Srovnání, které Kreml nevyhrál

Ruský web Pervyj těchničeskij zveřejnil v červnu 2026 srovnání obou tanků podle pěti kritérií: palebný potenciál, ochrana posádky, strategická mobilita, spolehlivost a připravenost a konečně cena s masovostí výroby. Armata si připsala body za palebnou sílu a ochranu posádky. Proryv ale zvítězil ve zbylých třech kategoriích, a výsledné skóre 3:2 v jeho prospěch je pro vlajkový projekt ponižující.

Potupa nespočívá v tom, že by Armata byla špatný tank. Spočívá v tom, že dražší, ambicióznější a propagandisticky vyzdvihovaný stroj prohrál s evolučním derivátem rodiny T-72, tedy s platformou, jejíž základní konstrukce pochází ze sedmdesátých let minulého století. Kreml investoval roky vývoje a miliardy rublů do tanku, který nedokáže ve válce nasadit, a místo něj musí spoléhat na stroj, o jehož konstrukčních slabinách ví.

Sliby versus realita: příběh odkladů

Časový oblouk mezi slibem a skutečností je u Armaty mimořádně výmluvný. V únoru 2021 šéfkonstruktér Andrej Terlikov prohlásil pro TASS, že stabilní sériové dodávky T-14 začnou od roku 2022. Jenže přišla plnohodnotná válka a sériové dodávky nikde.

Ještě dříve, v létě 2018, tehdejší vicepremiér Jurij Borisov otevřeně řekl, že Armata je příliš drahá na to, aby jí armáda „zaplavila“ své jednotky. A v říjnu 2026 šéf Uralvagonzavodu Alexandr Potapov pro TASS přiznal, že T-14 se stále dopracovává podle zkušeností z války a prochází postupným ověřováním u vojsk. Hlavní práci na frontě podle jeho vlastních slov nesou klasické tanky T-72, T-80, T-90 a dokonce zastaralé T-62.

Kreml chybu nikdy nepojmenoval jako chybu. Ale prozradil ji vlastním chováním: nákupními prioritami, výrobním programem a tím, že Armatu drží mimo bojiště. Britská rozvědka po výroku šéfa Rostechu Sergeje Čemezova z března 2024 uvedla, že T-14 se na Ukrajině téměř jistě nenasazuje kvůli vysoké ceně a riziku ostudy při její ztrátě. Podle nás jde ale ještě o něco hlubšího: Armata jednoduše nedosáhla provozní zralosti, kterou válka vyžaduje.

T-90M: válečný kůň se smrtelnou vadou

Proryv je reálně nasaditelný, opravitelný a průmyslově zvládnutelný tank. Ruská státní média ho vyzdvihují jako nejmodernější sériově bojující ruský stroj. To je pravda, ale jen polovina příběhu.

Ruský srovnávací text totiž obchází zásadní konstrukční slabinu, kterou T-90M dědí po celé sovětsko-ruské rodině T-64/T-72/T-80/T-90. Jde o karuselový automat nabíjení umístěný pod věží přímo v bojovém prostoru. Dvoudílná munice leží v karuselu bez účinného oddělení od posádky. Při průniku střely z boku nebo shora, což je na dnešním bojišti saturovaném protitankovými řízenými střelami a útočnými drony stále častější scénář, může dojít k nekontrolované detonaci munice, odhození věže a smrti celé tříčlenné osádky.

Analytici britského RUSI tuto slabinu podrobně popsali. Modernizace T-90M ji zmírňuje lepším pancéřováním a úpravami uložení části munice, ale základní karuselovou logiku neodstraňuje. Záběry z ukrajinského bojiště opakovaně ukazují ruské tanky s odhozenými věžemi, vizuální důkaz toho, co konstrukce způsobuje při zásahu do muničního prostoru.

Pro srovnání: americký M1A2 Abrams s kanónem M256 ráže 120 mm, čtyřčlennou osádkou a turbínovým motorem o výkonu přes 1 100 kW řeší problém munice jinak. Munice je uložena v oddělené zádi věže s výbušnými panely směřujícími ven od posádky. Německý Leopard 2A7 sleduje podobnou filozofii. Západní tanky nejsou nezranitelné, ale jejich konstrukční přístup k přežití posádky je generačně odlišný.

Výroba z nouze: renovace místo revoluce

Chyba Kremlu nespočívá v tom, že chtěl lepší tank. Spočívá v tom, že vsadil na příliš složitý stroj pro válku, kterou musí vést průmyslem opotřebovávajícím staré zásoby. Podle analýzy RUSI tvoří přibližně 80 % tanků a dalších obrněných vozidel dodávaných ruské armádě nikoli nová výroba, ale renovace a modernizace strojů vytažených ze skladů. A tyto zásoby se do roku 2026 významně vyčerpávají.

Rusko tak bojuje s tím, co má, a co má, je kompromis nouze:

• T-72B3 – nejrozšířenější modernizovaná varianta, základ obrněných sil.
• T-80BVM – turbínový tank s vyšší mobilitou, ale náročnější logistikou.
• T-90M Proryv – nejmodernější sériový stroj, stále s karuselovou slabinou.
• T-62 – konstrukce z šedesátých let, reaktivovaná z nouze pro druholiniové úkoly.

Armata v tomto seznamu chybí. Ne proto, že by neexistovala, ale proto, že existuje jen v malé sérii bez doložené masové výzbroje a bez standardního bojového nasazení.

Co z toho plyne pro NATO a Česko

Lekce z ruského tankového programu nezůstávají bez odezvy. Ministerstvo obrany ČR při pořizování tanků Leopard 2A8 výslovně zdůrazňuje parametry zvyšující přežití na bojišti saturovaném protitankovými střelami a autonomními prostředky. Armáda ČR zároveň promítá ukrajinské zkušenosti do akvizic dalších systémů, včetně houfnic Caesar.

Pro alianční plánování je podstatné, že hlavní hrozbou nejsou exotické Armaty, ale masa konvenčních ruských tanků s improvizovanými ochrannými úpravami proti dronům. Priority obrany by proto měly směřovat k senzorům, útočným dronům, protitankovým prostředkům s horním náletem, minám a ničení logistiky, tedy k tomu, co dokáže systematicky decimovat právě ty stroje, na které Rusko reálně dosáhne.

Kreml chtěl tank budoucnosti a dostal lekci z přítomnosti. Armata zůstává konstrukčně zajímavým strojem, jehož principy (neobydlená věž, oddělená posádka) jednou možná skutečně změní tankovou válku. Jen ne tuto válku a ne v ruských rukou.

Článek T-14 Armata je tank budoucnosti, ale potupně prohrála s T-90M. Kreml ví, že udělal chybu, jakou nemůže nasadit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se ze skladového vraku stane T-72B3M

Celý proces začíná u obřích skladovacích základen, kde Rusko od sovětských dob uchovává tisíce tanků T-72A. Stroje z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, často v žalostném technickém stavu, putují do závodu Uralvagonzavod (UVZ) v Nižním Tagilu. Tam projdou generální opravou a dostanou modernizační balík, který z nich udělá T-72B3M, tedy stroj s podstatně lepšími bojovými schopnostmi, než měl originál.

Konkrétně to znamená výměnu kanonu za 125mm 2A46M-5, instalaci nového systému řízení palby, osazení reaktivním pancířem Relikt a motor V-92S2F o výkonu 1 130 koní (843 kW). Výsledek není nový tank. Je to ale tank, který dokáže střílet řízenými střelami 9K119 Refleks, má slušnou balistickou ochranu a na frontě plní svou roli: vyplňuje díry po ztrátách.

Starší otevřené odhady počítaly s tempem kolem 200 kusů ročně. Nová analýza Defence Express, která vychází z práce OSINT analytiků Jompy a T-90AK na platformě X, mluví o zhruba 360 kusech ročně. Průměrně tedy asi 30 tanků měsíčně místo dříve předpokládaných sedmnácti.

Hybridní T-80UE-1: recyklace místo výroby

Příběh T-80UE-1 je ještě zvláštnější. Tento tank vznikl jako modernizační koncept na počátku nultých let a vyrobeno bylo jen několik desítek kusů. Důvod? Příliš drahý. Jenže válka mění ekonomiku rozhodování.

Problém, který Rusko řešilo, je prostý: po rozpadu Sovětského svazu zůstala výroba dieselového motoru 6TD-1 pro tanky T-80UD v Charkově, tedy na Ukrajině. Rusko má ve skladech věže z T-80UD, ale nemá k nim motory. Řešení, které analytici identifikovali v červenci 2026 na základě videozáznamu, spočívá v hybridním sestavení: věž z T-80UD se osadí na opravenou korbu T-80B nebo T-80U, která používá domácí plynovou turbínu GTD-1250 o výkonu 1 250 koní (933 kW). Výsledek dostane prvky blízké standardu T-80BVM včetně reaktivního pancíře Relikt a modernější optiky.

Je to improvizace. Ale funkční improvizace, která Rusku umožňuje využít díly, jež by jinak zůstaly v hangárech jako mrtvý inventář. Kolik přesně těchto hybridů Rusko měsíčně sestavuje, otevřené zdroje neuvádějí.

Jak dlouho mohou zásoby vydržet

Klíčová otázka zní: kolik T-72A ještě zbývá? Přesné číslo není veřejně doložené, ale existují rámcové odhady. Portál Mezha s odkazem na OSINT uváděl asi 1 142 kusů T-72A v roce 2022 a kolem 900 zbývajících v září 2025. Únorová zpráva UNITED24 pak hovořila o 452 tancích T-72 Ural/T-72A stažených směrem k UVZ.

Při tempu 360 kusů ročně by teoreticky 900 tanků vystačilo asi na dva a půl roku. Pokud je reálně k dispozici jen kolem 450 kusů, zbývá zhruba 15 měsíců práce. Skutečnost bude ještě kratší; část korb je v takovém stavu, že oprava nedává smysl, a část podvozků může být odkloněna na jiné projekty, například na robotický systém Šturm, jehož koncepce podle Janes počítá se čtveřicí bezosádkových T-72B3 a jedním velitelským vozidlem.

Rusko tedy nesedí na nevyčerpatelné zásobě. Sedí na zásobě, kterou dokáže zpracovávat rychleji, než se čekalo.

Renovované tanky versus technika NATO

Jak si T-72B3M a T-80UE-1 stojí proti západním strojům? Srovnání není lichotivé.

Ruské tanky mohou být palebně nebezpečné; kanon ráže 125 mm s řízenými střelami není hračka. Ale v síťovosti, ergonomii posádky, aktivní ochraně a celkové odolnosti mají stroje NATO strukturální výhodu. Leopard 2A7V dosahuje rychlosti přes 70 km/h a disponuje programovatelnou municí; Abrams SEPv3 má systém Trophy schopný zachytit protitankové střely ještě před dopadem.

Jenže na ukrajinské frontě nerozhoduje jen kvalita jednotlivého kusu. Rozhoduje i množství. A právě v tom Rusko svou průmyslovou improvizací získává čas.

Co to znamená pro Ukrajinu a NATO

Databáze Oryx eviduje vizuálně potvrzených 4 452 ruských tankových ztrát všech typů, včetně osmi T-80UE-1. Samotných 360 renovovaných T-72A ročně tedy válku „nezalepí“, ale dává Moskvě silnější schopnost průběžného doplňování, než s jakou analytici počítali. Analýza CSIS z července 2026 varuje, že Rusko si zřejmě udrží vysoké tempo ve vybraných kategoriích výroby a bude postupně obnovovat rezervy.

NATO na to reaguje opačným směrem, než by si Moskva přála. Na summitu v Ankaře v červenci 2026 aliance přislíbila nejméně 70 miliard eur vojenské pomoci Ukrajině pro letošní i příští rok. Česká republika pokračuje v muniční iniciativě; ministr Lipavský loni představil plán na dodávky velkorážové munice přesahující objem roku 2024, ministerstvo obrany žádalo další financování už v únoru 2025.

Vyšší ruské tempo renovací nepředstavuje okamžitý obrat války. Představuje ale prodloužení schopnosti Moskvy snášet ztráty, a právě to je ve vyčerpávacím konfliktu strategická výhoda, na kterou musí Západ odpovědět vlastním průmyslovým zrychlením.

Článek Rusko našlo specifický způsob, jak vyrábět tanky T-80UE-1. Renovací T-72A navíc zvládne skoro dvakrát více, než mělo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Menší tank, tři lidé a munice přímo pod věží

Základem celé konstrukční filozofie je automatický nabíječ. Sovětské tanky od T-64 přes T-72 a T-80 až po rodinu T-90 nepotřebují čtvrtého člena osádky, který by ručně nabíjel kanón. U T-72 a T-90 tuto práci obstarává karuselový systém umístěný hluboko v korbě pod věží, kde má připraveno 22 dělených nábojů.

Nebyl to nesmyslný nápad. Britský institut RUSI ve své technické analýze ruských tanků připomíná, že automatický nabíječ umožnil zmenšit osádku ze čtyř lidí na tři, snížit siluetu vozidla a omezit objem, který musí chránit těžký pancíř. Menší tank je lehčí a zároveň představuje menší cíl.

Sovětská tanková škola tedy něco získala. Problém je v ceně tohoto kompromisu.

Karusel s municí leží uvnitř korby v blízkosti osádky. Čelo ruských tanků může být chráněno velmi dobře, boky a strop ale podobnou úroveň pancéřování mít nemohou. Pokud projektil, kumulativní paprsek nebo jiný ničivý účinek pronikne až k prachovým náplním, může požár spustit řetězovou reakci. Munice začne „vařit“, tlak prudce vzroste a v nejhorším případě odtrhne věž od korby.

Právě takové vraky byly ve velkém dokumentovány už během prvních měsíců války na Ukrajině. Nejde přitom o nový poznatek z roku 2022. Západ stejné následky pozoroval u iráckých T-72 během války v Zálivu.

Český analytik a vojenský odborník Jiří Vojáček na otázku redakce ArmádníhoZpravodaje, jak velkou slabinou jack-in-the-box efekt pro ruské tanky je, odpovídá jednoznačně:

„Zásadní. Během války v Iráku v roce 1991 se problém vybuchující munice automatických nabijáků projevil poprvé, nicméně přičítal se spojenecké technologické převaze a letecké nadvládě.“

Jenže Irákem zkušenost neskončila.

„Dnes, po letech válek v Čečensku, Gruzii a na Ukrajině víme, že jde o skutečnou chybu ruské tankové školy, se kterou se Rusko dodnes nevypořádalo.“

Ne každý zničený tank takto vybuchl. Problém je přesto obrovský

Bylo by manipulativní vzít celkové ruské tankové ztráty a tvrdit, že za nimi stojí automatický nabíječ. Nestojí. Tank může zničit protitanková řízená střela, dělostřelectvo, FPV dron, letecká munice nebo několik zásahů za sebou. Mina zase často vozidlo především znehybní a definitivní zničení přijde až později, například dalším útokem dronu.

To však neznamená, že je jack-in-the-box efekt jen nápadná kuriozita několika videí.

Rozdíl je v následku. Znehybněný nebo poškozený tank lze za vhodných podmínek odtáhnout a opravit. Tank, jehož vnitřní zásoba munice katastroficky detonovala a odhodila věž, je zpravidla definitivně ztracený – a šance osádky jsou dramaticky horší.

Právě proto je rozmístění munice tak důležité. Americký Abrams například používá oddělené muniční prostory s pancéřovými dveřmi a konstrukcí odvádějící energii případné exploze směrem ven. Americká armáda označuje oddělení munice od osádky za jeden z hlavních prvků přežití tanku Abrams. Studie vývoje M1 pak popisuje, že při průniku do muničního prostoru má být výbuch odveden mimo osádku. Posádka tak může přežít i událost, která by u jinak řešeného tanku měla katastrofické následky.

Ani západní tank samozřejmě není nezničitelný. Ukrajina ztratila Abramsy i Leopardy a moderní FPV drony změnily podmínky boje pro všechny. Rozdíl spočívá v tom, co se stane po průniku pancíře. Konstrukce, která odděluje větší část munice od lidí a směruje její explozi ven, může dát osádce šanci přežít ztrátu vozidla. U starších sovětských konstrukcí se zásah munice může změnit ve smrtící řetězovou reakci přímo uvnitř tanku.

Kolik ruských tankistů takto na Ukrajině zahynulo, nikdo seriózně neví. Veřejné databáze příčinu smrti osádky u každého jednotlivého vraku nesledují. Při tisících ztracených tanků a velkém množství obrazově zdokumentovaných katastrofických explozí ale lze bezpečně říct, že nejde o zanedbatelný problém a nepochybně stál Rusko velké množství životů. Přesnější číslo by už bylo spekulací.

Oryx dokládá přes 4 400 tanků, Ukrajina tvrdí téměř trojnásobek

Rozsah problému je potřeba zasadit do celkových ztrát. A tady je důležité nespoléhat na jedinou databázi.

Otevřený projekt Oryx vede seznam ruské techniky doložené fotografií nebo videem. Při odečtu redakce ArmádníhoZpravodaje k 17. září 2026 evidoval 4 447 ztracených ruských tanků, z toho 3 352 přímo jako zničených.

Výhodou Oryxu je vysoká ověřitelnost – za každým zápisem musí být konkrétní vizuální důkaz. Současně jde ale z definice pouze o minimum. Tank zničený hluboko za frontou, bez zveřejněné fotografie nebo na nekvalitním záběru nemusí být vůbec započítán.

Výrazně vyšší číslo uvádí druhá strana konfliktu. Podle ukrajinského ministerstva obrany a generálního štábu činily k 17. září 2026 odhadované ruské ztráty 12 346 tanků.

Jde tedy o číslo přibližně 2,8krát vyšší než vizuálně doložená evidence Oryxu.

Ani jedno není vhodné vydávat za definitivní pravdu. Oryx představuje konzervativní, obrazově ověřené minimum. Ukrajinský generální štáb je válčící strana a jeho bojové odhady nelze kus po kusu veřejně zkontrolovat. Bez přístupu k ruským vojenským záznamům přesný počet neznáme.

Kontrast ale ukazuje, proč samotných 4 447 kusů nelze prezentovat jako kompletní ruské ztráty.

Zajímavý je i nejmodernější T-90M. Oryx u něj eviduje 159 ztracených kusů, z nichž 106 označuje jako zničené. Ani zde databáze neříká, kolik z nich doplatilo konkrétně na detonaci munice. T-90M je ale důležitý z jiného důvodu: ukazuje, kam až Rusko dokázalo starý koncept posunout, aniž by ho úplně opustilo.

T-90M chrání osádku lépe, starý problém ale zůstal uvnitř

T-90M nelze poctivě házet do jednoho pytle se starými T-72. Má novou věž, lepší pancéřování, moderní elektroniku, dynamickou ochranu a během války dostává další prvky proti dronům.

Samotný Rostec uvádí, že nová věž umožnila přerozdělit část zásoby munice a výrazně zvýšit přežití osádky. Jde o relevantní pohled ruského výrobce a současně o potvrzení, že ochrana lidí byla při modernizaci skutečně řešena.

V září 2026 Uralvagonzavod oznámil další dodávku T-90M a T-72B3M a zdůraznil, že ochranu tanků průběžně mění podle poznatků přímo z fronty. Ruský vojenský zástupce dokonce výslovně uvedl, že nové úpravy míří v první řadě na zachování životů osádek.

Jenže základ konstrukce zůstal.

Karuselový automatický nabíječ s 22 připravenými náboji se stále nachází v korbě pod věží. Vnější pancéřování, Relikt, ochranné klece nebo elektronický boj snižují pravděpodobnost, že se nepřátelská zbraň k munici vůbec dostane. Jakmile ale ničivý účinek pronikne dovnitř na správném místě, fyzikální problém starého uspořádání nezmizel.

To přesně vystihuje Vojáček:

„Moderní stroje typu Objekt 195 a z něj vzešlý T-14 dávaly jasně najevo, že si ruští konstruktéři tento problém uvědomují, nicméně ruská armáda stále stojí na strojích T-72, T-80 a T-90, a i ty nejnovější verze se této konstrukční chyby zbavují jen pomalu a omezeně.“

A právě T-14 je pro celý příběh klíčový.

Rusko vědělo, jak jít dál. Armata ale byla příliš drahá

T-14 Armata opustil tradiční architekturu mnohem radikálněji. Jeho věž je bezosádková a tříčlenná osádka sedí společně v oddělené pancéřované kapsli. Dokonce i samotný Rostec zdůrazňuje, že posádka je u T-14 fyzicky oddělena od bojové zásoby munice.

Jinými slovy: ruští konstruktéři dobře věděli, že výraznější zvýšení přežití osádky vyžaduje odlišnou koncepci.

Jenže ta byla výrazně dražší.

Šéf Rostecu Sergej Čemezov v roce 2024 otevřeně přiznal, že T-14 sice existující ruské tanky funkčně převyšuje, ale pro válku je příliš nákladný. „Je jednodušší koupit stejné T-90,“ uvedl podle ruských státních médií. Jeho slova následně citovala například odborná studie RUSI Journal věnovaná ruské vojenské výrobě.

Výsledek této volby vidíme na výrobních linkách i na Ukrajině. Rusko potřebuje tanky ve velkých počtech, takže obnovuje a modernizuje T-72 a T-80 a současně vyrábí T-90M. RUSI například zjistilo, že z přibližně 2 100 tanků dodaných ruské armádě v roce 2023 bylo pouze kolem 210 nově vyrobených; více než 800 představovaly modernizované T-72 a velkou část zbytku tvořily repasované T-72 a T-80. Masovost a cena mají v ruském systému zjevně vysokou prioritu, potvrzuje RUSI.

To vysvětluje i titulek tohoto článku. Moskva slabinu „nepředělala“ v tom smyslu, že u tanků, na kterých její armáda skutečně stojí, zachovala základní konstrukční princip. Ne proto, že by o problému nevěděla. T-14 dokazuje přesný opak. Radikální cesta ale vedla k drahému a složitému novému tanku, zatímco válka vyžaduje tisíce dostupných strojů.

Ukrajinci využívají slabinu, kterou konstruktéři nemohou jednoduše opancéřovat

Moderní bojiště navíc problém ještě zvýraznilo. Původní sovětská koncepce počítala především s bojem, ve kterém tank ukazuje protivníkovi nejsilnější čelní pancíř. Dnešní FPV drony ale dokážou přiletět z boku, zezadu nebo shora a cíleně hledat méně chráněné oblasti.

Rusko proto své tanky pokrývá přídavnými mřížemi, sítěmi, reaktivním pancířem a systémy elektronického boje. Tyto úpravy jsou důležité a některým zásahům skutečně zabrání.

Co ale nedokážou změnit, je samotné rozmístění lidí a munice uvnitř.

A právě v tom spočívá podstata jack-in-the-box efektu. Není to tvrzení, že T-72, T-80 nebo T-90 po každém zásahu exploduje. Je to tvrzení, že pokud se zásah dostane k určitým částem munice, konstrukce může z běžného průniku udělat katastrofickou ztrátu vozidla i osádky.

T-90M pravděpodobnost takového výsledku snižuje lepší ochranou a rozumnějším rozmístěním části zásoby. Úplně ji ale odstranit nemůže, pokud zůstává zachována základní architektura nabíječe.

Ruské tanky přitom nejsou špatné stroje. Mají silnou čelní ochranu, výkonné kanóny, nízkou siluetu a díky desetiletím provozu také velmi dobře vybudované zázemí pro opravy. RUSI správně varuje před jednoduchým závěrem, že fotografie odhozené věže dokazuje celkovou neschopnost tanku – před zničením mohl odbojovat dlouhou dobu a splnit řadu úkolů.

Jenže stejně zavádějící by bylo opačné tvrzení, že známá slabina není podstatná, protože představuje jen jeden z mnoha způsobů ztráty tanku.

Je podstatná právě tím, co se děje po zásahu.

Západní konstrukce ukazují, že ztráta vozidla nemusí automaticky znamenat smrt osádky. Sovětská škola kdysi přijala jiný kompromis: nižší tank, méně lidí, menší hmotnost a munici blíž osádce.

Rusko tento kompromis desítky let zdokonalovalo, ale u T-72, T-80 ani T-90 jeho podstatu nepřepsalo. T-14 ukázal, že to možné je – jen za cenu úplně jiné a výrazně dražší konstrukce.

A tak na Ukrajině dál bojují především tanky, u nichž dobře mířený zásah může zapálit nejen vozidlo, ale i desítky kilogramů prachových náplní několik desítek centimetrů od tří lidí uvnitř. Ukrajinci tuto slabinu nevymysleli. Jen dostali bezprecedentní množství příležitostí ji využít.

Článek Ruské tanky mají konstrukční slabinu, kterou Moskva nepředělala. Teď za to platí, Ukrajinci ji umí využít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Rusko skutečně vylepšilo

Modernizace T-72B3 a její pozdější varianta obr. 2016 představují nejrozsáhlejší přestavbu, jakou tato platforma za půl století dostala. Podle státního holdingu Rostec zahrnují úpravy modernizovaný systém řízení palby s digitálním balistickým počítačem, multikanálový zaměřovač s termovizí pro noční boj, silnější motor V-92S2F o výkonu 1 130 koní (843 kW) a reaktivní pancéřování Relikt. Po zkušenostech z Ukrajiny výrobce deklaruje i doplnění všesměrové ochrany a prostředků proti dronům.

Důležitá poznámka: většinu těchto parametrů uvádí sám Rostec a Uralvagonzavod. Nezávislé ověření reálné odolnosti v poli chybí. Co ale nezávisle ověřit lze, jsou záběry z bojiště. A ty ukazují, že ani modernizovaný T-72B3 obr. 2016 není imunní vůči protitankovým řízeným střelám, minám ani FPV dronům.

Slabina, kterou nelze zaretušovat

Konstrukční achillova pata T-72 je stará jako tank sám. Automatický nabíječ typu karusel drží 22 ran ve vodorovném zásobníku v podlaze bojového prostoru, přímo pod věží, bez plnohodnotného oddělení od osádky. Britský výzkumný institut RUSI ve své analýze detailně popisuje, co se stane po průniku projektilu bokem nebo shora: munice se vznítí, tlak nemá kam uniknout a věž odletí. Na sociálních sítích se pro tento jev vžil výraz „jack-in-the-box“, katastrofické zničení, při kterém osádka nemá šanci přežít.

Západní tanky řeší problém zásadně jinak. Americký M1A2 Abrams SEPv3 se 120mm kanónem, turbínou o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) a systémem aktivní ochrany Trophy ukládá munici v odděleném prostoru v zadní části věže s výbušnými panely směřujícími ven. Německý Leopard 2A6M s kanónem ráže 120 mm a délkou hlavně L55 při hmotnosti kolem 65 tun nabízí zesílenou protiminovou ochranu a robustní filozofii přežití posádky. Oba stroje váží výrazně víc než T-72, ale právě ta hmotnost jde z velké části do ochrany lidí uvnitř. Americká armádní laboratoř přímo zmiňuje vývoj oddělených muničních prostorů jako klíčový prvek přežitelnosti, tedy přesně to, co T-72 postrádá.

Ztráty, které mluví za vše

Databáze Oryx eviduje u Ruska celkem 4 441 vizuálně potvrzených tankových ztrát všech typů. Jen u hlavních verzí T-72 lze z otevřených záznamů přímo vyčíst:

• T-72B: nejméně 363 kusů
• T-72B3: nejméně 379 kusů
• T-72B3 obr. 2016: nejméně 299 kusů
• Starší verze (T-72A, T-72AV, T-72BA, T-72 „Ural“): dalších nejméně 115 kusů

Samotné jasně identifikované varianty T-72 tak dávají přes tisíc strojů, a skutečné ztráty jsou vyšší, protože řada zničených tanků nebyla zachycena na záběrech. Na moderním bojišti saturovaném protitankovými střelami Javelin a NLAW, minami a FPV drony je stará konstrukční slabina ještě vražednější než v předchozích konfliktech.

A T-72 má s prohrami dlouhou historii. V Libanonu v roce 1982 syrská 1. obrněná divize přišla o více než 150 tanků a T-72 podle americké studie Army University Press „nedokázal to, co část analytiků čekala“. Během operace Pouštní bouře v roce 1991 byly irácké T-72 proti Abramsům zřetelně slabší; zpráva amerického GAO uvádí, že podle armády nepřítel nezničil ani jeden Abrams, zatímco několik amerických osádek hlásilo přímé čelní zásahy z T-72 jen s minimálním poškozením.

Proč Rusko bez T-72 nemůže

Odpověď je prostá: objem. Studie francouzského Institutu pro mezinárodní vztahy (IFRI) uvádí, že ruský aktivní tankový park před válkou tvořilo především asi 1 500 až 2 000 tanků T-72, zatímco novějších T-90 bylo jen kolem stovky. Americký Institut pro studium války (ISW) ve své analýze z roku 2025 upozorňuje, že odhady nové výroby a renovací nestačí pohodlně krýt vysoké tempo dlouhodobých ztrát. Rusko proto sahá stále hlouběji do skladových rezerv, a kvalita vytahovaných strojů klesá.

Nový tank by problém vyřešil, jenže Rusko žádný nemá v dostatečném množství. Uralvagonzavod vedle nové výroby musí provádět i renovace starých korb a kapacita je omezená. Výsledkem je začarovaný kruh: Rusko potřebuje T-72, protože nic jiného v potřebném objemu nemá, ale T-72 hoří na bojišti rychleji, než je průmysl stíhá nahrazovat. Podle otevřených zdrojů pokles obrněných útoků v některých směrech přímo souvisí s nutností techniku šetřit.

Český kontext: od T-72 k Leopardům

Česká armáda platformu T-72 dobře zná. Modernizace 30 tanků na verzi T-72M4CZ se 125mm kanónem a tříčlennou osádkou byla ve své době popisována jako přestavba na úroveň srovnatelnou s tanky třetí generace. V roce 2022 Česko darovalo Ukrajině 38 tanků a zprostředkovalo renovaci 90 českých T-72 pro ukrajinské ozbrojené síly; o rok později přibyl projekt na 15 modernizovaných T-72EA.

Jenže i česká zkušenost potvrzuje, že platforma má strop. V červenci 2026 dokončil 73. tankový prapor přezbrojení na Leopard 2A4 a směřuje k Leopardům 2A8. Velitel praporu podplukovník Tomáš Suchý mluví o Leopardu jako o „zásadně jiné informační a aliančně kompatibilní platformě“. Slova, která o T-72 nikdy nezazněla.

Legenda T-72 přežívá, ale ne díky své genialitě. Přežívá proto, že je levná, dostupná a Rusko nemá jinou volbu. Osádky uvnitř za tuto logistickou kalkulaci platí životem pokaždé, když protitankový projektil pronikne plechem a najde karusel plný munice.

Článek T-72 je legenda, která neumírá. Rusko ho zásadně vylepšilo a stále na něj spoléhá, jenže zásadní slabinu ignoruje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je „carský stan“ a proč vypadá tak bizarně

Kdo sleduje záběry z ukrajinské fronty, zvykl si na improvizované klece, svařované rošty a „želví krunýře“ na ruských tancích. „Carský stan“ je jejich tovární evoluce. Podle analýzy Calibre Defence jde o soustavu ocelových tyčí, kabelů a pryžových prvků, která obklopuje věž a částečně i boky korby. Cílem je vytvořit odstupovou bariéru: FPV dron narazí do konstrukce dřív, než kumulativní nálož zasáhne pancíř v optimálním úhlu.

Oproti dřívějším polním svarům má „carský stan“ jednu zásadní výhodu: neomezuje tolik otáčení věže a výhled posádky. Stále jde o pasivní ochranu, která nedokáže dron aktivně zničit, ale může snížit účinnost zásahu shora, tedy přesně tam, kde je pancíř tanku nejtenčí. Samotná existence této nadstavby je přitom nepřímým přiznáním, že sériová ochrana ruských tanků proti FPV útokům nestačila.

Arena-M: první bojový test skončil rozpačitě

Aktivní ochranný systém Arena-M funguje na jiném principu. Radar detekuje přilétající hrozbu, řídicí jednotka vybere příslušný protivýmet a odpálí ho proti cíli ještě před dopadem. Jde o takzvanou hard-kill ochranu, systém hrozbu fyzicky ničí, nespoléhá na rušení signálu.

V červenci 2026 zveřejnil Janes první veřejně analyzovaný případ, kdy tank T-72B3A pravděpodobně Arena-M skutečně použil proti FPV dronu. Klíčové slovo je „pravděpodobně“, a ještě důležitější je pokračování příběhu. Tentýž tank byl při dalších útocích FPV drony zřejmě zničen. Systém dokázal reagovat nejméně jednou, ale opakované nálety ho přesytily.

V otevřených ruských odborných zdrojích se uvádí současná kapacita dvanácti protivýmetů s plánem navýšit ji na třicet šest do začátku roku 2027. I kdyby se to podařilo, logika bojiště je nemilosrdná: útočník může poslat víc dronů, než kolik protivýmetů tank nese. Formulace o „desítkách přežitých dronů“ se tak dá chápat jen jako teoretický součet všech vrstev ochrany, tedy pasivní bariéry, aktivního systému, rušiček a taktických okolností. Garantovaný počet zásahů, které tank ustojí, nikdo veřejně nedoložil.

Pro srovnání: západní ekvivalent představuje izraelský systém Trophy od firmy Rafael, který je integrován do amerických tanků M1 Abrams a nově i do Leopardu 2A8. Trophy má za sebou roky bojového nasazení v izraelské armádě a je konstrukčně zabudován přímo do platformy, nikoli přidáván dodatečně. Arena-M teprve hledá odpovědi na masové FPV útoky v reálném boji; Trophy má v aliančním prostředí výrazně vyšší institucionální a logistickou zralost.

Problém, který žádný pancíř nevyřeší

Tady se dostáváme k jádru věci. Neleží v kvalitě ochrany, ale ve způsobu, jakým Rusko tanky nasazuje.

Studie amerického Center for Naval Analyses o ruském vojenském výcviku dokumentuje přetrvávající deficity v integrovaném manévru obrněnců a pěchoty. Tank má podle doktríny operovat v součinnosti s pěchotou, dělostřelectvem, ženisty, prostředky elektronického boje a průzkumem. Na ukrajinské frontě ale opakovaně vidíme tanky útočící izolovaně nebo s minimální podporou.

Britský think-tank RUSI v analýze Jacka Watlinga popisuje fenomén „transparentního bojiště“: drony, senzory a přesné palby rozeberou soustředěné síly ještě před zahájením útoku. Tank bez pěchotního krytí, bez dělostřelecké přípravy a bez ženijního průchodu minovými poli je v takovém prostředí odsouzen k zániku, bez ohledu na to, kolik vrstev ochrany nese.

Institut pro studium války (ISW) ve své syntéze z října 2025 konstatuje, že ruská armáda se optimalizovala na poziční válku s degradovaným velením a řídicími strukturami. Schopnost velkého mechanizovaného manévru, který by tanky skutečně využil, zůstává omezená. Kreml o tomto problému ví, investice do ochrany tanků to dokazují. Systémově ho ale nepřekonává, protože plnohodnotné obnovení kombinovaného boje naráží na kvalitu personálu, ztráty zkušených důstojníků a institucionální sklon zakrývat selhání.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika staví budoucí tankové vojsko kolem Leopardu 2A8, jehož první dodávky pro Armádu ČR jsou plánovány od roku 2028. Podle Ministerstva obrany ČR jde o příspěvek do těžké brigády NATO s důrazem na interoperabilitu, ochranu a síťové zapojení.

Filozofie je odlišná od ruského přístupu. Zatímco Moskva vrství dodatečné bariéry na existující platformy, KNDS u Leopardu 2A8 integruje Trophy APS přímo do nové výrobní konfigurace. Tank je od počátku navržen jako součást síťového ekosystému, s komunikačními systémy, logistickou podporou a koordinací s dalšími prvky bojového uskupení.

Ruská adaptace tanků nicméně není důvod k podceňování. Každá vrstva ochrany kupuje posádce další sekundy a další šance. Pokud Moskva časem vyřeší i organizační rozměr nasazení, a ISW varuje, že se o to bude snažit, odolnější tanky se stanou skutečně nebezpečnějšími.

Ukrajina bude muset reagovat

Pro ukrajinskou stranu znamená Arena-M a „carský stan“ nutnost upravit taktiku FPV útoků. Limitovaný počet protivýmetů naznačuje cestu: vrstvené útoky, saturace obrany, údery po vyčerpání aktivní ochrany. Větší důraz na imobilizaci tanku minou nebo prvním zásahem do pásů, po které následuje série dronů na znehybněný cíl. Koordinace FPV s dělostřelectvem a minováním se stává ještě důležitější než dosud.

„Carský stan“ a Arena-M nekupují ruským tankům nezranitelnost. Kupují jim čas, pár sekund, možná jednu odraženou střelu navíc. Jestli ten čas k něčemu bude, záleží na tom, zda kolem tanku stojí pěchota, zda ho kryje dělostřelectvo a zda velitel ví, kam jede. A právě to zůstává slabinou, kterou žádný svár oceli a kabelů nespraví.

Článek Rusko obaluje tanky „carským stanem“ a instaluje Arena-M. Mají přežít desítky dronů, jenže Kreml ignoruje zásadní problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Armata vzbudila na Západě obavy

Koncepce T-14 skutečně představovala generační skok. Zatímco americký M1 Abrams používá 120mm hladkohlavňový kanon a britský Challenger 2 drážkovaný kanon stejné ráže, Armata vsadila na 125mm kanon nové generace a především na radikálně odlišnou ochranu posádky. Klasické západní tanky mají posádku rozdělenou mezi korbu a věž; u T-14 sedí všichni tři tankisté pohromadě v obrněné kapsli oddělené od munice i od věže. Britský analytik Will Flannigan z platformy Wavell Room označil právě tuto změnu za nejradikálnější posun v přežitelnosti posádky, jaký ruský tankový design za desítky let nabídl.

K tomu přibyl systém aktivní ochrany Afganit, navržený k zachycení protitankových střel a raket ještě před dopadem, a architektura počítající se síťově propojeným bojem. Na papíře šlo o tank, který měl konkurovat čemukoli, co NATO provozuje. Problém ale nebyl v nápadu. Problém byl v tom, co přišlo potom.

Od dvou tisíc kusů k hrstce prototypů

Studie Chatham House z roku 2018, kterou zpracovali analytici Richard Connolly a Mathieu Boulègue, popisuje situaci tři roky po premiéře: v testech se nacházelo zhruba dvacet prototypů, tank trpěl konstrukčními vadami a jeho cena dalece přesahovala náklady na modernizaci zavedených typů. Původní cíl 2 300 kusů do roku 2020 se tiše rozplynul.

Ruská tisková agentura Interfax v srpnu 2021, tedy šest let po premiéře, stále psala jen o „zkušební průmyslové partii“ a dvaceti kusech odeslaných armádě v daném roce. Celkový plán pro platformu Armata, zahrnující i bojové vozidlo pěchoty T-15, činil 132 vozidel do konce roku 2021. Ani to se podle dostupných informací nepodařilo naplnit.

Sergio Miller, bývalý britský armádní zpravodajský důstojník, v analýze pro Wavell Room z roku 2023 popsal klíčový problém: vozy se kompletovaly prakticky ručně, skutečná sériová linka neexistovala a závod Uralvagonzavod musel veškeré kapacity věnovat výrobě a opravám T-72B3 a T-90M pro válku na Ukrajině. Sankce navíc odřízly přístup k západní mikroelektronice a přesným obráběcím strojům, bez nichž se moderní řídicí a zaměřovací systémy Armaty nedají vyrábět v potřebné kvalitě.

Válka, která pohřbila poslední naděje

Plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 paradoxně zasadila programu Armata nejtvrdší ránu. Ruská armáda začala ztrácet tanky tempem, které nikdo nečekal, a průmysl musel reagovat okamžitě, ne vývojem nového, ale masovou obnovou starého.

Studie britského think-tanku RUSI z roku 2024 odhaduje, že přibližně 85 % tanků dodaných ruské armádě v roce 2024 tvořily renovované stroje vytažené ze skladů. Rusko podle těchto dat ročně vyrábí nebo repasuje kolem 1 500 tanků, ale drtivá většina z nich jsou T-72, T-80 a T-90 v různých modernizačních stupních. Analýza CSIS z července 2026 potvrzuje, že ruský obranný průmysl dokáže fungovat ve válečném režimu, ale tato schopnost se týká zavedených platforem, nikoli ambiciózních novinek.

Americký odborný armádní magazín eARMOR ve své zimní analýze z roku 2025 navíc popisuje bojiště, kde dominují útočné drony a protitankové řízené střely. Ruské tanky, včetně modernizovaných T-90M, dostávají improvizované „klecové“ ochrany a přídavné pancéřování, protože ani reaktivní pancíř nestačí proti hrozbě přicházející shora. V takovém prostředí by ani technologicky pokročilejší T-14 nebyl zázračným řešením. Aktivní ochrana Afganit je navržena primárně proti střelám a raketám s nižší rychlostí, ne jako univerzální štít proti všemu, co moderní bojiště nabízí.

Technologický demonstrátor, ne budoucnost

Podle nás je nejpřesnější označení pro T-14 Armata v roce 2026 právě „technologický demonstrátor“. Tank, který ukázal, co je konstrukčně možné, ale nikdy nepřekročil hranici mezi prototypem a sériově vyráběným bojovým systémem.

Studie CNA z roku 2023 konstatuje, že Armata ani po letech nezažila ověřený bojový debut a zůstává zatížena stálými odklady. Exportní nabídky, včetně údajných sond směrem k Indii, je na místě vnímat spíš jako marketing než jako reálný transfer technologií. Rusko totiž nedokáže vyrobit T-14 ani pro vlastní armádu, natož pro zahraniční zákazníky.

Některé dílčí technologie z programu Armata se teoreticky mohou přenést na starší platformy. Miller ale upozorňuje, že ne všechno je přenositelné, například vylepšený kanon 2A82 se podle jeho analýzy do věže T-90M fyzicky nevejde. Výsledkem je tedy situace, kdy Rusko z miliardového programu vytěží nanejvýš fragmenty know-how, zatímco páteří jeho tankových sil zůstanou minimálně do konce dvacátých let modernizované T-72B3, T-90M a T-80BVM.

Co to znamená pro NATO a Česko

Neúspěch Armaty neznamená, že ruská obrněná hrozba zmizela. Znamená to, že má jinou podobu, než jakou Moskva původně plánovala. Místo kvalitativního skoku spoléhá Rusko na kvantitu, na schopnost vytahovat ze skladů tisíce starších strojů, opravovat je a posílat zpět na frontu. Pro Česko a další země NATO je proto důležitější sledovat tempo ruské regenerace tankových zásob, kombinaci obrněné techniky s dělostřelectvem a drony a celkový objem výroby než čekat na tank, který se za deset let nedostal z testovacího polygonu.

Armata selhala přesně v bodě, kde měla být symbolem nové ruské vojenské síly. Ne jako nápad, ten byl odvážný a technicky zajímavý. Selhala jako schopnost převést nápad do tisícových sérií a na skutečné bojiště. A právě to je rozdíl mezi revolucí a přehlídkovým exponátem.

Článek T-14 Armata měl být revolucí, 10 let po premiéře ho Rusko stále jen testuje. Je odsouzen k zániku, shodují se analytici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co si ruské osádky odvezly ze závodu ke Dni tankisty

Koncern Uralvagonzavod, součást státního holdingu Rostech a ruský výrobce tanků a těžké obrněné techniky, oznámil 12. září 2026 odeslání dalších partií tanků T-90M Proryv a T-72B3M do vojsk. Načasoval je před Den tankisty, svátek zřízený v roce 1946 výnosem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. Novinkou má být zdokonalená all-aspect ochrana, tedy ochrana ze všech směrů. Jde o tvrzení výrobce; zkoušky ani měřitelné parametry zveřejněny nebyly.

T-72B3M přitom není nový stroj. Rostech sám v prosinci 2023 uvedl, že modernizované tanky této řady vznikají ze starších T-72 po generální opravě a že typ tehdy slavil 50 let od zavedení do výzbroje.

Čísla dodává výrobce jen obecná. U T-90M uvádí 125mm kanon, řízenou střelu na tankový cíl do 5 km a diesel o výkonu 1 130 hp, tedy 1 130 koňských sil. U T-72B3M zmiňuje komplex řízené výzbroje do 5 000 m a motor V-92S2F o stejném výkonu. Pětikilometrová vzdálenost odpovídá asi 48 fotbalovým hřištím za sebou.

Hmotnost v žádné z těch zpráv není. U T-90M ji uvádí oficiální kanál Ministerstva obrany Ruské federace jako 49,5 t, u T-72B3M uvádí sekundární technický přehled 46 t, nikoli výrobce. Pro srovnání: tank Leopard 2A4 má podle Armády ČR 1 500 hp, 55,15 t a kanon Rheinmetall 120 mm L44. S těmito hodnotami redakce Armádního Zpravodaje vypočítala měrný výkon takto:

Vyšší měrný výkon neznamená lepší tank. Porovnává jen výkon motoru s hmotností a neříká nic o pancéřování, optice, spojení ani o výcviku osádky. Ruské oznámení také neuvádí, kolik kusů vojáci dostali. Nejvíc o ruských prioritách ale prozradí něco jiného než parametry: tři tiskové zprávy téhož závodu z let 2023, 2025 a 2026 postavené vedle sebe.

Slovník ruských tiskových zpráv se za tři roky změnil k nepoznání

Ve zprávě z 28. prosince 2023 mluvil Rostech o splnění státní obranné zakázky a o vylepšeních, která podle jeho slov „souvisejí především se zlepšením ochrany a provozních vlastností…“. O dronech ani slovo.

Za necelý rok a půl se popis změnil. Ve zprávě z 6. května 2025 Rostech uvedl: „Všechna vozidla jsou vybavována sítěmi proti FPV dronům a pryží vyztuženou ochranou, která se montuje na záď věže a motorově-transmisní prostor“. Ochrana proti dronům se tím přesunula z improvizace do popisu sériové výbavy. Pořád ovšem jen podle výrobce.

Zpráva z 12. září 2026 se vrací k obecné formuli: stroje jsou podle závodu „vybaveny zdokonalenou ochranou ze všech směrů“. Konkrétní prvek, tloušťku ani výsledek zkoušky neuvádí. Agentura Interfax téhož dne citovala vojenského zástupce Ministerstva obrany Ruské federace, podle kterého závod plní závazky kvalitně a včas a vyvíjí další prvky ochrany, především proti bezpilotním letadlům. Vojenské zastoupení ministerstva je podle nařízení vlády Ruské federace č. 804 z 11. srpna 1995 orgánem přejímky a kontroly kvality na straně státního zadavatele, tedy nikoli nezávislou instancí.

Že úpravy vznikají podle ohlasů tankistů z přední linie, tvrdí závod opakovaně. Žádnou konkrétní připomínku osádek ani seznam požadavků ale nezveřejnil. Do stejného rámce patří i odkaz na Den tankisty a přirovnání dnešních strojů k legendárním čtyřiatřicítkám, které používá sám Rostech. Jak si nové vrstvy stojí na skutečném bojišti, ovšem neříká tisková zpráva, nýbrž evidence snímků z ukrajinských polí.

Fotografie z ukrajinských polí vyprávějí o modernizovaných strojích jinak

Redakce Armádního Zpravodaje odečetla 18. září 2026 veřejný výpis projektu Oryx, který eviduje jen techniku s fotografií nebo videozáznamem. U ruských tanků v něm stálo 4 447 kusů: 3 352 zničených, 165 poškozených, 392 opuštěných a 538 ukořistěných. Samotný T-90M má 159 záznamů, z toho 106 zničených, 16 poškozených, 30 poškozených a opuštěných a 7 ukořistěných strojů.

Jsou to minimální počty. Oryx sám upozorňuje, že skutečné ztráty jsou výrazně vyšší než to, co lze doložit snímky. U T-72B3M navíc otevřený výpis přesný štítek nepoužívá; vede modernizované T-72B3 ve verzích z let 2022 a 2025. Celkovou bilanci z těch čísel složit nelze.

Proč silnější plášť sám nerozhoduje, vysvětluje studie britského ústavu RUSI z 23. října 2025. Jack Watling v ní píše: „Bojové poškození obrněné techniky se považuje za nevyhnutelný důsledek jejího nasazení. Rychlost, s jakou ji lze vyprostit a opravit, je proto klíčová pro udržení tempa operací“. Tím dostává oporu i ta část ruského oznámení, která mluví o snadné opravitelnosti, byť oporu obecnou a ne pro konkrétní typ.

Dron také není všemocný. Táž studie uvádí, že „FPV drony nefungují ve špatném počasí, mají příliš malou nosnost pro útok na řadu tříd cílů a jsou poměrně snadno sestřelitelné“. Souboj tedy nestojí tank proti dronu, ale systém proti systému. Právě tady začíná ta část příběhu, která se počítá i v Praze: proti ruským sítím a pryžové ochraně totiž pracují věci, které Ukrajině dodává i Česko.

Proč se pletivo nad ruskými věžemi počítá i v Česku

ANALÝZA Když ruský výrobce obaluje tank sítěmi a pryží, mění se i to, co má smysl na Ukrajinu dodávat. Z dokumentu Ministerstva obrany ČR o celkové vojenské pomoci Ukrajině za roky 2022 až 2025, kterým redakce Armádního Zpravodaje prošla, plyne, že Česko zprostředkovalo právě ty kategorie, jichž se taková adaptace týká.

Dokument mluví o desítkách projektů, které se podle něj týkaly „ve značné míře i ručních palných zbraní, pasivních sledovacích systémů, bezpilotních prostředků či prostředků elektronického boje a protivzdušné obrany“. U dělostřelecké palby uvádí, že se poměr zlepšil z 10:1 ve prospěch Ruska na jaře 2024 na 2:1 ve stavu, který označuje za aktuální. Zásluhu připisuje zejména českým dodávkám velkorážové munice.

Tank pod sítí a pryžovou ochranou posouvá souboj od jedné zbraně k soupeření rušiček, průzkumu a dělostřelecké palby. Tam nerozhoduje jeden typ munice, ale objem dodávek a průmyslová kapacita.

Ruské oznámení neříká, že modernizované tanky přežijí. Říká, že Rusko umí přestavovat sériovou výrobu podle toho, co hlásí fronta. A rám s pletivem nad věží zůstává nejviditelnější částí té přestavby. Kolik osádek zachrání, neuvádí ani jedna ze tří tiskových zpráv.

Článek T-90M a T-72B3M upravilo Rusko podle zpětné vazby z první linie. Ukrajince to netrápí, pořád ničí jeden za druhým se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Arena-M a proč ji Rusko potřebuje

Arena-M (oficiální označení T09-A6-1) je ruský systém aktivní ochrany typu hard-kill, vyvíjený konstrukční kanceláří KBM Kolomna. Princip je jednoduchý: radar detekuje přilétající hrozbu, palubní počítač vyhodnotí trajektorii a v řádu milisekund odpálí ochrannou munici, která hrozbu zničí ještě před dopadem na pancíř. Současná veřejně popsaná verze nese dvanáct efektorů rozdělených do dvou modulů po šesti, rozmístěných na věži tanku.

Původní Arena vznikala ještě v sovětském období pro prostředí protitankových řízených střel a granátometů RPG. Jenže válka na Ukrajině přepsala pravidla, hlavním zabijákem tanků se staly FPV drony za zlomek ceny jakékoli protitankové střely. Bez ochrany proti nim se ruské tanky stávaly snadno odhalitelným a postupně rozebíraným cílem. Právě proto Moskva tlačí na rychlou adaptaci systému.

První boj a jeho výmluvná čísla

Analytická firma Janes v červenci 2026 publikovala vizuální analýzu prvního pravděpodobného bojového použití Arena-M. Tank T-72B3A v oblasti Majaku v Doněcké oblasti nejspíš úspěšně zachytil FPV dron, šlo o první nezávisle doložený případ, kdy systém v reálném boji zareagoval.

Ukrajinské svědectví citované přes operátora Dmytra Putjatu mluví o tom, že na zničení jednoho tanku s Arena-M bylo potřeba patnáct až dvacet FPV dronů. Pro srovnání: sekundární odhady u tanků bez aktivní ochrany uvádějí řádově tři až šest zásahů na zničení jednoho stroje v závislosti na kvalitě operátorů a podmínkách. Rozdíl je markantní.

Jenže právě tady začíná problém s ruským optimismem. Tank u Majaku byl nakonec zničen. Přibližně sedm dronů padlo na vyčerpání systému nebo zachycení, ale zbytek roje si cestu k cíli našel. Arena-M se navíc nedá v boji přebíjet zevnitř vozidla, kolik munice je na věži, tolik má posádka k dispozici. A dvanáct efektorů proti roji dvaceti dronů prostě nestačí.

Ztrojnásobení munice: ambice versus fyzika

Podle serveru Militarnyi s odkazem na tankového historika Andrije Tarasenka má třetí etapa modernizace zvýšit počet efektorů z dvanácti na třicet šest. Cíl je ambiciózní, hotovo má být na začátku prvního čtvrtletí 2027.

Tarasenko sám ale upozorňuje na zásadní překážky:

• Prostorové limity věže – ztrojnásobení munice vyžaduje fyzický prostor, který na věži T-72 nebo T-90 jednoduše není neomezený.
• Montážní úhly – efektory potřebují přesné nastavení v rozmezí zhruba 10 až 45 stupňů, což komplikuje husté rozmístění.
• Přenos dat – digitální komunikace mezi věží a korbou naráží na technické limity.
• Výmetná náplň – silný výbuch při odpálení vyžaduje robustní držáky, které zabírají další místo.

Jako realističtější variantu Tarasenko vidí menší specializovanou protidronovou munici, která by zvýšila hustotu zásoby bez nutnosti prosté replikace dnešních velkých efektorů. Patentová stopa navíc ukazuje posun k lepší detekci pomalých dronů pomocí dvoumodového radaru a mikro-dopplerovských signatur rotorů, jinými slovy nejde jen o víc munice, ale i o jinou logiku rozpoznávání cíle.

Proč jeden systém frontu nezmění

I kdyby Arena-M fungovala bezchybně, sama o sobě spíš zdraží a zkomplikuje ničení ruských tanků, než aby automaticky změnila výsledek války. Důvodů je několik.

Za prvé, sektorové vyčerpání. Efektory nepokrývají rovnoměrně celých 360 stupňů; opakované útoky na stejný sektor mohou lokálně vyprázdnit zásobu dřív, než dojde celková munice. Za druhé, horní polosféra zůstává slabým místem. FPV drony útočící strmě shora jsou geometricky obtížnější cíl. Za třetí, falešné poplachy v komplikovaném bojovém prostředí mohou plýtvat vzácnou municí.

A za čtvrté, a to je klíčové, tank na moderním bojišti nečelí jen dronům. Dělostřelectvo, miny, elektronický boj, průzkumné drony navádějící palbu. Arena-M neřeší nic z toho. Sám Tarasenko popisuje další logický krok jako vrstvenou architekturu s optickými a akustickými senzory, kouřovými systémy, dálkově ovládanými zbraňovými stanicemi a prvky umělé inteligence. Tedy nikoli Arena-M v izolaci, ale celý obranný ekosystém.

NATO je o krok napřed

Ruská propaganda ráda prezentuje Arena-M jako převratnou novinku. Realita je taková, že země NATO systémy aktivní ochrany na svých tancích už provozují nebo integrují.

Nejviditelnější je izraelský Trophy (Rafael), který má status bojově ověřeného systému s 360° ochranou v azimutu, rozsáhlým elevačním pokrytím a deklarovanými schopnostmi proti útokům na horní polosféru i dronům. Podle oficiální zprávy DOT&E amerického ministerstva obrany Trophy při testech zachytil většinu přilétajících hrozeb. Systém je integrován na amerických Abrams, německých Leopard 2 A7A1 i budoucích A8 a britských Challenger 3. Konsorcium EuroTrophy ho montuje dokonce na kolový Boxer.

Další linií je izraelský Iron Fist (Elbit), který kombinuje radar s pasivním infračerveným senzorem a zvládá simultánní scénáře s více hrozbami. Americké testy nicméně stále uváděly nedostatky v účinnosti. Německý Rheinmetall pak vyvíjí hybridní hard-kill řešení StrikeShield s důrazem na modularitu a rychlou reakci.

Pro český kontext je podstatné, že Praha sama pořizuje až 77 vozidel Leopard 2A8, která budou systémem Trophy vybavena. Téma aktivní ochrany tanků tedy není jen ukrajinské, je alianční a přímo se dotýká budoucí české těžké brigády.

Arena-M může lokálně zlepšit šance ruského tanku v útoku. Ale „změna fronty“ by vyžadovala masové rozšíření systému na stovky strojů, spolehlivost v polních podmínkách a souhru s dalšími vrstvami ochrany, které Rusko teprve vyvíjí. Víra v jeden systém jako cestu k ultimátnímu vítězství prozrazuje spíš hloubku problému než blízkost jeho řešení.

Článek Rusko vylepšuje Arena-M. Věří, že změní frontu a přinese ultimátní vítězství, o kterém mluví už přes 4 roky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tisíce ze skladů: co říkají satelity

Formulace o tisících vytažených T-80 drží, ale vyžaduje kontext. Podle satelitní rekonstrukce analytika @a_from_s bylo do poloviny roku 2023 ze skladových základen odvezeno zhruba 1 090 tanků celé rodiny T-80. Přibližně 740 z nich prošlo renovací nebo modernizací, dalších asi 350 čekalo na zpracování v závodě Omsktransmáš. Tempo následujících let se odhaduje na přibližně 300 renovovaných kusů ročně.

Jenže zásoba není nekonečná. Satelitní odhady z počátku roku 2024 ukazují zůstatek kolem 850 až 900 kusů v základnách a opravárenských závodech, a většina z nich je ve špatném technickém stavu. Analýza Janes k tomu přidává konkrétní číslo: počet aktivních T-80BVM v ruské armádě vzrostl zhruba ze 100 na 280 kusů do září 2025, přičemž typ se rozšířil ze čtyř na dvacet tři útvarů. Carnegie Endowment ve své analýze ruské vojenské rekonstituce upozorňuje, že Moskva před invazí výrobu nových tanků nenavýšila a zjevně nepočítala s tak těžkými ztrátami. Teprve v září 2023 ředitel koncernu Uralvagonzavod Potapov veřejně hovořil o obnovení výroby T-80 a potřebě nových kapacit.

Shrnutí je prosté: Rusko skutečně vytáhlo tisíce T-80, ale jde o celkový objem od začátku více než čtyři roky trvající války, nikoli o jednorázovou várku hotových modernizovaných strojů.

Z roxoru k továrnímu kitu: co je dnes „mangal“

Původní „mangal“ byl přesně tím, jak vypadal: svařenec z roxorů a pletiva, který si posádky nebo týlové dílny montovaly přímo u útvarů. Princip byl jednoduchý: vytvořit odstup mezi detonací kumulativní hlavice a vlastním pancířem věže, aby se energie výbuchu rozptýlila dřív, než prorazí ocel.

Nová generace ochrany na T-80BVM, kterou Janes označuje termínem „kryša“ (střecha), je něco kvalitativně odlišného. Jde o továrně vyráběný kit z Omsktransmáše, který zahrnuje:

• Střešní kryt nad věží s výrazně větším krytím horní polosféry než původní mříže
• Integrované prvky dynamické ochrany Relikt na bocích a blatnících
• Rozšířenou ochranu zadních projekcí věže, kam FPV drony tradičně míří
• Rušičky FPV dronů: Janes pod maskovací sítí na střeše identifikuje systém elektronického boje Triton

Sekundární OSINT analýza snímků z roku 2025 navíc popisuje sklopný štítek nad průlezem řidiče a čelní ochranný „plot“ navázaný na modul Relikt. Je ale potřeba dodat, že jde o analytickou interpretaci fotografií z ruských sociálních sítí, nikoli o oficiálně potvrzenou specifikaci.

Základ T-80BVM přitom zůstává známý: 125mm kanon 2A46M-4 s kompatibilitou se střelou 9M119M Refleks (dostřel řízenou střelou až 5 km) i podkaliberní municí Svinec, zaměřovač Sosna-U s termovizí a plynová turbína o výkonu kolem 920 kW (1 250 koní), která dává tanku vynikající akceleraci a mobilitu v mrazu.

Drony versus pancíř: kdo vyhrává

Klíčová otázka zní, jestli to celé funguje. Odpověď není černobílá. Švédský výzkumný ústav FOI ve své studii účinnosti FPV dronů uvádí, že zničení obrněného vozidla často vyžaduje pět i více zásahů. Právě tady hraje vrstvená ochrana roli: neposkytuje imunitu, ale zvyšuje šanci, že tank přežije první kontakt a posádka získá čas na reakci nebo ústup.

Materiál sdílený na portálu NATO Lessons Learned potvrzuje, že už rané verze klecí snižovaly podíl úspěšných zásahů. Současně ale studie RUSI o kombinovaném manévru na Ukrajině přináší střízlivou brzdu: v srpnu 2025 ukrajinský průzkum v jednom sledovaném období detekoval pouhých 23 ruských tanků do 70 kilometrů od fronty. Drony a zpravodajský průzkum obrněnou válku svazují bez ohledu na to, kolik klecí tank nese.

A nejde jen o ruský problém. Podle informací citovaných deníkem Guardian musela Ukrajina stáhnout z čela boje i americké Abramsy, právě kvůli dronům. Tank za desítky milionů dolarů je stejně zranitelný shora jako přestavěný sovětský stroj ze skladu.

Západ se směje, západ kopíruje

Výsměch protidronovým klecím měl krátkou trvanlivost. V červnu 2026 francouzská armáda veřejně ukázala svůj Leclerc XLR s protidronovou klecí a začala ji dodávat tankovým jednotkám. Nejnovější německý Leopard 2A8 sází na aktivní ochranný systém Trophy od izraelského Rafaelu a ochranu proti hrozbám z horní polosféry. Americký M1A2 Abrams SEPv3 může Trophy nést rovněž.

Rozdíl v přístupu je v penězích a filozofii. Západ preferuje sofistikovanější aktivní ochranu: Trophy dokáže detekovat a zničit přilétající projektil ještě před dopadem. Rusko masově nasazuje levnější pasivní řešení, protože ho k tomu donutila válka a nemá kapacity na plošné zavádění aktivní ochrany. Obě cesty ale vedou ke stejnému závěru: bez ochrany střechy je dnes tank zranitelný bez ohledu na vlajku.

Pro český kontext je to přímo relevantní. Armáda ČR v červenci 2026 dokončila převzetí 42 Leopardů 2A4 u 73. tankového praporu a ministerstvo obrany počítá s pořízením minimálně 61 tanků Leopard 2A8 s dodávkami v letech 2028 až 2031. Starší T-72M4 CZ zůstávají ve výzbroji během přechodu. Veřejně oznámená sériová protidronová klec ani aktivní ochranný systém u českých Leopardů 2A4 a T-72M4 CZ zatím nejsou; u budoucích 2A8 je Trophy součástí konfigurace.

Co to znamená pro bojiště

Upravené T-80BVM nejsou zázračnou zbraní. Jsou důkazem, že drony změnily pravidla tak zásadně, že i modernizovaný tank potřebuje levnou pasivní ochranu, kterou by ještě před pár lety žádný konstruktér nepovažoval za hodnou sériové montáže. Piloti FPV se přizpůsobují: míří na pásy, optiku, boky, motor, nezakrytá místa pod hranou krytu. Ochrana nutí k složitějšímu útoku a většímu počtu dronů na jeden cíl, ale nezastavuje adaptaci druhé strany.

Strategicky je podstatnější jiné číslo než počet klecí: zbylá skladová rezerva T-80 se tenčí a její kvalita klesá s každou další vytaženou sérií. Databáze Oryx dlouhodobě upozorňuje, že vizuálně potvrzené ztráty jsou jen spodní hranicí skutečných ztrát. Rusko tedy vyhrává závod s časem jen do chvíle, než dojdou trupy, které se ještě vyplatí opravit. A ta chvíle se blíží rychleji, než by Moskva chtěla přiznat.

Článek Rusové vytáhli ze skladů tisíce T-80 a předělávají je. Z „mangalu“ na věži udělali zbraň, jakou drony nečekají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co to vlastně znamená: dron z jedoucího tanku

Prakticky si to lze představit takto: posádka nebo přidělený operátor připraví malý FPV dron uvnitř vozidla nebo v přídavném kontejneru na pancíři, vypustí jej za pohybu či z krátké zastávky a okamžitě přebírá živý obraz z kamery. Ten sdílí do sítě celé jednotky. Dron pak slouží k průzkumu terénu před kolonou, k identifikaci nepřátelských pozic a v případě FPV s náloží i k přímému úderu na cíl, který by tank svým 125mm kanónem ani neviděl.

U ruského případu je ovšem třeba být opatrný. V otevřených zdrojích se nepodařilo dohledat konkrétní video ani technický popis, který by jednoznačně potvrzoval odpal FPV z jedoucího tanku určitého typu, ať už T-72B3 s jeho 125mm hladkohlavňovým kanónem 2A46M, nebo modernějšího T-90M Proryv. Bezpečné je proto psát o testovaném a rozpracovaném konceptu, nikoli o plošně zavedeném standardu. Rusko nicméně prokazatelně řeší integraci minidronů do lehčí obrněné techniky typu BMP-3 a modernizuje aktivní ochranu svých tanků systémem Arena-M.

Rusové nejsou sami, Západ testuje totéž

Představa, že by šlo o výlučně ruskou improvizaci, neodpovídá realitě. Britská armáda letos veřejně testovala létání dronů z tankových jednotek na platformě Challenger 2, 62tunový stroj s 120mm rýhovaným kanónem L30A1, a výslovně uvedla, že zkoušky probíhají „pod pancířem a za pohybu“. Jedna tanková eskadra se přitom transformuje na čistě průzkumně-úderný prvek. Drony tu nejsou doplněk. Jsou nový způsob organizace obrněných jednotek.

Americká armáda šla ještě dál. Na výcvikovém prostoru v National Training Center testovala takzvané úderné FPV týmy operující přímo z bojových vozidel pěchoty Bradley M2A3, 30tunových obrněnců s 25mm kanónem M242 Bushmaster. A budoucí tank M1E3 Abrams, který má nahradit současnou generaci, už v programových dokumentech Congressional Research Service počítá s menší osádkou, softwarovou architekturou, aktivní ochranou a takzvanou spoluprací posádky s bezpilotními systémy.

Izraelské ministerstvo obrany představilo bezosádkové bojové vozidlo M-RCV vybavené 30mm věží, řízenými střelami Spike, aktivní ochranou a speciální kapslí pro vypouštění i příjem dronů. Evropský průmysl odpovídá konceptem Leopard 2 A-RC 3.0 od KNDS, technologickou studií s bezosádkovou věží, tříčlennou osádkou a důrazem na síťování a obranu proti dronům. Trend je globální.

Dron na tanku neřeší jeho největší problém

Tady je potřeba říct něco zásadního. Vlastní dron z tanku dělá obrněnec chytřejším: vidí dřív, rozhoduje rychleji, může udeřit za horizont. Ale sám o sobě neřeší hlavní noční můru současných tankistů, tedy zranitelnost vůči nepřátelskému FPV dronu, který přilétá shora nebo z boku za zlomek ceny jakéhokoli obrněnce.

Analytický text v Military Review detailně popisuje, jak FPV drony na Ukrajině donutily obrněnce stahovat se tři až deset kilometrů za linii dotyku. Otevřený pohyb v dosahu nepřátelských operátorů se stal extrémně drahou sázkou. Tank za desítky milionů korun může zničit dron za pár tisíc.

Pokud dron odpalovaný z tanku není speciálně navržený interceptor, tedy stíhací bezpilotník určený k lovu jiných dronů, pak proti přilétajícímu FPV nepomůže. Obranu řeší jiné vrstvy:

• Aktivní ochranné systémy (APS): Trophy od Leonardo DRS detekuje a ničí protitankové střely typu RPG a ATGM. Ruská Arena-M plní obdobnou roli pro T-72 a T-90. Oba systémy ale byly primárně koncipovány proti konvenčním protitankovým hrozbám, ne proti malým FPV dronům.
• Elektronické rušení: Rušičky narušují řídicí signál mezi operátorem a dronem. Na Ukrajině se staly standardní výbavou.
• Detekce a protidronové týmy: Specializované jednotky s radary, akustickými senzory a vlastními interceptory.
• Interceptorové drony: Stíhací bezpilotníky určené výhradně k lovu nepřátelských dronů, zatím spíše ve fázi testování.

Skutečná ochrana tanku v éře dronů tedy vyžaduje všechny tyto vrstvy najednou. Jedna „zázračná“ úprava neexistuje.

Co to znamená pro Česko a NATO

Aliance reaguje systémově. V červenci 2026 NATO oznámilo investice přesahující bilion korun do protidronových schopností a výcviku operátorů. V Lotyšsku spustilo testovací kampaň pro bezpilotní a protidronové technologie včetně elektronického boje a interceptorových letů. Vzniká i protidronový marketplace pro rychle testované a kompatibilní systémy.

Česká armáda nezůstává pozadu. V Písku otevřela první profesionální výcvikové středisko pilotů bezpilotních prostředků a k 1. lednu 2027 aktivuje experimentální subjekt pro ověřování pokročilých technologií. Cvičení Ghost Hunters 2026 prověřilo drony, rušení a protidronové postupy v realistickém terénu. Ministerstvo obrany plánuje pořídit téměř tři tisíce dronů do roku 2028 a armáda získává modulární bojové komplety se senzory, drony a elektronikou integrovanou do systému velení, od jednotlivého vojáka až po budoucí bojová vozidla CV90.

Po průnicích ruských bezpilotních systémů do polského vzdušného prostoru zavedly české vrtulníky Viper do výcviku protidronové postupy. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, tak přímo formuje i českou vojenskou realitu.

Nová generace obrněnců: co to vlastně znamená

Formulace „nová generace obrněnců“ neznamená jen nový model tanku s lepším pancířem a silnějším kanónem. Znamená fundamentální změnu toho, čím tank na bojišti je. Z nosiče hlavně se stává síťový uzel, platforma, která současně střílí, vypouští drony, sdílí živá data, ruší nepřátelské signály a koordinuje bezosádkové systémy kolem sebe.

Americký M1E3 Abrams jde přesně tímto směrem: menší osádka, softwarová architektura, aktivní ochrana, spolupráce s roboty. Evropský Leopard 2 A-RC 3.0 přidává bezosádkovou věž a důraz na protidronovou obranu. Rusko se k tomuto cíli snaží přiblížit polními improvizacemi a rychlou adaptací, a právě proto je debata o „dronech z tanku“ tak důležitá. Ukazuje směr, kterým se obrněný boj nevyhnutelně vydává.

Otázkou není, zda tanky budou vypouštět drony. Otázkou je, kdo dřív zvládne propojit průzkum, úder, rušení a ochranu do jedné taktické architektury, a z otevřených zdrojů se nedá poctivě říct, že by v tom kdokoli měl definitivní náskok.

Článek Rusové začali odpalovat drony přímo z jedoucích tanků. Američané varují, že se rodí nová generace obrněnců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč tři sekundy rozhodují o všem

Číslo „tři sekundy“ není marketingový slogan. Murachovskij v rozhovoru pro týdeník Zvezda popsal, že samotné vydání povelu a příprava ke střelbě zabere posádce minimálně tři až čtyři sekundy. Jenže FPV dron za tu dobu urazí 100 až 200 metrů. Když ho operátor navede do terminální fáze letu, lidská reakce prostě nestačí. Právě proto vývojáři testovaného prototypu KAZ odmítli mikrovlnnou zbraň, ta potřebuje pět až deset sekund na náběh, a to je v tomto závodu o sekundy příliš mnoho.

Princip nového systému stojí na radaru, autonomní řídicí logice a takzvaném tvrdém efektoru. Radar zachytí přilétající objekt, software vypočítá jeho trajektorii a rychlost a automaticky vyhodí obranný prostředek (kombinaci brokové palby ráže 12 a síťometu) do předpočítaného bodu záchytu. Celý cyklus od detekce po zásah se má vejít do dvou až tří sekund. Posádka v tom procesu nefiguruje. Podle sekundárně dostupných informací o ukrajinském prototypu, publikovaných serverem Techora, systém na cvičišti pracuje v režimu „všechno, co letí, je cíl“; funkce identifikace vlastních dronů zatím není hotová, což je jeden z nejkritičtějších nedostatků.

Bojiště, kde pancíř sám nestačí

Dominance dronů na Ukrajině už dávno přerostla z taktické novinky v systémový jev. Reportáž Defense News z února 2026 cituje ukrajinská data, podle nichž drony nesly přes 80 % všech zničených nepřátelských cílů. Některé jednotky přesunuly velkou část logistiky na robotické prostředky a v určitých úsecích drží obranu téměř bez pěchoty v první linii.

Murachovskij popisuje typický scénář: útok čtyř až šesti FPV dronů tank nejprve znehybní zásahem do pásů nebo motorového prostoru, a teprve pak je vozidlo doráženo dalšími prostředky. Obrněnec tak plní svou roli (přímou palebnou podporu a chráněnou dopravu) jen po dobu, než ho dronový roj najde. Výsledkem je, že tanky a BVP operují stále dál od čela útoku, v kratších výpadech a pod neustálým tlakem.

Jak hluboko drony pronikají, ukazuje i situace v ruském zázemí. Okupační správa v Luhanské oblasti od 6. června 2026 omezila osobní autobusovou dopravu na federálních trasách R-150 a R-280 a zastavila některé příměstské vlaky. Analytici z Critical Threats/ISW to čtou jako přímý dopad ukrajinské kampaně proti pozemním logistickým trasám; dronová palebná kontrola zasahuje oblasti, které Rusko dlouho považovalo za bezpečný týl.

Závod, který běží na obou stranách

Popsaný KAZ není osamělý experiment. Západní zbrojní průmysl řeší tutéž rovnici, jen z jiného konce. Německý Bundeswehr zavádí na nový Leopard 2A8 izraelský systém Trophy se čtyřmi radarovými senzory a dvěma odpalovači; první kusy mají dorazit k vojsku od roku 2027. Izraelský Iron Fist od Elbitu, určený pro americké bojové vozidlo pěchoty Bradley, už výslovně počítá s ochranou proti bezpilotním prostředkům a barážující munici. Rheinmetall u svého StrikeShieldu zdůrazňuje extrémně rychlou reakci v přepadových a vícenásobných zásahových scénářích.

Český průmysl má v této oblasti vlastní kartu. Pardubická RETIA představila antidronový systém ReCas kombinující radar ReGUARD s RF senzory, optikou a rušením, s možností doplnění tvrdého efektoru. Radar ReGUARD pokrývá dosah od 580 metrů do 18 kilometrů s výškovým stropem 3 kilometry a zprovoznění trvá pod deset minut. Nejde o tankový systém aktivní ochrany stejné třídy jako Trophy, ale o senzorovou a rušicí vrstvu, která může doplnit právě tu mezeru mezi „holým“ obrněncem a plně chráněným vozidlem.

Klíčový trend potvrzuje i americká armáda. V dubnu 2026 publikovala rozbor ukrajinské AI věže Sky Sentinel, autonomní bodové obrany proti dronům s cenou kolem 3,6 milionu korun za kus. Směr je jasný: levná, sériová, automatizovaná obrana, která nepotřebuje lidskou reakci v posledních sekundách.

Proč „zázračný štít“ neexistuje

Slib o návratu obrněnců na bojiště má háček. Testovaný prototyp KAZ stojí podle dostupných údajů pět až šest milionů hřiven za kus, tedy zhruba tři miliony korun, a ekonomicky dává smysl jen tehdy, pokud přežije dostatečně dlouho a sestřelí desítky dronů. Murachovskij sám mluví o potřebě tisíců protidronových prostředků denně. Kusová demonstrace nikomu bojiště nezmění.

Navíc protivník se přizpůsobí. Saturace levnějšími FPV, navádění přes optické vlákno místo rádiového signálu, útoky na senzory, změna letového profilu, to vše jsou odpovědi, které přijdou. Analytici AFCEA výslovně upozorňují, že současná špička protidronové obrany stojí na vícevrstvém přístupu kombinujícím RF, radar, optiku i akustiku, nikoli na jednom zázračném řešení. A systém, který neumí rozlišit vlastní dron od nepřátelského, má na reálném bojišti zásadní problém.

Kdo dokáže zkrátit řetězec detekce–rozhodnutí–zásah na dvě až tři sekundy, zvládne to sériově a síťově propojí ochranu celé útočné skupiny, ten nezíská neporazitelný tank. Vrátí mu ale šanci dojet, vystřelit a odjet, a na dnešním bojišti je právě tohle rozdíl mezi použitelným strojem a drahým cílem.

Článek „3 sekundy na záchranu.“ Rusové věří v technologii, která vrátí obrněnce na bojiště. Dron sestřelí dříve, než ho vojáci uvidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdy je tank nejzranitelnější

Představa tankového boje se většině lidí spojuje s přímým střetem: věž proti věži, pancíř proti střele. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, tuto představu důkladně přepsala. Koškin ve svém vyjádření výslovně mluví o fázi přesunu k palebné pozici jako o nejkritičtějším momentu. Nejde přitom o útok na základnu hluboko v týlu. Jde o úsek mezi výchozím stanovištěm, přesunovou trasou, čekacím prostorem a místem, odkud tank teprve začne podporovat boj.

Navazující ruský text z 22. července 2026 už tuto slabinu označuje přímo jako „nevyřešenou zranitelnost vůči průzkumným bezpilotním prostředkům“. Mechanismus je přitom jednoduchý a smrtelně účinný: průzkumný dron zachytí pohyb nebo stopy po průjezdu obrněnce, data se v reálném čase přenesou do velitelského systému a následuje úder. Celý řetězec od detekce po zásah se dnes měří v minutách.

Ukrajinská strana tento postup nejen používá, ale systematicky zdokonaluje. Platforma Veža, integrovaná do bojového systému DELTA, podle ukrajinského ministerstva obrany zpracovává stovky streamů z bezpilotních prostředků a denně generuje přes čtyři tisíce zpravodajských cílů propojených s dělostřelectvem a velitelskými stanovišti. Tank, který za sebou nechá čitelnou stopu v bahně nebo prachu, se v tomto systému stává cílem ještě před prvním výstřelem.

Aréna-M: ochrana, která nestačí na všechno

Ruská odpověď na dronovou hrozbu se jmenuje Aréna-M. Jde o systém aktivní ochrany typu hard-kill: radar detekuje přilétající hrozbu a odpálí ochrannou munici rozmístěnou po obvodu věže, která má projektil zneškodnit ještě před dopadem. Agentura TASS už v dubnu 2023 citovala holding Vysokotočnyje komplexy, který hovořil o urychlených zkouškách systému na platformě T-72 a o tlaku ministerstva obrany na co nejrychlejší zavedení do vojsk.

Veřejně doložená technická data ale ukazují důležitý detail. Účinnost Arény-M je nejpevněji popsána proti protitankovým granátům typu RPG a řízeným protitankovým střelám. Schopnost systému spolehlivě zachytit a zneškodnit FPV dron, menší, rychlejší a s nepředvídatelnou trajektorií, ruská strana sice tvrdí, ale robustní veřejná data o bojové účinnosti v tomto režimu chybí. Koškin a další ruští komentátoři mluví o protidronových schopnostech ambiciózněji, než kolik toho lze nezávisle ověřit.

Pro srovnání: izraelský systém Trophy od firmy Rafael, nasazený na amerických tancích M1 Abrams i německých Leopardech 2, ve svých firemních materiálech už otevřeně uvádí 360° ochranu včetně schopností proti útokům shora a proti bezpilotním prostředkům. Rozdíl mezi oběma systémy není jen v konceptu (oba jsou radarové hard-kill APS), ale v míře veřejně doložené provozní vyzrálosti. Trophy je prezentován jako bojově ověřený systém. Aréna-M zatím jako systém v zavádění.

Stopy v bahně jako podpis smrti

Koškin ve svém rozhovoru zmiňuje konkrétní protiopatření: maskování stop pásů. Zní to téměř archaicky vedle digitálních systémů řízení palby a aktivní ochrany, ale přesně v tom spočívá paradox moderního bojiště. Sebelepší pancíř a sebelepší APS jsou k ničemu, pokud dron najde tank ještě na cestě.

Ruská armáda se pokouší problém řešit i hardwarově. Na tanku T-80BVM, jiné klíčové platformě ruských obrněných sil, se podle informací deníku Krasnaja zvezda z května 2026 testují pogumované prvky pásů, které mají tlumit charakteristický řinkot kladek a snížit akustickou stopu. Přímé potvrzení, že stejná úprava už sériově míří i na T-72B3A, se nám ale veřejně dohledat nepodařilo. Rusové mají precedent na jedné platformě; zda ho dokážou rychle přenést na druhou, zůstává otevřené.

Kromě toho ruské zdroje zdůrazňují, že T-72B3A opustil klasickou busolu, mechanický přístroj pro určování azimutu, a přešel na digitální systém navádění, který mu umožňuje střílet z uzavřených pozic podobně jako raketomety. Tank se tím ještě víc proměňuje v platformu, která musí být dlouhodobě datově napojená a skrytá. Jenže právě ta skrytost je problém, který Aréna-M ani digitální řízení palby samy o sobě nevyřeší.

Co to znamená pro moderní bojiště

Problém, který Koškin pojmenoval, není výlučně ruský. Každá armáda provozující těžkou pásovou techniku čelí stejné výzvě: jak přesunout desítky tun oceli, aniž by je všudypřítomné drony odhalily. Americká armáda už oficiálně cvičí získávání cílových dat z malých dronů pro navedení dělostřelecké palby, jak dokládá U.S. Army Reserve Innovation Command. Česká armáda ve svých materiálech z března 2026 otevřeně mluví o prioritě integrace dronů, aktivní ochrany a digitálního propojení jako klíčových prvků moderního bojiště.

Specificky ruské je ale to, pod jakým tlakem se tento problém řeší. Válka na Ukrajině nutí ruskou armádu modernizovat za pochodu, v podmínkách obrovských ztrát techniky a pod neustálým dronovým dohledem protivníka. Veřejné pojmenování slabiny analytikem blízkým obranným kruhům podle nás není náhoda; zapadá do vzorce, kdy se skrze mediální tlak urychluje zavádění nových systémů. Koškin současně upozorní na problém a zároveň vyzdvihne Arénu-M jako řešení. Zpráva je jasná: dejte nám víc peněz a rychleji.

Jenže rychlost má své limity. Krátkodobě lze změnit taktiku a maskování. Střednědobě dodat APS a digitální systémy. Nejpomalejší je plošná hardwarová úprava celé flotily, a právě tu by T-72B3A potřeboval nejvíc.

Ve válce, kde dron za pár tisíc korun dokáže najít a navést zničení tanku za desítky milionů, už nerozhoduje jen tloušťka pancíře. Rozhoduje, jestli se tank vůbec dostane tam, kde má bojovat.

Článek Rusové odhalili nebezpečnou zranitelnost tanku T-72B3A. Ukrajinci ho mohou zničit dříve než dorazí na bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na stroji skutečně nové

Ukrajinský server Defence Express jako první publikoval podrobný rozbor záběrů. Podle něj jde o hybrid, který kombinuje podvozek některé z plynoturbínových verzí T-80B/BV/U s věží odvozenou od T-80UD/T-80UE-1. Oproti staršímu T-80UE-1, tanku, který Ukrajinci v roce 2022 ukořistili a zdokumentovali, přibyla výrazně silnější vnější ochrana: bloky reaktivního pancíře typu Relikt, postranní „uši“ rozšiřující profil věže a prvky, které analytici spojují s protidronovou úpravou. Krytá 12,7mm kulometná stanice nahrazuje dřívější otevřenou zástavbu, což zlepšuje ochranu střelce.

Původní T-80UE-1 používal plynovou turbínu GTD-1250 o výkonu 920 kW (1 250 koní), 125mm kanon 2A46M-4 se systémem řízení palby 1A45-1 a automatické nabíjení rozšířené na 28 výstřelů. Nová modifikace tyto základy podle všeho zachovává a vrství na ně modernizační balík posouvající stroj směrem ke standardu T-80BVM. Konstruktér Uralvagonzavodu v rozhovoru pro Izvestija, přetištěném 7. července 2026, zmínil i vývoj „všesměrové ochrany“ proti dronům a schopnost vyměnit celý monoblok turbíny zhruba za čtyři hodiny, což je klíčový argument, proč se platforma stále vyplatí udržovat.

Proč „neporazitelné monstrum“ nemusí být neporazitelné

Slovo „monstrum“ sedí na první pohled. Tank je rychlý, plynová turbína startuje i pod minus padesát stupňů Celsia, kompaktní tříčlenná osádka šetří hmotnost a 125mm kanon dokáže pálit řízené střely i klasickou munici. Rostec ve svém jubilejním textu znovu vytáhl obraz „stroje průlomu“ a zdůraznil mobilitu, která T-80 odlišuje od dieselových bratranců řady T-72 a T-90.

Jenže právě tady začíná problém, který žádná přídavná vrstva ochrany na věži sama o sobě neřeší. Britský think-tank RUSI ve své analýze architektury ruských obrněnců připomíná chronickou slabinu celé sovětské konstrukční školy: karuselový automat nabíjení umístěný pod věží, bez oddělení od osádky. Munice sedí v kruhovém zásobníku přímo pod nohama velitele a střelce. Při zásahu z boku nebo shora, a právě tyto směry dnes dominují díky FPV dronům a střelám s horním náletem, dochází k takzvanému cook-offu: munice se vznítí, tlak nemá kam uniknout a věž odlétá. Tento efekt je na záběrech z Ukrajiny vidět u T-72, T-80 i T-90 prakticky denně.

Z dostupných záběrů nové modifikace nevyplývá důkaz o zásadním přepracování muničního prostoru. Nejsou vidět blow-out panely, které u západních tanků odvádějí tlak exploze pryč od osádky. Není vidět oddělený muniční sklad. Přídavná ochrana může snížit pravděpodobnost, že konkrétní střepina nebo kumulativní proud pronikne dovnitř, ale pokud pronikne, následky zůstávají stejné. Podle nás je proto přesnější mluvit o „monstróznějším“ vzhledu než o skutečné neporazitelnosti.

Jak si stojí proti západním tankům

Srovnání s nejmodernějšími stroji NATO ukazuje, kde přesně leží rozdíl ve filozofii. Německý Leopard 2A8 od KNDS staví na 120mm kanonu L55A1 s delší hlavní, síťové architektuře pro digitální bojiště a explicitně nabízí integraci systému aktivní ochrany Trophy, který dokáže zachytit a zneškodnit přilétající protitankovou střelu ještě před dopadem. Americký Abrams M1A2 SEPv3 od General Dynamics jde podobnou cestou: 120mm kanon, čtyřčlenná osádka, oddělená munice v zadní části věže s blow-out panely a rovněž Trophy APS.

Česká armáda má na tyto hrozby vlastní odpověď. Na kolových obrněncích Pandur II provozuje protitankové střely SPIKE-LR a závazně objednala 44 tanků Leopard 2A8, které představují generační skok oproti čemukoliv, co AČR dosud měla. Klíčový rozdíl není jen v kanonu nebo pancíři, je v tom, jak tank zachází s municí a jak chrání osádku, když ochrana selže.

Průmyslová realita za propagandou

Načasování celé prezentace je průhledné: kulaté výročí, oslavné video, žádná tvrdá data. Rusko chce ukázat, že i po více než čtyřech letech války tankový průmysl žije a modernizuje. Omsktransmáš už v roce 2023 hlásil čtyřnásobný růst objemu výroby a satelitní OSINT odhady z června 2026 naznačovaly tempo modernizace T-80BVM kolem patnácti kusů měsíčně. Jenže akademická studie publikovaná Cambridge University Press v roce 2026 varuje, že reálná produkce moderních obrněnců se podle dostupných dat zásadně nezvedla nad úroveň roku 2021 a že oficiální i expertní odhady bývají systematicky nadsazené. Masové „novostavby“ jsou méně pravděpodobné než pokračující modernizace starších korb vytažených ze skladů.

A pak je tu realita bojiště. Americký Military Review ve studii o roli FPV dronů upozorňuje, že dnešní frontová linie je saturovaná levnými bezpilotními prostředky útočícími na střechu a záď, tedy přesně tam, kde ani nový T-80 nemá nejsilnější ochranu. Ani sebelépe obalený tank není na dnešním bojišti strategickým zlomem, pokud ho dokáže vyřadit dron za pár tisíc korun.

Nová modifikace T-80 je reálný inženýrský posun: víc ochrany, lepší integrace, chytřejší zástavba zbraní. Ale dokud pod věží sedí karusel plný munice bez oddělení od osádky, zůstává „neporazitelnost“ slovem z reklamního videa, ne z technického listu.

Článek „Neporazitelný monstrum“. Rusové ukázali neznámou verzi tanku T-80 s novou věží. Parametry tají, ale experti už vědí, co se chystá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Arena-M skutečně dělá, a co ne

Princip je jednoduchý. Radar neustále skenuje okolí tanku. Jakmile detekuje přilétající protitankovou řízenou střelu nebo granát z RPG, palubní výpočet určí směr a odpálí ochrannou munici, která cíl zničí směrovaným polem střepin ve vzdálenosti zhruba 20 až 50 metrů od pancíře. Patent k verzi pro T-72B3 popisuje dvanáct šachet s korekcí po azimutu a možnost odpálit dva ochranné prostředky na jeden cíl.

Zní to působivě. Jenže systém byl navržený primárně proti klasickým protitankovým hrozbám, střelám přilétajícím víceméně horizontálně. Ruský patent RU2784092C1, publikovaný v listopadu 2022, výslovně konstatuje, že stávající systémy aktivní ochrany včetně Areny, Drozdu i Afganitu „vyžadují zvýšení efektivity proti útokům z horní polosféry a proti bezpilotním prostředkům“. Jinými slovy: samo Rusko na papíře přiznalo, že původní architektura na dnešní hrozby nestačí.

Dlouhá cesta z laboratoře na frontu

Původní Arena vznikla ještě v sovětské éře. Do výzbroje se ale nikdy nedostala. Modernizovaná Arena-M prošla předběžnými zkouškami, testy s trofejními západními protitankovými prostředky a řadou patentových kroků. Ještě v dubnu 2023 ruské zdroje psaly, že přijetí systému pro T-72B3 je „v závěrečné fázi“. V únoru 2025 zástupce Uralvagonzavodu na zbrojním veletrhu IDEX v Abú Zabí hovořil o sériovém osazování tanků T-72B3M a T-90M. A teprve počátkem roku 2026 se v reportáži státní televize Rossija-24 objevila zmínka o podrežimu „Antidron“, který má umožnit zachycení i FPV dronů, včetně těch řízených přes optické vlákno.

Časová osa mluví jasně. Mezi „máme demonstrátor“ a „máme kusy pro frontu“ uběhly roky. Přesný počet osazených tanků Rusko nezveřejnilo. Podle dostupných indicií jde spíše o omezený počet prioritně vybavených strojů než o plošné přezbrojení tisíců T-72 v aktivní službě.

Drony: hlavní problém, na který Arena-M původně neměla odpověď

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se proměnila v konflikt definovaný levnými FPV drony. Ty útočí z libovolného směru: shora na věž, na záď, na boky, na motorový prostor. Přesně tam, kde je pancíř nejslabší a kde klasický systém aktivní ochrany orientovaný na horizontální hrozby nemusí stačit.

Rusko tvrdí, že antidronový režim problém řeší. Jenže nezávisle ověřený důkaz úspěšného sestřelení FPV dronu systémem Arena-M v boji veřejně neexistuje. A samotný fakt, že antidronová schopnost byla dopracována softwarově až dodatečně, naznačuje, že nejde o nativní vlastnost systému, ale o reakci na realitu bojiště.

Pro srovnání: izraelský Trophy od firmy Rafael deklaruje bojově prověřenou ochranu v plném azimutu 360°, rozsáhlé krytí ve výšce včetně obrany proti útokům shora a proti bezpilotním prostředkům, a navíc klade důraz na minimální riziko pro doprovodnou pěchotu. Elbit Iron Fist kombinuje radar s optikou a rovněž zdůrazňuje nízké vedlejší účinky. Arena-M oproti tomu pracuje se směrovaným polem střepin, což v blízkosti vlastní pěchoty představuje reálné nebezpečí. Právě bezpečnost pro okolní vojáky je téma, které ruská komunikace prakticky neřeší.

Co to znamená pro Ukrajinu a dodávky zbraní NATO

Pokud Arena-M skutečně funguje podle ruských tvrzení, může zvýšit šanci přežití tanku proti části přímo přilétajících protitankových střel. Ale právě proto existují zbraně jako švédsko-britský NLAW s dostřelem 20 až 800 metrů, který je konstruovaný pro takzvaný přeletový útok na střechu; přeletí nad tankem a zasáhne věž shora, tedy přesně tam, kde je pancíř nejtenčí a kde Arena-M podle vlastního ruského patentu potřebuje další vylepšení.

Taktická odpověď ukrajinské strany se dá odhadnout poměrně snadno: kombinace vrchních zásahů, vícesměrných útoků několika drony najednou a zásahů do sektorů, které systém aktivní ochrany nepokrývá. Ostatně ani západní tanky dodané Ukrajině si na dnešním bojišti nevedou bez úprav dobře; americké M1A1 SA musely být dodatečně dovybaveny reaktivním pancířem a antidronovými nástavbami, protože původně žádný systém aktivní ochrany neměly.

Arena-M je reálná technologie, nikoli výmysl. Ale prezentovat ji jako revoluci, která změní průběh války, je přesně ten typ tvrzení, které ruský průmysl a státní média potřebují pro domácí publikum i pro exportní marketing. Na bojišti, kde jeden FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, je jakýkoli jednotlivý obranný systém jen jednou vrstvou v nekonečném závodě mezi útokem a obranou. A v tomto závodě má Arena-M zatím víc slibů než důkazů.

Článek Ruský tank s „chytrou ochranou“ Arena-M byl poprvé na frontě. „Ničí protitankové střely dříve, než přiletí,“ chlubí se Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Červen 2026, záporožský směr. Speciální jednotka ukrajinské vojenské rozvědky GUR zveřejňuje záběry z termovize: silueta ruského obrněnce se na okamžik vyloupne z terénu, pak ji pohltí záblesk. Operátor sedí desítky metrů od trojnožky s odpalovačem, klidně sleduje displej a čeká, jestli bude potřeba další střela. Právě tahle kombinace (průbojnost, dosah a schopnost přežít odvetu) dělá ze systému Stugna-P noční můru pro každého, kdo sedí za pancířem.

Co je Kontakt-5 a Relikt: reaktivní brnění, které není neprůstřelné

Než se dostaneme ke Stugně samotné, je třeba rozumět tomu, co má ruské tanky chránit. Kontakt-5 je sovětsko-ruská explozivní reaktivní ochrana (ERA) druhé generace, vyvinutá v NII Stali. Princip je jednoduchý: na pancíři tanku jsou přišroubované moduly s výbušninou a ocelovými deskami. Když kumulativní střela prorazí vnější plášť modulu, výbušnina detonuje a ocelové desky se rozletí proti proudu kumulativního paprsku. Tím ho naruší dřív, než stihne proniknout do hlavního pancíře. Podle technického souhrnu s daty připisovanými NII Stali přidává Kontakt-5 ekvivalent zhruba 600 milimetrů ochrany proti kumulativní munici (HEAT) a asi 250 milimetrů proti kinetickým podkaliberním střelám (APFSDS).

Relikt je novější, modulární nástupce. Rostec ho nasazuje na modernizované T-80BVM a popisuje jako ochranu schopnou čelit i tandemovým hrozbám, tedy přesně tomu typu munice, který Stugna-P používá. Zní to jako dostatečná odpověď. Jenže ERA není magický štít. Snižuje účinek zásahu, neanuluje ho. Záleží na úhlu dopadu, na místě zásahu, na tom, jestli je pod ERA ještě dostatečně silný základní pancíř. A hlavně na tom, jestli tank vůbec stihne zareagovat dřív, než přiletí další střela.

Typicky platí: starší T-72B, T-80U a T-90A nesou Kontakt-5. Novější modernizace (T-72B3M, T-80BVM, T-90M) dostávají Relikt. V praxi ale záleží na konkrétním kuse a stavu údržby. Ne každý tank na frontě má ERA kompletní a funkční.

Stugna-P v číslech: co říká výrobce

Systém vyrábí kyjevské konstrukční centrum Luč. V exportní verzi se prodává pod názvem Skif, domácí bojová varianta je Stugna-P, jde v podstatě o tentýž rodokmen. Podle oficiálního datového listu vypadají klíčové parametry takto:

K tomu odpalovač o hmotnosti 38,2 kilogramu, naváděcí přístroj 15 kilogramů, termovize 4,1 kilogramu a dálkový ovládací panel 14 kilogramů. Celý komplet je přenosný pěchotním týmem. Životnost systému výrobce udává na deset let při standardním skladování; nejde o frontovou improvizaci, ale o sériový, certifikovaný produkt. Ukrajinský vojenský dokument z ledna 2026 potvrzuje, že se pro obsluhy Stugny-P stále vydávají certifikace a zvláštní finanční ohodnocení.

Proč tandemová hlavice mění počty

Starší kumulativní střely měly jednu nálož. ERA je dokázala narušit. Tandemová hlavice má dvě: první, menší, detonuje ERA modul a „spotřebuje“ jeho ochranný efekt. Druhá, hlavní, pak naráží na holý pancíř, nebo na to, co z ERA zbylo.

Tady je klíčové číslo. Když Luč uvádí průnik „minimálně 800 mm za ERA“ u 130mm střely, znamená to: nejdřív překoná reaktivní ochranu, a pak ještě pronikne 800 milimetry ocelového ekvivalentu. U 152mm verze je to 1 100 milimetrů. Čelní pancíř T-72B3 bez ERA se odhaduje na zhruba 500–600 milimetrů ekvivalentu. I s Kontaktem-5 nebo Reliktem je matematika pro posádku nepříjemná, zvlášť při zásahu do boku nebo věže, kde je ochrana slabší.

Přímý, forenzně ověřený test „Stugna versus Relikt“ z otevřených zdrojů neexistuje. Bojová videa ukazují zásahy ruské obrněné techniky, ale u většiny z nich nelze s jistotou identifikovat konkrétní typ ERA na zasaženém tanku. Co ale víme jistě: parametry střely a parametry ochrany se potkávají v pásmu, kde výsledek závisí na detailech (úhlu, místě zásahu, stavu ERA). Pro tankistu to znamená, že spoléhat se výhradně na reaktivní brnění je sázka, ne jistota.

Padesát metrů, které mění taktiku

Většina protitankových systémů vyžaduje, aby střelec seděl přímo u odpalovače. Stugna-P ne. Operátor může řídit palbu z dálkového panelu vzdáleného až 50 metrů od trojnožky. Odpalovač stojí vysunutý na okraji zákopu, za náspem, na střeše, a člověk, který ho ovládá, sedí jinde.

Proč je to tak zásadní? Protože standardní reakce tankové posádky na zásah PTŘS je okamžitá odvetná palba na místo odpálení. Když ale střelec nesedí u odpalovače, odveta ničí prázdnou pozici. A mezitím může přijít druhá střela. Stugna není typu „vystřel a zapomeň“ jako Javelin; operátor musí střelu vést po laserovém paprsku až do cíle. Ale právě proto má nad ní kontrolu po celou dobu letu a může korigovat dráhu. Systém nabízí ruční i automatické sledování cíle přes denní nebo termální kanál.

Srovnání s konkurencí ukazuje, kde Stugna vyniká a kde zaostává. Javelin od Raytheonu je typu „vystřel a zapomeň“: střelec zamíří, odpálí a okamžitě mění pozici. Stugna vyžaduje, aby operátor zůstal u displeje. Na druhou stranu má Stugna dosah přes pět kilometrů, zatímco NLAW od Saabu funguje na 20 až 800 metrů a je jednorázový. Každý systém má svou niku. Stugna je zbraň na otevřený terén a střední až dlouhé vzdálenosti, přesně tam, kde tanky potřebují manévrovat.

Co může tank udělat, a proč to často nestačí

Ruské tanky nejsou bezbranné. Rosoboronexport u T-90S zdůrazňuje kouřové clony schopné přerušit laserové navedení, vrstvenou ochranu a systém varování před laserovým ozářením. T-90M má podle Rostecu zesílenou dynamickou ochranu, T-80BVM kombinuje Relikt s mřížovými obrazovkami.

V praxi to znamená, že obrana existuje, ale vyžaduje čas a správnou reakci:

• Kouřové clony – mohou přerušit laserovou stopu, ale posádka musí vědět, odkud je ozařována, a stisknout tlačítko dřív, než střela doletí.
• Terénní maskování – krátké výjezdy z krytu místo dlouhých jízd po otevřeném poli.
• Pěchotní a dronový průzkum – odhalení pozice PTŘS dřív, než operátor stihne odpálit.
• Odvetná palba – účinná jen tehdy, když zasáhne skutečnou pozici střelce, ne prázdný odpalovač.

Podle nás právě Stugna-P spolu s dalšími PTŘS a drony tlačí ruské tankové jednotky k zásadně opatrnější taktice. Dlouhý výjezd přes otevřený terén bez kouře, bez průzkumu a bez krycí pěchoty se stal luxusem, který si posádka nemůže dovolit. Každý neopatrný manévr může stát víc než tank, může stát životy čtyř lidí uvnitř.

Stugna-P není zázračná zbraň a nikdy nebyla. Je to standardizovaný, sériově vyráběný nástroj asymetrické války: střela za zlomek ceny tanku, operátor v relativním bezpečí a průbojnost, která nutí i nejmodernější ERA pracovat na hranici svých možností. A pokud první zásah tank přežije, druhá střela už může být na cestě.

Článek Čeho se ruští tankisté opravdu děsí: Stugna-P probije Kontakt-5 i Relikt, přežití zásahu je štěstí – dokud nevypálí znovu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak funguje sovětský karusel

Automatický nabíječ nahradil čtvrtého člena osádky, ručního nabíječe, a umožnil Sovětům postavit výrazně nižší a lehčí tank. Princip je u celé rodiny podobný, i když se liší v detailech. Tank T-72 používá takzvaný kazetový systém, kde jsou střela i hnací náplň uložené vodorovně v karuselu pod podlahou věže. Mechanismus je zvedne k závěru kanonu a zavede ve dvou krocích. Podle FAS pojme karusel 22 připravených ran a kadence dosahuje čtyř až šesti výstřelů za minutu.

U tanku T-80, respektive staršího T-64, se používá systém zvaný Korzina, tedy „košík“. Střela leží vodorovně, náplň stojí svisle a podavač zavádí obojí v jednom sledu. Kapacita karuselu je 28 ran, kadence stoupá na sedm až osm výstřelů za minutu. Rodina T-90 konstrukčně vychází z T-72, takže základní architektura zůstává stejná: karusel pod věží, tříčlenná osádka, 125mm kanon 2A46M.

Výhody jsou zřejmé: nízká silueta, menší pancéřovaný objem, nižší hmotnost. Jenže právě tady začíná past.

Proč karusel zabíjí vlastní posádku

Klíčový rozdíl oproti západním tankům není v samotném nabíjení, ale v tom, kde munice leží a co se stane, když ji něco zapálí. Hnací náplně sovětských 125mm nábojů jsou polospalitelné; při zásahu hoří intenzivně a mohou spustit řetězovou detonaci okolních ran. Jak podrobně rozebírá starší americká armádní analýza v časopise ARMOR, v ruské koncepci chybí to, co západní tanky mají jako standard: pancéřová přepážka oddělující munici od osádky a takzvané blow-off panely, které v případě exploze odvádějí tlak směrem ven z tanku, pryč od lidí.

U T-72, T-80 i T-90 je munice součástí bojového prostoru. Řidič sedí vpředu, velitel a střelec ve věži, a přímo pod nimi se točí karusel plný výbušnin. Navíc se další munice často skladuje volně v bojovém oddílu, mimo karusel. Když moderní protitanková střela, ať už Javelin útočící shora, nebo dron s kumulativní hlavicí, prorazí boční či horní pancíř, zapálí náplně. Tlak exploze nemá kam uniknout. Výsledkem je katastrofické zničení: věž se odtrhne od korby a vyletí do vzduchu. Posádka nemá čas reagovat, nemá kam uniknout, nemá šanci.

Britský think-tank RUSI to shrnuje jednoznačně: nešlo o konstrukční chybu, ale o vědomý kompromis. Sovětští inženýři upřednostnili mobilitu a palebnou sílu před přežitelností osádky. V éře studené války, kdy se počítalo s masovým nasazením tisíců tanků v konvenčním střetu, to mělo svou logiku. Na moderním bojišti plném přesně naváděných střel, dronů a protitankových raket útočících shora se z kompromisu stala smrtící past.

Ukrajina jako důkaz

Americká armádní studie publikovaná v Military Review výslovně uvádí, že záběry z války na Ukrajině ukazují katastrofická zničení ruských tanků jako běžný, opakující se jev. Vizuální databáze Oryx, která eviduje pouze fotograficky nebo videodokumentačně potvrzené ztráty, ke středu roku 2026 zaznamenává mimo jiné 149 ztrát T-80BVM, 112 ztrát novější verze T-80BVM obr. 2022 a 156 ztrát T-90M, tanku, který měl být nejmodernějším strojem ruské armády.

Právě T-90M Proryv-3 je přitom zajímavý mezistupeň. Ruští konstruktéři u něj zjevně problém uznali: nová věž a část zásoby munice přesunutá do zadního zásobníku mimo bezprostřední bojový prostor. Jenže 22 ran v karuselu pod osádkou zůstalo. A po jejich vystřílení musí osádka pro další munici ven z chráněného prostoru. Riziko je zmírněné, nikoli odstraněné. Podle analýzy CSIS z roku 2025 jsou ruské technické ztráty mimořádně vysoké a efektivita postupu nízká. Britský zástupce při OBSE v červnu 2026 na základě dat GCHQ uvedl téměř 500 tisíc zabitých ruských vojáků. U tankových posádek je obnova obzvlášť bolestivá; při katastrofickém zničení se ztrácí řidič, střelec i velitel najednou.

Studie RUSI z roku 2025 navíc popisuje, že Rusko začalo tanky nasazovat selektivněji a uvážlivěji než v předchozích fázích války. Není těžké odhadnout proč.

Západní tanky: jiná filozofie, jiná šance

Srovnání s tanky NATO ukazuje, jak zásadně se liší přístup k přežitelnosti. Americký M1A2 Abrams (ráže 120 mm, čtyřčlenná osádka, hmotnost přes 62 tun) ukládá munici v oddělené komoře za pancéřovými dveřmi s blow-off panely; při zásahu exploze směřuje ven přes střechu, ne do posádky. Britský Challenger 2 (120mm rýhovaný kanon L30, čtyřčlenná osádka s ručním nabíječem, přes 62 tun) staví na masivní pancéřové ochraně a oddělení munice. Německý Leopard 2 v různých verzích (120mm hladkohlavňový kanon Rh-120, čtyřčlenná osádka, kolem 62 tun) klade podle výrobce KNDS důraz na ochranu osádky a munice jako konstrukční prioritu.

Navíc se západní tanky stále častěji vyzbrojují systémy aktivní ochrany. Izraelský Trophy od firmy Rafael, bojově ověřený v několika konfliktech, už integrovala německá Bundeswehr na Leopard 2A7A1 jako mezikrok k verzi 2A8. Rheinmetall vyvíjí vlastní systém aktivní ochrany StrikeShield. Filozofie je opačná než u ruského přístupu: hrozbu zničit ještě před zásahem, a pokud přesto pronikne, odvést explozi pryč od lidí.

Žádný tank není nezničitelný. Ale rozdíl mezi „posádka má šanci přežít“ a „posádka nemá šanci“ je v architektuře, ne ve štěstí.

Český kontext: od karuselu k Leopardu

Česká armáda tento problém zná z první ruky. Tank T-72M4 CZ, který dlouhá léta tvořil páteř českých tankových sil, používá stejný 125mm kanon s automatickým nabíjením a tříčlennou osádku, tedy tutéž sovětskou koncepci s karuselem pod věží. Ministerstvo obrany při oznámení přechodu na Leopardy 2A4 samo přiznalo, že bojové schopnosti T-72M4CZ včetně ochrany osádky jsou pro intenzivní konflikt značně omezené.

Česká republika se zároveň podílela na programu renovace 90 tanků T-72B pro Ukrajinu, financovaném Spojenými státy a Nizozemskem. Tyto stroje pomáhají ukrajinské armádě, ale jejich posádky čelí stejnému konstrukčnímu riziku jako ruští tankisté. Rozdíl je v tom, že Ukrajina tyto tanky dostala jako dostupný nástroj v existenční válce, zatímco Rusko na téže koncepci staví celou svou tankovou doktrínu i po více než čtyřech letech krvavých ztrát.

Označení „kobka smrti“ nevzniklo z jednoho vadného dílu ani z jedné nešťastné bitvy. Je to výsledek celé konstrukční filozofie, která po desetiletí upřednostňovala siluetu a hmotnost před životy vlastních lidí. Na ukrajinských polích se ta volba každý den vybírá svou daň.

Článek Ruské tanky jako „kobky smrti“: automatický nabíječ je smrtící past pro posádky T-72, T-80 i T-90 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V lednu 2017 hlavní konstruktér kolomnického KBM Valerij Kašin v rozhovoru pro TASS přiznal, že integrace systému Arena-M na tanky T-72 a T-90 si vyžádala opakované přepracování konfigurace a fakticky šlo o „zcela nový vývoj“. O šest let později, v dubnu 2023, holding Vysokotočnyje kompleksy pod Rostecem tvrdil, že přijetí je v „závěrečné fázi“. Sériové osazování tanků T-72B3M a T-90M oznámil Uralvagonzavod teprve v únoru 2025. Jenže mezitím se hlavní hrozba pro ruské tanky přesunula z čelního příletu protitankové střely k levným FPV dronům útočícím shora, a na to Arena-M stavěná není.

Čtvrt století ve vývoji

Rodina Arena je veřejně viditelná nejméně od poloviny devadesátých let. Starší exportní varianta Arena-E, popsaná v otevřených zdrojích už v roce 2004, nabízela sektorové pokrytí 220 až 290 stupňů s 22 až 26 ochrannými náložemi rozmístěnými po obvodu věže. Princip je jednoduchý: radar zachytí přilétající střelu, protitankovou řízenou střelu nebo granát z RPG, a odpálí proti ní ochrannou munici dřív, než zasáhne pancíř.

Problém nikdy nebyl v tom, že by koncept nefungoval. Problém byl v tempu. Kašin v roce 2017 vysvětloval, že požadavky tankových konstruktérů se několikrát změnily a každá změna znamenala novou iteraci. V dubnu 2023 Rostec stále mluvil o závěrečné fázi. Patent na T-72B3 s Arena-M se objevil až na podzim 2023. A když UVZ v únoru 2025 konečně ohlásil sériovou montáž, otevřeně doložitelné kusy na frontě šlo spočítat na prstech; v květnu 2026 zachytily telegramové kanály T-72B3 s Arena-M u skupiny vojsk „Centrum“, ale jako jednotlivý stroj na cvičení, ne jako standardní výbavu útočné formace.

Válka, která se změnila rychleji než systém

Arena-M byla navržena pro svět, kde tank ohrožují protitankové řízené střely letící přímo na věž rychlostí 70 až 700 metrů za sekundu. Konstrukční logika počítala s jednotlivými přílety, ne s rojením desítek levných bezpilotníků.

Jenže ukrajinské bojiště se od roku 2022 proměnilo k nepoznání. Podle IISS do roku 2025 bezpilotní prostředky překonaly dělostřelectvo jako hlavní příčinu frontových ztrát a mohly stát za až 80 procenty z nich. FPV dron za pár tisíc korun útočí shora, kde sektorový radar Arena-M pokrývá jen omezenou elevaci. A i kdyby radar dron zachytil, konečný počet ochranných náloží znamená, že druhý, třetí nebo čtvrtý útok ve stejném sektoru už nemá co zastavit.

Že to ví i samotné Rusko, prozrazuje patent č. 2853544, dokumentovaný u ruského patentového úřadu FIPS 24. prosince 2025. Řeší adaptaci aktivního ochranného systému právě proti pomalým dronům typu FPV. Jinými slovy: ještě na konci roku 2025 Arena-M algoritmicky neuměla s dronovou hrozbou plně pracovat a musela se dopracovávat. Informaci o patentu zachytil server UAS Vision.

Sítě a mangaly místo zázračného systému

Nejsilnějším důkazem, že Arena-M problém neřeší, je chování samotného Ruska. Když Rostec v květnu 2024 prezentoval nové série T-72B3M a T-90M, zdůrazňoval sítě proti FPV dronům, gumokovové krytí a prostředky elektronického boje. Za tři roky války prošly tanky zhruba dvěma stovkami konstrukčních úprav, a většina z nich jsou pasivní, levné a okamžitě nasaditelné prvky, ne sofistikovaný aktivní systém.

Vizuálně doložené ruské tankové ztráty podle databáze Oryx dosáhly 4 404 kusů, z toho 3 307 zničených, a jde jen o fotograficky potvrzené minimum. IISS pro rok 2024 odhadl asi 1 400 ztracených tanků. Pokles obrněných ztrát v roce 2025 přitom IISS nepřipisuje lepší ochraně, ale tomu, že Rusko tanky nasazuje opatrněji a přesouvá útočnou práci na malé pěší infiltrační skupiny. Tank se stal příliš drahým cílem pro příliš levnou munici.

Arena-M versus Trophy: dvě ligy

Srovnání s izraelským systémem Trophy od Rafaelu ukazuje, jak daleko Arena-M zaostává. Trophy je v bojovém nasazení od roku 2011, má přes 500 000 provozních hodin, pokrývá 360 stupňů v azimutu s rozsáhlými elevacemi a je integrován napříč NATO, včetně evropské průmyslové stopy přes EuroTrophy. Arena-M nemá srovnatelnou bojovou historii, její sektorové pokrytí je užší a počet nasazených kusů zůstává marginální.

Ovšem ani Trophy není všelék. Americká armáda v rozpočtu na fiskální rok 2026 řeší nákup pasivní ochrany Top Attack Protection právě proti dronovým hrozbám ze shora. Problém útoku shora tedy není jen ruský, je systémový. Rozdíl je v tom, že západní armády vrství aktivní ochranné systémy, pasivní střešní ochranu, prostředky elektronického boje a protidronové systémy. Rusko se pokouší o totéž, ale s dvacetiletým zpožděním u aktivní složky a s improvizovanými mangaly místo průmyslově vyráběných řešení.

Co to znamená pro Ukrajinu

Ukrajinská strana má logickou a technicky věrohodnou cestu, jak Arena-M přetížit: levné opakované nálety, klamné cíle, kombinace čelního útoku a útoku shora. Konečný počet ochranných náloží a sektorová architektura systému znamenají, že saturace je otázkou počtu dronů, ne technologického průlomu. A při ceně FPV dronu v řádu tisíců korun proti tankům za desítky milionů je ekonomika jednoznačná.

Pro české a evropské plánovače z toho plyne jasné poučení: samotný aktivní ochranný systém nestačí. Budoucnost tankové ochrany je ve vrstvení: aktivní ochranný systém plus elektronický boj plus pasivní střešní krytí plus protidronové prostředky. Arena-M není špatný koncept. Je to koncept z jiné války, který dorazil pozdě do té současné.

Článek Arena-M je konečně v aktivní službě, ale Rusové udělali chybu. Tanky jim Ukrajinci ničí stejně jednoduše jako předtím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patnáct minut, které rozhodují o všem

Než T-72 vůbec sjede k vodě, musí posádka projít přesně stanovenou přípravou. Rozbalí a vztyčí brodicí zařízení OPVT, dutou trubku, která vyčnívá nad hladinu a přivádí vzduch motoru i posádce. Pak přijde utěsnění korby: každá spára, průchodka kabeláže a střelecký otvor dostane těsnění nebo kryt. Následuje kontrola radiového spojení, protože pod vodou je rádio jediná komunikace s břehem.

Celá příprava podle americké studie o ruském výcviku zabere zhruba patnáct minut. Podmínky řeky musí splňovat přísná kritéria:

• hloubka do 5 metrů
• rychlost proudu do 2 m/s
• šířka toku do 1 km
• sklon nájezdu do cca 25°, sklon dna do cca 15°
• dno dostatečně únosné pro pásy

Teprve když ženisté vytyčí koridor a potvrdí azimut přejezdu, první tank sjíždí do vody. Další čeká v rozestupu nejméně padesáti metrů. Řazení pod vodou je zakázané, rychlost musí být konstantní.

Tma, nárazy a pásy, které skoro necítíte

Jakmile hladina překryje průzory, řidič přestává vidět. Kalná voda, bahno a plovoucí předměty narážející do korby vytvářejí zvukovou kulisu, která se mísí s hučením motoru. Orientace je čistě instrumentální, kompas a zapamatovaný směr.

Fyzikálně se děje ještě něco překvapivého. Vztlak vody částečně nadlehčuje čtyřicetitunový stroj, takže řidič občas pásy na dně skoro necítí. Tank ale není ponorka, pohání se výhradně přes pásy po dně a jakákoli ztráta kontaktu znamená ztrátu řiditelnosti. Prudké zatočení nebo zastavení v proudu může stroj stočit z kurzu, a v pětimetrové hloubce není cesta zpět jednoduchá.

AČR ve své zprávě o výcviku z roku 2022 výslovně uvádí, že vozidla nejsou zcela vodotěsná. Dovnitř se dostane voda, kterou řeší palubní čerpadla. Každý člen osádky má nouzové dýchací zařízení a záchrannou vestu. Na hladině čekají záchranáři, v záloze vyprošťovací technika. Není to improvizace, ale ani rutina.

Proč zrovna tank, který jezdí po dně

Odpověď leží v mapě střední a východní Evropy. Řeky tu tečou každých pár desítek kilometrů: Odra, Visla, Labe, Dunaj a stovky menších toků. Mosty jsou strategické cíle: zničte je a útočník stojí. Pontonové přechody jsou pomalé a nápadné, ideální terč pro dělostřelectvo.

Sovětští plánovači proto od padesátých let budovali do každého hlavního bojového tanku schopnost hlubokého brodění jako standardní výbavu. Už T-55 zvládal se šnorchlem hloubku 5,5 metru, T-62 pět metrů. T-72 tuto tradici převzal a udržel limit pěti metrů, ovšem s modernější tříčlennou osádkou a automatickým nabíječem, který uvolnil prostor ve věži.

Československo nebylo jen uživatelem: v letech 1981 až 1990 vyrobilo 1 757 kusů T-72 různých variant. Z nich 917 převzala ČSLA, zbytek šel na export. Dnes 73. tankový prapor AČR stále provozuje modernizované T-72M4 CZ vedle nově zaváděných Leopardů 2A4.

Jak si T-72 stojí proti Leopardu a Abramsu

Hluboké brodění není výsadou sovětské školy, ale T-72 v něm drží náskok.

Leopard 2 se T-72 blíží, ale americký Abrams je v oficiálně dohledaných manuálech výrazně konzervativnější. Důvod není jen konstrukční: Abrams je o dvacet tun těžší a jeho plynová turbína má jiné nároky na přívod vzduchu než diesel T-72. Nižší hmotnost sovětského tanku zároveň znamenala menší nároky na mosty a ženijní prostředky, což v plánovaném evropském válčišti představovalo logistickou výhodu.

Cvičení, ne každodenní rutina

Hluboké brodění zůstává vrcholovým výcvikovým manévrem. AČR ho u svých T-72M4 CZ opakovala po čtyřleté pauze a sama přiznává, že v bojové situaci by velitel přednostně volil ponton nebo objížďku, pokud by byly k dispozici. Ruská armáda schopnost udržuje pravidelnějším výcvikem, ale ani v otevřených zdrojích o válce na Ukrajině se hluboké brodění neobjevuje jako běžně dokumentovaný bojový manévr.

Přesto má smysl tu schopnost mít. Most může spadnout, ponton může hořet a objížďka může vést přes nepřátelské pozice. V tu chvíli zbývá šnorchl, patnáct minut přípravy a pár klaustrofobických minut na dně řeky, kdy čtyřicet tun oceli drží směr podle kompasu a důvěry v těsnění.

Článek Když ruští tankisté nasadí šnorchl, čekají je klaustrofobické minuty. S tanky se probrodí až 5 metrů pod hladinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž bez lidí, tank bez oken

Jádro celé koncepce T-14 spočívá v jednom radikálním rozhodnutí: posádku přesunout pryč z věže. Klasický tank, ať už sovětský T-72, americký Abrams, nebo německý Leopard, má posádku rozloženou mezi trup a věž. Velitel a střelec sedí ve věži, obklopeni municí a mechanikou kanónu. Armata tohle rozbíjí. Tři členové osádky sedí v oddělené pancéřové kapsli v přední části trupu. Věž je bezosádková, dálkově ovládaná, a 125mm kanón 2A82-1M obsluhuje automatický nabíjecí systém.

Výhoda je zřejmá: pokud protitankový granát prorazí věž, uvnitř není nikdo. Posádka přežije i zásah, který by v konvenčním tanku znamenal smrt. Jenže tenhle koncept má svou cenu, a nejde jen o peníze.

Kamery místo očí

Rostec ve svém oficiálním profilu T-14 otevřeně uvádí, že v tanku „nezůstaly optické kanály“. Posádka pracuje výhradně přes soustavu širokoúhlých kamer pokrývajících 360 stupňů, infračervené senzory a digitální displeje. Řízení palby, navigace, orientace na bojišti, všechno běží přes elektroniku.

Na papíře to zní jako pokrok. Digitální obraz lze zvětšovat, přepínat mezi spektry, sdílet po síti. Jenže v praxi to znamená jednu zásadní věc: když selže napájení, kamera nebo displej, posádka je slepá. Žádná záložní optická štěrbina, žádný periskop, kterým by se dalo aspoň hrubě orientovat. Pro srovnání: nejnovější Leopard 2 A8, který si Česká republika objednala v září 2025 v počtu 44 kusů s opcí na dalších 14, si přímý optický výhled pro velitele i střelce záměrně ponechává. Němečtí konstruktéři digitalizaci přidávají, ale analogovou zálohu neobětují.

Analytici z britského think-tanku RUSI k tomu dodávají širší problém tříčlenných osádek: méně lidí v tanku znamená horší údržbu, pomalejší doplňování a slabší situační povědomí, zvlášť když veškerý kontakt s okolím zprostředkovává elektronika.

Drahý na válku, vzácný na ztráty

Největší paradox Armaty neleží v technologii, ale v ekonomice. V březnu 2024 šéf Rostecu Sergej Čemezov v rozhovoru pro RIA Novosti řekl věc, kterou by žádný marketingový materiál neobsahoval: Armata je sice funkčně nadřazená, ale pro válku na Ukrajině příliš drahá. Armáda proto raději kupuje modernizované T-90.

Přitom sériové dodávky Čemezov sliboval už v prosinci 2020, s termínem rok 2021. Jenže v dubnu 2024 agentura TASS stále psala o pokračujících státních a vojskových zkouškách. Vývoj brzdily konkrétní technické problémy: nespolehlivé motory a závislost na francouzských termovizích, které po sankcích musely být nahrazeny domácí produkcí.

Kolik kusů T-14 vlastně existuje? Přesné číslo není veřejně doložené. Známý je kontrakt na 132 vozidel celé rodiny Armata, ale reálně jde podle všeho o malé desítky strojů, ne o počty, které by mohly změnit průběh války.

Britská Defence Intelligence 5. března 2024 uvedla, že je „téměř jisté“, že T-14 na Ukrajině nasazena nebyla. Databáze Oryx, která sleduje vizuálně potvrzené ztráty, žádnou Armatu neeviduje.

Afghanit versus Trophy: slib proti důkazu

Armata má být chráněna systémem aktivní ochrany Afghanit, který podle Rostecu dokáže zachytit „jakékoli existující“ protitankové hrozby. Problém je, že veřejně dohledatelný bojový záznam Afghanitu neexistuje. Žádné potvrzené zachycení střely, žádná nezávislá analýza účinnosti.

Na druhé straně stojí izraelský Trophy od firmy Rafael, systém, který jeho výrobce označuje za jediný operačně nasazený a bojově prověřený systém aktivní ochrany na světě, s více než 500 tisíci provozními hodinami. Trophy je integrován na Abramsech M1A2 SEPv3 i na Leopardech 2 A8, včetně ochrany proti útokům shora. Rozdíl mezi deklarací a doloženým výkonem je v tomto případě propastný.

Revoluční myšlenka, průmyslové selhání

T-14 Armata přinesla do tankového vývoje skutečně novou architekturu. Bezosádková věž, izolovaná pancéřová kapsle, plně digitální pozorování, síťové propojení s dalšími vozidly, to není kosmetická modernizace, ale koncepční skok. Rusko dokonce na veletrhu Aero India 2023 nabídlo technologie Armaty Indii pro společný vývoj budoucího tanku, přestože vlastní program ještě neprošel plnohodnotnými bojovými zkouškami.

Jenže koncepční skok a funkční zbraňový systém v rukou frontových jednotek jsou dvě různé věci. Česká armáda bude od roku 2028 zavádět 44 Leopardů 2 A8, tanků s prověřenou logistikou, bojově ověřenou aktivní ochranou a přímým optickým výhledem jako pojistkou. Rusko mezitím posílá na Ukrajinu desítky let staré T-72 a modernizované T-90, protože svůj „supertank“ si nemůže dovolit ztrácet.

Tank, který je příliš drahý na válku a příliš vzácný na frontovou linii, není supertank. Je to exponát.

Článek Ruský tank T-14 Armata: revoluční supertank bez posádky ve věži, z něhož tankisté nevidí ven. Je jenom zklamání, nic jiného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Štora-1 skutečně dělá, a kde končí její možnosti

U starších variant T-90, konkrétně T-90A a exportního T-90S, tvoří Štora-1 jednu ze čtyř vrstev ochrany. Exportní katalog Rosoboronexportu ji popisuje jako „elektrooptický systém protiopatření“; v praxi jde o infračervené rušiče a automatické odpalování kouřových granátů. Smysl je jednoduchý: zmást naváděcí hlavici protitankové střely, která se řídí laserovým paprskem nebo optickým kontrastem, a zakrýt tank clonou aerosolu dřív, než střela doletí.

Jenže u T-90M je situace složitější, než jak ji podává titulková zkratka. Otevřené oficiální materiály Rostecu k verzi Proryv popisují automatické vypouštění aerosolových granátů a vícevrstvou ochranu, ale klasickou Štoru-1, tedy ty charakteristické infračervené „oslňovače“ po stranách věže, jako samostatný pojmenovaný systém neuvádějí. Posádka se tedy mohla spoléhat na obecný ochranný balík tanku, na kouřové clony a deklarovanou odolnost. Ale na Štoru-1 v podobě, jakou znají fanoušci vojenské techniky ze starších T-90? To z dostupných zdrojů potvrdit nelze.

Proč dron útočí tam, kam pancíř nesahá

Klasická protitanková logika počítá s hrozbou zepředu nebo z boku, odtud silný čelní pancíř, reaktivní bloky ERA a právě soft-kill systémy typu Štora. FPV dron tuhle logiku ignoruje. Útočí shora, na střechu věže, poklopy, motorový prostor. Místa, kde je pancíř nejtenčí.

Podle analýzy CSIS drony na ukrajinském bojišti plní hned trojí roli:

• Průzkum — vyhledávají obrněnou techniku a předávají souřadnice.
• Navádění — směrují na cíl dělostřeleckou nebo raketovou palbu.
• Přímý útok — operátor navádí dron v reálném čase na konkrétní slabé místo.

Reakční doba posádky je při útoku shora minimální. Kouřová clona nepomůže, když dron už letí poslední desítky metrů. A infračervený rušič je navržený proti naváděcí hlavici střely, ne proti člověku, který se dívá přes kameru a koriguje let ručně. Geometrie útoku i způsob navádění prostě obcházejí to, na co byl ochranný systém tanku stavěný.

Čísla, která mluví jasně

Databáze Oryx, která eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, uvádí u T-90M celkem 154 kusů, z toho 102 zničených, 16 poškozených, 29 opuštěných a 7 ukořistěných Ukrajinou. Pro srovnání: starší T-80BVM, který je v ruské hierarchii o stupeň níž, má 149 ztrát. Nejmodernější sériový tank tedy na bojišti krvácí prakticky stejně jako jeho méně pokročilý protějšek.

Ukrajinský model pořizování dronů přitom CSIS popisuje jako přístup postavený primárně na komerčních komponentech, rychlých výrobních cyklech a těsné zpětné vazbě mezi frontovými jednotkami a dodavateli. Výsledkem je prostředek, který stojí tisíce dolarů a ničí techniku za miliony. Ekonomika tohoto střetu je pro ruskou stranu devastující, i když formálně tanky z bojiště nemizí.

Rusko samo přiznává, že původní ochrana nestačila

Nejsilnější důkaz, že dronová hrozba není mediální bublina, přichází přímo od výrobce. V květnu 2025 Rostec oznámil dodávku nových T-90M a T-72B3M a zároveň uvedl, že za tři roky provedl na tancích přibližně 200 konstrukčních úprav. Mezi nimi: instalace systémů elektronického boje pro potlačení dronů, ochranné sítě proti FPV a dodatečný pancíř věže i motorového prostoru.

Dvě stě úprav za tři roky. To není plánovaná modernizace, to je nouzová adaptace na hrozbu, se kterou původní projekt nepočítal. Tank, který měl být „průlomový“ už z výrobní linky, musí být v praxi přestavován, aby přežil prostředek za zlomek své ceny.

Tanky neumírají, ale mění se pravidla hry

Bylo by snadné napsat, že tank je mrtvý. Analytici z IISS ale varují před tímto zjednodušením; tanková válka se podle nich spíš proměňuje, než končí. Obě strany konfliktu se přizpůsobují: menší skupiny, více pěchoty, důraz na elektronické rušení, improvizovaná ochrana. Tank zůstává na bojišti, ale jeho role je jiná. Už není ocelovou pěstí průlomu. Je spíš pojízdným cílem, který potřebuje celý ekosystém ochrany kolem sebe, aby vůbec přežil cestu na dostřel.

T-90M Proryv je pořád technicky nejlepší sériový tank, který Rusko má. Jenže „nejlepší“ dnes znamená hlavně „nejčastěji nouzově upravovaný“. A to je možná nejpřesnější verdikt, který lze o střetu drahého pancíře s levným dronem vynést.

Článek Ukrajincům stačil levný dron a ruský tank T-90M boj prohrál. Vojáci se spoléhali na systém Štora-1, ale zradil je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč tank neumřel

Francouzský Institut pro mezinárodní vztahy (IFRI) to ve své únorové studii shrnuje jednoznačně: odpovědí na masové ničení tanků drony není tank opustit, ale hluboce adaptovat techniku i taktiku. Tankové souboje, klasické duely věž proti věži, tvořily v roce 2024 méně než pět procent tankových ztrát. Tank se vrátil ke svému původnímu poslání z první světové války: přiblížit se, potlačit a umožnit pěchotě dobýt pozici.

Rob Lee, jeden z nejcitovanějších analytiků konfliktu, to říkal už na podzim 2022 na stránkách War on the Rocks: velká část ruských ztrát byla důsledkem špatné logistiky, chybějící pěchoty a nekoordinovaného postupu, ne důkazem, že tank přestal být užitečný. Totéž potvrzuje britská RUSI, americký FPRI i ukrajinská bojová praxe. Jádro ruského tvrzení o odolnosti tanků je tedy obhajitelné, propagandistický je spíš způsob podání.

Bojiště, kde útok trvá deset dní

Drony nezměnily smysl tanku. Změnily cenu a tempo jeho nasazení. Britský think-tank RUSI popisuje úspěšný útok na jednu pozici jako sedmifázovou operaci trvající pět až deset dní:

• Průzkum – nepřetržité mapování nepřátelských pozic drony a dalšími senzory.
• Izolace – přerušení zásobování a posil cíle dělostřelectvem a údernými UAV.
• Degradace – systematické ničení nepřátelského ISR, elektronického boje a protivzdušné obrany.
• Fixace – přišpendlení obránce palbou, aby nemohl přeskupit síly.
• Potlačení – bezprostřední palba na pozice těsně před útokem.
• Přiblížení a dobytí – teprve tady vjíždí tanky a obrněné transportéry s pěchotou.
• Konsolidace – zajištění dobyté pozice proti protiútoku.

Tank vstupuje až v šesté fázi. Ale bez něj se ta fáze komplikuje fatálně, pěchota bez pancéřové ochrany a těžké přímé palby se na připravenou pozici dostává jen za extrémních ztrát. Reuters cituje vojáky, kteří popisují drony „ve vzduchu pořád“. V takovém prostředí je tank jedinou platformou, která posádku při přiblížení reálně chrání.

Klec nestačí, rušička taky ne

Obě strany improvizují. Ruské „želví“ a „barbecue“ úpravy starších tanků maximalizují šanci přežít krátký úsek pod drony; podle IFRI může takto upravený stroj vyžadovat přes padesát zásahů FPV k zastavení, pokud útočník nemá po ruce vhodnější zbraň. Ukrajinská praxe u západních tanků míří jinam: dodatečná reaktivní ochrana a síťování, ale se zachováním bojové role. Velitel ukrajinského Abramsu v rozhovoru s Robem Leem a Michaelem Kofmanem popsal, jak jeho tank přežil čtyři až šest přímých zásahů díky oddělené munici a výfukovým panelům, něco, co u tanků řady T-72 často končí výbuchem věže a smrtí posádky.

Jenže ani klece, ani rušičky nestačí proti nejnovější hrozbě. Drony s optickým vláknem, které se na frontě masově rozšířily v roce 2025, jsou vůči elektronickému rušení imunní, signál jde po kabelu, ne vzduchem. IFRI k tomu dodává, že odpovědí musí být celá vrstvená architektura: senzory, elektronický boj, systémy aktivní ochrany proti dronům, samohybné protiletadlové prostředky a brigádní řízení elektromagnetického spektra. Podle nás budoucnost nevypadá jako „tank s větší klecí“, ale jako „tank s vlastním protidronovým štítem“.

Co z toho plyne pro Česko

Praha z ukrajinské války nevyvodila konec tanků, právě naopak. V září 2025 ministerstvo obrany podepsalo objednávku na 44 tanků Leopard 2A8 s výhledem na 61 až 77 kusů v šesti verzích. Náčelník generálního štábu Karel Řehka tehdy výslovně řekl, že tanky mají na moderním bojišti „nezpochybnitelné místo“.

Česko zároveň patří k nejvýznamnějším dodavatelům tanků Ukrajině. Podle zveřejněného přehledu ministerstva obrany putovalo na Ukrajinu do února 2025 celkem 62 tanků, 38 v roce 2022 a 24 v roce 2023. Už v dubnu 2023 bylo v trilaterálním projektu s USA a Nizozemskem předáno 37 modernizovaných T-72. A Řehka v říjnu 2025 uvedl záměr doporučit vládě darování i tanků T-72M4CZ po nezbytných úpravách. Tahle pomoc dává smysl, ale jen pokud je doplněna municí, náhradními díly, drony a ochranou proti nim.

Nevítězí víc tanků, ale lepší okno

Fronta se v roce 2026 neposouvá podle počtu tanků v prvním sledu. Ruské rozšíření specializovaných dronových jednotek přes celé skupiny vojsk nepřineslo rozhodující průlom, jak dokumentuje FPRI. Vítězí strana, která tanku dokáže vyrobit krátké okno přežití koordinací UAV, elektronického boje, dělostřelectva a protivzdušné obrany na desítkách kilometrů do hloubky. Tank zůstává. Jen už nikdy nepojede sám.

Článek „Nic nevíte. Tanky jsou nejodolnější jednotky bojiště.“ Rusové mají jasno, drony ne drony, tanky zůstávají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně „konec éry“ znamená

V publicistickém textu serveru Cargrad, blízkého prokremelské mediální scéně, zazněla v červenci 2025 neobvykle ostrá sebereflexe. Tank přestal spolehlivě plnit úkol, pro který byl stvořen: masový průlom obrany. Nové T-72B3 a T-90M podle textu opouštějí výrobní linky v zásadě se stejnou improvizovanou ochranou jako v roce 2022, se svařovanými klecemi, gumovými rohožemi a občas elektronickou rušičkou. Průmysl i velení se podle autora odmítají přizpůsobit.

Nejde o tezi „tank skončil“. Studie francouzského Institutu pro mezinárodní vztahy (IFRI) z února 2026 uzavírá, že ani Rusko, ani Ukrajina tanky neopouštějí. Místo toho mění taktiku, rozestupy, maskování i způsob nasazení. Tank ale přestal být predátorem. Bez organické protidrónové ochrany se z hlavního nástroje průlomu mění na drahou podpůrnou platformu, pomalu se pohybující cíl, který drony najdou dřív, než stihne vystřelit.

Americká odpověď: ne jedna věž, ale celá síť

Když se mluví o „americké záchraně“, nemyslí se tím zázračná technologie namontovaná na věž. Jde o koncept, který armáda USA testuje pod názvem Golden Shield. V dubnu 2026 ho zkoušela 1. jezdecká divize v reálných podmínkách a princip je jednoduchý ve slovech, složitý v provedení: autonomní senzor na jednom vozidle detekuje dron, klasifikuje ho a předá palebný příkaz zbraňové stanici na jiném vozidle. Celá formace se tak stává jednou protidrónovou bublinou.

Jednotlivé komponenty už existují. Firma Allen Control Systems nabízí autonomní zbraňovou stanici Bullfrog schopnou ničit malé drony tříd 1 až 3. Echodyne dodává kompaktní radary EchoGuard a EchoShield, které dokážou sledovat i miniaturní cíle a navádět na ně zbraňové systémy. Americká armáda současně dramaticky zrychluje modernizaci tanku Abrams; v dubnu 2025 oznámila cíl dostat novou variantu k jednotkám během 24 až 30 měsíců.

Klíčový posun spočívá v tom, že záchrana tanku se přesouvá z úrovně jednoho vozidla na úroveň celé jednotky. Jeden tank se neubrání. Síťovaná formace s rozloženými senzory, kinetickými i elektronickými efektory a automatizovaným řetězcem detekce, rozhodnutí a zásahu už šanci má.

Proč Rusko zaostává, i když má frontovou zkušenost

Bojová zkušenost sama nestačí, pokud ji neabsorbuje akvizice, doktrína a sériová výroba. Ruský komentář jako příklad uvádí BMPT Terminátor, stroj, který měl být odpovědí na městský boj, ale roky narážel na to, že ho hlavní správa obrněné techniky neuměla začlenit do tankových jednotek. Nikdo nevěděl, kam ho organizačně zařadit.

Stejný problém se opakuje s protidrónovou ochranou. Zatímco americká strana veřejně testuje síťovaná řešení a iteruje mezi cvičením a vývojem, ruský průmysl podle vlastních kritiků pokračuje ve výrobě toho, co už umí. Elektronické rušičky, které dnes tvoří páteř ruské obrany proti dronům, navíc ztrácejí účinnost. Americký odborný text v časopise Armor přímo konstatuje, že systémy typu Drone Buster se stávají irelevantními s rozšířením FPV dronů řízených přes optické vlákno, signál prostě není co rušit.

Co to znamená pro Česko

Debata o budoucnosti tanku není akademická ani vzdálená. Velitelství pozemních sil AČR letos otevřeně přiznalo, že starší obrněnce Pandur postrádají adekvátní protidronovou ochranu i aktivní ochranné systémy. Právě to je jeden z argumentů pro novou platformu 8×8; nejde jen o stáří podvozku, ale o schopnost přežít na bojišti, kde létají desítky levných dronů.

Česká armáda se protidronové obraně věnuje: cvičení Drone Shield 2024, testování scénářů, systém RBS-70NG s deklarovanou schopností ničit bezpilotní prostředky. Jenže oficiální materiály zároveň říkají, že stoprocentní protidronová ochrana je dnes nedosažitelná. Pro východní křídlo NATO z toho plyne jasný závěr: obrana už nestojí na počtu tanků, ale na schopnosti je udržet naživu v prostoru přesyceném drony.

Otázka za miliardy

Klíčová otázka dneška nezní, jestli tank přežije. Přežije, žádný jiný systém zatím nepřevzal celou jeho sadu úkolů: průlom, odminování, přímou palebnou podporu, psychologický efekt obrněné pěsti. Otázka zní jinak: kolik senzorů, softwaru, radarů a doprovodných platforem bude potřeba, aby tank za desítky milionů korun nebyl zničen dronem za pár tisíc?

Na masové proměnění bojiště je americký koncept stále spíš v horizontu let než měsíců. Ale směr je daný. Tank budoucnosti není silnější pancíř, je to uzel v síti, která vidí, rozhoduje a střílí rychleji než roj dronů letící proti němu. Kdo tuhle síť postaví první, ten rozhodne, jestli éra tanků skutečně končí, nebo jen mění podobu.

Článek „Zažíváme konec éry tanků,“ přiznává ruský expert. Zachránit je mohou už jenom Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž, která se vymyká ruské tradici

Klasické ruské tanky mají nízkou, kompaktní věž s karuselovým automatem nabíjení pod podlahou bojového prostoru. Munice tam leží v kruhovém zásobníku přímo pod osádkou. Při průrazu pancíře hoří všechno najednou, posádku nevyjímaje. Válka na Ukrajině tuto slabinu ukázala stovkami videí odletujících věží.

Burlak šel jinou cestou. Věž je výrazně delší, s mohutnou zadní nikou, takzvaným transportně-nabíjecím kontejnerem, kde je munice oddělena od osádky. Konstruktéři přidali dvouproudý automat nabíjení: jeden proud podává střely z hlavní zásoby v zadní nice, druhý umožňuje práci s municí uloženou blíže ke kanónu. Výsledkem měla být vyšší kadence, možnost používat delší podkaliberní střely, které se do starého karuselu nevešly, a hlavně lepší šance osádky přežít zásah do muničního skladu.

Vizuálně věž připomíná spíš západní koncepci se zadním muničním modulem než tradiční sovětskou siluetu. Kdo zná profil T-72 nebo T-90, toho Burlak na první pohled zmate.

Pancíř nasazený obráceně

Na fotografiích z roku 2021, připisovaných vojenskému komentátorovi Alexeji Chlopotovovi, zaujal odborníky ještě jeden detail. Bloky reaktivního pancíře na věži jsou orientovány opačně než u standardního ruského řešení Kontakt-5, vystupují zdola nahoru, nikoli shora dolů. Nejde o kosmetickou úpravu. Geometrie uložení reaktivních bloků ovlivňuje, pod jakým úhlem a s jakou účinností dokážou narušit proudnici kumulativní střely nebo jádro podkaliberního projektilu.

Systém nesoucí označení Kaktus měl být modulární, snímatelné bloky přizpůsobitelné konkrétní hrozbě. Jenže Kaktus zůstal ve zkušební fázi. Ruská armáda nakonec pro sériovou výzbroj přijala v roce 2006 systém Relikt, který podle dostupných technických materiálů zvýšil překrytí čelní projekce věže T-90 z přibližně 45–55 % u Kontaktu-5 na zhruba 60–68 %. Kaktus sliboval víc, ale nikdy nedostal šanci to v sériové výrobě prokázat.

Proč Burlak skončil ve slepé uličce

Od roku 2005 běžely v Rusku dvě souběžné modernizační větve. Omský KBTM tlačil Burlak jako univerzální řešení pro celou tankovou flotilu. Jenže v Nižním Tagilu pracoval konkurenční Uralvagonzavod na vlastní modernizaci, z níž nakonec vzešla linie T-90M „Proryv“, tank, který dnes Rusko skutečně vyrábí a nasazuje. Podle textu vojenského publicisty Chlopotova tagilská větev vyhrála a omský program zamrzl, oficiálně kvůli finančním problémům.

Když se v dubnu 2021 fotografie prototypu rozšířily po internetu, spekulace o tajné zbrani nabraly na síle. Ale žádný otevřený zdroj nedokládá, že by program byl po roce 2021 skutečně obnoven, že by existovala objednávka nebo harmonogram sériové výroby. Upravený prototyp mohl být známkou dalšího rozpracování, stejně dobře ale jen oprášeným exponátem.

Co to znamená pro dnešek

Burlak je technicky pozoruhodný právě tím, co odhaluje o slabinách ruské tankové školy: konstruktéři věděli, že karuselový automat limituje délku munice, že munice pod osádkou je smrtelná past a že stárnoucí flotila potřebuje modulární upgrade. Navrhli řešení. Nedostali peníze ani politickou podporu, aby ho dotáhli.

Pro českou armádu, která právě opouští sovětské T-72M4CZ a přechází na Leopardy 2A4 s objednávkou 44 kusů Leopard 2A8, je Burlak spíš historická ilustrace než aktuální hrozba. NATO dnes na východním křídle udržuje osm mnohonárodních bojových uskupení a od roku 2025 cvičení Eastern Sentry. Odpověď na ruské tankové ambice nestojí na jednom prototypu, a nestojí na něm ani ruská odpověď.

Burlak zůstává tím, čím byl od začátku: důkazem, že ruští inženýři uměli diagnostikovat problém. A zároveň důkazem, že diagnóza a lék jsou v ruském obranném průmyslu dvě velmi odlišné věci.

Článek 16 let tajilo Rusko tajný tank Burlak: má věž, jakou svět u ruských tanků nikdy neviděl, a pancíř obráceně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň, která střílí a zapomíná

Javelin vstoupil do služby americké armády v roce 1996. Od té doby bylo vyrobeno přes 45 000 střel a 12 000 odpalovacích jednotek CLU. Princip je jednoduchý: obsluha zamkne cíl infračerveným hledáčkem, stiskne spoušť, a může okamžitě opustit pozici. Střela si cíl najde sama.

Právě režim „fire-and-forget“ odlišuje Javelin od starších protitankových řízených střel, u nichž operátor musel cíl sledovat až do zásahu a zůstával tak vystaven palbě. Javelin navíc nabízí dva režimy letu:

• Top-attack – střela vystoupá a dopadne na střechu vozidla, kde je pancíř nejslabší.
• Direct attack – přímý let, vhodný proti budovám nebo opevněním.

Oficiální dosah aktuální verze činí 2 500 metrů. Celý systém se skládá z jednorázového tubusu se střelou a znovupoužitelné odpalovací a zaměřovací jednotky, která slouží i jako pokročilý pozorovací přístroj, proto ji ukrajinské speciální jednotky využívaly i k průzkumu.

Proč ruské tanky neměly šanci

Javelin ale nebyl smrtící jen díky vlastní technologii. Rusové mu sami naservírovali ideální podmínky. Analytici londýnského think-tanku RUSI v rozsáhlé studii prvních měsíců invaze popsali, co se na severních přístupech ke Kyjevu stalo: ruské obrněné svazky postupovaly po úzkých osách bez dostatečného průzkumu, bez krytí boků pěchotou a bez fungujícího kombinovaného boje.

Tanky T-72 a T-80 mají silný čelní pancíř, ale z boků a shora jsou výrazně zranitelnější. Pod věží se navíc nachází karuselový autoloader s municí. Když střela pronikne střechou, zasáhne přímo zásobu granátů, následuje detonace a charakteristické odtržení věže, které se stalo jedním z nejrozšířenějších obrazů války.

Ukrajinské jednotky toho využívaly systematicky. Přepadaly čela kolon, ničily první a poslední vozidlo a zbytek kolony tak uvěznily na silnici. Poté dorážely dělostřelectvem. Ruské uskupení severně od Kyjeva ztratilo útočné tempo, nedokázalo město obklíčit a kolem 21. března 2022 začalo ústup, který se do konce měsíce proměnil v plný odchod z celé severní osy.

Javelin nebyl sám

Bylo by zkreslující připsat celý úspěch jediné zbrani. Ukrajina v prvních týdnech nasadila celou škálu protitankových prostředků. Britský NLAW, lehčí jednorázový komplet o hmotnosti 12,5 kg s dosahem do 800 metrů, se díky extrémně rychlému výcviku rozdával široce jednotkám držícím terén. Ukrajinská Stugna-P zase nabízela delší dosah a nižší cenu. K tomu protitankové miny, dělostřelba a postupně i drony.

Podle RUSI měla Ukrajina na začátku února 2022 asi 150 odpalovacích zařízení Javelin a 1 000 až 1 200 střel. To není masové množství. Klíčová byla distribuce: Javeliny dostávaly specializované a speciální jednotky, které uměly dělat přepady a rychle měnit pozice. NLAW šel k teritoriální obraně. Stugna kryla delší palebné sektory. Teprve jako celek tato vrstvená protitanková síť fungovala.

Objem zahraniční pomoci se pak dramaticky zvýšil. K lednu 2025 Pentagon uváděl, že Ukrajina obdržela přes 10 000 Javelinů. I Česká republika přispěla, odtajněný přehled ministerstva obrany k únoru 2024 uvádí 645 darovaných protitankových řízených střel a přes 8 000 pancéřovek, byť bez rozlišení konkrétních typů.

Co z toho plyne pro budoucnost

Ukrajina ukázala, že moderní protitanková zbraň v rukou vycvičené pěchoty dokáže zastavit obrněný nápor mnohonásobně silnějšího protivníka, pokud ten protivník udělá chyby. Rusko po kolapsu severní osy přešlo na jiný způsob vedení bojů, více spoléhalo na dělostřeleckou převahu a válka se proměnila v opotřebovávací konflikt.

Pro armády NATO, českou nevyjímaje, z toho vyplývají tři věci. Za prvé, pěchota s protitankovými zbraněmi musí být rozptýlená a mobilní. Za druhé, samotná obrněná technika bez kombinovaného boje s pěchotou, průzkumem a logistikou je vysoce zranitelná. A za třetí, zásoby a výrobní tempo jsou kritické, spotřeba v intenzivním konfliktu překonává mírové odhady řádově. Výrobní linka Javelinů v současnosti produkuje 175 až 200 střel měsíčně. I to je málo na válku, která spotřebovává tisíce.

Javelin se stal ikonou obrany Kyjeva právem. Ne proto, že by válku vyhrál sám, ale proto, že v rukou správných lidí, na správném místě a proti protivníkovi, který podcenil vlastní slabiny, dokázal změnit běh bitvy. Někdy stačí jedna střela na střechu tanku.

Článek Ruská tanková vojska rozložili Ukrajinci už v prvních týdnech války. Stačil jim k tomu FGM-148 Javelin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně studie spočítala

Autoři pracovali se třemi scénáři: ruská oficiální tvrzení, odhady západních expertů (IISS, RUSI, CSIS) a vlastní model založený na otevřených zpravodajských zdrojích, korigovaný bayesovskou inferencí. Výsledky třetího, nejpřísnějšího scénáře:

• 2022: přibližně 150 nově vyrobených hlavních bojových tanků
• 2023: přibližně 250 kusů
• 1. pololetí 2024: 187 kusů, tedy při anualizaci zhruba 300 za celý rok

To je dramaticky méně, než tvrdí Moskva, ale i méně, než uváděly dosavadní západní expertní odhady. U typu T-72B3, páteře ruských tankových jednotek na Ukrajině, autoři konstatují, že skutečná novovýroba mohla být až desetkrát nižší, než naznačovaly dřívější předpoklady. Největší shoda panuje u T-90M, kde výrobní linky v Uralvagonzavodu běží viditelně a ztráty na frontě odpovídají nasazení nových kusů.

Kde přesně Kreml manipuluje

Klíčový trik spočívá v jednom slově. Ruská komunikace systematicky používá termín „výroba“ (proizvodstvo), který jazykově i kontextuálně označuje výrobu nových kusů. Jenže do výsledného čísla Rostec i Uralvagonzavod zjevně počítají i hluboké modernizace starších strojů, reaktivace tanků vytažených ze sovětských skladů a běžné opravy poškozené techniky vrácené z fronty.

Studie tuto záměnu považuje za záměrnou. Kreml potřebuje obraz průmyslového giganta, jednak pro domácí publikum, jednak jako odstrašení Západu. Realita je jiná: válku na obrněné frontě drží nad vodou především opravárenský a skladový polštář, ne masová novovýroba. A ten polštář není neomezený. Podle autorů zůstává v použitelném stavu už jen „několik set“ tanků T-80 a T-72. Při pokračování dosavadního tempa ztrát se bavíme o rezervě na jednotky let.

Proč se mýlili i západní analytici

Brněnský tým se nevymezuje jen proti Kremlu. Otevřeně říká, že i respektované západní instituce ruskou výrobní kapacitu nadhodnocovaly, v roce 2022 až trojnásobně. Nabízí tři vysvětlení:

1. Metodicky je extrémně těžké oddělit novou výrobu od modernizací a skladových reaktivací, pokud nemáte přístup k továrním datům.
2. Veřejně dostupná průmyslová data z Ruska jsou záměrně mlhavá.
3. Část západních odhadů mohla ruská tvrzení přebírat příliš doslova, paradoxně i proto, že politická potřeba mobilizovat vlastní veřejnost a elity vyžadovala obraz silného protivníka.

Právě v tom je podle nás studie v European Journal of International Security nejcennější: neříká jen „Rusko lže“, ale i „Západ se nechal nachytat“.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Nižší reálná ruská produkce neznamená, že Západ může zpomalit. Znamená, že může zbrojit cíleněji a s lepším odhadem protivníka. Česká vláda v březnu 2025 schválila růst obranných výdajů na nejméně 3 % HDP do roku 2030. V dubnu 2026 Česko získalo v rámci evropského nástroje SAFE možnost čerpat až 2,06 miliardy eur na obranné investice.

Evropská obranná bílá kniha z roku 2025 přitom mezi prioritami výslovně jmenuje munici, dělostřelectvo, drony a pozemní bojové schopnosti, tedy přesně oblasti, kde studie ukazuje ruské slabiny. Ruská roční produkce kolem 250–300 tanků je podle autorů „zhruba srovnatelná“ s kapacitami západoevropských států. To je pro Kreml nepříjemné srovnání: válčí sám, ale vyrábí jako jeden středně velký evropský stát.

Nejde jen o tanky

Studie neřeší pouze hlavní bojové tanky. Stejný rozpor mezi propagandou a realitou autoři nacházejí u bojových vozidel pěchoty i samohybných houfnic. Problém není sektorový, je strukturální. Ruský vojensko-průmyslový komplex nedokáže nahrazovat ztráty novou výrobou a maskuje to směsí repasí, skladových zásob a manipulativní komunikace.

Až sklady dojdou, žádná tisková zpráva Rostecu to nezakryje. A brněnští vědci právě ukázali, že ten moment je blíž, než se dosud předpokládalo.

Článek Čeští vědci z Masarykovy univerzity spočítali, kolik tanků Rusko opravdu vyrábí. Kreml lže, jak když tiskne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co říkají vlastní posádky

Ruský tankista vystupující pod jménem „Tim“ popsal v rozhovoru původně publikovaném serverem Vault8 a převzatém Defence Blogem sérii provozních potíží, které z T-80BVM dělají na frontě komplikovaný stroj. Úniky hydrauliky, špatná ergonomie, hlučná a žíznivá plynová turbína, mizerné chování v bahně. A k tomu všemu ještě věc, kterou nikdo při návrhu modernizace nepředpokládal: těžké anti-drone konstrukce namontované na věž negativně ovlivňují její pohony.

Není to drobnost. Věž tanku musí rotovat rychle a přesně, na tom závisí schopnost reagovat na hrozbu. Pokud na ni naložíte desítky kilogramů ocelových mříží a sítí, pohonný mechanismus pracuje pod zátěží, na kterou nebyl dimenzován. Výsledek? Rychlejší opotřebení, vyšší poruchovost, v krajním případě omezení samotné funkce hlavně.

Paradox dronové ochrany

Situace je paradoxní. Bez anti-drone nástaveb T-80BVM na dnešní frontě nepřežije, FPV drony za pár set dolarů dokážou zasáhnout zranitelné partie stropu věže a motorového prostoru. S nástavbami přežije déle, ale ztrácí část vlastností, kvůli nimž měl být obávanou zbraní.

Podle RBC-Ukraine ruské jednotky v poli přidávají k továrním sítím ještě vlastní „ježkové“ konstrukce, masivnější, těžší, hůře provedené. Vzniká tak vrstvení improvizací, kde každá další zvyšuje mechanickou zátěž a komplikuje údržbu. Tank, který měl být symbolem moderní obrněné převahy, se mění v platformu draze a chaoticky se bránící levným dronům.

Tohle je podle nás jádro celého příběhu: nejde o jednu konkrétní konstrukční vadu, ale o systémový střet mezi konvenčním tankem a prostředím, kde dominují miniaturní bezpilotní prostředky. T-80BVM tento střet nevyhrává, jen ho přežívá, a to za rostoucí cenu.

Čísla, která mluví jasně

Databáze Oryx, sledující vizuálně potvrzené ztráty, eviduje u T-80BVM nejméně 149 ztrát různého typu, od zničení po ukořistění. Pro srovnání: T-90M, nominálně nejmodernější ruský sériový tank, má 154 doložených ztrát, starší T-72B3 obr. 2016 pak 299. T-80BVM tedy rozhodně nevypadá jako „bezpečnější liga“. Spadá do stejné reality dronové zranitelnosti jako zbytek ruské tankové flotily.

Důležitý kontext přináší i akademická studie publikovaná v European Journal of International Security, jejíž autoři kolem Oldřicha Krpce z brněnské Masarykovy univerzity analyzovali ruskou obrannou produkci na základě otevřených zdrojů. Jejich odhady jsou střízlivé:

• 2022: zhruba 150 vyrobených nebo modernizovaných tanků
• 2023: asi 250 kusů
• 2024: kolem 300 kusů

U samotného T-80BVM má být skutečná produkce přibližně na polovině dřívějších odhadů. To vysvětluje, proč Rusko drží v boji i problematické stroje a proč improvizuje, nemá luxus cokoliv odstavit.

Co se z toho učí NATO i Česko

Zkušenost s T-80BVM není jen ruský problém. Je to lekce pro každou armádu, která provozuje těžkou obrněnou techniku. NATO přes své Joint Analysis, Training, and Education Centre (JATEC) od února 2025 systematicky sbírá a zavádí poznatky z ukrajinské fronty. Nejde už jen o taktiku, aliance zkracuje celý cyklus od lekce z bojiště přes výcvik po změnu schopností.

Česká republika na to reaguje konkrétně. V září 2025 vláda premiéra Fialy zřídila koordinační skupinu pro anti-drone ochranu státu. A česká vojenská pomoc Ukrajině už dávno odráží pragmatickou logiku frontové reality: podle přílohy ministerstva obrany šlo k únoru 2025 o 62 tanků, 131 bojových vozidel pěchoty, 645 protitankových řízených střel, přes 8 000 pancéřovek a téměř 95 000 kusů dělostřelecké munice. Jako kompenzaci Česko obdrželo mimo jiné 28 tanků Leopard 2A4. Investice směřují do munice, dělostřelectva a protidronové ochrany, ne do představy, že jeden typ tanku rozhodne válku.

Proč Moskva T-80BVM neodstaví

Odpověď je prostá: nemůže si to dovolit. Omsktransmaš dál dodává modernizované kusy armádě a při omezeném tempu výroby má každý funkční T-80BVM svou cenu. Tlak půjde dvěma směry, od polních improvizací k továrně navržené anti-drone ochraně, ale proti tomu stojí průmyslové limity, které studie dokumentuje bez příkras.

T-80BVM zůstane na frontě. Bude dál nosit své ocelové ježky, jeho posádky budou dál nadávat na hydrauliku a turbínu žeroucí palivo. A ukrajinští operátoři FPV dronů budou dál hledat mezery v mřížích, s vědomím, že i pouhé znehybnění tohoto tanku stačí k tomu, aby ztratil svou bojovou cenu.

Článek Ruský tank T-80BVM naráží na problém, který nikdo nečekal. Ukrajinci se ho tak stále nebojí, jak by Moskva chtěla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příběh T-14 Armata je příběhem propasti mezi státní propagandou a frontovou realitou. Státní holding Rostec o ní v roce 2020 psal jako o „absolutní převaze“: bezosádková věž, aktivní ochrana Afganit, 360° kamerový přehled, síťově vedené bojiště. O pět let později tentýž holding dodává armádě modernizované T-72B3M a T-90M s navařenými sítěmi proti FPV dronům. Armata zůstává ve vitríně.

Jedno tvrzení, žádný důkaz

Jediný dohledatelný ruský claim o nasazení T-14 na Ukrajině pochází z článku agentury RIA Novosti z 25. dubna 2023. Text tvrdí, že Armaty v „zóně speciální operace“ pálily na ukrajinské pozice. Současně ale výslovně uvádí, že tanky nešly do přímých útočných akcí. Žádný nezávislý vizuální důkaz, satelitní snímek, geolokovaný záběr ani troska, se od té doby neobjevil.

Šlo tedy nanejvýš o propagandistický signál: ukázat, že nejdražší tank existuje i mimo přehlídkovou trasu. Signál, který o necelý rok později popřel sám šéf Rostecu.

Čemezov přiznal, co analytici věděli dávno

4. března 2024 řekl generální ředitel Rostecu Sergej Čemezov agentuře RIA Novosti větu, která by v jiné armádě znamenala konec programu: Armata je pro válku na Ukrajině příliš drahá a armáda raději pořídí T-90. Není to západní kritika, není to spekulace OSINT komunity. Je to přiznání z úst muže, který za program odpovídá.

Britská delegace na OBSE přitom už v březnu 2023 označila T-14 za „white elephant“, tedy bílého slona, který sotva zvládne přehlídku, natož bojiště. Čemezovův výrok o rok později jen potvrdil, že Londýn měl pravdu.

Maketa, která není troska

V dubnu 2026 začal na sociálních sítích kolovat obraz vozidla prezentovaného jako „zbytky Armaty“, věž připomínající T-14 na podvozku BRM-1K či BMP. Jenže velmi podobná replika existuje prokazatelně mimo bojiště. Komerční tankový areál u Moskvy tanksdriving.com nabízí jízdy na „Armatě“ postavené právě na starém podvozku BRM. Další provozovatel, Armata Tour, provozuje totéž pro turisty.

Nezávislou geolokaci dubnového obrazu se nám nepodařilo ověřit. Nelze tedy tvrdit, že jde o trosku zničeného T-14 ani o záměrný frontový klam proti dronům. Dá se ale říct, že virální „maketa“ živí přesně ten reputační problém, který Armatu provází od začátku: nikdo nedokáže odlišit skutečný stroj od atrapy, protože skutečný stroj na bojišti nikdo spolehlivě neviděl.

Co Rusko skutečně posílá na frontu

Zatímco Armata zůstává tématem pro sociální sítě, Uralvagonzavod dál zásobuje armádu tím, co funguje:

• T-72B3M — modernizovaný sovětský základ s novou optikou a dynamickou ochranou.
• T-90M Proryv — nejmodernější sériově nasazený ruský tank; databáze Oryx u něj eviduje už 154 vizuálně potvrzených ztrát, což paradoxně dokazuje, že typ na frontě skutečně je.
• Asi 200 konstrukčních úprav za tři roky — rušičky proti FPV, sítě, dodatečné pancéřování věže a motorového prostoru.

Pro srovnání: USA schválily Ukrajině 31 tanků Abrams, Británie dodala 14 Challengerů 2 a drží eskadronu téhož typu v Estonsku v rámci NATO Enhanced Forward Presence. Leopard 2A6 s kanónem L55 a hmotností 65 tun slouží v aliančních armádách desítky let. Žádný z těchto strojů nesliboval revoluci, ale všechny prokazatelně fungují tam, kde mají.

Ostuda průmyslová, ne vojenská

Vojensky Rusko Armatu nepotřebuje. Má dost T-72 a T-90, aby jimi zásobovalo frontu ještě roky. Ostuda je jinde: v miliardách rublů investovaných do programu, který měl demonstrovat technologickou převahu nad NATO a skončil jako exponát. V propagandistických textech o „prvním SMART tanku“, které dnes svět čte vedle Čemezovova přiznání, že je to příliš drahé. V tom, že nejprestižnější ruský obrněný program roku 2026 generuje hlavně memy s replikou na podvozku BMP.

NATO opírá odstrašení o sériově provozované a bojově ověřené platformy. Rusko svůj nejdražší tank schovává, aby ho neztratilo. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy říká o stavu ruského obranného průmyslu víc než jakákoli technická specifikace.

Článek Rusko nasadilo proti Ukrajině svůj nejtěžší kalibr, T-14 Armatu. Zbyla po ní maketa a nekonečná ostuda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč byly T-72A „zapomenuté“

Ruská armáda měla vždy jasnou hierarchii, které tanky modernizovat jako první. T-72B, vyráběný od poloviny osmdesátých let, přinášel zesílený čelní pancíř, novější systém řízení palby a motor o výkonu 840 koní (asi 627 kW). Byl logickým kandidátem na přestavbu do standardu T-72B3M. Starší T-72A s motorem V-46-6 o pouhých 780 koních (asi 582 kW), zastaralým zaměřovačem TPD-K1 a slabší pasivní ochranou zůstával hluboko ve skladech jako poslední vrstva rezerv, něco, po čem se sáhne, až dojde všechno lepší.

A právě to se podle Tarasenkovy interpretace děje. Fotografie z Kazaně naznačuje, že Uralvagonzavod přešel od přestaveb T-72B k přestavbám T-72A. Rozdíl není vidět na první pohled: obě verze po modernizaci dostanou motor V-92S2F o 1 130 koních (asi 843 kW), moderní celodenní a celonoční systém řízení palby, dodatečnou ochranu věže, boků i dna a digitální komunikační systémy. Jenže pod tím vším zůstává původní korba. A korba T-72A jednoduše nemá takovou pasivní ochranu jako korba T-72B.

Co přestavba skutečně dává, a co nedožene

Představa, že Rusko posílá na frontu muzejní exponáty, je zavádějící. Podle oficiálního prohlášení Rostecu prošly nové série T-72B3M za poslední tři roky přibližně 200 konstrukčními změnami. Nejde jen o motor a optiku. Tanky dostávají prostředky elektronického boje proti dronům, ochranné sítě proti útokům FPV dronů, zesílenou ochranu motorového prostoru. Je to kombinace starého základu a válečně adaptované nadstavby, ne návrat do osmdesátých let, ale ani skok do jednadvacátého století.

Přesto platí zásadní omezení. Tank přestavěný z T-72A vypadá navenek stejně jako tank přestavěný z T-72B. Oba nesou označení T-72B3M. Ale ten první vstupoval do modernizace se slabším pancéřováním a menší konstrukční rezervou. Přídavná ochrana tento handicap zmírňuje, ale zcela ho neodstraní. V opotřebovací válce, kde podle studie francouzského IFRI tankové duely tvořily v roce 2024 méně než 5 % všech tankových ztrát, to nemusí být rozhodující. Většinu tanků ničí miny, dělostřelectvo a drony. Ale v momentě, kdy na přežitelnost posádky záleží, je rozdíl mezi dobrým a průměrným základem reálný.

Čísla, která definují tempo války

Tarasenkův odhad pracuje s tempem přibližně 200 přestaveb ročně. Při 800 dostupných T-72A to znamená zásobu na zhruba čtyři roky, tedy teoreticky do roku 2029. Akademická studie publikovaná v European Journal of International Security uvádí, že Uralvagonzavod měl v roce 2021 celkovou kapacitu kolem 240 tanků ročně napříč typy T-72B3 a T-90M. Odhad 200 kusů na lince T-72 tedy není nerealistický, i když předpokládá, že závod poběží blízko maxima.

Paralelně existuje širší plán. Analýza citovaná účtem Tatarigami na základě dokumentů Frontelligence Insight hovoří o 828 přestavbách a upgradech T-72B3M do roku 2036, s vrcholem mezi lety 2027 a 2029. To naznačuje, že přechod na T-72A není jednorázový nouzový tah, ale součást dlouhodobější průmyslové strategie, byť strategie, která se posouvá ke stále horšímu výchozímu materiálu.

A po T-72A? IFRI potvrzuje, že Rusko už nyní používá i starší vrstvy rezerv včetně T-62 a T-55. Ne jako hlavní údernou sílu, ale jako doplněk. Spíš než náhlé vypnutí ruské tankové produkce lze čekat postupný pokles kvality.

Co to znamená pro Ukrajinu, a pro Česko

Pro Ukrajinu je klíčová implikace jednoduchá: válka se nekrátí. Ani 800 modernizovaných tanků samo o sobě frontu neotočí, experti citovaní RFE/RL upozorňují, že ani 100 až 150 západních tanků není automatický zlom, a totéž platí obráceně. Ale 200 kusů ročně znamená, že Rusko si drží schopnost doplňovat ztráty a udržovat obrněné jednotky v poli. Ne převahu. Vytrvalost.

V českém kontextu to posiluje argument, který zaznívá od roku 2024: podpora Ukrajiny musí být plánovaná na roky, ne na jednu sezonu. Česká muniční iniciativa dodala podle ministerstva zahraničí přibližně 1,5 milionu kusů velkorážové munice v roce 2024. Premiér Fiala v lednu 2026 potvrdil, že iniciativa může pokračovat za předpokladu financování dalšími státy. Pokud Rusko umí generovat další obrněnce ze stále hlubších vrstev rezerv, potřeba munice pro jejich ničení a opotřebování neklesá. Prodlužuje se.

Vytrvalost, ne převaha

Skutečná zpráva z Kazaně není, že Rusko „našlo“ zapomenutou armádu. Je to, že i technicky horší a starší platformy dokáže systematicky převádět do funkčních bojových strojů a posílat je na frontu. Podle nás jde o nejjasnější signál toho, co analytici popisují už měsíce: Moskva nevyhrává kvalitou ani inovací, ale schopností držet opotřebovací válku déle, než protivník čekal. A právě na tuto schopnost musí Západ odpovědět, ne jednorázově, ale se stejnou vytrvalostí.

Článek Rusko objevilo 800 tanků, které měly zůstat zapomenuty. Zkouší poslední záchranu, která může změnit válku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) uvádí, že Rusko mělo v lednu 2021 v aktivní službě 3 143 tanků a zhruba 8 000 dalších ve skladech. Do listopadu 2024 ztratilo nenávratně 4 042 tanků. Ze skladů vytáhlo asi 3 540 kusů. Nově vyrobilo pouhých 210.

Červnová analýza Institute for the Study of War z roku 2025 ukazuje, co zbylo:

• 46 % předválečných tankových rezerv
• 42 % rezerv bojových vozidel pěchoty (BVP)
• 48 % rezerv obrněných transportérů (OT)

Problém není jen v tom, kolik kusů zbývá. Problém je v tom, jaké kusy zbývají. Analytická skupina Resurgam odhaduje, že tempo repasí spadlo ze 120 tanků měsíčně v roce 2022 na 30–35 měsíčně na začátku roku 2025. Snadno opravitelné stroje už prostě došly. Zbývají vraky, které vyžadují víc času, víc peněz a víc náhradních dílů, pokud je vůbec možné je vrátit do boje.

Armáda, kterou nelze vybavit

Kreml mezitím svou armádu rozšířil. IISS spočítal, že pro plné obsazení nové válečné struktury by Rusko v roce 2025 potřebovalo asi 4 200 tanků v aktivní službě. Má jich zhruba 2 900. Deficit sedmi set tanků není abstraktní číslo, znamená brigády bez plné výzbroje, prapory, které jedou do útoku s polovinou předepsané obrněné podpory.

Kyjevská ekonomická škola (KSE) ve své dubnové zprávě upozorňuje, že asi 80 % nově dodávaných lehkých obrněnců tvoří retrofity starších sovětských modelů, nikoli čistě nová výroba. Ruská „válečná ekonomika“ tedy z velké části recykluje minulost, ne buduje budoucnost.

Motorky místo tanků

Jak vypadá válka, když dojdou obrněnce? Přesně tak, jak ji vidíme na frontových záběrech od přelomu let 2024 a 2025. Ruské útoky se stále častěji opírají o:

• Motorky a čtyřkolky — levné, rychlé, jednorázové. Nahrazují BVP v roli přepravy pěchoty přes otevřený terén.
• Buginy a civilní vozidla — improvizovaná řešení tam, kde chybí obrněná technika.
• Drony — estonská rozvědka očekává vybudování kolem 190 praporů bezpilotních systémů v ruské armádě.
• Severokorejská munice — Reuters a Open Source Centre zdokumentovaly přes 15 000 kontejnerů munice dodaných z KLDR od září 2023.

ISW hodnotí, že tato adaptace přináší Rusku jen marginální taktické zisky za cenu vysokých pěších ztrát. Méně tankových vln, více levných spotřebních útoků. Válka pokračuje, ale její podoba se mění, a ne ve prospěch útočníka.

Past, ze které není cesta ven

Estonská rozvědka ve své výroční zprávě z února 2026 formuluje situaci střízlivě: úplný kolaps ruské ekonomiky je „vysoce nepravděpodobný“, bezprostřední útok na NATO nečekají. Zároveň ale konstatuje, že Kreml jen předstírá zájem o mír a dál sleduje dlouhodobé válečné cíle.

Právě v tom spočívá Putinova past. Ukončit válku bez zjevného vítězství by znamenalo přiznat, že Rusko spálilo většinu sovětského dědictví, obětovalo statisíce vojáků a nezískalo rozhodující zlom. Pokračovat znamená dál požírat techniku, která je čím dál horší, dražší a obtížněji nahraditelná. Obě varianty jsou špatné. Jedna je jen pomalejší než druhá.

Pro Českou republiku to neznamená oddech. Obranná strategie ČR z roku 2023 označuje Rusko za nejzávažnější bezpečnostní hrozbu a nové alianční cíle NATO tlačí Česko k budování druhé brigády, posílení protivzdušné obrany a logistiky. Vyčerpané ruské sklady snižují riziko rychlé konvenční eskalace proti Alianci, ale dlouhodobá hrozba zůstává.

Co to znamená pro frontu

Resurgam odhaduje, že od druhé poloviny roku 2025 může ruské tempo tankové obnovy pokrývat už jen asi 30 % aktuálních ztrát. ISW zároveň upozorňuje, že není jasné, zda motorky a lehká vozidla dokážou výpadek obrněnců střednědobě vyrovnat. Rusko může válčit ještě dlouho, ale čím dál méně „sovětským“ a čím dál více improvizovaným způsobem.

Sovětský odkaz nebyl bezedný. Byl jen tak hluboký, že tři roky vypadal jako nekonečný.

Článek Rusko je na dně, vyčerpalo zdánlivě bezedný sovětský odkaz. Putin je teď po kolena v bahně a nemůže z něj ven se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exploze tanku byla pro vojáka riskantní

Důvodem, proč je možné sovětské, resp. ruské tanky relativně jednoduše vyhodit do vzduchu, je tzv. Jack-in-the-box efekt. Jde o fatální konstrukční vadu, kterou si inženýři neuvědomili. Měli však za cíl zredukovat osádku o nabíječe, což se podařilo – jenomže tím proměnili tank v kolos, s nímž si lze relativně snadno poradit. Západní tanky ostatně tento systém běžně nemají.

Video: Rusové tvrdili, že nejsou hrozbou. Pak jim střely Flamingo na 700 km vybombardovaly nejcennější střelnici

Výjimky sice existují, ale jsou řešené jinak, kdy je munice stále oddělena od prostoru s osádkou, aby jí v případě výbuchu nehrozilo takové nebezpečí. V ruských tancích je ale v nezabezpečeném karuselu přímo pod věží. Při zásahu pancíře tak dojde ke vznícení výbušnin, přičemž narůstající tlak uvnitř tanku mu pak doslova vystřelí věž vysoko do vzduchu, což připomíná známou vyskakovací hračku z krabičky (odtud volný překlad „efekt čertíka v krabičce“).

Tento jev se týká všech sovětských a ruských tanků s automatickým nabíjením, jako jsou typy T-72, T-80 a T-90. Na druhou stranu je fér zmínit, že jim tato koncepce poskytuje nízký profil, díky čemuž se mohou tanky snáze skrýt a teoreticky ubývá zranitelných míst. Když se ale hlavice trefí do spoje věže a podvozku, je téměř nemožné, že jí tank odolá, uvádí Wikipedia.

Ukrajinci se utrhli ze řetězu. Ženou okupanty od taktických pozic včetně Pokrovsku. Rusko se mezi tím propadá do hluboké krize

Když totiž hlavice pronikne dovnitř, snadno pak odbouchne vezenou munici. To ukrajinský voják v tomto případě nahradil ručním granátem nebo granáty, které vhodil poklopem dovnitř. Což bylo velmi riskantní, jelikož po vytažení pojistky dochází k výbuchu se zpožděním 3 až 5 sekund, uvádí Wikipedia, takže měl voják jenom velmi málo času na únik. Za zády mu přitom explodovaly možná i desítky dělostřeleckých granátů, což ho mohlo stát život, ale ani se neohlédl.

Článek Video: ukrajinský voják ve stylu zničil ruský tank. Vhodil do něj granát a explodoval mu pár metrů za zády. Ani se neohlédl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastně BVP s kanonem ráže 120 mm

Plány na vozidlo CV90120, jak je nový švédský lehký tank označován, počítají s instalací kanonu ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží, popisuje parametry zbraně BAE Systems. Kanon umožňuje používat standardní munici NATO, což by znamenalo, že by s ním osádky na bojišti mohly zničit jakýkoliv existující ruský tank, včetně T-90M. Zároveň má schopnost využívat i programovatelnou munici DM11, což mu dodává další schopnosti.

iZdroj fotografie: GoodFon

S konstrukcí podobného lehkého tanku přišel švédský výrobce již v roce 1998, uvádí ArmyGuide, ale oproti tehdejší předloze bude mít lepší nejspíše všechny schopnosti. Počítáno je například s instalací moderního systému aktivní ochrany, a rovněž je prakticky jisté modernější řízení palby, všemožné senzory a vysoké pohodlí. Wikipedia uvádí, že nejtěžší CV90 má hmotnost 38 tun. Lehký tank by jej možná o něco překonával, ale pravděpodobně ne nijak zásadně. Armádní Zpravodaj je názoru, že by mu zůstala i rychlost až 70 km/h.

Na tank by CV90120 nemohl přímo

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ačkoliv bude mít lehký tank CV90120 výkonný kanon srovnatelný s těmi u hlavních bojových tanků, musel by v boji volit jinou taktiku. Jeho pancéřování by pravděpodobně odolávalo jenom munici do ráže 30 milimetrů, takže by se nemohl v žádném případě pustit do čelního boje s jinými tanky. V tomto případě by volil taktiku srovnatelnou spíše se stíhači tanků, kdy vystřelí ze zákrytu a co nejrychleji zmizí. Při podpoře pěchoty nebo podobných úlohách by ale sloužil podobně jako tank.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Jeho největší handicap, tedy slabší ochranu, by z velké části řešil systém aktivní ochrany schopný zachytit útoky protitankových střel a dronů. O podobný tank by určitě mohl být zájem. Defence-Industry uvádí, že o nákupu CV90120 nebo tureckém Otokar Tulpar uvažuje Slovensko. Jeho cena by měla být zhruba poloviční než u Leopardu 2A8. Slováci navíc nakupují bojová vozidla CV90, takže mít lehký tank na stejné platformě by ulehčilo údržbu a výcvik.

Článek Noční můra pro ruské tanky. CV90120 se mění v nekompromisního lovce, s nímž snadno prohraje i chlouba T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Blatníky tanků jsou lépe chráněné

Ruské tankové osádky během bojů na Ukrajině zjistily, že jedním ze slabých míst jejich obrněnců jsou blatníky. Na nich buď ochrana vůbec nebyla, i když někdy se tam nacházela nějaká „chabá“, a občas tam byly dvě kostky reaktivního pancéřování, uvádí TopWar. Novinkou na v současné době vyráběných, respektive modernizovaných strojích, má být kompaktní blok, který chrání celý blatník a snižuje tak riziko proražení kumulativní náloží.

Na truc kremelské páté koloně. Maďaři se vzepřeli Orbánovi, aby zdvihli prostředníček Putinovým hordám. A bude hůře

Instalovaná ochrana má tedy sloužit při zásahu protitankovou řízenou střelou nebo sebevražedným dronem, protože tyto zbraně právě kumulativní hlavici používají. Wikipedia uvádí, že uvnitř je přesně vytvarovaná výbušnina s tenkou kovovou vložkou, která je po explozi schopná prorazit i velmi silné pancéřování. Výhodou hlavice je, že nezáleží na rychlosti projektilu, proto se dá použít například i na pomalu letícím dronu a přesto je smrtící.

Tanky mají reaktivní i nereaktivní pancíř

Ochrana blatníků má být tvořena jak reaktivním pancéřováním ERA, tak nereaktivním NERA. Wikipedia uvádí, že ERA je nejčastěji tvořeno dvěma kovovými destičkami, mezi nimiž je výbušnina – při zásahu blok pancéřování exploduje a je schopen narušit působení kumulativní hlavice. NERA je většinou vyrobené vrstvením různých materiálů a využívá toho, že jimi exploze hlavice prochází jiným způsobem, a může tak být na přechodech narušená.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Rusko v minulosti vymyslelo mnohem více způsobů, jak se proti kumulativním hlavicím bránit. Tanky jsou dnes běžně vybavované různými klecovými nástavbami, které způsobují, že hlavice explodují dříve, než se dostanou k pancíři, případně existují tzv. ježčí tanky, které se doslova ježí rozpletenými na kusy nařezanými ocelovými lany. Všechna tato opatření dokáží odolnost tanku zvýšit, ale ne natolik, aby si s nimi ukrajinští operátoři dronů nedokázali poradit.

Článek Rusové odpovídají na ukrajinské zbraně, které je na bojišti tolik trápí. Vylepšují tankům ochranu proti PTŘS i dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většina tanků je modernizovaných, ne nových

Ruský zbrojní průmysl v roce 2026 potvrzuje neschopnost držet krok s tempem moderní opotřebovávací války. Ač závody v čele Uralvagonzavodem pracují v nepřetržitém provozu, na každý jeden nově vyrobený tank jich připadá pět zničených na frontě. Tento kritický nepoměr vede k rychlému a nevratnému vysychání zbývajících operačních rezerv, potvrzuje ISW.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Kdysi bezedné sovětské sklady se podle satelitních snímků z jara 2026 ocitají na historickém dně. Většina techniky, kterou Rusko nyní posílá do bojů, jsou jen narychlo opravené zastaralé tanky jako T-62, které postrádají moderní ochranu i optiku, a v boji proti dronům a přesným zbraním nemají šanci obstát, což jenom více roztáčí spirálu ztrát.

Vážným problémem je i kvalita výroby nových tanků T-90M. Kvůli sankcím a nedostatku západních čipů dochází k improvizacím, které snižují jejich spolehlivost, což je dávno potvrzený fakt, že jsou ruské obrněnce bez západní techniky výrazně horší. V některých případech by v podstatě ani nestačily vystřelit, zatímco by se samy ocitly pod palbou.

AČR zvolila více než dobře. Stačí dodržet pravidlo 60/60/40 a vojáci s francouzskými houfnicemi CAESAR ovládnou bojiště

Ruská armáda tak naráží na realitu, kdy papírové plány Kremlu na masivní přezbrojení drtí každodenní realita na bojišti, kde moderní technika hoří rychleji, než nová sjede z linky. Je bez nadsázky možné tvrdit, že je vojenský potenciál Ruska v troskách, a stává se závislým na aktuální produkci, která ovšem nepokryje ani zlomek měsíčních ztrát.

Bez schopnosti radikálně navýšit výrobu nebo najít masivního externího dodavatele hrozí ruským tankovým vojskům v blízké době totální kolaps, který donutí armádu k ústupům nebo k boji v čistě pěších formacích. Což se ostatně už asi rok na mnoha místech děje. Rusko totiž upustili od velkých obrněných konvojů, které se ukázaly jako neefektivní.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že to nebude hlavním důvodem. Tím bude právě vyčerpání zásob, které už zkrátka nejde doplňovat. A z toho, co Rusko nově vyrobí, si musí stále udržovat určitou zásobu jak pro obranu pozic na frontě, tak pro zajištění bezpečnosti země. Nemůže zkrátka do boje vrhnout úplně vše, co má k dispozici.

Zastánci Ruska rádi tvrdí, že tak jenom využívá uskladněnou techniku, která alespoň najde uplatnění, a může být v budoucnu nahrazena modernější. Ano i ne – nedává totiž smysl posílat na bojiště něco horšího, co má mnohem menší šanci na úspěch než moderní alternativy. Mnoho zdrojů se shoduje, že Rusko zkrátka nevyrobí nových tanků dostatek.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Uralvagonzavod má mít aktuálně potenciál vyrobit až 280 tanků T-90M ročně, potvrzuje MilitaryWatchMagazine dřívější zjištění Armádního Zpravodaje, což je asi 23 měsíčně. To je docela kritické, a proto se Rusko vedle toho rozhodlo obnovit výrobu T-80BVM, a dokonce ve velkém modernizovat staré tanky T-72A, údajně dokonce na verzi B3M.

V roce 2024 mělo přitom Rusko ztratit až 3 000 tanků, uvádí analýza ISW, zatímco v roce následujícím mělo číslo klesnout až na polovinu. I při tomto nejoptimističtějším údaji by to ale znamenalo ztráty 5,3krát větší, než kolik sjede z linky nově vyrobených tanků. Ale pochopitelně je nutné vnímat, že tyto tanky nebojují jako jediné, většinou jde o modernizované.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Kupříkladu v roce 2024 jich mělo Rusko zmodernizovat ze starších typů asi 1 500, uvádí analýza IISS, což je asi polovina oproti ztrátám. Což je naprosto nedostačující, a je logické, že ruská armáda musela upustit od velkých obrněných konvojů. Nahradila je obvykle jednotkami na motorkách a čtyřkolkách, ale v menší míře používá stále i BVP, transportéry a tanky.

Článek Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve to schytal střelou, poté se zasekl

Vzhledem k tomu, že se dostal ruský tank až k ukrajinskému zákopu, byl tou dobou nejspíše prázdný, tedy bez obránců, a podle všeho ani nebyla cesta k němu zaminovaná. Což by mohlo znamenat, že byla dříve vyčištěna a šlo o dočišťovací útok, nebo se mohlo jednat o ruský zákop, který Ukrajinci dobyli, ale nepřítel se ho rozhodl získat zpět a vyslal tank.

Na takový boj běžně nejsou komanda vybavena protitankovými zbraněmi, např. RPG-7, protože nést s sebou cokoliv těžšího by značně ztěžovalo pohyblivost, maskování i bojeschopnost. Na druhou stranu nebe hlídal dron, který útok tanku natočil. Soudě dle reaktivního pancéřování se mohlo jednat o T-73B3, tedy nejrozšířenější v ruské armádě, potvrzuje Wikipedia.

Neměl nicméně žádnou protidronovou ochranu, takže se může jednat o velmi staré záběry, kdy ještě nebyla technika na tuto hrozbu adaptována. Když se tank hnal k zákopu, schytal to do levé strany, nejspíše protitankovou střelou, a poté se zasekl. Řidič se zjevně snažil vycouvat, ale to se nedařilo, a navíc začal doutnat, což značí proniknutí hlavice do jeho vnitřku.

Osádka se proto uchýlila k rychlé evakuaci, která jí nejspíše vyšla jenom těsně, a schovala se v zákopu. Tank začal hořet ještě v době, kdy byla poblíž, a nakonec vybouchnul. To je běžný jev, protože má munici uloženou v prostoru pro posádku, a jakmile je zasažena, rozerve tank zevnitř. Vojáci krčící se v zákopech měli být následně zničeni také, ale to vidět není.

S ní i tankem si poradila 1. prezidentská brigáda operačního pověření „Bureviy“, která má dle Wikipedie působit na severní frontě. V roce 2025 byla spatřena u Kupjansku v Charkovské oblasti, zatímco dříve se účastnila hlavních bitev v Severodoněcku a Lysychansku, stejně jako obrany Luhanské oblasti. Jde o zkušené vojáky, v jejichž řadách jsou i „azovští“.

Článek Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72 zdaleka nemá ochranu, jaká by odolala

Stugna-P je dlouhodobě nejsilnější protitankovou zbraní ve výzbroji ukrajinské armády, resp. mají její střely nejvyšší průbojnost. Wikipedia upřesňuje, že tandemová kumulativní hlavice 130mm střely RK-2S prorazí až 800 mm homogenního pancíře, kdežto 152mm střela RK-2M-K si poradí s hodnotou až 1 100 mm homogenního pancíře, takže si poradí s čímkoliv.

Rusové křísí unikátní loď, která mohla zaútočit na Ukrajinu z Baltského moře. Schytala to na více než 1 000 km

Kupříkladu nejlepší ruský tank, T-90M, má sice zepředu odolnost dokonce 1 550 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale tam by mu vojáci logicky neútočili. Buď si vyberou boční část, případně zadní, kde je ochrana výrazně slabší. Zajímavostí je, že na rozdíl od FGM-148 Javelin neútočí seshora, ale přímo, event. po mírně lomené dráze. Spoléhá se tak hlavně na sílu.

Vedle tandemové hlavice pak může být střela vybavena explozivní střepinovou proti pěchotě a opevnění, jde tak prakticky o velmi univerzálního ničitele. Stugna-P dostřelí od 100 do 5 000 m za dne, zatímco v noci je max. dosah 3 000 m. Ale vzhledem k tomu, že je nebe hlídáno drony, může být dostatek času 104kg komplet Stugna-P přemístit, kam bude třeba.

Video: Rusové na východní frontě pohořeli. Nepomohla jim ani velmi těžká technika, Ukrajinci ho proměnili v trosky

Ukrajinci si měli vzít na mušku tank T-72, ale protože má nějakou přídavnou protidronovou obranu, nelze určit jeho model. Do služby původně vstoupil ještě v Sovětském svazu roku 1973 a vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z nichž je největším uživatelem Rusko. To ho postupně modernizovalo až na schopnou verzi B3M, ale hojně užívá i starší B3, uvádí Wikipedia.

V případě, že byl tank vybaven reaktivním pancéřováním Kontakt-5, které podle Wikipedie poskytuje ochranný účinek 200 až 250 mm proti APFSDS, a též 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT), neměla ochrana T-72 sebemenší šanci střelu zastavit. Po zásahu se z něj začalo kouřit, což značí, že pronikla dovnitř a zažehla tam uloženou munici.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Stugna-P se přitom začala od roku 2024 objevovat i ve vylepšené verzi, která dostala lepší optiku a termovizi pro čistější obraz a přesnější zaměření cílů v noci nebo za husté mlhy. Laserový naváděcí systém byl zase vylepšen tak, že je hůře detekovatelný ruskými varovnými systémy, a nová tandemová kumulativní hlavice si má lépe poradit s ERA typu Relikt.

Článek Video: Ukrajinci překvapili ruský tank T-72 modernizovanou Stugnou. Stačil jediný zásah a byl minulostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Carský tank zdolají až desítky dronů

Tzv. carský nebo ježčí tank je v podstatě běžný tank jako T-72 nebo T-80, ale vybavený zajímavým typem ochrany – trčí z něj dráty a může dokonce připomínat hromadu odpadu. Jejím cílem je nepustit drony přímo k tankovému pancíři. GeekWeek uvádí, že s podobnými tanky mají ukrajinské drony obrovské problémy. Často platí, že je na jejich zastavení a zničení zapotřebí desítek úderů, výjimkou nemusí být ani 60 bezpilotních letounů.

Video: jednu z nejbrutálnějších frontových brigád Rusové nezastavili. Vytrvale na ni útočili, ale stejně je smetla a postoupila

Důvodem takovéto ochrany je konstrukce hlavic používaných drony – jsou totiž kumulativní. Wikipedia vysvětluje, že jsou tvarované tak, aby vytvořily jakýsi proud, který je schopný prorazit tankový pancíř. Ovšem vzdáleností se tento proud rozptyluje a jeho síla slábne, takže proto, když dron narazí do ježčího pancíře a hlavice exploduje desítky centimetrů daleko od tanku, nemá šanci ho prorazit, a vlastně mu nijak výrazně neublíží.

Smysl dává i to, že Rusové pošlou tank do útoku za nepříznivého počasí. Rferl uvádí, že se tak děje třeba za mlhy nebo za silného mrazu a chumelenice, kdy mají operátoři dronů ztíženou práci. Problémem může totiž být již vzlet dronů, a ve špatné viditelnosti lze také tank hůře najít. Když navíc fouká silný vítr, mohou mít problémy s přesností. Neznamená to, že by nemohly operovat vůbec, ale jsou omezené, čímž nebezpečnost pro tank klesá.

Video: beznaděj donutila ruské vojáky ke kapitulaci. Naštvaní Ukrajinci s nimi měli trpělivost a slitování

Podobná taktika sice fungovat může, a i kdyby nemohl proti tankům odstartovat dostatek dronů, stále na ně může na bojové linii číhat třeba protitanková mina, a ukrajinská armáda má i celou škálu protitankový řízených střel. Ty sice také mívají kumulativní hlavici, ale ježčí typ pancíře proti nim účinný nebývá. Navíc mají větší průraznost než ty instalované na drony.

Útok ruské carské tanky útočící v zimě

Článek Video: Rusové využívají počasí ve svůj prospěch a nasazují carské tanky i v tuhé zimě. Ukrajinci se na nich opakovaně vylámou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce mají protidrovovou ochranu

Video ukazuje skupinu obrněných vozidel jedoucích po nějaké cestě, přičemž na sobě všechny mají identifikační znaky a čísla. Lze tedy předpokládat, že patří ke stejné jednotce a směřují do bojové oblasti – identifikace slouží k tomu, aby je dokázali spolubojovníci rozeznat. Všechna vozidla na sobě mají protidronové zábrany, ale nejsou tak bohaté jako na carských tancích, které mohou odolat i desítkám dronů.

Video: ruský voják s granátometem RPG-7 vs. ukrajinský odstřelovač. Vítězí pevná ruka a rychlost, nikoliv síla

Přesto jsou tyto tanky tzv. ježčí, ale trčících ostnů je méně. Rferl je popisuje jako tanky, z nichž směřují různé dráty, jejichž úkolem je zachytit útočící sebevražedný dron ještě před tím, než se dostane k vlastnímu pancíři. Armádní Zpravodaj se domnívá, že nižší počet ostnů je snahou, jak je zbytečně nepřetěžovat, protože carské stránky trpí nadměrnou hmotností. Jde možná o to najít ten nejlépe přijatelný kompromis mezi hmotností a mírou ochrany.

Nástavby na obrněných vozidlech jsou tak veliké, že je komplikované je poznat. Minimálně jeden z tanků, který je vybavený i rollerem, bude nějaký typ T-80, o čemž svědčí tvar jeho kol. Jedná se většinou o tank vybavený plynovou turbínou, díky čemuž dosahuje rychlosti až 70 km/h, uvádí Wikipedia. I když je otázkou, jakým způsobem ji může instalovaná ochrana snižovat. Jinak je vyzbrojen standardně kanonem ráže 125 mm s automatickým nabíjením.

Video: kobercové bombardování ruských vojáků v 21. století. Rychlý útok výsadku je nemožný

Na záběrech se ovšem mihnou i obrněné transportéry, nejspíše kolové z rodiny BTR, ale jejich typ rozhodně nejde rozeznat. Nejmodernější je BTR-82A, k němuž Wikipedia uvádí, že má hmotnost 13,6 tun s tříčlennou osádkou a místem pro výsadek 7 vojáků. Vyzbrojený je pak rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů. Má ale relativně slabou ochranu a několik nevýhod, které ho činí oproti moderním západním transportérům zastaralým.

Russian armored vehicles moving toward Pokrovsk
by u/PointmanW in TankPorn

Tanky s malou „ježčí ochranou“

Článek Video: Rusové vyslali k Pokrovsku „malé ježky“. Nesmírně efektivní, Ukrajinci se na nich často vylámou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha zničila dva tanky a transportér

Záběry jsou pořízené nějakou kamerou snímající zaměřovací zařízení ukrajinského protitankového systému Stugna-P. Je na nich vidět, jak obsluha nejprve zaměří jeden z ruských tanků, odpálí na něj střelu a zničí ho. Chvíli poté se v jeho sousedství objeví další tank, a i ten se obsluze opět podaří úspěšně zasáhnout. I když se zastaví, zdá se, že není zničen, a proto na něj zamíří další střela, která už dílo dokoná. Po chvíli je ještě zaznamenán nějaký typ obrněného vozidla, pravděpodobně transportér, a opět je úspěšně zasažen a zničen.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Ukrajinští obránci k tomu použili systém Stugna-P. Wikipedia uvádí, že je ukrajinského původu a využívá střely naváděné laserovým paprskem, který musí obsluha zamířit na cíl – na záběrech je dobře vidět, jak záměrný kříž na obrazovce míří doprostřed obrněných vozidel. Stugna-P má dva typy střel, z nichž větší zasahuje cíle až na 5,5 km, a výhodou zbraně je skutečnost, že je odpalovač možné umístit až 50 metrů od zaměřovací stanice.

Prvním z cílů se stal tank, který má na sobě protidronovou ochranu, a stejně tomu nejspíše bylo také u cíle druhého. Wikipedia uvádí, že jsou takové zdánlivě nezničitelné tanky nazývány želví, a většinou se jedná o T-62, T-72 nebo T-80. Nástavba postavená na tanku má za cíl nepustit sebevražedný dron s kumulativní hlavicí přímo na pancíř, ale přivést ji k explozi dříve, takže nemá šanci proniknout dovnitř a na první dobrou ho zničit. Často se může jednat o nějaký typ mříže, ale používány jsou i různé plechy, gumové zástěny a další překážky.

Video: Rusové pocítili technologický zázrak. HIMARS vyřadil tepelnou elektrárnu 34 km od hranic, stačila mu 1 rána

Podobná ochrana však evidentně nefunguje na protitankovou řízenou střelu. Není se co divit, je mnohem větší a má výrazně silnější hlavici (dron obvykle nese nejsilnější z RPG-7 s průrazností 500 mm RHAe). U Stugna-P navíc bývá často tandemová, takže nejdříve exploduje první část, která prorazí cestu ochranou (mříží nebo reaktivní pancířem), a teprve potom exploduje hlavice druhá, jejímž úkolem je proniknout samotným pancířem.

Stugna-P ničí ruské obrněnce včetně dvou želvích tanků (zveřejněno 23. září 2024)

Článek Video: Rusové nasadili nezničitelné tanky. Ukrajincům to nevadilo, hned první padl jedinou ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stugna-P zasáhla tank zcela přesně

Video je sestaveno ze záběrů dvou kamer. Ta první snímá zaměřovací obrazovku systému Stugna-P, zatímco druhá samotný útok. Ukazuje ruský tank, jak se žene do útoku někde na frontové linii, evidentně v dosahu ukrajinských vojáků, kde se dostane do zaměřovače ukrajinského protitankového systému, a nakonec na něj obsluha vypálí jednu střelu. Ta zasáhne naprosto přesně, a tank, jehož typ ovšem nejde rozeznat, exploduje.

Kreml zase nevěří, jak Američané mění názory. Vytvoří v Rumunsku tankovou zeď z Abramsů

Stugna-P je přenosná protitanková zbraň, i když Wikipedia uvádí, že kompletní má hmotnost 130 kilogramů. Proto také působí ze statické pozice. Obsahuje odpalovací zařízení, do něhož jsou nabíjeny různé typy střel, z nichž menší mají ráži 130, větší pak 152 mm. Další částí je zaměřovací stanice, která může být až několik desítek metrů od odpalovače. S její pomocí drží obsluha na cíli laserový paprsek a odpálená střela se zaměří na místo, kam dopadá.

Obsluha ukrajinské zbraně držela zaměřovač na ruském tanku naprosto excelentně, mířila přesně na jeho střed. Po odpálení ho střela zasáhla do místa, které je vidět na zaměřovací obrazovce. Má být přitom modernizovaná, ale není řečeno, jakým způsobem – jestli je přesnější, doletí dále nebo má větší ničivost. Každopádně ta odpálená určitě stačila, neboť po zásahu následuje obrovský výbuch, a lze předpokládat, že explodovala i munice uvnitř tanku.

Video: ťuk, ťuk. „Kdo tam?“ Skupina Rusů chtěla prohledat dům, tak ji Ukrajinec bez milosti pokropil

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že Rusové na tanky běžně umísťují přídavné reaktivní pancéřování. Wikipedia vysvětluje, že jde o systém určený k zesílení ochrany obrněných vozidel hlavně proti kumulativním náložím, a přesně tu Stugna-P využívá. Má ovšem takzvanou tandemovou hlavici, kdy nejprve exploduje jedna nálož, která odpálí blok reaktivního pancéřování. Následně exploduje druhá nálož, jejímž cílem je prorazit vlastní pancíř tanku. Ruská ochrana si s takovým systémem podle všeho nedokázala poradit.

Ukrainian ATGM team armed with upgraded Stugna P hitting Russian tank during assault, April 2025
byu/BlackMarine inCombatFootage

Stugna-P zničí ruský tank (zveřejněno 28. dubna 2025)

Článek Video: Rusové hnali tank do útoku proti Ukrajincům. Ti jim dali zakusit modernizovanou protitankovou střelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-80BVM je vyráben, T-14 Armata nikoliv

Že bude obnovena výroba tanků T-80BVM, bylo pravděpodobně rozhodnuto již v roce 2023, kdy o tom informovala agentura Tass. Rusko se nejprve soustředilo na modernizaci starších tanků, které mělo ve skladech, protože to bylo rychlejší a levnější než výroba nových od základu. Ovšem i skladové zásoby z dob Sovětského svazu došly nebo dochází, a proto došlo podle dostupných informací k obnovení výroby ve společnosti Omsktransmash. Naopak moderní T-14 Armata, která měla být novým ruským tankem, armáda nepořizuje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rusko je v současné době schopné vyrobit zhruba 150 tanků T-80 BVM za rok, uvádí United24Media. Jde ale o odhady, protože přesná čísla Kreml nezveřejňuje. Není také jasné, jakým způsobem se liší předválečné typy T-80BVM a současné. Armádní Zpravodaj předpokládá, že některé komponenty, například termovize, byly z původně západních nahrazeny ruskými ekvivalenty. To se muselo projevit na kvalitě, ale není jasné, jak moc.

Základ T-80 pochází z roku 1976

T-80 je stará konstrukce. Wikipedia uvádí, že byla do výzbroje sovětské armády zařazena v roce 1976, ovšem modernizovaná verze BVM je mnohem novější. Představena byla v roce 2017, upřesňuje ArmyRecognition, přičemž přinesla posílení ochrany, a to montáží reaktivního pancéřování typu Relikt. Vedle toho dostala pokročilé řízení palby s denním i nočním zaměřováním včetně termovize, a mnoho dalšího. Stále však platí, že jeho základní konstrukce pochází ze 70. let 20. století, a kritické nedostatky ani modernizace BVM neřeší.

Jedna z historických zakázek na F-35A v troskách. Letectvo zkoumá švédskou nabídku na Gripeny E/F

Vybavena je kanonem ráže 125 mm schopným používat i nové typy protitankové munice, která byla vyvinuta proti západním protějškům, a její osádka je tříčlenná, jelikož má automatické nabíjení. Podobně jako jiné ruské tanky trpí slabinou v podobě rizika exploze munice v prostoru pro osádku, je-li proražen zejména pancíř věže. I přesto Rusku nejspíše nezbývá nic jiného, než se soustředit na jeho výrobu, protože produkce T-90M není dostatečná.

Článek T-14 Armata definitivně skončila. Rusko místo ní obnovilo výrobu 50 let starého tanku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na 4,5 km vyžadoval pevnou ruku i nervy

Záběry mají ukazovat tank T-72, ale neznámo jakého typu. Ruská armáda používá od počátku války nejčastěji modernizaci B3, a poté B3M, ačkoliv se mělo na bojišti objevit i několik starších, kupříkladu B a A. Základ konstrukce pochází ze 70. let 20. století, potvrzuje Wikipedia, a i když ho některé ruské zdroje označují za nejlepší, projevuje se v bojích mnoho slabin.

Ukrajina se hluboko v týlu otřásla pod hypersonickou střelou Zircon. Kritická infrastruktura schytala tvrdou ránu

Tou největší automatické karuselové nabíjení uspořádané, kdy je ve věži uspořádána část munice bez jakéhokoliv oddělení, kvůli čemuž hrozí tzv. jack-in-the-box efekt. Ten způsobuje, že pokud hlavice prorazí dovnitř, je velké riziko, že způsobí její detonaci, jejíž rozsah okamžitě zabije celou posádku a rozerve tank zevnitř – známé je odhození věže i desítky metrů daleko.

Modernizace B má reaktivní pancéřování Kontakt-1 zepředu a po stranách věže, stejně jako na boku podvozku, kde ho v dolní části doplňují gumové panely. Modernizace B3 má už mnohem lepší Kontakt-5, a to na více místech včetně střechy, ačkoliv nejvíce se soustředěno v přední části. Nejlepší modernizace B3M má potom reaktivní pancéřování Relikt, které je 2krát účinnější než Kontakt-5, a pokrývá i zadní část věže a boky podvozku po celé délce.

Nejhorších Hitlerových řezníků se štítili i esesáci. Sami za strašné zločiny velitele ruských kolaborantů jednotky RONA tajně popravili

Na videu to vypadá, že tankisté nejspíše vystřelili, a poté se natočili zadní částí k ukrajinským vojákům, ale není jasné, zda o nich věděli. Když potom ze Stugna-P vystřelili, museli na tanku po celou dobu držet zaměřování, které je laserové, takže musí být cíl osvětlován. Operátoři tím riskují, že budou cílem odvetné palby, ale zbraň je na druhou stranu velmi přesná.

Existují přitom dvě střely Stugna-P. Ta první je ráže 130 mm s průbojností 1 000 mm RHAe, uvádí Wikipedia, zatímco druhá je ráže 152 mm a probije přes 1 200 mm RHAe. Palebný dosah je potom až 5, resp. až 5,5 km, přičemž ve videu letěla střela k cíli asi 22 vteřin. Jelikož má rychlost kolem 700 km/h, zasáhla ruský tank T-72 na vzdálenost přibližně 4,5 km.

Článek Video: ukrajinský protitankový tým zničil střelou ruský tank na 4,5 km. Chtělo to pevnou ruku i nervy, ale štěstí jim přálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) Plynová turbína jako logistické peklo

Srdcem T-80BVM je plynová turbína GTD-1250, která mu poskytuje vysokou mobilitu, rychlou akceleraci a spolehlivost v extrémní zimě. Tyto výhody jsou však draze vykoupeny – zejména má extrémně vysokou spotřebu paliva, a to jak při jízdě, tak při chodu na místě. Ve srovnání s dieselovým tankem T-72B3 může T-80BVM spotřebovat až dvojnásobek paliva.

Armáda tak musí v rámci logistiky zajistit více cisteren, ale také častější tankování, kvůli čemuž se musí vojáci buď vydat do bojové linie, nebo se z ní tank stáhnout, aby mohl doplnit PHM. Turbína je navíc citlivá na prach, vyžaduje častou údržbu, což je technicky náročné. Při dlouhodobém provozu v polních podmínkách to hodnotu T-80BVM značně snižuje.

2) Automatický nabíječ přináší katastrofické následky

T-80BVM sdílí se svými předchůdci, T-72 a T-64, zásadní konstrukční problém, a sice umístění munice. „Autoloader“ tanku je totiž konstruován jako karusel pod věží, v němž jsou granáty i prachové nálože uskladněny kolem posádky, která od nich není nijak oddělena. Tato koncepce sice snižuje počet obsluhy o jednoho (nemusí být nabíječ), ale při zásahu do prostoru posádky dochází často k odpálení munice a její okamžité explozi a odhození věže.

Výroba se zastavila, ruské letectvo nedostalo ani jeden nový Suchoj Su-57. Dává to smysl, nepotřebuje je

Zejména operátoři dronů se proto rádi trefují do spoje mezi věží a podvozkem, aby prorazili dovnitř. Ani modernizace BVM tak nepřinesla oddělené muniční schránky, protiexplozivní panely nebo alespoň systém odklonu tlaku v případě, že minuce exploduje. Západní tanky naopak tato opatření mají a v bojích se ukazují jako schopná zachraňovat životy.

3) 2krát odolnější reaktivní pancíř není všude

Reaktivní pancéřování Relikt je oproti Kontaktu-5 velkým posunem, ale nepokrývá celý tank, což odhaluje jeho slabá místa. Nejvíce má chráněnou věž a přední část podvozku (korby), zatímco z boku chránila původní verze jenom vpředu, uvádí ArmyRecognition. Postupně bylo instalováno po celé délce a prázdná místa na věži, zezadu i pod okraji věže zastiňuje klec.

4) Zastaralá konstrukce trupu limituje modernizaci

Konstrukčně je T-80 odvozen ze 70. let minulého století a nese si s sebou řadu limitů, které se ani při modernizaci BVM odstranit nepodařilo, ačkoliv některé zakrývá. Jde o relativně tenký základní pancíř, omezený vnitřní prostor pro moderní elektroniku, absenci robustního uchycení pro APS systémy, a starší geometrií trupu, která neodpovídá současným hrozbám. Modernizace může zlepšit senzory a pancéřování, ale samotný „skelet“ T-80BVM je problematický.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

5) Nedostatečná spolehlivost při dlouhodobém nasazení

Vysoká mobilita je velkou předností T-80BVM, ale při dlouhodobém nasazení má spolehlivost horší než tanky s dieselovými agregáty. Armádní Zpravodaj zjistil, že si posádky opakovaně stěžují na problematický start turbíny v prašném prostředí, přehřívání při dlouhé jízdě nízkou rychlostí, vyšší poruchovost motorů a rychlejší opotřebení převodovky a filtrů.

6) Optika na úrovni modernizace, nikoliv skutečně moderního tanku

T-80BVM dostal moderní zaměřovací systém Sosna-U, který proti původnímu T-80BV zvýšil několikanásobně kvalitu nočního vidění, ale přesto má stále daleko ke standardům západních tanků jako Leopard 2A7 nebo Abrams M1A2SEP. Slabiny zahrnují nižší rozlišení termovizí, kratší identifikační dosah, pomalejší „auto-tracking“, absenci plnohodnotného „hunter-killer“ režimu, a velitel má také horší přehled, který je ale dnes nezbytný ve všech směrech.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

7) Nízká ochrana proti dronům a munici útočící seshora

Současné bojiště je ovládáno drony, toulavou municí a naváděnými dělostřeleckými projektily, pokud jde o útoky na obrněnce. Ty ovšem mají extrémně slabý pancíř na střeše, který nezvyšují nijak zásadně ani přídavné bloky ERA v některých částech, a už vůbec klec. T-80BVM postrádá plnohodnotný systém aktivní obrany a systém detekce přibližujících se dronů. Silnější pancíř by to nejspíše nevyřešil, prorazit by ho šlo nejspíše stále stejnými zbraněmi.

Článek Proč modernizace nestačí: T-80BVM a jeho 7 kritických technických slabin, které se naplno projevují v reálném boji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněné monstrum, které zdolávají desítky dronů

Carský tank, známý také jako ježčí tank (nebo zkráceně ježek), je jakousi evolucí tanku želvího, který se poprvé objevil v dubnu 2024, uvádí Wikipedia s tím, že nejčastěji tvoří jeho základ starší tanky T-62, T-72 a T-80 v různých modernizacích. Stejně jsou na tom i upgradované carské, ale nabízí proti nim násobně vyšší ochranu, což s sebou však nese i úskalí.

Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů

Je pravdou, že carské tanky představují pro Ukrajince velkou výzvu. Na jejich zničení musí často nasadit i desítky dronů, což jde ruku v ruce se snahou vyčerpat jejich obranu. Z tohoto důvodu dokonce přeměňují tanky na želví pomocí lodních kontejnerů. Ačkoliv mají obranu mnohem vyšší, kvůli přetěžování se rozbíjí hlavně převodovky a tanky moc daleko nedojedou.

Na druhou stranu mají jediný úkol – prorazit cestu k ukrajinským pozicím, kdy na ně obránci vyplýtvají drony, případně mívají i odminovávací pluh. Po jeho trase pak může pokračovat další technika, včetně tanků, BVP, obrněných transportérů, náklaďáků s vojáky atd. Zkrátka koncept to není špatný a ukazuje se jako efektivní, ale má své slabiny a nedostatky.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Souboj s carským tankem přitom často končí jeho zničením, což je dáno i tím, že ho Ukrajinci ničí v bojové zóně. Je tak docela překvapivé, že se jeden, na základě T-80BVM, podařilo ukořistit, čemuž nejspíše předcházelo, že byl nějak znehybněn, nejspíše protitankovou minou, což ale není vidět, načež ho posádka opustila v místě, odkud bylo bezpečné ho odtáhnout.

Je evidentní, že jakmile ho ruští technici prozkoumají, bude nasazen proti ruské armádě, jelikož nedošlo k takovému poškození a je nadále bojeschopný. Armádní Zpravodaj nicméně připouští, že nejspíše dojde k odstranění protidronové ochrany sestávající z trčících drátů, a Ukrajinci ji nahradí mnohem kompaktnější, avšak účinnou „kapucí“, což je koncept, který jim Rusové také ukradli a začali používat na svých tancích, jelikož je poměrně efektivní.

Ukořistěný ruský carský tank na základě T-80BVM zůstal bez viditelného poškození (zveřejněno 13. ledna 2026)

Článek Ukrajinci ukradli Rusům carský tank, který jim měl prolomit pozice. Nasadí ho proti nim se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neodolal tank, vojáci ani bunkry

Záběry útoku ukrajinských dronů jsou pořizované z jejich kamer a ukazují, proti čemu lze tyto dnes téměř nezbytné zbraně použít. Nejhodnotnějším cílem se stal ruský tank, který podle všeho uvízl v nějakém příkopu a osádka ho nedokázala vyprostit. Ačkoliv měl protidronovou klecovou ochranu, Wikipedia uvádí, že ji používá řada obrněnců v rusko-ukrajinské válce, drony se do něj dostaly, protože osádka nechala při útěku otevřený poklop.

Video: zůstala jenom tma. Raketový útok uvrhl do tmy 330tisícové ruské město jenom 30 km od hranic

Každý takovýto tank je podle názoru Armádního Zpravodaje potřeba zničit, jinak by ho Rusové mohli později vyprostit a znovu nasadit. Zdá se, že jsou kola tanku hladká, i když záběry nejsou příliš ostré, takže by se mohlo jednat o T-80. ArmyRecognition uvádí, že jde o tank většinou vybavený plynovou turbínou s tříčlennou osádkou a kanonem ráže 125 mm. Podle tvaru reaktivního pancéřování to však není nejlepší modernizovaná varianta T-80BVM.

Útok na tank ovšem není jediný, na který se operátoři ukrajinských dronů soustředí. V několika případech napadnou samotné ruské vojáky. Narazí na ně například v lese, a i když jim začnou utíkat, nakonec je dostihnou a zlikvidují. Jejich dalším cílem se stane robotické vozidlo užívané nejspíše k zásobování jednotek na frontě, takže i to je potřeba zničit. Nejen, že tím Rusové přijdou o náklad, ale budou nuceni vysílat k zásobování další stroje nebo lidi.

Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska

Nepřátelé čelí nejenom sebevražedným dronům, cíle si našly i ty bombardovací, pravděpodobně typu Baba Jaga. Wikipedia uvádí, že unesou náklad o hmotnosti až 15 kilogramů pum, většinou jich je několik. Vybavené jsou i termovizí, díky čemuž mohou zasahovat vojáky a další cíle také v noci, což se na záběrech podle všeho děje. Zdá se, že takovéto drony útočí nejenom na odhalené ruské vojáky, ale i na pozice a nějaké bunkry.

Ukrajinské drony ničí zapadlý tank a další cíle (zveřejněno 18. prosince 2025)

Článek Video: ruský tank se zasekl v zákopu. A jako bonus Ukrajinci z pár metrů oddělali Rusy plížící se lesem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank skončil rozervaný, a ještě bez věže

T-80 je stále jedním z lepších tanků, s nimiž se lze na současném, alespoň východním bojišti, setkat, i když byl zařazen do výzbroje již roku 1976, potvrzuje Wikipedia. Zejména s modernizaci BVM, tedy té nejlepší možné, má stále solidní vlastnosti – kupříkladu vylepšený 125mm kanon 2A46M-4 s moderní municí nebo raketový systém 9K119M Refleks-M.

Kreml zuří a neví, co má dělat. Američané zveřejnili záběry, jak rychle v mezinárodních vodách zabrali ruský tanker

S ničením nepřátel mu potom pomáhá řízení palby Irtyš a střelecký zaměřovač Sosna-U (stejný, jaký má T-90A), a nový nabíjecí automat je schopný střílet granáty 3BM59 APFSDS s ochuzeným uranem a wolframem 3BM60. Z hlediska ochrany má reaktivní pancéřování Relikt, o němž je známo hlavně to, že nabízí dvojnásobnou účinnost oproti Kontaktu-5.

To dle Wikipedie poskytuje ochranný účinek, v ekvivalentu RHAe, 200 až 250 mm proti APFSDS, zatímco proti tvarovým náložím (HEAT) 600 mm. Teoreticky jsou tedy hodnoty Reliktu až 500 mm proti APFSDS, a až 1 200 mm proti tvarovým náložím, ale v praxi se ukazuje, že ani to tank zdaleka neochrání, ač má T-80BVM kostky reaktivního pancéřování i na věži.

Video: ruské jednotky útočily zběsile a bez přestání, ale Ukrajinci si na nich smlsli. Nasadili i zbraň, proti níž není obrany

Konstrukce sovětských, resp. ruských tanků, mají už po desítky let velkou slabinu v podobě snadno vybuchující munice, která je částečně uložena v prostoru pro posádku. Když pak hlavice pronikne dovnitř, může ji odpálit, což tank de facto roztrhá zevnitř – častým následkem je odlétající věž. Tento jev má i vlastní název, Jack-in-the-box, uvádí Wikipedia.

Jak to vypadá v praxi, ukazují záběry, na nichž je vidět ruský tank T-80BVM zapadlý v nějaké jámě. Ta mohla vzniknout v důsledku exploze munice, jelikož se zdá, že má tank rozervanou levou stranu, takže se její síla soustředila do země a pod tank. Tomu zároveň odletěla věž, která ani není na záběrech vidět, takže byla zřejmě odmrštěna na desítky metrů.

Video: jenom 40 km od Putinovy moskevské rezidence vypukl velký požár. Narušil výrobu bojových letadel Suchoj

Co tank zničilo, není jasné. Armádní Zpravodaj připomíná, že dron unese třeba protitankový granát RPG-7 typu PG-7VL těžký 2,6 kg, potvrzuje Wikipedia, který prorazí 500 mm RHAe. Ale také se mohlo jednat o přímý zásah dělostřelectvem nebo protitankovou střelou do boku, což by poškození konstrukce odpovídalo. Výsledkem nicméně je, že je zcela na odpis.

Článek Video: ukrajinští vojáci natočili z pár metrů, co zbylo z ruského tanku T-80BVM. Věž se ani nepodařilo najít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K zastavení kolosu stačí protitanková mina

T-90M je v současnosti nejmodernější tank v ruské výzbroji, a nejspíše to tak ještě nějakou dobu zůstane. Ačkoliv by se přitom mohlo zdát, že jde o novou konstrukci, opak je pravdou, jelikož se jedná o hluboce modernizovaný tank T-72, resp. T-90 z něj vycházející. Jednoznačně ale patří mezi nejlepší na světě, ačkoliv za západními protějšky zaostává.

Satelitní snímek: Kráter po dopadu nové ukrajinské střely Flamingo s 1tunovou hlavicí je obří. Je sice účinná, ale méně přesná

Slabiny má hlavně v oblasti elektroniky, řízení palby, termovize a dalších systémů, kvůli nimž není schopen boje na takovou vzdálenost, ale zhruba na poloviční, což jeho šance v případném přímém střetu tank proti tanku značně snižuje. Na to dnes nicméně téměř nedochází, a zrovna ruská armáda využívá tank spíše jako součást obrněného útočného konvoje.

Takový je vidět i na záběrech, v jehož čele jede jeden T-90M, zatímco další jsou zařazené mezi obrněnými vozidly a transportéry. Další pak najíždí na protitankovou minu, načež posádka na nic nečeká a utíká z něj pryč, čímž si mohla zachránit život, ale je pravděpodobné, že ji dohnaly drony. Mina mimochodem zafungovala přesně tak, jak měla.

Video: Krymská PVO ztratila dva cenné radary, které vidí nejnovější ukrajinskou střelu Flamingo, a též F-35 až na 600 km

Sice se stává, že může obrněnec rovnou zničit, ale to se obvykle jedná o nějaký transportér nebo BVP, zatímco tanky mají docela vysokou šanci, že nevybuchnou, i když to neplatí, pokud je min v místě více a dojde k řetězové reakci. Zespodu má přitom T-90M velmi slabý pancíř, ačkoliv v nejsilnějším místě je to ekvivalent až 1 550 mm, uvádí Wikipedia.

Je to nicméně práce zejména reaktivního pancéřování, protože vlastní pancíř tanku odpovídá v nejlepším případě ekvivalentu 850 mm, což je hodnota zepředu, zatímco seshora i zespodu to bývá pouze v desítkách mm. Ve válce na Ukrajině je často užívána protitanková mina TM-62 obsahující standardně 7,5 kg trhaviny, ale jiné varianty se mírně liší, uvádí Wikipedia.

Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem

Veškerou techniku, včetně trojice tanků T-90M, ale i jednotlivé vojáky, potom na frontě lovily drony, primárně asi sebevražedné, ale mohlo jít také o bombardovací. Armádnímu Zpravodaji se podařilo rozpoznat například BMP, což je bojové vozidlo pěchoty – ruská armáda používá často BMP-2, které je v ní nejpočetnější – jenom na území SSSR vzniklo přes 20 tisíc kusů, z nichž si značnou část po jeho rozpadu ponechalo Rusko.

Článek Video: Rusové ztratili tři nejmodernější tanky, T-90M Proryv-3, v jedné bitvě. Nestává se často, aby jich poslali tolik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank zrovna mířil k pozícm nepřítele

Záběry ukazují ruský tank pohybující se v terénu na Ukrajině pravděpodobně v okamžiku, kdy na silnici narazil na překážku a pokusil se ji objet. Nejspíše někde v oblasti fronty, když si hledal vhodnou pozici k útoku na ukrajinské obránce. Jenomže jeho osádka evidentně nepočítala s tím, že budou v okolí cesty nastražené miny, a na jednu najela. Následoval ohromný výbuch, který tank totálně zničil, což není standardní situace.

Slovensko zachraňuje zoufale špatná BMP-1. Spustila výrobu unikátního pancéřovaného trupu, aby je vrátila na bojiště

Protože jsou záběry pořízené z velké dálky, pravděpodobně průzkumným dronem, je tank velmi obtížně rozeznatelný. Armádní Zpravodaj se podle tvaru reaktivního pancéřování na věži domnívá, že by se mohlo jednat o T-72B3 nebo T-72B3M. Druhý z nich je nejnovější modernizací T-72B, k níž ArmyRecognition uvádí, že má ochranu posílenou reaktivním pancéřováním typu Relikt nebo vylepšený kanon ráže 125 milimetrů používající nejmodernější protitankovou munici. Ovšem protiminová ochrana nejspíše nijak zvýšena není.

Síla výbuchu naznačuje, že tank narazil na nějakou větší minu. Nebude se tedy nejspíše jednat o zařízení pokládané na dálku za pomocí dělostřelectva či raketometů. Jednou z takových by mohla být TM-62. Ukrajina má dokonce upravené pozemní drony, které ji dokáží položit do míst, kam by vojáci měli problém proniknout. Wikipedia uvádí, že se v jejím nitru nachází 7,5 kilogramů trhaviny, takže by si měla poradit se všemi dnes existujícími tanky.

Satelitní snímek ukazuje úspěch, který se jen tak nevidí. Ukrajinci tvrdě udeřili na ruskou bojovou ponorku

Mohutná exploze tanku na záběrech nejspíše ale není jenom explozí samotné miny, výbuch pravděpodobně pronikl do prostoru, kde je osádka. V tomto případě u tanku, jakým je T-72B3M, hrozí, že exploduje i munice vezená v karuselovém nabíječi, což se také pravděpodobně stalo. Lze proto předpokládat, že tříčlenná osádka neměla šanci přežít a tank byl definitivně zničen, protože takový vrak rozhodně již nelze opravit.

Článek Video: Ruský tank pomalu najížděl, aby měl co nejlepší útočnou pozici. Nečekaně ho ale odrovnalo zakopané nebezpečí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanky zůstaly stát na místě, drony je zničily

Myrnohrad je jako trnem v oku ruské armádě, která se snaží už bezmála rok dobýt Pokrovsk, na nějž se v posledních týdnech intenzivně valí z několika směrů. A v postupu do jeho severní a východní části brání právě kousek vzdálený Myrnohrad, potvrzuje LiveUAmap, který je součástí strategického opevnění – do protitankového příkopu ostatně jeden z tanků zapadl.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Jenom několik metrů za ním potom zůstal stát druhý, což může mít několik důvodů. Buď je zastavila tzv. rasputica, což je silně rozbahněný nezpevněný terén typický právě pro Ukrajinu a Rusko, případně šlo o práci protitankových min nebo dronů, a možná také o kombinaci několika faktorů. O jejich úplné zničení se každopádně postaraly bezpilotní letouny.

Není jasné, jak byl zapálen druhý z tanků, z nějž šlehají od počátku záběrů plameny, ale do toho druhého narazil viditelně sebevražedný dron. Podle stylu letu šlo určitě o kvadrokoptéru, která umožňuje rychlé a obratné manévry, setrvání na místě apod., díky čemuž si můžete operátor najít nejlepší místo, do něhož narazí – v tomto případě šlo o otevřené dveře v protidronové konstrukci, a je pravděpodobné, že bylo potřeba útok ještě několikrát zopakovat.

Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO

Želví tank, v tomto podání velmi improvizovaný, protože se konstrukce skládá z plechů a mříží, se skládá právě z nástavby přidělané na původní pancíř, k němuž se díky ní hlavice nesená dronem nedostane napřímo, potvrzuje Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že sebevražedné drony mají často proti obrněncům protitankové granáty z granátometu RPG-7.

Wikipedia potvrzuje, že jednostupňový PG-7VL vážící 2,6 kg prorazí asi 500 mm RHAe. Sice existuje i silnější PG-7VR s průbojností asi 900 mm RHAe, ale ten váží 4,5 kg a malé drony, které se běžně pohybují na bojišti, ho neunesou. Přídavný pancíř jistě účinek hlavice skutečně zmírnil, takže bylo potřeba útok zopakovat do stejného místa, dokud nezačal tank hořet.

Článek Video: Rusové zaútočili 2 tanky na strategické opevnění u Pokrovsku. Ukrajinci je spálili na popel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder Javelinem přišel zcela nečekaně

Záběry jsou pořízené z blízka osádkou ruského tanku, který jel v koloně minimálně tří obrněnců a natáčel ty před sebou. Vše se událo na Ukrajině, na níž Rusové v roce 2022 zaútočili a mnohé její části okupují, zatímco další se snaží obsadit. Ale že by koloně tanků hrozilo nějaké nebezpečí, záběry absolutně nenasvědčují. V poklidu jela po cestě, a najednou jeden z nich explodoval. Údajně po zásahu raketou se systému Javelin.

Video: Kadyrovci pocítili ukrajinský hněv na 1 100 km. Svědek natočil, co zbylo z jejich základny

Jedná se o americký systém, který má ukrajinská armáda ve významných počtech. Wikipedia uvádí, že váží 22,3 kilogramů a tvoří ho odpalovač se zaměřovačem a vlastní střela. Obsluha při útoku musí dostat cíl do zaměřovače, a když raketu odpálí, již se o nic nestará, jelikož si ho pamatuje a s pomocí infračerveného zaměřovače si ho najde. Zasahovat může přímo, ale když je prostor, tak vystoupá do výšky a udeří seshora do střechy, kde je pancéřování tenké.

T-80BV je sice modernizovaná verze tanku T-80, ale rozhodně není nejnovější ani nejsofistikovanější. ArmyRecognition uvádí, že má ochranu zesílená reaktivním pancéřováním, a podle tvaru na různých fotografiích jde o Kontakt-1. Je přitom i na části střechy, kdy například pokrývá vršek věže, ale Javelinu odolat nedokáže. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je raketa tandemová, takže si s podobným typem pancíře poradit umí.

Video: Ukrajinci vzali Rusům vítr z plachet. Zničili jim důležité radary, které vidí až 300 cílů najednou, a jako bonus S-300V

Zajímavá je i reakce ostatních ruských okupantů jedoucích v dalších tancích. Rozhodně se nezdá, že by propadli panice, a tank, z něhož pochází natočené záběry, začal pouze couvat. To je relativně pochopitelná reakce, vycvičená obsluha totiž může raketu v Javelinu rychle dobít a znovu zaútočit, ale přesto se Rusové moc nevzrušovali. Je ovšem otázkou, kde obsluha stála a jaký měla přehled. Mohlo to být daleko, protože Javelin má dosah až 4 km.

Článek Video: Javelin zaútočil na ruský tank T-80BV. Okupant natočil zničení svých kompliců z pár desítek metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úplné zničení se nekonalo, ale T-90M dobojoval

T-90M je aktuálně nejlepším ruským tankem, ačkoliv už existuje jeho nástupce T-90M2 Ryvok-1, který by měl brzy sjíždět z výrobních linek. Do výzbroje byl zařazen teprve roku 2019, potvrzuje Wikipedia s tím, že jedná o hluboce modernizovaný T-90, což je zase silně vylepšený T-72. Jde tedy v základu o starou konstrukci, která přebírá i pověstné neduhy.

Putin může akorát trucovat, Ukrajina se území nikdy nevzdá. Nemůže

Tím největším je riziko zničení celého tanku vybuchnutím munice po zásahu, protože je z části vezena v prostoru pro posádku. To sice umožňuje automatické nabíjení, ale není v tomto směru vůbec řešeno dobře. Nezdá se nicméně, že by došlo v případě ve videu k úplnému zničení, spíše došlo u T-90M k zasažení motorové části, a nejspíše i té přední.

Nelze tak hovořit vyloženě o zničení, ačkoliv ho to rozhodně vyřadilo z boje. Jakou úlohu plnil, však není jasné. Vzhledem k tomu, že je umístěn ve vykopaném zákrytu a pod maskovací plachtou, mohl být na pozici skrytý a čekat na výjezd, event. takto čekat na projíždějící jednotky ukrajinské armády, nebo být nasazen v roli dělostřelectva, které v oblasti chybělo.

Revoluční PVO proti dronům přichází z Íránu a zdá se efektivní. Ukázal první protidronovou minu, která je zničí až na 350 metrů

Vzhledem k rozsahu poškození se zdá, že to schytal spíše slabšími granáty, ale určitě ne z houfnice ráže 152 nebo 155 milimetrů. Ukrajinci k tomu mohli nasadit třeba bombardovací dron známý jako Baba Jaga, který unese až 15 kg, uvádí Wikipedia, ale také menší. Ty sice nezvládnou odolný tankový pancíř na většině míst prorazit, ale mohou poškodit motorovou část a pásy.

To je nejspíše také důvod, proč posádka nakonec T-90M opustila. Poklopy jsou viditelně otevřené, což by umožnilo jeho úplné zničení jedinou pumou vhozenou dovnitř, ale je možné, že se ho nakonec ukrajinská armáda zmocnila, aby ho zařadila do své výzbroje, takže by nedávalo smysl dílo dokonat. Vyřazení T-90M z boje v každém případě velmi cenné.

Článek Video: Voják si došel natočit, co zbylo ze zasaženého T-90M. Nejlepší tank ruské armády skrytě číhal, ale neuspěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank bez děla je nyní transportérem

Předělání ukořistěného ruského tanku T-62M na obrněný transportér lze nalézt ve videu, které je součástí tohoto článku. Ukazuje techniku, která byla evidentně zbavena hlavního kanonu a vybavena mohutnou klecovou nástavbou nad ním i po stranách chránící proti útokům dronů. Vměstnat se do něj může 3 až 6 pěšáků, uvádí Militarnyi, a nejspíše jim dokáže poskytovat velice slušnou ochranu – i drony s ním budou mít velký problém.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ukrajinská armáda by ve svém držení mohla mít zhruba 40 tanků T-62M získaných během bojů s ruskými agresory, kteří je vytáhli již před několika lety ze skladu a používají je jako náhradu za modernější protějšky. Ukrajina však nemá na jejich údržbu kapacity, a vzhledem k tomu, že jejich bojová hodnota není příliš valná, předělání na obrněný transportér se nabízí. Zdá se navíc, že není vyzbrojený, i když není vyloučeno, že může mít kulomet.

Zastaralý tank sloužil jako dělostřelectvo

T-62M je modernizovaná verze tanku T-62, jehož konstrukce pochází již z počátku 60. let 20, století. WeaponSystems uvádí, že se dočkal vylepšení v 80. letech 20. století, kdy bylo zesíleno pancéřování a dodán výkonnější motor, aby kompenzoval nárůst hmotnosti na 41,5 tun. Jeho kanon ráže 115 mm je dnes zastaralý a na moderní tanky nestačí, ale ruská armáda ho používala jako náhradu dělostřelectva. Nedisponuje přitom automatickým nabíjením.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ukrajinští inženýři nepřinesli předěláním tanku T-62M na obrněný transportér nějakou novinku. Například Izrael během válek se svými arabskými sousedy získal velké množství předchůdců tohoto tanku, tedy T-54/55, a předělal je na obrněná vozidla s názvem Achzarit, uvádí Wikipedia. Ta pak úspěšně využíval v různých konfliktech, kde se hlavně s dodatečným pancéřováním ukázala jako velice odolná.

T-62M zcizený ruské armády předělaný na obrněný transportér

Článek Ukrajinci ukradli Rusům starý tank T-62 a ukázali jim, jak ho správně využívat na dnešním moderním bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský tank je slyšet na 3 km

Jak veliký hluk, myšleno v decibelech, jednotlivé tanky vydávají, záleží na mnoha okolnostech, a hodnoty jednotlivých motorů nejsou veřejně dohledatelné. Lze však vycházet z praktických zkušeností, což ostatně poskytují nejlepší obrázek. Ukrajinští vojáci, kteří se setkali se sovětskými a ruskými tanky, stejně jako s německými Leopardy 2, myšleno verzemi A4 až A6, tvrdí, že jsou ruské tanky často slyšet na vzdálenost 3 kilometrů, uvádí Wikipedia. Leopard 2 oproti tomu na 200 metrů, a má vydávat hluk jako obyčejná automobilová dodávka.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Za hlukem bude nejspíše konstrukce hnacích jednotek. Leopard 2 je poháněn moderním kapalinou chlazeným vznětovým motorem s turbodmychadlem MTU MB 873 Ka-501, zatímco ruskou armádou používané tanky T-72 vznětovým motorem V-82, a T-90 zase agregátem V-92. Jiná je potom situace u tanku T-80, který je nejčastěji poháněn plynovou turbínou, uvádí ArmyRecognition, s naprosto jiným zvukem než mají vznětové motory, i když existují i verze s motorem vznětovým, které často používá Ukrajina.

T-90 má vylepšený motor z T-34

Hlavním důvodem, proč jsou motory tanků T-72 a T-90 hlučné, může být skutečnost, že jde o starou konstrukci. Wikipedia uvádí, že se jedná jen o vylepšené agregáty V-2 vyvinuté ve 30. letech 20. století a používané již v tancích T-34, ale i dalších strojích, a Sovětský svaz vlastně jenom jejich konstrukci vylepšoval. Armádní Zpravodaj se domnívá, že na hluk zkrátka moc nehleděl – důležité bylo, že je motor relativně jednoduchý a spolehlivý.

Velkou zbrojní zakázku mohou Američanům vyfouknout Němci. Nabídli Rumunsku stovky tanků budoucnosti KF51

Na hluku tanku se samozřejmě mohou projevovat i další prvky, třeba konstrukce pásů, a záležet bude i na terénu, v jakém se pohybuje. Je jasné, že si mnozí konstruktéři tento problém uvědomují, jelikož třeba americká armáda nechává vyvíjet nový tank M1A3 Abrams, který bude vybaven hybridním pohonem. BreakingDefense uvádí, že má umožňovat i velmi tiché mise. Osádka bude moci v případě nutnosti vypnout pravděpodobně vznětový motor vyrábějící elektřinu pro pohon, a jet jenom na baterie, čímž hluk výrazně omezí.

Článek Rusové mají problém, hluk tanků jim totiž bere moment překvapení. Ukrajinci je slyší až na 3 km; Leopardy 2 sotva na 200 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci odpálili T-90M přes uloženou munici

T-90M je aktuálně nejlepším tankem v ruské armádě, jelikož k zavedení T-14 Armaty stále nedošlo, a nejspíše ani v dohledu nedojde. Wikipedia potvrzuje do ní vstoupil roku 2019, takže je zároveň jedním z nejmladších na světě, ale o vyloženě novou konstrukci nejde. Vychází totiž z původního T-90, což je zase hluboce modernizovaný T-72 ze 70. let 20. století.

Velkou zbrojní zakázku mohou Američanům vyfouknout Němci. Nabídli Rumunsku stovky tanků budoucnosti KF51

Jeho přednostní je poměrně nízká hmotnost, pouze 48 tun, což je oproti západním protějškům o zhruba 15 až 20 tun méně, a přesto má i solidní pancéřování, které v nejsilnější části odolá proti APFSDS do 830 mm RHAe, a proti HEAT do 1 550 mm RHAe, v obou případech za předpokladu, že je vybaven reaktivním pancéřováním Kontakt-5 (ale existuje i lepší Relikt).

Hlavní zbraní je potom 125mm kanon 2A46M-5 s hladkým vývrtem, zatímco o obsluhu tanku se starají tři vojáci – má totiž systém automatického nabíjení, takže nepotřebují lidského nabíječe, ale zase kvůli tomu trpí obří slabinou – municí částečně uloženou v prostoru pro posádku, což znamená, že pokud se podaří proniknout dovnitř, lze ji zažehnout a odpálit.

Video: Desítky letounů 600 km od Ukrajiny zdevastovaly strategický Novorossijsk. Schytala to i přehlcená PVO

A přesně to se stalo na záběrech. První dron zasáhl tank nejspíše do zadní motorové části, což ho po nějaké době znehybnilo. Když pak zůstal odstavený, vojáci z něj pravděpodobně utekli, a nastoupil druhý sebevražedný dron, který se mu trefil do spoje mezi věží a podvozkem. Tam je totiž ochrana nejslabší a má šanci skrze ni prorazit i granát z RPG-7.

Wikipedia potvrzuje, že PG-7VL s hmotností 2,6 kg probije asi 500 mm RHAe, což je hodnota, jaké ani T-90M mimo reaktivní pancíř nedosahuje. Následkem byla mohutná exploze značící výbuch vezených projektilů, kterých může být přes 40. Nemá-li totiž tlak kam unikat, najde si nejrychlejší cestu ven, což bývá právě skrze spoj mezi věží a podvozkem.

Článek Video: 2 precizní rány a nejmodernější ruský tank, T-90M, se stal rázem minulostí. Doplatil na svou největší slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrovské navýšení hmotnosti tanky nezvládají

Konstruktéři si dlouho nevěděli s ochranou proti dronům rady, a zejména Rusové mají v této oblasti opravdu velikou představivost. Za příklad lze uvést prvotní želví tanky, které se objevily až začátkem dubna 2024, uvádí Wikipedia, a sklidily úspěchy. Často se přitom jednalo o improvizace posádek, než vyrazily na bojiště nežli o konstruktéry schválené řešené.

Zdánlivý problém vyřešen. Obří německá zbrojovka vyrobí nejméně 1 000 systémů PVO. Zničí skoro všechno, čím může Rusko zaútočit

Za příklad poslouží želví tank, na jehož klec byly přidělány obyčejné vlnité plechy. Odolnost mu to zvýšilo, protože na něj obránci museli nasadit několik dronů, ale nestačilo to. Ruští vojáci proto zkusili vytvořit monstrózního „ježka“, na jehož zdolání už padlo letounů dokonce 60, a podle všeho se je rozhodli nasazovat častěji, aby jimi vyčistili cestu pro ostatní obrněnce.

Svým způsobem inovativní a účinné řešení, které má však v praxi zásadní slabiny. Takovýto obrněnec je prakticky nebojeschopný, střílet může maximálně v jednom směru, ale věž neotočí, což by nicméně tak nevadilo, jelikož má sloužit opravdu hlavně k vyčištění cesty. Posádka z něj má nicméně špatný výhled, takže může snadno nějakou hrozbu přehlédnout.

Video: Ukrajinci u Pokrovsku bombardovali ruskou základnu. Jediný úder mikropumou zničil půlku domu

Za největší problém lze ovšem považovat, jak sdělil v rozhovoru ruský tankista, že takto zvýšená hmotnost poškozuje převodovku tanku někdy už po několika kilometrech jízdy. Když přitom vojáci namontují klece přímo na věž, selhávají pohony jejího otáčení a záložní ruční otáčení se stává nemožným. Zejména na bojišti jde potom o neřešitelné problémy.

„Podvozek přežije, ale převodovka ani jednotlivé boční převodovky ne. V jedné společnosti vyrobili klecovou nástavbu z drátů, ale neujelo to ani 10 km, když selhala jedna z bočních převodovek. Zatížení komponent je velmi vysoké a selhávají mnohem rychleji. A pokud namontujete klec na věž místo na korbu, pohony věže se spálí – na ruční otáčení můžete zapomenout,“ upřesnil ruský tankista, který si přál zůstat v anonymitě.

Studie: Trvalo to, ale Rusko se žene do krize. Již vyčerpalo více než 60 % zásob obrněných vozidel a dělostřelectva

Armádní Zpravodaj je proto názoru, že se mnohé želví, nebo s robustnější ochranou carské tanky, na bojiště ani nedostanou, protože tam prostě nedojedou. Bude proto nezbytné provádět jejich úpravy v těsné blízkosti, případně je co nejblíže dopravit jiným způsobem, například tažením za jinou technikou.

Článek Ruský tankista promluvil: „Naše řešení ochrany tanky ničí“. Převodovky selhávají, někdy neujedou ani 10 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice nízká průraznost, ale o to lepší trefa

9K111 Fagot je poloautomatický protitankový raketový systém z dob SSSR, potažmo z roku 1970, odpalovaný z trubice. Na cíl útočí přímo a lze ho použít jak ze země, tak z vozidla, potvrzuje Wikipedia s tím, že byl vyvinut společně s 9M113 Konkurs. Průraznost hlavice je až 400 mm RHAe, což je i proti starším tankům s reaktivním pancířem málo, ale pouze zepředu.

Amerika netuší, jestli Rusko jenom vtipkuje. Předeslalo, že nasadí rakety Orešnik do Venezuely a ohrozí ji

Velkou slabinou obrněnců jsou totiž prakticky všechny ostatní části, tedy boční, zadní i vrchní, kde je pancíř výrazně slabší než vpředu. Sice ho lze významně posílit reaktivními bloky, ale ty nemohou být všude, a zejména při opakovaném útoku do stejného místa je lze zdolat. Zda se tomu právě takto stalo i na záběrech, ovšem nelze spolehlivě rozpoznat.

Záběry jsou hodně nekvalitní a z dálky, ale zdá se, že minimálně na věži reaktivní pancéřování je, ale jestli i na bocích, nelze dobře vidět. Mají ho tam nicméně mnohé modernizované verze tanků, ať jde o T-72B3 nebo T-72B3M, stejně jako T-80BV a T-80BVM, nebo novější T-90M. Naopak řada starších, třeba T-80U, má však na bocích pouze gumové prahy, uvádí Wikipedia.

NATO: „Rusko zvyšuje výrobu vybavení dostatečné kvality pro boj.“ Putin opakuje Stalina, na životech mu nezáleží

V praxi to znamená, že pokud útočí 9K111 Fagot z boku, kam to schytal tank ve videu, má dobrou šanci jeho vlastní pancéřování celkem prorazit. Pakliže by střela zasáhla reaktivní pancíř, hojně rozšířeným je Kontakt-5, projít by neměla. Odolá totiž 200 až 250 mm RHAe proti APFSDS, kdežto proti tvarovým náložím (HEAT) až 600 mm, vysvětluje Wikipedia.

Je každopádně možné, že se střelec trefil do spoje mezi věží a podvozkem, čemuž by odpovídal nastalý scénář. Tank totiž ihned po zásahu mohutně explodoval, což značí, že střela pronikla dovnitř a odpálila uloženou munici. Síla výbuchu si pak našla nejrychlejší cestu ven skrze spoj, což způsobilo i známé odhození věže několik metrů před tank.

Článek Video: Ruský tank naposledy zasypal Ukrajince zpoza stromů. Pak ho na ránu zničili 55letým Fagotem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robustní konstrukce přivede dron k výbuchu

Rusové improvizují v ochraně proti dronům od samého počátku, ale často bez uspokojivého výsledku. Jinak tomu však bývá v některých případech, kdy – obvykle na tanky – přidělají různé stěny z plechu, pletiva a drátů – taková konstrukce je zpravidla odolnější než klasický pancíř, ale také jim bere bojeschopnost a výhled, a vojáci z ní unikají jenom těžko.

Video: Ukrajinské jednotky metodicky vyčistily okraj města od ruských vojáků. Věděli přesně, co dělat, a v podstatě jim nedali šanci

Jako mnohem účinnější se pak ukázal „carský tank“, jemuž dali někteří přezdívku podle toho, že je veliký a vysoce odolný, což je pravda. V jednom případě bylo potřeba k jeho zničení 60 dronů, zatímco standardně stačí dokonce i na nejmodernější T-90M jeden, pokud se dobře trefí. Rusové se tak zjevně rozhodli, že vytvoří takových bláznivých konstrukcí více.

Od pohledu vypadají jako ježci nebo extrémně husté koruny stromů – mají na sobě ocelové dráty, které tank z většiny překrývají, ale třeba kolem kanonu je natažena síť. V přední části podvozku se pak objevily nějaké pláty a robustnější kovová síť, zatímco na vrcholu tanku jakýsi buben, což bude podle Armádního Zpravodaje zřejmě rušička proti dronům.

Smyslem dlouhých drátů je, že poškodí vrtule dronů, jejichž hlavice exploduje dostatečně daleko od samotného pancíře tanku, což platí i v momentě, že bude náraz zamýšlený. Prakticky k němu ve většině případů ani nepronikne, a pakliže se nepodaří proletět sítí v přední části, není při útoky drony jiná možnost, než opakovaně udeřit do stejného místa a ochranu oslabit.

Rovnováha sil na východním křídle NATO se mění a Putin to ví. Lotyšsko spustilo výrobu BVP ASCOD 2

Jeden z tanků má konstrukci zcela černou, druhý je barevně hnědo-žluto-zelený, což má zjevně odpovídat podzimní přírodě. Oba obrněnce pak mají odminovávací zařízení – to dává smysl, neb je bude extrémně náročné zastavit – v prvním případě jde o TMT-K na tanku T-80BVM, což jde z černého tanku celkem špatně rozpoznat, ale odpovídají tomu zmíněné pláty a síť.

Army-Guide uvádí, že ničí miny protipásové i protidronové s kontaktními a bezkontaktními magnetickými pojistkami, a stejně tak „anti-side“ miny s bezkontaktními seismicko-optickými roznětkami, ale také dráty vedoucí k dálkové detonaci. Pracuje přitom při max. rychlosti 15 km/h, takže je jedno, že mohutná a těžká ježčí konstrukce snižuje rychlost tanku.

Rusové demoralizují vlastní vojáky, jak to Ukrajinci neumí. Omylem je bombardují, za rok na ně shodili skoro 130 bomb

V druhém případě jde potom o KMT-7 na tanku T-72B3M, který je podle Forbes nedokáže zničit miny s magnetickými, akustickými nebo seizmickými pojistkami, a problém má i s těmi hluboko zakopanými většími náložemi. Obě verze obrněnců jsou přitom nejvyšší modernizací dané řady, potvrzuje Wikipedia, což svědčí o vysokém významu takto stvořených ježků.

Velikostně jsou přitom viditelně asi 2krát větší než klasické konstrukce. Pochopitelně je to dělá viditelnějšími a prakticky nelze pomýšlet na nějaký úkryt nebo maskování pomocí plachet apod., ale to ani není záměrem – naopak mají být v oblastech s vysokou působností dronů, aby udělaly cestu ostatním (nejenom obrněným) vozidlům směrem k ukrajinským pozicím.

Článek Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taktika obrněného úderu Rusku nevyšla

Ruská armáda se valila na Ukrajinu na jaře 2022 s tisícovkami tanků za doprovodu bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a další techniky. Její obranou s mnohem menším počtem obrněnců měla projít jako nůž máslem, což se i na některých místech zpočátku dařilo, hlavně na jihu země, ale při cestě na Kyjev se kolony zasekly, a od té doby se jim vlastně nikdy nedařilo. NewsUkraineRbc udává s odvoláním na ukrajinské ministerstvo obrany ztráty ruských tanků ke konci října 2025 na hodnotě 11 303 kusů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC

Jaký je reálný počet, je samozřejmě spekulace, ale je jich minimálně 4 152 k začátku října 2025. Takové ztráty totiž vyčíslil Oryx, který vychází pouze z obrazově potvrzených a ověřených ztrát, které nelze zpochybnit. Jistě ale existují i tanky, jejichž zničení takto zaznamenáno není, takže jich určitě padlo více. Armádní Zpravodaj soudí, že je to právě mezi hodnotami 4 152 a 11 303, a každopádně je to tolik, že by to položilo všechny tankové armády světa, možná s výjimkou Číny, ale ani té by po takovém vyčerpání skoro nic nezůstalo.

Ukrajinci byli na ruské tanky připraveni

Důvodů ukrajinského úspěchu v boji s ruskou armádou je několik. Tím hlavním je podcenění ukrajinských obránců a lpění na taktice, kterou dobře znali, a zřejmě až přílišná důvěra v odolnost tanků, proti nimž však měli účinné zbraně. Jednou z nejlepších je střela FGM-148 Javelin, která je dle Wikipedie schopna zasáhnout cíl na vzdálenost 4 750 metrů, přičemž se zaměřuje sama a útočí seshora, kde je pancíř tanků slabý, a proto ho snadno prorazí.

Video: Rusové nevysvětlitelně zaútočili na zahraniční filmový štáb. Smrt přilétající z nebe pohotově sestřelil tiskový mluvčí

Zohlednit je potřeba i masivní nasazení dronů, v čemž je Ukrajina v současnosti světovým lídrem. Ty průzkumné dokáží obrněné kolony i soustředění tanků odhalit a navést na ně útoky dělostřelectva a raketometů, případně těsně před ně dálkově položit miny, zatímco sebevražedné vybavené hlavicemi si s nimi umí poradit samy, zvláště pokud operátoři znají jejich slabiny. Armádní Zpravodaj může na základě výsledků konstatovat, že je ruská tanková síla ochromena – sice tanky stále má, ale často staré a ztráty doplňuje pomalu.

Článek S ruským tankovým vojskem se Ukrajina nemohla rovnat. A přesto ho roztříštila, jak se to od 2. světové války nikomu nepodařilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rušička přeruší spojení dronu a operátora

Mít vlastní rušičku, lépe řečeno systém elektronického boje, je pro mnohé tankisty výhra. Wikipedia uvádí, že má protivníkovi odepřít přístup do elektromagnetického spektra, a v případě dronů jde o to, aby přerušila rádiové spojení mezi nimi a operátory. V takovém případě s nimi pochopitelně nemohou na tank zaútočit, případně jim to minimálně ztíží práci, protože jim přeskakuje obraz, zatímco jindy zase řádně nefunguje řízení.

⚡️🇺🇦😱😱Ukraine specialists complain the first ever totally impenetrable Russian tank has appeared. Piled two stories high with EW no drone on the face of the earth can penetrate this monster:

„A column of armor entered. Our FPVs were dropping like flies at all frequencies… pic.twitter.com/uuE1WfdPa7

— SIMPLICIUS Ѱ (@simpatico771) April 5, 2024

Ruští tankisté jsou z dronů oprávněně tak zoufalí, že se snaží získat ochranu jakkoliv. Twz popisuje výše zmíněný případ, kdy na tank T-72B3 přidělali rušičku dosti provizorně. Zařízení skládající se z několika modulů prostě poskládali na obyčejnou dřevěnou paletu používanou k převozu různých nákladů, a vypomohli si také dřevěnými deskami. To vše pak na střechu doslova křížem přivázali provazy nebo silným drátem. Armádní Zpravodaj usuzuje, že takové řešení je nejen velmi komické, ale navíc i dost zranitelné, a ještě zvyšuje siluetu tanku.

Rušení nefungovalo, dron udeřil přesně

T-72B3M je relativně schopný tank a jedná se o nejlepší ruskou modernizaci původně sovětského T-72B. ArmyRecognition uvádí, že má reaktivní pancéřování typu Relikt, tedy výrazně účinnější než předchozí Kontakt-5, a disponuje i moderním zaměřovačem, termovizí a dalšími vylepšeními. Mnohé tanky, včetně toho s přivázanou rušičkou, mají tzv. gril neboli klecovou ochranu chránící některé horní partie tanku před útokem dronu.

Trvalo to 10 let, ale švédské letectvo dosáhlo zásadního milníku. První z 60 objednaných Gripenů E vstupuje do výzbroje

Video zachycující poškození tanku s rušičkou, později byl ukořistěného ukrajinskou armádou, ukazuje, že na něj dron stejně zaútočil. Záběry z jeho kamery jsou relativně čisté, jen občas se přes ně mihne nějaký šum. Z toho lze vyvozovat, že přidrátovaná rušička buď nefungovala, nebo dron používal signál, který rušit nezvládla. Určitě se přitom nejednalo o dron s optickým kabelem, letí totiž relativně vysoko, kdežto ten s kabelem se pohybuje u země.

Video of FPV strikes by Ukraine’s 60th Mechanized Brigade on a Russian BTR-82AT and a T-72B3M obr 2022 tank with a large improvised EW system. The system reportedly was effectively countering a large number of FPVs operating with different frequencies before it was stopped.… pic.twitter.com/vgTQJqgWlA

— Rob Lee (@RALee85) April 5, 2024

Útok na ruský tank T-72B3M s přidrátovanou rušičkou

Článek Rusové si s tím hlavu nelámali. Systém elektronického boje hodili i s paletou na střechu tanku T-72 a křížem krážem ho přivázali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina nejspíše ruský tank jenom znehybnila

T-72 už hodně letitý tank, ale jelikož vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z čehož je zdaleka největším uživatelem ruská armáda, slouží dodnes. Zasluhují se o to hlavně modernizace, z nichž lze jako povedené jmenovat B3 a B3M, které jsou ostatně také nejrozšířenější v Ozbrojených silách Ruské federace, potvrzuje Wikipedia, i když mají i mnohem lepší.

Ukrajinská střela Flamingo je budoucností NATO. Prokázala, že pronikne ruskou PVO, a je výrazně levnější než Tomahawk

Konkrétně B3 model 2016, též známý jako B3M, dostal výbušné reaktivní pancéřování Relikt po stranách, boční pancíř s měkkým reaktivním pancířem a lamelové clony, kanon 2A46M-5 s novou municí, systém řízených střel 9K119M Refleks-M nebo motorem V-92S2F o výkonu 840 kW a automatickou převodovku, stejně jako digitální displej a zadní kameru.

Ano podvozek vylepšené verze však nedokáže odolat protitankové mině, jakou je TM-62, v níž se nachází 7,5 kg trhaviny, upřesňuje Wikipedia. A právě na tu nejspíše ruský tank T-72 najel, přičemž mělo dojít dle komentáře k jeho zničení, ale to nelze potvrdit. Na záběrech je po výbuchu mračno prachu, ale plameny viditelné nejsou, takže to je nepravděpodobné.

Putin zlomil Rusku vaz: Celému světu ukázal, jak je slabé. Kdysi druhá nejsilnější armáda, dnes naprostá ostuda

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že protitanková mina obvykle tank znehybní, ale nezničí. Sice jsou známy i takové případy, ale její výbuch se musí trefit nejlépe do uložené munice, kterou tak odpálí. Obvykle ale dojde k proražení dna nebo roztržení pásů a zničení pojezdových kol. Na takto znehybněný obrněnec pak útočí dělostřelectvo nebo drony.

Článek Video: Ukrajinci ukázali, jak efektivně položit protitankové miny. Ruský tank T-72 na ně najel a vmžiku bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sni silná ochrana nedokázala dronům odolat

T-90M je aktuálně nejlepším tankem v ruské armádě, do níž byl zařazen teprve roku 2019, uvádí Wikipedia, a to jako hluboká modernizace T-90A; v základu je nicméně pořád T-72. Disponuje velkou palebnou silou, kterou mu zajišťuje kanon ráže 125 mm střílející i moderní typy munice, ale všeobecně jsou ve srovnání se západními protějšky o něco méně výkonné.

Hackeři zveřejnili dokumenty, které potvrzují, kolik Alžírsko kupuje ruských Suchojů Su-57 páté generace. Žádná sláva to není

Jeho předností je také solidní odolnost, kterou zajišťuje reaktivní směs oceli a kompozitu, na níž je běžně ještě reaktivní pancéřování Relikt, u starších verzí Kontakt-5. To mu má zajistit ochranný účinek až 830 mm RHAe proti APFSDS, a až 1 550 mm RHAe proti HEAT hlavicím, ale pozor, že jde o čísla v nejlépe chráněné části, tedy zepředu, kdežto vzadu a nahoře jsou nižší.

A to násobně – seshora jenom v řádech nižších desítek mm. V tomto případě byl pak T-90M viditelně chráněn ještě klecovou nástavbou, z níž visely různé kovové pruty a řetězy, a nejspíše i gumové pásy. To vše, aby se do nich případný dron zamotal, nebo alespoň došlo k výbuchu hlavice dříve, než se setká s pancířem tanku. Ale jak vidno, dronaři si poradili.

Turci utahují smyčku kolem F-35. Pouští do výroby prototyp vlastního letounu 5. generace, který ji brzy vyzve

Na zdolání T-90M ruské armády měly stačit tři drony, což možné je. Nejméně jeden mohl prorazit cestu nástavbou, o což se nejspíše také ten první pokusil, zatímco další mohly vletět dovnitř a narazit do vlastního pancíře tanku. Následná exploze napovídá, že se to podařilo, a zřejmě došlo k odpálení munice, která ho rozervala zevnitř, což přesně bývá cílem dronařů.

Takovýto počin vyžaduje precizní zvládnutí dronu, což je vidět v momentě, kdy operátor vletěl do nástavby, aby narazil do pancíře. Stačil by jeden špatný pohyb a náraz vrtulí, a mise by selhala. Často je přitom na dron připevněna z granátometu RPG-7, která má průbojnost 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia; sice existuje i lepší, ale ta je o 2 kg těžší a malý dron už by ji tedy neunesl.

Článek Video: Ukrajinci zdolali několikavrstvou ochranu nejlepšího ruského tanku a potvrdili mistrovské zvládnutí dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obratný manévr umožnil precizní úder pod věž

O jaký tank se jednalo, nelze určit, protože je skoro celý zakrytý plachtou, zřejmě Nakidkou, pro eliminaci radarového odrazu a laserových paprsků, a nad věží i kolem ní má ještě klecovou nástavbu proti sebevražedným dronům a mikropumám z těch bombardovacích. Ta mu ovšem viditelně nepomohla, protože dron prorazil bez obtíží tam, kde potřeboval.

Z fabriky vojákům hned do ruky: Ukrajina vyrábí masově útočnou pušku, která znamená budoucnost, a možný konec české CZ BREN 2

Jako místo úderu si jistě zvolil spoj mezi věží a podvozkem, protože jde o velmi slabé místo, jímž může snadno prorazit i slabší hlavice, a nelze to zakrýt reaktivním pancířem. Proto se ho ruská armáda snažila ochránit alespoň mřížemi, ale ty byly příliš blízko vlastnímu pancíři, takže měla hlavice stále dostatečnou účinnost proniknout dovnitř a tank zničit.

Viditelně se jednalo o kvadrokoptéru, která mohla nést protitankový granát z RPG-7. Ten má dle Wikipedie průraznost 500 mm RHAe; sice existuje i výkonnější schopný probít až 900 mm RHAe, ale ten je asi o dva kilogramy těžší, takže ho dron neunese. Prakticky hned po zásahu přitom došlo k explozi, kterou má na svědomí odpálení vezené munice.

Rusové v panice: Ukrajinci žádají po Američanech mocnou zbraň s dosahem až 2 500 km. Mají ji jenom 3 armády světa

Ta je nešťastně uložena v prostoru pro posádku, takže pokud pronikne hlavice dovnitř, odpálí ji a promění tank ve vteřině v trosky. Jelikož je v danou chvíli uzavřen, nemá exploze kam unikat, a proto si najde únik nejrychlejší cestou, tedy spojem mezi věží a podvozkem. Tento jev má rovněž svůj název, a sice jack-in-the-box, potvrzuje Wikipedia s tím, že je běžný u sovětských, respektive ruských tanků, z důvodu karuselového automatického nabíječe ve věži.

Článek Video: Rusové ani nestihli reagovat. Dron obratně obletěl jejich tank a odbouchl ho tak, že mu odletěla věž se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přídavná ochrana byla použita špatně

T-90M je aktuálně tím nejlepším tankem, jaká má ruská armáda k dispozici. Krom vysoké palebné síly dané 125mm kanonem a moderními typy munice, které umí střílet, poskytuje dobrou míru ochrany, o níž se stará vedle vlastního pancíře ještě reaktivní pancéřování Relikt. To je opět tím nejlepším z ruské produkce, co může být na T-90M, ale i jiné obrněnce, osazeno.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

Proti APFSDS má tank ochranu až 1 200 mm RHAe, zatímco proti HEAT až 1 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia, takže má sílu zastavit i nejsilnější protitankové střely. Například taková Stugna-P ukrajinské konstrukce má průraznost až 1 200 mm RHAe, což znamená, že pokud se trefí do kostky reaktivního pancíře, je veliká šance, že nepronikne, byť má hlavici navrženou právě tak, aby skrze ni pronikala. A v praxi se ukazuje, že se to nezřídkakdy podaří.

V tomto případě je ale jasně vidět, že reaktivní pancéřování neznamená přežití. Zaprvé jsou zmiňované hodnoty platné pro nejsilnější přední část, a zadruhé nemůže být instalováno všude. Za největší slabinu lze přitom považovat spoj mezi věží a podvozkem, kam se také operátor s dronem trefil, a nesená hlavice pronikal dovnitř, i když narazila do mříže.

Ruské vojenské letouny přeletěly nad německou fregatou. Nesestřelila je, ale mohla. Jenomže by rozpoutala něco hrozného

Ta měla právě ono kritické místo ochránit, ale marně. I když přivedla hlavici k detonaci dříve, vybuchla asi jenom 20 až 30 cm od vlastního pancíře, což zdaleka není dostatečně daleko, aby ho neporazila. O jakou se jednalo, není jasné, ale Armádní Zpravodaj registruje nejčastěji tu z protitankového granátometu RPG-7 s průrazností až 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Na záběrech je přitom patrné, že T-90M prvnímu náletu odolal – nejspíše se mu totiž trefil do horní části věže pokryté reaktivním pancířem. Až druhý zaútočil na kritické místo mezi věží a podvozkem, jak je popsáno. A hlavice 100% pronikla dovnitř, protože nastal mohutný výbuch, což je známkou odpálení uložené munice, která tank doslova roztrhala zevnitř.

A 'no-analogue' T-90M tank was destroyed by an FPV drone.

📹: @United24media pic.twitter.com/ZjiNFHgVc6

— Defense of Ukraine (@DefenceU) April 5, 2025

Nejlepší ruský tank, T-90M, první zásah dronem vydržel, ale druhý pronikl mřížovou ochranou a zničil ho (zveřejněno 05. dubna 2025)

Článek Video: Chabý pokus Rusů selhal. Dron si se skvělou ochranou tanku T-90M poradil. Explodoval mohutně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protitanková střela CV9040 prorazí až 700 mm RHAe

CV90 je švédské bojové vozidlo pěchoty, které bylo poprvé zařazeno do výzbroje v roce 1993, a od té doby jeho vývoj neustal, uvádí Wikipedia. Na Ukrajinu bylo přitom dodáno ve verzi 40C, též označované jako Strf 9040C, což je modernizovaná verze pro výcvik posádek a mezinárodní operace. Osazena je přídavným všestranným pancéřováním, laserovým filtrem v periskopech a klimatizací, což zajišťuje vojákům pohodlí i v horkých letních dnech.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

Spolehnout se mohou na ochranu proti střelám do ráže 30 mm, ale úplná míra ochrany je utajena. V praxi se ovšem zdá, že je mnohem vyšší – o tom svědčí už jenom případ, kdy mělo přežít přímý zásah 120mm minometu i dopad raket, uvedli Ukrajinci v rozhovoru. Jedná se mimochodem o jinou verzi CV90, než jakou kupuje AČR – ta dostane MkIV.

Vedle toho na něj může být instalováno ještě pancéřování přídavné, které odolá dle typu i protitankovým střelám a granátům. Vyzbrojeno je pak CV9040 automatickým kanónem Bofors 40/70B ráže 40 mm, koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm, šesti 76mm granátomety, a rovněž lze instalovat protitankové řízené střely Spike LR s průrazností vyšší než 700 mm RHA.

Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře

Právě ty ukrajinská armáda pravděpodobně ke zničení ruského tanku použila, protože jinými zbraněmi by mu nejspíše poškodila max. senzory. Není jasné, z jaké strany do zasáhla, ani jestli v něm byla posádka, přičemž prvotní exploze nejspíše patřila samotným střelám. Není jasné, zda se podařilo odpálit vezenou munici, ale dost možná ne, protože by jinak byla větší.

Tank měl být každopádně přesto zničen. O jaký se jednalo, nelze určit, jelikož byl z velké části zamaskovaný. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že ruská armáda využívá hojně jak staré, byť různě modernizované T-72 a T-80, tak nejpokročilejší T-90, tedy ve verzi M. Mělo se jednat o první zničení tanku pomocí CV9040C, ale to nelze ze záběrů ověřit.

Článek Video: Ukrajinské CV9040C poprvé zničilo ruský tank. Prakticky mu nedalo šanci, udeřilo přesně a silně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové nejspíše tank T-90S sami opustili

T-90S je exportní verze „té-devadesátky“, konkrétně modelu T-90A, který má ruská armáda ve výzbroji od roku 2004, ačkoliv se ho snaží modernizovat na „M“. než ho pošle do bojů. Oproti základu má hlavně silnější motor o výkonu 750 kW, elektro-optický systém aktivní ochrany Štora-1 k ochraně před protitankovými střelami, nebo reaktivní pancíř Kontakt-5.

Velká Británie chce prosadit mír s Ruskem pomocí F-35A s jadernými bombami. Krok, který žádný klid nepřinese

Wikipedia uvádí, že mu poskytuje vysokou odolnost, konkrétně v nejsilnější části má ochranný účinek (ekvivalent RHAe proti APFSDS asi 200 – 250 mm, a proti tvarovým náložím (HEAT) 600 mm. Existuje sice i vyspělejší Relikt s údajně dvojnásobnými hodnotami, ale i Kontakt-5 dokáže zajistit přežití proti mnoha hrozbám, třeba granátometu RPG-7.

Odolnost zvyšují také svařované věže, které nahradily původní lité, a jak je ze záběrů patrné, ruští vojáci osadili tank mohutnou protidronovu klecovou zábranou. Ta byla zjevně instalována nad střechou z vlnitého plechu, kterou Uralvagonzavod (výrobce a modernizátor tanků T-90) přidával už ve fabrice, ale na bojišti se ukázala prakticky k ničemu; chránila max. proti mikropumám z bombardovacích dronů, ale ty sebevražedné stejně udeřily zezadu nebo z boku.

Tak to má být: Servis tanků Leopard 2A8 v Česku zajistí pro AČR česká zbrojovka. Kupujeme to nejlepší, co Evropa nabízí

Novou nástavbou se nicméně podařilo nejkritičtější části, tedy spoj mezi věží a podvozkem, ochránit; uvnitř je potom T-90S standardní. Sice není jasné, jak se ho podařilo ukrajinské armádě získat, ale ta ruská ho pravděpodobně opustila, protože někde zapadla, nebo jí mohlo dojít palivo. V řadách nových majitelů se přitom jedná o poměrně dobrou posilu.

Ukrajina měla na začátku války s Ruskem jenom horší tanky, převážně T-72 a T-64, i když některé silně modernizované, uvádí Wikipedia, ale s T-90A, natož T-90M, se měřit nemohly. Někdy jim stačil snad jenom T-84 Oplot vycházející z T-80, jichž měla také relativně hodně. Velkou změnou byly ovšem až západní obrněnce Leopard 2A4 a 2A6 nebo M1A1 Abrams. Získaný pojízdný T-90S prošel jistě servisem a byl následně nasazen do boje proti původním majitelům.

Článek Video: Ukrajinci se radovali. Ukradli Rusům nepoškozený tank T-90S, a ještě ho natočili. Nasadí ho proti nim se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rána byla zřejmě vedena do spoje věže a podvozku

T-72 je už poměrně letitý tank. Wikipedia upřesňuje, že byl zařazen do výzbroje v roce 1973, a později ho začal nahrazovat T-80 založený na T-64, ač obsahuje prvky i z pozdějších modernizací „té-sedmdesát-dvojky“, a T-90, který je hlubokou modernizací T-72. Díky úpravám, hlavně B3M, která je tou nejlepší, však stále zůstává poměrně silným i na moderním bojišti.

Češi jsou naštvaní, že má ČR dávat 5 % HDP na obranu kvůli NATO, ale Československo dávalo až 20 % státního rozpočtu

Vzhledem ke všudypřítomným dronům je osazen reaktivním pancéřováním Kontakt-5, které mu poskytuje ochranu až 250 mm RHAe proti APFSDS, a 600 mm RHAe proti HEAT hlavicím, uvádí Wikipedia. Když se tedy protitanková střela nebo granát trefí do něj, je veliká šance, že ho nezničí; jenomže pancéřování není na všech částech, takže jsou některé velmi zranitelné.

Příkladem je spoj věže a podvozku, kam také nejspíše ukrajinský voják mířil. RPG-7 přitom dokáže podle typu granátu prorazit až 900 mm RHAe, potvrzuje Wikipedia, zatímco drony nesoucí jeho hlavici zvládají kolem 500 mm RHAe, protože výkonnější (a tedy těžší) neunesou. Vzhledem k tomu, že zásah druhý voják natáčel, je možné, že byl tank znehybněn a osádka eliminována, nebo třeba nevylézala, protože byla zraněná, a ještě na nepřátelském území.

Ruské vojenské letouny přeletěly nad německou fregatou. Nesestřelila je, ale mohla. Jenomže by rozpoutala něco hrozného

Střelec měl proto dostatek času zaujmout správnou pozici a zamířit. Když vypálil, s tankem to trochu „cuklo“, a záhy se z něj začalo mohutně kouřit. To značí, že hlavice prorazila dovnitř, a též tomu nasvědčuje útěk ukrajinského vojáka. Jestliže totiž dojde k zažehnutí tankové munice, hrozí smrt v důsledku jejího vybuchování všemu živému v poloměru desítek metrů.

Článek Video: Ukrajinec počkal, než ruský tank T-72 přejede, a poté ho ranou do věže poslal na věčnost granátometem RPG-7 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od pohledu je T-14 nepřemožitelná, ale špatná

T-14 Armatu lze bez přehánění označit za jedno z největších fiasek novodobého ruského zbrojního průmyslu. Navržen byl v roce 2014 a měl se stát páteří tankových vojsk, mezi lety 2015 a 2020 jich bylo v plánu 2 300 kusů, uvádí Wikipedia, ale nedlouho po představení u příležitosti oslav na Rudém náměstí bylo jasné, že to tak horké nebude, i když měl skvělé vlastnosti.

Video: Ukrytý Leopard 2A4 způsobil paniku v ruském konvoji. Zcela ho rozstřílel, nepřítel ani nevěděl, odkud na něj pálí

Zaskočeni byli mnozí odborníci, a dokonce i Američané, kteří nějaké obavy nedávají moc často znát. Ale redakce Armádního Zpravodaje připomínala, že se zděšení ukázalo jako zbytečné, což také Rusové později sami opakovaně předvedli. Zpočátku nepřejel náměstí, jelikož měl, a stále má, problém s hnací jednotkou, což není u ruských tanků nic nového.

Když potom experti zhodnotili její vlastnosti a technologie, bylo jasné, že ačkoliv jde o impozantní a silný, stejně jako odolný, tank, jeho výroba bude technologicky, materiálně a finančně extrémně náročná. BusinessInsider odhaduje cenu na 5 až 9 milionů dolarů, tj. asi 107,5 až 193,5 milionů korun; a pro srovnání, současný nejlepší ruský tank, tedy T-90M, vychází na asi 4 miliony dolarů, což je v přepočtu cca 86 milionů korun, uvádí KyivPost.

Video: Ukrajinci nočními údery zdevastovali páteř ruské PVO na Krymu

Nejspíše se ale bude jednat o cenu za vyrobení nového kusu – při modernizaci ze starších verzí může být nižší. Nový unikátní kanon má přitom ráži 125 mm a užívá nové typy munice s údajným dostřelem až 12 km, ale efektivním do 5 km, což je srovnatelné s řadou západních, i když mnohé dokonce překonává, ovšem řízení palby a termovize byly obrovský problém.

Smělé plány počítaly se sériovou výrobou v roce 2022, ale tehdejší ministr obrany, Sergej Šojgu, prohlásil, že bude dodána pouze experimentálně-průmyslová várka T-14. Nejspíše ta měla být testována v přímých bojích na Ukrajině, ale nejde to vizuálně ověřit. Záběry níže ukazují pouze několik T-14 Armat projíždějících rozbahněnou cestu, což může být poblíž frontové linie, ale také na cvičišti. Navíc existují zmínky, že měly na bojišti problémy s motory.

Video: Ukrajinský pilot prokázal mimořádné zvládnutí MiG-29. Letěl těsně nad zemí, než silně udeřil na ruské pozice

K tomu mělo dojít již v roce 2023, a později ještě několikrát, ale v březnu 2024 nakonec generální ředitel společnosti Rostec, Sergej Čemezov, potvrdil, že T-14 Armata nikdy na Ukrajině nasazena nebyla. Na podzim 2024 ostatně Armádní Zpravodaj upozornil, že ji i přes mnohá vylepšení odmítla ruská armáda převzít, protože je neschopná, a navíc extrémně drahá.

Článek Rusové promluvili: „T-14 Armata na Ukrajině nikdy nebyla, lhali jsme“. Tank je tak špatný, že ho nechce ani armáda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony objevily 2 stojící T-80

Záběry ukazují, jak se dronům podařilo objevit dva stojící ruské tanky T-80. Vyvinuté byly v 80. letech 20. století v Sovětském svazu, a ve většině verzí jsou poháněny plynovou turbínou, s níž dosahují solidní rychlosti až 70 km/h, uvádí Wikipedia. Ruská armáda je používá v několika úpravách a s různou mírou ochrany. O jakou se jednalo na záběrech, ovšem nelze poznat.

Německé Eurofightery ochránily hranice NATO. Vzlétly k ruskému Il-20 nad Baltským mořem

Drony se do akce pustily podle všeho v noci, protože jsou záběry pořízené termovizní kamerou. Osádky se je sice snažily zamaskovat – Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že jsou na videu na tancích zřetelné položené větve – ale rozhodně to nestačilo, takže byly díky technice využívající rozdílu teplot snadno rozeznatelné. Operátoři dronů tak mohli začít s bombardováním, a je patrné, že měl každý z nich k dispozici zásobu více kusů munice.

První zásah u prvního tanku se podle všeho nepovedl a šel vedle, zatímco ostatní mikropumy posléze zasahovaly jednotlivé obrněnce do jejich horních částí úspěšně. Není možno říci, jaké škody způsobily – jsou sice vidět veliké exploze po dopadu – ale ani v jednom případě je nenásleduje výbuch tanku nebo šlehající plameny. Není proto vyloučeno, že se pumám nepodařilo proniknout střešním pancířem, ačkoliv ten není vůbec silný.

Video: Ukrajinský pilot prokázal mimořádné zvládnutí MiG-29. Letěl těsně nad zemí, než silně udeřil na ruské pozice

Nejspíše záleželo na tom, jaký typ munice drony používaly. Pokud by se jednalo třeba o pumy vyrobené z protitankového granátu RKG-3, nejspíše by byly schopné prorazit. Wikipedia uvádí, že má průraznost až 150 mm RHAe, což na střechu tanku, jakým je T-80, rozhodně stačí. Pokud ovšem měla obsluha dronu k dispozici jenom explozivní mikropumy, není jisté, zda byly schopné způsobit nějaké vážnější škody, ale min. senzory jistě poškodily.

The Army of Drones destroyed 2 T-80 russian tanks worth over $4.4 M. A masterful job of the Achilles Strike unit of the 92nd Brigade in the Luhansk region. Drones are our advantage on the battlefield. So we continue to strengthen 🇺🇦 Army and UAV strike units. pic.twitter.com/1Rlh6DsEJa

— Mykhailo Fedorov (@FedorovMykhailo) July 21, 2023

Bombardování tanků T-80 drony (zveřejněno 21. července 2023)

Článek Video: Ukrajinci tvrdě narazili. Naházeli na ruské tanky T-80 několik pum, ale sotva se jim je podařilo poškodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder vedený pod věž pronikl skrze ochranu

T-72 je hlavní bojový tank zařazený do výzbroje roku 1973, uvádí Wikipedia, a to jako nástupce již nedostačujícího tanku T-64. Protože ho za celou dobu vzniklo asi 25 tisíc kusů, lze ho označit za jeden z nejúspěšnějších v historii, ačkoliv je na dnešní poměry nedostačující. Nezvládá tak výkonnou munici jako modernější protějšky, a rovněž už není tak odolný.

Video: Ukrytý Leopard 2A4 způsobil paniku v ruském konvoji. Zcela ho rozstřílel, nepřítel ani nevěděl, odkud na něj pálí

Ochrana T-72 původně vycházela z kombinace válcované oceli a kompozitních vložek ve věži a čele korby, a pozdější modernizované verze byly doplněny o reaktivní pancéřování, zejména tedy Kontakt-5 nebo výkonnější Relikt, přídavné modulární pancéřování, a často i síťovou (cage/slat) ochranu proti kumulativním náložím protitankových střel a granátů.

Tank ve videu byl opatřen jednou ze slabších ochran menšího rozsahu, prakticky zakrývala jenom věž, i když ze všech směrů, zatímco jedna z nejzranitelnějších částí – motorová – zůstala zjevně odhalená. Operátor dronu si nicméně stejně zvolil úder do zadní části pod věž, aby exploze hlavice pronikla dovnitř a odpálila vezenou munici, což se také povedlo.

Video: Ukrajinský pilot prokázal mimořádné zvládnutí MiG-29. Letěl těsně nad zemí, než silně udeřil na ruské pozice

Sice ji měla teoreticky oslabit kovová síť, ale to se evidentně nestalo a T-72 mohutně explodoval, což mělo za následek odhození věže o několik metrů. Jsou ovšem známy i případy, kdy letěla i desítky metrů daleko. Následovaly pak ještě nejméně tři velké výbuchy, které odhodily hořící trosky do okolí. Dron mohl přitom nést granát z RPG-7, který má dle Wikipedie průbojnost kolem 500 mm RHAe, což na spoj mezi věží a podvozkem stačí.

Článek Video: Ruský tank T-72 opakovaně mohutně explodoval. Sice to nebyl „nejdelší hod věží“, ale je definitivně po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nechali při útěku otevřený poklop

T-90M je zdaleka nejlepším tankem v ruské armádě, do jejíž výzbroje vstoupil roku 2019. Vychází přitom z původního T-90 z počátku 90. let 20. století, který je hlubokou modernizací T-72, takže i když se to může zdát, nejde o novou konstrukci. Ale přesto má řadu silných stránek, ačkoliv stejně tak slabin, zejména pak vysokou palebnou sílu a relativně dobrou ochranu.

Video: Ukrytý Leopard 2A4 způsobil paniku v ruském konvoji. Zcela ho rozstřílel, nepřítel ani nevěděl, odkud na něj pálí

Wikipedia upřesňuje, že pokud je osazen reaktivním pancéřováním Kontakt-5, dosahuje odolnosti proti APFSDS až 830 mm, zatímco proti HEAT to je až 1 550 mm. Jedná se ovšem o údaje v tom nejlépe chráněném místě, což je zpravidla zepředu, ale to si ukrajinští vojáci dobře uvědomují, a tak i v tomto případě zvolili úder do méně chráněné zadní části.

Sice není přímo vidět, jelikož došlo zřejmě k seknutí nahrávání, ale Armádní Zpravodaj odhaduje, že ho ukrajinská armáda provedla sebevražedným dronem. Tím naletěla do zadní motorové části, která je všeobecně jednou z nejhůře chráněných, a vypadá to, že T-90M ani neměl jakoukoliv přídavnou ochranu v podobě protidronové klece, pouze tedy reaktivní pancíř.

Německé Eurofightery ochránily hranice NATO. Vzlétly k ruskému Il-20 nad Baltským mořem

Ten ale v dané části není, takže stačí k proražení pancíře i slabší zbraň. FPV drony pohybující se na bojišti nesou časti protitankový granát z RPG-7, který má ve verzi PG-7VL průraznost až 500 mm RHAe. Existuje sice i průbojnější PG-7VR, ale ten je o 1,9 kg těžší, uvádí Wikipedia, což znamená, že už by ho malý dron neunesl – obvykle zvládá stovky gramů, větší pak do cca 3 kg.

I když se z tanku kouřilo, Rusové s ním ujížděli, dokud mohli. Není jasné, zda zastavili na kolejích schválně, nebo jestli byl motor kvůli útoku poškozen, ale později hořet přestal. To už ovšem byli vojáci pryč, načež přiletěl bombardovací dron, aby vhodil otevřeným poklopem pumu. Není jisté, zda ho zničila už ta, záběry končí, ale je pravděpodobné, že Ukrajinci útok opakovali.

Kdyby přitom vojáci nenechali tank takto zranitelný, nastoupily by nejspíše drony sebevražedné, event. by ho mohlo zaměřit dělostřelectvo, ale není jasné, zda bylo v dosahu. Jak rychle se dostal bombardovací letoun k T-90M, zhodnotit nelze, každopádně je běžné, že bývá pro tyto situace poblíž, takže mohlo jít teoreticky o desítky vteřin, ale spíše o nižší minuty.

Článek Video: Rusové na poslední chvíli utekli z tanku T-90M. Zůstat v něm o chvíli déle, smrt by byla jistá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela s průrazností přes 1 200 RHAe

Hlavní roli sehrává v tomto případě Stugna-P, jejíž protitankové střely jsou jednoznačně tím nejlepším, co domácí ukrajinská produkce nabízí. Vsadila přitom na sovětskou taktiku, a sice na velikou sílu, která má rozdrtit i ten nejlépe chráněný tank, ačkoliv by ho zasáhla do dobře chráněné části. Což se minimálně na záběrech podařilo více než úspěšně.

Ruské letectvo posíleno o nejlepší frontové bombardéry současnosti. Jediné na světě unesou až 14 tun výzbroje, ale jsou i zklamáním

K incidentu došlo nejspíše v noci nebo za zhoršené viditelnosti, kdy má Stugna-P dosah 3 000 m, i když přes den to je až 5 000 m, potvrzuje Wikipedia. Využívá přitom dva typy střel – ráže 130 mm a ráže 152 mm, přičemž první váží 30 kg, a druhá 37 kg. Už z toho je patrné, že je těžší silnější, konkrétně prorazí přes 1 200 mm RHAe, a její hlavice je navržena tak, aby pronikala reaktivním pancéřováním, i když jsou známy případy, kdy si s ní dokázalo dobře poradit.

Za nevýhodu, ale současně i výhodu, lze označit navádění pomocí laseru, kdy musí operátor po celou dobu držet paprsek na cíli, aby ho střela s přesností zasáhla a nefungovala na ni řádně protiopatření, například rušení. Let Stugna-P sice trvá jenom několik vteřin, ale stejně to vojáky vystavuje riziku odvetné palby, potažmo odhalení, jelikož se nemohou hned schovat.

Video: Těžká palba ruské armády neutichala, a přesto Leopard 2 odolal, a ještě z bojiště odtáhl T-72

Jaký přesně tank byl ve videu zasažen, není jasné, ruská armáda jich používá celou řadu. Hodně se spoléhá na T-72 v různých modernizacích, ačkoliv nasazuje i staré T-62, vedle nichž využívá stále častěji své nejlepší, tedy T-90M, a také T-80, opět s různým stupněm modernizace.

Článek Video: Nejbrutálnější ukrajinská střela potvrdila dominanci na bojišti. Ruský tank se po zásahu ihned rozletěl na všechny strany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden granát má dvě hlavice, které skenují terén

T-90M je aktuálně nejlepším tankem v ruské armádě, do níž vstoupil v roce 2019. Jedná se ovšem pouze o hlubokou modernizaci původního T-90, který zase vychází z již velmi starého T-72, uvádí Wikipedia. Jeho pancíř přitom dosahuje v nejodolnější části až 1 550 mm RHAe, ale zhruba 2/3 z toho tvoří reaktivní pancéřování. Z boku, zezadu a seshora je to však mnohem méně.

Tvrdá realita, která se Rusku nehodí: Proč je F-35 přes tisíc, zatímco Su-57 sotva pár desítek včetně prototypů

Nicméně ani při zásahu do nejodolnější části by nejspíše neměl tank šanci dělostřeleckému granátu odolat. Na ten ho přitom připravila nejspíše protitanková mina, eventuálně dron, jelikož se podle záběrů zdá, že byl v době úderu znehybněný. Pro dělostřelectvo to byla snadná práce, přičemž zvolilo řízený dělostřelecký granát SMArt 155 z Německa.

Ten je speciálně navržen pro útok na obrněná vozidla seshora, k čemuž má dvě hlavice. Těm se po dosažení cíle otevřou padáky, načež začínají skenovat oblast pomocí pod sebou infračerveným senzorem a radarem s milimetrovými vlnami, uvádí Wikipedia, což umožňuje využít SMArt 155 ve všech typech terénu a povětrnostních podmínkách, potvrzuje Wikipedia.

Polská armáda dostala desítky nových tanků M1A2 Abrams. Vytvořeny jsou jako „jeden výstřel, jedno zničení“

Když potom najde cíl, snese se k němu v ostrém úhlu, díky čemuž udeří do místa, kde je obrněnec chráněn nejméně. Následky lze vidět na záběrech, kde ruský tank T-90M hoří, a zjevně byl zasažen do věže. Později došlo nejspíše k odpálení uložené munice, protože z něj začaly vycházet mohutné plameny. Není ale možné posoudit, zda mu nakonec odletěla věž.

K tomu dochází v momentě, kdy obrovský tlak odpálené munice nemá kam unikat, a tak si najde cestu ven nejslabším místem, tedy spojem mezi věží a podvozkem. To je nazýváno jako jack-in-the-box efekt, uvádí Wikipedia, a je typický pro sovětské, resp. ruské tanky. Mají totiž munici v prostoru pro posádku, zatímco v západních je v odděleném prostoru, což ji chrání.

Článek Video: ruský T-90M se stal zcela bezradným. Německý granát se dvěma hlavicemi ho rozstřelil s naprostou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slabší granátomet na úder zezadu pořád stačí

Malá úderná komanda s protitankovými zbraněmi se ukazují jako velmi účinná proti tankům od samého počátku války na Ukrajině, a tento případ to jenom potvrzuje. Ukrajinský voják se zřejmě „zbláznil“, když zcela neohroženě vylezl z úkrytu mezi stromy a trávou, aby střelil projíždějící ruský tank T-80BV zezadu do věže nanejvýš z 30 metrů, a zničil ho tak.

Video: Zásah za 30 000 Kč zničil nejsilnější ruský tank za 4,3 miliardy korun. Obří nepoměr podtrhuje konec tanků

Je možné, že chtěl zachránit spolubojovníky, protože jinak si zřejmě nelze vysvětlit, že vlezl přímo před druhý tank, který na něj mířil a zjevně ho zaměřoval. Ale Ukrajinec možná neměl jinou možnost, pokud chtěl zachránit spolubojovníky, ale také mohlo jít o pomstu „ze zoufalství“ s cílem vzít s sebou alespoň někoho. To už ovšem na záběrech z dronu vidět není.

Z tanku se každopádně mohutně kouří, což napovídá, že granát pronikl dovnitř. Použit měl být starý protitankový granátomet RPG-7 zavedený již roku 1961, uvádí Wikipedia, který sice prorazí max. 900 mm RHAe pomocí granátu PG-7VR, ale při úderu zezadu či do spoje věže a podvozku to stačí, protože tam je ochrana tanku nejslabší a hodně pod touto hodnotou.

Rusko v tichosti vyzbrojilo Su-57 střelou Zirkon. Může to být zabiják lodí, ale také taktika, jak neúspěšné letadlo prodat

Jednat se mělo o T-80BV, což je jedna z modernizací „té-osmdesátky“, která má ovšem reaktivní pancíř pouze v přední části podvozku a věže, a částečně pak na bocích, uvádí Wikipedia. Ochrana tedy není nejlepší, i když je možné, že byla v tomto případě doplněna – scházela ovšem třeba přídavná protidronová ochrana v podobě klece, která je dnes standardem.

Článek Video: Ukrajinec pohlédl smrti do očí a vlezl přímo před tankový kanon, aby trefil druhý granátometem RPG-7 zezadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoce odolný T-90M operátor správně trefil

Okolnosti útoku nelze vyhodnotit, protože už po první vteřině záznamu následuje exploze. Podle odhadu Armádního Zpravodaje šlo každopádně o zásah sebevražedným dronem, jehož úder byl nejspíše vedený do zadní části věže, což vidět není, jelikož je tank asi z 20 % mimo záběr. Pokud by byl ale zasažen motorový prostor, exploze by podle odborníků tak silná nebyla.

Video: Javelin na ránu z několika kilometrů zničil rychle ujíždějící ruský tank. Stačila na to jedna precizní rána

Její velikost nejspíše způsobila exploze vezené munice, která je u sovětských, resp. ruských tanků umístěna přímo ve věži. To sice umožňuje redukovat osádku na tři muže díky využití automatického nabíječe (na rozdíl od čtyř u většiny západních tanků), ale zároveň to představuje jejich zásadní slabinu, protože ji může snadno odpálit hlavice, pronikne-li dovnitř.

Záběry ukazují, že T-90M v daný okamžik postrádal jakoukoliv protidronovou ochranu. Měl pouze reaktivní pancéřování – podle čehož Armádní Zpravodaj usuzuje, že pochází z let 2022 až 2023, jelikož od roku 2024 byly už běžné alespoň improvizované protidronové konstrukce. I reaktivní pancíř by měl sice útok dronu s kumulativní hlavicí zastavit, ale k tomu nedošlo – útočník se zřejmě trefil do místa, kde nebyl (možná z důvodu, že ho odpálil předchozí zásah).

Rusko nemá tanky, tak poslalo z výstavy na frontu modernizovaný T-90MS, který byl zřejmě jediným exponátem

Útok byl 100% veden malým FPV dronem s hlavicí z RPG-7, který Wikipedia popisuje jako protitankový granátomet původem ze SSSR vyráběný od roku 1958. Na moderní tanky zepředu nestačí, ale při zásahu zezadu nebo do spoje věže a podvozku, kde je pancíř slabší, prorazit může. Nejvýkonnější hlavice, jakou dron unese, má průbojnost až 600 mm RHAe.

Podle údajů z Wikipedie disponuje T-90M reaktivním pancéřováním Kontakt-5, s nímž odolá proti HEAT hlavicím do 1 550 mm, a proti tvarovaným projektilům (APFSDS) do 830 mm. Tato hodnota však platí pouze pro čelní části, zatímco zezadu a seshora je ochrana podstatně slabší, a proto ji mohou překonat i méně výkonné hlavice, jakými jsou ty z RPG-7.

Video: MiG-29 způsobil ruské armádě těžké ztráty. Rozmetal hangár, v němž ji nachytala ukrajinská rozvědka

Cenu takovéto zbraně odhadují mnohé zdroje na zhruba 500 amerických dolarů, což vychází v přepočtu na cca 10 500 Kč, za dron. Dalších asi 20 až 30 tisíc korun za samotný granát, ačkoliv se cena může lišit v závislosti na místě výroby a typu granátu. Celkem tedy dokáže zbraň za asi 30 000 Kč zničit tank v hodnotě 200 milionů dolarů, tj. asi 4,3 miliard korun, uvádí UNN.

Článek Video: Zásah za 30 000 Kč zničil nejsilnější ruský tank za 4,3 miliardy korun. Obří nepoměr podtrhuje konec tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není nejlepší, ale stále silně modernizovaný

T-90MS, někdy značená naopak T-90SM, je exportní varianta staršího ruského tanku T-90AM, též známého s přívlastkem Proryv-2 (aktuálně je přitom nejlepší T-90M Proryv-3). Představena byla teprve v roce 2011, a oproti T-90A, z níž vychází, dostala zejména novou věž. Jinak má motor o výkonu 831 kW, střelecký zaměřovač Sosna-U nebo inerciální navigační systémy.

Rusko chce zpět S-400, které prodalo východnímu členovi NATO. Ve válce mu schází

Čtyři videokamery potom poskytují 360stupňový pohled kolem tanku, a k dispozici je i vylepšená termokamera, která dokáže detekovat tanky vzdálené více než 3 300 metrů. T-90MS přitom užívá stejný nabíjecí automat jako T-90M Proryv-3, uvádí Wikipedia, takže trpí typickou slabinou ruských tanků, a sice zvýšeným rizikem, že mu bouchne vezená munice.

O ochranu se pak stará zejména reaktivní pancíř Relikt, který je po větší části tanku než u předchozí generace. Podle Wikipedie je 2krát efektivnější než Kontakt-5, u něhož je uvedeno, že má ekvivalent odolnosti 200 až 250 mm proti APFSDS, a 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT). Lze ho tedy považovat za vysoce odolný, i když to neznamená, že nezničitelný.

Ve výzbroji ruské armády je přitom nejlepší již zmíněný T-90M Proryv-3, ačkoliv využívá i starší verze, třeba T-90A, a teď zjevně i exponát exportního tanku, který nejspíše existuje v jediném kusu. Rusko ho mělo hned po skončení IDEX 2025 konaném od 17. do 21. února 2025 poslat na frontu, ačkoliv informace potvrzené výrobcem se objevují až nyní.

Je tedy zřejmé, že záleží doslova na každém kusu techniky, zejména té moderní. Nedávná studie přitom tvrdila, že Rusko vyrobí možná až 300 nových tanků T-90M ročně, což se později ukázalo jako podvrhnuté, jelikož jde z cca 2/3 o modernizované podstatně starší T-90A. I tak je sice číslo solidní, i když nedostačující, pokud Rusko potřebuje na bojišti i výstavní kus.

Článek Rusko nemá tanky, tak poslalo z výstavy na frontu modernizovaný T-90MS, který byl zřejmě jediným exponátem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ujíždějící tank to z nenadání schytal Javelinem

FGM-148 Javelin je americký přenosný protitankový raketový systém zpočátku přijatý do výzbroje americké armády, a to v 90. letech 20. století, ale rychle si získal pověst jedné z nejúčinnějších zbraní proti tankům. K obsluze je třeba dvou vojáků, ale v případě nutnosti stačí jeden. Předností je režim „vystřel a zapomeň“ díky infračervenému navádění, takže střelec nemusí po odpalu dál udržovat cíl v zaměřovači, a zároveň se může rychle přesunout jinam.

Rusko v tichosti vyzbrojilo Su-57 střelou Zirkon. Může to být zabiják lodí, ale také taktika, jak neúspěšné letadlo prodat

Wikipedia potvrzuje, že je hlavní předností Javelinu útok seshora, tzv. „top attack“, kdy střela po odpalu nejprve prudce vystoupá, a poté přejde do strmé klesavé dráhy, čímž zasáhne obrněnec v místě s nejslabším pancéřováním. To z něj dělá extrémně nebezpečnou zbraň i proti těžce chráněným tankům, které však mají odolnost soustředěnou hlavně zepředu.

Javelin lze mimochodem použít i v režimu přímého útoku, např. proti budovám, bunkrům nebo lehce obrněným cílům. Střela má průraznost přesahující 760 mm, a byť ji může zastavit reaktivní pancíř, není to pravidlem. Udeřit pak může na vzdálenost až 4 000 metrů, a v případě záběrů to rozhodně musel být útok alespoň na poloviční vzdálenost, ale nejspíše delší.

Rusko nemá tanky, tak poslalo z výstavy na frontu modernizovaný T-90MS, který byl zřejmě jediným exponátem

Na jaký tank vojáci útočili, není ze záběrů možné poznat – pouze to, že zjevně ujížděl přes pole, čímž za sebou zanechával viditelnou prašnou stopu. Zpozorovat ho tedy bylo možné z dálky, ale není jasné, kdo ho odhalil – mohlo jít o dron, který předal informace připraveným jednotkám. Ti pak FGM-148 Javelin zaměřili, a několik vteřin po odpalu tank explodoval.

Článek Video: Javelin na ránu z několika kilometrů zničil rychle ujíždějící ruský tank. Stačila na to jedna precizní rána se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci udělali chybu, když tank opouštěli

T-80 je stále jedním z lepších tanků, s nimiž se lze na současném, alespoň východním bojišti, setkat, i když byl zařazen do výzbroj již roku 1976, potvrzuje Wikipedia. Zejména s modernizaci BVM, tedy té nejlepší možné, má však stále solidní vlastnosti – třeba vylepšený 125mm kanon 2A46M-4 s moderní municí nebo raketový systém 9K119M Refleks-M.

Rusko nemá tanky, tak poslalo z výstavy na frontu modernizovaný T-90MS, který byl zřejmě jediným exponátem

S ničením nepřátel mu pomáhá řízení palby Irtyš a střelecký zaměřovač Sosna-U (stejný, jaký má modernější tank T-90A), a nový nabíjecí automat je též schopný střílet granáty 3BM59 APFSDS s ochuzeným uranem a wolframem 3BM60. Z hlediska ochrany má pak reaktivní pancéřování Relikt, o němž je známo hlavně to, že má dvojnásobnou účinnost oproti Kontaktu-5.

To dle Wikipedie poskytuje ochranný účinek, v ekvivalentu RHAe, 200 až 250 mm proti APFSDS, zatímco proti tvarovým náložím (HEAT) 600 mm. Teoreticky jsou tedy hodnoty Reliktu až 500 mm proti APFSDS, a až 1 200 mm proti tvarovým náložím, ale v praxi se ukazuje, že ani to tank zdaleka neochrání. Kostky reaktivního pancéřování má navíc T-80BVM i na věži.

Rusko chce zpět S-400, které prodalo východnímu členovi NATO. Ve válce mu schází

Rovněž hodně rozšířená modernizace T-80BV ovšem využívá pouze Kontakt-1, které ochrání tank před tvarovanými náložemi, ale už nikoliv proti APFSDS, uvádí Wikipedia. V případě T-80 na záběrech byl navíc vybaven protidronovou ochrannou klecí, i když pouze nad věží. I tak ovšem operátor dronu vyhodnotil, že bude nejlepší vést úder zepředu, ale nikoliv do klece.

Ta totiž přivede hlavici k explozi, takže by už neměla být natolik silná, aby pronikla reaktivním pancéřováním a vlastním pancířem tanku, čehož si byl operátor vědom. Armádní Zpravodaj přitom odhaduje, že dron nesl nanejvýš protitankový granát RPG-7 typu PG-7VL těžký 2,6 kg, potvrzuje Wikipedia, neb malý letoun více neunese, s průrazností kolem 500 mm RHAe.

Fotografie prozrazuje, že se ruským inženýrům podařilo vyvinout raketu R-77M a otestovat ji na Su-35S. Určena je také pro Su-57

Úder by běžně mohl být veden těsně pod věž, potažmo do spoje s podvozkem, kde bývá ochrana slabá, a také tam může prorazit přímo k uložené munici. Ve zlomku vteřiny je ale vidět otevřený poklop, takže je zřejmé, že dron udeřil právě do něj, díky čemuž nestálo explozi hlavice nic v cestě. To ostatně potvrzuje i okamžitá exploze munice, která tank zničila.

Zničení ruského tanku T-80 pomocí dronu, který se trefil do otevřeného poklopu (zveřejněno 10. května 2025)

Článek Video: Rusové udělali školáckou chybu a nechali otevřený poklop tanku T-80. Ukrajinci ho jednou ranou odpálili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V nadhozeném tanku mohli vojáci přežít

Záběry jsou velmi krátké a zachycený tank nelze identifikovat, jelikož má výrazně zakrytou věž, ale ruská armáda využívá nejčastěji v různých modernizacích T-72, T-80 a T-90, ačkoliv poslední z nich to téměř jistě nebyl. Pohybující se nízkou rychlostí vpřed je možné, že se chystal střílet na nepřátelské pozice, ale k jeho smůle najel na protitankovou minu.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

O jakou se jednalo, nelze určit, ale ukrajinská armáda klade hojně TM-62 s typickým talířovitým tvarem z dob Sovětského svazu, potvrzuje Wikipedia. Obvykle je těžká 8,5 kg, z čehož tvoří 7,5 kg trhavina, ale podle verzí se údaje mírně liší. Jejím cílem přitom nebývá tank jednou ranou zničit, i když to možné ale, ale znehybnit roztržením pásů nebo proražením dna.

V tomto případě se nicméně zdá, že tank mohutné síle protitankové miny částečně odolal. Je totiž vidět jeho nadhození do vzduchu, což by nasvědčovalo, že byly v místě položeny alespoň dvě, ale ani jedna mu neprorazila dno. Plameny tak rychle zmizely a tank dopadl zpět na zem, a nebyl schopný další jízdy, jelikož došlo k roztržení pásů a nejspíše zničení pojezdových kol.

Pokrytectví první třídy: SSSR kritizoval kolonialismus Západu, ale sám si budoval jedno z největších impérií v historii lidstva

Není přitom pravidlem, že tank protitankové mině odolá, protože má dostatečnou sílu prorazit dno i toho nejlepšího. Armádnímu Zpravodaji jsou známy případy, kdy dokonce explodovala tak, že rovnou odpálila vezenou munici, čímž ho rovnou zničila. To se ale v tomto případě nestalo, a ačkoliv záběry končí, je pravděpodobné, že se o něj postaraly drony nebo dělostřelectvo.

K nadhození kolosu vážícího desítky tun přitom nedochází vždy. Jenom pro představu, T-72 v základní verzi váží 41 tun, uvádí VHÚ, ale modernizované modely A, Ural nebo B už mají o čtyři až čtyři a půl tuny více, a s protidronovými nadstavbami to bude ještě nejméně tuna až dvě navíc. Nadhodit takovou hmotnost chce tedy pořádnou sílu (nejspíše vícero min).

Článek Video: Protitanková mina nadhodila a vyřadila desítky tun těžký ruský tank, aniž by ho zničila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stugna-P má speciálně pronikat skrze pancíř za ERA

T-72 je už hodně starý tank, do výzbroje byl dle Wikipedie zařazen již v roce 1973, a podle více než 25 tisíc vyrobených kusů ho lze považovat za mimořádně úspěšný. Jeho největším uživatelem přitom začalo Rusko, které později řešilo, jak ho udržet i na moderním bojišti – výsledkem jsou mnohé modernizace, z nichž je nejlepší B3M, tedy stejná jako ve videu.

Euromajdan, který přispěl k válce. Nejdříve proruský prezident slíbil Ukrajině vstup do EU, pak ho Putin přinutil skákat, jak píská

Z hlediska odolnosti má zejména instalované nejmodernější reaktivní pancéřování Relikt, které je podle Wikipedie dvakrát lepší než Kontakt-5. To znamená, že má vydržet až 500 mm proti APFSDS, zatímco proti tvarovým náložím (HEAT) až 1 200 mm, v obou případech jde o ekvivalent ochranného účinku (RHAe). K tomu je navíc třeba připočítat vlastní pancíř T-72, který dosahuje v nejlepším případě 550 mm RHAe, uvádí theSovietArmourBlog.

Na druhou stranu, protitanková střela Stugna-P ukrajinské výroby má ve větší 152mm verzi probít i ty nejlepší ochrany, konkrétně až do 1 200 mm RHAe za ERA, neb je speciálně navržena tak, aby pronikala i reaktivním pancéřováním, potvrzuje Wikipedia. To však v tomto případě zafungovalo a nepustilo střelu až k vlastnímu pancíři, ačkoliv je vidět, že T-72 poškodila.

Švédské Gripeny vyprovodily dva ruské bojové letouny střežící Il-20, který „šmíroval“ u hranic NATO s Baltském moři

I přesto ovšem zůstal pojízdný, a jak vidno, osádka nechtělo více riskovat a začala odjíždět. Když ale byla na cestě, zasáhla ji druhá střela, údajně rovněž Stugna-P, jenomže ani ta neprorazila a s tankem to prakticky ani nehnulo, i když z něj viditelně odletěl nějaký kus. Přežít už jeden zásah od takto silné střely je štěstí, navíc u staršího tanku, ale dva, to je silně nezvyklé.

Článek Video: Ruští vojáci v tanku T-72B3M se podruhé narodili. Dvakrát ho zasáhla ukrajinská Stugna-P, ale přežil a ujížděl dále se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, jakou munici Ukrajinci na T-90 použili

Dělostřelecký projektil váží desítky kilogramů a má dobrou průbojnost mnoha materiály, takže je pochopitelně nebezpečný i pro nejlépe chráněné obrněnce. Ale problém je útok na pohybující se cíle, což většinou neumí – možností je potom zvolit takový, co je k tomu speciálně upraven, nebo se spolehnout na zkušenosti, výpočty a štěstí, že alespoň jeden tank vyřadí.

Slovenský ministr navrhl povinnou vojnu kvůli hrozbám ze strany Ruska a Maďarska

V případě videa nelze odhadovat, o jaký projektil se jednalo, ale ukrajinské dělostřelectvo má k dispozici M982 Excalibur verze S, která disponuje poloaktivním laserovým zaměřováním, což mu umožňuje změnit bod dopadu a zasáhnout i pohybující se cíle, uvádí Wikipedia. Přesnost je přitom v nejlepším případě s odchylkou 1 metru na vzdálenost desítek kilometrů.

Jelikož byl ruský tank sledován průzkumným dronem, je možné, že naváděl projektily právě on. Obvykle přitom stačí na zničení jeden, ale viditelně dopadly dva – jeden do těsné blízkosti, druhý přímo na něj. Z tohoto důvodu ale Armádní Zpravodaj rovněž připouští, že se mohli dělostřelci spolehnout na zkušenosti a data počítače, a na základě rychlosti T-90 odpálit klasické projektily do místa, kde předpokládali, že teprve bude, kdy druhý sloužil jako jistota.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

T-90 je přitom tank z roku 1992, uvádí Wikipedia, ale ruská armáda začala přijímat až verzi T-90A zařazenou v roce 2004. Ze záběrů nelze poznat, o jakou přesně se jednalo, ale vyloučit nelze ani nejpokročilejší, tedy T-90M Proryv-3 zařazovanou od roku 2019. Ta, ač je lepší a odolnější než všechny předchozí, nedokáže síle dělostřeleckého projektilu odolat, což se potvrdilo.

Ruský tank T-90 zničený v pohybu dvojitým úderem ukrajinského dělostřelectva (zveřejněno 04. července 2023)

Článek Video: Dělostřelectvo dvěma projektily rozstřílelo ruský tank T-90 v pohybu. Nejspíše vsadilo na štěstí a zkušenosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72 neměl proti Stugna-P žádnou šanci

V současné době ve výzbroji Ukrajiny lepší protitanková střela tohoto typu není. Dle Wikipedie prorazí tandemová kumulativní hlavice 130mm střely RK-2S až 800 mm homogenního pancíře, kdežto 152mm střela RK-2M-K prorazí až 1 100 mm homogenního pancíře. Zajímavostí je, že umí útočit nejenom přímo, ale dokonce také seshora jako FGM-148 Javelin.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

Vedle toho má i explozivní střepinové hlavice určené proti pěchotě a opevnění, jde tak prakticky o velmi univerzálního ničitele. Stugna-P přitom dostřelí od 100 do 5 000 metrů přes dnes, ale v noci klesá maximální dosah na 3 000 metrů. Ale vzhledem k tomu, že je nebe hlídáno drony, může být dostatek časy 104kg komplet Stugna-P přemístit, kam bude třeba.

O jaký tank se na záběrech jednalo, je prakticky nemožné určit, i když dle popisku šlo o T-72, a viditelně měl nějakou přídavnou protidronovou obranu. Tento obrněnec vstoupil do služby ještě v Sovětském svazu roku 1973 a vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z nichž je největším držitelem Rusko. To ho postupně modernizovalo až na schopnou verzi B3M.

Odstrašení, jaké se Rusku líbit nebude, a nemusí ho zastavit ani S-500. Francie vyvíjí novou balistickou raketu M51.4 pro ponorky

Wikipedia ale potvrzuje, že má jeho pancíř ochranný účinek nanejvýš 280 mm, což znamená, že ho i s přídavným pancéřováním zcela rozerve i slabší Stugna-P. Z boku je navíc mnohem nižší, takže je to úplně jedno. Má sílu proniknout i skrze reaktivní pancéřování Kontakt-5, které dle Wikipedie poskytuje ochranný účinek 200 až 250 mm proti APFSDS, a 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT), což neměla ochrana T-72 sebemenší šanci zastavit.

Článek Video: Ukrajinci nechali ruský tank T-72 přejet, a pak ho doslova sfoukli svou nejsilnější protitankovou zbraní, Stugnou-P se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72 nevybouchl, řidič ale přesto bojoval s časem

Vojáci v tancích, ovšem i v další obrněné technice, to dnes mají na bojišti těžké. Ani přes opravdu mohutný pancíř nemají jistotu přežití, protože je mohou, často opakovanými útoky, de facto odkudkoliv a kdykoliv udolat drony – sebevražedné se silnějšími hlavicemi, ale i bombardovací. Ty jsou sice slabší, ale rovněž dokáží dobře chráněný tank zničit.

Ukrajinští důstojníci ukořistili tanky T-72 a zařídili jejich nasazení proti Rusku. Speciální střelou prorazí až 900 mm RHAe

Na záběrech je vidět ruský tank T-72, jemuž se kouří z věže, zatímco z motorové části mu šlehají plameny, což znamená, že to buď schytal vícero pumami, případně se výbuch rozšířil vnitřkem. V takovém případě hraje osádka o čas, protože pokud ještě munice nebouchla, hrozí to každou vteřinou, což si zjevně uvědomil řidič, který urychleně vylezl a upaloval pryč.

Ostatní spolubojovníky ovšem nechal uvnitř a ani se je nepokusil vytáhnout. Armádní Zpravodaj soudí, že se buď jednoduše bál o vlastní život, tak nechtěl riskovat, nebo mohl zjistit, že jsou po útocích dronu mrtví, ačkoliv to vzhledem k rozsahu poškození nevypadá, že by již došlo k vnitřní explozi. To ovšem vidět není, a navíc záběry končí dříve, než tank explodoval.

Rusko vybuduje u Finska mohutné opevnění jako nárazník proti NATO. Hranice je dlouhá přes 1 300 km

Teoreticky měl tedy dostatek času na vytažení zbylých dvou vojáků, střelce a velitele, ale to nemohl vědět. Wikipedia přitom doplňuje, že byl T-72 zaveden do výzbroje v roce 1973, ale od té doby prošel řadou modernizací, které ho udržují i na dnešním bojišti. Tou nejlepší je B3M hojně rozšířená hlavně v ruské armádě, která je také největším uživatelem T-72.

Na střeše věže a předku podvozku má přitom viditelné kostky reaktivního pancéřování. Například Kontakt-5 má podle Wikipedie ochranný účinek proti APFSDS od 200 do 250 mm RHAe, a proti tvarovým náložím HEAT celých 600 mm RHAe. Jenomže na zbytku chybí, a k dispozici není ani žádná protidronová klecová ochrana, takže operátor logicky mířil do slabších míst.

Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2

Vrchní část tanku T-72 má pancíř tlustý jenom cca 30 mm, uvádí theSovietArmourBlog, takže stačí k jeho proražení i mikropumy shazované z dronů. U těch sice nelze ověřit průbojnost, ale pokud se soustředí do stejného místa, pancíř oslabí, až nakonec nějaká projde, zatímco bloky reaktivního pancéřování zase odpálí, načež jim musí čelit jenom vlastním pancíř T-72.

Útoky dronů, ale i jinými zbraněmi, například protitankovými střelami, jsou přitom z popsaných důvodů často vedeny na věž, případně těsně pod ní do spoje s podvozkem. Střelec a velitel ve věži jsou tak vystaveni největšímu riziku, zatímco níže (a vpředu) sedící řidič má právě v těchto případech větší šanci přežít, ačkoliv není jasné, jak často se to povede.

Hořící ruský tank se zřejmě snažil otočit, ale po chvíli z něj utíká řidič, zatímco ostatní zůstávají uvnitř (zveřejněno 23. července 2025)

Článek Video: Mají řidiči tanků vyšší šanci na přežití? Z hořícího ruského T-72 utekl pouze on, ostatní vojáky nechal uvnitř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice nejsou nejlepší, ale zůstávají nebezpečné

T-72 patří mezi ikonické sovětské, resp. ruské tanky. Úplně první kusy začaly sjíždět z výrobních linek v roce 1973, ale od té doby prošly řadou modernizací, zejména pak přidáním reaktivního pancéřování, ale také osazením lepším kanonem, řízením palby, termovize apod., potvrzuje Wikipedia. Na bojišti je však dnes pravděpodobně nejdůležitější jeho odolnost.

Satelitní snímky predikují černý scénář pro Ukrajinu. Rusko vytvoří více houfnic Msta-B, které Krasnopolem zničí PVO i tank

Kdykoliv to totiž může schytat sebevražedným nebo bombardovacím dronem, který si dokáže za jistých okolností poradit i s tím nejlepším pancéřováním, potažmo ho buď oslabit opakovanými útoky, nebo se trefit do místa, kde je slabší. Nejlepší verze T-72B3M má mimochodem reaktivní pancéřování Kontakt-5, které si poradí s průbojnými i tvarovanými náložemi.

Wikipedia upřesňuje, že poskytuje ochranný účinek proti APFSDS od 200 do 250 mm RHAe, a proti tvarovým náložím HEAT celých 600 mm RHAe. Sebevražedné drony přitom často nosí granát z RPG-7, který ve své standardní verzi prorazí až 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což na přímý zásah do reaktivního pancíře nestačí, ale třeba při úderu mezi věž a podvozek ano.

iZdroj fotografie: Hlavní ředitelství národní policie Ukrajiny v Charkovské oblasti

Vedle toho je T-72 vybaven kanonem 2A46 ráže 125 mm, který může odpalovat protitankové řízené střely a standardní munici hlavního děla, včetně nábojů HEAT a APFSDS. Za velmi silné lze považovat 9M119 Refleks, která prorazí až 900 mm RHAe, potvrzuje Wikipedia. Vzhledem k tomu, že používá stejné tanky i ukrajinská armáda, je pro ni přijetí kořistních ruských T-72 jednoduché, a hned, jak je prohlídli technici a případně opravili, mohli začít sloužit.

Český zbrojní průmysl má novou úlohu – bude vyrábět pouzdra pro dělostřelecké granáty, které tak budou přesnější i na 40 km

Samozřejmě se nejedná o vyloženě moderní tank, na rusko-ukrajinském bojišti jsou i mnohem lepší, například T-80BVM nebo T-90M, ale také Leopard 2A6, M1A1 Abrams, Challenger 2 a jiné, ale pro mnoho úkolů se stále hodí. Navíc si dokáže poradit i s konvojem, udeří-li na něj nečekaně, jelikož ten ruský tvoří často stará BVP a obrněné transportéry, ale i tanky.

Článek Ukrajinští důstojníci ukořistili tanky T-72 a zařídili jejich nasazení proti Rusku. Speciální střelou prorazí až 900 mm RHAe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střecha nejspíše alespoň první úder pohltila

Vzhledem k tomu, že video začíná již částečně zahaleným tankem, nelze přesně určit, o jaký se jedná, ale dle redakce Armádního Zpravodaje půjde o nějakou verzi T-80, i když se téměř jistě nejedná o nejlepší BVM, případně může jít o T-72, ale zřejmě nějakou starší, nikoliv B3 a B3M. Na výsledku to nicméně nic nemění a po opakovaném útoku explodoval.

Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání

Nad věží je viditelná protidronová střecha z vlnitého plechu, podle čehož Armádní Zpravodaj odhaduje, že jde o záběry z roku 2022 nebo 2023, kdy právě s tímto typem ochrany ruská armáda experimentovala jako s první možnou konstrukcí proti dronům, ale neukázala se příliš účinná. V tomto případě však nelze posoudit, kolik úderů vydržela.

Je zřejmé, že nejméně první pumě z bombardovacího dronu odolala, zatímco druhá již pronikla poškozenou konstrukcí – soudě podle toho mohl být konečný útok nejméně třetím, jelikož je nepravděpodobné, aby tank zapálil první – ten spíše prorazil obranu a druhý ho zapálil, ale pro jistotu shodil operátor ještě třetí a přesvědčil se, že tank skutečně exploduje.

Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2

V blízkosti je též vidět i další zničená technika, takže už v něm vojáci zřejmě nebyli. Mohli ale nechat otevřený poklop, jímž pumy vnikaly, jelikož běžně nemívají takovou sílu, aby porazily tankový pancíř – teoreticky to ale možné je – třeba T-72 má na střeše sílu jenom 20 až 30 mm, upřesňuje theSovietArmourBlog, na což může stačit i neprotitankový granát.

O znehybnění tanku se potom mohla postarat protitanková mina. Ve válce na Ukrajině je oběma stranami hojně užívána TM-62, která váží 8,5 kg, z čehož připadá 7,5 kg na trhavinu, jak potvrzuje Wikipedia. To je dostatek na proražení dna i toho nejlepšího tanku, případně na roztržení pásu a poškození pojezdových kol. Stojící tank je pak snadným cílem nejenom pro drony bombardovací, ale také pro sebevražedné nebo dělostřelectvo.

Článek Video: Přídavná „střecha“ ruského tanku se ukázala jako neefektivní. Ukrajinci T-80 zastavili a útočili, dokud neexplodoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-90M je silný a odolný tank, ale má své slabiny

K zavedení základního modelu tanku, tedy T-90, došlo již v roce 1992, uvádí Wikipedia, kdy ho podržela Indie, jelikož ho domácí armáda odmítala přijmout. Modernizace M Proryv-3 však spatřila světlo světa až roku 2019, takže ji lze považovat za moderní – i když o něco méně, než je tomu u známých západních protějšků, které ji v několika směrech značně převyšují.

Čína představila tank nové generace. Zcela ignorovala světové trendy a zvolila konstrukci, která jí dává větší smysl

Redakce Armádního Zpravodaje již dříve poukazovala na vzniklé rozdíly mezi T-90M s díly od západních společností, a T-90M bez nich, potažmo s ruskými nebo čínskými. To se ostatně opět potvrdilo také u ukořistěných tanků, u nichž je instalován 1PN-96MT-02 mnohem horší kvality, než jaké dosahuje zaměřovač Sosna-U vybavený termovizí od francouzské Thales.

Zatímco kdysi byli schopni detekovat cíl na vzdálenost až 5 km, dnes jsou to pouze 2 až 3 km, a ukázalo se také, že na T-90M chybí zařízení na kontrolu síly a směru větru, což pomáhalo tankistům zlepšit přesnost palby hlavně na delší vzdálenost. Nutné je také poukázat na elevaci kanonu od -6 do 14 stupňů, kdežto třeba u Leopardu 2A4 je od -9 do 20 stupňů. V nerovném terénu se tak schová hůře a celkově mu to v boji bere některé příležitosti.

Ukrajina vyvinula proti Rusku balistickou raketu s dosahem 900 km, která udeří z výšky až 70 km hlavicí těžkou 800 kg

Vyřešen navíc nebyl ani problém s pomalým couváním dosahujícím max. 5 km/h, což je v řadě případů obrovský handicap. Celkově je přitom T-90M jenom hluboce modernizovaný T-72, takže nejde o novou konstrukci. S tím se pojí i zachování největšího handicapu, a sice munice uložené ve věži v karuselovém nabíječi, kvůli čemuž hrozí, že mu při zásahu odletí věž.

Satelitní snímek: Kráter po dopadu nové ukrajinské střely Flamingo s 1tunovou hlavicí je obří. Je sice účinná, ale méně přesná

Jakmile totiž pronikne nějaká hlavice dovnitř, může ji odpálit, což u západních tanků nehrozí, jelikož ji mají uloženou v prostoru odděleném od posádky. T-90M Proryv-3 má i přednosti, třeba kanon 2A46M ráže 125 mm, který sice využívají i jiné tanky, ale jde o modernizovanou verzi 5 s výkonnější protitankovou municí a protitankovými raketami.

Pokročilé je také řízení palby Kalina detekující stojící i pohybující se cíle, které by mělo umět pozorovat automaticky a upravovat tak zaměřování zbraní bez asistence člověka, vysvětluje ArmyRecognition. Efektivní by měla být i odolnost, jelikož je reaktivní pancéřování na mnohem více místech než dříve, včetně boků, a prakticky všude, kam se jenom vešlo.

#Ukraine: For the first time ever the most advanced Russian main battle tank T-90M was captured by the Ukrainian army – presumably in #Kharkiv Oblast.
This tank is also covered with Nakidka radar-absorbent and heat-insulating material. pic.twitter.com/EgS9gxnd3b

— Polymarket Intel (@PolymarketIntel) September 18, 2022

Odolnost zásadně zvyšují i protidronové zábrany v podobě klecí, ale neznamená to, že je dělají nezničitelné – operátoři často vědí, kam útočit, takže obranou pronikají, případně se ji podaří zdolat opakovanými údery. Za příklad dává Armádní Zpravodaj zničení tří T-90M v jedné bitvě hlavně drony, zatímco proti Javelinu je nástavba k ničemu úplně.

Video: Krymská PVO ztratila dva cenné radary, které vidí nejnovější ukrajinskou střelu Flamingo, a též F-35 až na 600 km

Na T90M je přitom osazováno reaktivní pancéřování typu Relikt, které je dle Wikipedie asi 2krát odolnější než Kontakt-5. To má ochranný účinek proti APFSDS 200 – 250 mm RHAe, zatímco proti tvarovým náložím (HEAT) až 600 mm RHAe. Vlastní pancíř T-90M má pak až 280 mm proti APFSDS, a až 850 mm proti HEAT. Je tedy chráněný velmi dobře, ale nejsilnějším protitankovým střelám ani opakovaným útokům dronů zkrátka nemá šanci odolat.

Suma sumárum nepředstavuje T-90M žádnou velkou výzvu, která by dávala ruské armádě nějakou zásadní výhodu. V souboji tank vs. tank je navíc mnohem horší než Abrams, Challenger 2 a další, dokonce i mnohem starší protějšky. Když ho přitom ukrajinská armáda ukořistí jako funkční, může ho poté nasadit v boji proti okupantům, pro něž bude výzva.

Článek Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přesný úder a ruský tank explodoval

Jaký tank se na záběrech nachází, není možné s přesností určit, jelikož má charakteristické rysy zakryté, ale ve výsledku to není tak podstatné. Patrně najel na protitankovou minu, protože je, vzhledem k nadcházejícímu úderu, znehybněný – jindy by to mohlo být i dron, ale není patrné žádné poškození od výbuchu hlavice, takže půjde spíše o první variantu.

Video: Mimořádně precizní úder Javelinu rozerval ruský tank T-90M. Věž letěla desítky metrů vysoko

Zastavit ho mohla protitanková mina TM-62, která obsahuje 7,5 kg trhaviny, uvádí Wikipedia, a i když může obrněnec zničit, ne vždy k tomu dojde – jejím hlavním údělem je zastavit ho třeba rozbitím pásu, event. proražením spodní části. Takto znehybněný je potom snadným cílem jak pro drony, tak pro dělostřelectvo, které se o něj v případě záběrů postaralo.

Mohlo přitom pálit klasickými projektily, ale zvolilo řízený dělostřelecký granát M982 Excalibur, s nímž dostřelí v základní verzi max. 23 km, což značí, že bylo v blízkosti bojové fronty, ale další mají dosah 40, 50 a 70 km. Celková hmotnost projektilu je 48 kg, z čehož připadá 5,4 kg na hlavici, a ukrajinské dělostřelectvo ho může pálit z britských tažených houfnic M777, případně z polských samohybných AHS Krab, která s ním dostřelí min. 40 km, uvádí Wikipedia.

AČR by se hodil raketomet NATO s dvojnásobnou silou amerického HIMARS. Rusku by vzal šanci na lepší vyhlídky

I když není udávána průbojnost projektilu, je zřejmé, že pokud zasáhne tank seshora, kde je pancíř všeobecně nejslabší – běžně pouze kolem 20 až 30 mm – prorazí ho i relativně slabý granát, takže by s ním M982 Excalibur neměl mít žádný problém. Ihned po zásahu ruský tank explodoval, a jeho zkázu nejspíše umocnil výbuch uložené munice.

Zničení ruského tanku neznámého typu pomocí M982 Excalibur (zveřejněno v srpnu 2025); zdroj videa: War Fighter

Článek Video: Ukrajinské dělostřelectvo zničilo ruský tank přesným granátem Excalibur se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Javelin tank zasáhl, ve zlomku vteřiny explodoval

T-90M je aktuálně nejlepším tankem ve výzbroji ruské armády, a jelikož má sériová výroba plánované T-14 Armaty stále problémy, pravděpodobně tomu tak bude ještě mnoho let. Je mu nutno přiznat řadu kvalit, třeba kanon ráže 125 mm, který umí střílet nové typy munice, včetně protitankových střel 9M119M Refleks, které prorazí až 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Jako druhý Pablo Escobar: chybí málo, aby americká armáda vtrhla do Venezuely a provedla mocenský převrat

Velmi silnou má mít ovšem i obranu. Podle Wikipedie ji tvoří reaktivní směs oceli a kompozitu, která odolá proti APFSDS do ekvivalentu 550 mm, a reaktivní pancéřování Kontakt-5 zvyšuje hodnotu až na 830 mm, zatímco proti HEAT to je až 850 mm pro vlastní pancíř tanku, a s reaktivním až do 1 550 mm. Neznamená to však, že je T-90M nezničitelný.

Dokonce i zepředu ho dokáže probít nejsilnější protitanková střela, ale v tomto případě se jednalo o FGM-148 Javelin, která má dle Wikipedie průbojnost 760 mm RHAe. Lze ji přitom odpálit rovně, aby zasáhla cíl do předku, boku apod., ale její hlavní síla spočívá v tom, že umí udeřit seshora, a to buď kolmo, nebo v ostrém úhlu (záleží na situaci).

Na truc Rusku: na polsko-ruské hranice jsou Američané odhodláni vyslat armádu a pomoci s obranou NATO

Svrchu je totiž pancíř tanku nejslabší a dosahuje běžně zlomku zmíněných hodnot, ačkoliv ji značně zesiluje reaktivní pancéřování. Ani to si ovšem s Javelinem ve většině případů neporadí a dopadne to tak, jako na záběrech. T-90M z ničeho nic explodoval, a je patrné, že došlo k odpálení munice, která ho rozervala a odhodila věž nevídaně vysoko i daleko.

Článek Video: Mimořádně precizní úder Javelinu rozerval ruský tank T-90M. Věž letěla desítky metrů vysoko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2 byl zřejmě schovaný a ve výhodě

Jelikož není na videu ukrajinský tank vidět, lze jenom odhadovat, o jaký se jednalo. Wikipedia potvrzuje, že má všemožné verze – obdržela například nejméně 60krát Leopard 2A4, stejně tak rovných 10 švédských Stridsvagn 122, což je ekvivalent Leopardů 2A5, přes 20 kusů Leopardů 2A6, a stejně tak dostala desítky starších generací na platformě Leopard 1.

Video: Ukrajinci zničili ruský tank dvěma protitankovými granáty RKG-3 na padáčku. První přežil, druhý ho odpálil

Ani jeden z nich pochopitelně není výstřelkem moderní doby, ale vzhledem k preciznímu „základu“ se stále jedná o velmi schopné tanky, minimálně tedy o zmíněné varianty Leopardu 2. Ty jsou přitom do 2A5 vyzbrojeny dělem Rh-120 L/44 ráže 120 mm, zatímco od 2A6 je užíváno Rh-120 L/55 ráže 120 mm Rheinmetall Rh-120, jehož palba je na záběrech vidět.

S ničením nepřátel mu přitom pomáhá digitální systém řízení palby a laserový dálkoměr, v noci pak pokročilý systém nočního vidění a zaměřování, ale v tomto případě asi nebylo třeba. Co za projektily tank pálí, lze jenom odhadovat, ale Rh-120 L/44 zvládá protitankový náboj DM43 APFSDS-T s údajnou průrazností až 450 mm RHAe na vzdálenost 2 000 metrů, ale místy se zdá, že mohlo jít též o německý vysoce výbušný protitankový granát DM12 (HEAT).

Finské letectvo po 107 letech opouští výsostný znak, odstraní z vlajky hákový kříž. Rusko by ho mohlo brát jako důvod k invazi

Rh-120 L/55 potom zvládá novější náboj DM-53 typu APFSDS-T, který měl využít výhod delší hlavně, a prorazit pancíř až 750 mm RHAe na stejnou vzdálenost, tedy 2 km. Armádní Zpravodaj přitom odhaduje, že Leopard 2 po celou dobu útoku, nebo její většinu, stál, a min. na začátku nepřátelský konvoj překvapil, aby ho zasypal několika ranami.

Nejdříve to nejspíše schytal transportér, načež Leopard 2 pálil i na ostatní vozidla, což byly pravděpodobně MT-LB nebo BTR-80, eventuálně bojová vozidla pěchoty BMP-2, ale všechna mají protidronové zábrany, takže je nelze rozpoznat. Zda byl v konvoji tank jediný, není jisté, ale obránci na něj pálili až později, což přežil a vyrazil jim naproti.

Video: Ruský T-90M vydržel tři zásahy a ujížděl dále. Pancíř zafungoval, ale výzva to pro něj nebyla

Střelbu dokonce za jízdy opětuje, ale asi se netrefil, jelikož to opětovně schytává, zatímco další vozidla se raději otáčí a prchají. Armádní Zpravodaj odhaduje, že mohlo jít o T-72 v nějaké modifikaci, ruská armáda má hlavně B3 a B3M, potvrzuje Wikipedia, ale opět to vzhledem k dalším úpravám nelze rozpoznat. Nějakou dobu ho zjevně chránilo reaktivní pancéřování; to je totiž schopné protitankovým projektilům odolat, ale nakonec podlehl.

Článek Video: Ukrajinský Leopard 2 čelně rozstřílel ruský konvoj s tankem. Ničil jeden obrněnec za druhým, další uprchly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Druhý granát RKG-3 nechal tank explodovat

RKG-3 je už velmi starý, do výzbroje byl přijat roku 1950, ale pro svou jednoduchou konstrukci a efektivitu je používán dodnes. Wikipedia upřesňuje, že dokáže prorazit až 220 mm RHAe, a jeho efektivní dostřel je 15 až 20 metrů. Voják s ním přitom musí tank ničit z bezprostřední blízkosti, potažmo podle toho, jak daleko dohodí, což ho vystavuje riziku.

Video: Ruský T-90M vydržel tři zásahy a ujížděl dále. Pancíř zafungoval, ale výzva to pro něj nebyla

Protitankový granát RKG-3 využívá kumulační (HEAT) nálož, a jeho účinnost spočívá v tom, že se při dopadu na cíl aktivuje malý padáček. Ten zpomalí a zároveň stabilizuje let granátu tak, aby hlavice dopadla na pancíř pod správným úhlem a kumulativní paprsek tak mohl proniknout co nejefektivněji seshora, tedy v místě, kde mají obrněnce nejslabší pancéřování.

Jelikož nelze rozpoznat, jaký tank na videu vojáci ničí, lze jenom odhadovat. Ruská armáda často používá T-72 v různých modifikacích – v základní verzi mají věž i motorová část pancíř tlustý jenom 20 až 30 mm, uvádí dokument CIA, ale hodnoty se v jiných zdrojích liší asi o deset milimetrů, zatímco u modernizovaných verzí B, B3 a B3M má být o trochu vyšší.

Finské letectvo po 107 letech opouští výsostný znak, odstraní z vlajky hákový kříž. Rusko by ho mohlo brát jako důvod k invazi

Zásadní ochranu mu sice poskytuje reaktivní pancéřování, potvrzuje Wikipedia s tím, že pokud je osazen Kontaktem-5, odolá až 1 180 mm RHAe proti HEAT náložím, tedy typu, jaký zastupuje protitankový RKG-3. Jde však o hodnotu zepředu věže, samotný blok reaktivního pancéřování vydrží 600 mm RHAe, potvrzuje Wikipedia, což na granát pochopitelně stačí.

Je však otázkou, kam je tank zasažen, protože kostky reaktivního pancéřování nemohou pokrývat 100 % tanku, a pokud jsou jednou zničeny, stává se obrněnce v místě zranitelný. Ze záběrů je patrné, že vojáci použili na jeho zničení dva granáty RKG-3, ale až druhý ho odpálil, přičemž nejspíše zasáhl munici uloženou ve věži, která explodovala.

Z jakého důvodu se rozhodli tank zničit, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že pokud byl nepříteli zastaven v bojové zóně, nemuselo být možné ho odtáhnout a využít poté proti němu, a tak bylo bezpečnější ho poslat na věčnost.

Článek Video: Ukrajinci zničili ruský tank dvěma protitankovými granáty RKG-3 na padáčku. První přežil, druhý ho odpálil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi dobře schovaný, ale dron si poradily

T-80 je už relativně starý tank, podle Wikipedie byl zaveden do výzbroje roku 1976, a patří mezi relativně rozšířené, jelikož vznikl v počtu přesahujícím 5 500 kusů, kdy ho kromě ruské armády využívá hojně také Pákistán, v menším pak Ukrajina, a dříve i Jemen, Kazachstán a další. Vychází z něj mimochodem řada systémů, včetně velmi schopného ukrajinského T-84 Oplot.

Levná, a přesto účinná PVO: 49 dronů najednou zničila vmžiku nová americká mikrovlnná zbraň

Charakteristická je pro něj plynová turbína, která mu uděluje rychlost až 70 km/h, což je na těžký tank solidní, ale pozdější varianty T-80 se vrátily ke vznětovým motorům, neb se turbína ukázala jako problematická a hodně náročná na spotřebu. Vyzbrojen je pak 125mm kanónem 2A46 s hladkým vývrtem hlavně, jaký má starší T-72, a odpalovat může běžnou munici nebo protitankové řízené střely, i když za modernějšími protějšky zaostává.

Odolnost tanku pak zásadně zvyšuje reaktivní pancéřování, které je dnes prakticky nezbytností, má-li alespoň nějakou dobu přežít, i když není věčné. T-80 ve videu měl viditelné kostky reaktivního pancéřování na věži i podvozku, a v jeho prospěch hrály i stromy, jelikož se musely sebevražedné drony zamotávat do jejich větví, což znemožnilo přesné míření.

Ukrajinci pomáhají ve světě, jak mohou. Vyslali vysokokapacitní letecký speciál Antonov k hašení lesního požáru v Černé Hoře

To je dle Armádního Zpravodaje hlavní důvod, proč jich bylo k jeho zničení vysláno několik, i když hrála roli také jeho ochrana, která dokáže mnohdy odolat. Když totiž operátor dronu trefí reaktivní pancíř třeba protitankovým granátem z RPG-7, pravděpodobně dovnitř tanku nepronikne. Průraznost je totiž v nejlepším případě 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Jedná se o tandemový granát PG-7VR, ale malé drony obvykle tak těžký, váží 4,5 kg, neunesou, takže mívají slabší PG-7VL těžký jenom 2,6 kg s průrazností až 500 mm RHAe, což bývá takové maximum pro bezpilotní letoun v podobě malé kvadrokoptéry. Je ale možné, že pokud drony opakovaně mířily do stejného místa, tak první odbouchly i reaktivní pancéřování, zatímco další čelily pouze vlastnímu pancíři tanku, který je bez něj snadným cílem.

Zničení ruského tanku T-80 ukrytého mezi stromy (zveřejněno 19. června 2024)

Článek Video: Skvěle ukrytý ruský tank T-80 nakonec zmasakrovaly drony. Ale větve stromů ho dlouho chránily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-14 Armata je dobře chráněná á ničivá

Od tanků sovětské nebo ruské konstrukce běžně užívaných v ruské armádě se T-14 Armata liší, a mnohem více se pojetím blíží těm západním. Wikipedia ho popisuje jako tank s velikou palebnou silou, dobrou mobilitou, a také mimořádnou ochranou osádky – ve většině parametrů má překonávat všechny protějšky světa. Ale nutno poznamenat, že je vše jenom tvrzení ruské strany, která často neinformuje o schopnostech svých zbraní objektivně.

Video: Dron opatrně zasadil ruskému T-90M konečnou ránu zezadu do podvozku. Udeřil mu do slabého místa

Armádní Zpravodaj se domnívá, že právě deklarované schopnosti udělaly Armatu nejen obávanou, ale vlastně i nevyrobitelnou. První měla ruská armáda dostat již v roce 2015, uvádí ArmyRecognition, ale Rusko termíny posouvalo, a dokonce mluvilo o armádních zkouškách. Přesto není pořád vyráběna a většina zpráv nasvědčuje tomu, že v dohlednu ani nebude. Je drahá a nejspíše se nepodařilo vyřešit všechny neduhy, například s motorem.

Vojáci by měli být nevídaně dobře chráněni

Mnohé je na tanku zajímavé – tedy pokud lze zprávám o jeho schopnostech věřit. Má být vyzbrojen novým typem kanonu s ráží 125 milimetrů umístěným v bezosádkové věži, který je určen pro munici s dlouhým penetrátorem a průrazností min. 1 000 mm RHAe. Ale rovněž má být schopen odpalovat řízenou střelu na vzdálenost až 12 kilometrů. 19FortyFive doplňuje, že má osádka sedět ve speciální pancéřové kapsli a být dobře chráněná, takže by T-14 Armata neměla trpět neduhem sovětských a ruských tanků, tedy vybuchující munici.

Video: Ukrajinci bez odporu vletěli na ruské letiště a s přesností zničili vrtulník Mi-8, ale druhý těžce minuli

Její kompozitní pancíř měl pak být ze speciální odlehčené oceli s keramikou a doplněný nejnovějším typem reaktivního pancéřování. Dostat měla i systém aktivní ochrany účinný do všech směrů, a i když váží 48 tun, její rychlost měla být na silnici až 90 km/h. Jako slabina se ovšem ukázal nový motor – je znám i případ jeho selhání na vojenské přehlídce. Ale nejspíše ani další technologie nebyly řádně dotažené, protože opakovaně pronikly na veřejnost zprávy, že armáda tank nechce. Nehledě na to, že je na výrobu extrémně náročný a nákladný.

Článek T-14 Armata: Revoluční tank, který vyděsil i Američany, je dobrý jenom na přehlídky. Rusko stále nezvládá sériovou výrobu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor zasadil T-90M konečnou ránu

Útok byl pro ukrajinského operátora relativně jednoduchý, protože útočil na zcela nehybný cíl, který zřejmě dříve poškodily jiné drony, eventuálně třeba protitanková mina. Má totiž viditelně ohořelou a poškozenou pravou stranu, a také zadní část věže, ale zjevně nikoliv proraženou, i když Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být oslabena, což další útok usnadnilo.

Video: M2 Bradley z několika metrů rozstřílelo kanonem ruské BMP-2. Vydrželo sotva 6 vteřin, poté mohutně explodovalo

Nutno poukázat na absenci jakékoliv protidronové obrany, což by napovídalo, že jsou záběry staršího data, nejspíše z roku 2022 nebo 2023, kdy ještě nebyla moc rozšířena, neboť se vojáci teprve učili, jak se proti dronům chránit. V tomto případě přitom nelze určit úplný rozsah ochrany, jelikož je přes T-90M přehozena maskovací plachta, zřejmě Nakidka.

Wikipedia nicméně doplňuje, že má v nejsilnější části, což je předek podvozku, vlastní pancíř odolnost proti APFSDS až 550 mm, zatímco proti HEAT to je až 850 mm. S reaktivním pancéřováním, které je dnes standardem, pak stoupá až na 830 mm, a v druhém případě dokonce až na 1 550 mm, což nemá šanci žádný dron prorazit.

Extrémně jednoduchá polsko-finská taktika zastaví 100 % ruských tanků i další techniky. Investice do ní jsou minimální

Typ běžně užívaný na bojišti na poměrně malý, čemuž odpovídá i nosnost ve stovkách gramů, nanejvýš v nižších jednotkách kilogramů, a konkrétně proti tankům je dron často vybaven granátem z protitankového granátometu RPG-7, který dle Wikipedia prorazí až 900 mm RHAe, ale běžné hlavice zvládají do 600 mm RHAe, což na nejsilnější místo T-90M nestačí.

V tomto případě mu ovšem dron naletěl do zadní části podvozku, kde je hodnota pancíře násobně nižší, a pokud navíc došlo k dřívějšímu odbouchnutí reaktivního pancíře, měl dron prakticky volnou cestu k vlastní – a tedy slabé – ochraně tanku. Tomu zjevně explodovala munice, ačkoliv mu neurvala věž, což je častý jev u sovětských, resp. ruských kontrakcí, jelikož měl vzniknuvší tlak kam unikat. Nevratně ho to ovšem zničilo i tak.

Článek Video: Dron opatrně zasadil ruskému T-90M konečnou ránu zezadu do podvozku. Udeřil mu do slabého místa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72B3M byl základem ruské tankové síly

Po konci studené války mělo Rusko veliké zásoby tanků T-72B a jejich modifikací, a protože bylo jasné, že na moderní protějšky nestačí, začalo s jejich hlubokou modernizací. Nejprve v roce 2012 vstoupila do služby verze označovaná jako T-72B3, a o 4 roky později ještě jeho vylepšená varianta T-72B3M, uvádí WeaponSystems. Například na začátku roku 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, se jednalo o nejpočetnější tanky ve výzbroji ruské armády.

iZdroj fotografie: Ministerstvo vnitra Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Již navenek je znatelné, že je T-72B3M zcela jiný než T-72B. Jeho hlavním rysem je mohutně pojaté reaktivní pancéřování, konkrétně se jedná o Relikt používaný i na nejlepším ruském tanku, tedy T-90M. ArmyRecognition uvádí, že si umí poradit i s tandemovými kumulativními hlavicemi, a též o 50% zvyšuje ochranu proti munici APFSDS. Kromě toho jsou další místa tanku chráněna slat mříží, čímž ochrana výrazně stoupla. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ale neodstranila slabinu v podobě vybuchující munice tanku při zásahu.

Modernizace má silnější a přesnější kanon

Méně znatelná může být změna kanonu. Má sice stejnou ráži 125 mm, ale jde o2A46M-5 určený pro nové výkonnější druhy munice, tedy stejný jako má T-90M. Wikipedia uvádí, že umožňuje odpalovat i protitankové řízené střely 9K119M Refleks-M, a též je tank vybaven zaměřovačem Sosna-U, termovizí a dalším, což vše umožňuje zasáhnout nepřítele s mnohem větší přesností a na větší vzdálenost, i když asi ne na takovou jako moderní západní tanky.

Video: Americká F-35A se zřítila z nebe poté, co se pilot pokusil 2krát přistát. Na vině byla námraza na podvozku

Vylepšení ovšem znamenala, že vzrostla i hmotnost tanku, a to na 45 tun. Má proto nový i silnější motor, díky němuž si přesto zachovává maximální rychlost až 60 km/h. Kolika T-72B3M nyní ruská armáda disponuje, není jasné, měla totiž v posledních letech vysoké ztráty, ale zároveň zbrojovky pokračovaly v modernizaci starších modelů na tuto verzi. Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i tak je ovšem pravděpodobné, že budou počty klesat ve prospěch lepšího tanku T-90M, byť je násobně dražší, ačkoliv se nezdá, že by mezi nimi byl až tak závratný rozdíl.

Článek T-72B3M je skutečně moderní tank, nikoliv pouze vylepšený veterán ze sovětských skladů. Má ovšem značné limity se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolný obrněnec, který obránce chvíli potrápil

Vzhledem k úplnému zakrytí není možné určit, o jaký tank se jednalo, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská armáda často využívá pro tyto účely T-72 nebo T-80, eventuálně nějaká bojová vozidla, ale ta spíše méně, jelikož zdaleka nejsou tak odolná, a též nemají silný motor, který by utáhl v přijatelné rychlosti mnohatunový náklad navíc.

Video: Ukrajinský MiG-29 zničil ruské podzemní velitelské centrum. Puma se zavrtala a odbouchla ho zevnitř

T-72 přitom podle Wikipedie pochází z roku 1973, ale vzhledem k modernizacím se stále drží i na moderním bojišti – těmi nejrozšířenějšími jsou B3 a B3M – obě značně obložené reaktivním pancéřováním pro zvýšení odolnosti, ale také lepšími systémy boje. T-80 je pak vyspělejší a ve výzbroji od roku 1976, ale jeho cena je oproti T-72 až 6krát vyšší (64,5 milionů vs. 11 milionů korun), potvrzuje Wikipedia, takže dává smysl využívat spíše levnější z nich.

Podvozek obou tanků je relativně odolný, ačkoliv protitankovým minám pochopitelně neodolá. Co je však důležité, a je to vidět i ve videu, jeho podvozek nejenom, že vydrží náročný terén, ale také opakované údery pomocí sebevražedných dronů. Těch zvládl nejméně 6, přičemž některé exploze byly opravdu mohutné. Jaké hlavice drony nesly, však není jasné.

Video: M2 Bradley si pohrálo s ruským tankem T-90M tak moc, že mu nekontrolovaně rotovala věž a narazil do stromu

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se často jedná o protitankové granáty z RPG-7, které dle varianty prorazí až 900 mm RHAe, ale běžně to je kolem 600 mm RHAe, jak potvrzuje Wikipedia. K proražení tankového pancíře to v některých místech stačí, ale v případě, že je obrněnec ze všech stran obalený přídavným pancířem, je to komplikovanější.

I přesto se ale podařilo ukrajinské jednotce Skytští gryfové ruský kolos znehybnit, nejspíše mu rozbila pás nebo pojezdová kola, kvůli čemuž byl nucen zastavit. Následně si ho vzal na starost bombardovací dron, který se zřejmě trefoval do již oslabené ochrany, díky čemuž jí pronikl, a je možné, že nechali ruští vojáci při útěku otevřený poklop. Jedna shozená mikropuma se totiž zjevně dostala dovnitř, čímž odpálila vezenou munici a tank zničila.

Článek Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-90M nebyl zničen, ale vyřazen z boje ano

Jedná se o velmi dobrou ukázku, že i výrazně slabší kus techniky může nad tím silnějším vyhrát, pokud má dobře vycvičenou a motivovanou posádku. M2 Bradley je americké bojové vozidlo z pěchoty z roku 1981, potvrzuji Wikipedia, ale pro svou odolnost i sílu je užíváno dodnes, a v rukách ukrajinských vojáků dokazuje své kvality prakticky dnes a denně.

Slováci pomohli s vylepšením Leopardu 1. Je zpět jako bojové vozidlo Condor v roli PVO i ničitele odstřelovačů

Jeho hlavní výzbroj tvoří protitankové střely, ale ty v tomto případě použity nebyly, a kanon ráže 25 mm, který v žádném případě nemůže tank probít, natož T-90M. Co ovšem zvládne, je poškodit mu senzory a jiné venkovní systémy, čímž ho de facto může oslepit a zneschopnit, což se mu také podařilo. Vypadá to přitom, že Ukrajinci doslova vyjeli smrti naproti.

T-90M měl zrovna kanon namířenou jejich směrem, ale neznámo proč Rusové nevystřelili, což jim dalo možnost ujíždět a zasypávat je střelbou. Ta jim nakonec byla opětována, jak se zdá, ale zásah je minul, což značí exploze jenom pár metrů od každého z obrněnců. Kdyby to přitom M2 Bradley schytalo, s velkou pravděpodobností by bylo po něm, neb T-90M disponuje silným kanonem ráže 125 mm s municí, která zničí i tank, potvrzuje Wikipedia.

Dodávka skvělých německých houfnic RCH 155 na Ukrajinu odložena. Nebyly by plně bojeschopné

Výsledkem však nakonec bylo, že začali ruští vojáci ustupovat, a tanku se nekontrolovaně točila věž kolem dokola – zastavila se až o strom, do něhož narazil a zastavil se. Následně si ho vzal na starosti sebevražedný dron, který ho ovšem nezničil, ale aspoň to vyhnalo ven posádku. Ta je zřetelně vidět na záběrech z druhého dronu, jímž byl to měl tank znovu schytat.

Zda se ho podařilo zničit, není jisté, ukázáno to totiž není, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčen, že Ukrajinci nepřestali, dokud se tak nestalo. Takový dron k tomu může použít třeba granát z RPG-7, který má průraznost až 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale v některých místech stačí na tank i slabší, zejména pokud je zasažen do boku, zezadu, nebo do motorové části.

Článek Video: M2 Bradley si pohrálo s ruským tankem T-90M tak moc, že mu nekontrolovaně rotovala věž a narazil do stromu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank odolal, tak měl nakonec dorazit napalm

Útok probíhal ze vzdálenosti několika kilometrů, ale není zřetelně vidět. Ukrajinští vojáci ho sice natáčeli, nejspíše na telefon, a v době zásahu se radují, ale vizuálně to potvrdit nelze. Později jsou však záběry z bombardovacího dronu, který letěl tank dorazit – i když má 9M133 Kornet sílu ho zničit, zjevně ho jenom znehybnil, ale i to se pochopitelně počítá.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Má viditelně poškozený podvozek v pravé přední části, což napovídá zničení pásu, a nejspíše i pojezdových kol. Ale k žádným větším škodám nejspíše nedošlo. Wikipedia upřesňuje, že dokáže 9M133 Kornet prorazit přes 1 300 mm RHAe, což jednoznačně stačí i na nejlepší tanky na světě, a to na vzdálenost 100 až 5 500 metrů. Nejspíše však mírně zradilo navádění pomocí laserového paprsku – ostatně přesnost je uváděna na méně než 5 metrů.

T-90M má potom v nejsilnější části pancíř silný až 1 550 mm, uvádí Wikipedia, a značnou část hodnoty tvoří reaktivní pancéřování. To by si sice mělo s protitankovými střelami poradit, ale ty nejsilnější, mezi než patří i Kornet, mají i tak šanci proniknout. V tomto případě se tak ovšem nestalo, takže se ukrajinští vojáci rozhodli dokonat dílo pomocí dronu.

Mohla to být skvělá posila, ale Ukrajina 600 britských BVP Warrior nedostane. Bude upravena, aby ženisté neriskovali životy

Armádní Zpravodaj z diskuzí zjistil, že měl shazovat napalmové bomby, přičemž tank zůstal zavřený, což znamená, že v něm posádka buď zůstala, nebo ho po sobě zavřela. Napalm sice nemá šanci ho přímo zničit, ale dokáže poškodit kamery, senzory a jiné venkovní systémy, a dostane-li do motorového prostoru, může ho zažehnout. Zda k tomu došlo, už na záběrech vidět není, takže je možné, že nakonec došlo ke zničení T-90M jinak.

Rusý tank T-90M se podařilo Kornetem pouze znehybnit, následně ho proto zasypaly napalmové bomby (zveřejněno 06. dubna 2023)

Článek Video: Ukrajinci vzali Rusům protitankový louskáček Kornet a zasáhli jim nejlepším tank T-90M. Poté ho zasypaly napalmové bomby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zeď tank zastavila, dron ho snadno odpálil

O jaký tank se jedná, není možné identifikovat, protože je z většiny zakrytý protidronovou klecí, ale nejedná se přímo o tzv. želví tank – tomuto byl navíc ponechán volnější prostor vpředu, i když se nezdá, že by díky tomu mohl moc otáčet kanon, resp. věž. Jednat se mohlo o hojně rozšířený T-72, ruská armáda ho často používá v modernizaci B nebo B3M, potvrzuje Wikipedia s tím, že má posádku složenou ze tří vojáků (velitel, střelec a řidič).

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Před sebou měl pak také pluh, který měl za úkol ničit miny, aby mohly projíždět další obrněnce. S čím ovšem útočníci zjevně nepočítali, byla mohutná hliněná zeď, jejíž výška byla možná kolem tří metrů. Vzhledem k náklonu by měla problém i lehčí technika ji zdolat, natož pak těžký tank, který se o to nemohl ani pokusit právě kvůli pluhu. Co přesně ho zastavila, není jasné; vojáci mohli odejít poté, co zjistili, že nejde postupovat, a cestě zpět byla riskantní.

Rovněž ale mohl najet na protitankovou minu, která mu poškodila pás a pojezdová kola, nebo ho třeba znehybnil dron, ačkoliv nějak viditelně poškozen není. Ruští vojáci každopádně museli odejít, přičemž nechali otevřený poklop (příklop), což následně umožnilo operátorovi dronu, aby ho jediným úderem vyřadil – exploze hlavice pronikla dovnitř a zapálila ho.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Jak moc se ho podařili poškodit, není jasné, jelikož záběry končí předčasně, ale je možné, že došlo k zažehnutí uložené munice, která zkázu dokonala. Pravděpodobně by však nedošlo k typickému odpálení věže, protože měl tlak postupně kam unikat. Na zničení mohl posloužit dron s granátem z RPG-7, který dle Wikipedie prorazí až 900 mm RHAe, ale v tomto případě to není podstatné, protože byla exploze situována dovnitř otevřeným poklopem.

Ruský tank zastavila hliněná zábrana, a poté ho na tánu zapálil dron (zveřejněno 01. srpna 2025)

Článek Video: Putování „prorážecího“ ruského tanku skončilo předčasně. Zeď ho zastavila a voják jednou ranou dorazil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-90M zničit nemohl, ale vyřadit z boje ano

M2 Bradley je v provozu od roku 1981, uvádí Wikipedia, ale stále jde o jedno z nejvýkonnějších bojových vozidel pěchoty na světě, což opakovaně dokazuje na Ukrajině, kde doslova kosí vše, co potká. V tomto případě narazil na nejmodernější ruský tank, tedy T-90M Proryv-3, ještě v době, kdy s ním nepřítel pravděpodobně neměl žádné, nebo minimální zkušenosti.

Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná

Jedná se o incident starý nejméně 1,5 roku, ale stále je dobrou připomínkou, jak si může výrazně slabší bojové vozidlo pěchoty poradit proti jednomu z nejlepších tanků světa. Ačkoliv je M2 Bradley běžně vybaveno i 14 protitankovými střelami TOW ve dvou odpalovačích, uvádí Wikipedia, v tom případě je nepoužilo – nejspíše je nemělo k dispozici.

Ukrajinská posádka se proto spolehla na 25mm řetězový kanon M142 se zásobou až 900 ran, jímž konstantně mířila do senzorů, kamer a dalšího vybavení na věži. Díky tomu ztratili ruští vojáci přehled o okolí, a pravděpodobně došlo k vyřazení i dalších systémů tanku, kvůli čemuž ho nebylo možné nadále používat, ale úplný rozsah škod vidět není.

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Je jasné, že tankový pancíř prorazit nedokáže, neboť T-90M vydrží zepředu až 1 500 mm RHAe, ačkoliv jsou samozřejmě místa i mnohem slabší – jenomže M2 Bradley by nejspíše nemělo šanci prorazit ani při útoku zezadu. Ukrajinci proto zvolili nejlepší možnou taktiku, jakou mohli, ačkoliv není jasné, proč se do boje pustili – možná vyhodnotili, že uniknout nelze.

Kdyby totiž T-90M zaregistroval ujíždějící vozidlo, mohl by ho s přehledem svým 125mm kanonem rozmetat na vzdálenost pár kilometrů, potvrzuje Wikipedia. Okolí bojiště sice vidět není, ale vzhledem k okolnostem nelze soudit jinak, než že to byl souboj „kdo s koho“. Pokud potom ruští vojáci tank opustili, je zřejmé, že ho dorazily drony nebo děla.

Další úhel záběru na Bradleyho masakru T-90
u/Hotrico v tancích

M2 Bradley bez ustání střílí do tanku T-90M, který je nakonec nucen zařadit zpátečku (zveřejněno 18. ledna 2024)

Článek Video: M2 Bradley nekompromisně zmasakroval ruský tank T-90M tak moc, až musel ustoupit. A to ani nepoužil protitankové střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank zasypala odvetná minometná palba

Vzhledem k nekvalitním záběrům, a zřejmě i nějaké protidronové ochraně, nelze přesný typ tanku určit. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že ruská armáda využívá nejčastěji nějak modernizovaný T-72 – nejrozšířenější jsou verze B3 a B3M, potvrzuje Wikipedia – případně je také hojně zastoupen T-80, opět v různých verzích, a pak nejlepší T-90M.

Video: Oklecování zachránilo nejlepší ruský tank, T-90M, před prvním úderem Javelinu. Až druhý ho poslal na věčnost

Jelikož útočil z dálky zhruba 20 metrů na zalesněný pás, přičemž je evidentní, že se v něm skrývala nepřátelská pěchota, použil nejspíše tzv. HE (High Explosive), česky tříštivotrhavou munici, která je speciálně navržena právě proti živé síle. Tu dokáže eliminovat na větší ploše, stejně jako v zákopech a opevněních, a zvládne i lehce obrněnou techniku.

Útok však evidentně nebyl zcela úspěšný – buď vůbec netrefil zamýšlený cíl, nebo bylo mezi stromy ukrytých více vojáků. Když se totiž začal tank po prvním výstřelu otáčet, přičemž přejel jednoho ze svých vojáků, zatímco druhý utekl, dopadl vedle něj projektil. A to do místa, kam zřejmě nepřítel předpovídal jeho postup, jenomže se včas zastavil.

Shenyang J-50 má být čínským letounem 6. generace, který zpochybní vzdušnou převahu Američanů. Totální zabiják všeho na nebi

Armádní Zpravodaj soudí, že se vzhledem k velikosti výbuchu jednalo o minometnou palbu, ale téměř jistě nešlo o úder houfnice ráže 155 mm – následky by totiž byly mohutnější. Tak či tak ovšem tank nezasáhl, takže mohl v klidu ujet pryč stejnou trasou, jakou přijel. Zvolit jinou by nebylo moudré, jelikož by hrozilo, že najede na schovanou protitankovou minu.

Článek Video: Ruský tank z 20 metrů odstřelil ukrajinské pozice a při úhybném manévru přejel vlastního vojáka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klec tanku nejspíše zafungovala, jak měla

Konstrukčně je T-90 relativně starý tank, v ozbrojených silách se poprvé objevil roku 1992, ale od té doby byl několikrát modernizován a od roku 2019 je jeho nejlepší verzí M. Ta má velmi odolný pancíř z reaktivní směsi oceli a kompozitu, uvádí Wikipedia s tím, že proti hlavicím typu APFSDS vydrží s reaktivním pancéřováním Kontakt-5 až 830 mm RHA, zatímco proti HEAT to je dokonce až 1 500 mm RHA. Obě hodnoty jsou však zepředu.

Západ nechtěl SSSR zničit. Jeho rozpad nebyl důsledkem spiknutí, ale vlastního kolapsu komunistického režimu

Tam mají tanky všeobecně nejvyšší odolnost, ale zejména drony vyvolávají potřebu chránit je lépe ze všech stran. Konstruktéři je proto opatřují systémy aktivní ochrany, jakým je v ruské armádě Arena-M, ale Armádní Zpravodaj nemá moc informací o jeho aktivním užívání. Často ho naopak zastupují různé protidronové konstrukce, jak ve videu.

Jejich funkcí je přivést hlavici k výbuchu dále od vlastního pancíře tanku, takže ho její zbytková síla nemá šanci prorazit. Inženýři také doufali, že dokáže taková klec ochránit i proti střelám, jakou je právě FGM-148 Javelin, ale v praxi to obvykle nefunguje. Wikipedia upřesňuje, že má sílu prorazit až 760 mm RHA, což stačí de facto na jakýkoliv tank.

Velmi raritní „tank soudného dne“ nasazují Rusové opravdu výjimečně. Proslavil se u Černobylu a od 90. let byl ve skladu

Seshora jsou totiž chráněny násobně slaběji, jelikož z tohoto směru dříve útok nehrozil. Javelin přitom obvykle zasahuje do věže nebo motorové části, ale v případě záběrů se zdá, že možná zafungovala klecová konstrukce – vypadá to, jako by první útok vedený do zadní části přežil, načež přišel ještě druhý, tentokrát ale vedený do přední části věže.

Z tanku se zprvu jenom lehce zakouřilo, což by napovídalo, že ke zničení opět dojít nemuselo, ale později jsou vidět záběry hořícího obrněnce – není jasné, zda neproběhl ještě další útok, občas se ovšem stává, že chvíli trvá, než se munice uložená v tankové věži rozhoří a exploduje, což byl dle redakce Armádního Zpravodaje právě tento případ.

Zničení ruského tanku T-90M pomocí Javelinu, ale zřejmě až druhým úderem (zveřejněno 18. února 2025)

Článek Video: Oklecování zachránilo nejlepší ruský tank, T-90M, před prvním úderem Javelinu. Až druhý ho poslal na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský tank zničilo staré, ale schopné BVP

M2 Bradley je už poměrně staré bojové vozidlo pěchoty, k němuž sice existují lepší alternativy, ale stále je považováno za jedno z nejlepších. Má totiž hodně vysokou odolnost proti dronům s kumulativními hlavicemi, a přežít zvládne i protitankovou střelu nebo výbuch protitankové miny. Sice ho to může (ale není to pravidlo) vyřadit, ale posádka obvykle přežije.

Polsko zásadně modernizuje své F-16. Sic nebudou nejlepší, ale Rusko nemá prakticky nic lepšího

Wikipedia upřesňuje, že bylo M2 Bradley zavedeno roku 1981, takže je opravdu hodně staré. Jeho pancíř přitom odolává ze všech směrů zbraním do ráže 14,5 mm, což samo o sobě není moc, ale ukrajinská armáda na něj instaluje i reaktivní pancíř. Ten odolnost zásadně zvyšuje, což mu dává šanci přežít i dříve nemyslitelné výše zmíněné situace.

Jeho hlavní výzbroj potom tvoří 25mm kanon M242 se zásobou až na 900 ran, a proti tankům a jiným obrněncům protitankové řízené střely TOW, konkrétně BGM-71. Ty mají ráži 152 mm a blíží se k cíli rychlostí až 320 m/s, přičemž hmotnost bojové hlavice čítá dle verze 3,9 až 6,14 kg, a její průbojnost vychází na 430 až 900 mm, vysvětluje Wikipedia.

Video: Výbuch utrhl ruskému tanku T-90M věž a zapíchl ji kanonem do země. Doplatil na svou nedomyšlenou konstrukci

Střely mají tedy sílu tank prorazit, natož do zadní, kde má nejslabší pancíř. Přesně tak se to stalo ve videu, kde to nejdříve schytal zřejmě do věže, ale pokračoval v jízdě, načež ho zasáhla ještě druhá střela. To už začal otáčet věž, zřejmě aby se pokusil palbu opětovat, ale Armádní Zpravodaj soudí, že už bylo pozdě, jelikož se z něj mohutně kouřilo.

Velmi pravděpodobně se druhé střele podařilo proniknout dovnitř a zažehnout munici ve věži, kde je nešťastně uložena kvůli automatickému karuselovému nabíjení. Jedná se celkově o zřejmě největší handicap sovětských, resp. ruských tanků, jehož výsledkem je v případě zásahu mohutná exploze, která odhazuje věž. Zda k tomu došlo i tentokrát, vidět není, ale ruský obrněnec skončil velmi pravděpodobně zničený a osádka uniknout nestihla.

Článek Video: M2 Bradley na 1,6 km „utýral“ jedoucí ruský tank. Než stihl otočit věž, bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.