Ponorka, kterou nelze nahradit

USS Connecticut patří do třídy Seawolf, nejambicióznějšího ponorkového programu studené války. Pentagon původně plánoval postavit 29 těchto lodí. Po rozpadu Sovětského svazu ale americká vláda plán drasticky seškrtala, nejprve na 12 kusů, nakonec na pouhé tři. Důvod byl prostý: zmizela sovětská hrozba a s ní i politická vůle financovat ponorku, jejíž jednotková cena dosahovala 1,8 miliardy dolarů v cenách počátku devadesátých let. V dnešním přepočtu s inflací a kurzem se hodnota celé platformy pohybuje kolem hranice sta miliard korun.

Třída Seawolf byla navržena jako lovec ponorek par excellence. Osm torpédometů ráže 660 mm, kapacita 50 torpéd nebo řízených střel Tomahawk, oficiálně uváděná rychlost „přes 46 km/h (25 uzlů)“ (skutečná je utajená, ale odborné odhady ji řadí výrazně výš) a především mimořádně nízká akustická signatura. Právě tichost dělá ze Seawolfu platformu, kterou novější a levnější třída Virginia sice doplňuje, ale plně nenahrazuje. Zpráva amerického GAO z poloviny devadesátých let výslovně popisuje Virginii jako loď „stejně tichou, ale menší, obecně méně schopnou a levnější“.

Nehoda, která byla preventabilní

Vyšetřování amerického námořnictva uzavřelo případ jednoznačně: havárie byla preventabilní. Kumulace chyb v plánování navigační trasy, ve výkonu hlídky a v řízení rizik vedla k tomu, že ponorka o výtlaku přes 9 000 tun narazila do podmořského útvaru, který nebyl zanesen v mapách. Velitel lodi, výkonný důstojník i hlavní poddůstojník byli odvoláni. Podle odtajněného dokumentu námořnictva následovaly další kázeňské a administrativní postihy.

Poškození zasáhlo přední hlavní balastní nádrže a sonarovou sféru. Tlakový trup ani jaderný reaktor naštěstí porušeny nebyly, jinak by příběh skončil úplně jinak. Přesto trvalo téměř dva roky, než loď vůbec vjela do plné opravárenské fáze. Důvod? Suchý dok číslo 5 v loděnici Puget Sound Naval Shipyard musel nejprve projít vlastními strukturálními a seismickými úpravami. Teprve v červenci 2023 mohla oprava skutečně začít.

Díly, které nikdo nevyrábí

Tady se dostáváme k jádru problému. Nejde o to, že by díly nebylo fyzicky možné vyrobit. Jde o to, že u třílodní třídy s dávno ukončenou výrobou nikdo nedrží sériovou produkční linku ani hluboké skladové zásoby specifických komponent. Podle odpovědi NAVSEA, kterou citoval Naval News, musí loděnice u každého dílu řešit, zda ho lze vzít z omezených existujících zásob, nebo zda se musí vyrobit od nuly, kusově, draze a pomalu.

Veřejně potvrzený odhad dodatečných nákladů na opravu činí přibližně 80 milionů dolarů, tedy zhruba dvě miliardy korun. Konečná suma ale uzavřena není. A termín návratu do služby? Původní cíl zněl „konec roku 2026″. Podle čerstvé americké zprávy z konce září 2026 se ale návrat posouvá až do roku 2027. Pět let mimo službu. U ponorky, která má být podle oficiálního plánu námořnictva vyřazena už v roce 2031.

Americká, ruská a čínská ponorková síla v číslech

Výpadek jedné ponorky se může zdát marginální, dokud se nepodíváme na kontext celé třídy a celé flotily.

Americké námořnictvo podle Submarine Force Atlantic provozuje celkem 71 jaderně poháněných ponorek:

• 53 útočných (SSN), třídy Los Angeles, Seawolf a Virginia
• 14 balistických (SSBN), třída Ohio
• 4 řízenostřelecké (SSGN), přestavěné Ohio

Rusko má podle přehledu NTI 41 jaderně poháněných bojových ponorek (16 balistických třídy Borej a Delta, 14 útočných včetně moderních Jasenů a 11 řízenostřeleckých) v rámci celkové flotily asi 64 ponorek. Čína pak podle oficiální zprávy Pentagonu provozuje 12 jaderně poháněných ponorek, šest balistických a šest útočných třídy Šang, přičemž zbytek její podhladinové síly tvoří hlavně dieselelektrické jednotky.

Početně tedy USA vedou s velkým náskokem. Kvalitativně je obraz složitější. Ruský Jasen (projekt 885M) dosahuje podle otevřených zdrojů rychlosti kolem 57 km/h (31 uzlů) a americké zpravodajské hodnocení ho řadí jako tišší než starší americké Los Angeles, byť ne tak tichý jako Seawolf nebo Virginia. Čínské Šangy zůstávají hlučnější a technologicky zaostávají. Právě proto je ztráta jednoho ze tří Seawolfů bolestivější, než naznačuje pouhé procento: jde o 1,9 % útočných ponorek, ale o třetinu nejschopnější podtřídy.

Systémový problém, ne izolovaná nehoda

Příběh USS Connecticut není jen o jedné nešťastné navigační chybě. Aktuální zpráva GAO o zpožděních v údržbě amerických útočných ponorek ukazuje, že přetížená opravárenská infrastruktura námořnictva je chronický problém zasahující celou flotilu. Loděnice nestíhají, servisní cykly se protahují a každý den ponorky mimo službu stojí peníze i bojeschopnost.

U třídy Seawolf se tento systémový tlak násobí. Rozpočtový dokument námořnictva pro fiskální rok 2027 uvádí, že sesterská USS Seawolf nastoupí do údržby v květnu 2027 s plánovaným návratem až v únoru 2030. Pokud se Connecticut vrátí do služby až v průběhu roku 2027, vznikne období, kdy bude z celé elitní třídy aktivní jediná loď, USS Jimmy Carter. Nástupnická třída SSN(X) má podle oficiálního plánu námořnictva z května 2026 začít vstupovat do stavby až v polovině čtyřicátých let. Mezeru po dožívajících Seawolfech tedy nezacelí včas.

Tři ponorky za stovky miliard. Jedna v doku s díly, které se musejí vyrábět od nuly. Druhá míří do dlouhé údržby. Třetí drží pozici sama. Není to příběh o slabé Americe, je to příběh o ceně, kterou supervelmoc platí za to, že nejlepší techniku na světě postavila jen třikrát.

Článek Americká ponorka za stovky miliard narazila do skály a dodnes není opravena. Náhradní díly prostě neexistují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně satelit zachytil

Zářijový snímek z Vantoru ukazuje ponorku v suchém doku, kde je záď odkrytá a viditelná shora. Analytici Janes na ní identifikovali zakrytý pumpjet, pohonnou jednotku ukrytou v krytu, která na rozdíl od otevřeného lodního šroubu generuje výrazně méně hluku, zejména při vyšších rychlostech. Čtyři záďová kormidla jsou uspořádána do tvaru X, což je řešení známé například z britské třídy Dreadnought, kde podle Royal Navy přináší lepší ovladatelnost a nižší akustický podpis.

Dne 18. září 2026 publikoval server The War Zone další snímek Vantoru ze stejné loděnice. Tentokrát šlo o širší záběr: rozestavěný trup s věží a zakrytou střední sekcí za ní. Právě tato otevřená obdélníková sekce vyvolala spekulace o vertikálních odpalovacích šachtách pro střely s plochou dráhou letu. Analytici z U.S. Naval War College dříve odhadovali, že Type 095 by mohla nést zhruba 12 až 18 takových šachet. The War Zone ale opatrně připouští i alternativu, že by mohlo jít o pracovní přístup k reaktorovému prostoru.

Před věží se navíc objevily dva velké kruhové otvory, jejichž účel zůstává nejasný. Janes u dřívějšího únorového zachycení odhadovala délku trupu na přibližně 110 metrů a šířku kolem 12 metrů, tedy bez dramatického nárůstu oproti starší třídě Type 093. Ve veřejné debatě se ale objevují i odhady kolem 120 metrů, takže není jisté, zda jde stále o tentýž kus, nebo o pozdější variantu.

Proč „tišší“ znamená nebezpečnější

U ponorky je tichost totéž co neviditelnost u stíhačky. Pasivní sonar, hlavní nástroj protiponorkového boje, poslouchá hluk, který ponorka vydává: vibrace pohonu, proudění vody kolem trupu, kavitaci na šroubu, chod palubních systémů. Čím méně toho slyší, tím hůř ponorku najde, klasifikuje a sleduje.

Klíčový je pojem taktická rychlost, tedy nejvyšší rychlost, při níž je ponorka ještě dostatečně tichá, aby se sama neprozradila. Klasický otevřený lodní šroub začíná kavitovat dříve, pumpjet tento práh posouvá výš. Prakticky to znamená, že ponorka s pumpjetem může lovit rychleji a přitom zůstat skrytá.

Právě proto Janes píše, že konfigurace pozorovaná v Huludau naznačuje ponorku „výrazně hůře zjistitelnou a sledovatelnou“ při vyšší podhladinové rychlosti. Důležité je ale upřesnění: tišší než dosavadní čínské jaderné ponorky, zejména rodina Type 093. Ne automaticky nejtišší na světě.

Srovnání: kam se Čína řadí

Americká třída Seawolf, uvedená do služby v devadesátých letech, dodnes platí za referenci špičkové útočné ponorky pro operace v otevřeném oceánu. Její výtlak činí přes 9 100 tun, maximální ponorná rychlost přesahuje 35 uzlů a celý projekt byl od počátku navržen s extrémním důrazem na snížení hluku. Novější třída Virginia, jejíž první kus vstoupil do služby v roce 2004, byla konstruována s cílem dosáhnout akustické tichosti na úrovni Seawolfu, ovšem za cenu nižší maximální rychlosti a menší zásoby zbraní, výměnou za širší spektrum úkolů včetně pobřežních a speciálních operací.

Kam se řadí Type 095? Studie China Maritime Studies Institute při U.S. Naval War College, citovaná i Kongresovou výzkumnou službou (CRS), hodnotí Type 095 jako projekt, který by se v pohonu, tichosti, senzorech a výzbroji mohl přiblížit ruské třídě Improved Akula I. Pro Čínu je to obrovský skok, třída Type 093 byla obecně považována za výrazně hlučnější než západní i ruské protějšky. Zároveň je to ale stále opatrnější formulace než přímé srovnání s Virginií nebo Seawolfem.

Oproti dosavadní Type 093B, které čínské námořnictvo spustilo čtyři kusy mezi květnem 2022 a lednem 2023, se nová ponorka liší hlavně záďovou geometrií. Na 093B analytici X-kormidla neidentifikovali. Pumpjet se na 093B pravděpodobně již objevil, ale celková akustická architektura nového trupu (čistší věž, možné zatahovací příďové plochy, pravděpodobná sekce vertikálních odpalovacích šachet) představuje mezigenerační posun.

Trend, který je důležitější než jeden trup

Samotný rozestavěný trup v suchém doku rovnováhu sil v Tichém oceánu nemění. Trend ale ano. Podle CRS americké námořní zpravodajství počítá s růstem čínských jaderných útočných ponorek ze šesti kusů v roce 2020 na deset v roce 2025, čtrnáct v roce 2030 a šestnáct v roce 2040. U balistických jaderných ponorek je projekce ze čtyř na deset kusů ve stejném období. Šéf americké námořní zpravodajské služby ONI přitom uvedl, že Type 095 a nová balistická Type 096 mají vstupovat do služby od pozdních dvacátých let přes třicátá léta.

Čína na rozdíl od USA nezveřejňuje cílové stavy loďstva, detailní údaje o plánovaných nákupech ani o vyřazování. Proto se veřejná debata opírá o komerční satelitní snímky a západní analytiky. Samotné označení Type 095 je stále neoficiální, identifikace probíhá podle tvaru trupu a výrobní aktivity, ne podle čínského potvrzení. CSIS upozorňuje, že čínská průmyslová kapacita umožňuje další růst, a to i nad rámec současných západních odhadů.

Co to znamená pro NATO a Česko

Přímou hrozbu pro české území jedna rozestavěná ponorka v Huludau nepředstavuje. Strategický kontext je ale širší. NATO ve svém Strategickém konceptu z roku 2022 výslovně uvádí, že hrozby jsou globálně propojené a že čínské ambice a netransparentní vojenská modernizace představují výzvu pro bezpečnost celé Aliance. Tišší čínské útočné ponorky komplikují americké a spojenecké protiponorkové operace v Indo-Pacifiku, a právě na těchto operacích stojí širší odstrašení, z něhož těží i evropští spojenci.

Podle nás nejde o to, že by jedna ponorka přepsala pravidla hry. Podstatné je, že Čína přechází od kvantity k technicky ambicióznějším jaderným ponorkám, a dělá to tempem, které západní loděnice zatím nedokážou kopírovat. Každý další trup s pumpjetem a X-kormidly je argumentem pro to, aby americké námořnictvo věnovalo Indo-Pacifiku víc zdrojů. A každý zdroj přesunutý tam chybí jinde.

Záď v suchém doku v Huludau je zatím jen obrys na satelitním snímku. Ale je to obrys, který mluví jasnou řečí o tom, kam čínské námořnictvo směřuje, a jak rychle.

Článek Satelit odhalil, že Čína buduje novou jadernou ponorku. Má být tišší než cokoliv, co dosud spustila na vodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Tokio vyděsilo

V červenci 2026 obepluly čínské a ruské válečné lodě společně celé Japonsko. Během plavby čínský torpédoborec střílel z kulometu v japonské výlučné ekonomické zóně jihozápadně od atolu Okinotorishima. Koizumi to 4. srpna označil za demonstrativní aktivitu namířenou přímo vůči Japonsku.

Nebyl to izolovaný incident. Na přelomu května sledovaly japonské námořní síly čínskou letadlovou loď Liao-ning v Pacifiku, za tři dny zaznamenaly zhruba 170 vzletů a přistání palubních letounů. Ve stejném období musel japonský vzdušný prostor reagovat na ruský průzkumný Il-20, který přeletěl nad Japonským mořem, Ochotským mořem a pokračoval nad Pacifik. A obranná bílá kniha 2026 připomíná devět potvrzených dlouhých společných letů čínských a ruských bombardérů od roku 2019, včetně prvního doletu ke Šikoku v prosinci 2025.

Tokio přitom nevnímá Rusko a Čínu odděleně. Bílá kniha popisuje zrychlující se prohlubování jejich vojenské koordinace jako součást nejtvrdšího bezpečnostního prostředí za desítky let. Právě proto vláda spustila mimořádně rychlou revizi tří strategických dokumentů ještě v roce 2026.

Pohon, ne zbraně

Klíčové rozlišení, které se v titulcích snadno ztrácí: Japonsko neuvažuje o jaderných hlavicích. Jde o jaderný reaktor jako zdroj energie pro pohon, tedy o to, co provozuje americké, britské, francouzské nebo čínské námořnictvo. Tři nejaderné principy, které Tokio formálně dodržuje, zakazují vlastnit, vyrábět a vpouštět na území jaderné zbraně. O pohonu výslovně nemluví.

Koizumi na tiskové konferenci 11. září popsal, co by jaderný pohon přinesl: delší dobu pod hladinou, vyšší operační vytrvalost a několikanásobně vyšší rychlost oproti konvenčním ponorkám. Současně přiznal nevýhody: vyšší cenu, větší trup, nutnost speciálního know-how a možné zhoršení podhladinové tichosti, ve které japonské konvenční ponorky tradičně vynikají.

Dnešní páteř japonské podvodní flotily tvoří třída Taigei: dieselelektrické ponorky o výtlaku asi 3 000 tun a délce 84 metrů, vybavené moderním sonarem a bojovým řídicím systémem s důrazem na minimální akustickou signaturu. Jsou to vynikající lodě pro obranu úzkých průlivů a pobřežních vod. Jenže čínská námořní aktivita se posouvá stále hlouběji do Pacifiku, a tam konvenční ponorka naráží na limity doletu a výdrže.

Víc než rétorika, výzkum už běží

Koizumiho zářijový výrok nevznikl ve vzduchoprázdnu. Už v září 2025 doporučil expertní panel ministerstva obrany zkoumat ponorky s vertikálními odpalovacími šachtami a „pohonnými systémy příští generace“. V říjnu 2025 Koizumi poprvé veřejně řekl, že u budoucího pohonu ponorek nechce vylučovat žádnou možnost.

Od fiskálního roku 2026 běží konkrétní výzkumný projekt: celková optimalizace ponorky s vertikálními šachtami, s rozpočtem přibližně 3,9 miliardy jenů (zhruba 600 milionů Kč) a harmonogramem do roku 2029. Není to akviziční program na stavbu jaderné ponorky. Je to technologická příprava, která by případnému politickému rozhodnutí dodala inženýrský základ.

Cena vstupenky

Pokud by Tokio šlo od studie k realizaci, čeká ho něco mnohem náročnějšího než jiné zadání pro loděnice. Nejbližší srovnání nabízí Austrálie a její program AUKUS. Canberra kvůli jaderně poháněným ponorkám musela v roce 2025 zřídit zcela nový nezávislý regulační úřad pro bezpečnost námořního jaderného pohonu. Jen do loděnice v Osborne už oznámila investice 8,5 miliardy australských dolarů (asi 130 miliard Kč), celková projekce na loděnici mluví o 30 miliardách AUD, a to ještě před cenou samotných ponorek.

Japonsko by muselo vybudovat:

• regulatorní rámec pro námořní jadernou bezpečnost, který dnes neexistuje,
• licencování jaderného materiálu a zařízení pro vojenské účely,
• specializované přístavní a údržbové kapacity,
• výcvikové centrum a dlouhodobý systém přípravy personálu.

A navíc by potřebovalo partnera pro přenos reaktorové technologie. Právní a exportní rámec AUKUS je dnes uzavřený na trojici Austrálie, USA a Británie. Pro Japonsko by bylo nutné vyjednat zcela nový režim, podle nás nejpravděpodobněji s Washingtonem a Londýnem, protože tam existuje fungující infrastruktura sdílení.

Politická gravitace

Článek 9 japonské ústavy, poválečný pacifismus, status jediné země zasažené atomovým bombardováním, to všechno dělá ze slova „jaderný“ v japonské politice zápalnou šňůru. Peking už v červenci 2026 varoval před japonskou „remilitarizací“ a vyzval Tokio, aby neoslabovalo tři nejaderné principy. V září 2026 Čína pokračovala tlakem proti sdílení jaderné ponorkové technologie v rámci AUKUS na půdě IAEA. Přímá reakce Moskvy na Koizumiho výrok ve veřejných zdrojích zachycena nebyla.

Na druhé straně NATO v březnu 2026 veřejně ocenilo japonské zvýšení obranných výdajů na dvě procenta HDP a výslovně propojilo bezpečnost Indo-Pacifiku s euroatlantickým prostorem. EU má s Japonskem od listopadu 2024 vlastní bezpečnostní a obranné partnerství. Ani jedna organizace ale výslovně nepodpořila japonské jaderné ponorky jako konkrétní projekt.

Rok 2026 přinese revizi strategických dokumentů, ne hotové rozhodnutí o stavbě. Výzkumný program běží do roku 2029. Pokud z něj vzejde reálný akviziční plán, Japonsko čeká projekt na dekádu a déle, a politická debata, která bude bolet víc než kterýkoli rozpočtový řádek.

Článek Ruskočínské provokace rozdmýchávají vážné obavy. Japonsko poprvé zvažuje jaderné ponorky, aby je zastavilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorka postavená kolem jedné jediné zbraně

Chabarovsk není klasická útočná ponorka ani standardní nosič balistických raket. Celá její konstrukce je podřízena jedinému účelu: nést a vypouštět torpéda Poseidon. Podle technických analýz Naval News měří zhruba 135 metrů, využívá prvky třídy Borej, ale postrádá raketový oddíl pro střely Bulava. Místo něj má v přídi tubusy pro odhadem šest kusů Poseidonů.

Právě tím se liší od ponorky Belgorod, dosud jediného známého nosiče Poseidonů. Belgorod je rozsáhle přestavěné plavidlo původně jiné kategorie, plnící více speciálních rolí. Chabarovsk je naproti tomu účelový nosič, a to je kvalitativní posun. Rusko přešlo od improvizace k dedikované platformě, jejíž kýl byl položen už v roce 2014. Stavba se opakovaně zpožďovala, pravděpodobně kvůli mimořádné utajenosti programu, technické náročnosti a širšímu skluzu ruské jaderné modernizace.

Co je Poseidon a proč budí takový strach

Poseidon, oficiálně označovaný jako 2M39 a v NATO vedený pod kódovým jménem Kanyon, je autonomní podvodní prostředek s vlastním jaderným pohonem a jadernou hlavicí. Prakticky jde o obří torpédo schopné překonat tisíce kilometrů pod hladinou a zasáhnout pobřežní cíle, tedy přístavy, námořní základny či města. Podle analýzy US Naval Institute je koncipován tak, aby obešel klasickou protiraketovou obranu, protože nepřilétá balistickou trajektorií, ale přichází pod vodou.

Označení „zbraň soudného dne“ pochází z uniklého ruského materiálu, který popisoval účel zbraně jako způsobení široké radioaktivní kontaminace pobřežních oblastí a dlouhodobé vyřazení zasaženého území. Právě odtud se vzal apokalyptický mediální rámec. Je ale nutné oddělit doložené schopnosti od ruského zastrašovacího marketingu.

Tvrzení o „nezastavitelnosti“ je součástí kremelské propagandy. Odborné analýzy, například studie Nuclear Threat Initiative, připouštějí, že vysoká rychlost a velká operační hloubka by z Poseidonu dělaly mimořádně těžký cíl. Zároveň ale upozorňují, že při dlouhém podvodním letu by byl pravděpodobně hlučný a detekovatelný. Veřejně neexistuje důkaz, že jde o dokončenou a neporazitelnou zbraň. Stejně tak propagované výnosy hlavice v desítkách megatun jsou podle nezávislých analytiků spíše nadsazené. Poseidon by nezničil celý stát, ale katastrofické zasažení jednoho či více pobřežních měst s masivními ztrátami a radiologickými následky je scénář dost hrozivý i bez propagandistických přehánění.

Ve veřejně známých arzenálech NATO přitom neexistuje přímý ekvivalent, tedy jaderně poháněný, jaderně vyzbrojený autonomní podvodní nosič mezikontinentálního dosahu. Americké bezposádkové podvodní systémy plní jiné, konvenční role.

Proč ani Poseidon neruší logiku jaderného odstrašení

Tady vstupuje do hry Británie a její systém, který funguje nepřetržitě od roku 1969. Nazývá se CASD (Continuous At Sea Deterrence), tedy nepřetržité odstrašení na moři. Princip je prostý a brutálně účinný: v každém okamžiku, ve dne v noci, v míru i ve válce, se někde v oceánu nachází minimálně jedna britská ponorka třídy Vanguard vyzbrojená balistickými raketami Trident II D5.

Starší britské vládní dokumenty uváděly kapacitu až šestnácti střel Trident a až čtyřiceti osmi jaderných hlavic na jedné hlídkující ponorce. Dolet Tridentu přesahuje 7 400 kilometrů. Současný Londýn přesné počty rozmístěných hlavic záměrně nezveřejňuje, právě ta nejednoznačnost je součástí odstrašení.

Co to znamená v praxi? Rusko by v případě použití Poseidonu proti Británii muselo počítat s tím, že někde pod hladinou čeká ponorka, kterou nezasáhne žádný první úder. A ta ponorka má schopnost odpovědět devastujícím protiúderem na více strategických cílů v Rusku současně. Britská odvetná palba by mohla způsobit masové ztráty na životech, zničení klíčové infrastruktury a faktické ochromení fungování ruského státu. Přesně to je princip jaderného odstrašení, hrozba „nepřijatelné ztráty“, jak ji formulují britské strategické dokumenty.

Poseidon tedy může zvyšovat nervozitu, komplikovat obranu a nutit NATO přemýšlet o nových podmořských hrozbách. Ale neruší základní rovnici: kdo zaútočí první, zaplatí cenou, kterou si nemůže dovolit.

Co to znamená pro Česko a NATO

Pro Českou republiku nejde o přímou pobřežní hrozbu, Poseidon míří na námořní a pobřežní cíle, ne do středu kontinentu. Nepřímý dopad je ale reálný. Česká bezpečnost stojí na NATO a Obranná strategie ČR z roku 2023 označuje Rusko za nejzávažnější hrozbu. Pokud Moskva zvyšuje tlak na severoatlantický prostor, dotýká se to věrohodnosti kolektivní obrany, námořních komunikačních tras i celkové jaderné rovnováhy v alianci.

K 30. srpnu 2026 nicméně nelze mluvit o hotové bojové jednotce. Chabarovsk teprve prochází prvními mořskými zkouškami. Samotný Poseidon zůstává ve vývojové fázi; Kreml ho intenzivně propaguje, ale nezávislé analýzy Carnegie Endowment opakovaně upozorňují, že „exotické“ ruské jaderné programy nabírají skluz i přes politický tlak shora.

Chabarovsk je reálná ponorka, ne virtuální hrozba. Ale mezi spuštěním na vodu a schopností zasáhnout britský přístav leží ještě dlouhá cesta zkoušek, a na jejím konci stojí rovnice, kterou ani šest Poseidonů nemění: kdo vystřelí, zemře taky.

Článek Britové se obávají „zbraně soudného dne“. Rusko spustilo na vodu ponorku Chabarovsk se šesti jadernými torpédy Poseidon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa, která není jedna hlavice

Označení M51 patří francouzské podmořsky odpalované balistické střele třídy SLBM. Třístupňová konstrukce na tuhé pohonné látky, délka kolem 12 až 13 metrů, hmotnost přes 50 tun. Veřejné odhady, které uvádí například CSIS Missile Threat, hovoří o doletu kolem 8 000 kilometrů u základní verze M51.1 a o více než 9 000 kilometrech u M51.2 v závislosti na nesené zátěži.

Klíčové ale není ani tak číslo doletu, jako to, co raketa nese. Nejde o jedinou hlavici. M51 je vybavena technologií MIRV, tedy několika samostatně naváděnými návratovými tělesy, z nichž každé míří na jiný cíl. Veřejné zdroje se shodují na rozmezí čtyř až šesti hlavic, přesný počet i výkon Francie oficiálně nezveřejňuje. Odhady výnosu se pohybují kolem 100 až 150 kilotun na hlavici podle verze a zdroje.

Právě proto může jediná M51 rozdělit svůj úder mezi Moskvu a Petrohrad, nebo přesněji mezi vybraná centra politické moci, vojenského velení a kritické infrastruktury v obou metropolích. Není to jedna exploze přes dvě města. Je to několik nezávisle cílených jaderných náloží vypuštěných z jednoho nosiče.

Ponorka, která zmizí

Síla M51 nestojí jen na technických parametrech střely. Stojí na tom, odkud startuje. Nosičem jsou strategické jaderné ponorky třídy Le Triomphant, čtyři lodě, které tvoří páteř francouzské oceánské strategické síly známé pod zkratkou FOST. Každá ponese šestnáct raket M51.

Podle Fondation pour la Recherche Stratégique funguje systém tak, že tři ponorky bývají v operačním cyklu a jedna prochází generální údržbou. Nejméně jedna loď je nepřetržitě na hlídce; patrola trvá přibližně 70 dní, každá ponorka má dvě střídající se posádky. Po vyplutí z přístavu Île Longue v Brestu ponorka mizí, jak to Macron popsal, „v absolutní diskrétnosti“.

A právě tady začíná problém pro Moskvu. Raketa v silu má známé souřadnice. Dá se na ni mířit, dá se plánovat její zničení v prvním úderu. Ponorka v hloubce oceánu souřadnice nemá. Rusko neví, kde je. Neví to nikdo kromě francouzského námořnictva a prezidenta republiky. Poloha hlídkující SSBN není veřejně známá, a přesně to je smysl celého systému. Dokud je alespoň jedna loď na moři, Francie si zachovává schopnost druhého úderu: schopnost přežít nepřátelský první úder a přesto zasadit ničivou odvetu.

Proč Kreml nemůže Paříž ignorovat

Rusko disponuje podle SIPRI zdaleka největším jaderným arzenálem na světě. Francie má zhruba 290 hlavic, zlomek ruských tisíců. Jenže odstrašení není soutěž v počtech. Je to matematika jistoty: stačí, aby protivník věděl, že i po svém nejlepším možném prvním úderu nedokáže zabránit odvetě, která mu způsobí nepřijatelné škody.

Francouzská doktrína přesně na tomto principu stojí od dob Charlese de Gaulla. V roce 1966 de Gaulle vyvedl Francii z integrované vojenské struktury NATO, protože odmítal podřídit francouzské jaderné rozhodování cizí kontrole. Každý následující prezident tuto linii potvrdil. Paříž se dodnes neúčastní aliančního jaderného plánování v rámci Nuclear Planning Group. Francouzský prezident rozhoduje sám.

Pro ruský strategický kalkul to znamená komplikaci, kterou nelze obejít. Kreml nemusí počítat jen s Washingtonem a jeho aliančním jaderným deštníkem. Musí počítat i s autonomním rozhodovacím centrem v Paříži, které funguje podle vlastních pravidel, vlastního vyhodnocení hrozby a vlastního prahu použití. NATO samo ve svých dokumentech zdůrazňuje, že právě existence více nezávislých jaderných center (amerického, britského a francouzského) komplikuje protivníkovi jakýkoli pokus o racionální kalkulaci odzbrojujícího úderu.

M51 ve světovém srovnání

Francouzská M51 není ani největší, ani nejmenší podmořská balistická střela na světě. Stojí mezi americkým Tridentem II D5 a ruskou Bulavou.

• Trident II D5 (USA): délka 13,41 m, hmotnost 58,5 t, oficiální dolet přes 7 360 km, v provozu od roku 1990. Měřítko spolehlivosti: desítky úspěšných testů.
• M51 (Francie): délka cca 13 m, hmotnost cca 53 t, odhadovaný dolet 8 000–9 000+ km, 4–6 hlavic MIRV. V provozu od roku 2010.
• Bulava RSM-56 (Rusko): délka 12,1 m, hmotnost 36,8 t, dolet asi 8 300 km, až 10 hlavic MIRV podle otevřených odhadů. Lehčí, papírově více hlavic, ale historie testů provázená opakovanými selháními.

Oproti své předchůdkyni M45, která měla dolet přes 4 000 kilometrů a byla vyřazena do konce roku 2016, představuje M51 zásadní kvalitativní skok, nejen v doletu, ale i v přesnosti, autonomní korekci za letu a průnikových prostředcích včetně klamných cílů.

Prorazí M51 obranu Moskvy?

Moskvu chrání systém A-135 (s plánovaným nástupcem A-235), jediný ruský protiraketový komplex specializovaný na obranu proti balistickým střelám mezikontinentálního doletu. Podle studie Atlantic Council je ale jeho kapacita omezená a historická hodnocení naznačují, že dokáže zachytit jen velmi malý počet moderních střel s hlavicemi MIRV.

Francie na to reaguje konstrukčně. Macron v březnu 2026 výslovně zmínil, že nová oceánská hlavice nasazená na M51.3, verzi, která je podle jeho slov na ponorkách „už několik měsíců“, je optimalizovaná k pronikání „všemi obranami“. Odborná literatura potvrzuje, že M51 nese klamné cíle a průnikové prostředky navržené právě proti předvídatelné protiraketové obraně.

Stoprocentní průnik veřejně garantovat nelze. Ale logika je prostá: několik samostatně naváděných hlavic doplněných klamnými cíli z jediné rakety je přesně typ hrozby, který omezenou obranu dokáže zahltit. A na jedné ponorce takových raket není jedna, je jich šestnáct.

Pro Českou republiku francouzský arzenál neznamená přímou bezpečnostní garanci srovnatelnou s americkým rozšířeným odstrašením v rámci NATO. Macron sice nabídl spojencům koncept „pokročilého odstrašení“, ale výslovně odmítl sdílet finální jaderné rozhodnutí. Pro střední Evropu je to nicméně další vrstva nejistoty, kterou musí Kreml ve svých kalkulacích zohlednit, a právě nejistota je v jaderné strategii ta nejúčinnější zbraň.

Článek Rusko se bojí „smazání“, protože nikdy neví, kde je. Jedna francouzská raketa M51 zdevastuje Moskvu i Petrohrad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Třetina selhání: co za tím číslem skutečně stojí

Formulace o „třetině, která vybuchne“ má reálný základ, ale vyžaduje kontext. Testovací historie střely RSM-56 Bulava (v kódu NATO SS-N-32) zahrnuje podle přehledu analytika Pavla Podviga na Russian Strategic Nuclear Forces celou řadu selhání prvního stupně, třetího stupně i takzvaného busu, tedy části, která po oddělení posledního stupně rozmisťuje hlavice na jejich individuální trajektorie. Nejhorší fáze spadá do let 2005 až 2015, kdy se program potýkal s opakovanými neúspěchy včetně problematické salvy v roce 2015.

Od roku 2016 se ale obraz výrazně mění. Veřejně známé odpaly zahrnují úspěšné čtyřstřelové salvy v letech 2018 a 2020, další úspěšné starty proběhly v letech 2022 a 2023. Program zkrátka dozrál. Raná bilance byla špatná, ale dnešní operační realita je jiná než vývojový chaos první dekády.

Důležité je odlišit testovací selhání od představy nekontrolovaného jaderného výbuchu. Moderní jaderné zbraně (a to platí obecně, protože ruský konkrétní bezpečnostní design veřejně popsán není) obsahují více vrstev pojistek, které brání nechtěnému přivedení energie k jaderným komponentám. Při havárii nosiče hrozí požár, tlaková vlna, úlomky a případná kontaminace z rozbité hlavice, nikoli samovolná jaderná exploze. To potvrzují i obecné principy popsané laboratořemi Sandia National Laboratories.

Parametry: co Bulava umí na papíře a co v praxi

Otevřené zdroje, především profil CSIS Missile Threat, uvádějí následující klíčové specifikace:

• Typ: třístupňová balistická střela odpalovaná z ponorky (SLBM), pohon na tuhé palivo
• Délka: přibližně 12,1 m
• Hmotnost při startu: cca 36,8 tuny
• Maximální dolet: 8 300 km
• Hlavice: až 10 nezávisle naváděných návratových těles (MIRV), každé s termonukleární náloží o odhadované síle 100–150 kt

Tady je ale potřeba dodat zásadní nuanci. Titulkových deset hlavic je technické maximum. Současné odborné odhady, včetně květnové analýzy Bulletin of the Atomic Scientists z roku 2026, mluví o reálném bojovém osazení spíše v rozmezí čtyř až šesti hlavic na střelu. Nižší počet mohl souviset s limity dnes již vypršelé smlouvy New START i s praktickými omezeními výroby hlavic. Přesné aktuální osazení každé konkrétní střely veřejně známé není.

Ruské zdroje rovněž tvrdí, že Bulava využívá manévrující návratová tělesa, přezaměřování za letu a klamné cíle určené k průniku protiraketovou obranou. Nezávislé veřejné ověření těchto schopností chybí, ale samotná možnost takových vlastností komplikuje jakýkoli obranný scénář.

Borej: neviditelný nosič, který dělá Bulavu nebezpečnou

Střela sama o sobě je jen polovina rovnice. Druhou polovinu tvoří ponorka. Třída Borej a její modernizovaná varianta Borej-A představují páteř ruských námořních strategických sil. K roku 2026 Rusko provozuje osm těchto ponorek, tři na Severní flotile a pět na Tichomořské flotile. Každá nese šestnáct odpalovacích šachet pro Bulavu.

Pro evropský kontext je klíčová severní větev. Z hlídkových oblastí v Barentsově moři a širším severním Atlantiku pokryje Bulava se svým doletem 8 300 km celou Evropu včetně České republiky, a to s velkou rezervou. Ponorky třídy Borej jsou navrženy tak, aby zůstaly pod hladinou neviditelné po celou dobu hlídky, a právě v tom spočívá jejich strategická hodnota: zajišťují takzvaný druhý úder. I kdyby první výměna zničila pozemní rakety a letecké základny, ponorky pod vodou přežijí a odpovědí.

Vedle osmi Borejů navíc Rusko stále provozuje pět starších ponorek třídy Delta IV, takže celkem má třináct operačních strategických raketonosných ponorek. Námořní složka ruské jaderné triády je dnes robustnější, než byla před deseti lety.

Bulava versus Trident: tvrdé srovnání se standardem NATO

Americký ekvivalent Bulavy je střela Trident II D5, která vyzbrojuje ponorky třídy Ohio. Srovnání ukazuje, kde Bulava zaostává a kde si drží paritu.

Rozdíl ve spolehlivosti je propastný. Americké námořnictvo v září 2025 oznámilo dosažení 197 úspěšných letových testů Tridentu. To je bilance, o které si Bulava může nechat zdát. Trident má také výrazně větší dolet, což dává americkým ponorkám širší hlídkové oblasti a tím i vyšší přežitelnost.

Na druhou stranu, i se slabší testovací historií plní Bulava svůj strategický účel. Nepotřebuje být dokonalá kus od kusu. Potřebuje být dostatečně spolehlivá na to, aby protivník nemohl vsadit na to, že selže.

Sarmat jako zrcadlo: Bulava na tom není nejhůř

Pro zasazení do širšího kontextu stojí za zmínku pozemní mezikontinentální střela RS-28 Sarmat, která měla být vlajkovou lodí ruské modernizace. Její vývoj je i v roce 2026 viditelně méně vyzrálý než program Bulavy. Britský think-tank RUSI popsal opakovaná zpoždění a katastrofické selhání testu v září 2024. Podvig k 12. květnu 2026 uvádí teprve druhý úspěšný test po sérii známých neúspěchů. Ve srovnání se Sarmatem dnes Bulava působí jako relativně zralý a funkční systém, což o raketě s problematickou pověstí říká hodně, ale o stavu ruského zbrojního průmyslu ještě víc.

Válka na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, přitom klade na ruský průmysl obrovský tlak. Výroba konvenčních zbraní a munice požírá kapacity, které by jinak mohly směřovat do strategických programů. Bulava je v tomto ohledu v paradoxně výhodnější pozici, je už vyrobená, nasazená a na ponorkách. Sarmat na takový status stále čeká.

NATO na existenci těchto hrozeb reaguje vícevrstvou architekturou integrované protivzdušné a protiraketové obrany, jejíž klíčovou součástí je americký systém EPAA. Alianční dokumenty ale samy zdůrazňují technickou proveditelnost a limity systému, neslibují absolutní štít proti hromadnému útoku moderních střel s více hlavicemi a klamnými cíli.

Děsivost Bulavy nakonec neleží v dokonalosti každého jednotlivého kusu. Leží v tom, že někde pod arktickým ledem čeká ponorka, kterou nikdo nevidí, a na její palubě šestnáct střel, z nichž stačí, aby většina dolétla.

Článek Ruské Bulavy budí respekt, i když jich třetina vybuchne. Každá nese 10 jaderných hlavic a doletí 8 300 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se NATO Jasen-M obává

Aliance to říká otevřeně. Oficiální materiály výzkumného centra NATO CMRE hovoří o tom, že ponorková hrozba dosáhla úrovně, jakou Západ nezažil od studené války. Důvod není jen v počtu trupů, ale v tom, co Jasen-M umí.

Oproti původnímu Projektu 885 Severodvinsk je modernizovaná verze 885M kratší přibližně o devět metrů, má kompaktnější reaktor nové generace, menší posádku díky vyšší automatizaci a přepracovanou sonarovou architekturu. Torpédomety ráže 533 mm, celkem deset kusů, jsou umístěny neobvykle uprostřed trupu, nikoli v přídi. Příď tak celá patří masivnímu sonarovému komplexu, který ponorce dává mimořádný „sluch“ pod vodou. K tomu svislé odpalovací šachty pro rodinu řízených střel Kalibr, nadzvukových střel Oniks a nově i hypersonických Zirkonů.

Každá další tichá úderná ponorka tohoto typu nutí NATO držet drahé a nepřetržité protiponorkové hlídky. Fregaty, námořní hlídková letadla, vrtulníky, podmořské senzory, to vše musí být v pohotovosti, protože jedinou spolehlivou obranou proti ponorce, kterou neslyšíte, je nepřetržité hledání.

Perm a Zirkony: skutečná změna roku 2026

Samotné položení kýlu Murmansku je průmyslový a politický signál. Krátkodobou rovnováhu sil pod hladinou ale mění jiná loď, Perm. Ta byla v březnu 2025 vyvedena z výrobní haly Sevmaše a podle vyjádření vrchního velitele ruského námořnictva Alexandra Mojsejeva má dokončit zkoušky ještě v roce 2026.

Perm je klíčová z jednoho důvodu: jde o první sériovou víceúčelovou ponorku, která je od počátku konstrukčně určena jako standardní nosič hypersonické střely 3M22 Zirkon. Západní otevřené zdroje, včetně databáze CSIS Missile Threat, připisují Zirkonu rychlost kolem Mach 6 až 8 (přibližně 7 350 až 9 800 km/h) a deklarovaný dolet přibližně 1 000 kilometrů. Kombinace takové rychlosti s velmi skrytým nosičem dramaticky zkracuje reakční čas obrany. Obránce nejenže neví, odkud střela přiletí; navíc má na reakci řádově sekundy, ne minuty.

Pro srovnání: střela Kalibr (3M-14), kterou Jasen-M rovněž nese, má dolet odhadovaný na 1 500 až 2 500 kilometrů a podzvukovou rychlost. Je smrtelně přesná, ale zachytitelná moderní protivzdušnou obranou. Zirkon je jiná kategorie hrozby. NATO ve své oficiální politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025 výslovně zmiňuje hypersonické hrozby a počítá s vrstvenou obranou, ale žádný „neprostupný štít“ neslibuje.

Jak si Jasen-M stojí vedle západních rivalů

Srovnání s americkou třídou Virginia a britskou třídou Astute ukazuje, že Jasen-M není jen propagandistický strašák.

Jasen-M je ze trojice největší a nejtěžší, s nejsilnější palebnou výzbrojí v počtu torpédometů i raketových šachet. Virginia vsází na modularitu a aliační ekosystém; novější bloky s modulem Virginia Payload Module nesou až 40 Tomahawků. Britská Astute je kompaktnější, extrémně tichá a její sonar 2076 patří k nejlepším na světě. Každá z těchto ponorek představuje jiný přístup, ale všechny tři jsou špičkou podmořského boje. Jasen-M v této společnosti rozhodně není statistou.

Sankce zpomalují, ale nezastavují

Jak může Rusko pod tíhou západních sankcí stavět tak složitou techniku? Odpověď není černobílá.

Sevmaš je jedinou ruskou loděnicí schopnou stavět jaderné ponorky. Zaměstnává přibližně 30 000 lidí a pracuje ve třísměnném provozu. Na programu Jasen-M se podle oficiálních údajů podílí více než 400 organizací a podniků napříč Ruskem. Jde o státní prioritu nejvyššího řádu.

Západní analýza CSIS přitom dokumentuje, že sankce Rusku reálně komplikují přístup ke špičkovým komponentám: ložiskům, přesným obráběcím strojům, optice a mikroelektronice. Rusko problém řeší domácími náhradami, které jsou často horší kvality, a obcházením exportních kontrol přes třetí země. Výsledek: ponorky se staví, ale pomaleji a s větším třením. Kýl Uljanovsku byl položen už v červenci 2017 a loď stále není hotová. Voroněž a Vladivostok, založené v červenci 2020, měly podle tehdejších plánů být připraveny kolem let 2027–2028; i tyto termíny se pravděpodobně posunou.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

V míru jaderná ponorka operující v Barentsově moři české vnitrozemí přímo neohrožuje. V případě vážné krize je ale situace jiná. Střela Kalibr s doletem 1 500 až 2 500 kilometrů by teoreticky mohla zasáhnout cíle ve střední Evropě z pozice v severním Atlantiku. U Zirkonu s deklarovaným doletem kolem 1 000 kilometrů by nosič musel operovat výrazně blíže evropskému pobřeží; jde o scénář, ne o hotový fakt, ale právě proto NATO investuje do vrstvené obrany.

Aliance reaguje na třech liniích: intenzivnější protiponorková cvičení jako Dynamic Manta 26, rozvoj autonomních podmořských senzorových systémů a posílení protivzdušné a protiraketové obrany včetně schopností proti hypersonickým střelám. Pro evropské členy NATO z toho plyne jasná priorita: hlídková letadla, protiponorkové fregaty, torpéda, senzory a bezosádkové systémy nejsou luxus, ale nutnost.

Murmansk ještě roky nepopluje. Ale každý nový kýl položený v Severodvinsku připomíná, že Rusko staví sérii, ne jednotlivou loď, a právě sériová výroba tichých úderných ponorek se Zirkony je to, co aliančním admirálům nedá spát.

Článek Námořnictvo NATO se jí právem děsí. Rusko staví už 9. jadernou ponorku Yasen-M se Zirkony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záď od Boreje, příď od Belgorodu, střed od nikoho

Suttonova analýza pro Naval News popisuje Chabarovsk jako pragmatický hybrid dvou existujících konstrukcí. Záď, reaktorový oddíl, pohon a kormidla, vychází z osvědčené třídy Borej/Borej-A, tedy z platformy, kterou loděnice Sevmaš staví sériově a jejíž díly, výrobní postupy i pracovní síla jsou k dispozici. Příď naopak připomíná Belgorod, speciální ponorku odvozenou od starší třídy Oscar II, která už Poseidony nese.

Co chybí, je stejně důležité jako to, co zůstalo. Borej má uprostřed trupu oddíl pro šestnáct balistických střel Bulava. Chabarovsk ho nemá. Belgorod má dokovací prostor pro hlubokomořská plavidla. Chabarovsk ho nemá. Výsledkem je kratší, ale stále mohutná platforma, odhadem kolem 135 metrů, jejíž celá střední a přední část je věnována hlavní zbrani.

V přídi se podle rekonstrukce nacházejí dva velké zaplavované hangáry pro Poseidony po stranách a mezi nimi menší prostor pro konvenční těžká torpéda. Běžná torpédová výzbroj tu plní spíš roli sebeobrany než hlavního účelu. Celý trup je obětovaný jedné misi.

Torpédo, které se neunaví, a proč to mění pravidla

Poseidon není torpédo v tradičním slova smyslu. Americké ministerstvo obrany ho už v Nuclear Posture Review z roku 2018 evidovalo jako „interkontinentální, jaderně vyzbrojený, jaderně poháněný podmořský autonomní prostředek“. Klíčové slovo je jaderně poháněný. Konvenční torpédo má baterii nebo tepelný motor na palivo, desítky kilometrů dosahu, pak ticho. Poseidon má miniaturní jaderný reaktor.

Podle bezpečnostní studie Hertie School mu to dává „prakticky neomezený dosah“. Ne doslova nekonečný, každý stroj má limity, ale řádově nesrovnatelný s čímkoli, co dnes pod vodou operuje. Vytrvalost měřená nikoli v minutách, ale v dnech. Možná týdnech. Putin 29. října 2025 veřejně oznámil úspěšnou aktivaci jaderné pohonné jednotky Poseidonu. Šlo o první oficiální potvrzení, že technologie funguje mimo laboratoř.

Strategický smysl je přímočarý: Rusko tím buduje alternativní schopnost druhého úderu, která obchází celou logiku protiraketové obrany. Balistickou střelu lze teoreticky zachytit. Podmořský prostředek s interkontinentálním dosahem, který se blíží k pobřeží pod hladinou, představuje jinou kategorii problému.

Časová osa: od úniku k rolloutu a na vodu

Program má veřejnou stopu nejpozději od listopadu 2015, kdy ruská média poprvé zachytila systém tehdy označovaný jako Status-6. Celou dekádu ale zůstával Chabarovsk vizuálně téměř nečitelný, stavěl se v kryté hale loděnice Sevmaš v Severodvinsku.

Průlom přišel na podzim 2025:

• 29. října 2025 — Putin oznamuje úspěšný test jaderného pohonu Poseidonu.
• 1. listopadu 2025 — Sevmaš ceremoniálně vyvádí Chabarovsk z montážní haly. Oficiální záběry ukazují hlavně záď; citlivé partie přídi zůstávají zakryté.
• ~30. listopadu 2025 — Satelitní snímky potvrzují, že ponorka je skutečně na vodě. Rollout a spuštění tedy nebyly totéž, i když řada médií obojí sloučila do jednoho data.
• Leden 2026 — U.S. Naval Institute Proceedings zasazuje Chabarovsk do širšího strategického rámce jako platformu měnící pravidla podmořského odstrašení.
• 6. května 2026 — Suttonova analýza poprvé s vyšší jistotou rekonstruuje vnitřní uspořádání trupu.

Podle odhadů USNI by ponorka mohla vstoupit do služby do konce roku 2026. Potvrzení operačního zařazení ale v otevřených zdrojích zatím chybí.

Co to znamená pro NATO, a proč nejde jen o jednu loď

Chabarovsk není solitér. USNI uvádí, že vedle něj vznikají další nosiče Poseidonu, přičemž pozdější kusy mohou spadat pod upravenou variantu Projekt 09853. Rusko nestaví jednu experimentální ponorku. Staví podprogram.

Pro západní protiponorkovou obranu to znamená rozšíření problému. Nejde jen o sledování balistických ponorek v bastionových zónách Barentsova moře. Přibývá potřeba monitorovat velmi vytrvalé podmořské prostředky, chránit přístavní infrastrukturu a pobřežní logistické uzly a rozvíjet sledování mořského dna v oblastech, kde dosud stačila řidší síť. Americký NPR i analytici z USNI řadí Poseidon mezi destabilizující nové ruské systémy. Veřejně známý způsob obrany proti němu Naval News výslovně neidentifikuje.

Pro Česko je hrozba nepřímá, ale reálná, nikoli jako pobřežní cíl, ale jako součást aliance, jejíž odstrašení a infrastruktura jsou pod novým typem tlaku.

Ponorka jako manifest jedné myšlenky

Nejpodstatnější na květnové analýze není žádný jednotlivý parametr. Je to celkový obraz: plavidlo o délce přes 130 metrů s jaderným pohonem, jehož trup je od přídi po záď podřízen dopravě šesti autonomních prostředků s vlastním jaderným reaktorem. Žádné střely Bulava, žádný dok pro miniponorky, minimum konvenčních torpéd. Chabarovsk je manifest jediné strategické myšlenky, doručit pod vodou úder, proti kterému zatím nikdo veřejně nepředstavil obranu.

Článek Nové detaily konečně upřesňují, co je zač tajná ruská ponorka Chabarovsk: hybrid, jehož torpéda se neunaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Titan místo oceli: proč Sierra nebyla jako ostatní

Označení Sierra zastřešuje dvě generace: Project 945 Barrakuda (Sierra I) a vylepšený 945A Kondor (Sierra II). Dohromady vznikly jen čtyři kusy. Důvod malé série nebyl nedostatek ambicí, ale cena a výrobní náročnost.

Titanová slitina tlakového trupu přinesla trojici vlastností, které ocel nedokázala nabídnout současně:

• Hlubší ponor — titan snese vyšší tlak při nižší hmotnosti, což posouvalo operační hloubku výrazně pod úroveň běžných ocelových protějšků.
• Nízká magnetická signatura — titan je paramagnetický, takže ponorka prakticky zmizela z magnetických detektorů, které NATO rutinně používalo při protiponorkovém pátrání.
• Vyšší odolnost — při stejné tloušťce stěny trup lépe absorboval poškození, což se ukázalo právě při kolizi v roce 1992.

Jenže titan se svařoval obtížně, vyžadoval specializované loděnice a stál násobně víc než konvenční řešení. Podle GlobalSecurity právě toto omezení zredukovalo celou třídu na čtyři trupy a zabránilo masové výrobě. Sierra tak nebyla flotilová pracovní síla, ale elitní nástroj.

11. února 1992: srážka dvou světů

Barentsovo moře u Murmansku, blízko sovětských, tehdy už ruských, námořních základen. USS Baton Rouge operovala v periskopové hloubce na zpravodajské misi. Kostroma se vynořovala. Podle Los Angeles Times americká strana tvrdila, že ruská loď ji zasáhla zespodu. Zranění nebyla hlášena na žádné straně.

Co následovalo, ale vypovídá víc než samotný náraz. Kostroma pokračovala v kariéře. Baton Rouge se do aktivní služby už nevrátila. Oficiální americký „Gray Book“ uvádí datum jejího vyřazení: 13. ledna 1995. Titanový trup vydržel. Ocelový ne, nebo přinejmenším ne za cenu, kterou bylo americké námořnictvo ochotno zaplatit na opravu stárnoucí rané 688.

Proč USA nikdy titanovou ponorku nepostavily

Nabízí se otázka: když titan fungoval tak dobře, proč ho Američané nezkopírovali? Odpověď leží v průmyslové logice. Článek v U.S. Naval Institute Proceedings z roku 1997 výslovně uvádí, že program nové útočné ponorky NSSN nepočítal s titanovým svařováním. A zpráva amerického vládního kontrolního úřadu GAO z roku 1994 ukazuje, že už pouhý přechod na novou hlubokopotopnou ocel HY-100 u třídy Seawolf způsobil praskliny svarů, navýšení nákladů o 77,8 milionu dolarů a roční zpoždění.

Pokud i lepší ocel dělala takové problémy, titan byl pro americký průmyslový model, postavený na sériové výrobě desítek kusů, ekonomicky neúnosný. Nešlo o technologickou neschopnost, ale o jinou filozofii: USA vsadily na tichost, senzory a škálovatelnost. Sovětský svaz na extrémní výkon v malém počtu.

Co zbylo z titanové elity dnes

Z původní čtveřice jsou formálně v ruském námořnictvu dvě Sierra II, Pskov a Nižnij Novgorod. Podle TASS z února 2024 obě čekaly v závodě Nerpa na opravu a modernizaci, která tehdy ještě nezačala. Novější oficiální potvrzení o zahájení prací se ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat.

Pokud by modernizace proběhla a lodě dostaly moderní střely s plochou dráhou letu typu Kalibr, vznikla by kombinace hlubokopotopné, magneticky nenápadné platformy s moderní údernou kapacitou v prostoru, který NATO dnes výslovně označuje za bránu do severního Atlantiku a za klíčovou oblast transatlantických posilových tras. Nejde o zlom rovnováhy, ale o typ hrozby, která nutí Alianci držet v Arktidě stálou protiponorkovou přítomnost.

Triumf symbolický, nikoli strategický

Incident z roku 1992 nebyl vojenským zlomením NATO. Nebyl ani záměrným útokem, šlo o kolizi při zpravodajské hře, která pokračovala i po konci studené války. Diplomaticky epizoda krátce zhoršila vztahy Washingtonu a Moskvy, ale nezastavila širší spolupráci; o pět let později obě strany podepsaly zakládající akt NATO–Rusko.

Přesto má příběh Kostromy váhu. V jednom konkrétním střetu se ukázalo, že extrémně drahá sovětská specialita přežila lépe než americký protivník. A právě v tom spočívá skutečné „pokoření“, ne jako trvalá převaha ruské podmořské flotily, ale jako technologický důkaz, že titanová škola fungovala přesně tak, jak její konstruktéři zamýšleli.

USS Baton Rouge skončila v šrotovacím doku. Kostroma plula dál.

Článek Věčná chlouba Moskvy, před níž smeklo celé NATO. Sovětská ponorka z titanu je rozpárala a navždy pokořila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Experiment, který zabil svou posádku

Reaktory VT-1 chlazené tekutým kovem nabízely na papíře samé výhody: vyšší provozní teplotu, větší výkon na menším prostoru a absenci vysokotlakého vodního okruhu. V praxi ale přinášely korozi, tvorbu oxidických částic v chladivu a nutnost udržovat olovo-bismutovou směs v tekutém stavu i mimo provoz. Po přepalování levobokého reaktoru v roce 1967 se objevily problémy s parogenerátory a úniky. Chladivo potřebovalo vyčistit. Nestalo se.

Dne 24. května 1968 vyplula K-27 na cvičení s maximálním výkonem. Lokální přehřátí paliva, oscilace výkonu, propad na sedm procent. Odhadem dvacet procent palivových článků v levém reaktoru se poškodilo. Reaktorový oddíl se masivně kontaminoval a členové posádky utrpěli smrtelné dávky záření. Ponorka se vrátila do přístavu, ale její osud byl zpečetěn.

Pohřeb, který neměl být věčný

Po třinácti letech odstavení se Sověti rozhodli K-27 potopit. Reaktory konzervovali: regulační tyče zafixovali, dutiny vyplnili furfuralem a bitumenem, aby bránili kontaktu mořské vody s palivem. V roce 1981 ponorku uložili do mělkého Stepovogo fjordu na Nové Zemi, do hloubky pouhých 33 metrů.

Často se píše, že tím porušili „pravidlo MAAE o 3 000 metrech“. Realita je ještě horší. Historické dokumenty IAEA pro hlubokomořský dumping pracovaly s minimální hloubkou 4 000 metrů; od roku 1993 je ukládání radioaktivního odpadu na moři zakázáno úplně. Sověti ale nešli cestou hlubokomořského modelu, vsadili na lokální „pohřbení“ v kontrolovaném prostoru s vírou, že konzervace vydrží dostatečně dlouho. Třiatřicet metrů je přitom hloubka, ve které by plynné štěpné produkty při havárii mohly vystoupat až do atmosféry.

Scénář, který nikdo nechce modelovat nahlas

Klíčová hrozba není samovolný jaderný výbuch v laickém smyslu. Je to vniknutí mořské vody do aktivní zóny. Voda by v tomto typu reaktoru fungovala jako moderátor neutronů, zvýšila by reaktivitu a mohla spustit samoudržující štěpnou reakci. Norská zdrojová studie z roku 2015 počítá v maximálním scénáři s energií až 3,2 GJ a destrukcí ochranných bariér ekvivalentem zhruba 160 kilogramů TNT. Následoval by únik cesia-137 a stroncia-90 do mořského prostředí a v mělké hloubce i částečně do ovzduší.

Atmosférické modely ukazují největší dopad na sever Norska, i v nejhorším scénáři ale nejméně o dva řády nižší než norské spady po Černobylu. Námořní modely připouštějí širší arktické šíření kontaminace. Jde o nízkopravděpodobnostní, ale vysoce následkový scénář. A pravděpodobnost roste s každým rokem koroze.

Monitoring místo řešení

Poslední veřejně doložená přímá inspekce z roku 2012 nenašla zjevné poškození vnějšího trupu ani známky úniku z reaktorů. Zvýšené hodnoty cesia a stroncia ve Stepovogo fjordu tehdy souvisely s jinými dumpovanými kontejnery, ne s K-27 samotnou. Korozní model pracuje s odhadem 0,05 milimetru ročně, což zní málo, ale od potopení uplynulo přes čtyřicet let a riziková místa jsou svary a spoje, ne homogenní plech.

Co se od roku 2012 změnilo? Podle analytického reportu organizace Bellona z roku 2025 nepřišla u K-27 žádná reálná sanační akce, jen rozpočtové signály a plány na podvodní monitorovací stanici Kurchatovova institutu. Rusko problém veřejně uznává a deklaratorně chce jednat, realizačně ale podle Bellony nemá technické prostředky ani kapacity ke zvedání potopených jaderných ponorek. Odhad nákladů na vyzdvižení samotné K-27 činil v roce 2020 asi 47,7 milionu eur, jako součást širšího balíku šesti prioritních objektů za 278 milionů eur, na který v ruském federálním rozpočtu nebyly peníze. Po roce 2022 se navíc zlomila mezinárodní spolupráce, která dříve přinášela expertízu i finance.

Státní dluh na dně fjordu

K-27 není jediná. V ruské Arktidě leží tři potopené jaderné ponorky, pět reaktorových oddílů, stovky kontejnerů s radioaktivním odpadem. Ale K-27 je zvlášť citlivá právě kombinací mělkého uložení, vysoce obohaceného paliva a scénáře kritičnosti při vniknutí vody. Ponorky K-159 a K-278 Komsomolec leží hlouběji, ve 170 a 1 027 metrech, a představují jiný typ rizika.

Korozní model z roku 2015 nepředpokládal uvolňování aktivního materiálu před rokem 2105. Jenže ten model počítá s čistě korozním scénářem, ne s dřívější ztrátou bariér mechanickým poškozením nebo lokální degradací výplní. Každý rok bez akce zhoršuje poměr mezi cenou řešení a mírou kontroly nad rizikem.

K-27 není časovaná bomba s odpočtem na displeji. Je to státní dluh přesunutý do kolonky „monitoring“ a účet narůstá.

Článek Mysleli to dobře, ale… Sovětská ponorka K-27 hrozí jadernou katastrofou, kterou Rusko nechce vyřešit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na základně chybí ponorky Borej

Analýza snímku se týká ponorkové základny Rybačij, kde kotví ponorky ruské Pacifické flotily. Upozorňuje na to, že je počet plavidel nezvyklé nízký, a dokonce chybí jakákoliv moderní ponorka na jaderný pohon s balistickými raketami třídy Borej. Na druhou stranu analytik přiznává, že nejsou k dispozici snímky z úplně celého přístavu, a je tedy možné, že některá z ponorek odplula na místo, které není viditelné a údaje tak mohou být zkreslené.

Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout

Na snímcích lze vidět pět ponorek, nejpočetnější jsou ty třídy Oscar II známé také jako Projekt 949A Antey. Ty jsou celkem tři. Wikipedia uvádí, že jde o velikou jadernou ponorku o délce 154 metrů vyzbrojenou střelami s plochou dráhou letu P-700 Granit. Má však také torpéda ráže 533 milimetrů nebo speciální protilodní střely, přičemž konstrukce pochází z doby Sovětského svazu. Armádní Zpravodaj dodává, že nejznámějším představitelem této třídy je ponorka Kursk, která se tragicky potopila v Severním ledovém oceánu v roce 2000.

Budoucí nositel hypersonických střel

Asi nejméně moderní ponorkou zaznamenanou na základně Rybačij je plavidlo třídy Akula označované jako Projekt 971 Ščuka-B. Wikipedia uvádí, že jde o klasickou útočnou ponorku na jaderný pohon vyzbrojenou torpédy ráže 533 a 650 milimetrů. Z torpédometů lze ale odpalovat i střely s plochou dráhou letu Kalibr. Jde o první typ ponorky, u níž se podařilo Sovětům vyřešit problém s hlukem, což z ní v době zavedení do výzbroje udělalo nebezpečnou zbraň.

Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu

Nejmodernější ponorkou je pak plavidlo třídy Yasen neboli Projekt 885. Wikipedia uvádí, že se jedná o jadernou ponorku vyzbrojenou střelami s plochou dráhou letu vypouštěnými z vertikálního odpalovacího systému. V tom jsou buď nadzvukové protilodní střely P-800 Oniks, nebo Kalibr proti pozemním cílům. Počítá se s tím, že by v budoucnu měla nosit i hypersonické střely 3M22 Zircon. Je přitom extrémně tichá a je velmi obtížné ji detekovat.

🇷🇺PACIFIC FLEET UPDATE: Rybachiy Sub Base
First high-res look this year at the primary sub piers near Petropavlovsk-Kamchatsky (52.918, 158.489)

Moored alongside (Mar 12 imagery):
➡️3x Oscar II-Class SSGN
➡️1x Yasen-M-Class SSGN
➡️1x Akula-Class SSN

Noticeably fewer hulls at… pic.twitter.com/j0RSwoUhyh

— MT Anderson (@MT_Anderson) March 23, 2026

Článek Na ruské ponorkové základně se něco děje. Nové satelitní snímky prozrazují nevídaný stav a možné problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exploze torpéda fregatu doslova rozlomí

Moderní torpéda jsou nastavena tak, aby explodovala pod kýlem lodi a způsobila co největší škody. Detailní záběry ukazují, že výbuch fregatu íránského námořnictva IRIS Dena doslova nadzvedl nad hladinu a zlomil ji, a není pochyb, že byly škody po takovém útoku fatální a loď šla rychle ke dnu. Zabránit jejímu potopení nemohou ani různé vodotěsné přepážky, a je jasné, že musel být výbuch tak silný, že již ten samotný usmrtil nemalou část posádky.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

IRIS Dena je fregata, jejímž úkolem je i boj proti ponorkám. Má 6 lehkých protiponorkových torpéd ráže 324 mm, uvádí Wikipedia, která doplňuje protiponorkový vrtulník Bell 212. Mělo by jít o moderní plavidlo s výkonnými detekčními přístroji, protože bylo uvedeno do služby v roce 2021. Jeho délka je 95 m a výtlak 1 500 t, na jeho palubě pak působí 140 námořníků. Je i relativně rychlé, pluje rychlostí až 30 uzlů. A přesto to jeho zničení nezabránilo.

Lovcem fregaty byla americká ponorka USS Charlotte třídy Los Angeles. Útočné jaderné ponorky této třídy jsou ještě produktem studené války, do služby začaly vstupovat v roce 1976. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že i přes to patří k velmi schopným plavidlům, která vynikají moderními detekčními systémy a jsou také velice tichá, díky čemuž je mohla mít íránská fregata problém detekovat. Wikipedia uvádí že mají 4 torpédomety ráže 533 milimetrů, z nichž dokáží odpalovat těžká torpéda Mk 48, střely Tomahawk nebo protilodní Harpoon.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Fregata byla zničena jediným torpédem Mk 48, což je standardní zbraň amerických ponorek. Wikipedia uvádí že je 5,8 m dlouhé, obsahuje hlavici o hmotnosti 293 kg a pohybuje se rychlostí až 65 uzlů, při níž dokáže zasahovat cíl na vzdálenost 27,4 km; při nižší rychlosti však dosah stoupá. Torpédo je buď naváděno za pomoci drátu přímo z ponorky, případně má i vlastní pasivní nebo aktivní navádění, a dokáže se na zvolený cíl tedy navést i samo.

US submarine torpedos Iranian IRIS Dena warship near Sri Lanka
by u/Ylllllllll in CombatFootage

Torpédování íránské fregaty IRIS Dena poblíž Srí Lanky americkou útočnou ponorkou USS Charlotte třídy Los Angeles (zveřejněno 04. března 2026)

Článek Video: torpédování z blízka. Íránská válečná loď neměla proti americké ponorce šanci. Na potopení stačilo 1 torpédo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nenápadná ponorka s novými zbraněmi

První zmínky o ponorkách třídy Arktur se objevily již v roce 2022, ovšem až koncem roku 2025 potvrdil Putinův poradce Nikolaj Patrušev, že na nich konstrukční kancelář Rubin opravdu pracuje, uvádí ArmyRecognition. Mají se vyznačovat mimořádnou nenápadností a pokročilou hydrodynamikou a mít vertikální odpalovací systém. Do jejcih výzbroje by dokonce měly patřit také podvodní drony a další nespecifikované zbraně, což už moc nenapoví, jenomže většina podrobností je nejasná, protože projekt ponorek pochopitelně patří mezi tajné.

Video: ukrajinské speciální jednotky zničily ruský Iskander ráže 920 mm, který terorizoval jejich zemi

Plavidla třídy Arktur by měla být menší než Borej a mít i méně raket. Wikipedia uvádí, že je počítáno s 12 oproti 16. Není jasné, zda by se jednalo o stejný typ nebo o nějaký modernější než je RSM-56 Bulava. Nižší počet raket rozhodně neznamená, že by ponorka nebyla nebezpečná. Každá podobná raketa nese několik hlavic, třeba Bulava jich má 6. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že kdyby počet zůstal, ponorka by byla schopna zasáhnout až 72 cílů. Taková salva dokáže vymazat nebo alespoň významně poškodit každou zemi na planetě.

Arktur bude hodně automatizovaná

Armádní Zpravodaj zjistil, že existují některé odhady velikosti ponorek třídy Arktur. GeekWeek uvádí, že by mohly být 137 metrů dlouhé a 15,7 metrů široké a na jejich palubě působit posádka o počtu zhruba 100 námořníků, což nasvědčuje i vysoké míře automatizace, ačkoliv třída Borej jich má 107. Ponorky by pravděpodobně byly uzpůsobené, aby dokázaly skvěle operovat pod ledem v arktických oblastech, kde se mohou relativně snadno skrývat. Je to taktika, kterou volí jaderné nosiče již od dob studené války.

https://t.co/eQa6Qxtn9d pic.twitter.com/3iBfnfKSmG

— kushal singh thakur (@kushalbolangir) August 18, 2022

Rusko předpokládá, že první ponorka třídy Arktur by měla nastoupit do služby v roce 2037 a začít pomalu nahrazovat končící třídu Borej. Na druhou stranu je nutné podotknout, že vývoj ponorek třídy Borej trval 17 let a útočných ponorek třídy Jasen dokonce 21 let. Proto je plánovaný termín doslova šibeniční a nelze vůbec zaručit, že ho Rusko splní. Zvláště v okamžiku, kdy se vypořádává s embargy a mnohé technologie jsou pro něj obtížně dostupné.

Článek Putinův poradce prozradil, že Kreml pracuje na ponorce nové generace, která dokáže zničit každého na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francie se spoléhá na 4 ponorky

Ačkoliv má Francie ve výzbroji jenom čtyři jaderné ponorky s balistickými raketami, pro odstrašení jiných zemí včetně Ruska je to nejspíše dostatečné. Wikipedia uvádí, že ta první třídy Triomphant byla uvedena do provozu v roce 1997 a poslední v roce 2010. Jde tady o relativně moderní ponorky, kdy navíc procházely nebo prochází postupnou modernizací, což je udržuje na světové špičce. Minimálně jedna je přitom vždy na moři.

Video: ruský voják s granátometem RPG-7 vs. ukrajinský odstřelovač. Vítězí pevná ruka a rychlost, nikoliv síla

Hlavní zbraní ponorky třídy Triomphant je 16 balistických raket M51. Wikipedia uvádí, že každá z nich může nést 6 až 10 nezávislé naváděných nukleárních hlavic o výtěžnosti, která je nejčastěji udávána mezi 100 až 150 kilotunami. V podstatě se dá říci, že na palubě jediné ponorky může být významná část jaderného arzenálu Francie. Dosah rakety je přitom zhruba 10 000 km, takže si Kreml uvědomuje, že pokud by proti Evropě něco zkusil, zhruba do 20 minut by salva raket z takovéto ponorky z povrchu zemského vymazala většinu jeho velkých měst.

iZdroj fotografie: Public Domain

Francie si vlastní jaderný arzenál vyvíjí záměrně. „U nás si to málo uvědomujeme, ale kvůli jakési separaci Francie uvnitř NATO od 60. let vybudovala Paříž největší jaderné síly v Evropě. Ty se jistě nemohou měřit s těmi ruskými, americkými a do budoucna ani čínskými. Ovšem ty počty i způsoby dopravy jsou nezanedbatelné, Francie stále masivně investuje do své jaderné triády. A čistě technicky se francouzská odstrašující jaderná síla může stát ‚tou‘ silou, kterou bude v budoucnu operovat Evropská unie,“ vysvětluje vojenský analytik Jiří Vojáček.

Triomphant má i torpéda a střely

Třídy Triomphant je ponorka o délce 138 m a výtlaku 14 338 t. K pohonu užívá jaderný reaktor a dokáže vyvinout rychlost 25 uzlů, přičemž palivo v reaktoru by mělo stačit zhruba na dobu až 25 let – má tak v podstatě neomezený dosah omezený jen zásobami potravin pro posádku, která by měla mít 111 členů. Kromě balistických raket pak disponuje i čtyřmi torpédomety ráže 533 mm, z nichž odpálí nejen naváděné torpédo F17, ale i protilodní střelu Exocet.

Video: 116krát silnější než ruční granát. Před upravenou protitankovou minou hozenou pod nohy ruské vojáky nic neochrání

Ačkoliv jsou ponorky třídy Triomphant relativně nové, Francie již pracuje na jejich nahrazení, protože si uvědomuje, že jejich odstrašující potenciál nemůže v žádném případě ztratit. NavalNews uvádí, že výstavba nové ponorky, jejíž třída je označována SNLE 3G, začala na jaře 2024. Má se přitom jednat o třídu nové generace s mnoha vylepšeními oproti třídě Triomphant a nahrazovat by ji měla někdy kolem roku 2035.

Článek Atomová pěst Paříže: Kreml dobře ví, že jestli stiskne červené tlačítko, do 20 minut skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorka Chabarovsk se stavěla dlouho

Ponorka Chabarovsk, vzorové plavidlo své třídy, vznikala za velikého utajení, i když o existenci její stavby svět věděl. Wikipedia uvádí, že měla být spuštěna na vodu již v roce 2020, ale její stavba se o 5 let prodloužila. Důvody nejsou známé, Armádní Zpravodaj však odhaduje, že budou finanční (jako už mnohokrát). Jak ponorka vypadá, lze odvodit ze záběrů z jejího spouštění na vodu, ale hlavně ze satelitních snímků, na nichž je vidět v celé své velikosti.

Ukrajinci zasadili těžkou ránu ruskému letectvu. Vzali útokem ropné rafinerie, včetně 4. největší, a vzali mu palivo

Rozměry plavidla a další parametry nejsou zatím veřejné. Militarnyi uvádí, že odhadovaná délka je 113 metrů, jiné zdroje mluví o zhruba 110 metrech, díky čemuž si lze udělat obrázek. Výtlak má být kolem 10 000 tun a rychlost 30 až 32 uzlů. Velikostně je tedy zhruba srovnatelná s americkými jadernými útočnými ponorkami třídy Virginia. Ruská třída Chabarovsk má nicméně sloužit v jiné úloze než jako lovec nepřátelských ponorek a lodí.

Poseidon ponese jadernou hlavici

Hlavní výzbrojí ponorky Chabarovsk má být 6 jaderných torpéd Poseidon, někdy označovaných i jako drony. Twz uvádí, že měří na délku 20 metrů a v průměru mají 1,8 metru. Disponují přitom jaderným pohonem, takže mají neomezený dosah. Vybavena jsou jadernou hlavicí, díky níž mohou zasáhnout pobřežní oblast a zničit ji jaderným výbuchem, ale další možností má být výbuch na moři a vyvolání vlny tsunami. Takový útok dnes není žádná obrana schopná zastavit. Ponorka bude pak mít i klasická torpéda, a nejspíše i střely s plochou dráhou letu.

Ukrajina úspěšně otestovala balistickou raketu, která je protiváhou Iskanderu. Putin ví, že v jejím dosahu nezůstane nic v bezpečí

Jedinou možností, jak by se dalo útoku Poseidonu předejít, by dle Armádního Zpravodaje bylo zničení Chabarovsku ještě před odpalem. Ale to nemusí být tak snadné. Jelikož má torpédo neomezený dosah, může být vlastně vypuštěno kdekoliv. Ponorka je pak postavena na základě třídy ruských raketonosných jaderných ponorek Borej, oproti nimž nemá s balistickými raketami, proto je menší. Je o nich známo, že jsou tiché a nenápadné, což nejspíše bude platit i o Chabarovsku, což by zaměření a zničení ještě více komplikovalo.

And here we have Khabarovsk first look in satellite imagery – courtesy of @vantortech and @SkyfiApp (sorry Vantor, I couldn't find a new logo for the image)
Rough measurements 135 to 140 metres in length, 13.5 width.
No apologies for the watermarks. Fed up with images being… pic.twitter.com/sb0Fz1OItC

— planesandstuff (@Topol_MSS27) November 3, 2025

Článek Nejutajovanější plavidlo Ruska odhalují satelitní snímky. Hrůzu budí ne velikostí, ale výzbrojí. Obrana je téměř nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Chabarovsk je druhá ponorka s Poseidonem

Stavba jaderné ponorky Chabarovsk, která je prvním plavidlem stejnojmenné třídy, započala již v roce 2014, uvádí Wikipedia. Původně měla být na vodu spuštěna již v roce 2020, ale Rusku se to povedlo až o 5 let později. Zajímavé na ní je vyzbrojení, jelikož ponese velká jaderná torpéda Poseidon s jadernou hlavicí, nejspíše v počtu 6 kusů. Po ponorce Belgorod, která spadá do jiné třídy, bude teprve druhým plavidlem s touto schopností.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska

O Chabarovsku je dostupných jenom málo informací. Twz uvádí, že je konstrukce dle všeho založena na ponorkách třídy Borej, což jsou nosiče balistických raket s jadernými hlavicemi. Sekci s raketami však nemá, proto je asi 110 metrů dlouhý (oproti 170 metrům u ponorek Borej). Výtlak je pak zhruba 10 000 tun oproti 15 000 tun, a má být velmi tichá a nenápadná. Kromě Poseidonu pravděpodobně ponese klasická torpéda a střely s plochou dráhou letu.

Torpédo Poseidon má neomezený dosah

Jadernému torpédu Poseidon, někdy označovanému i za podvodní dron, připisuje Rusko ve svém jaderném odstrašení velkou roli. Wikipedia uvádí, že je asi 20 metrů dlouhé a má jaderný pohon, a tedy neomezený dosah, přičemž nese jadernou hlavici, jejíž explozí může buď zničit nějaké místo na břehu, nebo vyvolat radioaktivní vlnu tsunami. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že žádná země světa podobnou zbraní nedisponuje.

Venezuela zbrojí a žádá o pomoc proti Americe (bez)mocné diktátory. Vyhlídky na úspěch jsou ale mizivé

Rusko prezentuje Poseidon jako zbraň znamenající změnu v rozložení sil, protože proti ní v podstatě neexistuje obrana. Ovšem i kdyby byla opravdu funkční, rozhodně to není pravda. Může sice zaútočit a způsobit rozsáhlé škody, ale jiné jaderné velmoci nebo země NATO nemá jak zničit tak, aby nebyly schopné na útok odpovědět. Samozřejmě by se jednalo rovněž o jaderný útok, který by Rusko dokázal silně zdevastovat. Poseidon tedy principy jaderného odstrašení mezi ním a západními zeměmi, resp. možnosti vzájemného zničení, nijak nemění.

Článek Rusko se hodně snaží změnit rozložení sil. Vypustilo jadernou ponorku Chabarovsk, která ponese torpéda Poseidon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K-219 měla jaderné reaktory a hlavice

Sovětská ponorka K-219 hlídkovala v říjnu 1986 v oblasti Atlantického oceánu u Bermudských ostrovů. Jednalo se o nebezpečné, i když ve své době již stárnoucí plavidlo třídy Navaga neboli Projekt 667A, tedy jadernou ponorku poháněnou energií dvou jaderných reaktorů, a kromě torpéd vyzbrojenou 16 balistickými raketami R-27U, popisuje ji Wikipedia. Jejich dolet byl 3 000 kilometrů a každá mohla nést až 3 hlavice o síle 200 kilotun.

iZdroj fotografie: Stanislav Kozlovskiy / Creative Commons / CC BY

Právě jedna z těchto raket poháněná kapalným palivem, respektive její nedostatečná údržba, se přitom stala příčinou celé katastrofy. SlashGear uvádí, že kvůli prasklému těsnění vnikla do jedné z odpalovacích komor voda a smísila se s oxidačním činidlem rakety, což nakonec vedlo k vytvoření těkavé směsi. Když explodovala, dva členy osádky to zabilo, a další zemřel později. Z rakety se následně uvolnila hlavice a do ponorky začala vnikat voda. Nakonec se jí ale podařilo ve značně pochroumaném stavu vyplavat na hladinu.

Odstavování reaktorů si vyžádalo lidský život

K ponorce se již blížily sovětské lodě, ale problém byly reaktory, které nebyly odstavené a mohly se roztavit. Dva členové osádky se je nakonec rozhodli odstavit ručně, což se jim po mnoha problémech povedlo, ale námořník Sergej Preminin se již z prostoru nedokázal dostat a došel mu vzduch. Za své hrdinství byl později vyznamenán. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to byly hlavně jeho činy, které zabránily masivnímu úniku radiace z ponorky.

Video: Ruský BM-21 Grad zničili Ukrajinci v momentě, kdy se vracel z bojové mise. I bez raket hořel silně

Sovětské lodě se pokusily nefunkční ponorku odtáhnout, ale prasklo tažné lano a neustále se zalévala vodou. A tak se nakonec potopila, ale aspoň osádku se podařilo zachránit, uvádí NationalInterest. K-219 skončila v hloubce skoro 6 kilometrů, a nejspíše oprávněně existovaly v Sovětském svazu obavy, aby se ji Američané nepokusili vytáhnout jako K-129 před lety v Pacifiku. Pravdou ovšem je, že byla ponorka i její rakety v té době již značně zastaralé, a vztahy SSSR a Spojených států se v mnohém zlepšily, a proto dodnes leží na místě potopení.

Článek K-219: Ruský námořník obětoval život, aby zachránil sovětskou jadernou ponorku, a nakonec i celý svět před katastrofou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové s pátráním čekali 9 hodin

Vojenské cvičení Severní flotily v srpnu 2000 probíhalo dobře až do okamžiku, než se krátce před polednem z hlubin ozvala detonace a po dvou minutách další. Rusové ji sice zaznamenali, ale vůbec se nedovtípili, že se jedná o havárii na jejich ponorce. Výbuchy zaznamenaly i západní přístroje, a ty vše vyhodnotily správně. Jenomže ani když se ponorka Kursk, které se celá událost týkala, neozvala při pravidelném hlášení, nikdo se nejdříve neznepokojoval. Wikipedia uvádí, že pátrání po ponorce začalo až 9 hodin od doby, co se potopila.

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Kurs byla plavidlem třídy Projekt 949A Antey známé i jako Oscar II. Jednalo se o 154 metrů dlouhou ponorku o výtlaku 16 400 tun, popisuje ji Wikipedia, kterou poháněly dva jaderné reaktory rychlostí až 32 uzlů a mohla se potopit do 500 metrů. Bylo to odolné plavidlo a ruské námořnictvo bylo přesvědčené, že odolá zásahu torpédem. Jeho výzbroj tvořily řízené střely P-700 Granit a torpéda ráže 533 a 650 milimetrů. Na palubě bylo pak 118 námořníků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ruské námořnictvo samozřejmě nakonec přišlo na to, že se ponorka potopila, ale místo našlo až druhý den ráno. Mezitím přitom odmítlo nabídky zahraniční pomoci a vyslalo na místo speciální záchranná plavidlo s miniponorkami, z nichž se jedna mohla spojit havarijním průlezem s Kurskem. To se opakovaně nepovedlo a miniponorka se nakonec vybila a nebyly pro ni náhradní baterie. Až 5 dní po nehodě proto Rusko souhlasilo s pomocí norských a britských potápěčů. Ti nakonec do ponorky pronikli, ale zjistili, že jsou všichni mrtví.

Kursk měl torpéda s nebezpečným peroxidem

Vrak ponorky se později podařilo vytáhnout a vyšetřování zjistilo, že za první explozi může vadné torpédo, z něhož unikalo palivo, uvádí WarHistoryOnline. Jednalo se o nebezpečný peroxid vodíku, který třeba západní námořnictva zavrhla. Po jeho explozi v předním torpédovém prostoru došlo k výbuchu několika dalších torpéd a zničení téměř celé ponorky. V zadní části přežilo 23 námořníků, ale po několika hodinách jim došel vzduch. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že na ponorce bylo více věcí v nepořádku, měla i zavařenou havarijní bóji.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Velice špatně zpočátku na nehodu reagoval prezident Putin, který byl v době havárie na dovolené. Nakonec se po 10 dnech setkal s rodinami pozůstalých a vše dopadlo velice špatně. Byl teprve 4 měsíce ve funkci a jeho popularita prudce klesla, ale nakonec Kreml rozhodl o vysokém odškodnění pozůstalých a dalších výhodách, čímž kritiku zastavil. Podobný postup používá i ve válce na Ukrajině, kde rodinám padlých vyplácí vysoké částky peněz.

Článek Kursk 2000: Co vážně stálo za zničením chlouby ruského ponorkového námořnictva, které používalo zavržené palivo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Provokovat Američany si nemůže Rusko dovolit

Dmitrij Medveděv se často vyjadřuje k západním politikům nevybíravě, a rozhodně nešetří ani ty americké. Nedávno se na sociální síti X (Twitter) vyjádřil na účet Lindseyho Grahama, který obhajoval nové sankce proti Rusku, a neušetřil si ani rýpnutí do Donald Trumpa. Stalo se tak poté, co Amerika zkrátila ultimátum na ukončení války z 50 na 10 dní.

Video: zvěsti nelhaly, ruští vojáci ukradli na Ukrajině pračku. Čip do zbraní tím ale nezískali

To označil za hru, na což mu Donald Trump odvětil, že by měl více vážit slova – jak je ovšem pro Dmitrije Medveděva pověstné, rád používá silná slova a výhrůžky, jenomže tentokrát to přepálil, když americkému prezidentovi připomněl, že má Rusko jaderné zbraně ze sovětské éry. Pokud tím chtěl ukázat jeho sílu, je to směšné a jenom to potvrzuje, jak slabé konvenčně skutečně je, když dosud nedokázalo porazit rozvrácenou Ukrajinu.

Spojené státy americké nechaly v reakci na jeho nulový respekt a diplomatické schopnosti vyslat do příslušných míst dvě jaderné ponorky – kam přesně, jasné není, Armádní Zpravodaj to odhaduje na sever Evropy, tedy v blízkosti zemí NATO. Známo není ani to, o jaké ponorky se může jednat, americké námořnictvo má ve výzbroji přes 50 jaderných.

Velká rána pro F-35A, zájemce už je nechce. Padla tím obří zakázka, která mohla Americe přinést vliv u souseda Číny

„Na základě vysoce provokativních prohlášení bývalého prezidenta Ruska Dmitrije Medveděva, který je nyní místopředsedou Rady bezpečnosti Ruské federace, jsem nařídil, aby byly v příslušných místech umístěny dvě jaderné ponorky pro případ, že by tyto hloupé a pobuřující výroky znamenaly něco více. Slova jsou velmi důležitá a často mohou vést k nezamýšleným důsledkům – doufám, že toto nebude jeden z těchto případů,“ uvedl Trump na Truth Social.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že americké námořnictvo provozuje třeba ponorky třídy Los Angeles považované za páteř jeho ponorkové divize, jelikož jich má 34, uvádí NTI, ale disponuje i modernějšími nástupci třídy Seawolf, jimž je nadřazená ještě třída Virginia. Ale stáří není v tomto případě úplně relevantní, jde hlavně o nesenou výzbroj.

Video: vzácný úspěch, odstřelovač od letectva druhou ranou sestřelil ruský dron. Je to ukázka skvělého ovládnutí zbraně

Všechny totiž spojuje schopnost nést střely s plochou dráhou letu Tomahawk, které podle Wikipedie udeří na vzdálenost až 2 500 km, což znamená, že dostanou-li se relativně blízko k ruskému pobřeží, mohou udeřit na všechny západní oblasti. Střely nicméně nesou jenom konvenční hlavice – jaderné byly kdysi vyřazeny, neb má Amerika lepší řešení.

Jestliže nechal Donald Trump plout k Rusku jaderné ponorky nesoucí jaderné zbraně, mohl zvolit také třídu Ohio. U té Wikipedia uvádí, že unese 20 balistických raket Trident II, z nichž má každá až 12 jaderných hlavic W76 nebo W88 o výtěžnosti 475 kilotun. Doletí přitom do dálky až 11 300 km, což ale znamená, že by se ponorky pro útok ani nemusely přibližovat, ale v tomto případě je evidentní, že jde pouze o připomenutí síly.

Německo začíná zbrojit tak mohutně, že vytře zrak i Rusku. K tisícovce Leopardů 2 nakoupí i 8,5 tisíce obrněnců a 20 Eurofighterů

Vedle toho jsou ponorky vybaveny i torpédy a řadou pokročilých mechanismů pro lov nepřátelských plavidel stejného zaměření, ale zvládají i hladinová. V případě, že by mělo dojít na nějaký střet, jistě by došlo k vyslání vyššího počtu, ale v tomto případě je Armádní Zpravodaj přesvědčený, že eskalace nehrozí a fanatický Dmitrij Medveděv se uklidní, jelikož ani Vladimir Putin jistě nestojí o větší angažovanost Ameriky ve válce na Ukrajině.

Článek Rusko rozehrálo nebezpečnou hru: připomnělo Americe, že má sovětské atomovky. Ta k němu poslala dvě jaderné ponorky, aby sklaplo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tichá ponorka s torpédy a střelami

Výstavba ponorek třídy Suffren začala již v roce 2007 – u Tourville se jednalo o rok 2011. Wikipedia uvádí, že byla nakonec spuštěna na vodu v létě 2023, a po dvou letech testů a zkoušek je konečně v aktivní službě. Jde o významný posun, oproti předchozí třídě ponorek Rubis má řadu vylepšení. Vyznačuje se velmi tichým chodem, ale zároveň schopností odhalit nepřítele, k jehož ničení má kromě torpéd i střely proti námořním a pozemním cílům.

iZdroj fotografie: GoodFon

Hlavní úlohou ponorky Tourville bude protiponorkový boj – možnými soupeři by byly ruské ponorky – útočné i nosiče jaderných zbraní. Vzhledem ke své výzbroji a vybavení si dokáže poradit s jakoukoliv z nich, ale platí to i o hladinových plavidlech. Francie pravděpodobně nasazuje útočné ponorky i v úloze strážce letadlové lodi Charles de Gaulle, soudí Armádní Zpravodaj, ale může být vyslána i k tajným operacím ve vodách nepřítele.

Ponor Tourville je 350 metrů, rychlost 25 uzlů

Každá ponorka třídy Suffren, což platí i pro Tourville, je 99 metrů dlouhá a má výtlak 4 700 tun na hladině a 5 100 tun pod ní, popisuje NavalNews. Dokáže se přitom potopit do hloubky až 350 metrů a její pohon založený na tlakovodním reaktoru jí uděluje rychlost až 25 uzlů. Na palubě je 63 členů osádky, ale je zde místo i pro 15 členů komanda určeného pro provádění speciálních operací. Na moři má pak zásobu potravin zhruba na 70 dní.

Bát by se mělo i Rusko: nejsilnější jadernou mocností v Evropě je dnes Francie, a poslední jaderné testy připomínají, čeho je schopna

Hlavní výzbrojí jsou torpéda F21 Artemis odpalovaná ze 4 torpédometů, jichž může nést až 20. Wikipedia uvádí, že mají dosah přes 50 kilometrů, rychlost až 50 uzlů a hlavici s hmotností 200 kilogramů. Místo některých torpéd však může ponorka nést protilodní střely Exocet SM39 Mod2 s dosahem minimálně 50 kilometrů, nebo střely s plochou dráhou letu MdCN s hlavicí těžkou 250 kilogramů a doletem 1 000 kilometrů. Ty jsou jakousi obdobou střel Tomawawk odpalovaných z amerických ponorek, ačkoliv nedosáhnou tak daleko.

Článek Francie zařadila do služby novou jadernou ponorku Tourville. Potopit by s přehledem zvládla každou ruskou ponorkou i loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová úderná síla na nejméně 35 let

Aktuální jaderné ponorky ve výzbroji britského námořnictva jsou na tom docela špatně, jak hodnotila redakce Armádního Zpravodaje v dubnu 2025. Nejenom, že jich není dostatek, aby mohly nepřetržitě sloužit svému původnímu účelu – odstrašování nepřátel, k čemuž musí být vždy alespoň jedna na moři – ale ani nejsou v dobrém technickém stavu.

Tajné plány říkají, jak bude Velká Británie reagovat na válku s Ruskem. Předpokládá totální útok raketami, po zemi i ze vzduchu

Náhrada za ně je tedy více než nutná, jenomže první ponorka třídy Dreadnought měla podle předběžných plánu vstoupit do služby až roku 2028, uvádí Wikipedia, ačkoliv se zdá, že to bude o něco později. Její výstavba přitom začala už v roce 2016, což jenom potvrzuje, o jak zdlouhavý a náročný proces jde. Není proto divu, že se britská vláda rozhodla věci urychlit.

Namísto původně 7 plánovaných jich chce mít 12, což je v souladu s programem AUKUS. Reaguje tak na rychle rostoucí hrozby, čímž je pochopitelně myšleno ze strany Ruska, které vede agresivní válku proti Ukrajině již 4. rokem, a stále častěji dělá potíže také v Baltském moři, kde opakovaně narušuje vzdušný prostor členů NATO. Koncem května 2025 také Armádní Zpravodaj upozornil, že zásobilo libyjskou armádu technikou, aby si v zemi získalo moc.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

Armádní Zpravodaj připomíná, že by měly ponorky třídy Dreadnought nést 12 střel Trident II, i když budou větší než předchůdci, a každá střela by měla mít možnost osazení až 8 hlavicemi, pochopitelně i jadernými, jelikož britské ponorky slouží i jako tzv. zbraně druhého úderu. Kromě toho měly mít čtveřicí torpéd ráže 533 mm a dosahovat životnosti 35 až 40 let.

Článek Velká Británie chce být opět námořní velmocí – postaví 12 jaderných ponorek. Reaguje tak především na Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecko by bylo 7. zemí s jadernými ponorkami

Jaderné ponorky jsou extrémně náročné na stavbu i provoz. Armádní Zpravodaj třeba v květnu 2025 hodnotil třídu Virginia Block V z amerického námořnictva, a v srpnu 2024 zase upozornil, že může být ruská ponorka Kňaz Požarskij třídy Borej-A velikou hrozbou. Jaderné ponorky mají však i podstatně menší země, třeba Velká Británie se spoléhá na třídu Vanguard, která ačkoliv má technické a provozní problémy, představuje pro Rusko obrovskou hrozbu.

Evropa mohutně sílí a staví se Rusku na odpor. Ukrajina dostane letos celé 3 miliony dělostřeleckých granátů, hlavně díky ČR

Redakce Armádního Zpravodaje v září 2023 zhodnotila také francouzské ponorky Suffren, které dokazují, že je země ponorkovou velmocí. Udeřit umí až na 1 000 km a jsou mimořádně tiché, ale ve výstavbě už jsou modernější SNLE 3G nové generace. Vedle toho už mají jaderné ponorky jenom Čína a Indie, takže je její vlastnictví opravdu spíše raritou.

Jestli bude Turecko sedmou zemí s jadernými ponorkami, zatím není jasné, jelikož to vypadá, že je plán na jejich výstavbu teprve ve fázi ambicí a vývoje. Pokud se totiž nebude chtít spoléhat na technologie z jiných zemí, bude je muset samo vyvinout, což není snadný úkol. Zkušenosti se stavbou ponorek však Turecko má, podle Wikipedie jich vlastní 15, nejvíce třídy Atılay.

Navíc není jasné, zda by mu vůbec nějaká země byla ochotná technologie poskytnout. Armádní Zpravodaj připomíná, že bylo dříve vyřazeno z programu amerických letounů F-35 páté generace, a stejně tak ztratilo přístup k některé další západní technice, jelikož provozuje i ruské systémy a představuje potencionální bezpečnostní hrozbu – už jenom pro svou nevyzpytatelnost.

„Rusko může zaútočit na NATO už za 2 roky,“ zní od litevské ministryně obrany. Žádných 5 let už Evropa nemá

Admirál Ercüment Tatlıoğlu, velitel tureckých námořních sil, věnoval vyjádření TrtHaber, v němž uvedl, že je stavba ponorek jednou z národních ambicí: „Stavíme ponorky nezávisle na cizích zemích, což je naše národní ambice již 139 let. Po MİLDEN (národní projekt výstavby ponorek) učiníme důležitý krok směrem k jaderným ponorkám,“ uvedl admirál Ercüment Tatlıoğlu.

Článek Turecko změní světové rozložení sil a zamíří mezi největší mocnosti. Chce postavit jaderné ponorky, bylo by teprve 7. vlastníkem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Type 094 je už 6, ale v plánu jsou další

Ponorka Type 094 je nosičem balistických raket, jichž má celkem ve výzbroji 12, a jejich dosah činí až 9 000 km. První z nich vstoupila do služby v roce 2007 a jedná se o druhý typ jaderného nosiče – Armádní Zpravodaj připomíná, že prvním byla ponorka Type 092, ale vznikla pouze jediná, zatímco ponorek Type 094 již existuje 6, uvádí Wikipedia. V plánu jich je ale až 8, a poté chce Čína uvést do provozu modernější označované jako Type 096.

iZdroj fotografie: U.S. Naval Institute / Public Domain

Z nových oficiálních vyjádření Číny plyne, že by ponorka Type 094 měla dosahovat rychlosti až 30 uzlů a mohla se ponořit do hloubky až 400 metrů. ArmyRecognition upozorňuje, že až dosud byla předpokládána rychlost 20 uzlů a hloubka 300 metrů. Stát za tím může razantní modernizace stávajícího plavidla, a to včetně vylepšení pohonu a trupu. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že díky tomu může být ponorka mnohem nebezpečnější, ale není jasné, zda parametry platí pro všechna plavidla, nebo jenom pro ta nejnovější.

Jaderné nosiče musí soupeři sledovat

Už samotná existence ponorky Type 094 je hrozbou, jelikož dává Číně možnost druhého úderu v případě jaderného konfliktu. Její soupeře přitom nutí vynakládat prostředky na sledování každé takové, která vypluje na moře, aby ji bylo kdyžtak možné zničit dříve, než odpálí rakety. Na druhou stranu ani Type 094 o výtlaku 11 000 tun a délce 135 m není bezbranná. Na soupeře, třeba americké ponorky, může vypustit torpéda z 6 torpédometů ráže 533 mm.

Čínská metla na hypersonické střely i kluzáky: nepříliš tradiční koncept počítá se sestřelením až 1 milionem projektilů

Ale nebezpečím jsou hlavně rakety JL-2. MissileTreat uvádí, že ponorky nesou buď 1 hlavici o síle 1 megatuny nebo 3 až 8 MIRV s menšími hlavicemi. Zda půjde Type 094 snadno zastavit, bude záležet hlavně na tom, jaký vydává hluk. U původní konstrukce byla Type 094 velmi hlučná, tedy snadno detekovatelná, ale jestli tomu je i u konstrukce vylepšené, není známé. Armádní Zpravodaj odhaduje, že však úroveň hluku nějak redukována byla.

Článek Nepřátelé Číny se mají čeho obávat: vylepšená varianta jaderné ponorky Type 094 s pokročilými schopnostmi udeří až na 9 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zub času hlodá a ponorky chátrají

Velká Británie se opírá o nukleární ponorky coby o středobod své obrany, přičemž Armádní Zpravodaj soudí, že se veškeré snižování vojenského rozpočtu v posledních letech opíralo o to, že válku s nukleární mocností nikdo neriskne. Problémem však bylo, že nedocházelo k investicím ani do modernizace nukleárního arzenálu, který se dostal do více než technických problémů. Ponorky přesluhují a jejich operační schopnosti jsou na hraně.

Ukrajinci odvrátili pád Pokrovsku. Celý měsíc bojovali o strategickou obec, která by Rusům umožnila postup. Zničili i jejich sabotéry

V současnosti jsou ve službě čtyři ponorky třidy Vanguard – vedle HMS Vanguard je to Victorious, Vigilant a Vengeance. Tyto chlouby Royal Navy byly spuštěny na vodu mezi léty 1993 a 1999, jenomže jejich životnost byla 25 let, takže jsou již dávno za svým zenitem a poruch přibývá. Již v roce 2012 byly v plášti Vanguardu nalezeny mikrotrhliny, jimiž unikala radiace.

iZdroj fotografie: Mez Merrill / Creative Commons / OGL

Byla proto odstavena a od roku 2015 do roku 2022 na ní probíhala náročná oprava. Jenomže proběhla horkou jehlou a přišlo se na to, že některé šrouby chladícího systému reaktoru byly přilepeny lepidlem! Vyřazení jedné z britských perel tak vedlo k neúměrné zátěži zbylých ponorek a jejich posádek.

Námořníci z HMS Vigilant jsou „rebelové“

Když byla čtveřice britských ponorek budována, bylo původně zamýšleno, že bude vždy jedna na hlídce na moři, další dvě v přístavu nebo na výcvik/cvičení, a poslední v údržbě. S výpadkem jedné se však ze tří měsíců náhle staly čtyři, což je pro techniku i posádky příliš. V roce 2022 tak na ponorce Victorious vypukl požár a musela se vynořit. A přestože neměly být ohroženy samotné nukleární zbraně, incident byl velmi zneklidňující.

Ukrajinští mariňáci překazili Rusům překročení hranic a nedali jim šanci přežít. Na stejném místě, jako už několikrát (video)

Posádky přitom trpí velikým stresem – 135mužů a žen je přepracováno a námořnictvo trpí nedostatkem kvalifikovaných expertů. Na ponorce HMS Vigilant byl potom katastrofální říjen 2017, kdy byli kapitán a jeho zástupce odvolání za vztahy s podřízenými důstojnicemi. Ve stejném měsíci pak devět námořníků z posádky neprošlo testy na kokain a bylo propuštěno.

iZdroj fotografie: Tam McDonald/ Creative Commons / OGL

Další incident se na stejné ponorce odehrál v roce 2020, kdy důstojník odpovědný za nukleární zbraně přišel do služby podnapilý a s pytlíkem kuřecích křídel pod rukou. Vloni byla zase jedna z důstojnic propuštěna za to, že na ponorce a na supertajné základně ve Skotsku točila s několika námořníky hanbaté filmy.

Velká bezpečnostní rizika i pro Američany

Na konci loňského roku se dokonce objevil ještě závažnější skandál. Ukázalo se totiž, že na životně důležitých softwarech pro plavidla jeho veličenstva pracovala firma z Běloruska. To znepokojilo nejenom britské specialisty, ale i Spojené státy americké, jelikož jsou britské ponorky vyzbrojeny jejich mezikontinentálními raketami Trident D5, a ty jsou propojeny se systémy americké námořní pěchoty, což už je de facto přímá spojka.

Záběry svědků ukazují, jak si Rusové opět sestřelili vlastní vrtulník. Šlo o chybu vojáků, kteří si ho spletli s nepřátelským letounem

Tridenty sama Velká Británie nevlastní, ale má je v pronájmu – každý rok tedy Londýn platí Washingtonu 12 milionů liber (358 milionů korun) – Britové jsou tak na Američanech zcela závislí. Údržbu a opravy na raketách mohou dělat pouze Američané a britské ponorky musí rok co rok plout na údržbu do americké Georgie.

iZdroj fotografie: Public Domain

Američané také Britům poskytují veškerý software a závisí na nich navigace pro případné použití nejničivější zbraně. Jak se vyjádřil pro web Politico jeden z britských činitelů, pokud by Spojené státy „vytáhly šňůru“, britské atomové ponorky by byly „pouhými hračkami“. Je tedy otázkou, jak by dopadl pokus o atomový úder bez souhlasu Washingtonu, resp. jestli by se odehrál.

Článek Stav britských jaderných ponorek je tragikomický a posádky v rozkladu. Amerika je navíc může vypnout – Rusko se tak bát nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko by rádo vědělo o Vanguard úplně vše

Armádní Zpravodaj soudí, že důvodem, proč se snaží největší země světa, která je teď obrovskou potencionální hrozbou pro mír v celé Evropě, zjistit informace o britských jaderných ponorkách třídy Vanguard, je hrozba, jakou představují. Ačkoliv má všeobecně silnější a lépe vybavené protějšky, nemůže takový prostředek podceňovat, jelikož nese jaderné hlavice.

Ukrajinský odstřelovač zlikvidoval ruského vojáka na 1,5 km pomocí velkorážní pušky (video)

I dopad jediné dokáže způsobit obrovské škody, natož pak desítek. Armádní Zpravodaj zrovna koncem března 2025 hodnotil, jak by mohl vypadat úder na ruské území z britské ponorky třídy Vanguard, která nese 64 jaderných hlavic a může tak zasáhnout i stejný počet cílů. Jistě, Ruská federace má nějakou ochranou, ta však zdaleka nepokrývá celé území.

Uniklý snímek dokazuje, že Rusové používají zakázanou chemickou munici známou jako „kapky“. Mají na krku válečný zločin

Je tedy logické, že se snaží zjistit vše o pohybu britských ponorek, stejně jako o jejich stavu, vybavení apod. Slouží mimochodem nejenom jako prostředek odstrašení, ale také jako zbraň tzv. druhého úderu – i kdyby tedy někdo napadl území Velké Británie a zničil všechny její vojenské kapacity, ponorka Vanguard dokáže stále provést odvetný útok.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je na moři vždy nejméně jedna, a v současné době je podle všeho také jenom jediná provozuschopná – ostatní stále prochází modernizacemi a opravami. Kdy budou opět schopné vyplout, není jasné, navíc začátkem roku 2023 vyšlo najevo, že technici některé části v rámci údržby pouze zalepili, než aby je vyměnili.

Ruský voják zveřejnil následky útoku M142 HIMARS na vrtulníky Mi-28 a Mi-8 v Belgorodské oblasti. Nejméně jeden je na odpis

Velká Británie má nicméně v procesu novější a vyspělejší třídu ponorek Dreadnought, jak redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala v září 2022. Stavba té první začala v roce 2016 a do služby by měla vstoupit roku 2028, tedy už za pár let, potvrzuje Wikipedia. Královské námořnictvo má aktuálně zavádět opatření a pátrat po dalších špionážních zařízeních, která jsou de facto přímým ohrožením národní bezpečnosti, takže to má nejvyšší prioritu.

Článek Rusko se právem bojí. Moře náhodou prozradilo, jak špehuje britské jaderné ponorky. Samo má přitom lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo běžných střel hypersonický Zircon

Ruské námořnictvo má v současné době ve službě 4 ponorky třídy Yasen-M a 1 předchozí verzi Yasen. Pátá pojmenovaná Perm je již spuštěna na vodu, ale ještě ji před zařazením do služby čeká řada zkoušek. Od ostatních plavidel se liší tím, že má ve výzbroji hypersonickou střelu Zircon, upozorňuje ArmyRecognition, zatímco předchozí používají starší protilodní střely P-800 Oniks, proti pozemním cílům pak Kalibr, a všechny samozřejmě disponují i torpédy.

🇷🇺#Russian #Navy The Perm is a new Russian fourth-generation multipurpose nuclear-powered submarine.The sub is the sixth in a series of Project 885/885M Yasen-class submarines being constructed at the Sevmash Shipyard for the Russian Navy.
The sub’s keel was laid on July 29,2016 pic.twitter.com/4szIzlBg5Z

— Capt(N) (@Capt_Navy) March 28, 2025

3M22 Zircon je primárně protilodní střela postavená k ničení plavidel, a to včetně letadlových lodí. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že má dosahovat rychlosti až Mach 9 a mít dosah by až 1 000 km. Rusko ji přitom použilo i proti pozemním cílům, takže má i tuto schopnost. Kreml sice střelu deklaruje jako nesestřelitelnou, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že tomu tak není. Musí totiž v závěrečné fázi zpomalit, aby se mohla zaměřit na cíl, což ji v ten okamžik činí snáze zranitelnou. Zničit ji potom může třeba MIM-104 Patriot nebo SM-6.

Yasen-M nevydává mnoho hluku

Ponorka typu Yasen-M je 130 metrů dlouhá a její výtlak činí 13 800 tun. Wikipedia uvádí, že dokáže dosáhnout rychlosti až 35 uzlů, ale většinou se pohybuje mnohem pomaleji, aby nebyla hlučná. To zajišťuje i jaderný reaktor nové generace a další opatření. Na palubě je osádka složená z 64 námořníků, a Armádní Zpravodaj připomíná, že je dosah ponorky teoreticky neomezený – udávají ho totiž jenom zásoby potravin, případně mechanické opotřebení.

Americký torpédoborec Arleigh Burke vs. ruská jaderná útočná ponorka Yasen: vyrovnaný souboj, ale Rus zaútočí až 5krát dále

Kromě střel, kterých je v 8 vertikálních odpalovačích až 32, je ponorka vyzbrojena torpédy ráže 533 milimetrů, jichž může nést až 30. Útočit jimi může na jiné ponorky nebo hladinová plavidla, a rovněž je schopna pokládat miny. Ponorka je vybavena sférickým sonarem i vlečným sonarovým polem, takže by měla mít pokročilou schopnost detekce nepřítele. Největšími protivníky Yasen-M jsou americké útočné ponorky třídy Virginia, kterých je již 23.

Článek Západ by se měl obávat. Rusko už má 5 jaderných ponorek Yasen-M. Tu poslední dokonce s hypersonickým Zirconem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vanguard je silná a na moři vydrží 200+ dní

Schopnosti čtyř britských ponorek s jadernými hlavicemi jasně ukázala HMS Vanguard. British Armed Forces News ve svém příspěvku uvádí, že na misi strávila rekordních 204 dní, a Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jsou všechny stejné třídy, takže by měla každá zvládnou totéž. Jako plavidla s jaderným pohonem jsou omezená hlavně zásobami potravin, i když rekordně dlouhá plavba v uzavřeném plavidle pod hladinou oceánu může mít vliv i na psychiku osádky, která potřebuje odpočinek, a též na mechanické součásti ponorky.

iZdroj fotografie: Britské královské námožnictvo

Vanguard je přitom velmi nebezpečná ponorka. Vyzbrojena může být až 16 balistickými raketami UGM-133 Trident II D5, z nichž může mít každá až 12 jaderných hlavic o síle 100 kilotun. MissileTreat uvádí, že mají dolet až 12 tisíc kilometrů, ale reálně je ponorka vyzbrojena slaběji. Od roku 2010 má na palubě 8 raket s 8 hlavicemi na každé, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že i tak to ovšem dává schopnost zasáhnout 64 ruských cílů, např. velkých měst. V případě krize lze navíc jistě počet raket i hlavic navýšit.

Vanguard je moderně vybavená

Britská ponorka třídy Vanguard je dlouhá 149,9 metrů a její výtlak činí 15 900 tun, popisuje na stránkách britské námořnictvo. Pohybuje se rychlostí až 25 uzlů, i když důležitější než rychlost je pro plavidlo tohoto typu schopnost se pohybovat utajeně. Na její palubě slouží 132 členů osádky, kteří mají k dispozici celou řadou detekčních přístrojů, např. aktivní a pasivní sonar, aby dokázali zjistit, zda je třeba nesleduje nepřátelská útočná ponorka.

Rusko by se mělo krotit, proti Evropě by nemělo šanci. „Jestli zaútočíte, přijde zničující reakce,“ zdůraznilo NATO

Kromě schopnosti odpalovat balistické rakety se dokáže i bránit. Má k tomu 4 torpédomety s těžkými torpédy Spearfish, k nimž Wikipedia uvádí, že jsou schopna pohybovat se rychlostí až 80 uzlů a jejich dosah je až 56 kilometrů. Jedno obsahuje 300 kg těžkou hlavici, jejíž exploze by dle redakce Armádního Zpravodaje dokázala min. těžce poškodit jakoukoliv nepřátelskou ponorku, i když stejně zranitelné by bylo i britské plavidlo.

Článek Britská jaderná ponorka je obrovskou hrozbou pro Rusko, smést ho může raketami. Na moři vydrží neuvěřitelných 204 dní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Yasen-M má vzniknout až 12 kusů

Projekt plavidel třídy Yasen začal již v době Sovětského svazu a jeho výsledkem byla ponorka Severodvinsk dokončená až po rozpadu SSSR. V dalších letech byla ovšem konstrukce zdokonalena. Wikipedia uvádí, že začala stavba prvního plavidla třídy Yasen-M, které nese název Kazaň, v roce 2009; v provozu je pak od roku 2021. V současnosti je ale ve službě zařazena již 4. ponorka nazvaná Archangelsk, která podstupuje nutné testy ze strany námořnictva. Ve výstavbě jsou potom další 4 ponorky této třídy, ačkoliv v plánu jich je až 12.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Ponorka třídy Yasen-M je poháněna jadernou energií, takže je v dosahu omezena jenom množstvím zásob, a ArmyRecognition uvádí, že třeba Kazaň podnikla misi na Kubu. Jde o útočnou ponorku určenou k ničení nepřátelských plavidel, a to jak hladinových lodí, tak ponorek. Ve výzbroji k tomu má torpéda a protilodní střely, ale i střely hypersonické a řízené k zasahování cílů na souši. Jelikož je velice tichá, je obtížné ji pod hladinou odhalit.

Ponorka se potopí přes 0,5 km hluboko

Plavidlo třídy Yasen-M je 130 metrů dlouhé a na jeho obsluhu je zapotřebí posádka složená z 64 námořníků, uvádí TheDefensePost. Při ponoření se dokáže pohybovat rychlostí až 35 uzlů a bezpečně se potopí do hloubky až 450 metrů, ale teoreticky má vydržet tlak až v 580 metrech. K tomu pak disponuje celou řadou moderních senzorů včetně vlečného sonaru. V mnohém je proto schopna vyrovnat se americkým ponorkám třídy Virginia.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Ponorka disponuje 10 torpédomety s torpédy ráže 533 milimetrů nebo novými těžkými torpédy Fizik-2 s dosahem 50 kilometrů. K tomu má i vertikální odpalovač, v němž je 32 různých typů střel – jednat se může o protilodní P-800 Oniks nebo střely Kalibr určené k ničení pozemních cílů. Počítáno je však také s tím, že bude ponorka schopna nést (nebo už nese) hypersonické střely 3M22 Zircon schopné údajně zasahovat jak hladinové, tak pozemní cíle.

Článek Ruská útočná jaderná ponorka třídy Yasen-M je mimořádně tichá a ve výzbroji má i hypersonické střely. Vyrovná se americkému protějšku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba paliva by pomohla plnit závazky

Velká Británie patří mezi jaderné velmoci, která nejenže provozuje jaderná zařízení, ale má i několik ponorek s jaderným pohonem, z nichž jsou některé nosiče raket s jadernými hlavicemi. I přesto je ale jeden segment, v němž se musí spoléhat na Spojené státy americké, a to při výrobě paliva pro jaderné reaktory zmíněných ponorek. MilIn však uvádí, že Britové zvažují obnovu vlastní výroby, aby se tak staly na komkoliv nezávislí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie

UkDefenceJournal uvádí, že aktuálně probíhají diskuze, jak výrobu jaderného paliva ve Velké Británii obnovit. Ministerstvo obrany si od toho slibuje, že by tak snáze docházelo k naplňování spojeneckých závazků, mezi něž patří hlavně členství v NATO, ale i sdružení jako AUKUS, a zahrnuje to i využití jaderných ponorek. Výroba jaderného paliva by však neznamenala výrobu materiálu pro nové jaderné hlavice, na tu mají Britové od roku 1995 dobrovolné embargo.

Britové dnes mají 10 jaderných ponorek

Britské námořnictvo disponuje 10 jadernými ponorkami v aktivní službě, uvádí Wikipedia, ale jejich počet se může v průběhu let mírně lišit podle toho, jak některá nová plavidla do služby vstupují, a ta stará naopak bývají vyřazována. Nejpočetnější jsou přitom útočné ponorky určené především k pronásledování jiných ponorek a dalších plavidel. Poslední kus třídy Trafalgar a pět novějších ponorek třídy Astute má kromě torpéd ve výzbroji i řízené střely Tomahawk.

Video: ani opakované nájezdy ruských BMP-3 a speciálního čečenského vozidla Akhmat nemusí přinášet úspěch, ale jenom pohřebiště

Královské námořnictvo (Royal Navy) disponuje i čtveřicí strategických jaderných ponorek třídy Vanguard vyzbrojených balistickými raketami Trident II osazených jadernými hlavicemi, které jsou jediným způsobem, jakým dnes Velká Británie prosazuje svou politiku jaderného odstrašení, protože zbylými prvky jaderné triády – tedy balistickými raketami odpalovanými ze země a strategickými bombardéry – nedisponuje. Minimálně jedna z těchto ponorek je přitom vždy na moři, aby zajistila, že bude Velká Británie schopna odpovědět na jaderný útok.

Článek Kdyby Velká Británie obnovila výrobu jaderného paliva, dokázala by lépe plnit závazky vůči NATO a nemusela se spoléhat na Ameriku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské atomovky mohou dopravit rakety

Ve výzbroji největší země světa je dnes asi 5 580 jaderných hlavic, uvádí Wikipedia, což je největší jaderný arzenál na světě. Není pochyb o tom, že je schopna doslova vymazat z mapy světa celá města, a to i ta větší. Ale aktuálně je to asi jediná karta, jakou může jiným velmocem nebo Západu hrozit. Navíc pozměnilo jadernou doktrínu, takže by je dle Reuters mohla použít i tehdy, kdy bude zasažena konvenčním útokem s podporou nějaké jaderné velmoci.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Aby mohlo Rusko jaderné zbraně využít, musí je osazovat na nějaké nosiče – největší flexibilitu mu dávají mezikontinentální balistické rakety. ArmsControlCenter uvádí, že je taková raketa schopna zasáhnout cíl zhruba do 20 minut od svého odpálení. Nejmodernější ruská mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat přitom nese celkem 10 velkých nebo 16 malých jaderných hlavic, uvádí MissileThreat. Jediná tak stačí ke zničení města. A i když se Rusku opakovaně její testy nepovedly, má ve výzbroji i jiné typy nosičů.

Ve hře jsou také ponorky a řízené střely

Rusko má ve výzbroji také 12 jaderných ponorek s balistickými raketami, které nesou jaderné hlavice, uvádí Wikipedia, a jejich účinek je velice podobný jako u raket odpalovaných ze země. Kromě toho disponuje speciální jaderným torpédem Poseidon, jehož exploze vyvolá v oceánu vlnu tsunami. Ale možností, jak snadno doručit ruskou jadernou hlavici, je i řízená střela odpalovaná z bombardéru jako je Ch-102 s doletem kolem 3 500 kilometrů.

Jak vypadá jedna z nejděsivějších atomovek v hojném ruském arzenálu: balistická raketa Satan (R-36M) připomíná světu, čeho se bát

Ačkoliv je ruský jaderný arzenál hrozivý, je otázkou, zda – nebo spíše kdy – je země schopna ho využít. Základním principem jaderné bezpečnosti světa je totiž takzvané jaderné odstrašení. Kreml ví, že kdyby to udělal, reagovaly by na to pravděpodobně stejnou mincí další mocnosti, hlavně Amerika, které by mohly odpálit jaderné zbraně směrem na Rusko. Takovýto konflikt by zničil značnou část lidské civilizace, ale protože by znamenal i totální zničení Ruska, je velmi nepravděpodobné, že se jeho zástupci odváží jadernou zbraň použít.

Článek Čím může Rusko vyhrožovat světu a čeho by se opravdu měl bát: hlavně raket, které do 20 minut smažou celá města. Má to však „ale“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jadernou ponorku je třeba dobře otestovat

Stavba ponorky USS Idaho začala v roce 2020 a jméno dostala na jaře roku 2024, uvádí MilIn. Její spuštění na vodu však neznamená, že se okamžitě zapojí do akcí amerického námořnictva, takovéto plavidlo čeká většinou řada zkoušek, které běžně trvají i 2 roky, a v případě objevení problémů se zařazení do služby může protáhnout. Ponorka jako USS Idaho je totiž nesmírně složitý stroj vybavený jaderným reaktorem – bezpečnost je tedy na prvním místě.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Třída Virginia je 115 metrů dlouhá a při ponoření má výtlak 7 900 tun, uvádí Wikipedia, přičemž je 26. představitelem své třídy. Místo klasického lodního šroubu ji pohání tryskový propulsor, s nímž může plout pod hladinou max. rychlostí 25 uzlů. Na její palubě slouží osádka složená ze 135 námořníků a vzhledem k tomu, že se o pohon se stará energie jaderného reaktoru, má dosah teoreticky neomezený – omezením jsou však zásoby pro lidskou obsluhu.

USS Idaho má torpéda i střely Tomahawk

Ponorka USS Idaho je verzí označovanou jako Block IV, což znamená oproti starším verzím mnohá vylepšení, uvádí PopularMechanics. Místo 12 vertikálních odpalovacích sil, každé s jednou střelou Tomahawk, je osazena 2 odpalovači Virginia Payload Tube, a v každém je 6 stejných střel. Díky tomu se zjednodušila a také zlevnila konstrukce. Kromě toho disponuje 4 torpédomety ráže 533 mm, z nichž lze odpalovat torpéda nebo protilodní střely UGM-84 Harpoon.

Čínská jaderná balistická ponorka Type 094 by dokázala zaútočit na celé území USA, aniž by vyplula. Ale má zásadní slabinu

Provozování útočných ponorek, jakou je USS Idaho, je pro americké námořnictvo jednou z klíčových schopností. Ideálně by jich potřebovalo 66, plány počítají s tím, že kolem roku 2030 jich bude mít 48, ale počet má v dalších letech narůstat. Je za tím soupeření v oblasti Pacifiku mezi Amerikou a Čínou. Podle dohody s Austrálií a Velkou Británií by měla min. 1 útočná ponorka neustále operovat ve Filipínském moři a připravována jsou i další opatření.

Článek Amerika má novou ponorku USS Idaho: její hlavní úlohou je pátrat po jiných ponorkách, počkat si může i kdekoliv u Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kňaz Požarskij je velice tichá ponorka

Stavba v loděnici započala v roce 2016 a na vodu byla ponorka spuštěna na začátku roku 2024, uvádí Wikipedia. Po ukončení všech zkoušek bude tedy nejnovějším nosičem s balistickými raketami v ruském námořnictvu. Jde o plavidlo třídy Project 955A Borej-A a vedle Kňaz Požarskij existují ještě čtyři další. Ruským technikům se podařilo postavit plavidla vydávající velice malý hluk, díky čemuž jsou obtížněji detekovatelná než předchozí ruské ponorky.

iZdroj fotografie: Uživatel HoteitH / Creative Commons / CC BY-SA

Plavidlo třídy Borej-A, jakým je Kňaz Požarskij, je 170 metrů dlouhé a jeho výtlak po ponoření činí 24 tisíc tun, zatímco potopit se může až 400 metrů hluboko, uvádí ArmyRecognition. Vybaveno je jaderným reaktorem, parní turbínou a pohonem typu pump-jet, což jí umožňuje dosahovat pod hladinou rychlosti až 30 uzlů. Dosah ponorky Kňaz Požarskij je teoreticky neomezený, ale je limitovaný množstvím zásob pro posádku čítající 107 námořníků.

Uveze až 160 jaderných hlavic současně

Hlavní zbraní ponorky je 16 balistických raket RMS-56 Bulava, což jsou mezikontinentální balistické rakety, které vstoupily do služby v roce 2013. MissileThreat uvádí, že jsou 12,1 metrů dlouhé a jejich startovací hmotnost činí 36,8 t, kdežto dolet mají 8 300 km a jedna unese až 10 jaderných hlavic, respektive návratových vozidel MIRV s výtěžností 100 až 160 kilotun. Zasáhnout tak může až 10 cílů najednou, přesnost hlavic je odhadována na 250 až 300 metrů.

Fotky: nejlepší obrana je útok, což mohla v nestřežený okamžik pocítit i ruská ponorka Rostov na Donu, která podlehla GPS navádění

Kňaz Požarskij má i 6 torpédometů ráže 533 mm určených k útokům na lodě nebo jiné ponorky; vypouštět z nich může pravděpodobně i střely RPK-2 Viyuga. Je nesporné, že patřé ponorky třídy Borej-A k nejnebezpečnějším a nejmodernějším zbraním Ruska, přičemž mu pomáhají v jaderném odstrašování. A vzhledem k tomu, že hlavně jaderné zbraně pomáhají zemi ve světě často prosazovat zájmy, nelze předpokládat, že by v jejich budování polevila. Udeřit s nimi přitom v případě nutnosti dokáže víceméně kdekoliv na světě.

Článek Ruská jaderná ponorka Kňaz Požarskij se stane velikou hrozbou: unese až 160 jaderných hlavic a odpálit je může kdekoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína má (zatím) 6 ponorek Type 094

Třída Type 094 je projektem 21. století; první z ponorek byla do provozu uvedena v roce 2007, uvádí Wikipedia, a v současnosti disponuje čínská flotila šesti plavidly. Jedná se o ponorku vybavenou jaderným pohonem, jejíž dosah je tak omezen jenom zásobami pro osádku. Jde o druhý typ plavidla s jaderným pohonem a balistickými mezikontinentálními raketami – tím prvním byla ponorka Type 092, ale ta byla velice nespolehlivá.

PLAN new Type 094 SSBN , with the 12 JL-2 SLBMs
🇨🇳 pic.twitter.com/BJJ5hiYu2y

— Umair Aslam (@Defense785) May 3, 2021

Type 094 je vyzbrojena 12 balistickými raketami JL-2, uvádí Twz, což jsou třístupňové rakety, na nichž je umístěna jedna hlavice o síle 1 megatuny, případně 3 až 8 MIRV s hlavicemi od 20 do 150 kilotun, uvádí Wikipedia. Raketa má mít dosah až 7 200 kilometrů, ale některé údaje říkají dokonce až 9 tisíc kilometrů. Od pobřeží Číny tak není schopna zasáhnout centrální část Ameriky, ale doletí na Havaj či Aljašku. Existují však náznaky, že by ponorka mohla mít i novější rakety JL-3 s dosahem 12 tisíc km, pro něž je již území USA v dosahu.

Hluk může čínskou ponorku prozradit

Ponorka Type 094 je 137 metrů dlouhá a slouží na ní asi 140 námořníků, a ačkoliv se může zdát jako impozantní zbraň, NationalInterest uvádí, že má jednu zásadní slabinu, a tou je hlučnost. Údajně je mnohem hlasitější než americké nebo ruské protějšky, což znamená, že je snáze detekovatelná hlavně ze strany moderních a velmi tichých útočných ponorek, jako třeba americké třídy Virginia. Jednou z jejích hlavních úloh je ostatně právě co nejrychlejší zničení nepřátelských ponorek s balistickými raketami, aby zamezily hrozbě druhého úderu.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Ale i když je ponorka Type 094 hlučná, nelze ji podceňovat – v případě konfliktu by mohla i tak stihnout rakety na nepřátele odpálit. Čína navíc pracuje na nové ponorce nazvané Type 096, a je jasné, že se její konstruktéři na problém hluku určitě zaměří. Nová ponorka bude určitě vyzbrojena raketami JL-3 a bude představovat další zvýšení schopností čínského jaderného odstrašení. První z nich by mohla vstoupit do služby někdy okolo roku 2030.

Článek Čínská jaderná balistická ponorka Type 094 by dokázala zaútočit na celé území USA, aniž by vyplula. Ale má zásadní slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorka Kazaň je velmi tichá a „všudypřítomná“

S konstrukcí ponorek Projekt 885 Yasen začal už Sovětský svaz, ale podařilo se je dokončit až v dnešním Rusku, a v současné době jsou v aktivní službě 4 plavidla. Jsou zkonstruována tak, aby netrpěla nešvarem předchozích sovětských jaderných útočných ponorek, tedy hlučností, kvůli níž je bylo relativně snadné lokalizovat. Konkrétně se stavbou Kazaně začalo ruské námořnictvo v roce 2009, uvádí Wikipedia, a do služby vstoupila v roce 2021.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Nejsilnějšími zbraněmi ponorky Kazaň jsou řízené střely, a to buď protilodní P-800 Oniks, nebo Kalibr k zásahům pozemních cílů, které dokáže zasahovat do vzdálenosti až 2 500 kilometrů, a to velmi přesně. Na palubě je celkem 32 střel a většinou se jedná o směsici, ale do budoucna je mají doplnit i hypersonické střely 3M22 Zircon, které mohou zasahovat plavidla i cíle na zemi. ArmyRecognition uvádí, že ponorka třídy Yasen prokázala, že je schopna pohybovat se všude, i pod ledem, takže může střely odpálit a zase nepozorovaně odplout.

Dosah je omezený jenom zásobami

Ponorka Kazaň je 130 metrů dlouhá a její výtlak činí 13 800 tun, pohybovat se přitom může maximální rychlostí 35 uzlů a ponořit se do hloubky až 450 metrů. Na její palubě slouží posádka složená ze 64 námořníků a díky jadernému pohonu je možnost ji nasadit limitována jenom množstvím zásob pro posádku. Kromě řízených střel disponuje ponorka i 10 torpédomety, jimiž může útočit na hladinové lodě a hlavně jiné ponorky.

Rusko se snaží využívat moderní ponorky jako Kazaň i jako svou výkladní skříň, potažmo mohou sloužit k demonstraci schopností. Za takovou akci lze považovat třeba plavbu Kazaně na Kubu a její těsné minutí floridského pobřeží. Na druhou stranu dávají takové akce možnost se na ponorku více zaměřit, a například fotografie tak ukázaly poškození obložení určeného k tlumení hluku, uvádí Newsweek. To by teoreticky mohlo znamenat, že ponorka není tak nehlučná, jak by být měla, a tedy by mohla být šance na její odhalení větší.

Článek Ruská jaderná útočná ponorka Kazaň může nepozorovaně zaútočit řízenými střelami z dálky až 2 500 km; ale možná je přeceňovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francie má na moři vždy alespoň 1 ponorku

V současné době disponuje francouzské námořnictvo 4 jadernými ponorkami třídy Le Triomphant s balistickými raketami, uvádí Wikipedia, což je dostatečný počet na to, aby mohlo vždy minimálně jednu z nich udržovat nasazenou. Ponorky vstoupily do služby mezi lety 1997 a 2010 a nejenom, že pomalu zastarávají, ale takém jim bude končit životnost. Jejich náhradou se stanou 4 plavidla nové třídy SNLE 3G, s nimiž se počítá až někdy do 80. let 21. století.

iZdroj fotografie: Uživatel Wmeinhart / Creative Commons / CC BY-SA

O nové třídě francouzských ponorek nejsou dostupné podrobné informace; ví se, že by měla být o něco větší než Le Triomphant, a jejich výrobce – společnost Naval Group – ve své tiskové zprávě uvádí, že půjde o extrémně diskrétní plavidla se schopností stealth, pod čímž si lze především představit minimálně hlučný provoz. Vybavena mají být mj. moderními senzory nebo například vylepšenými podmínkami pro posádku.

Ve výzbroji SNLE 3G bude hned 16 raket

NavalNews odhaduje, že by mohly být nové ponorky zhruba o 10 metrů delší než třída Le Triomphant, což by znamenalo délku kolem 150 metrů, zatímco výtlak by měl činit kolem 15 tisíc tun. Osádku by mělo tvořit asi 110 námořníků a každá z ponorek by měla sila s 16 balistickými raketami – nejspíše půjde o mezikontinentální M51.3 s až 10 jadernými hlavicemi o síle 100 kilotun, soudí MilIn. Jejich dolet je mimochodem dle Wikipedie 8 000 až 10 000 km, což znamená, že bez problémů zasáhnou i celou oblast Ruska.

A to ani nemusí plout nějak blízko, i když jsou samozřejmě směry, z nichž by měla vyšší šanci proniknout. Teoreticky by tak ponorka mohla rakety odpálit i od pobřeží Francie, neboť třeba Paříž a Moskva jsou od sebe vzdušnou čarou necelých 2 500 km, jak uvádí Distance. Vedle by ponorka měla být vyzbrojena 4 torpédomety.

ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem

Do služby námořnictva by měla první ponorka SNLE 3G vstoupit někdy kolem roku 2035, kdy bude končit životnost prvního plavidla třídy Le Triomphant. Tak dlouhá doba není ničím výjimečným, protože je jaderná ponorka velice složitým systémem, a každou novou konstrukci je třeba dostatečně otestovat a vypořádat se s některými nedostatky, jimž nešlo při plánování předejít. Stavba dalších plavidel pak bude trvat kratší dobu.

Článek Bez problémů dokáže udeřit kdekoliv v Rusku: francouzská jaderná ponorka nové generace bude pěkně nebezpečná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spousta ponorek Akula stále slouží

Někdy bývají ponorky třídy Akula zaměňované za raketonosné ponorky třídy Typhoon (v označení NATO), které jsou v sovětské terminologii označovány jako Projekt 941 Akula, což působí zmatky. Jedná se ale o útočný typ ponorky s jaderným pohonem, mezi jehož úkoly patří protiponorkové a protilodní mise, uvádí Nti. Existuje ve třech verzích s některými odlišnostmi a rozdílnými rozměry, a v současné době je v aktivní službě nejspíše 10 plavidel. Aktuálně už pouze v ruském námořnictvu, dříve však mívala jednu pronajatou Indie.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Design ponorek třídy Akula vznikl na přelomu 70. až 80. let 20. století, a první z nich vstoupila do služby v roce 1984. WeaponSystems uvádí, že bylo jejich hlavním rysem podstatné snížení hluku, čím se dostaly zhruba na úroveň americké třídy Los Angeles, ale možná byly i lepší. Najednou je bylo nesnadné lokalizovat, načež se staly velmi nebezpečnými. Plavidla mají dvojitý trup se speciálním zavěšením, které eliminuje hluk, a moderně zkonstruovanou vrtuli. Takových ponorek bylo Sovětským svazem (a později Ruskem) postaveno celkem 14.

Ponorka Akula se potopí až do 600 metrů

Jak jsem zmiňoval výše, existují ve více verzích: ponorky verze Akula I mají na délku 110,3 metrů, kdežto verze Akula II a Akula III jsou o 3 metry delší. Jejich výtlak je 12 770 až 13 800 tun a pohání je jeden tlakovodní jaderný reaktor OK-650B, uvádí NationalInterest. Na hladině se ponorky dokáží pohybovat rychlostí 10 uzlů, pod vodou pak až 35 uzlů, a konkrétně verze Akula II a Akula III se mohou potopit do hloubky až 600 metrů. Na palubě může být osádka až 73 námořníků a důstojníků, pro něž vystačí zásoby na zhruba 100 dní.

Ruská ponorka Arktur bude radikální změnou. Balistické rakety dopraví kamkoliv na světě a díky „neviditelnosti“ unikne leckteré obraně

Ponorky jsou vyzbrojené 4 torpédomety ráže 650 mm a čtyřmi 533 mm a mívají zásobu 40 torpéd. S pomocí torpédometů mohou také pokládat miny nebo odpalovat řízené střely, aktuálně jde o střely Kalibr. Po vynoření pak mohou použít i odpalovač s protiletadlovými střelami Igla-M, a v jejich výbavě jsou rovněž sonary včetně toho taženého – jejich typy byly průběžně měněny. Ruské námořnictvo nyní staví modernější útočné ponorky třídy Yasen, ale plavidla třídy Akula modernizuje a ještě nějakou dobu budou ve službě.

Článek Staré ponorky Akula ze sovětské éry jsou dodnes mocným rivalem amerických protějšků. Ve službě zůstanou ještě dlouho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová ponorka nesoucí jaderné zbraně

Ponorka Arktur by měla být ruským budoucím nosičem strategických zbraní, uvádí Tass, a podle všeho jsou tím myšleny balistické rakety s jadernými hlavicemi, případně by mohla být vyzbrojena řízenými střelami, což je jedna ze součástí jaderné triády Ruska. Takové rakety by tedy mohla dopravit a odpálit kdekoliv na planetě a teoreticky tak zasáhnout jakýkoliv cíl. V současné době staví Rusko pro tuto úlohu ponorky třídy Borej, jichž má v aktivní službě 7, a další jsou ve výstavbě. Třída Arktur by pak mohla být ve službě kolem roku 2037.

#Russia unveils ‘Super Stealthy’ SSBN concept, could replace #Borei class subs.

Named #Arktur or Arcturus, the new SSBN was seen paired with a large-displacement unmanned underwater vehicle or #UUV „Surrogat-V“ which can be launched from inside the SSBN.#IADN pic.twitter.com/NrqLOC9kzh

— News IADN (@NewsIADN) August 18, 2022

Asi první, co na ponorce zaujme (nutno podotknout, že Rusko představilo jen její model), jsou tvary. NavalNews uvádí, že má šikmý vnější trup se zkosenými stranami a prolnutými liniemi, a v některých oblastech trupu připomíná i letadlo s prvky stealth. Tvar trupu i velmi aerodynamické pojetí velitelské věže má podle všeho za cíl minimalizovat vydávaný hluk, a možná i odklánět sonarové paprsky. Ponorka by přitom měla operovat v arktických oblastech.

Arktur by mohla mít velice tichý pohon

Z modelu není poznat, jaký by měla mít ponorka přesně pohon, i když je pochopitelné, že by byl zdrojem energie jaderný reaktor, protože má nahradit jaderná plavidla Borej. Twz se domnívá, že by do pohonu proudila voda čtyřmi samostatnými kanály na obou stranách zádi, a pak byla vytláčena skrz sekci trysek vzadu. To by nejspíše mělo zajišťovat tichý a rychlý chod. Ponorka Arktur by mohla být asi 170 metrů dlouhá a její výtlak by se mohl pohybovat kolem 24 tisíc tun. Měla by mít 12 raketových sil a místo pro vyspělý podvodní dron/y.

Americká CIA lovila havarovanou sovětskou ponorku, která v sobě skrývala mnohá tajemství. O financování výlovu se postaral známý miliardář

Z modelu se dá velice těžko odhadnout, jaké by mohla mít ponorka vlastnosti, i když teoreticky by vůbec nemusely být špatné. Rusko je ale známé tím, že často předvádí různé modely zbraní a básní o jejich schopnostech, zatímco následná realita bývá jiná. A stejně tak se stává, že modely představí, ale nikdy se nedostanou do fáze realizace. U ponorek Arktur tak bude nejspíše nejvíce záležet na stavu ruské ekonomiky a dostatečném množství peněz, protože konstrukce nových jaderných ponorek bývá velmi, opravdu velmi drahá.

Článek Ruská ponorka Arktur bude radikální změnou. Balistické rakety dopraví kamkoliv na světě a díky „neviditelnosti“ unikne leckteré obraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorka měla být velmi tichá

S plánem na nové jaderné útočné ponorky přišlo francouzské námořnictvo v druhé polovině 90. let 20. století. Chtělo tehdy plavidla, která by se vyrovnala moderním lodím jiných námořnictev a byla použitelná nejen k lovu nepřátelských ponorek a lodí, ale zároveň by mohla útočit na pozemní cíle a provádět speciální operace včetně vyloďování komand. K tomu měla být velice tichá, což se i povedlo – Suffren je asi 10krát méně hlučná než ponorky třídy Rubis. Její stavba začala v roce 2007 a celkem bude mít Francie 6 ponorek této třídy.

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Nový typ francouzských ponorek je relativně malý, pod hladinou má výtlak jen 5 300 tun, což je polovina než třeba oproti americkým útočným ponorkám třídy Virginia. Plavidlo je 99,5 metrů dlouhé a na jeho palubě slouží posádka složená z 60 námořníků. Může být relativně nepočetná, protože je řada procesů na ponorce automatizovaných. Pod hladinou má být schopna dosahovat rychlosti vyšší než 25 uzlů a ponoří se do hloubky minimálně 350 metrů.

Suffren může používat více typů zbraní

K útokům na jiná plavidla je Suffren vyzbrojena 4 torpédomety, z nichž může odpalovat těžká torpéda F21 Artemis s dosahem větším než 50 kilometrů, případně protilodní střely Exocet SM39, a stejně tak může pokládat miny. Zároveň ale slouží její torpédomety i k odpalování střel MdCN, což jsou upravené řízené střely SCALP / Storm Shadow pro útoky na pozemní cíle s dosahem kolem 1 000 kilometrů. Celkem je na palubě 20 kusů kombinací torpéd a střel. Plavidlo má také disponovat výkonnými systémy pro detekci jiných lodí a ponorek.

The French Navy reported that on August 12, the new #French multi-purpose #nuclear #submarine S 636 Duguay-Trouin, the second of the Suffren type (Barracuda project), arrived in Toulon for sea trials . pic.twitter.com/hupcT9xbgr

— Ninjamonkey 🇮🇳 (@Aryan_warlord) August 13, 2023

Francouzské námořnictvo počítá s ponorkami třídy Suffren také při speciálních operacích, protože disponují dokem pro vylodění až 15členného komanda pod hladinou, a také pro ně vozí speciální plavidlo PSM3G. Podle dostupných informací ale tato schopnost vylodění zatím není plně integrována a prochází testováním, ale údajně je jednou z priorit. Francie také vyvinula variantu ponorky s nejaderným pohonem, kterou si původně objednala Austrálie, ale nakonec dala přednost americkým jaderným ponorkám.

Článek Jaderná ponorka Suffren potvrzuje, že je Francie právem jadernou ponorkovou velmocí: je extrémně tichá a vražedná i na 1 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příď ponorky zcela zničil požár

Perle je útočná ponorka třídy Rubis, na vodu byla spuštěna v roce 1990, a její služba probíhala standardně až do června 2020. Tehdy se nacházela v suchém doku v Toulonu na opravách, když na její přídi vypukl silný požár. Hasičům se ji podařilo zachránit a třeba reaktor nebyl vůbec zasažen, zatímco příď ponorky byla neopravitelně poškozena. Aby ji nebylo nutné stavět znovu, rozhodlo se francouzské námořnictvo k unikátní operaci – využít příď ponorky Saphir, kterou vyřadilo v roce 201; jednalo se přitom rovněž o plavidlo třídy Rubis.

iZdroj fotografie: Naval Group

Na první pohled se to může zdát jednoduché, ale i plavidla stejné třídy se v mnoha detailech liší (pokud tedy nejsou úplně identická). Je-li navíc použita část jiné lodi, je nutné provést veškeré práce o to důkladně, aby spoje vydržely i ve velkých hloubkách, v nichž na plavidlo působí obrovský tlak. Unikátní opravu nakonec provedly loděnice v Cherbourgu, na obnovení trupu, ale i všech elektrických či potrubních spojů, strávilo 300 techniků kolem 100 000 pracovních hodin (tj. 11,45 let). V září 2022 navíc na ponorce vypukl další požár.

Malá ponorka se silnými zuby

Ponorka třídy Rubis je na jaderná plavidlo relativně malá, měří jenom 74,6 metrů a její výtlak činí 2 600 tun. Pod hladinou se dokáže pohybovat rychlostí přes 25 uzlů a je schopna se potopit do více než 300metrové hloubky. Na její palubě slouží 70 námořníků, kteří obsluhují mj. výzbroj skládající se ze 4 torpédometů ráže 533 milimetrů, z nichž lze odpalovat jak torpéda F17 mod2, tak francouzské protilodní střely SM39 Exocet.

Nejmodernější útočná ponorka světa je 2krát silnější než předchůdci, Virginia Block V tím má nad nepřítelem obrovskou výhodu

I přes těžkosti se spojením konstrukcí se technikům francouzských loděnic podařilo práce na opravě ponorky Perle na jaře 2023 dokončit, a mohli ji poslat na testování, aby ověřili, že je provozuschopná. Ve službě francouzského námořnictva by měla zůstat minimálně do roku 2028, následně bude nahrazena modernější a větší ponorkou třídy Barracuda (někdy nazývaná jako třída Suffren), která je v současné době ve výstavbě.

Článek Spojení dvou jaderných ponorek je naprostou raritou. Riskantní krok zachránil Francouzům plavidlo, které požár odepsal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová verze ponorky Virginia bude jiná

Zmíněná plavidla nejsou žádnou novinkou, i když jsou považována za nejmodernější útočné ponorky na planetě. Stavba vůbec první začala již v roce 1999, a do služby vstoupila o 5 let později. Americké námořnictvo však nyní připravuje novou verzi označovanou jako Block V. První ponese jméno USS Arizona po bitevní lodi zničené při japonském útoku na Pearl Harbor, a bude úplně jiná než dosud více jak 20 postavených nebo budovaných ponorek této třídy.

Rozdíl má být především v oblasti výzbroje, revoluční novinkou bude modul s víceúčelovými odpalovacími trubicemi Virginia Payload Module (známější pod zkratkou VPM). Běžná ponorka třídy Virginia je dnes vyzbrojena 12 trubicemi VLS, a v každé je po jedné střele BGM-109 Tomahawk. Dále má ponorka 4 torpédomety schopné odpalovat torpéda nebo protilodní střely UGM-84 Harpoon. Celkem může na palubě nést 25 torpéd nebo střel a jejich kombinací.

Nově přidaný modul VPM se skládá ze 4 odpalovacích trubic, přičemž je v každé umístěno 7 střel Tomahawk, takže je síla plavidla znatelně zvýšena. Namísto 12 střelami najednou disponuje 40. Střely Tomahawk jsou podzvukové, ale obtížně zachytitelné, a známé jsou i schopností přesně zasahovat cíle. Nejnovější verze disponují doletem přes 1 600 km, a zároveň schopností útočit nejen na pozemní, ale také námořní cíle, což z nich dělá velmi univerzální zbraň.

Ve výsledku by tak měla být ponorka Block V skoro 2násobně silnější než současné. Třeba její ruský protějšek, ponorka třídy Yasen, pak nese 32 (8 × 4) protilodních střel P-800 Oniks s plochou dráhou letu, nebo stejný počet protilodních, protiponorkových a pozemních útočných střel Kalibr (případně jejich kombinaci), a vybavena je také 10 torpédomety s těžkými torpédy Futlyar (UGST-M). Jedná se tedy o něco slabší i méně početnou výzbroj.

Ponorky třídy Virginia jsou velmi tiché

Zmíněná plavidla jsou běžně dlouhá 115 metrů, ponorka verze Block V má mít ale délku 140 metrů a výtlak 10 200 tun. Stejně jako menší předchozí verze má potom disponovat velmi tichým chodem, nepřítel ji tedy může zachytit jen velmi obtížně, a sama má ke všemu velmi pokročilé detekční přístroje a vlečný sonar. Její rychlost je minimálně 25 uzlů, ale není vyloučeno, že bude vyšší. Starší (tedy současné) ponorky se zvládají potopit do hloubky 240 metrů, některé verze pak do 610, a Block V by měl zvládnout až kilometr.

Plavidlo se také vyznačuje vysokou míru automatizace, jeho posádku tak tvoří jenom 135 námořníků. Americké námořnictvo počítá s tím, že bude ponorky třídy Virginia nakupovat nejméně do roku 2043, a ve službě mají být do roku 2060. Plavidel verze Block V pak bude minimálně 10, a další minimálně 3 plavidla třídy Virginia má dostat australské námořnictvo, které má opci na další 2. Zatím ale není jasné, jakou verzi vlastně obdrží.

Článek Nejmodernější útočná ponorka světa je 2krát silnější než předchůdci, Virginia Block V tím má nad nepřítelem obrovskou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ponorky mají kvůli ledu zesílenou konstrukci

Rusko, před ním Sovětský svaz, a stejně tak Spojené státy, vysílají ponorky do Arktidy již několik desetiletí. Jejich konstrukce proto počítá s tím, že se budou muset vynořit „kdekoliv“. Mají proto zesílené konstrukce věží a horní části paluby, aby dokázaly prorazit i relativně silný ledový příkrov. V některých případech by údajně měly být ponorky schopny prorazit až 3 metry ledu, i když to osádka nejspíše dělala jen ve velmi extrémním případě – většinou si volí místa s ledem silným řádově desítky centimetrů.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Americké námořnictvo při cvičení ICEX 2018 nafilmovalo vynoření útočné ponorky na jaderný pohon USS Hartford v Beaufortově moři. Zajímavé je, že zveřejněné záběry poskytují nejen venkovní pohled na to, jak ponorka prorazí vrstvu ledu, asi půl metru silnou, ale i z vnitřku. Díky přístrojům osádka přesně ví, jak daleko je od vrstvy ledu, a i když do ní narazí, nikdo z lidí na záběrech se ani nepohne. Doslova se zdá, že ponorka ledem projede jako nůž máslem.

Ponorka by zde mohla odpálit střely Tomahawk

Hardford je ponorka třídy Los Angeles novější verze, protože je kromě 4 torpédometů vybavena i 12 vertikálními odpalovači řízených střel Tomahawk. Ty je možné odpálit zpoza hladiny, ale samozřejmě jen za předpokladu, že by nad ponorkou nebyl led; tedy pakliže je chce odpálit v Arktidě, musí se vynořit. Pokud je ponorka potopená, má výtlak 6 927 tun a její délka je 110,3 metrů. Osádku tvoří 110 námořníků a pod vodou se může pohybovat rychlostí minimálně 25 uzlů.

Ze záběrů je patrné, že Hartford nebyla jediná ponorka, protože v jednu chvíli jsou nad ledem vidět hned 3 ponorkové věže. Z jiného plavidla pravděpodobně vznikly i záběry toho, jak Hartford proráží led. Podobná cvičení nejsou výjimečná, dělá je i Rusko. V Arktidě trénují vynoření nejenom útočné ponorky, ale i plavidla s balistickými raketami vybavenými jadernými hlavicemi. Schopnost operovat v Arktidě je přitom čím dál více důležitá, výzkumy naznačují, že jsou tam velké zdroje surovin – zuby si na ně brousí hned několik zemí.

Článek Video: americká jaderná ponorka umí prorazit až 3 metry tlustý arktický led; projíždí jím jako nůž máslem a osádka to ani necítí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednu ruskou ponorku musí sledovat i 2 Západní

Už během studené války sázel Sovětský svaz na ponorky, ale jelikož nebyly příliš tiché, dařilo se je Američanům relativně snadno zaměřovat a sledovat. Ruští konstruktéři však za uplynulá desetiletí značně pokročili a jejich nejnovější podvodní plavidla tak dle všeho touto slabinou nadále netrpí. Monitorování ponorek je tak mnohem obtížnější, což někdy způsobuje, že musí jednu ruskou sledovat i dvě americká plavidla naráz. Tím ale informace končí, ani jedna ze stran neprozrazuje, zda se to daří.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Podle dostupných zpráv je nicméně znepokojivé nasazení ponorek třídy Yasen. Ty má Rusko ve výzbroji 3, přičemž Západní země monitorovaly ve stejném okamžiku jednu v Pacifiku, druhu v Atlantickém oceánu, a třetí ve Středozemním moři. Jde o moderní plavidla se značně zredukovanou úrovní hluku, což je dělá velmi obtížně zaměřitelná. Kromě torpéd mají ve své výzbroji protilodní střely nebo řízené střely typu 3M-54 Kalibr, na nichž mohou být jaderné hlavice. Rusko přitom pracuje na dalších ponorkách této třídy.

Ponorka Belgorod na nějakou dobu zmizela

Dalším znepokojením může být ponorka Belgorod a její torpédo s jaderným pohonem a jadernou hlavicí Poseidon. Během roku 2022 se i na nějakou dobu údajně ztratila, a to právě skrze testy této zbraně. V současné době už je má ale mít ve výzbroji. Důvodem k obavám však mohou být také ponorky třídy Borej s novými balistickými raketami RSM-56 Bulava. Vybaveny jsou pohonem typu pump-jet a jsou rovněž mimořádně tiché a obtížně odhalitelné. Rusko má mít takových plavidel zatím 6, v roce 2023 bude ale do služby zařazena sedmá.

Náklady na válku na Ukrajině sice Rusko přiměly udělat změny ve vojenském rozpočtu a část prostředků z ponorkové flotily a její modernizace muselo přesunout do jiných oblastí, ale ani tak se výstavba nových a moderních ponorek nezastavila, jen o něco zpomalila. Kromě segmentu jaderných a hypersonických zbraních se federace může v ponorkách měřit se Západními zeměmi, například i s moderní německou 212A, čehož si je vědomo. Lze tedy předpokládat, že bude právě tímto způsobem vyvíjet tlak na své rivaly i nadále.

Článek Studená válka se může opakovat: ruské ponorky u amerických břehů jsou reálné, pohybovat se mohou téměř nepozorovaně po celém světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová ponorka s balistickými raketami

Ze zprávy ruské agentury TASS vyplývá, že by měly ruské ozbrojené síly obdržet třeba 5 ponorek, přičemž u čtyř není jasné, o jaký typ se jedná, i když pravděpodobně půjde o diesel-elektrické, a poslední z nich by měla být ponorka Imperátor Alexandr III. Jedná se o plavidlo třídy Borej s jaderným pohonem, které nese 16 balistických střel RSM-56 Bulava; na každé z nich může být až 6 jaderných hlavic. Těmito moderními nosiči Rusko postupně nahrazuje staré ponorky, nedávno třeba vyřadilo do té doby největší ponorku světa.

Dále má tamní ministerstvo obrany v plánu pořídit 22 balistických raket RS-24 Jars, RS-28 Sarmat nebo hypersonických kluzáků Avangard. Tento výčet zbraní je dost zavádějící, protože jde vlastně o rozlišné typy zbraní. Zatímco RS-24 nebo RS-28 jsou balistické rakety sloužící jako nosiče MIRV s jadernými hlavicemi, případně právě kluzáků, na nichž je hlavice. Zmíněný Sarmat je přitom nejnovější typ zavedený do výzbroje v loňském roce a má mít dosah až 18 tisíc kilometrů (dosáhne tedy i na celé USA), při únorovém testu ale jedna z těchto raket selhala.

iZdroj fotografie: Uživatel Sokolrus / Creative Commons / CC BY

Federace avizuje, že má být raketa RS-28 Sarmat schopna nést až 24 hypersonických kluzáků Avangard, což by znamenalo, že by nebyla její kapacita využita naplno, pakliže by byly všechny objednané zbraně právě kluzáky. V odpálení jí to ale samozřejmě nebrání, kluzáky měly být přitom do výzbroje zařazeny na konci roku 2019. Jakmile je balistická střela vynese, dojde k jejich odpojení a dále pokračují samostatně. Jsou schopny dosahovat rychlosti až Mach 27 a zároveň i manévrovat, takže si s nimi současná protiraketová obrana neporadí.

Nové nadzvukové bombardéry jako nosiče střel

Ruské letectvo by mělo zároveň dostat 3 nové strategické bombardéry Tupolev Tu-160M, tedy nadzvukové bombardéry využívané hlavně jako nosiče řízených střel. Mohou nést třeba 6 raket Ch-101, což jsou zbraně používané ruským letectvem k odstřelování cílů na Ukrajině, nebo jejich jadernou variantu Ch-102. Spektrum zbraní pro ně je samozřejmě vyšší, ale je otázka, kolik takových střel federaci v současné době vlastně zbývá, protože mnohé dávno vypotřebovala a jejich výroba je dle všeho velmi pomalá.

Vedle toho je počítáno s dodávkou blíže neupřesněného počtu hypersonických střel Ch-47M2 Kinžál a 3M22 Zircon. První ze zmíněných jsou vlastně upravené balistické rakety Iskander odpalované z letadel, přičemž dosahují hypersonické rychlosti a mají dosah 2 až 3 tisíce kilometrů. Několik už jich Rusko použilo i proti Ukrajině. Zircon je pak protilodní hypersonické střela a ve výzbroji by je nyní měla mít fregata Admirál Gorškov. Co by dopad atomovky způsobil lze přitom orientačně spočítat.

Článek Asi jediné, na co Rusko 100% stačí – v roce 2023 zásadně posílí jaderný arzenál, aby „pouštělo hrůzu“ nad Evropou i přes oceán se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V jaderném reaktoru ponorky byly slepované šrouby

Na základě předběžných informací se zdá, že údržbáři firmy Babcock flagrantně porušili předpisy při opravě izolace chladícího potrubí v jaderném reaktoru. Šrouby, které drží izolaci na svém místě, zřejmě někdo příliš utáhl, v důsledku čehož odpadly jejich hlavy. Správným postupem je takové šrouby vyměnit. Opraváři si ale podle všeho chtěli práci ulehčit a odpadlé hlavy šroubů jenom přilepili zpět. Jedna z hlav ale naštěstí při inspekci odpadla, což vedlo k dalšímu zkoumání, při němž bylo odhaleno i několik dalších lepených spojů.

Kdo přesně za přilepení šroubů může, má zjistit vyšetřování. I pro společnost Babcook je to velmi nepříjemná událost, má být totiž druhým největším dodavatelem tamního ministerstva obrany, protože s ním má uzavřené kontrakty na opravy jaderných ponorek tříd Vanguard a Astute v řádech desítek miliard korun. Zatím je ale otázkou, jak se událost projeví na další spolupráci a bojeschopnosti britské ponorkové flotily.

iZdroj fotografie: Tam McDonald / Creactive Commons / OGL

Vanguard je nejstarší ponorkou stejnojmenné třídy, kterou tvoří čtveřice plavidel. Pro bezpečnost Velké Británie jsou klíčová, protože jde o jediné nosiče jaderných zbraní v zemi. V minulosti totiž rezignovala na jaderné bombardéry a balistické rakety, místo nichž se rozhodla, že jediným způsobem jaderného odstrašení budou ponorky. V současné době disponuje přibližně 200 jadernými hlavicemi a minimálně jedna ponorka třídy Vanguard je na moři a připravena v případě konfliktu zaútočit.

Na ponorce Vanguard bývá 48 jaderných hlavic

Stavba ponorky Vanguard začala v roce 1986 a na vodu byla spuštěna o šest let později. Jedná se o plavidlo dlouhé 149,9 metrů, jehož výtlak dosahuje 15 900 tun. Pod hladinou pak dosáhne rychlosti vyšší než 25 uzlů a na její palubě slouží 135 námořníků. Ponorka je vyzbrojena 4 torpédomety pro torpéda Spearfish, její hlavní zbraní je ale 16 balistických raket UGM-133 Trident II, kdy může nést každá z nich až 8 jaderných hlavic. Britské námořnictvo však nabíjí do ponorek jen 8 raket s 48 hlavicemi, tedy přesně polovinu. Rakety mají přitom létat do vzdálenosti kolem 12 tisíc kilometrů.

Životnost britských ponorek třídy Vanguard se pomalu blíží ke konci a Britské královské námořnictvo je chce nahradit novou třídou Dreadnought. V loděnicích již začala stavba 3 ze 4 nových plánovaných plavidel. Do výzbroje budou zařazeny nejdříve na začátku 30. let 21. století, do té doby ale musí zůstat ponorky třídy Vanguard ve službě. Jejich bezchybná údržba je tak pro obranyschopnost Velké Británie jakožto jaderné „velmoci“ doslova klíčová.

Článek Oprava lepidlem místo výměny: technici šetřili na britské jaderné ponorce HMS Vanguard, která je pro zemi zcela klíčová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.