Proč velký zákop přestal chránit

Klíčový paradox odhalila už analýza Institutu pro studium války (ISW) z roku 2024: samotná hlavní Surovikinova linie nebyla nakonec nejdůležitější částí ruské obrany. Větší roli sehrála hloubka, tedy minová pole, rozptýlené pozice v remízcích, navázaná dělostřelecká palba na kanalizované cíle a elektronický boj. Viditelný zákop plný vojáků paradoxně usnadňoval protivníkovi práci: stačilo ho najít a souřadnice už šly rovnou na dělostřelectvo nebo FPV dron.

Právě drony celou rovnici převrátily. FPV stroje s kumulativní náloží odvozenou od granátometu RPG-7 (ráže 40 mm, účinný dostřel v řádu jednotek kilometrů, ale u dronové varianty prakticky neomezený směr náletu) dokážou zasáhnout jednotlivce v zákopu, vstup do krytu i zásobovací vozidlo. Bombardovací drony shazují granáty přímo do otevřených pozic. Průzkumné stroje propojené s dělostřelectvem přenášejí souřadnice v reálném čase. Výsledek: co je vidět, je zasaženo. Co je velké, je vidět vždycky.

Zóna smrti: pás, kde přežití závisí na neviditelnosti

Pojem „zóna smrti“ popisuje prostor podél linie dotyku, v němž drony a navázaná palba dokážou rychle najít a zasáhnout téměř jakýkoli pohyb. Estonské Mezinárodní centrum pro obranu a bezpečnost (ICDS) ve své analýze z roku 2025 popisuje, jak se tato zóna postupně rozšiřovala. V létě 2023 sahala pět až deset kilometrů od předního okraje. Agentura Reuters v reportáži z července 2025 zachytila koridor přibližně deseti kilometrů na každou stranu linie dotyku, kde malé ruské útočné skupiny (často tří až pětičlenné) postupovaly pěšky nebo na motocyklech, protože jakékoli větší vozidlo přitahovalo okamžitý úder. Associated Press ve stejném období popsala prostor až dvaceti kilometrů od fronty, kde FPV drony zásadně komplikovaly evakuaci raněných: popáleniny, střepinová zranění, amputace, a k tomu čas do ošetření prodloužený na hodiny místo minut.

V roce 2026 Reuters zachytil situaci, kdy ukrajinský velitel projížděl patnáct kilometrů zónou smrti, aby vyzvedl raněné, za neustálého dronového ohrožení. ICDS odhaduje, že bezpečný týl deset až patnáct kilometrů od kontaktu v podstatě mizí a celá obranná hloubka se posouvá k desítkám kilometrů. Přesná vzdálenost se liší podle úseku fronty, počasí, kvality elektronického boje i zkušeností dronových operátorů, ale směr je jednoznačný: zóna smrti se rozšiřuje.

Nová pravidla: menší, hlubší, neviditelnější

Obě strany konfliktu dospěly ke stejnému závěru, byť každá jinou cestou. Velké opěrné body pro třicet až sto vojáků se mají nahradit sítí malých postavení pro tři až osm lidí. ICDS formuluje konkrétní parametry nového modelu opevňování:

• Obranná hloubka 25 až 40 kilometrů místo dřívějších několika vrstev v pásmu jednotek kilometrů.
• Rozestupy 400 až 600 metrů mezi liniemi pozic.
• Silné stropní krytí odolné proti dopadu dronů a střepin.
• Členění zákopů přepážkami, aby jeden zásah nezabil celou posádku.
• Maskované vstupy a výstupy, kryté přístupové trasy, ukrytí v přirozeném porostu.
• Logistické úkryty podél zásobovacích cest, rovněž maskované.
• Propojení hlavní pozice s alternativní, nikoli mezi sebou navzájem, aby ztráta jednoho bodu neodhalila celou síť.
• Nejméně polovina všech objektů má být klamná, tedy prázdné, ale věrohodné pozice, které nutí protivníka plýtvat municí a drony.

Právě ten poslední bod nejlépe vystihuje, jak radikálně se změnila logika opevňování. Moderní „pevnost“ musí protivníka hlavně mást. Skutečný kryt je malý, tichý a co nejméně nápadný. Připomíná spíš lovecký posed než zákop z první světové války.

Rusko k podobným závěrům došlo přes praxi: elastická obrana, minová pole, rozptýlené pozice a malé útočné skupiny, které mají v dronovém prostředí menší stopu než klasické soustředěné útoky. Ukrajina kolem konce roku 2024 formálně přenesla odpovědnost za nové fortifikace na Státní speciální dopravní službu a začala druhé linie stavět podle potřeb pěchoty, která v dronové válce skutečně bojuje.

Co to znamená pro NATO a českou armádu

Zkušenosti z Ukrajiny nejsou jen ukrajinské. NATO Allied Command Transformation výslovně uvádí, že konflikt potvrzuje jednoduchou logiku: co je viditelné, lze zasáhnout; co je propojené, lze rušit; co je předvídatelné, lze obejít. Alianční centrum JALLC systematicky zpracovává poznatky z války pro oblasti manévru, logistiky, velení i obrany proti dronům.

Česká armáda reaguje. Cvičení Drone Shield 2026 testovalo integrovanou protidronovou obranu, tedy detekci, sledování, rušení i kinetické ničení. Ghost Hunters 2026 prověřoval velení a průzkum pod silným rušením a bez jistoty zázemí. Hradba 2025 pracovala s optickými drony, rušičkami a sítěmi přímo podle ukrajinských zkušeností. Veřejně dostupná konkrétní česká norma nového polního opevnění zatím není dohledatelná, ale trend je zřejmý: AČR zkušenosti z Ukrajiny ověřuje a promítá do výcviku. Obranná strategie ČR z roku 2023 ostatně počítá s přípravou na dlouhodobý vysoce intenzivní konflikt.

Pro středoevropský prostor přitom platí, že lesnatý nebo urbanizovaný terén nevrací „neviditelnost“, jen mění podobu krytí a zranitelných uzlů. Tlak na rozptýlení, maskování, odolné spojení a ochranu přesunů zůstává univerzální.

Srovnání, které se nabízí, a kde kulhá

Surovikinovy linie bývají přirovnávány k Maginotově linii. Srovnání je lákavé, ale nepřesné. Maginotova linie byla strategická státní pevnostní soustava z betonu a oceli, budovaná roky. Surovikinovy linie byly polní obranné pásy vybudované v řádu měsíců. Podobnost spočívá jinde: v obou případech samotná „hlavní linie“ nerozhodla válku. Maginotovu linii Němci obešli přes Ardeny. Surovikinovu linii drony nepřelétly, ony ji prostě učinily čitelnou, a tím zranitelnou.

Historický posun je ale hlubší. Opevnění druhé světové války i studené války chránilo hlavně před dělostřelectvem, pěchotou a obrněnou technikou. Nový model musí počítat s tím, že protivník téměř nepřetržitě vidí shora, okamžitě přenáší souřadnice a útočí i na jednotlivce. Zákop nezmizel. Jen se zmenšil, zanořil a rozpadl do sítě malých, maskovaných bodů, z nichž polovina je prázdná, a právě ta prázdná polovina může rozhodovat o přežití té druhé.

Článek Surovikinovy linie jsou minulostí, změnily se v zóny smrti. Ukrajina i Rusko musely přepsat pravidla opevňování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pokusy ruských vojáků byly zcela „prázdné“

Zákopový boj je poměrně stará taktika boje, využívána byl zřejmě odnepaměti, ale ve velkém se jí dostávalo využití hlavně za první světové války, která je známa i jako zákopová. Stejně tak ji ovšem využívali vojáci v druhé světové válce, a aktuálně je standardem na Ukrajině, kde budují stovky kilometrů zákopových systémů obě strany, i když více nejspíše bránící se země.

Těžké ztráty ruského letectva, z nichž se těžko oklepe. Desítky bojových letadel skončily v prachu a nahrazovat je nedokáže

Střety v zákopech jsou extrémně náročné a pohotové reakce i chladná hlava jsou zcela klíčové, což záběry jasně ukazují. Ačkoliv se do zákopů vrhli tři příslušníci 73. ukrajinského centra speciálních operací, bojoval s Rusy jenom první, protože druhý by se vedle něj nevešel. Sice ho v nějakém okamžiku kryje palbou z útočné pušky kolega, ale nejspíše nikoho netrefil.

První nepřítel padl krátce po začátku, kdy se nesmyslně vyřítil zpoza rohu, možná chtěl zaútočit nožem, ale ukrajinský speciál si odstoupil a rozstřílel ho. Z druhé strany se na něj po chvíli vyřítil druhý voják, ale snad ani neměl zdviženou zbraň, a dopadl úplně stejně. Stejný osud potom potkal rovněž dalšího, který ho následoval, a také u něj není vidět připravenost k boji.

Zbrojit není potřeba, 2 % HDP podle Okamury stačí. Česká vláda odmítá zvýšit výdaje na obranu a zrazuje své spojence

Místy proběhla přestřelka s ukrytými nepřáteli a házení granátů, ale není jasné, zda to něco přineslo. Čtvrtého vojáka se pak podařilo zneškodnit, když se snažil velmi neopatrně projít kolem odbočky nebo výklenku v zákopu, kam se podíval až na poslední chvíli, kdy už do něj začal střílet ukrajinský voják. Následně se okamžitě skácel k zemi a záběry končí.

Vidět je také obrovský rozdíl ve vybavení, kdy Rusové mají útočné pušky AK, nejspíše AK-74, a poměrně „chudou“ výstroj včetně balistické ochrany. Oproti tomu ukrajinské speciální jednotky mají evidentně vybavení moderní, a to včetně útočné pušky, kterou Armádní Zpravodaj určil jako M4-WAC-47, což je ukrajinská kopie karabiny M4, potvrzuje Wikipedia.

Článek Video: jako nespoutaná bestie. Ukrajinský speciál si poradil se 4 ruskými útočníky v zákopu. Nenechal se překvapit a dal jim co proto se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové se pokoušeli drony sestřelit, ale marně

Video níže ukazuje sestříhané záběry, na nichž je vidět několik úderu na ruský zákopový systém v oblasti Vovčansku, což je dnes válkou zcela zničené město, které však nadále představuje významný opěrný bod severovýchodně od Charkova. Na svědomí je mají bojovníci jednotky „Škorpión“ brigády „Hart“, kteří využili kombinaci minometů a dronů.

Státní pohraniční služba Ukrajiny k incidentu uvádí, že když ruští obránci spatřili na obloze jejich bezpilotní letouny, pokoušeli se je sestřelit ručními zbraněmi, avšak marně. Armádní Zpravodaj mimochodem upozorňoval v říjnu 2024 na kuriózní výcvikovou taktiku, kdy se ruské jednotky učí házet po dronech své útočné pušky, což naše redakce označila za holý nesmysl.

Rusové ztrácí dech, jejich postup 3. měsíc v řadě výrazně slábne, tvrdí analytici. Dobyli žalostně málo území

V tažení proti ukrajinským zákopům bylo nakonec neutralizováno 14 ruských vojáků. Jaký byl následný postup, není zveřejněné, záleží to na situaci – ukrajinské jednotky teď mohou zákopy hlídat a pouze odstřelovat další ruské vojáky, kteří se je pokusí opětovně zabrat, případně (pokud je to bezpečné) se o to mohou pokusit samy.

Článek Ukrajinští „strážci hranic“ ukázali, jak vymlátili minomety ruský zákop se 14 ruskými vojáky a zkazili jim tím taktický tah u Charkova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Promyšleny útok byl podpořen palbou

Příkladem útoku na opevněné pozice rozmístěné v zalesněném terénu ukazuje video níže. MilIn uvádí, že ho příslušníci brigády nacvičovali několik desítek hodin, a na záběrech je rovněž vidět centrum řízení operace, v němž velitelé vše sledovali přes kamery a přesně vojákům říkali, co mají dělat a snažili se jim pomoci palebnou podporou. Je jasně vidět, že v případě potřeby navedli na nepřítele palbu děla, tanku nebo minometu, případně dronu, což přinášelo úspěch. Výsledkem bylo pár hodin 30 zneškodněných nepřátel.

2 měsíce byl klid, a pak Kyjev čelil raketovému útoku: ten ale neměl za cíl ničit, Rusko nejspíše jenom testovalo nové zbraně

Útok zahájila obrněná vozidla, výsadek jel třeba v BMP-2 a několika pásových transportérech M113. Army-Technology uvádí, že druhý z nich byl zařazen do výzbroje již v roce 1960, ale často docházelo k jeho modernizaci a existuje tak v mnoha modifikacích. Na záběrech je vidět, že je vyzbrojen kulometem M2 ráže 12,7 milimetrů. a když vojáci potřebují silnější podporu, poskytuje ji zase minomet M224. Jde o zbraň ráže 60 milimetrů, uvádí Wikipedia, jejíž dosah je 3,5 km a obsluha z něj může pálit třeba vysoce výbušné projektily.

Článek Video: když se do toho ukrajinská brigáda opře, může za pár hodin eliminovat přes 3 desítky opevněných útočníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kulometčík zaznamenal akci kamerou

Skvělým příkladem použití lehkého kulometu v útoku je video pod tímto článkem, které bylo zaznamenáno kamerou umístěnou na helmě kulometčíka. MilIn uvádí, že ukazuje útok na zákopový systém a jeho následné čištění od ruských obránců, což se nakonec útočníkům povedlo. Obsluha kulometu není podle záběrů tou, kdo se pohybuje na špici útoku, k něčemu takovému se kulomet, který je těžší než běžné útočné pušky, příliš nehodí.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Záznam tak spíše ukazuje, jak kulometčík při útoku kryje své spolubojovníky, potažmo dávkami odstřeluje prostor; podle tvaru se zřejmě jednalo o nějakou variantu M249. S největší pravděpodobností nutil těžkou palbou protivníky se držet v zákopu, čímž jim blokoval výhled. Útočící vojáci je tak měli možnost překvapit a snáze zlikvidovat buď palbou ze svých zbraní, případně za použití granátů, protože ty jsou v podobné situaci často používány.

M249 používá munici do útočných pušek

Kulomet M249 je lehký kulomet společnosti FN Herstel primárně vyvinutý pro potřeby amerických ozbrojených sil. Military uvádí, že používá munici 5,56×45 milimetrů, tedy stejnou, jakou používají útočné pušky NATO. Pálit přitom kadencí až 800 ran za minutu a jeho efektivní dosah je 800 metrů. Využíván je zejména jako zbraň pro posílení palebné síly čety vojáků, přičemž standardní verze kulometu má hmotnost 7,5 kilogramů, s pásem obsahujícím 200 nábojů pak 10 kilogramů, ale existují i verze odlehčené a tedy snáze přenosné.

Kulomet a útočná puška v jednom: FN Evolys může vojákům významně pomoci ve městech, je lepší než Českem kupovaný FN Minimi

Zajímavé je na kulometu ve videu použití kolimátoru na liště, která umožňuje instalaci doplňků. Wikipedia uvádí, že kolimátor je optické zařízení používané jako alternativa ke klasickým mechanickým mířidlům, kdy střelec nemusí při jeho použití zrakem přeostřovat mezi mířidly a pohledem na cíl, což jinak oku chvíli trvá, a zlepšuje se tak přesnost jeho střelby.

Článek Video z helmy ukazuje, že pokud ruští vojáci brání zákop proti kulometu M249, nemusí mít příliš velkou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Voják byl zraněný po útoku dronem

Video ukazující střet zraněného ukrajinského vojáka s dvěma nepřáteli můžete vidět níže. Možná to není příliš poznat, ale bojovník byl vážně raněn předchozím útokem dronu na noze a na ruce – rány si sám obvázal, ale nenasadil si turnikety, načež se ukryl v zemljance. Do její blízkosti se pak dostali dva útočníci, kteří hodili na zraněného granát, uvádí MilIn.

Video: ukrajinský tank dokáže vyhnat ruské okupanty ze zákopů během pár minut beze ztrát, výstřely může doslova zpopelnit vše v cestě

Granát se mu ale i přes své zraněné podařilo hodit zpět a zdá se, že nečekaná akce ruské útočníky překvapila a otřásla jimi. Nejspíše pod náporem adrenalinu se nakonec raněný bojovník nezastavil a vynořil se s puškou v levé ruce, pravou zraněnou si ji především přidržoval. Dávkou se mu oba z útočníků podařilo zlikvidovat a navzdory svým zraněním se dostat do bezpečí. Celou akci zaznamenal dron létající nad zákopem.

Turniket zachrání život, ale nebyl třeba

Za veliké štěstí hrdina boje považuje, že si rány jenom ovázal a nepoužil turniket. Domnívá se, že pak by asi nebyl pohyblivý. JMVH uvádí, že turniket je vojenský termín pro zaškrcovadlo a je určen k zástavě krvácení, většinou tepenného. Při správném použití dokáže významně zvýšit šance vojáků na přežití, a proto jsou cvičeni k tomu, aby je uměli v případě nutnosti sami nasadit. V okamžiku na videu ale nejspíše nebyl turniket nutný.

Video: i když je voják těžce raněn 5 zásahy, může mu průzkumný dron zajistit evakuaci z bojové linie pomocí M2 Bradley

Voják měl zejména štěstí, že se mu podařilo hodit zpět ruční granát – nejspíše se jednalo o RGO nebo RGN vyvinutý ještě v Sovětském svazu. Wikipedia uvádí, že oba typy mohou explodovat buď při nárazu, nebo zhruba 3,8 sekundy po odjištění. Na hození zpět má tedy voják velmi málo času, poloměr zabití je přitom 6, respektive 4 metry.

Zraněný voják zlikvidoval dva útočníky, hození granátu zpět je vidět v čase od 07:50

Článek Video: i když je ukrajinský voják raněný, může hodit granát zpět ruským útočníkům a zlikvidovat je, pakliže ho podcení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci byly pod neustálým dohledem

Jeden ze zákopových bojů ukazuje video níže – vidět jsou na něm členové námořní pěchoty, kteří se snaží vyčistit zákopový systém s bunkry. Velikou pomoc jim během operace poskytly drony, uvádí MilIn, protože díky jejich neustálé přítomnosti věděli, kde se nepřítel nachází, a nemohl je tedy překvapit. Navíc drony pomohly svrháváním granátů, a i když ani dron nevidí všude, nakonec se na videu strhly boje o zemljanky, v nichž se obránci skrývali.

iZdroj fotografie: Roman Stepanov / Creative Commons / CC BY

O jejich přítomností útočníci věděli, neboť záběry ukazují, že se je snažili obklíčit a ke vchodům, z nichž mohla přijít střelba, se blížili velice opatrně. Dovnitř pak spustili palbu z útočných pušek, aby drželi obránce v úkrytu, a nakonec tam naházeli granáty, čímž útok dovršili. Je to obvyklá taktika, když se obránci odmítají vzdát – série granátů je nakonec zničí.

Útočná puška AKS-74 a spousta granátů

Záběry dronů poskytují zajímavé záběry i na výzbroj útočníků, kteří měli pravděpodobně pušky AK-47, ale minimálně jeden z nich asi disponoval (dle pažby) modelem AKS-74 či AKS-74U. WeaponSystems uvádí, že jde o AK-74 s boční sklopnou pažbou, kterou užívají speciální síly a jednotky – je totiž kompaktnější, přičemž střílí shodnou munici, tedy 5,45×39 mm.

Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty

Použité granáty pak nejsou rozeznatelné, mariňáci jich mohli mít celou škálu, ale jejich účinky jsou podobné. Mohlo se jednat třeba o M67, Wikipedia uvádí, že je to tříštivý granát s kulovitým ocelovým tělem, jehož hmotnost je 400 g a uvnitř je 180 g výbušniny. Tělo granátu vytvoří po výbuchu střepiny, které jsou smrtelné na 5 m a na 15 m člověka vážně zraní.

Mariňáci, jak útočí na ruský zákop

Článek Video: pokud se na „zakopané“ ruské vojáky zaměří zkušení mariňáci, nemusí jim pomoci ani odhodlání bránit se v bunkrech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci zákopů se odmítli vzdát

Jeden z klasických bojů v zákopech lze vidět na videu níže. Útočníkům se podařilo dostat do zákopů vybavených různými zemljankami a bunkry, a MilIn uvádí, že se v nich obránci skryli. Jelikož se nechtěli útočící jednotce vzdát, musela je přemoci. Rozhodně to nebylo jednoduché, protože z obou stran vzdálených jenom pár metrů neustále létaly projektily z pušek. Na záběrech jsou vidět AK-74, z nichž byly některé vybaveny granátometem.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavní úlohu v boji potom nakonec nesehrály pušky, ale ruční granáty. Ty se útočníci pokusili hodit do úkrytu obránců hned několikrát, ale ani tehdy se jim nejspíše nepodařilo všechny zlikvidovat, jelikož palba pokračovala u nadále. Ke slovu pak dokonce přišla dýmovnice, která vytvořila v okolí bunkru se skrývajícími se obránci hustý dým. Jestli útoku pomohla, ale není jasné, nicméně obránci nakonec přívalu granátů a palby neodolali. Nejspíše zahynuli, protože na záběrech nejsou vidět žádní zajatci a útočníci hlásí, že je zákop vyčištěný.

Na AK-74 lze připevnit různé granátomety

Použitá útočná puška AK-74 je zbraň vyvinutá v Sovětském svazu v 70. letech 20. století a je následovníkem slavného Kalašnikovu AK-47. RussianMilitary uvádí, že však využívá jinou munici, a 5,45×39 milimetrů. Vývoj této pušky byl iniciován zavedením americké pušky M-16 s malorážovou municí, jejíž výhodou byla nižší hmotnost, takže jí vojáci mohli nést více. Na pušku AK-74 lze potom namontovat i granátomety GP-25, GP-30 a GP-34.

Video: sice se štěstím, ale úspěšný sestřel ruské řízené střely zajistilo i obyčejné AK-74 se sovětským protiletadlovým dělem ZU-23-2

Ze záběrů nelze poznat, jaký typ granátů mohli útočníci proti schovaným obráncům použít. Teoreticky se mohlo jednat o velmi rozšířený sovětský granát F-1, což je vlastně kopie francouzského F1. Granát má hmotnost 600 gramů a v jeho nitru je explozivní náplň o hmotnosti 60 gramů, uvádí Wikipedia. Střepiny, kterých je zhruba 290, z něj mohou po výbuchu létat až 200 metrů daleko, ale smrtelné jsou zhruba do vzdálenosti 30 metrů.

Článek Video: čistit ruský zákop, když se obránci odmítají vzdát, může být extrémně náročné. Ale série granátů je nakonec může zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minu TM-62 lze vhodit větracím otvorem

Operaci z čištění zákopů můžete vidět na videu, které pochází z kamery na helmě jednoho z vojáků, a které je níže pod článkem. Ukazuje skupinu vojáků snažících se rychle obsadit zákop, jehož mnohé části jsou překryté, a není tedy jasné, kde všude se mohou jejich nepřátelé schovávat. Když přitom najdou bunkr, použijí protitankovou minu TM-62, uvádí MilIn, jíž vhodí do otvoru vypadajícího jako ventilační, kde po několika sekundách exploduje.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Výbuch miny narušil střechu bunkru tak, že v ní vznikly otvory. Voják s kamerou pak začal do těchto otvorů střílet útočnou puškou AK-74 s tlumičem, pravděpodobně aby případné nepřátele udržel přikrčené, a použil i granát. Později vhodil do bunkru ještě další protitankovou minu a definitivně ho rozbil. Exploze byla velice silná, zemina létala po výbuchu daleko. Útočníci si evidentně byli nebezpečí vědomi, protože se vždy pečlivě schovávali.

Protitanková mina TM-62 má 7,5 kg výbušnin

Síla miny sestrojené tak, aby si poradila i s tankovým pancířem, může být důvod, proč si ji vojáci zvolili. Military-History uvádí, že obsahuje 7,5 kilogramů trhaviny, přičemž je její celková hmotnost 9,5 kilogramů. Aby došlo k jejímu odpálení, je potřeba tlaku předmětu o hmotnosti minimálně 150 kilogramů. S tím se útočníci vypořádali za pomoci malého kousku trhaviny a zápalné šňůry, což stačilo na minu připevnit lepicí páskou.

Video: 6 pušek AK-74 připevněných k sobě má fungovat jako náhražka protiletadlové obrany, i tak ukrajinská armáda improvizuje

Co se týče použité útočné pušky AK-74, jedná se o původně hlavní zbraň sovětské armády, která je v současnosti používána v postsovětských (ale i mnoha dalších) státech. Wikipedia udává, že vstoupila do služby již v roce 1974 a existují i její modernizované varianty. Nabíjena je do ní munice 5,45×39 milimetrů, nejčastěji přitom pomocí zásobníku na 30 ran. Efektivní dostřel AK-74 je až 500 metrů a kadence až 650 ran za minutu, i když v zákopech se běžně bojuje na krátkou vzdálenost a vojáci tak používají jednotlivé rány.

Článek Video z helmy: zákopy a bunkry lze velmi účinně čistit i za pomoci protitankových min, které je dokáží doslova rozervat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedinému vojákovi pomohla palba z minometu

Jak se dokáže jediný voják ubránit 10 nepřátelům, ukazuje video pod tímto článkem; pořízeno bylo dronem obránců. Ten poskytoval během boje výhodu, neb díky němu mohli vojáka podporovat dělostřelci – dle explozí nejspíše používali nějaký druh lehkého nebo středního minometu. Boj se odehrával v zákopech, kdy na jedná straně byl obránce, a na té druhé v širším zákopu roztažení útočníci – těm se však úspěšně ubránil, uvedl MilIn.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Záběry sice neukazují zbraně používané vojáky, ale pravděpodobně se na obou stranách bude jednat o útočnou pušku AK-74 nebo její vylepšené verze. Do té je používáno střelivo 5,45 x 39 milimetrů a 30ranný zásobník, uvádí WeaponSystems. Její praktický bojový dosah je 300 metrů, ale boj zachycený na videu se odehrával na vzdálenost nižších desítek metrů. Lze však předpokládat, že se vojáci palbě nevystavovali a nemohli ani účinně mířit.

Velmi efektivní byly v zákopu granáty

Kromě své zbraně obránce opakovaně použil i ruční granáty, jejichž exploze se ukázaly jako velice účinné, neb minimálně dokázaly některé útočníky zranit, ale nejspíše i zabít. Jednat se mohlo třeba o granáty RGO, což jsou tzv. obranné granáty – to znamená, že se rozletí na velké množství fragmentů, jejichž smrtelný poloměr je až 20 m. Military-History uvádí, že je 520 až 530 g těžký a jeho exploze nastane buď nárazem nebo po uplynutí 3,2 až 4,2 s.

Video: frontové záběry ukazují ruský pokus o dobytí zákopu a střelbu sotva na pár metrů; ve zpustošené krajině mohou být vojáci kdekoliv

Obránci nakonec přiletěl na pomoc i minimálně jeden dron svrhávající nejspíše také granáty, a to s vysokou přesností – na záběrech je vidět, jak jednoto útočníka doslova roztrhal na kusy. Podle jeho designu se mohlo jednat o sovětský granát F1, jemuž je pro jeho tvar a zelenožlutou barvu přezdíváno malý citron, uvádí Wikipedia. Má hmotnost 600 gramů a účinnost jeho střepin je do vzdálenosti až 30 metrů, přičemž čas exploze má stejný jako granát RGO.

Článek Video: i když se na desítky metrů utká 1 ukrajinský obránce s 10 ruskými útočníky, může vyhrát, má-li „vzdálenou podporu“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trubky s výbušninou spojené k sobě

Torpédo Bangalore je systémem velmi starým, vynalezen byl již v roce 1912, a to britským kapitánem R. L. McClintockem z Royal Engineers, uvádí ArmyRecognition. Když byl totiž nasazen v indickém Bengalúru (anglicky Bangalore), hledal způsob, jak likvidovat různé zátarasy a pasti, vojákům dobře známé z 2. búrské války nebo rusko-japonské války. Jeho geniálním řešením pak byla nálož v krátké trubce – trubky přitom bylo možné spojovat a prodlužovat, a vojáci je tak mohli i z úkrytu posunovat před sebe, a pak jednoduše odpálit.

iZdroj fotografie: Miguel Tremblay / Creative Commons / CC BY-SA

Třeba ukrajinští vojáci dnes využívají verzi M1A3, tedy stejnou, jakou používá americká armáda. Ta je oproti staré samozřejmě vylepšená. Obsahuje přitom plastickou trhavinu, který bývá nejčastěji v lehké hliníkové trubce, aby měla co nejnižší hmotnost. Trubka je pak opatřena speciálním rychlozávitem, aby ji šlo snadno spojit s jinou, a to i v okamžiku, kdy je závit znečištěn třeba blátem. Po odpálení vytvoří výbuch asi metrový průchod, jak uvádí portál MilIn, přičemž lze tyto trubky použít na ostnatý drát i proti pěchotním minám.

Torpédo Bangalore je odzkoušené v bojích

Historie tohoto suchozemského torpéda je velmi dlouhá, a prvního masového využití se dočkalo v první světové válce, kdy si jej oblíbili hlavně britští vojáci k vytváření průchodů ostnatým drátem. Za druhé světové války pak měla zbraň i americká armáda – největší využití přitom našla při vylodění v Normandii, kde nakonec vojákům umožnila vytvářit průchody z těžce odstřelované pláže Omaha. Americká armáda ale použila zbraň třeba i ve Vietnamu.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Výhodou torpéda Bangalore je jednoduchá konstrukce i nízká hmotnost, takže ji může snadno využívat pěchota – ženisté i členové jiné jednotky si mohou vzít jednotlivé části s sebou a složit je až na místě. Z úkrytu pak trubku postupně vysunou a připojí další část/i, dokud se někde nezasekne nebo již nebude velmi těžká. Mohou to navíc dělat z místa, kde jsou méně vystaveni palbě, takže je to bezpečnější, než odstraňovat miny a dráty ručně.

Článek Suchozemská torpéda M1A3 Bangalore vytváří vojákům cestu trochu netradičně. Je jim přes 100 let, ale stále odvádí skvělou práci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Myší se téměř není možné zbavit

Myši jsou většinou velmi plaché a před člověkem utíkají, ale na záběrech z válečných zákopů to vypadá, že mnohé ostych ztratily, a hnízdí v doslova enormních počtech. Portál Defence-Blog uvádí, že vojákům způsobují obrovské škody, a muži v zákopech mají pocit, že jsou hlodavců miliony. Přirozeně se proti nim pokouší bránit různými prostředky a chytat je do pastí, ale je jich tolik, že to nestačí. Jako zcela neúčinné se kupříkladu ukázaly různé zvukové plašiče, a vojáci v zoufalství zkouší třeba mátový esenciální olej, který by je měl odpuzovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Myši jsou přitom problém z více důvodů. Tím prvním je, že doslova likvidují vybavení vojáků, záběry níže ukazují, že se dostaly i do kovové krabice, kam vojáci zavřeli potřebné věci, a pustily se například i do nábojnic z brokovnice a prachových náplní. Jejich cílem jsou ale zásoby jídla, takže co není zavřené v neprodyšném a neprokousatelném obalu, nemá šanci přežít. Častým problémem je také překousání drátů, což může být problém pro bojeschopnost, když by vojáci zjistili, že jim nečekaně nefunguje třeba spojení nebo nějaká důležité technika.

Zničené zásoby i vážné nemoci

Přemnožení hlodavci jsou ovšem problém i po stránce zdravotní, protože je známo, že šíří spoustu nemocí. Například CDC na svých stránkách uvádí, že hlodavci přenáší leptospirózu, salmonelózu a řadu dalších chorob. Leptospiróza může mít přitom těžký průběh, a i když ji lze léčit, může vojáky vyřadit z boje na min. několik dní. Salmonelóza je zase vážné průjmové onemocněné a při těžkém průběhu může člověka i zabít. Pro jednotky to tedy znamená být neustále ve střehu nejenom před ruskými nepřáteli, ale také před myší invazí.

Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty

Invaze hlodavců do zákopů by ale neměla být překvapením, jejich přemnožení je známé třeba z období první světové války, kde byly myši i krysy rovněž veliký problém. Jejich extrémní množství může mít původ v relativně teplém průběhu podzimu, kdy myši měly ideální podmínky pro množení, udává WSJ. V zimě se ale vojáci nemusí klidu dočkat, protože zákopy a různé bunkry mohou být pro hlodavce skvělé skrýše, a navíc v nich mají šanci najít dostatek potravy.

Článek Video: miliony myší zaplavily ukrajinské zákopy a Rusům to hraje do karet, i když mají nejspíše podobné problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zjistit informace o zákopech je obtížné

Server MilIn například popsal zákopové linie v oblasti Robotyne a Novoprokoivky v Záporožské oblasti, na něž ukrajinská armáda útočí již od začátku léta letošního roku. Jde o velmi komplikovaný systém, jehož úkolem je nejen chránit ruské vojáky před dělostřelectvem a útočícími jednotkami, ale pokud možno, má co nejvíce ztížit průzkum za pomoci dronů, a tím útočníkům znemožnit, aby zjistili, co na ně čeká. V mnoha případech to funguje skvěle, získat relevantní informace o všech nástrahách je totiž velmi obtížné.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Když Ukrajinci chtějí zjistit přístupové trasy, znamená to dlouhodobé pozorování pohybu jednotek. Některé cesty mohou být zřejmé, jiné naopak skryté, a další jenom návnada s cílem přilákat palbu na bezcenný cíl. Ještě obtížnější je ale odhalit nepřátelské bunkry – vodítkem však mohou být přerušené linie zákopů. Bunkry přitom mají střechu a jsou zasypané zeminou, navíc mohou už mít nějaký porost, a dokonale tak splývají s okolím. Vyřadit je pak dokáže jen přímý dělostřelecký zásah, jinak jsou v nich vojáci v bezpečí a skrytí před průzkumem.

Zákopy se místy mění v tunely

Rusové se alespoň v tomto směru poučili a už vědí, že mohou hrát stovky průzkumných nepřátelských dronů v jejich neprospěch. Začali proto mnohé zákopy přerývat a dokáží je buď zcela skrýt, nebo alespoň zamezit tomu, aby průzkum zjistil, kolik v nich je vojáků a co dělají. Překrytí také znemožňuje shazování malých pum z dronů, potažmo nejsou účinné. Podle poznatků Ukrajinců jsou pak některé zákopové systémy dokonce spojeny tunely, v nichž se dokáží jednotky i zásoby přesunovat tam a zpět bez toho, aby je bylo možné odhalit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Jedním ze způsobů, jak získat informace, je identifikovat vstupní a výstupní body, což ale vůbec není jednoduché – často jsou totiž velice dobře skryté. Rusové pak dokonce někde udělali tunelové systémy dvoupatrové. Jediné, co na ně funguje, je intenzivní dělostřelecká palba, která je dokáže částečně rozbít a obránce ochromit. Následovat pak musí útok malých pěchotních oddílů, aby zákopy vyčistily doslova metr po metru. Před tím však musí překonat početná minová pole a pohybovat se rozptýleně kvůli dělostřelecké a minometné palbě.

Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty

Některé zákopové linie již Ukrajinci postupně obsadili, ale postup je pomalý, někde téměř neznatelný, protože se Rusové mohou jenom stáhnout o pár set metrů dále do jiných zákopů. Portál Meduza pak přišel s informací, že obsazené zákopové linie teď úspěšně využívají Ukrajinci. Stačilo je trochu poupravit a brání se v nich pokusům o ruské protiútoky, díky čemuž má pak agresor vysoké ztráty a obvykle není úspěšný.

Zákopy v oblasti Záporoží

Článek Detailní pohled na strukturu ruského opevnění: Surovikinova linie je překvapivě promyšlená a komplikovaná na dobytí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoky lidskými vlnami už dnes „nejedou“

Oproti první světové válce je zákopový boj docela jiný, nikdo již neposílá proti zakopaným jednotkám podporovaným kulomety, minomety a děly, lidské vlny útoků (chápaje velké skupiny stovek vojáků, i když třeba Wagnerovci u Bachmutu tuto taktiku v menším měřítku použili). Třeba video pod tímto článkem ukazuje klasický zákopový boj mezi jednotkou dobrovolníků spadající pod ukrajinskou GRU, a ruskými obránci. Postupují velmi opatrně a systematicky, cílem je protivníka zlikvidovat nebo vytlačit, a zároveň mít co nejmenší ztráty.

#Russia-Ukraine War: #Ukrainian soldiers walk in a #trench near #Bakhmut, an eastern city where #fierce battles against #Russian forces have been taking place, in the #Donetsk region, #Ukraine, Saturday, 29 April 2023. pic.twitter.com/APSWwZZF8Q

— Gopal Sengupta (@senguptacanada) May 2, 2023

Co ale zůstává velmi podobné, je použití dělostřelectva. Systém zákopů, na nějž ukrajinští vojáci útočí, je viditelně poškozen předcházející dělostřelbou – v některých místech jsou zákopy pobořené a velmi mělké. Místy se v nich také povaluje mnoho vojenského vybavení, například útočných pušek AK-74, které mají ve výzbroji obě armády – nelze tedy říci, komu patří. V záběru lze spatřit i mrtvá těla, podle uniforem jde nejspíše o ruské vojáky, ale není jasné, jak zahynuli – jestli až při útoku pěchoty, anebo dělostřelectva.

V zákopech jsou účinné ruční granáty

Ukrajinští útočníci (jak je vidět na záběrech z kamery na přilbě jednoho z vojáků) postupují velmi obezřetně. Snaží se zasypávat Rusy palbou z útočných pušek, k čemuž mají nejen původně sovětské AK-74, ale i Západní zbraně jako americkou karabinu M4. Jednou z nejčastěji používaných zbraní jsou ale ruční granáty, vojáci jich mají velikou zásobu a snaží se jimi opakovaně čistit cestu. A protože postupují, zdá se, že byla jejich snaha úspěšná.

Pořízené video pochází z oblasti Bachmutu, zveřejněno bylo už v dubnu 2023, ale pravděpodobně je ještě o něco starší. Podle údajů v něm patřil zákop ukrajinským obránců, ale Rusové ho obsadili, a tak je Ukrajinci později vytlačili pryč. Takové boje probíhají u Bachmutu stále, i když Rusko již obsadilo drtivou většinu města (nebo alespoň toho, co z něj zbylo, potažmo trosek); na některých místech se ale Ukrajinci stále brání. Při útocích má přitom ruská armáda údajně vysoké ztráty, a obránci trpí hlavně přívalem těžké dělostřelecké palby.

Článek Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z lesů u Bachmutu zbyly jen pahýly

Urputnost bojů v Bachmutu a jeho okolí ukazují nejenom téměř rok trvající boje, ale i počty ruských útoků na ukrajinské pozice, jichž jsou někdy i desítky denně. Video pořízené z tělové kamery jednoho vojáka ukrajinské jednotky je přitom důkazem, nakolik intenzivní bývají. Z lesního porostu, kde si ukrajinští vojáci vykopali zákopy, zbyly jen pahýly; po okolí leží roztříštěné kmeny a větve, což svědčí o těžké dělostřelecké palbě, jíž musela oblast čelit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ukrajinští vojáci překryli svůj zákop kmeny a vytvořili jakýsi bunkr, v němž jsou doslova zalezlí. Je to asi jediné místo, kde se dá palbě z děl odolávat, i když přímý zásah by ho určitě zničil; neochránil by je pak 100% ani před termobarickými zbraněmi. Ale ani v bunkru není vždy zcela bezpečno, protože když projektil exploduje blízko vchodu, vojáka stojícího nejblíže to doslova smete – tentokrát to nicméně vypadalo, že přežil bez zranění.

Nepřátelé jsou jen několik metrů daleko

Když ruská pěchota zaútočí, musí vojáci z bunkru ven a pokusit se ji zadržet mimo něj; k tomu používají například útočné pušky ja karabinu M4. Útočníci se minimálně jednou snaží zasáhnout zákop granátem a na záběrech jsou opakovaně vidět Rusové vzdálení jenom pár metrů. Někteří se po střelbě ukrajinských obránců kácí k zemi, pravděpodobně mrtví nebo ranění. Velitel „zákopu“ má ale dle všeho podporu dronu, protože z vysílačky dostává informace, kde se ruští vojáci nachází a jestli se hýbou, a pokud ano, tak jakým směrem.

Ruská armáda, zvláště pak Wagnerovci, používá u Bachmutu taktiku, kdy vyšle do boje jenom malou skupinu vojáků. Vědí přitom, že na ni Ukrajinci budou pálit a pravděpodobně ji celou zabijí; odhalí tím ale své pozice, takže se na ně může zaměřit dělostřelectvo. Obránci také mohou vyčerpat zásoby své munice, a proto také v zákopu zní rozkazy, aby s ní šetřili a nestříleli, pokud nepřítele nevidí nebo není blízko. Po útoku se mohou vojáci stáhnout do podzemí a naplnit zásobníky, venku zůstává nejspíše jenom hlídka, aby upozornila na další útok.

Článek Video: frontové záběry ukazují ruský pokus o dobytí zákopu a střelbu sotva na pár metrů; ve zpustošené krajině mohou být vojáci kdekoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.