Co jsou Tu-142 a proč je Rusko posílá k Aljašce

Tu-142 je sovětsko-ruský dálkový námořní průzkumný a protiponorkový letoun odvozený z rodiny strategických bombardérů Tu-95 Bear. Na první pohled si je snadno spletete: čtyři mohutné turbovrtulové motory, charakteristický hukot protiběžných vrtulí slyšitelný na desítky kilometrů. Rozdíl je v úkolech. Zatímco Tu-95 nese strategické střely a plní bombardovací roli, Tu-142 je vybaven radarem, magnetometrickými a akustickými senzory pro vyhledávání ponorek a námořní průzkum. Podle GlobalSecurity dosahuje maximální rychlosti kolem 855 km/h a praktického doletu přibližně 12 550 kilometrů. Ruské námořní letectvo jich provozuje odhadem 22 kusů ve verzích Tu-142M a Tu-142MR.

Pro srovnání: americké námořnictvo pro podobné úkoly používá proudový Boeing P-8A Poseidon s výrazně modernějšími senzory a síťovým propojením, ale kratším doletem kolem 7 500 kilometrů. Ruská výhoda tkví právě ve vytrvalosti: Tu-142 dokáže zůstat ve vzduchu extrémně dlouho a pokrýt obrovské plochy oceánu. To z něj dělá ideální nástroj pro průzkumné mise podél severoamerických přístupů.

Dvanáct proti dvěma: anatomie reakce NORAD

Podle tiskové zprávy NORAD reagovalo velitelství sestavou dvanácti letounů. Stíhací složku tvořily:

• F-22 Raptor – americký stealth stíhač vzdušné nadvlády páté generace, maximální rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 470 km/h), schopnost supercruise (nadzvukový let bez přídavného spalování)
• F-35A Lightning II – víceúčelový stealth bojový letoun páté generace s mimořádně silnými senzory a datalinky, fungující jako síťový uzel celé operace
• CF-18 Hornet – kanadský víceúčelový bojový letoun čtvrté generace, maximální rychlost Mach 1,8 (přibližně 1 915 km/h), páteř kanadské protivzdušné obrany

Podpůrnou složku pak tvořily americké tankery KC-135 Stratotanker, kanadský tankovací a transportní letoun CC-150 Polaris a letoun včasné výstrahy E-3 Sentry AWACS. Právě AWACS je klíčový: jeho palubní radar dokáže sledovat stovky cílů současně a řídit celou operaci z výšky deseti kilometrů.

Proč tolik strojů proti dvěma pomalým turbovrtulákům? Odpověď leží v geografii. Aljašská identifikační zóna protivzdušné obrany (ADIZ) je obrovská: podle FAA se táhne od 50. rovnoběžky u Aleut až k 75. stupni severní šířky v Arktidě. Stíhačky nad takovými vzdálenostmi potřebují tankovat, tankery potřebují ochranu, celá sestava potřebuje řízení z AWACS. A protože ruské stroje přešly z aljašské do navazující kanadské ADIZ, zapojily se logicky i kanadské CF-18, NORAD je totiž binacionální americko-kanadské velitelství.

Testování, ne útok

Slovo „testovali“ v kontextu tohoto incidentu neznamená, že ruské letouny mířily na americké území. Vstup do ADIZ není totéž co narušení svrchovaného vzdušného prostoru. ADIZ je nárazníková zóna v mezinárodním vzdušném prostoru, kde se každý letoun musí identifikovat; pokud tak neučiní, obrana reaguje. Ruské Tu-142 zůstaly celou dobu v mezinárodních vodách a NORAD incident výslovně neoznačil za bezprostřední hrozbu.

Test ale přesto probíhal, a to oboustranně. Ruská strana prověřovala reakční časy, směry příletu stíhaček, typy nasazených platforem a způsob koordinace. Senzory Tu-142 přitom mohly sbírat data o radarových emisích a komunikačních profilech protivníka. Na druhé straně NORAD demonstroval připravenost a zároveň sbíral vlastní poznatky o ruských strojích. Každý takový zákrok je zpravodajsky cenný pro obě strany.

Únor a březen 2026: eskalace frekvence

Březnový incident nebyl ojedinělý. Pouhé dva týdny předtím, 19. února 2026, zachytil NORAD v téže zóně sestavu Tu-95, stíhaček Su-35 a letounu včasné výstrahy A-50. Tehdy reagoval devíti letouny. V březnu proti slabší ruské sestavě (pouhým dvěma Tu-142 bez stíhacího doprovodu) vyslal rovnou dvanáct strojů. Podle serveru Air & Space Forces šlo o jednu z největších reakcí za poslední dekádu a vůbec první nedávný případ, kdy byly společně nasazeny F-22 i F-35.

NORAD u obou incidentů použil stejnou formulaci: ruská aktivita v aljašské ADIZ nastává pravidelně a není vnímána jako hrozba. Veřejně dostupné záznamy přitom ukazují sérii podobných událostí už v průběhu roku 2025. Frekvence neklesá.

Co to znamená pro evropskou obranu

Princip je totožný, mechanismus se liší. NATO v Evropě nepoužívá jednu obří identifikační zónu jako NORAD u Aljašky, ale staví na systému integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS a nepřetržitém hlídkování vzdušného prostoru (Air Policing). Česká republika se do tohoto systému zapojuje vlastním nadzvukovým stíhacím letectvem: gripeny plní úkoly v rámci integrované protivzdušné obrany NATO, jak uvádí česká obranná strategie. Přímé operativní propojení s NORAD při březnovém zákroku veřejně potvrzené není, ale alianční systém sdíleného varování funguje jako nepřímá vazba.

Každý ruský průzkumný let u Aljašky je zrcadlem toho, co se pravidelně odehrává nad Baltem, Černým mořem nebo norskými fjordy. Mění se kulisy, logika zůstává stejná: prověřit, změřit, zaznamenat, a ukázat, že jste schopni doletět.

Dvanáct letounů proti dvěma turbovrtulákům není panika. Je to zpráva odeslaná stejným kanálem, jakým přiletěla.

Článek Rusové testovali obranu Aljašky dvěma letouny Tu-142. Vzlétly proti nim F-22, F-35 i kanadské CF-18 najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se vyřazuje, a co ne

Klíčem k pochopení celého kroku je rozlišení, které se v titulcích snadno ztratí. Americké letectvo v rozpočtových návrzích pro fiskální roky 2023 až 2025 opakovaně tlačilo na vyřazení 32 strojů F-22A ve verzi Block 20. Tyto kusy slouží primárně pro výcvik pilotů a testování, postrádají část bojových schopností novějších verzí Block 30 a Block 35, které tvoří páteř operačního nasazení.

Podle zprávy amerického Nejvyššího kontrolního úřadu (GAO) z června 2024 letectvo samo označilo Block 20 za nejméně perspektivní část flotily s nejvyššími provozními náklady. Upgrade těchto strojů na bojový standard by podle odhadu hlavního dodavatele stál minimálně 85 miliard korun a trval přibližně patnáct let. Bojové Block 30 a 35 přitom zůstávají ve službě a dál rotují na klíčová místa; ještě v květnu 2026 dorazily Raptory z Langley a Aljašky na základnu Kadena v Japonsku, aby posílily americkou přítomnost v Indo-Pacifiku.

Kongres navíc celý proces přibrzdil. Federální zákon zakazuje vyřazení jakéhokoliv F-22 před fiskálním rokem 2028. Zákonodárci se obávají, že by příliš rychlý odchod výcvikových strojů vytvořil nebezpečné vakuum dřív, než dorazí náhrada.

Proč je krok překvapivý, a proč zároveň dává smysl

F-22 Raptor zůstává oficiálně hlavním stíhacím letounem amerického letectva pro vzdušnou převahu. Letoun páté generace, který vstoupil do operační služby v prosinci 2005, kombinuje vlastnosti, jež žádný jiný stroj na světě nenabízí pohromadě:

• Stealth: radarový průřez řádově menší než u konvenčních stíhaček
• Supercruise: nadzvuková rychlost bez použití přídavného spalování, maximální rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 410 km/h)
• Manévrovatelnost: vektorování tahu motorů Pratt & Whitney F119
• Výzbroj: ve standardní konfiguraci vzduch-vzduch 6× AIM-120 AMRAAM a 2× AIM-9 Sidewinder, vše nesené interně
• Dostup: operační strop přes 19 800 metrů

Jenže právě kombinace stealth a malé flotily se ukázala jako ekonomická past. Údržba speciálních radarově pohltivých povrchů je extrémně časově náročná a snižuje dostupnost letounů. Celá flotila čítá pouhých 187 operačních strojů, což je výsledek politického rozhodnutí z roku 2009, kdy administrativa prezidenta Obamy a Kongres zastropovaly výrobu, ačkoliv původní plány počítaly s 381 kusy. Poslední Raptor sjel z linky v roce 2012 a od té doby je výrobní linka uzavřená.

Asistent ministra letectva Andrew Hunter v dubnu 2024 před výborem Sněmovny otevřeně vysvětlil, že peníze ušetřené vyřazením Block 20 mají financovat modernizaci zbytku flotily a hlavně přechod na novou generaci. Letectvo nesundává Raptor z piedestalu, snaží se zbavit jeho nejdražší a nejméně perspektivní části, aby si mohlo dovolit budoucnost.

Nikdy neporažený, ale proti komu?

Pověst F-22 jako „nikdy neporaženého“ stojí na mimořádných výsledcích ve cvičných soubojích. Zmíněné skóre 108:0 z Northern Edge 2006 je jen nejcitovanější příklad. Raptor opakovaně dominoval na cvičeních Red Flag i v mezinárodních soutěžích, kde proti němu stály nejlepší stroje spojenců.

Je ale fér dodat, že tato reputace nevznikla v reálných vzdušných duelech proti rovnocenným soupeřům páté generace. Ruská Su-57 Felon se podle analytiků Kongresové výzkumné služby (CRS) stále potýká s vývojovými problémy a její skutečný počet v operační službě je minimální. Čínská Chengdu J-20 je od roku 2017 v aktivní službě a Čína její počty rychle navyšuje; právě ona představuje pro americké letectvo nejvážnějšího průmyslového vyzyvatele. Ani proti jednomu z těchto typů se ale F-22 v ostrém boji neutkal.

To nic nemění na tom, že v simulovaných podmínkách Raptor zůstává strojem, který vidí protivníka dřív, střílí dřív a zasáhne dřív. Americké letectvo ještě v dubnu 2026 veřejně deklarovalo, že F-22 dává Spojeným státům „nezpochybnitelnou výhodu ve vzdušném boji“.

Co přijde místo Raptoru

Náhrada F-22 nestojí na jednom stroji, ale na celé mozaice. V krátkodobém horizontu letectvo spoléhá na kombinaci F-35 Lightning II a F-15EX Eagle II. Právě Eagle II je zajímavý protipól Raptoru: vychází z konstrukce F-15, jejíž kořeny sahají do roku 1972, ale prošel tak hlubokou modernizací, že jde v podstatě o nový letoun.

Podle Boeingu F-15EX nabízí:

• Maximální rychlost Mach 2,5 (přibližně 2 650 km/h)
• Nosnost zbraní přes 13 300 kilogramů
• Kapacitu až 12 řízených střel AIM-120 AMRAAM
• Otevřenou modulární architekturu avioniky
• Moderní systém elektronického boje EPAWSS

Eagle II neplatí „stealth daň“, nemusí schovávat zbraně do interních šachet, takže unese výrazně víc munice. Zároveň je kompatibilní s existující infrastrukturou a jeho provozní náklady jsou nižší. Není to ale náhrada jedna ku jedné: F-15EX postrádá stealth i supercruise a v prostředí nasycené protivzdušné obrany by měl výrazně horší šance na přežití než Raptor.

Skutečným nástupcem F-22 v roli vzdušné dominance má být F-47, pilotovaná součást programu šesté generace NGAD. Dne 21. 3. 2025 americké letectvo přidělilo Boeingu kontrakt na vývoj a výrobu tohoto stroje. Podrobnosti zůstávají utajené, ale oficiálně se mluví o stealth nové generace, fúzi senzorů, dlouhém dosahu a spolupráci s bezpilotními bojovými letouny CCA. Přesné datum zavedení do služby letectvo nezveřejnilo.

Co to znamená pro NATO a Česko

F-22 Raptory v Evropě nejsou abstrakcí. V červenci 2022 dorazily přes britskou základnu RAF Lakenheath do Polska, kde v rámci NATO Air Shielding chránily východní křídlo Aliance v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Když je na podzim 2022 vystřídaly F-15E Strike Eagle, šlo o plynulý přechod, nikoliv o oslabení.

Pro Českou republiku je podstatné, že NATO Air Policing funguje nepřetržitě jako integrovaný systém, nejde o závislost na jednom konkrétním typu letounu. Východní křídlo Aliance je od roku 2022 výrazně posílené a americké letectvo do Evropy pravidelně přesouvá různé platformy podle aktuální potřeby. Případné vyřazení výcvikových Block 20 na tuto schopnost nemá přímý dopad.

F-22 Raptor není letoun, který selhal. Je to letoun, který se stal obětí vlastní exkluzivity: příliš málo kusů, příliš drahá údržba, příliš úzká modernizační cesta. Americké letectvo ho nesundává z piedestalu, ale přesouvá zdroje tam, kde vidí budoucnost. A ta se jmenuje F-47.

Článek Nečekaný krok: Americké letectvo vyřazuje nikdy neporažený F-22 Raptor, který zničí jakékoliv letadlo světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká ta simulace s 95 %

Číslo pochází z čínské akademické studie publikované v odborném časopise Systems Engineering and Electronics, kterou v listopadu 2024 podrobně popsal SCMP. Scénář: digitální souboj jednoho J-20 proti jednomu F-22 v prostoru severně od Tchaj-wanu. J-20 měl v simulaci záměrně nastavené horší technické parametry než jeho americký protějšek. Klíčem k výsledku nebyl samotný letoun, ale spolupráce se dvěma až třemi drony, kteří rozšířili senzorový dosah, přidali střelecké kanály a fungovali jako návnady i rušiče.

Není to tedy příběh o zahlcení celé americké letky jedním strojem. Je to příběh o tom, jak dva až tři relativně levné autonomní wingmany dokážou v simulačním prostředí převrátit poměr sil. Plná sada vstupních parametrů studie veřejně k dispozici není, reálné schopnosti F-22 jsou utajené a šestistupňová simulační platforma s algoritmem strojového učení realitu boje zjednodušuje. Číslo 95 % proto ukazuje směr čínské doktríny, ne spolehlivou předpověď skutečného poměru ztrát.

Dron FH-97A: senzor, muniční sklad i návnada v jednom

Srdcem celého konceptu je autonomní wingman FH-97A, kterého v roce 2022 představil hlavní konstruktér Teng Šuaj z vývojářské skupiny Feihong spadající pod CASC. Teng ho tehdy popsal třemi rolemi: senzor, muniční sklad a inteligentní asistent pilota. Interní zbraňová šachta má pojmout až osm menších střel vzduch-vzduch. Dron může nést i rušicí nebo průzkumné kontejnery a propojit se datalinkem nejen s mateřským J-20S, ale i s dalšími drony ve formaci a s různými typy letadel.

Mechanismus zahlcení protivníka pak vypadá takto:

• Senzorové rozšíření — drony letí vpředu, detekují hrozby a předávají data pro řízení palby zpět velitelskému stroji.
• Násobení střeleckých kanálů — místo jednoho letounu s omezeným počtem raket útočí na cíl tři až čtyři platformy současně.
• Elektronický boj a návnady — wingmani mohou imitovat radarový odraz stíhačky nebo aktivně rušit nepřátelské senzory.
• Rozhodovací přetížení — protivník musí najednou sledovat a prioritizovat více cílů, z nichž některé jsou postradatelné.

Kolik kusů FH-97A reálně slouží u čínského letectva, z otevřených zdrojů zjistit nelze. Čína stroj veřejně profiluje a prezentuje, ale důkaz o sériovém zavedení v konkrétních počtech chybí.

USA nejsou zaskočené, ale závod běží

Pentagon ve zprávě o čínské vojenské síle za rok 2024 výslovně zmiňuje rostoucí počet čínských autonomních systémů a konceptů pro rojení v rolích vzduch-vzduch i vzduch-země. Americká odpověď ale už existuje a nabírá tempo.

V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy kolaborativních bojových letounů jako YFQ-42A a YFQ-44A. O půl roku později, v říjnu 2025, letoun F-22 Raptor v letovém testu přímo řídil bezpilotní MQ-20 Avenger, což byl první veřejně doložený americký teaming pilotovaného a bezpilotního letounu se stealth platformou. Kratos se svou XQ-58 Valkyrie uvádí spolupráci s F-35, F-22, F-15EX i F/A-18 a dolet přes 5 560 km (3 000 námořních mil). Australský Boeing MQ-28 Ghost Bat už absolvoval provozně relevantní demonstrace s RAAF a řízení z letounu včasné výstrahy E-7A.

V Evropě Airbus od léta 2024 veřejně ukazuje koncept Wingman a program FCAS počítá s Remote Carriers a plným teamingem pilotovaných a bezpilotních letounů od raných třicátých let. Česko v tomto kontextu staví na dvou pilířích: pořízení 24 letounů F-35 s plánovaným příchodem v roce 2031 a plnými operačními schopnostmi kolem roku 2035, a paralelně na budování bezpilotních kapacit přes 533. prapor bezpilotních systémů. Vlastní český program bojového wingmana pro taktické letectvo veřejně doložen není.

Proč v kokpitu zůstává člověk

Nabízí se otázka: když drony řídí algoritmus, proč J-20S potřebuje druhého člena posádky? Čínská oficiální média mu přisuzují komunikaci s wingmany, správu situačního přehledu, elektronický boj a taktické velení celé formace. Americký program DARPA ACE, který řeší totéž z druhé strany Pacifiku, dává odpověď obecněji: autonomie zvládá lokální taktické chování a manévry, ale vyšší úroveň rozhodování, tedy prioritizace cílů, volba efektu a adaptace na měnící se situaci, zůstává u člověka.

Kdo v čínském řetězci velení nese odpovědnost za chybný autonomní zásah dronu, veřejné zdroje neříkají. Je to díra, kterou Peking zatím neosvětlil, a v éře, kdy se autonomní bojové systémy blíží reálnému nasazení, je to díra podstatná.

J-20S oficiálně potvrdili v listopadu 2024, na přehlídce se ukázal v září 2025, podrobnosti o jeho doktrinální roli přišly v lednu 2026. Jde tedy o fázi veřejného profilování, ne o prokázanou masovou bojovou schopnost. Ale směr je jasný a závod o to, kdo první plně integruje člověka a roj dronů do jedné bojové sítě, už běží na obou stranách Pacifiku naplno.

Článek Jediný čínský J-20 dokáže zahltit celou americkou letku. Předělala ho na velitelství roje dronů, proti F-22 vyhraje v 95 % případů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Muzeum ve vzduchu proti neviditelnému lovci

Severokorejské letectvo, oficiálně Korean People’s Army Air and Anti-Air Force, na papíře vypadá mohutně. Stovky letounů, desítky základen, tisíce vojáků. Jenže podle analýzy CSIS tvoří páteř flotily stroje z éry korejské a vietnamské války: MiG-15, MiG-17, MiG-19 a MiG-21. Nejmodernějším stíhacím letounem je malý počet exportních MiG-29, umístěných podle satelitních snímků CSIS Beyond Parallel na základně Sunchon. I ty ale pocházejí z pozdních osmdesátých let.

Problém není jen stáří draků. Jak upozorňuje 38 North, po rozpadu Sovětského svazu a po sérii mezinárodních sankcí KLDR fakticky přestala získávat nové bojové letouny. Modernizuje lokálně to, co má, ale přístup k současné avionice, radarům a řízeným střelám dlouhého dosahu je prakticky uzavřený. Provozuschopnost flotily je podle otevřených zdrojů pravděpodobně nízká: tvrdá čísla neexistují, ale analytici se shodují na slově „omezená“.

Kdo koho uvidí první

F-22 Raptor je stroj navržený kolem jediného principu: vidět a nezůstat viděn. Oficiální popis amerického velení hovoří o schopnosti „detekovat, sledovat a ničit cíle na prodloužené vzdálenosti při nízké zjistitelnosti“. V praxi to znamená, že Raptor díky stealth technologii a pokročilému radaru AN/APG-77 získá palebné řešení na protivníka v okamžiku, kdy severokorejský MiG-29 se svým starším radarem Žuk ještě netuší, že v prostoru vůbec někdo je.

Titulkové „ani by nevystřelilo“ je zkratka, ale opřená o reálnou fyziku. V nejpravděpodobnějším scénáři by severokorejské stroje přišly o možnost kvalitního zamčení cíle dřív, než by samy efektivně odpálily střely. Nejde o manévrovatelnost ani o rychlost, jde o informační převahu. F-22 bojuje v jiné dimenzi než MiG-29 z roku 1988.

Raptor v regionu: ne trvalá posádka, ale rotační hrozba

Americké letectvo nedrží F-22 v Jižní Koreji natrvalo. Základna Kunsan v květnu 2024 hostila čtyři Raptory na týdenní integrační cvičení, v červnu 2024 navázala Osan. Kunsan přitom v oficiálních materiálech funguje jako uzel pro „Accept Follow-on Forces“, tedy místo schopné přijmout, obsluhovat a znovu vyslat stroje páté generace do prostoru operací. Nejnovější veřejně potvrzená regionální rotace F-22 je z května 2026, tentokrát na japonskou Kadenu.

Rotační model je záměr, ne slabina. Sedmá vzdušná armáda USA ho popisuje jako součást konceptu Agile Combat Employment: cílem je komplikovat protivníkovu strategickou kalkulaci tím, že nikdy přesně neví, kde zrovna pátá generace stojí. Od Kunsanu k severokorejské základně Sunchon je vzdušnou čarou zhruba 395 kilometrů. Pro F-22 je to pár minut letu.

Marné neznamená bezvýznamné

Bylo by chybou číst situaci tak, že severokorejské letectvo je nula. CSIS výslovně varuje, že navzdory zastaralosti zůstává „extremely dangerous“, a to kvůli počtům, připravenosti a blízkosti k hranici. V širším konfliktu by severokorejské stroje mohly plnit rušivou a nasycovací roli, nutit protistranu reagovat a vázat kapacity. Su-25 jako útočné letouny nepotřebují vyhrát vzdušný souboj, aby nadělaly škodu na zemi.

A pak je tu kontext, který se týká i Evropy. NATO ve Washingtonské deklaraci z července 2024 přímo uvedlo, že vojenská spolupráce KLDR s Ruskem vážně dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Korejský poloostrov není vzdálená exotika bez vztahu k nám: je to místo, kde se protínají zájmy velmocí, které formují i náš bezpečnostní prostor.

Proti Severní Koreji je F-22 nástrojem demonstrace absolutní převahy. Proti čínským J-20, které Pentagon ve své výroční zprávě označuje za rostoucí výzvu, by šlo o zásadně jiný druh střetu. Severokorejské letectvo ale v té lize nehraje, a s každým rokem, kdy nedostane nové stroje, se propast jen prohlubuje.

Článek Severokorejské letectvo je totálně marné. Kdyby zakročily americké F-22, ani by nevystřelilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvacet let služby versus neuzavřený vývoj

F-22 není jen starý letoun, který přežívá ze setrvačnosti. Rozpočtové dokumenty USAF pro fiskální roky 2025 a 2026 ukazují aktivní modernizační linku zahrnující vylepšení senzorů, datový link Link 16, přilbový zobrazovací systém HMDCS, antijamové GPS antény CRPA i nové podvěsné nádrže s nižším odporem. Pentagon do Raptoru lije peníze, protože ho stále považuje za páteř vzdušné nadvlády.

Su-57 mezitím prochází vlastními úpravami. Rostec v prosinci 2025 oznámil první let s novým motorem Product 177, který slibuje vyšší tah, nižší spotřebu a delší životnost. Průběžně se mění i palubní systémy a výzbroj, podle ruských zdrojů na základě zkušeností z bojového nasazení nad Ukrajinou. Problém není v tom, že by se nic nedělo. Problém je v tom, co se neděje: sériová výroba v předvídatelném tempu.

Průmyslová propast, kterou žádný motor nezacelí

Britský think-tank RUSI v listopadu 2025 publikoval studii zranitelností výroby Suchoje, která pojmenovává bariéry přesněji než jakýkoli technický parametr:

• Závislost na dovozu — přesné obráběcí stroje, speciální materiály i některé elektronické komponenty pocházejí ze zahraničí.
• Zranitelný dodavatelský řetězec — více než 1 300 subdodavatelů, z nichž výpadek jediného může zastavit celou linku.
• Sankční tlak — obcházení sankcí je možné, ale nepředvídatelné, drahé a neškálovatelné.
• Lidský kapitál — stárnutí a úbytek zkušených inženýrů, které nelze nahradit náborem ze dne na den.

Výsledek? Strategická studie NDU Press pro rok 2025 odhaduje ruskou flotilu Su-57 na přibližně 25 strojů. Oproti 185 americkým Raptorům je to poměr, který žádná avionická modernizace nevyrovná.

Stealth jako systémová vlastnost, ne reklamní slogan

Často citované odhady radarového průřezu, údajných 0,0001 m² pro F-22 oproti 0,5 m² pro Su-57, nemají veřejně ověřitelný oficiální zdroj. Přesto i konzervativní analytici považují Raptor za výrazně hůře zjistitelnou platformu. V praxi to znamená, že americký pilot má větší šanci protivníka odhalit první, zůstat déle skrytý a vynutit si výhodnější pozici pro první výstřel.

U Su-57 samotná studie RUSI mluví o rostoucí mezeře mezi ruskými a západními stroji právě v oblasti nízké pozorovatelnosti. A to je parametr, který se nedá dohnat softwarovou aktualizací ani novým motorem, vyžaduje jiný přístup k celému draku, výrobním tolerancím a povrchové úpravě.

Co to znamená pro NATO a Česko

Malá flotila Su-57 nepřeklápí vzdušnou rovnováhu ve prospěch Moskvy. NATO po sérii ruských vzdušných incidentů systematicky posiluje východní křídlo, od mise Eastern Sentry po zvýšenou stíhací přítomnost a koordinaci protivzdušné obrany. Aliance výslovně označuje Rusko za nejvýznamnější přímou hrozbu a reaguje na ni strukturálně, ne ad hoc.

Pro Českou republiku je relevantní vlastní kontrakt na 24 letounů F-35A, s prvními dodávkami od roku 2031 a plnou operační schopností do roku 2035. F-35 je přitom jiná liga než pouhé srovnání s F-22: víceúčelová platforma se stealth, senzorovou fúzí a širokou alianční interoperabilitou. USAF jich už provozuje 443. Rusko nemá čím odpovědět ani jednomu z těchto programů, natož oběma.

Elitní hračka, ne nástroj vzdušné nadvlády

Ukrajinská vojenská rozvědka v červnu 2024 oznámila zásah Su-57 na základně Achtubinsk, 589 km od linie dotyku. Samotná vzdálenost, v níž Rusko svůj nejmodernější bojový letoun parkuje, vypovídá víc než jakákoli specifikace. Su-57 je příliš vzácný na to, aby s ním Moskva riskovala nad silně bráněným prostorem.

Rosoboronexport mezitím agresivně nabízí exportní variantu Su-57E, v únoru 2025 v Indii, v listopadu v Dubaji, s příslibem lokalizované výroby a transferu technologií. Marketing běží. Nezávislé potvrzení reálných dodávek ale chybí.

Provozní náklady F-22 jsou vysoké, podle GAO 85 325 dolarů za letovou hodinu. Raptor není levný. Ale je skutečný: vyzrálý, početný, síťově integrovaný a průběžně financovaný. Su-57 je v roce 2026 stále spíš příběh o tom, co by mohlo být, než o tom, co je.

Článek Ani v roce 2026 si nemůže ruský Su-57 na americký F-22 myslet. Prošel sice modernizacemi, ale marně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí, které se vrací jako bumerang

V květnu 2009 představil tehdejší ministr obrany Robert Gates rozpočtový rámec pro fiskální rok 2010. Mezi řádky balíku nazvaného „Reshape and Modernize the Force“ stálo jasné rozhodnutí: ukončit výrobu F-22 na 187 plánovaných strojích. Nešlo o technické selhání programu. Šlo o rozpočtově-strategickou volbu, peníze měly jít jinam, především do Joint Strike Fighter F-35, dronů a protiteroristických kapacit.

K tomu se přidával Obeyův dodatek z roku 1997, který zakázal Kongresu schválit export F-22 zahraničním zákazníkům. Argument zněl logicky: neprodávat technologii, do které USA nalily desítky miliard právě proto, aby si udržely exkluzivní náskok. Výsledkem ale bylo, že žádný spojenec nepřispěl k rozšíření výrobní série. Raptor zůstal americkou záležitostí, a americkým limitem.

Poslední stroj opustil linku v prosinci 2011. Lockheed Martin tehdy uváděl 195 vyrobených kusů celkem, z toho 187 operačních pro USAF. Dnes je inventář 183 letounů. Linka neexistuje, náhradní díly se komplikují, a co je nejhorší, žádný nástupce ještě nelétá.

Čínská odpověď: od prototypu k sériové produkci

Zatímco Washington počítal úspory, Čcheng-tu letěl. Chengdu J-20 poprvé vzlétl v lednu 2011, tedy ještě před tím, než poslední Raptor opustil montážní halu. Zpočátku šlo o prototyp s ruskými motory a nejistou budoucností. Západní analytici ho roky podceňovali.

Dnes je situace jiná. Studie IISS z roku 2024 uváděla přes 230 dodaných J-20. Britský think-tank RUSI v lednu 2026 shrnuje otevřené odhady na přibližně 300 strojů ve službě k polovině roku 2025. A tempo roste, dřívějších zhruba 20 kusů ročně se podle RUSI u novějších verzí vyšplhalo na odhadovaných 120 letounů za rok. Pokud tento trend vydrží, projekce počítají s flotilou kolem tisíce J-20 různých variant do roku 2030.

Hrubý poměr? Asi 1,6 : 1 ve prospěch Číny už dnes. A každý měsíc se nůžky rozevírají.

Co J-20 umí, a co ne

Bylo by nepoctivé tvrdit, že J-20 je ve všem lepší než F-22. Není. Raptor nabízí ověřený stealth standard na špičkové úrovni, supercruise, vektorování tahu a extrémní obratnost v blízkém vzdušném boji. Patnáct let operačního provozu přineslo integrované avionické fúze, které jsou v reálném nasazení prověřené.

J-20 je jiný stroj s jiným optimem. Větší drak, delší, těžší, s důrazem na dolet a schopnost zasáhnout cíle na velkou vzdálenost. Kombinuje nízkou pozorovatelnost, pasivní senzory, radar AESA a střely dlouhého dosahu. RUSI ho označuje za méně agilní než F-22, ale kvalitativně výrazně nebezpečnější hrozbu než cokoli, co čínské letectvo dosud provozovalo. Jeho úloha v čínské doktríně není honit se za Raptory v dogfightu. Je to vytlačit americké tankery, výzvědné platformy a podpůrné letouny daleko od bojiště, a tím ochromit celý řetězec americké projekce síly v západním Pacifiku.

V tom spočívá skutečná hrozba. Ne v přímém souboji jeden na jednoho, ale v systémovém efektu stovek stealth stíhaček, které mohou operovat v prostoru, kde USA spoléhají na podpůrnou infrastrukturu.

Americká odpověď: F-47 a dlouhý most přes 30. léta

Pentagon Čínu jako hlavní strategickou výzvu rozpoznal dávno. Národní obranná strategie z roku 2022 ji označuje za „pacing challenge“, tedy soupeře, který buduje síly s cílem vyvážit americké výhody. Nové není uvědomění. Nová je urgence.

V březnu 2025 získal Boeing kontrakt na fázi EMD programu F-47, jádra systému NGAD. První let se plánuje kolem roku 2028. Jenže operační nasazení? V březnu 2026 předseda podvýboru HASC pro taktické letectvo veřejně přiznal, že F-47 nebude k dispozici dříve než v polovině 30. let. Do té doby musí stárnoucí Raptory držet pozici, doplněné o bezpilotní spolupracující drony CCA, které jsou samy zatím ve vývoji.

Mezitím Čína v roce 2025 ukázala nejméně dva demonstrátory nové generace, označované jako J-36 a J-50. Jsou v prototypové fázi, ale signál je jasný: Peking nečeká, až J-20 zastará.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Formálně nic z toho neoslabuje článek 5 NATO. Americká obranná strategie výslovně zmiňuje závazek k robustnímu odstrašení ruské agrese i spolupráci s aliancí. Prakticky ale přesun amerického těžiště do Indo-Pacifiku zvyšuje tlak na evropské spojence, aby sami nesli větší díl břemene.

Česká republika dnes provozuje 12 pronajatých Gripenů s horizontem do roku 2035 a paralelně se připravuje na příchod 24 letounů F-35. V konfliktu vysoké intenzity by ale jak české stroje, tak většina regionálních letectev čtvrté generace závisely na amerických podpůrných prostředcích, tankerech, letounech včasné výstrahy a datových sítích. Právě ty jsou cílem, na který je J-20 optimalizován.

Skutečná cena rozhodnutí z roku 2009 se neměří kvalitou posledních Raptorů. Měří se dekádou, kterou musí Amerika překlenout s flotilou, jejíž velikost nemůže navýšit, zatímco soupeř na druhé straně Pacifiku přidává desítky nových stealth stíhaček každý čtvrtrok.

Článek Čínský drak se ujímá vedení a Američanům to dochází. Výrobu F-22 zavřeli už dávno, teď je válcuje čínský J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se skrývá za označením „Raptor 2.0″

Důležitá poznámka hned na začátek: „Raptor 2.0″ není oficiální název amerického letectva ani společnosti Lockheed Martin. V rozpočtových dokumentech USAF pro fiskální rok 2026 se modernizace dělí do čtyř samostatných programových linií:

• Viability — údržba a prodloužení životnosti draku, motorů a základních systémů.
• Sensor Enhancement — 142 podvěsných podů s pokročilým infračerveným vyhledávacím a sledovacím senzorem (IRST) pro všechny bojově kódované F-22 Block 30/35.
• IRDS (Infrared Defensive System) — vložené infračervené obranné senzory TacIRST, které mají pilota varovat před dlouhodosahovými raketami vzduch-vzduch i země-vzduch.
• Low Drag Tanks and Pylons (LDTP) — 143 sad nových externích nádrží a pylonů s nízkou radarovou viditelností a minimálním aerodynamickým odporem.

Každý z těchto programů řeší jinou slabinu původního Raptoru. Dohromady ale mění celý kill-chain: pilot vidí dál, vidí pasivněji, letí déle a přežije víc. Právě tahle kombinace dala médiím důvod mluvit o „verzi 2.0″.

Proč se vrací infračervený senzor, který F-22 nikdy neměl

Už v roce 1997 psal Air Force Magazine, že IRST nebyl součástí základního programu F-22, protože padl na prioritách a ceně. Téměř třicet let to nevadilo. Radar AN/APG-77 byl tak daleko před konkurencí, že pasivní infračervená detekce vypadala jako luxus. Jenže svět se změnil. Čína rozšiřuje inventář stíhaček J-20 a J-16 s vlastními protistealth schopnostmi, Rusko vyvíjí dlouhodosahové rakety vzduch-vzduch. V prostředí, kde protivník může detekovat radarové emise na velkou vzdálenost, se schopnost hledat cíle pasivně, jen na základě jejich tepelného podpisu, stává existenční nutností.

Ministerstvo letectva to v akvizičním reportu za rok 2021 formulovalo přímo: IRST má F-22 pomoci „lépe sledovat a držet krok s potenciálními protivníky“. Lockheed Martin už absolvoval šest testovacích letů s novým senzorovým podem a podle veřejně dostupných milníků má program přejít do hlavní akviziční fáze ve čtvrtém čtvrtletí fiskálního roku 2026. Cíl je jasný: 142 podů pro celou bojovou flotilu.

Samostatně běží program IRDS. Lockheed Martin v lednu 2025 oznámil kontrakt na integraci vložených infračervených obranných senzorů, které mají detekovat přilétající rakety na vzdálenosti, kde je ještě čas reagovat. Rozhodnutí o malosériové výrobě je plánováno na konec fiskálního roku 2026, první větší dodávky kolem roku 2028.

Stealth nádrže mění pravidla dosahu

Původní přídavné nádrže F-22 o objemu 2 271 litrů byly konstrukčním kompromisem. Nebyly stealth, po odhozu zanechávaly na křídle napojovací bod, který zhoršoval radarovou viditelnost, a jejich aerodynamický odpor omezoval výhody supercruise. Nové nádrže LDTP jsou jiná kategorie. Konstrukce minimalizuje radarový odraz i aerodynamický odpor, pylony využívají pneumatickou technologii smart rack pro čisté odhození, a co je zásadní: letoun s nimi může létat nadzvukově.

Pro pilota to znamená víc než jen delší let. Znamená to schopnost operovat ve vzdálenějších prostorech, déle se držet v oblasti, a přitom neobětovat stealth ani rychlost. Letové testy začaly ve druhém čtvrtletí fiskálního roku 2024, operační testování má odstartovat koncem roku 2025 a dodávky prvního lotu jsou projektovány na první polovinu roku 2028. Celkem jde o 143 sad, po jedné pro každý bojově kódovaný Raptor.

Most mezi pátou a šestou generací

Modernizace F-22 nedává smysl sama o sobě. Dává smysl jako most. V březnu 2025 americké letectvo oficiálně zadalo kontrakt na F-47, stíhačku šesté generace, která má Raptor nahradit kus za kus. Cílem je 185 a více strojů s bojovým dosahem téměř 2 000 kilometrů, tedy téměř dvojnásobek oproti F-22. Jenže F-47 bude v operační službě nejdřív na přelomu dekád. Do té doby musí někdo držet vzdušnou nadvládu.

Velitel Air Combat Command generál Ken Wilsbach to na Warfare Symposium řekl bez obalu: bez vzdušné převahy jsou všechny ostatní operace „mnohem obtížnější, ne-li nemožné“. A právě tady se ukazuje strategická logika upgradu. USA nemají luxus čekat. Čína podle zprávy Pentagonu o čínské vojenské síle z roku 2025 dál rozšiřuje inventář moderních stíhaček a kapacit pro útoky na velké vzdálenosti. Modernizovaný F-22 má v tomto prostředí zajistit to, čemu Američané říkají „first look, first shot, first kill“: uvidět protivníka první, vystřelit první, zasáhnout první.

Rusko pod průmyslovým tlakem

A pak je tu druhá strana rovnice. Zatímco USA financují flotilový upgrade 142 bojových Raptorů a současně rozjíždějí program šesté generace, Rusko čelí problémům jiného řádu. Britská vláda ve svém vystoupení na OBSE v červenci 2025 uvedla, že produkce Su-57, jediné ruské stíhačky páté generace, byla pozastavena kvůli nedostatku dílů. Nejde o americkou propagandu; je to tvrzení spojenecké vlády na mezinárodním fóru, podložené zpravodajskými informacemi.

Technologický rozdíl mezi USA a Ruskem v oblasti stealth letectví tak není jen o letadlech samotných. Je o průmyslové schopnosti vyvíjet, vyrábět a modernizovat ve velkém měřítku. USA zavádějí upgrade napříč celou bojovou flotilou F-22 a paralelně staví nástupce. Rusko podle dostupných informací nedokáže ani udržet sériovou výrobu jednoho typu. Právě tady podle nás leží jádro americké převahy: ne v jednom senzoru nebo jedné nádrži, ale v systémové schopnosti dostat inovaci z laboratoře do hangáru stovek letounů.

Raptor 2.0 není revoluce. Je to chladná, rozpočtově podložená kalkulace, jak z malé elitní flotily vytěžit maximum v dekádě, kdy bude svět nejblíž konfliktu mezi velmocemi s pokročilým letectvem.

Článek F-22 Raptor 2.0 potvrdí vzdušnou nadvládu amerického letectva. Rusko vůbec nestíhá reagovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 udržely venezuelské letectvo na zemi

Venezuela musela čelit hned několika typům letadel, včetně těch bezpilotních, celkem jich mělo být asi 150. Armádní Zpravodaj zjistil od ArmyRecognition, že F-22 mohlo být kolem 10, protože právě takovýto počet se objevil na základně Roosevelt Roads, odkud pravděpodobně ty zapojené do akce startovaly. Přesné počty ale nejsou k dispozici. Účast nejschopnějšího letounu 5. generace na světě je nicméně potvrzena z vícero zdrojů, takže nelze pochybovat.

Putin závidí. Američané natočili, jak vypadá opravdu rychlé sesazení diktátora, aniž by začala válka

Otázkou je, co F-22 nad Venezuelou vlastně vykonávaly za úlohu. Wikipedia uvádí, že se jedná především o letoun pro vybojování vzdušné nadvlády, i když má také další možnosti, včetně útoku na pozemní cíle. Armádní Zpravodaj se domnívá, že bylo jeho hlavním úkolem hlídat ostatní letouny, které se zapojily do operace, kdy například bombardovaly venezuelskou protivzdušnou obranu, a zřejmě utočily i na některé další pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Činnost ze strany F-22 spočívala hlavně v ovládnutí oblohy, potažmo v zamezení možného útoku venezuelského letectva. Wikipedia uvádí, že disponuje třemi americkými General Dynamics F-16 Flying Falcon, ale jeho hlavní sílu představují ruské Suchoje Su-30MKV Flanker-C. Jde o letouny 4. generace, které, na rozdíl od F-22, nemají stealth ani moderní radar typu AESA. Kdyby tedy odstartovaly, znamenalo by to pro ně obrovské riziko zničení. Navíc není jasné, zda jsou vůbec po technickém stavu schopné se do nějaké bojové akce zapojit.

Využití F-22 mohlo být všestranné

Některé informace naznačují, že se F-22 mohly zapojit i nepřímým způsobem, jelikož disponují moderními senzory a sdílením dát. Je tedy pravděpodobné, že mohly velení a dalším strojům poskytnout nějaké užitečné informace o venezuelské obraně. Výhodou je, že je, podobně jako letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II, nejspíše neměla nepřátelská protivzdušná obrana jak odhalit, protože mají pokročilou schopnost stealth.

Video: jenom 40 km od Putinovy moskevské rezidence vypukl velký požár. Narušil výrobu bojových letadel Suchoj

Operace nad Venezuelou se měly účastnit i Rockwell B-1 Lancer. Wikipedia uvádí, že jde o strategické nadzvukové bombardéry schopné nést náklad o hmotnosti až 23 tun složený z různých pum, řízených střel a dalších zbraní, a to i přesně naváděných. Pravděpodobně sloužily k útoku na různé pozemní cíle na území Venezuely, a vzhledem k tomu, že jde o veliké, a tedy snadno odhalitelné letouny, lze předpokládat, že některé z nich F-22 při akci hlídaly.

Článek Byl to velmi jednostranný boj. Američané nasadili superletoun, který si Venezuelu ve vteřině podmanil a ovládl nebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 předvedl extrémně těsnou smyčku

Bojový letoun 5. generace amerického letectva F-22 je při manévrech prováděných v Arizoně evidentně filmován z dalšího letadla. Předvádí přitom hned několik manévrů, ale tím asi nejobtížnějším je kulbit. Jedná se o situaci, v níž udělá extrémně těsnou smyčku. Vyvinutý byl ruskými piloty, uvádí Wikipedia, a ti ho s oblibou předvádějí na leteckých show.

Slováci pomohli s vylepšením Leopardu 1. Je zpět jako bojové vozidlo Condor v roli PVO i ničitele odstřelovačů

Takový manévr vyžaduje samozřejmě velmi zkušeného pilota, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že v praxi je v podstatě nepoužitelný. Teoreticky ho může pronásledovaný letoun v boji na krátkou vzdálenost, k němuž v současnosti v podstatě nedojde, udělat a díky tomu se ocitnout nepříteli, který ho pronásleduje, v zádech, ale pokud ho špatně načasuje, ztratí rychlost a bude delší dobu jako kachna na odstřel.

Ruským letounům umožňuje kulbit provádět manévry v tzv. supermanévrovatelnosti, ale americké letectvo upozorňuje, že F-22 má tuto schopnost také. A to nejen díky skvělé aerodynamice, ale pomáhají mu v tom i motory s vektorováním tahu, i když je pouze vertikální, tedy nahoru a dolů, zatímco ruské letouny ho mají do všech stran.

Video: M2 Bradley si pohrálo s ruským tankem T-90M tak moc, že mu nekontrolovaně rotovala věž a narazil do stromu

Předváděné manévry každopádně neříkají nic o tom, jak by dopadl souboj F-22 a nějakého z ruských letadel schopných kulbit provádět. Armádní Zpravodaj je ale přesvědčený, že v drtivé většině případů vítězstvím amerického stoje, jelikož má pokročilou schopnost stealth, takže by ho ruský letoun viděl mnohem později než om jeho. F-22 by měl tedy dost času na něj odpálit střely dlouhého dosahu a tím ho zničit na dálku.

F-22 předvádí ruský manévr kulbit (zveřejněno 19. července 2023); zdroj videa: sky_fighters_club

Článek Video: F-22 předvedl ruský manévr kulbit. Zvládl ho naprosto precizně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský Su-57 je mladší než americký F-22

Logika v porovnání letounů Su-57 a F-22 by mohla vést k dojmu, že je ten ruský lepší než F-22, protože je mladší. Wikipedia uvádí, že americký letoun poprvé vzlétl v roce 1997 a do výzbroje byl oficiálně zařazen v roce 2005, zatímco ruský má za sebou první let až v roce 2010 a do výzbroje vstoupil teprve na konci roku 2020. Konstrukce je tak o nějakých 13 až 15 let mladší, a jelikož došlo k technologickému pokroku, mělo by to být znát.

iZdroj fotografie: Frank Kovalchek / Creative Commons / CC BY

I přesto je ale F-22 stále považován za nejlepší na světě. Lockheed Martin ho popisuje jako skvělou kombinaci nenápadnosti, rychlosti, obratnosti a situačního povědomí, což pro ruský stroj platí v mnoha oblastech také, ale třeba stealth má mít o dost slabší. To byl jeden z důvodů, proč měla projekt v minulosti opustit Indie, uvádí 19FortyFive. Armádní Zpravodaj se domnívá, že v souboji F-22 proslulého pokročilým stealth a Su-57 by prostě americký letoun ten ruský viděl dříve a mohl proti němu použít střely, aniž by o něm věděl.

Na krátkou vzdálenost je Su-57 asi lepší

V boji na krátkou vzdálenost by mohl být výsledek boje jiný, i když jenom za předpokladu, že by se Su-57 podařilo do blízkosti amerického dostat, což není příliš pravděpodobné. Papírově vypadají letouny podobně – mají 2 motory, jsou podobně velké a dosahují rychlosti přes Mach 2. Ten ruský má ale vektorování tahu motorů ve všech směrech, uvádí Wikipedia, kdežto americký jenom vertikální. To znamená, že by měl být Su-57 hbitější a mít výhodu.

Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou

Teoreticky by šlo namítat, že ruský letoun unese více výzbroje hlavně pro útoky na pozemní cíle, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je tím, že byl F-22 stavěn primárně pro vybojování vzdušné nadvlády, a až později mu byly schopnosti útoku na pozemní cíle přidávány. Oproti tomu Su-57 byl rovnou postaven jako víceúčelový, k čemuž v americkém letectvu slouží Lockheed Martin F-35 Lightning II, jehož obdobu vlastně Rusko postrádá. Navíc je amerických letadel 5. generace oproti hrstce ruských strojů mnohonásobně více.

Článek Su-57 měl být ruskou odpovědí na F-22, ale je mnoho důvodů, proč stále zůstává jenom v jeho stínu a neporazí ho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Murmansk-BM ruší signál až na 8 tisíc km

Systém elektronického boje Murmansk-BN je ve výzbroji ruské armády od roku 2014. Wikipedia uvádí, že se jeho základ zrodil již v roce 1992, ale nebyl zařazen hlavně kvůli dopadům rozpadu Sovětského svazu. Jeho hlavní úlohou má být nalezení nepřátelských komunikačních signálů a jejich rušení, což má to být schopen dělat na až 5 tisíc km, ale jiné zdroje uvádí až 8 tisíc km. Jednat se má o spektrum vysokofrekvenčních krátkovlnných signálů.

BREAKING:

Iran has deployed Russia’s most powerful jamming communication system, Murmansk-BN. pic.twitter.com/1Im3Avt24e

— Globe Eye News (@GlobeEyeNews) August 3, 2024

Murmansk-BN je vysoce mobilní. ArmyRecognition uvádí, že je na různých vozidlech Kamaz či Ural a přívěsech, které táhnou. Základem jsou 4 výsuvné anténní stožáry vysoké 32 metrů a celý komplet má mít 4 anténní skupiny, takže je nakonec stožárů 16. Dále jsou zde podpůrná vozidla, generátory a další vybavení. V kompletním stavu má být systém schopen rušit signály na území 640 tisíc kilometrů čtverečních a v kuse fungovat až 72 hodin.

F-22 i F-35 by měly být ze hry, ale…

Signály, které má Murmansk-BN rušit, má využívat třeba americké námořnictvo a letectvo, a to včetně letounů 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor a Lockheed Martin F-35 Lightning II, které jsou nejsilnějšími články amerického, a v druhém případě celého aliančního letectva. Narušit má být schopen i satelitní komunikaci využívanou letadly. Armádní Zpravodaj soudí, že to neznamená ochromení letounů, a v případě, že by rušená opravdu fungovalo, omezí to jejich bojeschopnost a budou se muset spoléhat na jiné, i méně přesné systémy.

Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí

Letouny si přitom zakládají na své vyspělosti a schopnostech stealth. Wikipedia uvádí, že F-22 je dvoumotorový a dodnes je označován za nejlepší stíhací letoun na světě. Jeho hlavní úlohou je boj s letouny nepřítele, resp. vybojování vzdušné nadvlády. Oproti tomu F-35 je jednomotorový a jedná se o víceúčelový letoun. Může bojovat nejen s letadly, ale plnit i úderné mise proti pozemním cílům, vést elektronický boj a vykonávat průzkum, uvádí Wikipedia.

Jak dokáže jejich operace Murmansk-BN narušit, lze jenom spekulovat. ArmadaInternational sice uvádí, že minimálně jeden takový systém dostal Írán, ale při izraelských úderech na Írán pomocí F-35, které zcela deklasovaly jeho protivzdušnou obranu, se moc nepředvedl, nebo nebyl zapojen. Pokud ho tedy Írán nasadil – a není důvod, aby to neudělal – zřejmě moc velký vliv neměl. Rusko ho používá i na Ukrajině, ale její operace také ochromené nejsou. Armádní Zpravodaj soudí, že by to byl i případ střetu s letectvem NATO.

Článek Murmansk-BN anuluje největší výhodu NATO: Údajně nedá šanci F-35 ani F-22. Sotva vzlétnou, může je až na 8 000 km rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spolupráce s drony je cílem mnoha letectev

Na programu spolupráce bojových letounů a dronů pracuje ve světě více letectev, a samozřejmě se již uskutečnila řada testovacích letů, ale v aktivní službě žádná taková dvojice stále není. Twz ovem uvádí, že v případě F-22 se tak má stát již v roce 2026, což by mělo jho schopnosti oproti konkurenci posunout kupředu. Umožnit to má nespecifikované komunikační zařízení pro řízení dronů, které bude montováno do 142 letounů F-22 určených k boji.

Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75

F-22 sám o sobě skvělý strojem, nejlepším na světě. Má pokročilou schopnost stealth a je navržen k vybojování vzdušné nadvlády, i když má schopnost útoku na pozemní cíle a další role, uvádí Wikipedia. Má výkonný radar a používá nejnovější americké střely vzduch-vzduch, jako je AIM-120D AMRAAM a další. Ovšem jeho dosah je jen tam, kam jeho radar dohlédne a střela doletí, což by mohla spolupráce s drony změnit, soudí Armádní Zpravodaj.

Americké letectvo má mít dvojici dronů

Stroje, s nimiž bude F-22 pravděpodobně spolupracovat, jsou vítězové programu Collaborative Combat Aircraft amerického letectva. Konkrétně produkt společnosti General Atomics, YFQ-42, a konstrukci společnosti Anduril, YFQ-44. O dronech, zvláště o prvním z nich, však není k dispozici příliš mnoho informací. Měl by být ale stealth a mít schopnost nést dvojici střel AIM-120 AMRAAM, ale velikost nebo rychlost zatím veřejně známé nejsou.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Druhý z nich je potom dron o odhadované délce 6,1 metrů se schopností dosáhnout rychlosti Mach 0,95 a vystoupat do výšky 15 kilometrů, uvádí Wikipedia. I on by měl mít schopnost nést dvojici střel AIM-120 AMRAAM. Armádní Zpravodaj se domnívá, že takový dron může pilot F-22 vyslat dopředu a využít dat z jeho senzorů – pravděpodobně bude mít výkonný radar – nebo z dronu odpálit na nepřítele střely a sám se držet mimo dostřel, a to i v případě, že má soupeř střely s delším dosahem, což Rusko nebo Čína mají (R-37M a PL-15).

Článek F-22 Raptor zůstane neohrožen: bude první letoun světa, který zvládne ovládat drony. Výhodu proti němu ztratí Rusko i Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun KJ-3000 s typickou talířovou anténou

Informace o novém čínském letounu včasného varování a řízení jsou velice omezené. Twz uvádí, že je založen na transportním letounu Xi’an Y-20 Kunpeng, ale je značně přepracovaný – největší změnou je instalace konformního radarového systému, což je typická talířová anténa umístěná nad letadlem. A jelikož je přímo součástí konstrukce trupu, neklade takový odpor a umožňuje hladší let i velice slušný dosah. Senzorů však bude mít letoun určitě více.

Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry

Největší otázkou samozřejmě je, jaký bude mít KJ-3000 detekční dosah, v tom se zdroje značně liší. EurAsianTimes uvádí, že má mít pokrytí v oblasti 360 stupňů a dosah 360 až 500 kilometrů, zatímco ArmyRecognition mu přisuzuje až neuvěřitelné vlastnosti, a sice dosah detekce 1 000 kilometrů, přičemž letouny se schopností stealth by měl vidět do 360 kilometrů. Není jasné, kde portál k těmto údajům přišel – pokud by ovšem byly pravdivé, znamenalo by to, že KJ-3000 uvidí americké stealth letouny na opravdu dlouhou vzdálenost.

KJ-3000 vznikl z transportního letounu

Využití draku letounu Y-20 ke konstrukci stroje typu AEW&C je bezesporu rozumné řešení. Samotný transportní letoun totiž nabízí dostatečnou velikost i další důležité parametry. Wikipedia uvádí, že je 47 m dlouhý a pohání ho čtveřice motorů WS-20 max. rychlostí Mach 0,75, ale má i veliký dolet, který lze navíc zvýšit instalací systému tankování paliva za letu. Uvnitř je pak dost prostoru pro obsluhu všech přístrojů a velitelské centrum k řízení operací.

Alleged image of new Chinese KJ3000 AWACS based on Y-20B aircraft. pic.twitter.com/EAwi6FNe33

— Defence Matrix (@Defencematrix1) December 27, 2024

Kdy Čína začne KJ-3000 vyrábět, není jasné. Poprvé vzlétl v listopadu 2024, takže bude ještě vyžadovat řadu testů – až se tak stane, bezesporu to čínské letectvo značně posílí. Lze očekávat, že bude KJ-3000 spolupracovat s čínskými letadly Chengdu J-20 Mighty Dragon i dalšími, a není vyloučeno, že dostane samotné AEW&C do výzbroje i třeba střely PL-17 s radarovým naváděním a dosahem kolem 400 km, což by mu poskytlo možnosti sebeobrany.

Článek Americké stealth stíhačky mohou ztratit svou největší výhodu. Čína proti nim nasadí letouny KJ-3000, které je spatří na stovky km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-20A má několik odlišností

V současné době testuje čínské letectvo prototyp letounu J-20A, o jehož přesných schopnostech jsou k dispozici jenom velice kusé informace. TheAviationist uvádím, že ho lze od ostatních rozeznat podle tvaru trysky, protože jsou její konce zubaté, což předchozí motory WS-10 nevyžadovaly. Nějaké detaily o letounu pomohly odtajnit fotografie, které unikly na sociální sítě – je na nich vidět testovaný žlutý prototyp ve vysokém rozlišení.

First Images of #J20A Stealth #Fighter Prototype Equipped with #WS15 #Engine https://t.co/ul4oToeqAX

— Army Recognition (@ArmyRecognition) September 13, 2024

ArmyRecognotion uvádí, že snímky ukazují přepracovaný kryt a mírně zvýšený kokpit, ale mohutnější se zdá i trup, což by mohlo naznačovat instalaci nějakého nového avionického vybavení a možná také větší kapacitu paliva. Spolu s novým motorem s vyšším tahem by měl být letoun J-20A schopen supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování. To vše Čína dělá proto, aby se vyrovnala americkým letounům 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor, stejně jako Lockheed Martin F-35 Lightning II, jimž chce minimálně konkurovat.

Čína produkuje rychle, ale údajně „v horší jakosti“

Je nepochybné, že má Čína v podobě J-20A, případně jeho předchůdce J-20, k dispozici vyspělé letouny se schopností stealth, vnitřním prostorem pro nesení zbraní a vyspělými senzory. Vedle toho je schopna vyrábět letoun ve značných počtech – v současnosti může mít J-20 více než 200 a jejich produkce je odhadována na možná až 100 ročně, případně i více. Je proto jasné, že čínské letectvo stahuje náskok, který před ním má letectvo americké.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Schopnosti letounu J-20A dnes nikdo přesně nezná, jelikož je Čína tají. NationalDefenseMagazine však uvádí, že se většina odborníků shoduje, že americké letouny budou stále vyspělejší než čínské. Za jejich nedostatky označují celkovou velikost a vysokou hmotnost, a prý ani nemají být příliš obratné. Jejich senzory pak nejspíše nedosahují kvality amerických, a zaostávat za nimi mají i ve stealth. Je ale nutné předpokládat, že Čína bude v příštích letech letouny 5. generace vylepšovat, na což bude muset Ameirka reagovat.

Článek První snímky čínské stealth stíhačky J-20A ukazují, co se změnilo. Má jít o konkurenta americké F-22 i F-35, ale odborníci pochybují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounů F-22 je málo a nemají náhradu

F-22 Raptor je v mnoha směrech pořád nepřekonatelný, ačkoliv už jde o relativně starý letoun. Wikipedia uvádí, že jeho konstrukce pochází z 90. let 20. století a do služby byl zařazen v roce 2005. Vyniká skvělou manévrovatelností, vysokou rychlostí nebo pokročilým stealth, které je lepší než u jiných letadel 5. generace, a také možností používat velice účinné zbraně. Je ale velmi drahý, takže si americké letectvo pořídilo jenom 187 kusů. Některých F-22 se sice chtělo zbavit, ale nakonec to neudělalo, protože musí případně čelit Číně a Rusku.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Plány amerického letectva předpokládaly, že F-22 nahradí ve 30. letech 21. století letoun 6. generace NGAD. DefenseNews, uvádí, že to ale vůbec není jisté. Jeho konstrukce se totiž ukazuje jako velice drahá a jeden by mohl stát až 300 milionů dolarů (6,94 miliard Kč), zatímco Lockheed Martin F-22 Raptor stojí 125 milionů dolarů (2,9 miliardy Kč). Ani Spojené státy americké si nejspíše nemohou takovou cenu dovolit a nad celým programem se tak vznáší mnoho otazníků. Na druhou stranu F-22 zestárne a náhradu určitě potřebovat bude.

Největší překážkou je pokročilý motor

Konstruktéři se nejspíše budou muset zamyslet nad tím, jak udělat NGAD levnější. PopularMechanics se domnívá, že jednou z cest je nestavět nový motor s adaptivním cyklem, protože je nesmírně drahý. Na druhou stranu by měl zajistit mnohem nižší spotřebu paliva, a to i v okamžicích, kdy letoun dosahuje nadzvukové rychlosti. Jenomže pokud NGAD dostane nějaký běžný proudový motor, bude spotřebovávat více paliva, aby měl požadovaný dolet, čímž ale bude mnohem větší a nemusel by tak splňovat další požadované parametry.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Někteří odborníci mohou však spoléhat na program Collaborative Combat Aircraft, jehož cílem je vytvořit plnohodnotný bojový dron pro doprovod bojových letounů. Twz uvádí, že měl být součástí NGAD a s letounem spolupracovat, jenomže pokud NGAD nevznikne a vznikl by pouze dron, mohl by sice doprovázet starší typy letounů, ale hodnota spolupráce by asi byla mnohem méně pokročilá. Chybné jsou pak zřejmě i úvahy, že by dron mohl NGAD dokonce nahradit, v mnoha situacích by totiž lidský prvek mohl scházet.

Článek Americké letectvo aktuálně nemá žádnou náhradu za F-22 Raptor, který dodnes neporazilo Rusko ani Čína. A možná ani mít nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 Raptor mohou být v Koreji nastálo

Přílet vyspělých letounů F-22 generace na jihokorejskou základnu Kunsan byl již potvrzen, a Defence-Blog uvádí, že byly konkrétně zaznamenány minimálně 3 kusy, ale jejich přesný počet není znám. Vedle toho ani není jisté, jak dlouho se v Jižní Koreji zdrží nebo zda jsou tam nastálo. Spojené státy americké již v minulosti deklarovaly, že do oblasti Pacifiku umístí více svých sil, a přítomnost letounů může být jedním z kroků. Budou také cvičit s jihokorejským letectvem, včetně jeho Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Pro severokorejské letectvo musí představovat střet s F-22 noční můru, což by nejspíše nebylo daleko od pravdy. Pilotům severokorejských letadel by totiž v případě konfliktu nezbývalo než doufat, že se k americkým letounům ani nepřiblíží, a že ani on nepřiblíží k nim. Jde o letoun využívající schopnosti stealth, moderní avioniku, účinné motory a mnoho dalšího, což z něj dělá stíhačku, která nemá ve světě konkurenci, uvádí Military. Naopak severokorejské letectvo je beznadějně zastaralé a nemá nic, čím by se mohlo F-22 rovnat.

Ani nejmodernější MiG-29 by neměl šanci

Nejmodernějšími severokorejskými letouny jsou Mikoyan MiG-29 Fulcrum, které konstrukčně pochází z dob Sovětského svazu. Wikipedia uvádí, že jich země provozuje 35, ale oproti F-22 jsou beznadějně zastaralé. Navíc není jasné, v jakém jsou stavu, ačkoliv by Severokorejci mohli získávat některé díly na opravu z Ruska a uzemněné letouny udržovat. Vedle toho mají například Mikoyan-Gurevich MiG-21 či jeho čínské kopie Chengdu J-7 Fishcan nebo Shenyang J-6 Farmer, což jsou zase kopie Mikoyan-Gurevich MiG-19 Farmer.

Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí

Severokorejské letouny jsou také vybaveny zastaralými radary s malým dosahem a v podstatě ani nedokáží letadla jako F-22 nebo F-35 na nějakou rozumnou vzdálenost zaznamenat. Ony naopak budou na radarech moderních amerických letounů vidět i na několik stovek kilometrů. Jediným limitem tedy bude dosah střel vzduch-vzduch, ale i tady mají západní stroje navrch. Jsou totiž schopné zničit ty severokorejské dříve než jejich piloti vůbec zaznamenají nepřátelskou aktivitu; střet by tak byl jednostrannou záležitostí.

Článek Kdyby se musela Severní Korea utkat s americkými letouny F-22 Raptor, mohli by se její piloti tak akorát modlit, že zrovna jim se vyhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 zvládne až neuvěřitelné manévry

O tom, co vše letoun F-22 Raptor dokáže, se může každý přesvědčit na videu pod článkem. Jsou na něm zpomalené záběry z manévrování, což dokonale prozrazuje všechny schopnosti stroje. Letadlo nejprve díky síle motorů stoupá kolmo vzhůru, poté se převrátí na záda a zamíří naopak přímo kolmo dolů. Pilot ale střemhlavý let ladně vybere a pokračuje vodorovně, a nakonec udělá ještě několik dalších manévrů.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Twz uvádí, že skvělá manévrovatelnost F-22 je dána hned několika faktory konstrukce. Tím prvním je síla motorů, které mají v poměru k hmotnosti velice dobrý tah, což je velmi důležité. Druhým důvodem jsou trysky motoru, které jsou vektorovatelné ve dvou směrech – díky tomu lze provádět i velmi prudké manévry. Například ruský letoun Suchoj-Su-35 Flanker-E má trysky vektorovatelné ve třech směrech, takže je jeho manévrovatelnost ještě o něco lepší, ale v žádném případě to neznamená, že by byl oproti F-22 lepší v boji.

F-22 Raptor je vzácný, ale důležitý

Letoun F-22 vstoupil do služby v americkém letectvu v roce 2005 a lze ho tedy označit za relativně starší konstrukce. Ale přesto ho odborníci považují za jedinečný a nejsilnější na světě. NationalInterest uvádí, že byl vyroben jenom v počtu 186 kusů, a do výzbroje se údajně dostalo kolem 130 z nich, a asi jenom stovka jich je provozuschopná. F-22 je pro americké letectvo nepostradatelný, jelikož v případě nějakého konfliktu, třeba s Čínou, by bylo jeho úlohou udržet oblohu čistou a umožnit operace dalším americkým silám.

Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí

Americké letectvo, námořnictvo a námořní pěchota mají sice i další druhy letounů, ale ty svými schopnostmi ve vzdušném boji kvalit F-22 nedosahují. Neznamená to, že by byly zbytečné, ale měly by jiné úlohy. Například další stroj 5. generace, Lockheed Martin F-35 Lightning, je sice schopen stíhacího boje, ale je to spíše víceúčelové letadlo určené k útokům na pozemní cíle, průzkumu a dalším úlohám. EurAsianTimes uvádí, že to v žádném případě neznamená nemožnost F-35 účastnit se vzdušných bojů, jenom jiným stylem.

SPECTACULAR FOOTAGE @markfingar Awesome flying @cabogunderson pic.twitter.com/HD3NMSTRSA

— Combat Learjet (@Combat_learjet) March 14, 2020

Zpomalené manévry F-22

Článek Video: fascinující zpomalené záběry manévrování letounu F-22 Raptor se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 je drahý, ale F-35 ho nenahradí

Ve službě amerického letectva je jenom 187 letounů F-22, připomíná NationalInterest, i když jich bylo v plánu postavit mnohem více – po skončení studené války to však nebylo třeba. F-22 Raptor navíc byl, a stále je, drahý. Situace se ovšem mění, protože ruské – a především pak čínské – letectvo vyvinulo své vlastní letouny 5. generace. Větším problémem jsou přitom Číňané, jelikož jsou schopni vyrábět vyšší počty letadel, jimiž dokonce dohání americké letectvo, a navíc se s nimi mohou Spojené státy americké dostat do střetu kvůli Tchaj-wanu.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Americké letectvo přitom chtělo 32 letadel F-22 v roce 2024 vyřadit, přičemž se jednalo o verze Block 20 určené v výcviku, nikoliv k boji – k tomu slouží verze Block 30 a Block 35. Kongres to však zatrhl, připomíná DefenseOne, i když argumentem bylo, že peníze nutné na jejich údržbu a modernizaci (až 1,17 miliardy korun na jeden kus) by se přesunuly na vývoj letounu NGAD generace. Jednoznačně ale zatím u politiků převládá názor, že z důvodu bezpečnostní situace je třeba F-22 ponechat, dokud nebude k dispozici NGAD.

F-22 má nedostatky, ale lze je řešit

Aby se však mohl F-22 postavit čínskému letectvu v Pacifiku, vyžaduje úpravy a modernizaci. Meta-Defense uvádí, že pro rozlehlé oblasti oceánu nemá dostatečný dosah, a spoléhat se na tankery není vždy dobré. Konstruktéři dle všeho řeší instalaci tvarované přídavné nádrže, a to nejspíše tak, aby i s ní zůstalo zachováno stealth. Stoupnout by pak mohl i objem nesených zbraní, a lze počítat také s aktualizací softwaru a schopností nosit nové zbraně.

Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí

Svými schopnostmi je F-22 stále nepřekonán, ať jde o rychlost až Mach 2,25, jak uvádí Wikipedia, dobrou manévrovatelností nebo dostup do výšky až 20 kilometrů. Díky tomu všemu by byl v případném poražení čínského letectva nezastupitelný, ale snad na konflikt ani nedojde. Američanům a jejich spojencům by to nicméně mohlo otevřít nebe pro operace F-35, případně i letounů 4. generace bez rizika nějakého střetu s nepřítelem.

Článek Navzdory nákladům na modernizaci zůstává F-22 americkou jedničkou proti Číně. Nic lepšího dosud nevzniklo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyspělý letoun proti původně cvičnému

Letouny F-22 a FA-50 jsou téměř neporovnatelné. Ten americký je generace páté s vysokou manévrovatelností, vyspělým radarem, moderními zbraněmi, pokročilou schopností stealth a vysokou rychlostí a doletem, uvádí Airforce-Technology. Naopak jihokorejský, ačkoliv je nadzvukový, byl vyvinutý z původně cvičného KAI T-50 Golden Eagle, konstatuje Airforce-Technology. Nemá navíc schopnost stealth, jeho zbraně a detekční systémy jsou znatelně horší, a třeba radar AESA má jenom ve verzi Block 20, ale tu Filipíny nemají.

Speaking of FA-50, the Philippine Air Force published recently that it was able to do a simulated Fox 2 kill against a USAF F-22 Raptor during Exercise COPE THUNDER 2023 last July 2023. Question is if the Raptors are giving their all in the air to air combat exercise.
📷 PAF pic.twitter.com/KAvYq2Zy0s

— Max Montero (@MonteroMax) October 30, 2023

Přesto na jednom cvičení jeden FA-50 americký F-22 sestřelil, uvádí EurAsianTimes. Sestřel se mu měl povést střelou s tepelným naváděním, pravděpodobně AIM-9 Sidewinder, a jak dokládají snímky v informacích o sestřelu, vše se stalo na krátkou vzdálenost, kdy na sebe piloti letounů de facto viděli. K dispozici však nejsou žádné další podrobnosti, ani například to, v jaké situaci se k sobě letouny dostaly nebo jaké byly v tu chvíli jejich úkoly.

FA-50 by se k F-22 neměl šanci přiblížit

Výsledky souboje mezi F-22 a FA-50 mohou být nesmírně zavádějící, konstatuje NationalInterest. Jde podle něj hlavně o to, že se filipínský letoun směl k americkému přiblížit, ale v reálné situaci by se to v podstatě nemělo šanci stát. Radar F-22 by FA-50 odhalil na vzdálenost více než 100 kilometrů a pilot amerického letadla by ho byl na tuto vzdálenost schopen zničit, aniž by tomu byl druhý pilot schopen zabránit. Je tedy v podstatě vyloučeno, aby se méně vyspělý letoun v reálném souboji dostal na dohled a použil své méně vyspělé zbraně.

První jihokorejská stíhačka KAI FA-50 je menší a smrtonosnější než český Gripen, ve světě může zaujmout silné postavení

Ale i kdyby se na dohled dostal, F-22 by neměl problém se souboji vyhnout, jeho maximální rychlost je totiž Mach 2,25, uvádí Wikipedia, kdežto u FA-50 pouze Mach 1,5 až 1,7 (informace se rozcházejí). Dvoumotorový americký letoun má navíc mnohem větší stoupavost než jihokorejský, a rovněž je obratnější. Sestřel při cvičení je tedy možný spíše jenom za situace, kdy se vyspělejší letoun záměrně na krátkou vzdálenost přiblíží a palbě se vystaví, což ale neříká vůbec nic o schopnostech a výsledcích v ostrém reálném souboji.

Článek Kterak F-22 Raptor tvrdě pohořel ve vzdušném souboji, v němž ho zničil jihokorejský KAI FA-50 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je dobrý, ale v nízkých počtech

Ruský letoun Suchoj Su-57 je bezesporu schopný a může nést i úctyhodnou výzbroj. Ve vnitřních šachtách může mít třeba 4 moderní střely vzduch-vzduch R-77M, uvádí Airforce-Technology, které mají dosah až 193 km. Pohání ho přitom dvojice motorů, s nimiž může dosahovat max. rychlosti přes Mach 2, a vyznačuje se i velmi dobrou manévrovatelností. Jako letoun 5. generace má Su-57 i stealth, ale ta je podle všeho slabá. Ovšem ani tak ho nelze podceňovat.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

V případě, že by se ruské letectvo chtělo postavit síle NATO, nejspíše by tvrdě narazilo. Po vstupu Finska do Severoatlantické aliance je délka hranice s Ruskem téměř 3 tisíce kilometrů, a několik desítek letadel páté generace jako Su-57 znamená doslova jenom kapku v moři. I kdyby nadělaly škody, kvantitativně jich zkrátka není pro takové rozpětí dostatek. Země NATO navíc vzdušnou hranici hlídají a proti moderním ruským letadlům mají mnohonásobnou přesilu, a to nejspíše i v mnohem vyšší kvalitě samotných letounů.

Na počty moderních letadel Rusko prohrává

Hlavní roli by hrály v obraně zemí NATO letouny AWACS, tedy třeba Boeing E-3 Sentry, který má radar s dosahem 375 km, uvádí Military, a data přenáší letectvu nebo protivzdušné obraně. Podobné má sice i Rusko, ale ne tak výkonné. V samotné letecké síle má pak NATO obrovskou přesilu – jenom Amerika disponuje 186 letouny F-22 Raptor, uvádí Wikipedia, a všechny země mají dohromady stovky letadel F-35, přičemž budou jejich počty stoupat – třeba malé Finsko jich bude mít 64. Vedle toho má NATO i mnoho letounů 4. generace.

Ty má sice i Rusko, například 120 kusů Suchoj Su-35 nebo 150 kusů Suchoj Su-34, případně třeba MiG-35, stojí na Wikipedii, ale i ty kvalitativně za protějšky v zemích NATO zaostávají. Samozřejmě má největší země světa ve výzbroji ještě stovky dalších letounů, ale nejsem si jistý, že je vůbec má smysl v tomto, byť velice skromném srovnání, zmiňovat. Většina by jich totiž nejspíše ani nepřeletěla hranice, natož aby dokázala napáchat nějaké škody.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Problémem by také byla pro ruské letectvo protivzdušná obrana, i když například výše zmiňovanou finskou hranici by asi celou ochránit nedokázala. Systémy jako MIM-104 Patriot, NASAMS a další by spojenecké země nejspíše přesunuly do Pobaltí, Polska a Rumunska. Navíc vzhledem k nízké úrovni stealth u letounů Su-57 lze předpokládat, že by je radary nakonec včas dokázaly zaměřit. Ty by potom musely unikat obvykle dvojici odpálených střel, což není snadné.

Článek Ruské letectvo je výrazně slabší než NATO, ani dalších 50 vyspělých letounů Suchoj Su-57 by mu nedalo sílu prorazit obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Politici a letectvo se přou velmi často

O osudu některých F-22 vypukl spor nejspíše mezi představiteli amerického letectva a Kongresu, což ostatně není výjimečná situace. Dobrým příkladem jsou třeba letouny Fairchild Republic A-10 Thunderbolt II, které se dle BreakingDefense snaží letectvo poslat do výslužby již přes 10 let, ale o svolení svádí boj s politiky. A některé zdroje dokonce uvádí, že mnozí kongresmani A-10 doslova milují. Ovšem i spor o špičkový F-22 je možná spíše překvapením.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Americké letectvo by se již delší dobu rádo zbavilo 32 kusů F-22, ale politici souhlasili pouze s vyřazením některých A-10 a jiných letounů, přibližuje DefenseNews. Plány se jim totiž zdály předčasné, kdežto letci argumentovali penězi. Je pravda, že je provoz F-22 velmi drahý, a letouny navrhované k vyřazení navíc nejsou bojové, ale cvičné, a k boji se tedy nehodí. Ušetřené peníze by přitom bylo možné použít k vývoji letounu 6. generace NGAD. Oba tyto důvody osobně považuji za relevantní, ale zda je ve hře více aspektů, to nevím.

Cvičných F-22 je příliš, ale být nemělo

A teď ta podstata sporu, protože není novodobý. Kořeny má již v historii F-22, kdy chtělo americké letectvo kolem 750 letounů. V prvních fázích nechalo postavit 74 cvičných F-22 Block 10/20, a teprve poté plnohodnotné bojové letouny verze Block 30/35, vysvětluje PopularMechanics. Když potom přišlo rozhodnutí nevyrobit letadel 750 a počet se zastavil na 187, byl poměr cvičných a plně bojových nevyrovnaný. A proto je logické, že je chce letectvo raději zakonzervovat a ušetřené peníze věnovat na rychlý vývoj lepšího letadla 6. generace.

F-35 dnes bezesporu překonává F-22 Raptor, i když v přímém souboji by naopak vyhrál starší letoun; snad jen proti skupině by neobstál

Ve světě jsou už totiž další letadla 5. generace a další vznikají, takže se rovnováha sil mění. Kdo bude chtít nejsilnější leteckou sílu, potřebuje nejlépe letoun vyšší generace, který všechny ostatní strčí do kapsy. Snaha vynaložit peníze na novou konstrukci je tedy logická, a navíc by vyřazením nebojových F-22 k žádnému zásadnímu oslabení letectva nedošlo.

Článek Zatímco americkému letectvu dává smysl F-22 Raptor vyřazovat, politici je nařizují ve službě ponechat. Důvod je nicméně logický se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z kabiny vypadá let docela jednoduše

Na videu je možné spatřit let stíhacího letounu F-22 Raptor, který patří do Raptor Demo Team, což je předváděcí tým amerického letectva. Zajímavé na tom je hlavně to, že záběry netradičně pochází přímo z kabiny pilota – diváci tak mají možnost spatřit vše, co vidí pilot (samozřejmě v rámci možností). V některých chvílích mohou však pilotovi vidět až do tváře. Let přitom může na záběrech vypadat jako snadná počítačová hra, nic ale nemůže klamat více – už jenom proto, že je pilot při prudkých manévrech v kabině vystaven několikanásobnému přetížení.

iZdroj fotografie: Frank Kovalchek / Creative Commons / CC BY

Konkrétně tento let se odehrál při představení ve Fort Lauderdale na Floridě. Na záběrech jsou přitom vidět nejen mnohé manévry pilota, při nichž nejednou doslova visí hlavou dolů, ale i některé zajímavé situace. Opakovaně například z letounu odpaluje světlice používané k oklamání tepelně naváděných střel, ale na podobných představeních vytváří skvělé efekty. Za letounem se také velmi často tvoří kondenzace způsobená vakuem vzniklým tlakovým rozdílem mezi dvěma stranami křídla a vlhkým floridským vzduchem.

F-22 Raptor zvládá prudké manévry

Lockheed Martin F-22 Raptor je postavený tak, aby byl schopen i velmi náročných manévrů. Díky trysce motoru pohybující se ve směru nahoru a dolů může vykonávat manévry prudce, a jeho motor mu navíc dovoluje dosahovat nadzvukové rychlosti bez nutnosti zapínání přídavného spalování. Spolu se schopností stealth, velmi dobrým radarem a silnou výzbrojí tvořenou kanonem ráže 20 milimetrů a moderními střelami (třeba AIM-120 AMRAAM) to dělá z F-22 Raptor na současném nebi nepřekonatelného bojovníka.

Kuriózní vyřazení stíhačky F-22 Raptor 5. generace z provozu: uhnízdil se v ní roj 20 000 včel, technici si poradit neuměli

Americké letectvo má v současné době v aktivní službě 183 kusů F-22 Raptor, v žádné další zemi přitom tyto letouny neslouží, neboť jejich export zakazuje zákon. Dvoumotorový stroj je schopen dosahovat rychlosti až Mach 2 a vystoupat do výšky 20 kilometrů. Ve službě by měl vydržet minimálně do poloviny 30. let 21. století, kdy by ho měl začít postupně nahrazovat v současnosti vyvíjený letoun 6. generace známý pod označením NGAD, o jehož prvních zmínkách jsme již na ArmádnímZpravodaji informovali v lednu 2023.

Článek Exkluzivní záběry akrobacie přímo z pohledu pilota americké stealth stíhačky F-22 Raptor, který předvedl skvělý výkon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 a F-35 mají odlišnou úlohu

Ačkoliv jde v obou případech o letadla páté generace, jsou F-22 a F-35 naprosto odlišné stroje, a proto je jejich posuzování velmi ošemetné. Starší F-22 totiž Američané postavili pro vybojování vzdušné nadvlády, což je také úloha, v níž opravdu exceluje. A naopak F-35 je víceúčelový letoun, pro nějž je stíhací boj pouze jedním z mnoha úkolů – velmi dobře zvládá i útoky na pozemní cíle a protivzdušnou obranu, a stejně tak může provádět průzkum, čehož je první letoun schopen jen velmi omezeně nebo téměř vůbec.

F-22: Proklamován jako nejlepší stíhací letoun. Přitom nemá na svém kontě jedinou vyhranou leteckou bitvu

Pokud by byl tedy hodnocen pouze klasický vzdušný souboj, zvítězil by bezesporu F-22 Raptor. Ten by měl mít velmi dobrou úroveň stealth, přičemž je mimořádně ovladatelný a rychlý – jeho dva motory mu umožňují dosahovat rychlosti až Mach 2,25. Oproti menší jednomotorový F-35 dosáhne maximálně rychlosti Mach 1,6, a to s obtížemi, a navíc u něj nelze hovořit o nějaké „supermanévrovatelnosti“. Lze tedy předpokládat, že při použití stejných zbraní by na zemi skončilo mnohem více F-35.

Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku

Minimálně by to platilo pro takzvaný dogfighting na krátkou vzdálenost, protože rychlejší a hbitější F-22 by svého soupeře jednoznačně deklasoval. O něco vyrovnanější by byl souboj na vzdálenost delší, i když schopnost stealth u F-22 by údajně měla být o něco lepší než u F-35. Tehdy by zkrátka záleželo na tom, kdo koho dříve uvidí a také na něj vypálí. Raptor by měl ale výhodu, že má určitě vyšší šanci nepřátelskou střelu tzv. vymanévrovat.

Útoky na pozemní cíle jsou důležité

Jiná situace by nastala, pokud by byl posuzován vliv letadel na celý konflikt mezi dvěma stranami. I válka na Ukrajině ukazuje, že při silné protivzdušné obraně nemusí hrát letectvo takovou roli jako v minulosti, a nějaké velké vzdušné souboje se tak na nebi vůbec nemusí odehrávat. Výhodu by v takovém případě získala strana schopná zničit nepřátelskou protivzdušnou obranu na zemi, čímž by také měla možnost z relativně bezpečné vzdálenosti útočit na pozemní cíle. V tomto směru jednoznačně dominuje F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Tim Laurence / Creative Commons / OGL

Současná válka je ale také o informacích, protože je třeba vědět, kde se nepřítel nachází a v jaké síle. Právě F-35 je letoun doslova napěchovaný hromadou detekčních přístrojů, díky nimž dokáže tyto informace nejen zjistit, ale i sdílet s ostatními letadly i jakýmikoliv pozemními jednotkami. Těm by to umožnilo na nepřítele s vysokou přesností a v téměř reálném čase zaútočit a eliminovat. Něco takového přitom F-22 nedokáže, a i kdyby některé F-35 na nebi zničil, jejich význam pro konečné vítězství by tím nejspíše zvrátit nedokázal.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Je také otázkou, jak by dopadaly souboje skupin letadel. Při dobré taktice by mezi sebou totiž mohla skupina F-35 sdílet data a teoreticky tak na nepřítele pálit z různých pozic, zatímco by se všichni její členové drželi mimo dosah radaru F-22. Výsledek by však velmi závisel i na úrovni výcviku pilotů, který trvá i několik dlouhých let. Když tedy sedí nezkušený v sebelepším stroji, jehož potenciál nedokáže využít může se slabším lehce prohrát, pakliže ho ovládá kvalitně vycvičený pilot. Střet F-35 a F-22 je ale opravdu spíše teorie.

Článek F-35 dnes bezesporu překonává F-22 Raptor, i když v přímém souboji by naopak vyhrál starší letoun; snad jen proti skupině by neobstál se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

D. Trump stáhl americké síly domů

V době bojů s Islámským státem byla přítomnost vojáků USA v Sýrii, hlavně tedy na kurdských územích, mnohem větší, jelikož přímo i nepřímo podporovali své spojence proti radikálům. Rusko ale naopak podalo pomocnou ruku Asadovi, jehož režim začal prohrávat v občanské válce. I po jejím konci, nebo spíše příměří mezi stranami, však vojáci největší země světa zůstali, a udělali ze Sýrie jakýsi opěrný bod, z něhož těží doteď.

Naproti tomu tehdejší americký prezident D. Trump rozhodl, že se v roce 2019 Američané (až na výjimky) stáhnou, a vyklidí tak pole Rusům, Íráncům nebo Turkům (všichni jmenovaní mají totiž o některá syrská území zájem). Nejspíše to ale byla chyba, kterou už je dnes nemožné napravit nějakou jednoduchou cestou, a vojenský střet si nikdo nepřeje (snad).

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Situace v Sýrii se v poslední době vyostřuje, a dokonce je možné, že se budou síly podporované Íránem (a pravděpodobně i Ruskem) snažit Američany, kterých he v zemi asi jen 900, vyhnat. Jejich hlavní základnou je Al-Tanf, kde jednotky USA působí spolu se silami syrské demokratické opozice, ale až na ni jsou pro většinu stran nevítanými hosty – zvláště když ovládají ta nejcennější ropná pole. Nespokojenost dává najevo i Rusko, jehož letadla začala velmi pravidelně narušovat Američany ovládaný prostor, i jejich letadla.

F-22 Raptor je velmi silná „karta“

Ve snaze vyrovnat síly vsadili Američané na silnou kartu, která vskutku může stažení jednotek vykompenzovat. Na hlídku vyslaný asi nejsilnější stíhací letoun 5. generace současnosti, Lockheed Martin F-22 Raptor, je strojem, s nímž se nemohou rivalové v Sýrii rovnat. A vzhledem k tomu, že jich existuje jenom necelých 200, svědčí to o důležitosti, jakou oblasti přikládají. F-22 Raptor tam sice stojí proti ruským bojovým letounům Suchoj Su-35 Flanker-E, které jsou sice moderní, ale na americkou stíhačku nestačí. Už jenom proto, že je stealth.

Souboj jeden na jednoho má tak docela jasného vítěze, ovšem i přes nasazení těchto letadel zůstává největší vliv Rusku a Íránu, tedy zemím, které podporují tamní diktátorský režim, a nějaké slovo má rovněž Turecko okupující sever Sýrie. Ani jedna z jmenovaných zemí už si nejspíše proti takové síle netroufne, Američané ale na druhou stranu mohou spíše jenom udržovat status quo a doufat, že situace dále neeskaluje. Jejich armáda je sice silnější a technologicky vyspělejší, a v podstatě by dokázala odpor v Sýrii „smazat“, ale nedojde k tomu.

Nezáleží tedy, kolik moderních F-22 Raptor do země pošle, ani stovka jich v tuto chvíli nic nezmění. Důvodem je nejspíše možná nepopularita takového kroku, s níž se Spojené státy setkaly po invazi do Afghánistánu, kdy se ukázalo, že nakonec nebylo vše tak, jak se zdálo. A vedle toho Amerika téměř jistě nechce provokovat Rusko, s nímž je situace už tak extrémně napjatá kvůli válce na Ukrajině. Pro největší zemi světa je navíc Sýrie branou do Středomoří, takže se ho jistě nevzdá. F-22 Raptor by tak mohly alespoň zajistit přežití Kurdů.

Článek Názor: žádný počet F-22 Raptor nemůže Americe pomoci vypořádat se s Ruskem v Sýrii, i když by ho mohlo „smazat“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejstarší a nejsilnější letoun 5. generace

F-22 Raptor je úplně první bojový stroj páté generace na světě, do výzbroje amerického letectva vstoupil v roce 1997 a výrazně předběhl všechna ostatní letadla. Byl postaven hlavně jako stíhačka pro získání vzdušné nadvlády, a ačkoliv po obloze dnes létají další 3 letouny 5. generace, je stále považován za nejsilnější. Výrobní linku jich však opustilo jenom necelých 200, poté byla produkce zastavena, protože s cenovkou přes 3 miliardy korun za kus byl F-22 Raptor nejen silný, ale také extrémně drahý. Ve výzbroji ho mají pouze USA, jejich prodej zakazuje zákon.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Letoun má dvojici motorů, které mu dodávají rychlost Mach 2,25 a vynesou ho až do výšky až 20 kilometrů. I proto byl F-22 Raptor před nedávnem použit k sestřelení čínského špionážního balonu ve vysoké výšce. Jednu z trysek agregátu si přitom v létě vybraly včely za své útočiště. Co by se mohlo stát, kdyby nalezly až do samotného motoru, lze jenom domýšlet. Technici nicméně v takové situaci ani nevěděli, jak s letounem zacházet, protože podrážděný roj včel může být životu nebezpečný.

Na letadle si chtěla odpočinout královna

Rojení včel je běžný proces, tento hmyz tak většinou reaguje na nedostatek prostoru, načež ho část i s matkou odletí jinam. Přivolaný včelař přitom uvedl, že si právě matka pravděpodobně chtěla během letu odpočinout a usedla tedy v trysce letadla. Ostatní včely ji přirozeně následovaly. V takové situaci bylo možné čekat, zda královna načerpá dost sil a odletí, jenomže hrozilo, že se tak nestane a ve stroji se uhnízdí. Včelař ale nakonec roj odstranil a přemístil ho do úlu nedaleko lokálního výrobce piva.

Roj byl neobyčejně veliký, měl 3,6 kilogramů a tvořilo ho zhruba 20 tisíc včel. K poškození letounu přitom nedošlo; a ještěže, Lockheed Martin F-22 Raptor je pro americké letectvo velmi důležitý a v jeho výzbroji by měl zůstat někdy do 30. let 21. století. Tehdy by ho měl začít nahrazovat letoun 6. generace označovaný zkratkou NGAD, na jehož vývoji letecké společnosti v současnosti pracují, a „omylem“ zveřejnily i jeho možnou podobu.

Článek Kuriózní vyřazení stíhačky F-22 Raptor 5. generace z provozu: uhnízdil se v ní roj 20 000 včel, technici si poradit neuměli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 Raptor

Pokud do tohoto výčtu nezařazujeme stealth útočný letoun F-117 Nighthawk, který přišel do výzbroje USAF v roce 1983 a dnes již je vyřazen, pak F-22 Raptor by měl být považován za prvorozence mezi stealth stíhačkami. Poprvé se vznesl do vzduchu v roce 1997 a v roce 2003 začaly elitní americké letecké jednotky přezbrojovat na tyto stealth nejnovější stíhací stroje. První jednotkou jimi vyzbrojenou byla 27. stíhací peruť se sídlem v Langley.

F-22 Raptor měl ve výzbroji USAF nahradit F-15 Eagle v jeho roli vybojování vzdušné převahy nad bojištěm. Ale letoun se ukázal jako výrobně velmi drahý (původně 3,5 miliardy korun, dnes kalkulace pro případ obnovené výroby hovoří o více než 5–6 miliardách korun za kus při sérii nejméně tří set letounů). I jeho provoz je výrazně dražší než u ostatních letounů v USAF. Navíc v americkém kongresu převládl názor, že jde o natolik technicky pokrokový letoun, že nemá a ještě dlouho mít nebude na světě žádného rovnocenného konkurenta.

iZdroj fotografie: Pixabay

A v tom případě zatím stačí mít ve výzbroji USAF stále ještě jen stíhačky 4. generace, které jsou až o řád levnější. To vše vedlo k jeho zásadnímu zásahu do programu F-22, jenž byl výrazně utlumen. Celkem bylo před ukončením výroby F-22 v roce 2011 smontováno jen 187 letadel místo plánovaných 750, a v důsledku toho se cena za jeden kus ani zdaleka nepřiblížila očekávaným 120 milionům dolarů (téměř 3 miliardy korun).

V současnosti odborníci z mnoha zemí hodnotí F-22 jako nejvyspělejší stealth stíhačku páté generace, pro kterou případní rivalové čtvrté generace nepředstavují zvláštní hrozbu. V cvičných střetech F-22 snadno „zničily“ F-15 a F-18 s impozantním skóre 120 : 1. Na rozdíl od jiných amerických letounů ale F-22 americký Kongres zakázal prodávat do jiných zemí (usilovalo o něj hlavně Japonsko), protože technologie a materiály použité při jeho konstrukci jsou stále považovány za tajné a mají pro USA strategický význam.

F-35 Lightning II

Vysoká cena F-22 a postoj kongresu znemožňovaly nahradit flotilu amerických stíhaček čtvrté generace, z nichž většina byla vyvinuta v 70. letech, novým Raptorem. Proto USAF zadalo na počátku 90. let minulého století poptávku na jednodušší a levnější jednomotorový víceúčelový stroj se stealth vlastnostmi. Nad projektem koncernu Boeing zvítězil projekt firmy Lockheed Martin, který vyvinul stíhačku F-35 Lightning II. Ta od roku 2015 začala vstupovat do služby u námořní pěchoty a amerického letectva.

Při vývoji tohoto letounu byly sledovány dva hlavní úkoly: vytvořit nejen pokročilý stealth stíhač, ale celou rodinu letadel – s konvenčním vzletem a přistáním, s vertikálním vzletem a přistáním a stíhačku pro letadlové lodi. To na jednu stranu snížilo náklady a urychlilo vývoj, umožnilo použití mnoha unifikovaných komponent, na druhou stranu však pokus o použití stejných konstrukčních řešení pro vlastně tři letouny vedl k řadě kompromisů, které poněkud znehodnocují vlastnosti a výkony výsledných strojů.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Projekt F-35 začal být napadán ještě před uvedením do provozu. Hned po prvých letových zkouškách byl kritizován za špatnou ovladatelnost – v leteckém souboji prohrál i s veteránem F-16, za nízkou maximální rychlost, za špatné stealth vlastnosti a mizernou životnost speciálního povrchu. Někteří odborníci ho dokonce z tohoto důvodu odmítli uznat jako letoun páté generace. Kritikům vadila omezená nosnost výzbroje, vadilo i jednomotorové uspořádání, neboť podle médií to údajně výrazně negativně ovlivňuje přežití letounu v boji.

Konkurence z Boeingu přišla i s tím, že ergonomie kabiny je naprosto špatná, kokpit příliš těsný, piloti při razantnějších manévrech doslova mlátí hlavou do překrytu a musí sedět v nepohodlné poloze. V očích kongresu USA F-35 také značně poklesl pro konečnou vysokou cenu jak samotného letadla (program F-35 stál 1,6 bilionu dolarů, tedy 39,6 bilionu korun), tak pro drahý provoz. Výrobce Lockheed Martin považuje kritiku za neopodstatněnou a nadále tvrdí, že F-35 je vynikající bojové letadlo schopné plnit všechny úkoly, pro které bylo vyvinuto.

K ověření skutečného potenciálu zatím chybí dostatek případů nasazení v boji. Za celou dobu provozu F-35 totiž došlo pouze ke dvěma případům jeho bojového nasazení, a to ještě jen jako bombardéru. Izraelské letectvo s ním v roce 2017 bombardovalo cíle v Sýrii a americké letectvo zkušebně zaútočilo tímto strojem na pozemní cíle v Afghánistánu. V obou případech nedošlo k žádnému nasazení protivníkových stíhacích letounů, takže na základě těchto dvou případů je prakticky nemožné hodnotit kvality F-35 jako stíhačky.

Suchoj Su-57

Třetí stealth stíhačkou na světě, která se také velmi omezeně a zkušebně zúčastnila bojových letů, byl ruský Su-57, viděný v r. 2017 v Sýrii. Vzhledem k rozpadu Sovětského svazu byly práce na tvorbě ruských „neviditelných“ letadel na velmi dlouhou dobu zmrazeny, i když se ještě koncem 80. let výzkumné práce v tomto směru v tehdejším SSSR poměrně intenzívně rozvíjely (MiG-1.44, Suchoj Berkut). Ale teprve v roce 2001 dostal projekt budoucího Su-57 zelenou a hlavně finanční krytí od vlády Ruska.

V roce 2010 letoun uskutečnil svůj první let a téměř sedm let trval cyklus testování stíhačky i jejích zbraní. Nakonec bylo výsledkem vývoje a testování rozhodnutí, že stroj, který v několika kusech nakonec zamířil k vojenským jednotkám, se nebude sériově vyrábět a co do počtu vyrobených exemplářů nedosáhne ani zdaleka počtu vyrobených F-22. A Su-57 první generace se navíc nestane takovým, jakým byl původně plánován, například nebude mít motory nové generace.

Ty má dostat až Su-57 druhé generace, na kterém se prý usilovně v konstrukci Suchoje pracuje. Takže i když se Rusku podařilo stát se formálně druhou zemí na světě, jež přijala stíhačku páté generace do svého vojenského letectva, v praxi tomu tak prostě není. Většina charakteristik a výkonů stávajících Su-57 je stále utajována, ale podle dostupných informací by měl být údajně přímým konkurentem F-22.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

Oba letouny jsou stíhači pro vybojování vzdušné převahy, dosahují vysoké rychlosti nad 2M, které F-35 není schopen, a do značné míry má mít údajně podobné vlastnosti jako F-22. Ruská stíhačka je přitom dle údajů výrobce levnější než její americký protivník.

Je dnes ale velikou otázkou, jestli se v současné době sankcionovanému Rusku vůbec podaří dotáhnout vývoj Su-57 do podoby druhé generace, kterou halasně plánuje vyrábět ve větším množství, přičemž dokonce v Rusku nahlas uvažují, že se jim Su-57 časem podaří dodat i do dalších zemí, s nimiž má Rusko v oblasti zbraňových dodávek dlouhodobá partnerství.

Chengdu J-20B

Čínská lidová republika patřila k zemím, které v minulosti horlivě nakupovaly vojenskou techniku v SSSR a občas se ji pokoušely úspěšně i neúspěšně kopírovat. To už dnes ale do značné míry neplatí. Stíhačky Su-35 zakoupené v Rusku byly zřejmě poslední kompletní letadla, jež Nebeská říše získala nákupem. V současné době Čína jednoznačně nabrala kurz k úplnému nahrazení dovážených letadel vlastním vývojem a výrobou na svém území.

Vedoucí představitelé Číny dnes vesměs prohlašují, že všechna další vojenská letadla si bude Čína vyvíjet sama a budou „nejlepší na světě“. Jejich slova, alespoň co se týká vývoje a výroby, potvrzuje v oblasti stealth stíhacích letadel dvojice stealth stíhaček, která se po roce 2015 objevila v Číně jako její vlastní vyvinutý a vyráběný produkt v kategorii stealth letadel najednou.

iZdroj fotografie: Uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA

První, J-20, byl vyvinut společností Chengdu Aircraft a uskutečnil svůj první let v roce 2011. Do provozu s Nebeskou říší byl již zařazen a stále je vylepšován a vyvíjen, naposledy na verzi J-20B s novými motory s řízeným vektorováním tahu. Číňané sice podle odborníků okopírovali řadu řešení ze sovětského experimentálního stíhacího letounu MiG-1.44 a také z F-22, ale výsledkem je zcela svébytný a výkonný stealth stíhač.

Letoun je vybaven ruskými motory AL-31F, ale v dalších verzích od výše popsaného J-20B dostane stíhačka čínské motory. J-20 je určen výhradně pro službu v čínském letectvu a nebude podle současných informací exportován.

Shenyang nebo také Šen-jang J-31

Kompaktnější a lehčí stíhačka J-31 vyvinutá společností Shenyang Aircraft, jejíž vzhled je výrazně podobný aerodynamickému řešení F-22, bude podle prohlášení čínských představitelů především nabízena dalším zemím, i když je údajně vyvíjena i verze pro čínské letadlové lodi. Dva prototypy používají motory Klimov RD-93 ruské výroby, což potvrdil i Sergej Kornějev z vývozní agentury Rosobonexport, nicméně spekulace o přímém zapojení společností z Ruské federace (například RSK MiG) do vývoje J-31 ruská strana popřela.

Čínský FC-31, což je jeho oficiálně používané (exportní) označení, bude podle předběžných informací nabízen asi za 90 milionů amerických dolarů (2,2 miliardy korun), čímž bude zcela jistě dostatečně atraktivní pro ty země, které chtějí mít stealth stíhačku, ale americké F-35 jsou pro ně buď cenově nedostupné, nebo jim nebudou prodány z politického rozhodnutí vlády USA. Odborníci nevylučují, že Číňané tento stroj pod označením J-31 mohou používat také jako vlastní stíhací stealth letoun, přičemž se původně hovořilo o termínu zavedení do služby již v roce 2021.

iZdroj fotografie: Danny Yu / Creative Commons / CC BY-SA

Avšak ani jedno se nepotvrdilo a jsou známé jen dva létající prototypy. Vážný zájem ale o tento letoun v počtu 30–40 kusů projevil Pákistán, což by mohlo nakonec celý projekt urychlit a spustit očekávanou sériovou výrobu tohoto letounu prakticky ihned. Protože od vzletu a představení prvních stealth stíhacích strojů F-117 uplynulo vlastně již téměř 40 let, je jasné, že mnoho dalších zemí se pokouší vyvinout vlastní letoun podobných charakteristik.

Ať už Japonsko, Jižní Korea, Anglie, konkurenti Suchoje v Rusku atd., atd. Ale dnes se po obloze prohánějí jen výše uvedené stroje a jako solitér kategorie těžkých bombardérů Northrop B-2 Spirit. Co se objeví později a které ohlášené projekty nakonec dospějí alespoň do vzletu prototypu, ukáže až čas.

Článek Pět stealth stíhaček, které dnes opravdu létají a jsou zařazeny ve výzbroji svých letectev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Téměř celý povrch letounu se zrcadlí

Poprvé tento letoun zachytil Santos Cacereses 19. listopadu, kdy blyštící se F-22 vzlétal ze základny Nellis. Chromová úprava pokrývá většinu povrchu letadla, ale ne úplně celou. Jsou zde vidět třeba zuby, které jsou typické pro letouny se schopnostmi stealth. Ze záběrů se zdá, že povlakem není pokryta ani oblast klapek a několik dalších částí letounu.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený santos caceres (@santos_caceres.lv)

Nikdo přesně neví, proč letectvo na svůj nejvýkonnější stíhací letoun takový povlak umístilo. Předpokládá se, že to může souviset s nějakým systémem infračerveného vyhledávání nebo trasování. Například v roce 2020 se zase objevily informace o testovacích letadlech, která byla vybavena podobným povrchem, jaký má nyní Raptor. Tehdy toto chromování mělo sloužit k testování laserových systémů o nízkém výkonu.

Možná účast na speciálním výcviku

Později stejně upravený F-22 zaznamenal kanál na YouTube s názvem The Nellis Spotter mezi letouny, jež se účastnily speciálního školení WSINT. Jde o půl roku trvající výcvik, kde se armádní posluchači učí pomocí simulací, které modelují střetnutí s nejpravděpodobnějšími protivníky, tedy Čínou nebo Ruskem. Cílem je naučit je plánovat a realizovat různé akce, se nimiž by se mohli v praxi setkat. Vše i v rámci praktických zkoušek.

Zdá se, že pochromovaný Raptor hrál v tomto letošním výcviku důležitou roli. V praxi se ale s podobným modelem američtí piloti pravděpodobně nesetkají. Jejich potenciální soupeři sice mají letouny páté generace, tedy stejné jako je F-22, ale podle odborníků ruský Su-57 ani čínský J-20 nejspíše nedosahují takových schopností jako starší Raptor. V přímém stíhacím souboji je horší i americký letoun F-35, který si pořídila i část amerických spojenců.

K čemu podle vás může sloužit chromová úprava F-22?

Zdroj: Businessinsider

Článek Nad základnou Nellis létá pochromovaný F-22 Raptor. Může to souviset i s laserovými zbraněmi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

USA potřebovaly udržet převahu i nad novými ruskými stroji

Americké letectvo začalo o F-22 uvažovat v 80. letech. Desetiletí před tím měly USA a jeho spojenci ve vzduchu převahu. Tu jim zajišťovaly především letouny F-15 a F-16, na které sovětské stroje nestačily. Ale v 80. letech SSSR začal vyrábět moderní letadla Su-27 a MiG-29. Situace se změnila, protože tyto stroje se tehdy americkým technicky přinejmenším vyrovnaly. Bylo jasné, že Američané musí přijít s něčím převratným.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Bohužel pro F-22 nebyla pro tento letoun ta nejvhodnější doba. Když se na začátku 90. let zhroutil Sovětský svaz, Spojené státy najednou neměly soupeře. Ve válce proti Iráku se jasně ukázalo, jak je jejich letectvo silné. Pak následovaly konflikty, které se vedly proti soupeřům bez silného letectva. To se projevilo hlavně po roce 2001. Hlavním cílem USA se stali teroristé, případně státy jako Afghánistán či znovu Irák. Letouny páté generace byly v tu chvíli zbytečné.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států / Creative commons / CC BY-SA

Letectvo objednalo jen omezený počet

Původně letectvo uvažovalo o tom, že si objedná 750 F-22. Protože nebyly nutné, postupně požadavky snižovalo. Nakonec odebralo jen 187 letounů a dalších osm letadel bylo zkušebních. Protože se vyrobilo tak málo strojů, nebylo možné řádně rozložit již tak vysoké náklady na jeden letoun na více kusů. Proto se o F-22 mluví jako o nejdražším letadle světa. Zaznívají částky až 400 milionů dolarů (8,8 miliardy korun) za jeden stroj.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Další nevýhodou pro F-22 bylo, že se objevil v době, kdy se začala zavádět digitalizace, což projekt ještě zkomplikovalo. Spojené státy se rozhodly, že nebudou vyspělý letoun nikomu prodávat, a tak jsou jedinou zemí, která jím disponuje. Zájemci přitom existovali, například Izrael, Japonsko či případně Austrálie. Země se ale nakonec rozhodly pro F-35. Dokonce hrozilo, že i USA F-22 přeskočí a počkají raději na F-35, ale ministerstvo obrany se nakonec rozhodlo nakoupit alespoň omezený počet strojů F-22.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Tedy i F-35, ačkoli není v v leteckém souboji tak dobrý jako F-22, byl důvodem, proč je Raptorů tak málo. Dostal přednost jako levnější alternativa. Navíc jde o univerzálnější letoun, F-22 je sice schopen po úpravách zasahovat i pozemní cíle, ale jen omezeně. Je nutno také zdůraznit, že F-35 byl koncipován pro digitální věk a během jeho konstrukce se počítalo s přenosem on-line informací mezi stroji F-35 a dalšími prvky vojenské infrastruktury, bez nichž se moderní letadla neobejdou.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Velmi silný stíhač

I přes počáteční potíže, se kterými se projekt F-22 musel vypořádat, například s problémy se senzory v kabině pilotů, se z něho nakonec stal opravdu vyladěný plnokrevník. Je schopen dosahovat rychlosti Mach 2,25. Jeho výzbroj v běžných operacích tvoří šest raket AIM-120 AMRAAM a dvě AIM-9 Sidewinder.

Pokud je vybaven pro pozemní útok, místo čtyř AMMRAAM může nést třeba dvě 450kilové nebo osm 110kilových pum. Kromě USA lze F-22 vidět na japonské Okinawě. Účastnily se i operací v Sýrii, především v roli bombardovacích a průzkumných strojů.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Mnoho lidí často spekuluje o tom, co by se stalo, kdyby soutěž amerického letectva o první stíhací letoun páté generace nevyhrál Lockheed Martin, ale jeho konkurent YF-23 od firmy Northrop. Podle známých výsledků porovnávacích zkoušek mezi nimi rozdíly prakticky nebyly.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Dá se však předpokládat, že by se pravděpodobně rovněž potýkal s velmi podobnými problémy a nepříznivou politickou situací jako jeho úspěšnější konkurent F-22. A nejspíše by F-23 v sériové výrobě také byl nejdražším stíhacím letounem, který kdy byl zkonstruován.

Které současné letadlo by se mohlo postavit F-22?

Zdroj: Nationalinterest

Článek F-22: Proklamován jako nejlepší stíhací letoun. Přitom nemá na svém kontě jedinou vyhranou leteckou bitvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dědictví po SSSR

Kořeny Su-57 lze hledat ještě v dobách Sovětského svazu. Na konci 80. let začal vývoj nástupců MiG-29 a Su-27. Stroje měly být vybaveny technologií stealth, kterou používají americké konstrukce, nejvýkonnější možnou avionikou a novými výkonnými motory. Ve strádajícím Rusku 90. let však vše skončilo u prototypů MiG 1.44 a technologického demonstrátoru Suchoj S-47 „Berkut“ s negativním úhlem náběhu křídel, neboli zápornou šípovitostí. Tyto letouny však měly se skutečnou technologií stealth jen málo společného.

iZdroj fotografie: Leonid Faerberg / Creative Commons / CC BY

Z těchto dvou pokusných strojů měl větší význam právě Berkut, protože se na něm vyvíjely a zkoušely systémy, které se měly stát systémy budoucí Su-57. První americké stealth stroje F-117 Rusko nevyhodnotilo jako hrozbu. Když ale v USA poprvé vzlétl roku 1997 první plnohodnotný stíhač 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor, Rusko se po analýze jeho možností rozhodlo roku 2001 vyvinout odpověď.

Projekt PAK FA ( Perspektivnij aviacionnij komplex frontovoj aviacii) tedy Perspektivního leteckého komplexu frontového letectva vedl k prototypu T-50, který vzlétl 29.1.2010 a byl základem pro vývoj konečné podoby Su-57. První etapu vývoje završilo dodání výrobně druhého, pro zákazníka prvního sériového stroje ruskému letectvu v prosinci 2020, když skutečný první sériový stroj v roce 2019 ještě v továrních zkouškách havaroval.

Konkurent Raptora

Teoreticky Su-57 svého amerického konkurenta překonává. Rozpětí ruského stroje je 14 metrů, délka trupu dosahuje 19,8 metrů a výška 6,06 metru. Hmotnost prázdného letounu je 18 500 kilogramů. Maximální vzletová hmotnost dosahuje 37 000 kilogramů. Maximální rychlost stroje je 2,45 Machu. Dolet při podzvukové rychlosti bez přídavných nádrží je 4 500 kilometrů. Při nadzvukové rychlosti, takzvané „supercruise“, dolet klesá na 2000 kilometrů. Dostup je 20 000 metrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Bundeswehr-Fotos / Creative Commons / CC BY

Kvůli technologii stealth a co nejmenšímu radarovému odrazu je jeho výzbroj umístěna ve čtyřech pumovnicích, ve kterých může být neseno až 10 střel různých kategorií vzduch- vzduch. Nejnovější protiletadlovou střelou má být nově vyvíjené „izdělije 810“ s doletem 300 km. Rusko však chce využívat Su-57 na rozdíl od F-22 i jako víceúčelový letoun.

Konstrukce Su-57 disponuje i možností rychlé instalace šesti vnějších závěsníků. Pro ně se vyvíjí celkem 14 nových leteckých zbraní od chytrých bomb po střely s plochou dráhou letu se stealth vlastnostmi, bude ale samozřejmě možné na ně zavěsit i stávající „železné“ pumy, atd. Je ovšem jasné, že v této konfiguraci vlastnosti stealth značně utrpí.

i

Su-57, na rozdíl např. od svého čínského konkurenta J-21 nese i hlavňovou výzbroj v podobě modernizovaného leteckého kanónu ráže 30 milimetrů 9A1-4071 K, kterým jsou vyzbrojeny MiG-29 a Su-30. Vedle zbraní a pum může nést Su-57 i elektronické rušící zařízení nebo průzkumný kontejner. Maximální hmotnost užitečného zatížení na vnitřních i vnějších závěsech u Su-57 dosahuje 7500 kilogramů. To je téměř stejně, jako unesl B-17G v pumovnici za druhé světové války.

Špičkové systémy s řadou problémů

Z Berkutu převzal Su-57 systém fly-by-wire a velké využití kompozitních materiálů, které nejen mají schopnost pohlcovat radarový signál, ale odlehčují a zpevňují primární konstrukci draku. Všechny vzájemné úhly mezi jednotlivými konstrukčními částmi draku letounu jsou kvůli použité technologii stealth větší než 90°.

Konstrukce draku v oblasti motorové instalace je vyvinuta tak, aby pohltila a odstínila velké množství hluku a tepla, které zatímní motory AL-41F vydávají. Stroj je opatřen i speciálním potahem a barvou, pohlcujícím radarové a infračervené paprsky.

Su-57 je vybaven radarem Ho36 Belka, který má celkem pět antén. Anténní systém radaru typu AESA pro sledování přední polosféry ozn. H036 v pásmu X, dále v přední části trupu dva menší radary typu AESA s anténami nasměrovanými pro doplňující boční pohled ozn. N036B-1-01L a H036B-1-01B taktéž v pásmu X a anténní systémy v náběžných hranách křídla, opět radarů typu ASEA ozn. H036L-1-01 pro pásmo L.

Specifikace a skutečné schopnosti radaru jsou stále přísně utajovanou záležitostí, ale podle odborníků má takový radarový systém potenciál odhalit i stealth stroje protivníků na dostatečnou vzdálenost, aby měl Su-57 dost času reagovat. Problém je v tom, že systém je stále ve vývoji a není v současné době operačně použitelný.

iZdroj fotografie: Aleksandr Markin / Creative Commons / CC BY

Podobně je na tom i další specialita Su-57 – systém OLS – 50 M, tedy opticko-elektronický lokalizační systém. Ten je umístěn za kabinou pilota a je schopen opticky lokalizovat pohyb a polohu nepřátelských strojů ve svém okolí, aniž by tyto registrovaly svoji detekci. Otázkou je, na jakou vzdálenost a za jaké fyzikální kvality ovzduší v okolí letícího Su-57 tento systém bude fungovat.

Podle ruských konstruktérů by ale všechny senzorické systémy propojené umělou inteligencí měly na letadle doslova vytvořit „inteligentní kůži“ se schopností vnímat okolí letounu komplexně. Samozřejmostí je, že kokpit je plně digitální se dvěma multifunkčními monitory.

Motory jako kámen úrazu

Všech deset prototypů a první sériový stroj bylo vybaveno starším motorem AL-41F1 s měnitelným vektorem tahu a přídavným spalováním. Výkon AL-41F bez přídavného spalování je 88 kN, s přídavným spalováním 142,2 kN a v nouzovém režimu 147,4 kN.

Problém je, že se jedná o starší modernizovaný motor upravený na generaci motorů 4++, kterým jsou vybavovány i nové Su-35S. Hlavním kamenem úrazu Su-57 jsou chybějící motory 5. generace. Konstrukční kancelář Saturn na novém typu motorů označených jako produkt 30 (izdělije 30) intenzivně pracuje. Avizovaným cílem má být dosažení maximálního tahu bez přídavného spalování 107 kN a forsáží neskutečných 176 kN a měly by dát stroji i nové manévrovací schopnosti.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY

Poprvé Su-57 s novým pokusným motorem „izdělije 30“ vzlétl roku 2017. Vývoj motoru se však potýká s celou řadou potíží, v nichž prim hraje odolnost materiálů a kvalita výroby. První sériové stroje by nový motor měly obdržet až v roce 2025. To už ale bude Su-57 druhé fáze, neboli po důkladné modernizaci celé konstrukce.

Zločinec a Lovec

Se Su-57 je úzce propojen projekt těžkého dronu S-7 „Ochotnik“ (Lovec). S tím Su-57 sdílí nejen mnoho systémů, ale do budoucna by stroje měly mít i společné úkoly, kdy S-7 bude stíhačce dělat robotického wingmana a podporovat Su-57 v boji. Mělo by se jednat o zcela unikátní a vysoce perspektivní bojový systém. Pokud ovšem vývoj půjde podle plánu, což se vzhledem k dosavadním zkušenostem s vývojem Su-57 zatím příliš nedaří.

iZdroj fotografie: Uživatel Geektrooper2 / Creative Commons / CC BY-SA

I přes všechny obtíže má za sebou Su-57 i první frontové testy. V únoru 2018 byly dva prototypy nasazeny v Sýrii, kde se zúčastnily bojů s Islámským státem. Stroje provedly celkem deset bojových misí a ruské ministerstvo obrany bylo s výkony stroje prý spokojeno.

Symbolicky ve službě

Podle ruských médii celý program Su-57 vyšel v přepočtu na 8-10 miliard dolarů. V loňském roce byla podepsána dohoda na nákup 76 strojů pro ruské letectvo v hodnotě 2,73 milionů dolarů. Jeden stroj by tedy měl vyjít na pouhých 34 milionů dolarů. Pro porovnání F-22 vyšel na 150 milionů USD za kus a právě jeho cena byla hlavním důvodem omezení rozsahu jeho sériové produkce proti plánům USAF.

Protože ale celá řada systémů nového Su-57 není stále dovyvinuta, včetně nových motorů, půjde zcela jistě „cena“ nového stroje nahoru. To podle všeho omezí i rychlost produkce a zavádění do výzbroje, už nyní se plánuje, že objednané stroje budou přicházet k jednotkám jen postupně v průběhu několika let, až do roku 2028.

Cena je navíc uváděna podle některých ruských novinářů bez zavedení nutné infrastruktury a nákladů výcviku pilotů i pozemního zabezpečení. Zcela chybí i vyčleněné prostředky pro již dnes předpokládanou modernizaci právě vyráběných Su-57, ke které zcela určitě dojde podle plánu se zahájením výroby modernizované podoby Su-57 .

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY

Zatím je od loňska ve službě pouze jeden jediný sériový stroj, zkoušený v Akťubinsku, ke kterému mají v nejbližší době přibýt další čtyři sériové stroje. Opožděný vývoj však komplikuje možnosti vývozu a spolupráci s jinými státy. Původně se počítalo, že vývoj první indické stíhačky 5. generace FGFA bude vycházet ze Su-57. Indie však z projektu odstoupila, protože dnes nedůvěřuje ruské technice. Pokus o vývoz 19 kusů exportní varianty Su-57 do Alžírska také naprosto selhal, nebylo co vyvézt.

Stále sporný

O Su-57 se na světě v odborných kruzích stále vedou pochybovačné diskuse. Dokonce i v Rusku jsou o stroji pochybnosti a vedou se velké spory. Existuje poměrně velká skupina ruských odborníků a kriticky naladěných ruských novinářů, kteří otevřeně mluví o tom, že Su-57 funguje spíše jako zajímavý demonstrátor možností ruské techniky.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Podle jejich mínění dojde nakonec k tomu, že stejně jako u „supertanku“ T-14 Armata a jeho předchůdce T-95 budou nové systémy ze Su-57 použity k vylepšení a modernizaci stávajících vyráběných a užívaných typů. Tomu nasvědčuje například skutečnost, že motory ze Su-57 dostávají i modernizované verze Su-35. O tom, že převezmou i elektroniku, systém on-line sdílení dat a například multifunkční helmu se zatím spekuluje. Se Su-35 je spojována i další úvaha.

Kreml nemá potřebu zavádět úplně nový letoun, dokud je stále osvědčený Su-35 levnější a schopnou konkurencí západních strojů. A k úvaze je také možnost, že vlastnosti stealth ruské letectvo umí zajistit i u starších strojů elektronickou cestou pomocí speciálních podvěsných kontejnerů. Toto je však pouze dohad, i když podpořený několika zajímavými událostmi například v Černém moři.

iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY

Jaký je tedy Su-57 stroj? Podle odborníků jde zatím o syrový stroj, který v dané chvíli rozhodně nedosahuje kvalit F-22 a F-35 Pokud mu nebude upřen další vývoj a investice do něj budou pokračovat, rozhodně bude mít ale dobrou perspektivu. Pokud například Su-57 opravdu dostane nové motory, které splní to co, si konstruktéři od nich slibuji a plně naběhne sériová výroba se všemi výše uvedenými FUNKČNÍMI systémy, bude Felon velmi nebezpečným protivníkem.    

Jak by asi dopadl souboj strojů 5. generace?

Zdroj: NationalInterest

Článek Suchoj Su-57: Superstíhačka, nebo létající problém? Dědictví po SSSR je plné rozporů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-20 – stíhací letoun páté generace

Čínský stíhací letoun J-20 je prvním neamerickým letounem, který využívá technologii stealth. Letouny vybavené touto technologií jsou maximálně chráněny proti možnosti zjištění, identifikace či zaměření. Využívají k tomu různé detekční systémy (zejména radary a zařízení využívající infračervené záření). J-20 je v současné době také jediným neamerickým stíhacím letounem své generace nasazeným v dostatečném počtu k utvoření plných letek.

iZdroj fotografie: Unsplash

Design letounu se vylepšoval novými stealth nátěry a novými motory. V roce 2020 pak byla veřejnosti představená nová verze stíhacího letounu J-20B, která disponuje dalšími značnými vylepšeními. Při čekání na odhalení nové verze letounu se množily spekulace, že Čína vyvine dvoumístný letoun. Byl by to vůbec první stíhací letoun páté generace s takovou konfigurací. Dvoumístná letadla jsou ve čtvrté generaci populární u výcvikových letounů a při plnění specifických úkolů.

Uvažovaná dvoumístná varianta letounu

Odborníci v oblasti obrany rozpracovali pro čínský vojenský časopis Ordnance Industry Science Technology článek, který pojednává o výhodách letounu J-20 v případě, že by byl vybavený dvěma sedadly. Hlavním z důvodů pro sestavení dvoumístné varianty je vznik velmi schopné stíhačky, která by byla schopná absolvovat diverzifikované mise, kterých se Čína v poslední době účastní. Další důvody jsou, že by stroj byl celkově ničivější a obávanější. Druhé místo v letadle by mohlo být využito pro řízení inferenčních platforem, nebo by zde mohl být ovladač dronů.

iZdroj fotografie: Uživatel emperornie /Creative Commons / CC BY-SA

Drony by mohly potenciálně přilákat nepřátelské letouny, nebo nasazená stealth letadla. Zároveň je možné pomocí této technologie sbírat informace, nebo provádět útoky na systémy protivzdušné obrany. Letoun J-20 by se tak mohl stát „hvězdou“ páté generace a mohlo by být uvedeno do provozu největší množství jeho variant. Například varianty specializované na elektronický útok, nebo ty, které nabízejí možnost palubního systému včasného varování a řízení s větším radarem.

Zdroj: Military Watch Magazine

Článek Čínská stíhačka páté generace J-20 vstoupila do služby PLA. Jedná se o první neamerický stroj tohoto typu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

• Maximální rychlost: 2 414 km/h
• Dolet: 2 960 km
• Maximální vzletová hmotnost: 38 000 kg
• Hmotnost prázdného stroje: 19 700 kg

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Adaptabilní stroj se vším všudy

Nároky, které armáda klade na své vybavení, se neustále mění. Zatímco v dávné minulosti vydržela úspěšná doktrína třeba i několik staletí, v moderních armádách se strategie mění každou dekádu. Stíhačky F-22 Raptor jsou připraveny adaptovat se na jakékoli poměry. I proto nemají dnešní Raptory s těmi, které se na obloze objevovaly na konci devadesátých let minulého století, mnoho společného.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Za více než dvacet let došlo ke kompletní obměně navigačních i zbraňových systémů Raptorů. Ty tak mohou být nést i výzbroj, která vznikla téměř o čtvrtstoletí po nich samotných, například rakety AIM-9X, AIM 120-D nebo Block II. Další vylepšení se týkají zejména už tak skvělých letových vlastností a manévrovatelnosti Raptorů.

Digitální stíhačka budoucnosti

Kromě toho jsou stíhačky F-22 Raptor připraveny zapojit se do digitálních systémů, které vyvíjí Američané, aby dosáhli efektivní a účinné integrace jednotlivých složek svých ozbrojených sil. Tyto systémy mají propojovat letectvo, námořnictvo i pozemní jednotky, ale také vojenský satelitní systém. Letadlo, které dokáže pracovat s informacemi od dalších složek armády, bude pro nepřátelské jednotky opravdovým postrachem.

Článek F-22 Raptor: nejlepší vojenská stíhačka všech dob se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.