojově nezasahují.

A to ani přesto, že na to mají v takovém případě plné právo. Armádní Zpravodaj připomíná, že si Rusové kdysi stejně zahrávali s Tureckem, které jim po neuposlechnutí mnoha výzev sestřelilo bombardér Suchoj Su-24. Od té doby už si nic takového nedovolili. Ostatně země NATO jsou však k takovému řešení zdrženlivé, a nebude-li ohrožena bezpečnost, neudělají to.

Video: hrůzná ruská zbraň se vracela z útoku, tak se Ukrajinci pomstili. Nezbylo z ní nic, ani posádka

Narušitelem měl být přitom Suchoj Su-30, tedy dvoumotorový víceúčelový stíhací letoun určený k vybojování vzdušné nadvlády i k přesným úderům na pozemní cíle. Měnitelné vektorování tahu a kanardy mu dávají mimořádnou obratnost, uvádí Wikipedia, zatímco dvoučlenná posádka umožňuje efektivní dělbu práce při obsluze radaru a navádění moderní výzbroje.

Je však pravděpodobné, že ani sami Rusové v těchto případech s bojem nepočítají, a tak letadla často ani nevyzbrojují, a jindy mají zase zbraně pro útok na pozemní cíle, ale nikoliv na vzdušný souboj. Vzlétnout k němu přitom mělo italské letectvo, které má v rámci mezinárodní mise NATO na estonské základně Ämari letadla Eurofighter Typhoon, potvrzuje NATO.

Otřesné zacházení v ruské armádě: „Vlastní velitelé mě svázali a bili jako psa. Nedali mi najíst a pít jsem musel moč,“ naříká ruský zajatec

Ta přitom vynikají nad Su-30 modernější avionikou, menším radarovým odrazem a supercruise, tedy letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování. Zatímco ruský letoun sází na extrémní manévrovatelnost, Typhoon dominuje v boji na dlouhou vzdálenost díky radaru AESA a střelám Meteor, takže ho mohou zničit dříve, než je spatří, uvádí Wikipedia.

Článek Ruský stíhač Su-30 vletěl do vzdušného prostoru NATO. Vyslalo tak silná letadla, že ho mohla zničit dříve, než by si jich všiml se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 dokázal vyhovět požadavkům

Suchoj Su-30 vychází ze Suchoje Su-27 Flanker. Wikipedia uvádí, že byl různě přepracováván a oficiálně se objevil v roce 1996. Dalo by se říci, že jde o relativně starou konstrukci, ale pravdou zůstává, že existuje v mnoha verzích a inženýři ji postupně vylepšovali a modernizovali. I to byl z jeden z důvodů, proč je nakonec letoun tak úspěšný, přičemž ho dokázali přizpůsobovat různým požadavkům zákazníků, takže je vlastně vysoce multifunkční.

Česká zbrojovka založená Ukrajincem expanduje do zahraničí. Oslnila nastupující supervelmoc

Letounů bylo vyrobeno více než 630, z toho 550 pro zahraniční zákazníky, uvádí FighterJetsWorld. Největším trhem se stala Indie, která první koupila, a poté je začala sama vyrábět v licenci. Stejně tak se ovšem Su-30 uchytil v různých postsovětských zemích, Číně, Vietnamu, Indonésii Venezuele a dalších. Zaujmout dokáže také cenou, ta výrobní má být 20 milionů dolarů (415 milionů Kč), i když exportní je o něco vyšší. Ale srovnatelné protějšky jsou většinou dražší, a navíc ty západní mnohé země ani koupit nemohou.

Rychlý letoun s dobrou výzbrojí s budoucností

Su-30 je dvoumístný letoun o délce 21,93 metrů a letectvu nabízí velice solidní výkony. Dosahuje totiž rychlosti Mach 2, má výbornou manévrovatelnost a na 12 závěsných bodech nese vybavení a výzbroj o hmotnosti až 8 tun. Tu tvoří různé typy střel vzduch-vzduch, přičemž nemusí být jenom ruské – třeba indické letectvo používá i jiné. Zároveň lze Su-30 osadit různými typy bomb, raket, střel a protilodních střel, což z něj dělá velice schopnou platformu, která navíc existuje v široké škále variant přizpůsobených požadavkům zákazníka.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Pro mnoho zemí je Su-30 stále atraktivní variantou také proto, že je stále počítáno s jeho rozsáhlou modernizací. Militarnyi uvádí, že v Rusku vznikl Su-30SM2 s motory, které používá Suchoj Su-35 Flanker-M, a mluví se i o instalaci moderního radaru typu AESA. Ve spojení s možností odpalovat ruskou radarově naváděnou střelu vzduch-vzduch R-37M by to letounu dalo další schopnosti a činilo ho konkurenceschopným proti nejmodernějším letounům 4. generace. Záležet ale bude na tom, jestli a jak všechny plány ruský zbrojní průmysl zvládne.

Článek Suchoj Su-30 srážel konkurenci a ovládl světový trh: z „unaveného“ sovětského stíhače vznikl největší exportní trhák Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO by ruský Su-30SM2 detekovala „jinak“

Suchoj Su-30SM2 je nejmodernější evolucí víceúčelového stíhacího letounu generace 4+, která byla navržena s cílem sjednotit jeho klíčové komponenty s výkonnějším Su-35S. Úplně hlavní technologický skok spočívá v integraci motorů AL-41F-1S s měnitelným vektorováním tahu, což mu poskytuje vyšší tah, delší dolet a lepší manévrovatelnost při nižší spotřebě paliva.

V Rusku vzlétly vylepšené Suchoje Su-57. Mají nové bojové systémy, ale to zásadní opět neřeší

DefenseMirror vysvětluje, že byla modernizace též zaměřena na úplné nahrazení zahraničních součástek ruskými, což snížilo technologickou závislost, a údajně i zvýšilo spolehlivost Su-30SM2 v bojových podmínkách, ale o druhém tvrzené lze vážně pochybovat. Kupříkladu u tanků a jiné techniky je už dlouho prokázané, že je bez západních komponentů horší.

Totéž bude s vysokou pravděpodobností platit i pro letouny, s jejichž výrobou má navíc Rusko velké problémy. V oblasti elektroniky je nicméně vybaven výkonným radiolokátorem N035 Irbis-E, který významně zvyšuje dosah detekce cílů a umožňuje současné sledování více objektů ve vzduchu i na zemi, uvádí Wikipedia. Jeho bojová hodnota je tak relativně vysoká.

Nejsilnější západní tankové vojsko Evropy vznikne do 4 let. Jestli Rusové pomyslí na útok, odsoudí se k neúspěchu

Díky novému komunikačnímu a datovému systému OSNOD může navíc Su30SM2 efektivněji spolupracovat v rámci moderních řídicích sítí a využívat širokou škálu přesné výzbroje včetně hypersonických střel a raket dlouhého doletu jako R-37M. Tato kombinace palebné síly a pokročilé avioniky z něj dělá univerzální platformu schopnou plnit úkoly od vybojování vzdušné nadvlády až po námořní hlídkování, ačkoliv není všemocný.

Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud by se střetl se španělskými letouny, které k němu měly vzlétnout, byl by boj minimálně těsný, ale řada aspektů hovoří v neprospěch Su-30SM2. V rámci mise NATO Baltic Air Policing nechalo Španělsko umístit do Pobaltí letouny McDonell Douglas EF-18M Hornet, které jsou sice starší konstrukce, uvádí Wikipedia, ale jsou dobré.

Rusko je agresivní, pochopte to. Za posledních 100 let napadlo 17 zemí, některé i víckrát. Na něj ale žádná z nich neútočila

Jejich klíčová výhoda spočívá v plné integraci do sítě NATO, potvrzuje ArmyRecognition, díky čemuž mohou přijímat data o cílech z letounů AWACS nebo pozemních radarů, aniž by musely zapnout vlastní radar, čímž zůstávají pro Su-30SM2 hůře odhalitelné. Taktický počítač TPAC pak také umožňuje efektivnější zpracování informací v boji a snižuje únavu pilota.

Kde je EF-18M Hornet slabší, je rozhodně výzbroj. Sice může nést relativně dobré AIM-120 AMRAAM, ale ty mají dosah pouze 160 km, což je oproti 400 km u ruské R-37M nesrovnatelné. Na druhou stranu to neznamená, že by Su-30SM2 musel vyhrát, jelikož má detekční dosah radaru nanejvýš 200 km, ač mnohé ruské zdroje uvádí až dvojnásobek.

Video: Rusové nasadili nezničitelné tanky. Ukrajincům to nevadilo, hned první padl jedinou ranou

To je nicméně pouze teoretický scénář, jelikož měl Su-30SM2 v tomto případě demonstrovat sílu. Nesl totiž dvě pumy RBK-500 s kazetovými hlavicemi a dvě protilodní střely Kh-31A. V prvním případě jde o zbraň proti pěchotě a slabě chráněným cílům, uvádí Wikipedia, a v druhém proti plavidlům do výtlaku 8 000 tun, tedy třeba fregat, potvrzuje ODIN.

Je zcela běžné, že jakmile se ruský letoun, který má úmyslně vypnutou komunikaci, blíží k zemi NATO, vzlétají alianční letouny, aby ho vizuálně identifikovaly a dohlédly, že nenaruší vzdušný prostor, v němž nemá co dělat. V podstatě jde o neustálou „hru“, kterou se snaží Rusové stupňovat tlak na západní země, proti nimž vede hybridní válku, potvrzuje Wikipedia.

Článek Ruský Su-30SM2 se objevil u hranic a NATO mělo pohotovost. Jindy by měl Rus výhodu, ale aliance má eso v rukávu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové provokovali, Poláci na ně dohlíželi

K incidentu je minimum informací, a dokonce bylo ani uvedeno, o jaký ruský letoun se jednalo, takže se lze pouze domnívat. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že k tomu Rusové často využívají průzkumný Iljušin Il-20 nebo bojový Suchoj Su-30 a Suchoj Su-35, méně pak MiG-31 a jiné letouny. Obvykle totiž vzlétají z Kaliningradské oblasti, ale ne vždy.

Západní sankce i Ukrajinci silně drtí výrobu ruských Suchojů. Analýza odhaluje slabá místa, s nimiž si Rusové neumí poradit

„Navzdory svátečnímu období to byla pro polskou protivzdušnou obranu rušná noc. Dnes ráno nad mezinárodními vodami Baltského moře polské stíhací letouny zachytily, vizuálně identifikovaly a eskortovaly z oblasti své odpovědnosti ruský průzkumný letoun, který letěl poblíž hranic polského vzdušného prostoru,“ uvedlo polské velitelství.

Lze tedy odhadovat, že šlo o zmíněný Iljušin Il-20, který Poláci vyprovázeli koncem října 2025, což nebylo poprvé ani naposled. Je už sice poměrně zastaralý, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia, ale svou práci zvládá – zajišťuje radioelektronický průzkum a boj. Častá je verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje nicméně také RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Pobaltské státy kráčí v Putinových stopách. Má, co chtěl, oficiálně mu mohou zaminovat hranice

Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohly Il-20 vyprovodit bojové letouny Eurofighter Typhoon, které jsou v Polsku nasazeny v rámci mezinárodní mise k ochraně NATO. Díky modernizacím patří mezi to nejlepší, co na obloze létá, ačkoliv jeho konstrukce pochází z roku 1994, potvrzuje Wikipedia. Nevzlétly však s cílem bojovat, ale dohlédnout, že nedojde k narušení vzdušného prostoru NATO, čehož se Rusko dopouští stále častěji, uvádí Wikipedia.

Článek Ruská provokace NATO nezná hranic. Na drzého pilota nad Baltským mořem museli dohlédnout Poláci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopný letoun Su-30SM záhadně havaroval

V ruském letectvu má být aktuálně necelých 3 700 letounů, z čehož je asi 1/4 bojových, a něco přes 40 % tvoří helikoptéry. Zajímavé přitom je, že pouze polovina ze všech má mít 50% míru připravenosti, uvádí WDMMA. Z nejmodernějších bojových letadel jde o Suchoj Su-57, Suchoj S-35 nebo Su-30, eventuálně také Su-34, ale to je spíše frontový bombardér.

Turecko spustilo sériovou výrobu vlastních tanků Altay. Ročně jich dají skoro 100, Abrams i Leopard 2 mají velkou konkurenci

Konkrétně Su-30SM, což je nejvyšší modernizace „třicítky“, mělo mít Rusko 130 k roku 2024, uvádí Wikipedia s tím, že to z ní udělalo letoun generace 4+. Hlavním zlepšením je radar s detekčním dosahem 400 km a vyhledávacím dosahem 200 km pomocí fázované antény, čelní horizontální ploutve a řiditelné trysky umožňující Su-30SM supermanévrovatelnost.

Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o velikou výhodu v boji na blízko, která je však dnes skoro k ničemu, jelikož souboje probíhají na vzdálenost i stovek kilometrů. Vedle toho může být ovšem silně vyzbrojen střelami vzduch-vzduch i vzduch-země, stejně jako pumami, a to do celkové hmotnosti až 8 000 kg, což je na víceúčelový stíhací letoun solidní.

Nejedná se přitom o první, a hlavně ojedinělou ztrátu bojového letounu v ruském letectvu. Za připomínku stojí havárie Suchoje Su-34 roku 2025, který poslala k zemi závada podvozku, zatímco o dva roky dříve spadl k zemi ten samý letoun a zabil při tom 15 lidí. V roce 2024 se zase zřítil Iljušin Il-76, a takových incidentů je v posledních letech stále více.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Armádní Zpravodaj se domnívá, že nejde přímo o důsledek války proti Ukrajině, jako spíše o dlouhodobé zanedbávání předpisů, nepravidelné a nedostatečně kvalitní údržby, a v neposlední řadě o nedostatek počtu letových hodin u posádky, která pak nemusí některé situace zvládnout. S tímto se nicméně potýká ruské letectvo dlouho, ne až poslední roky.

Článek U hranic NATO spadl ruský stíhací letoun Su-30SM a oba piloti zahynuli. Jde o těžkou ztrátu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30SM je starší, ale stále poslouží jako PVO

K incidentu došlo podle ukrajinského generálního štábu v noci 17. října 2025, když ukrajinské drony útočily na ruské cíle na Krymu a v jeho blízkosti. A co více, potvrdil ho také ruský bloger známý jako „Fighterbomber“, podle kterého byla na jeden z dronů odpálena raketa, načež na palubě letadla vypukl požár. Posádka ho nedokázala uhasit a katapultovala se.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

Ruská strana má nicméně zvažovat několik možných příčin ztráty Su-30SM, a to včetně technické poruchy, výbuchu rakety krátce po startu, zasažení letadla troskami dronu, ale také srážku s dronem ve vzduchu nebo sestřelení vlastní protivzdušnou obranou, k čemuž se přiklání též mluvčí ukrajinského námořnictva, Dmytro Pletenčuk, jak sdělil ve vysílání na Apostrophe TV.

Armádní Zpravodaj je názoru, že ačkoliv nelze dělat závěry, co za ztrátou Suchoje Su-30SM ruského letectva stálo, na výsledku to nic nemění. Sice už se jedná o starší letoun, dle Wikipedie byl zaveden v roce 1992, ale stále má co říci právě v roli PVO, event. jako frontový bombardér. Jedná se o víceúčelový stíhač a ve verzi SM mělo Rusko v roce 2024 jenom 130 ks.

Oproti základní verzi má například kachní křídla pro lepší manévrovatelnost, schopnější radar i avioniku, a též může používat řadu novějších zbraní. V roce 2019 se ruské letectvo rozhodlo, že si objedná jejich vylepšenou verzi Su-30SM2, ale v neuvedeném počtu. I když má Rusko pro vzdušný souboj vyspělejší Su-35S, stále si drží i starší letouny, třeba jako nosiče zbraní.

Kdysi radikální fotbaloví fanoušci, dnes speciální jednotka, jíž se Putin bojí. Devastuje mu armádu tam, kde běžní vojáci selhávají

Jakými drony ukrajinská armáda na Krym útočila, nebylo upřesněno, ale vzhledem k jeho vzdálenosti se téměř jistě jednalo o dobře známé An-196 Liutyi. Ty mají dosah až 2 000 km, uvádí Wikipedia, pokud nesou 50kg hlavici, nebo až 600 km, jestliže váží 75 kg. Opakovaně přitom ukazují, že jsou schopné proletět skrze ruskou PVO a dosáhnout cílů.

Článek Ukrajinci se jenom smáli. Ruská PVO sestřelila vlastní Suchoj Su-30SM, když letěl poblíž Krymu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopné letouny, jejichž ztráta zabolí i Rusko

Z akce nebyly tentokrát zveřejněny žádné videomateriály, což může mít bezpečnostní důvody, ale redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se to děje i v momentech, kdy nejsou škody hlášené na cílech ve skutečnosti tak rozsáhlé, ale to opravdu nelze odhadovat. Už 03. srpna však informoval ruský kanál Evpatoria ChP, že PVO na Krymu funguje.

Video: Ruský BMPT Terminator se zničit nepodařilo. A opakovaným náletům dronů odolal i tank, který ho odtahoval

Služby bezpečnosti Ukrajiny komentovala událost s tím, že bylo napadeno letiště Saki, které je pro ruské vzdušné síly strategické pro operace v Černém moři a na východě Ukrajiny. Jeden z letounů Su-30SM měl být zcela zničen, druhý pak – neznámo v jakém rozsahu – poškozen, a vedle toho to schytaly ještě tři bombardéry Suchoj Su-24 – opět neznámo, jak moc.

Vedle toho měl být zasažen ještě sklad zbraní, ale není jasné, zda explodoval. Každopádně i zničení jednoho Su-30SM je obrovská škoda, jelikož dle KyivIndependent stojí až 1 miliardu korun. V ruském letectvu se přitom objevila tato verze až roku 2013, přičemž se jedná o modernizaci předchozí MKI, která má krom zadních směrovek ještě kachní křídla.

Ruská letecká základna Saki na poloostrově Krym

Tím je zvýšena jeho obratnost, přičemž max. rychlost je 2 175 km/h, dostup 19 800 metrů a dolet bez doplnění paliva 3 000 kilometrů, uvádí MilitaryFactory. Armádní Zpravodaj hodnotil Suchoj Su-30SM jako alternativu pro země, které nechtějí, nebo si nemohou dovolit, pořídit americké F-35. Ostatně jako vývozní artikl je letoun poměrně úspěšný.

Zasažené Suchoje Su-24 jsou potom taktické bombardovací letouny z dob SSSR, konkrétně se po obloze prohání od roku 1974, potvrzuje Wikipedia. Stále jsou schopné jako nosiče zbraní, jelikož unesou na 8 závěsnících až 8 000 kg výzbroje – včetně rádiem řízených raket Ch-23, laserem naváděných střely Ch-25ML, střel Ch-59 nebo pum KAB-500KR.

Nová ukrajinská speciální jednotka vyrvala Rusům z rukou vesnici. Bylo to velké zklamání, neudrželi ji ani 24 hodin

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že ačkoliv byly zbylé čtyři letouny „pouze“ nějak poškozeny, znamená to přesto jejich dočasné vyřazení ze služby – minimálně je musí technici prohlédnout a otestovat, zda nejde o nic kritického, případně nahradit příslušné komponenty, což si může v závislosti na jejich dostupnosti vyžádat i několik týdnů až měsíců.

Článek Elitní jednotka na Krymu zasáhla 2 ruské stíhačky Su-30SM a 3 taktické bombardéry Su-24. Škody jsou obrovské i na Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná F-35 byla lepší než celá ruská letka

Velmi často dochází k provokacím ze strany Ruska od Kaliningradské oblasti, z níž vysílá letouny k evropským zemím NATO, ale ty tentokrát zamířily přes Sibiř a Beringovo moře k americké Aljašce, k níž absolvovaly 15hodinovou cestu. Během ní došlo k tankování za letu, což bylo nezbytné, jelikož by letouny jinak tak dlouhou cestu nezvládly.

15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo

Tupolev Tu-95MS je přitom modernizace zaváděná od roku 1981, vysvětluje Wikipedia s tím, že má dvě verze – šestku a šestnáctku. Ta první unese šest střelu Ch-55, Ch-55SM nebo Ch-555 na rotačním závěsníku ve vnitřní šachtě, zatímco druhá jich navíc unese na vnějších závěsnících dalších deset, pakliže je o Ch-55, nebo osm, jedná-li se o Ch-55SM.

Letoun Su-35S, který ho doprovázel, je podstatně mladší. Jeho první let se uskutečnil teprve v roce 2008, ačkoliv do služby vstoupil o něco později. Veden je jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, a má tvořit páteř ruského letectva, ale vznikl jenom v počtu přesahujícím o pár jednotek 150 kusů. V současné době je jejich počet těžké dohadovat, navíc když jich bylo dle českých analytiků z Oryxu v posledních letech nejméně osm zničených.

Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi

Jejich předností je nejenom skvělá manévrovatelnost a vysoká max. rychlost Mach 2,25, i když cestovní bývá méně než poloviční (v případě doprovodu Tu-95MS pochopitelně ještě menší), ale také silné zbraně, včetně střel R-37 s dosahem až 400 km, nebo R-74 určených naopak na krátkou vzdálenost, potvrzuje Wikipedia. Slabinou má být však radar N035 Irbis-E-

O bezpečnost Tu-95 se měl starat ještě Suchoj Su-30SM, což je víceúčelový stíhací letoun pro vzdušnou převahu vyráběný od roku 1991, potvrzuje Wikipedia. Oproti Su-35S vnikl v počtu větším než 630 kusů, takže je v ruském letectvu silným zástupcem, ale pochopitelně není tak schopný. V modernizaci SM2 má nést dokonce i střelu R-37M, jinak zvládne třeba R-73, a k bombardování pozemních cílů pak Ch-59 nebo Ch-29, ale i řadu dalších.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská Su-35S může v některých směrech rovnat americké F-16, která se účastnila vyprovázení jí i dalších letounů, ale zejména radarem typu AESA ji ve verzi Block 70/72 značně překonává. O F-35 nemluvě, neboť jde o letoun páté generace, který by je dokázal všechny sestřelit, aniž by o tom piloti věděli.

O to se zasluhuje zejména schopnost stealth, díky níž ho nemají šanci svými nesrovnatelně slabšími radary zaměřit. Záběry z akce zveřejnil letecký inženýr Fahad Naim s odkazem na ruské ministerstvo obrany, a je na něm vidět nejenom tankování, ale také některé letouny jak ruské strany, tak NATO. Incident se obešel bez jakékoliv eskalace.

🚨Russian Tu-95MS strategic bombers conducted a 15+ hour flight over the Bering Sea, approaching Alaska's Air Defense Identification Zone (ADIZ). The mission included aerial refueling and was supported by Su-35S and Su-30SM fighter escorts. In response, the North American… pic.twitter.com/NKpEtHMrHP

— Fahad Naim (@Fahadnaimb) July 24, 2025

Ruský strategický bombardér Tu-95MS v doprovodu svých Su-35S a Su-30SM, po jejichž boku jsou vidět dvě F-16

Článek Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochromená základna Suchojů Su-30SM

Letiště známé jako Khalino je ve válce na Ukrajině velmi důležité, jelikož leží v Kurské oblasti, která s ní přímo sousedí, a ruské letectvo z něj primárně bombarduje nepřátelské pozice. Na satelitním snímku je také vidět přítomnost mnoha letounů, ale na ty útok veden nebyl. Podle Wikipedie má na základně sídlo 105. gardová smíšená letecká divize.

Záběry ukazují akci ukrajinských speciálních jednotek, které vtrhly do lesa, kde „vymlátily“ Rusy a jednoho si odvedly

Ty létá se Suchoji Su-30SM, což jsou víceúčelové stíhací letouny pro vzdušnou převahu, ale z důvodu absence vzdušných soubojů slouží v pozici PVO, ale častěji jako bombardéry. Shodit umí například chytré pumy, podle Militarnyi mají za hlavní zbraně půltunové KAB-500 se sadou UMPK, která je přeměňuje na naváděné a prodlužuje jim dosah až na 80 km.

Samotných letounů přitom nemá Rusko příliš. Wikipedie udává, že bylo k roku 2024 v provozu verzí SM pouze kolem 130 kusů, což je zásadní – starší varianty nepřekvapivě tak efektivní nejsou. K útokům na pozemní cíle má pak také nebezpečnou řízenou střelu Ch-59, která má v modernizaci MK2 průbojnou 320kg hlavici, případně 285kg „brokovou“.

Německé střely Taurus proti Rusku jsou opět ve hře. Ukrajinci by je ale mohli dostat nejdříve za 6 měsíců

Zničení skladu zbraní na letišti Khalino tak podle redakce Armádního Zpravodaje alespoň na nějakou dobu všechna letadla Su-30SM vyřadilo z provozu, potažmo nemohla provádět útoky, jelikož neměla čím. Je ale zřejmé, že se letectvo pokusilo co nejrychleji zajistit dodávky nových zbraní a zřídit sklad v jiné budově, případně postavit provizorní.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno

Článek Ukrajinci ochromili ruské letiště plné Su-30SM. Rázem nemohly útočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice staré letouny, ale stále schopné a drahé

O útoku na vojenskou leteckou základnu Savasleyka v oblasti Nižnij Novgorod ležící asi 700 km od ukrajinských hranic, je jenom málo informací. Zajistit ho měly jednotky speciálních operací v koordinaci s dalšími složkami obranných sil, které si vzaly na mušku letouny, jimiž agresor útočí na území Ukrajiny – odpalovat mohou dokonce hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Ty byly zařazeny do provozu teprve v roce 2018, potvrzuje Wikipedie, a jejich deklarovaná rychlost je až Mach 10, takže je pro mnoho systémů protivzdušné obrany obtížné ji zachytit, a těch, které to dokáží, je málo. Armádní Zpravodaj vybral v prosinci 2023 šest systémů, které to umí. Dosah rakety Kinžal je přitom až 2 000 km, pokud ji nese stíhací letoun MiG-31K, a 3 000 km, pokud ji nese bombardér Tupolev Tu-22M3, ale ten na záludně Savasleyka není.

Vzhledem k tomuto je zřejmé, že mohly dopadat hluboko na ukrajinské území, a tedy se snadno vyhnout místům s dobrou PVO. V květnu 2023 se však ukázalo, že je produkce Kinžálů velmi nízká, ale Rusko se ji pochopitelně snaží neustále navyšovat. Alespoň eliminace jejich nosičů tak dává smysl, jelikož bez nich jsou letectvu k ničemu a zůstávají nevyužité.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Jaké přesně letouny byly na ruské základně zničeny, není zcela jasné, ale běžně z ní startuje již zmíněný MiG-31, a pak Suchoj Su-30 a Suchoj Su-34. Ukrajinci uvedli, to odnesl jeden z prvních jmenovaných, zatímco druhý se nepodařilo určit, ale má se jednat o jeden z uvedených Suchojů. „Podle předběžných informací byly zasaženy dva kusy nepřátelské letecké techniky (pravděpodobně letouny MiG-31 a Su-30/34),“ uvedl Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Ve všech případech by šlo o citelnou ztrátu, ačkoliv jsou letouny staré. MiG-31 vstoupil do služby v roce 19831, potvrzuje Wikipedia, a i když je veden jako stíhací záchytný letoun, na dnešní letecké souboje nestačí, takže slouží (aspoň proti Ukrajině) jako bombardér. Totéž platí pro Suchoj Su-34, který je ovšem přímo stíhacím bombardérem – od pohledu zajímavá kombinace, ale Armádní Zpravodaj už roku 2023 hodnotil, že kvůli tomu není dobrý ani v jednom.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Wikipedia upřesňuje, že vstoupil do služby až v roce 2014, takže jde o de facto moderní letoun. A pokud by to měl odnést Suchoj Su-30 klasifikovaný dle Wikipedie jako víceúčelový letoun, šlo by nejspíše o ztrátu o něco větší, přestože vstoupil do služby v roce 1996. Jeho cena je totiž až 990 milionů korun, zatímco Su-34 stojí 750 milionů Kč, a MiG-31 dokonce 1,2 miliardy korun.

Článek Speciální jednotky zničily ruský MiG-31 a Su-30 nebo Su-34 na letišti. Útočily na vzdálenost až 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-30M2 má hlídkovat nad PVO

I když nebylo upřesněno, kolik letounů běloruské letectvo obdrželo, redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že šlo o dva kusy – tedy o stejný počet, jaký v květnu dostalo letectvo ruské v květnu 2025, ale tam se jednalo o Suchoje Su-35S. Jedná se o běžné tempo produkce Irkutského leteckého závodu, ačkoliv bylo několikrát ohlášeno, že ho zvýší.

Video: ukrajinský MiG-29 exceloval. Zničil nedaleko hranic sídlo ruské bezpečnostní služby dvěma zásahy

Armádní Zpravodaj ověřil, že je dodávka v souladu s dřívějším oznámením Andreje Łukjanoviče, velitel běloruských sil protivzdušné obrany a protivzdušné obrany, ze začátku května 2025, jak uvádí Pozirk s odkazem na běloruskou státní televizi STV. Poznamenal přitom, že jsou z hlediska palebné síly lepší než stíhačky Su-30SM provozované běloruským letectvem.

Vybaveny mají být kanony s delším doletem a radarem s dvojnásobným detekčním dosahem, než má Su-30SM. Spíše než kanon je však důležitá jeho další výzbroj až na 10 závěsnících s celkovým zatížením do 8 000 kg. Jednat se může o protiletadlové rakety R-27R, R-27T a R-73, naváděné pumy KAB-500KR a KAB-1500KR, protizemní rakety Ch-29T, protiradiolokační rakety Ch-31P, protilodní rakety Ch-31A, protipozemní rakety S-25LD a Ch-25ML, uvádí Wikipedia.

Estonsko rozbilo ruské záškodníky, kteří chtěli převzít vojenskou moc v zemi. Podporovala je ruská rozvědka (GRU)

Kolik přesně Suchojů Su-30M2 má Bělorusko ve službě, však není jasné. Redakce Armádního Zpravodaje dohledala video (níže), na němž je vidět letoun s číslem 06, což by napovídalo, že jich má tedy nejméně šest. Ruská tisková agentura TASS potom doplnila s odkazem na běloruské ministerstvo obrany, že je do konce roku očekávána dodávka dalších kusů.

Velitel běloruské letectva a protivzdušné obrany také dodal, že začnou letouny plnit svůj hlavní úkol, a sice bojové hlídkování nad protivzdušnou obranou, již příští týden. Podle Wikipedie má tamní armáda k dispozici čtyři baterie S-300, a od roku 2022 také neupřesněný počet S-400, ale o dalších zmínky nejsou, ačkoliv je pravděpodobné, že vlastní i jiné.

Článek Rusko stále dodává vojenskou techniku do zahraničí. Běloruské letectvo dostalo modernizované stíhačky Suchoj Su-30M2, i když jenom pár se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 ruské letouny sestřelily rakety AIM-9 Sidewinder

Kolem incidentu bylo velice málo informací a původně bylo známo jenom to, že Ukrajina sundala z oblohy nad Černým mořem nějaký ruský letoun. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívala, že šlo o Suchoj Su-30, jelikož v této oblasti běžně působí, což se také později potvrdilo. Nebylo však možné určit, jakou raketou, případně jiným způsobem, šel k zemi.

Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev

Z původních předpokladů vycházelo, že mohlo jít o R-73, jelikož tu prokazatelně nosil Magura V5 a již s ní dříve sestřelil ruské vrtulníky. Z posledního vyjádření šéfa ukrajinského ředitelství obranného zpravodajství Ukrajiny však vyplynulo, že se jednalo o AIM-9 Sidewinder. Ta má podle Wikipedie dosah od 1 do 35,4 km, ale toho maximálního dosahuje v případě, že ji odpálí letoun. Armádní Zpravodaj soudí, že z námořního dronu půjde max. o vyšší kilometry.

Záběry ukazují obří explozi, která otřásla Íránem a ohrozila jeho jaderný program. Více než 40 mrtvých a přes 1 000 zraněných

Střelu mimochodem nenesl původně zmiňovaný Magura V5, ale novější Magura 7. Kyrylo Budanov, šéf ukrajinského obranného zpravodajství, také uvedl, že existují záběry pouze z prvního sestřelu ruského letounu Su-30, zatímco z druhého žádné oficiální materiály nevznikly. Dodal však, že jeho posádka zahynula, zatímco tu první se podařilo zachránit.

Článek Ukrajina překvapila: 2 ruské bojové letouny sestřelila z námořního dronu raketami pro letadla, jimiž je osadila vůbec poprvé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelit letoun nejspíše nebylo v plánu

Informací je k incidentu pomálu, ale podle všeho měl jít letoun k zemi po kontaktu s námořními drony, které útočily na námořní základnu Novorossijsk. Není ale známo, s jakým letadla posádka letěla. Armádní Zpravodaj nicméně ověřil, že bylo z leteckého útočného pluku, což naznačuje, že se pravděpodobně jednalo o letoun Su-24 nebo Su-30, které mají dvoumístnou konfiguraci a jsou součástí 43. vzdušného útočného pluku ruské Černomořské flotily.

Záběry ukazují obří explozi, která otřásla Íránem a ohrozila jeho jaderný program. Více než 40 mrtvých a přes 1 000 zraněných

V případě, že by to byla pravda, mohlo se nejspíše jednat o Suchoj Su-30, u něhož byl skutečně 02. května 2025 potvrzen sestřel právě nad Černým mořem, a to pomocí námořního dronu Magura V5, který byl nejspíše vybaven raketami R-73 s dosahem několika kilometrů. Armádní Zpravodaj o tom informoval s tím, že šlo o první takový úspěch na světě.

Když k něčemu takovému dojde, je možné zachránit přeživší pomocí vrtulníku – tentokrát ale ne, jelikož by to pravděpodobně schytaly od námořních dronů také. A podobně by nejspíše dopadlo i vojenské plavidlo, takže byla civilní nákladní loď víceméně jediná, kdo je mohl zachránit.

Velká sláva se nekonala, první bulharská F-16 se porouchala. Nevydržela ani měsíc a už ji museli uzemnit

Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že nebyl útok na ruský letoun plánovaný, ale spíše souhrou náhod. V noci z 02. na 03. května 2025 totiž podnikla Ukrajina rozsáhlý kombinovaný útok na Novorossijsk a nasadila do něj nejméně 170 bezpilotních letounů, 14 námořních dronů, a také 3 rakety Neptun a 8 raket Storm Shadow, uvedl Jürgen Nauditt.

Článek Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 to zřejmě schytal raketou R-73

O incidentu informovalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny v příspěvku zveřejněném 02. května 2025. Došlo k němu nad Černým mořem, kde mělo sice vládnout příměří, o němž Armádní Zpravodaj informoval 27. března 2025, ale nevydrželo ani 14 dní, jelikož ho Rusko porušilo, když záměrně zaútočilo střelami Kalibr na ukrajinské cíle.

3 ruští vojáci neuposlechli rozkaz a stihl je extrémně krutý trest. Jejich důstojník je zavřel do klece a odpálil granátem

Boje v Černém moři tak pokračují, což ale pro Ruskou federaci není zrovna žádoucí, jelikož je v této oblasti de facto od počátku ve slabší pozici. A to právě kvůli dronům, které zdevastovaly její místní námořnictvo natolik, že vyplouvá z opevněných přístavů jenom ojediněle. Jinak je tomu ovšem s letouny, které v nějaké míře působí i nadále, i když také opatrně.

Tentokrát se to ale ruskému Suchoji Su-30 vymstilo definitivně. S přítomností ukrajinského dronu Magura V5 se zbraní schopnou ho zničit nejspíše nikdo nepočítal, a tak se k němu dokázal přiblížit dostatečně blízko. Redakci Armádního Zpravodaje se sice nepodařilo dohledat, jak přesně zničení dosáhl, ale z dřívějšího analyzování zmíněného dronu usuzuje, že to mohlo být raketou známou jako R-73, jejíž dosah bude nejspíše jenom několik kilometrů.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

„Dne 2. května 2025 speciální jednotka Obranného zpravodajství Ukrajiny ve spolupráci s Bezpečnostní službou Ukrajiny a Obrannými silami Ukrajiny zlikvidovala v Černém moři ruský Su-30, což bylo první zničení bojového letounu námořním dronem na světě,“ uvedlo v prohlášení Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny.

Již dříve se přitom podařilo podobným způsobem sestřelit ruské vrtulníky. Je tedy patrné, že Ukrajina opět posunula hranice dříve nemyslitelného, a že už ani nemusí nasazovat proti ruským letounům standardní systémy PVO, ba ani svá letadla, ale postačí i takovéto improvizované. Je však zřejmé, že si na ně Rusové budou dávat větší pozor a držet se dále.

Článek Nemyslitelné se stalo realitou – úplně poprvé ukrajinský námořní dron sestřelil ruský letoun – Suchoj Su-30 (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su šel k zemi, ale neznámo jaký a kde

Informací je extrémně málo. Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat jenom krátké vyjádření Jurije Ihnata, šéfa komunikačního oddělení velitelství vzdušných sil Ukrajiny, které poskytl tamním novinářům ze Suspilne Media. Systém SAMP/T měl údajně sestřelit ruský Su, ale neupřesněného typu; uvedeno navíc nebylo ani místo, kde k tomu došlo.

Ukrajinský MiG-29 bombardoval ruské vojáky v Kurské oblasti. Jediným náletem je všechny pohřbil na místě, kde se šikovali (video)

A jelikož ze situace nepochází ani žádné veřejně dostupné fotografie nebo videa, nelze je ověřit ani podložit. Na druhou stranu nelze tvrdit, že k tomu dojít nemohlo, sestřelů mnoha letounů již bylo ve válce na Ukrajině více a SAMP/T toho rozhodně schopný je.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde o poměrně rozsáhlou rodinu vojenských letounů. Mezi nejpoužívanější z nich, zejména k bombardování, však patří Su-30 Flanker-C, Su-34 Fullback či třeba Su-35 Flanker-E. Jenom těžko by šlo ovšem o nejmodernější Su-57, ten si totiž Ruská federace velmi hlídá, neboť by bylo jeho sestřelení fatální ranou jeho „prestiži“.

Rusové se znovu, ale marně snaží obklíčit Ukrajince v Kurské oblasti. Všechny jejich pokusy selhaly, nepřítel je drží na uzdě

Jakou střelou byl ruský letoun zničen, rovněž není známo. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že se mohlo jednat jak o Aster 15 s dosahem 30 km, tak Aster 30 s dosahem 120 km, jelikož SAMP/T odpaluje dle potřeby obě, potvrzuje Wikipedia. Zejména druhá z nich mohla zasáhnout nepřítele i dále od hranic, jelikož se k nim obvykle musí přiblížit na desítky kilometrů.

Velmi často totiž shazují na nepřátelské pozice klouzavé pumy FAB, obvykle FAB-250 a FAB-500, když číslo udává jejich celkovou hmotnost. Díky konverzní sadě UMPK mají dolet až 70 km, což je dost na to, aby se vyhnuly některým systémům PVO, ale ne těm s dlouhým dosahem.

Článek Ukrajinci sestřelili ruský letoun Suchoj Su, jde o první takový případ za 3 roky války. Informace však obratně zatajují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30MKI má jenom radar PESA

Letoun Su-30MKI začal přicházet do výzbroje indického letectva v roce 2002. První kusy byly vyrobeny v Rusku, ale další pak na základě licence v Indii, a v současnosti by jich mělo být kolem 260. Jedná se o dvoumotorové stroje dosahující rychlosti až Mach 2. Vybaveny jsou radarem N011M, uvádí Airforce-Technology, což je starší typ radaru typu PESA – v současnosti jsou nejmodernější letouny vybaveny vyspělejšími radary typu AESA.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Indický radar typu AESA pro Su-30 MKI měla vyrobit společnost DROD a označovaný je jako Virupaakhsha, uvádí Idrw. Zdá se, že se Indie rozhodla dát Rusku košem, ačkoliv letectvo v minulosti mluvilo o ruském radaru AESA Zhuk. Ten indický má být založený na systému vytvořeném pro indický letoun HAL Tejas, k němuž Wikipedia uvádí, že oproti N011M s dosahem 140 kilometrů by měl mít dosah až 1,7násobný, tedy téměř 240 kilometrů.

Nový radar umožní použít moderní střely

Instalace nového radaru Virupaakhsha znamená i možnost sledování mnohem většího počtu cílů, mohlo by jich být až 100 v jednom okamžiku. Osádkám letadel umožní takový radar využít i potenciál nově vyvíjených indických radarem naváděných střel Astra Mk3, jejichž dosah by měl být až 350 kilometrů, uvádí Wikipedia. Se starým radarem by ale Su-30 MKI dokázal cíle zaměřit jenom na 140 kilometrů a dlouhý dosah střel by nedokázal využít.

Významná modernizace posune staré letouny Suchoj Su-30MKI na 4,5. generaci, ovšem bez pomoci Ruska

Pokud se Indii podaří flotilu letadel Su-30MKI úspěšně modernizovat, znamenalo by to pro ni významný posun schopností jejího letectva v příštích letech. S výkonným radarem by se takové letouny měly být schopné vyrovnat těm nejmodernějším protějškům 4. generace, například pákistánským CAC/PAC JF-17 Thunder nebo čínským Chengdu J-10C Vigorous Dragon a Shenyang J-16 Qianlong taktéž vybavenými radary typu AESA.

Článek Modernizace indických Suchojů Su-30MKI opět bez Ruska: nový radar má dosah 1,7krát větší, dokáže tak využít potenciál střel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indický Tejas je v provozu teprve od roku 2015

Rusko dodávalo letadla do Indie dlouhá léta, ale v posledních letech naráží. Poprvé to bylo v okamžiku, kdy si místo jeho nabídky pořídila francouzské Dassault Rafale a zároveň pracovala na vlastním bojovém nadzvukovém bojovém letounu HAL Tejas. Ten má ve výzbroji od roku 2015, uvádí Wikipedia, ale jeho vývoj doprovázela dlouhá zpoždění a řada problémů. Ty se nakonec podařilo překonat u modernější verze Mk 1A, kterou bude indické letectvo odebírat.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Indické letectvo by mělo v příštích letech odebrat kolem 300 letounů Tejas, uvádí ArmyRecognition, přičemž jeho nejmodernější verze disponuje radarem typu AESA, izraelským softwarem a dalšími vylepšeními. Díky tomu nejspíše překonává výrazně jak současné Suchoje Su-30 MKI, takže v některých ohledech i Suchoje Su-35 Flanker-E. Indie přitom hodlá ve vývoji pokračovat, takže je podle mě nepravděpodobné, že by ještě projevila zájem o ruské Suchoje Su-57 Felon, případně slibované Suchoje Su-75 Checkmate, byť mají být levné.

Jenom začátek, cílem je HAL AMCA 5. generace

HAL Mk 1A Tejas je jednomotorový letoun, který se pohybuje rychlostí až Mach 1,8 a unese 5,3 tun zbraní na 9 závěsnících, což je o něco méně než veliké ruské letouny, ale vůbec to není špatné. Disponuje kanonem a schopností odpalovat různé typy střel proti vzdušným a pozemním cílům, přičemž může využívat nejenom ruské zbraně včetně radarem naváděných, ale také domácí střely Astra, jejichž připravovaná verze Mk-3 má mít dosah až 350 km. Odpalovat může i naváděné střely včetně protilodní nadzvukové BrahMos.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Indie chce ale schopnosti letounu vylepšovat – již v roce 2025 by měla vzlétnout další inovovaná verze Mk 2. Zkušenosti s konstrukcí takové techniky generace 4++ se Indii hodí a poslouží k dalšímu projektu, jímž je letoun 5. generace HAL AMCA. I proto je nepravděpodobné, že by chtěla ruské protějšky páté generace. TheHindu uvádí, že má být prototyp letounu AMCA připravený v roce 2028 nebo 2029 a do provozu by mohl vstoupit kolem roku 2034.

Článek Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-30 používá vícero zemí

Vývoj letounu Su-30 začal ještě v době SSSR a jedná se o modernějšího nástupce Su-27 Flanker. První modely přišly do výzbroje letectva v roce 1991, uvádí Wikipedia, a v roce 2013 pak začalo ruské letectvo dostávat vylepšené Su-30SM. Zaznamenalo s ním mimochodem řadu exportních úspěchů – pořídila si ho třeba Čína, Indie, Indonésie i další země. Existuje v několika verzích a přirozeně se jejich schopnosti v některých detailech liší.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Nejnovější vyráběný model SM2 má mít vylepšené zejména radarové systémy a výzbroj, uvádí ArmyRecognition, a v podstatě jde o technologie převzaté z Su-35. Rusko tvrdí, že by měl lépe čelit systémům protivzdušné obrany jako je MIM-104 Patriot, ale není příliš jasné jak, protože se o nějakém vylepšení systémů třeba elektronického boje nezmiňuje. Letadlo má mít nicméně možnost lépe používat střely jako je Ch-59MK2 nebo klouzavé pumy se sadou UMPK, což mu může pomoci tím, že se bude držet z dostřelu protivzdušné obrany.

Nový radar Su-30SM2 má dvojnásobný dosah

Jednou ze zásadních změn je také instalace radaru Irbis-E typu PESA, což má osádce umožnit detekci cílů na dvojnásobnou vzdálenost než dosud. To určitě zvyšuje schopnost letounu v leteckém boji na dlouhou vzdálenost s využitím radarově naváděných střel – využívat by měl být schopen i střely vzduch-vzduch R-37M, u nichž Rusko deklaruje dosah až 400 kilometrů, i když zásah na takovou vzdálenost ještě v praxi zaznamenán nebyl.

Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá

K významným změnám patří rovněž instalace motorů AL-41F1S, jaké používá Suchoj Su-35, což má zvyšovat dolet i výkony a snižovat nároky na údržbu, uvádí MilitaryWatchMagazine. Maximální rychlost Su-30SM2 by však měla zůstat kolem Mach 2, což je u moderních letadel více než dostačující. Nahrazeny měly být potom i některé součástky ze zahraničí, k nimž už země nemá oficiálně přístup. Ruské letectvo počítá s tím, že by své stávající letouny na verzi SM2 postupně modernizovalo, protože se bez nich ještě řadu let určitě neobejde.

Článek Rusko vyrábí novou šarži víceúčelových bojových letounů Su-30SM2, s nimiž musí počítat ještě řadu let. Jiné letouny zničí až na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny namalované na 12 ruských letištích

Využívání maket a obrazců je součástí vojenského klamu i v současnosti, i když v některých případech musí být velmi sofistikované, protože moderní technika dokáže téměř zázraky. Pokud ovšem nepřítel může vidět vojenskou plochu jako je letiště jenom ze satelitu, stačí někdy vytvořit pouhé kresby letadel. Stejně tak to udělala ruská armáda na letišti Kirovskoe, kde se na ploše objevily namalované letouny Suchoj Su-30 Flanker-C. Britské ministerstvo obrany v příspěvku na síti X uvádí, že jsou kresby ještě na dalších 11 základnách.

Latest Defence Intelligence update on the situation in Ukraine – 02 April 2024.

Find out more about Defence Intelligence’s use of language: https://t.co/VLI1JhTxbL#StandWithUkraine 🇺🇦 pic.twitter.com/rGi9A7DqCR

— Ministry of Defence 🇬🇧 (@DefenceHQ) April 2, 2024

Pokus o ruskou lest se nicméně podařilo snadno odhalit kvůli neopatrnosti ruských pilotů a letištního personálu. Na jedné z kreseb totiž přistál bitevní vrtulník, uvádí BusinessInsider, a na rozdíl do namalovaného stroje je na fotografiích vidět jeho stín, což jasně dokazuje pokus o lest a zcela ji demaskuje. Odhaleným letounem byl na nepříliš jasné fotografii pravděpodobně Mil Mi-28 Havoc, čemuž by napovídala úzká příď a jenom jeden rotor.

Místo zničeného letadla jenom díra

Podobné kresby mají sloužit pravděpodobně jako návnady při útoku řízenými střelami dlouhého dosahu, a teoreticky by opravdu mohly protivníka nalákat. Útok by však způsobil jenom díru v betonové ploše a nezničil stroj v hodnotě stovek milionů korun. Pokud ale podobný trik piloti prozradí, je k ničemu, a navíc i zničení vrtulníku Mi-28 by bylo dobrým úspěchem.

Historie se může opakovat: tajná americká armádní jednotka, která přelstívala už nacisty, by mohla znovu vzniknout

Vrtulníky Mi-28 začalo ruské letectvo zkoušet v roce 2005 a dnes jsou v jeho výzbroji hojně zastoupeny. Jedná se o útočnou helikoptéru s pětilistým rotorem poháněnou 2 motory, uvádí AirRecognition, a může dosahovat maximální rychlosti 324 km/h; k její obsluze je třeba 2členná osádka. Disponuje kanonem ráže 30 mm a může nést náklad různých raket jako neřízené S8, protitankové 9M120 Ataka nebo LMUR s doletem až 14,5 kilometrů.

Článek Když ruský vrtulník nezodpovědně přistane na špatném místě, snadno tím protivníkovi vyzradí rozsáhlou lest se stíhačkami Su-30 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SU-30MKI lepší ve všech směrech

Aktuální Su-30MKI se liší od Su-30 produkovaných v Rusku použitím některých domácích i zahraničních technologií. Wikipedia uvádí, že jde o dvoumístný bojový letoun o délce 21,93 metrů a rozpětí křídel 14,7 metrů. Jeho dva motory mu udělí rychlost až Mach 2 a jeho dosah jsou až 3 tisíce kilometrů. Vyzbrojený je pak kanonem ráže 30 milimetrů a má 12 závěsných bodů, na nichž může být 8 130 kilogramů zbraní od různých střel až po naváděné pumy.

iZdroj fotografie: Uživatel g4sp / Creative Commons / CC BY-SA

Indická modernizace má schopnosti letadla zlepšit ve všech směrech. BattleSpaceX uvádí, že by letouny měly dostat nové radary, systémy řízení mise, prvky elektronického boje a možnost využívat pokročilé zbraňové systémy, ale mluví se i o systému IRST a avionice. Zajímavé na všem je, že se Indie dle všeho nespoléhá na Rusko, ale vybaví je domácími výrobky. Mnohé nejspíše budou vycházet ze systémů používaných v indických HAL Tejas.

Letoun ponese nové indické zbraně

Jednou ze zásadních součástí plánované modernizace je instalace některých indických zbraní. Již v minulosti dostaly Su-30MKI možnost nosit třeba indické protilodní nadzvukové střely Brahmos nebo střely vzduch-vzduch Astra-1. Nově by však měly letouny také získat schopnost používat indické protiradarové střely Rudram, uvádí EurAsianTimes. Indie má nyní střely Rudram-1 s dosahem 150 kilometrů a testuje Rudram-2 s dosahem 350 kilometrů, v plánu je i Rudram-3 s doletem 550 kilometrů. Používat by navíc měly i nový typ střel Astra-2.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Nejasnosti však panují třeba o tom, jaký přesně dostanou letouny nový radar. Podle některých by se mohlo jednat o stejný nebo podobný typ, jaký má indický letoun HAL Tejas, a schopnostmi by se měl minimálně blížit radarům typu AESA. Naopak letouny nedostanou nový motor, o němž se v minulosti uvažovalo. Modernizace bezpochyby přinese Su-30MKI zlepšení a mohla by je dostat až na úroveň 4,5. generace. Skutečnost, že se procesu ve větší míře nebude účastnit Rusko, dokazuje, že se na něm Indie stává stále méně závislá.

Článek Významná modernizace posune staré letouny Suchoj Su-30MKI na 4,5. generaci, ovšem bez pomoci Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 je vzdálený potomek Su-27

Úplně první Su-30 vzlétl již v roce 1989, a tehdy měl jiný úkol než dnes. Jednalo se o jednomístný Su-27 přepracovaný na dvoumístný, kdy na zadním sedadle neseděl operátor zbraní, ale velitel pro dálkové lety a řízení skupin jiných stíhacích letounů. Teprve až s dalším vývojem se potom na zadní sedadlo usadil operátor bojových systémů, který efektivitu bojového stroje značně zvýšil. Výroba se ale táhla a první sériové kusy sjely z linky až v roce 1996.

Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá

Budoucnost ruského stíhacího plnokrevníka byla ovšem nejistá, a Suchoj Su-30 spasila až objednávka z Indie, která od roku 2002 odebrala 263 kusů Su-30 MKI – ta mimochodem zachránila také tank T-90, jemuž nevěřila ani sama ruská armáda, a dnes je z něj její nejúspěšnější tank. Ostatně i s nákupem Suchoj Su-30 začalo letectvo až od roku 2012. Verze SM je konkrétně upravená MKI pro ruské podmínky, a Su-30SM má délku 21,9 m, rozpětí 14,7 m, a výšku 6,36 m. Hmotnost prázdného letounu je pak 18 800 kg, a maximální vzletová 34 500 kg.

Manévrovací vlastnosti letounu jsou na nejvyšší úrovni, a Suchoj Su-30SM má vedle zadních směrovek i tzv. kachní plochy, které jeho obratnost ještě podstatně zvyšují. Dva motory Saturn AL-31FL/FP mají potom i s přídavným spalováním výkon až 125,5 kN, k dispozici je i plně pohyblivá tryska, a umožňují vektorování tahu. Maximální rychlost Su-30M je 2 175 km/h, dostup 19 800 metrů a dolet bez doplnění paliva 3 000 kilometrů, uvádí MilitaryFactory.

Univerzální válečník a náhrada za F-35

Kanónovou výzbroj Suchoj Su-30SM tvoří jeden 30mm kanon GŠ-30-1 se 150 náboji, kdežto pod 12 pylony zase unese až 8 tun munice různého druhu. Pro vzdušný boj může přitom být podvěšeno 6 střel R-27 nebo R-77 středního doletu, a 6 střel R-73 nebo X-35 doletu krátkého. Pro boj s pozemními cíli jsou zase k dispozici bloky raket KGM-U nebo S-13 a S-8. Letoun unese též až 28 čtvrttunových bomb; vyvinuty pro něj byly i průzkumné kontejnery.

iZdroj fotografie: Uživatel Mil.rui / Creative Commons / CC BY

Ze Suchoj Su-30 se nakonec stal pro Rusko velmi výhodný vývozní artikl, a kdo si nemůže nebo nechce (či dokonce nesmí) pořídit F-35, kupuje právě Su-30. Vedle Indie si je pořídil i její rival, tedy Čína, a paradoxně se prohání i na nebi pro změnu jejího rivala, tedy Vietnamu. Používá ho ale také například Malajsie, Indonésie, Arménie, Bělorusko nebo Uganda a Venezuela. Jeden vyjde na 83 milionů dolarů (to je v přepočtu 1,8 miliardy Kč), a jedna letová hodina stojí 40 000 USD (884 800 Kč), což byl i pro relativně bohatou Indii velký problém.

Stovky ruských letounů MiG-29 a Su-30MKI už nemusí vzlétnout, když pro ně země nemají náhradní díly – chybět může cokoliv

Oproti tomu pořizovací cena F-35 je dle Sps-Aviation 89,2 milionů dolarů, což je v přepočtu 1,99 miliardy korun. Rozdíl tedy není tak obrovský, aby bylo Su-30SM vyloženě označováno za F-35 pro chudé, ačkoliv levnější je. Mnohem zajímavější však budou pro jejich uživatele mírnější podmínky k pořízení, neboť těmi Rusko obvykle příjemce techniky zásadně neomezuje, zatímco americká vláda často podmiňuje dodávku F-35 přísnými požadavky.

V boji se Suchoj Su-30 poprvé představil při indicko-pakistánském konfliktu v roce 2014, a ve stejném roce si v ruských službách zabojoval i v Sýrii. Od loňského roku se pak objevuje nad Ukrajinou, ale vzhledem k silné protivzdušné obraně ne moc často.

Článek Víceúčelový ruský stíhač Suchoj Su-30SM je náhrada za F-35. A navíc hodně univerzální, ačkoliv byl jeho osud nejistý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci operují v hloubi Černého moře

Nejznámější ruskou černomořskou porážkou je dodnes potopení vlajkového křižníku Moskva na jaře 2022; na svědomí ho mají krajinské protilodní střely Neptun a špatné počasí, které loď znevýhodnilo. Ruské lodě si tak drží od ukrajinského pobřeží značný odstup, ale ani to neznamená, že by k žádným výbojům nedocházelo. Ukrajinci naopak provádí v Černém moři řadu operací, a to i hluboko na územích kontrolovaných Ruskem.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Velmi dobrým příkladem je akce několika rychlých námořních člunů v oblasti Bojkovských věží u Krymu, kde se podařilo poškodit ruský letoun Suchoj Su-30SM Flanker-C za pomoci přenosné střely FIM-92 Stinger. Ten se pak musel poškozený stáhnout na nejbližší letiště. Akce ale bývají i jiné, například ukrajinské námořní drony Sea Baby dokáží zasazovat rány i daleko za Krymem, např. v přístavním městě Novorossijsk.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Letouny Suchoj Su-30SM jsou přitom modernizovanou verzí Su-30, přičemž mají nový radar s dosahem až 400 kilometrů, schopnost nést až 8 tun výzbroje, a také kanon ráže 30 mm. Letoun má 2člennou osádku a je znám svou skvělou manévrovatelností, dosahuje přitom až 2násobné rychlosti zvuku. Na zmíněné rychlé ukrajinské čluny se pokusil zaútočit střelou, ale netrefil se do nich – na videu je dokonce vidět, jak plavidla v plné rychlosti manévrují, aby se byla co nejhůře zasažitelná – a jak vidno, vyšlo to na výbornou.

Stinger může Su-30 max. poškodit

Protiletadlová střela FIM-92 Stinger patří do kategorie zbraní MANPADS, což znamená, že stačí na její obsluhu jeden člověk, a není problém ji naložit a odpálit i z malého člunu. Naváděna je prostřednictvím tepla z motorů a na krátkou vzdálenost je dosti účinná, její dosah je však pouze do 5 kilometrů (záleží na verzi). Má přitom jen malou bojovou hlavici, takže odolná bojová letadla často pouze poškodí a ta se mohou stáhnout, ačkoliv i tak to znamená jejich vyřazení, přičemž oprava může trvat klidně celé měsíce.

Jižní Korea vyvinula protiletadlovou raketu MANPADS. V parametrech překonává americký Stinger. Půjde přes českou firmu na Ukrajinu?

Operace pomocí rychlých člunů nebo odpalování protilodních střel však není tím jediným, co může Ukrajina provádět. Známy jsou třeba i případy, kdy již na začátku války Ukrajinci v některých oblastech nakladli miny, přes něž není snadné se dostat. Nejznámější jsou však již zmíněné operace námořních dronů naložených výbušninami, kterých mají hned několik typů, a postupně jsou stále schopnější. S jejich pomocí již opakovaně zaútočili na ruská plavidla, a to dokonce v ruských přístavech – některá takto dokázali významným způsobem poškodit.

Článek I když je teď Černé moře hlavně ruské, Suchoj Su-30 nemusí mít žádnou moc, cíl snadno mine a „domů ho pošle“ i obyčejný MANPADS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indické letectvo na ruských strojích stojí

Bojové letouny ruského nebo sovětského původu jsou ve výzbroji řady zemí, které s největším státem světa často udržují přátelské (i jiné) vztahy. Jde třeba o Vietnam nebo Alžírsko, ale asi nejvíce z nich je postižena Indie. Ta má ve své výzbroji 247 kusů Suchoj Su-30MKI a 65 letounů MiG-29UPG; a mimo nich i další sovětská / ruská letadla a vrtulníky. Jde přitom o více než 1/2 vzdušné síly nejlidnatější země světa. Náhradní díly na ně dostávala z Ruska, ale jejich dodávky v současné době váznou, což má samozřejmě kritický dopad na bojeschopnost.

iZdroj fotografie: Uživatel aztonyx / Creative Commons / CC BY

To znamená pro Indii obrovský problém, protože má napjaté vztahy se svými sousedy – a to hlavně s Pákistánem, s nímž už svedla několik válek – ale také s Čínou. Nakupuje sice i jiná letadla, třeba francouzský Dassault Rafale, případně má své vlastní letouny HAL Tejas, ale uzemnění ruských letadel to nemůže vykompenzovat. Indie proto tlačí na Rusko, aby jí poskytlo licence a umožnilo jí vyrábět si díly sama, problém by tím vyřešila. S přijímáním technologií má ostatně indický průmysl veliké zkušenosti a už takto vyrábí třeba modernizovaný AK-203.

Letouny jsou starší, ale stále schopné

MiG-29 nebo Su-30 sice již nepatří k těm nejmodernějším (první jmenovaný začal přicházet do výzbroje v roce 1981, zatímco druhý 1996), ale prošly některými modernizacemi. Navíc letadla, s nimiž se mohou střetnout, jsou na podobné nebo horší úrovni. Třeba značná část čínského letectva stojí na letounech vyvinutých ze sovětského Suchoj Su-27 Flanker, Pákistán pak zase používá hlavně starší General Dynamics F-16 Fighting Falcon a čínské CAC/PAC JF-17 Thunder. Oba letouny jsou vidět i ve Válce na Ukrajině, i když Suchoj Su-30 má jenom Rusko.

Vzhledem k situaci se Rusko zdá být k transferu technologií svolné, ale zároveň ví, že si tím „kope hrob“. V reálu to totiž znamená, že pokud se větší počet náhradních dílů začne vyrábět v Indii nebo jinde, tak samo Rusko do budoucna přijde o miliardy dolarů za jejich prodej, a stejně tak za servis v zahraničí. Důvěryhodnost Ruska coby spolehlivého dodavatele zbraní je navíc podkopána, takže hrozí, že se začnou mnozí tradiční zákazníci raději rozhlížet v jiných zemích. I když třeba na IDEX 2023 se Rusko docela předvedlo.

Článek Stovky ruských letounů MiG-29 a Su-30MKI už nemusí vzlétnout, když pro ně země nemají náhradní díly – chybět může cokoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie má ruská a americká letadla

Ne nadarmo se o ruských bojových letounech mluví jako o těžkých stíhacích strojích – jsou totiž opravdu veliké. Pokud je člověk pozoruje ve vzduchu a porovná s jinými, rozdíl tak moc nevynikne, rozměry jsou totiž zkreslené. Ale když Indonésie postavila při oslavách 77. výročí svého založení vedle sebe ruský dvoumotorový letoun a americký jednomotorový, vypadal ten americký jako malá hračka (alespoň tak to někteří s nadsázkou zmiňují).

Indonéské letectvo má jako jedno z mála na světě ve výzbroji jak ruské (konkrétně Suchoj Su-30MK2 Flanker-C), tak americké (jednomotorové General Dynamics F-16 Fighting Falcon) stroje. Je proto snadné porovnat velikost, rozdíl je značný. V délce jde o zhruba třetinu, ruský stroj je dlouhý 21,335 metrů, kdežto americký jen 15,06 metrů. Ještě více to vynikne v ploše křídel, protože ta je 62 metrů čtverečních oproti 28. Třeba hmotnost prázdného Su-30 je 17,7 tun (je tedy ještě o něco vyšší než v případě prázdného bombardéru Boeing B-17 Flying Fortress).

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Stojí za tím koncepce stavby konkrétních letadel. Američané měli v době konstrukce F-16 i těžké dvoumotorové letouny jako McDonnell Douglas F-15 Eagle, ale chtěli rovněž menší a levnější. Jejich konstruktéři věděli, že malý a lehký letoun může být velice hbitý, a navíc mu stačí k pohonu jeden motor. Sovětský svaz (a později Rusko) chtěl naopak letadla s vyšším doletem, jelikož měl velmi rozsáhlé území. To vyžadovalo větší nádrže, větší konstrukci, a dva motory. Obě koncepce jsou tedy logické, ale třeba letoun F-16 se stal velmi dobrým exportním artiklem.

Výzbroj letounů je takřka shodná

Menší letadlo ale v žádném případě neznamená horší (nebo méně ničivé, chcete-li). Ačkoliv má F-16 nižší nosnost zbraní – celkem 7,7 tun – rozdíl je oproti Su-30 minimální, protože lze na jeho nosníky umístit 8 tun zbraní, takže jsou letadla v tomto směru docela srovnatelná. V obou případech se jedná o víceúčelové stroje se schopností nést podobné typy zbraní, a který je ničivější určují hlavně zrovna zavěšené zbraně (opět ale platí, že když dostanou oba letouny do výzbroje to nejlepší z nejlepších, jsou víceméně srovnatelné).

Na druhou stranu velikost ani hmotnost ruského Su-30 Flanker-C neznamená, že by byl špatně manévrovatelný – naopak, svou „hbitostí“ je proslulý. A jak si stroje povedou při vzájemném souboji nebo bojové misi, bude záležet zejména na vybavení, a to se hlavně u F-16 velmi liší dle verze (i když u Suchoj Su-30 je rozdílné také). Alespoň papírově je nicméně nejnovější verze F-16 Block 70/72 mnohem lepší – ruské letadlo má každopádně svého modernějšího nástupce v podobě Suchoj Su-35 Flanker-E.

Článek Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Souboj letadel by byl velmi tvrdý

Nejpravděpodobnějším soupeřem by pro F-16 byly ruské víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E, případně jejich předchůdci Suchoj Su-30 Flanker-C, v úvahu ale připadá i nejrychlejší stíhací letouny světa, a sice Mikoyan MiG-31 Foxhound. Třeba bývalý ruský letec a vojenský expert Vasilij Dandykin se přitom domnívá, že by byl takový boj velmi tvrdý. Letoun F-16, ačkoliv je jeho konstrukce stará už téměř 50 let, je totiž velmi schopný.

Ruský expert ale netvrdí, že by „jejich“ letouny musely nutně prohrát, jenom připomíná skutečnost, že by byl boj proti nim obtížný, a navíc by jejich nasazení Ukrajinou znamenalo ještě větší omezení ruských leteckých operací, protože by si piloti byli vědomi existence vážné hrozby. Bývalý podplukovník amerického letectva Dan Hampton pak dokonce tvrdí, že by byla letadla F-16 schopna ta ruská „zničit“, přičemž označil Su-35 za naleštěný šrot.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Hampton argumentuje třeba tím, že radar F-16 dokáže sledovat více cílů najednou, což Suchoj Su-35 neumí. To ale není pravda. Navíc by hodně záleželo, jakou verzi by Ukrajina dostala – zda nějakou desítky let starou, anebo naopak moderní F-16 Block 70/72. I když jde o dva téměř shodně vypadající stroje, jejich vybavení a schopnosti jsou naprosto odlišné. A pravdou je, že stejně tak se mohou vybavením lišit různé verze Su-35.

Rozhodující by byl i výcvik pilotů

Výsledek střetnutí F-16 a Su-35, hlavně pokud jde o jejich nejmodernější verze, lze těžko odhadovat, jelikož ve světě tyto stroje proti sobě nikdy nikde nebojovaly. Druhým aspektem by pak byl výcvik pilotů, protože ten je pro střet bojových letounů jedním z nejdůležitějších. Ukrajinští piloti by se museli naučit letouny dokonale ovládat, což nejde ze dne na den, i když prosakují informace, že už u některých spojenců s F-16 trénují. Výcvik je ale problém i u ruského letectva, jehož letci nemají nalétán dostatečný počet hodin.

Odpověď, který z letounů by zvítězil, může nakonec poskytnout pouze jejich střet; a k tomu dojde jedině za předpokladu, že Ukrajina F-16 skutečně dostane. Jejich dodávka je ovšem problém nejenom politický, ale i technický, jelikož letadlo potřebuje velmi kvalitní a dlouhá letiště. Nemůže tedy přistávat a startovat v provizorních podmínkách na Ukrajině, a to už jenom z toho důvodu, že je nasávání vzduchu do motorů nízko a mohlo by nasát nečistoty. V tomto směru jsou schopnější třeba darovaná slovenská letadla MiG-29.

Článek „F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.