Žádný úkryt pěšákům nepomohl

Video, které je ke zhlédnutí níže, ukazuje činnost dronů proti ruské útočné pěchotní skupině. Když na ni začaly útočit, dali se vojáci na rychlý útěk a snažili se najít nějaký úkryt, což se jim sice povedlo, ale ukrývání se v porostu, v zákopech ani zemljance nebylo nic platné. Drony shazovaly malé pumy, které se mohou účinností podobat ručnímu granátu jako RGD-5. Wikipedia uvádí, že je v něm 110 g výbušniny a smrtelný poloměr výbuchu má 3 m.

Video: 6 hodin zkoušeli Rusové útočit na pozici v Doněcké oblasti, ale neprorazil jediný z nich. Všichni podlehli kazetové munici a dronům

Záběry ukazují, že si operátoři doslova brali jednoho ruského vojáka po druhém a některé pravděpodobně v jejich úkrytech v zemljankách explozemi doslova zasypali. Jeden z nich se nakonec vzdal a dočkal se ošetření svých zranění. Armádní Zpravodaj upozorňuje že to je v posledních letech docela běžná praxe, jelikož je zajetí vojáka dronem bezpečnější než vojákem. KyivPost uvádí, že některé drony dokonce shazují protivníkům vzkazy, na nichž je výzva ke kapitulaci a postup, jak se mají dronu vzdát.

Článek Video: pokud drony systematicky nahání ruského vojáka, může se nakonec ocitnout v pasti, z níž je jedinou cestou kapitulace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci zaútočili přes most bez podpory

Na videu níže můžete vidět ruský útok pěší jednotky přes most proti obranným pozicím. MilIn uvádí, že jakmile byla spatřena, spustili na ni obránci palbu, která se proměnila doslova v hromobití. Odpovídali jí nejenom z ručních zbraní, ale také za pomoci minometů a dronů. Do boje se však nakonec zapojilo i bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley, z něhož se na útočníky snesla palba z rychlopalného kanonu, což znamenalo pro většinu z nich smrt.

Video: ani když je ruské těžké dělo Hyacint-S schované mezi stromy, nemusí být v bezpečí a může ho tam „vypnout“ HIMARS

M2 Bradley je původem americké bojové vozidlo pěchoty známé svou vysokou odolností, ArmyRecognition navíc uvádí, že na něj může být přidáno další přídavné pancéřování a ještě ho tak posílit. Jeho hlavní zbraní je již zmíněný rychlopalný kanon, konkrétně tedy M242 Bushmaster ráže 25 milimetrů. Ten může používat více druhů munice včetně explozivní, kterou také pravděpodobně osádka proti útočníkům nasadila. Wikipedia uvádí, že kanon střílí kadencí 200 ran za minutu a dokáže přesně zasáhnout cíle na vzdálenost až 2 km.

Článek Video: postaví-li se na odpor ruským útočným jednotkám M2 Bradley, může jim zasadit poslední úder drtivé porážky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na začátku útoku ukryl vojáky kouř

Video níže znázorňuje typický příklad toho, jak to dopadá, když se vydá do útoku skupina vojáků, kterou překvapí drony. MilIn uvádí, že jsou na něm ruští pěšáci snažící se dobýt obranné pozice nepřítele, načež se dostanou pod bombardování různých dronů. Je vidět, že útok začal položením dýmové clony, což je jedna z častých ruských taktik, jak se před všudypřítomnými drony ukrýt, uvádí Forbes. Ruským vojákům se podařilo proniknout až do zákopu obránců, ale v tom okamžiku je již kouř nekryl a drony tak mohly „úřadovat“.

Video: pokud se ruští vojáci před útokem dronů zahalí do kouřové clony, v podstatě si tím mohou pojistit šanci na výhru

Rusové se nejdříve snažili o dobytí zemljanky, kam se schovala obranná jednotka, ale jakmile se objevily drony, jejich prioritou se stalo přežití. Video jasně ukazuje, že bylo letounů nasazeno více, a to včetně velkých bombardovacích – zřejmě se jednalo o modely přezdívané Baba Jaga. Twz uvádí, že unesou relativně veliký náklad munice, která může být i přesně naváděná. Útočníci se nakonec museli ze zákopů stáhnout a ztratili při tom min. 10 vojáků.

Článek Video: přijdou-li ruští vojáci o svou největší výhodu, může se rázem jejich nadějný útok změnit v boj o přežití a úplný neúspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Granátomet UGL-40 vychází z amerického

Ukrajinský granátomet je typ jednoranné zbraně, a MilIn k němu uvádí, že vychází z amerického granátometu 203A1. Ten je nejčastěji montován pod útočné pušky M4, přičemž Wikipedia uvádí, že používá granáty ráže 40×46 mm, což je standardní munice západních zemí, a ta samá se pochopitelně nabíjí i do ukrajinské zbraně. Ta je však odlišná v tom, že ji lze použít nejenom jako podvěsnou, ale také vybavit pažbou, aby ji voják mohl nosit samostatně.

🔱Un soldado de las Fuerzas de Defensa de Ucrania con un rifle UAR-15 equipado con un lanzagranadas bajo el cañón UGL-40 de 40 mm (variante M203 de fabricación ucraniana) de la compañía Ukrop.🇺🇦#GloryToHeroesUkrainehttps://t.co/SBm5jpdvNB pic.twitter.com/GFDFqzcuWs

— luismi 🇪🇸🇪🇺🫂🇺🇦🇮🇱🇬🇪 (@bukanero101) August 14, 2024

Granátomety podobného typu jsou velmi užitečnou zbraní, protože klasické granáty lze hodit jenom do vzdálenosti pár desítek metrů, kdežto granátomet má mnohem větší dosah. V případě potřeby ho může voják použít například proti skupině nepřátel, často je využíván i v zákopovém boji. Standardní granáty zabíjí při výbuchu v okruhu asi 5 metrů.

UGL-15 je určen pro zbraně typu AR-15

Ukrajinští vojáci byli zachyceni s granátometem UGL-40 namontovaným na útočné pušce UAR-15 ukrajinské výroby, uvádí Shotam. Jde o zbraň založenou na americké pušce AR-15 určenou pro ozbrojené síly, jejíž původní nevýhodou bylo, že pod ní nebylo možné připevnit granátomet GP-25 sovětské konstrukce, uvádí TheFireArmBlog. Vývojem granátometu UGL-40 však Ukrajinci tento problém vyřešili a nemusí se už spoléhat na dodávky ze zahraničí.

Češi Ukrajině stále pomáhají, 1 000 granátometů RPG-75M české výroby za 23 milionů Kč výrazně posílí boj proti BVP i vojákům

Hmotnost granátometu je 1,43 kg, což se nemusí zdát moc, ale časem se to pronese. Voják musí navíc nést i zátěž v podobě potřebné munice. Na druhou stranu se tím značně zvýší jeho palebná síla, kdy je schopen s UGL-40 při mířené palbě přesně trefit cíl na vzdálenost až 150 metrů, a pokud míří na skupinový cíl, kde jde o plošný účinek, je dosah až 350 metrů.

Článek Ukrajinské „pistolové“ granátomety UGL-40 jsou rychlou volbou, jak může i jediný voják rozmetat skupinu nepřátel až na 350 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolná pneumatika nebo tuhá výplň

K zamezení prostřelení pneumatiky, případně k zajištění jízdy i s prostřelenou, může vést několik cest. Pneumatiky mohou mít kovový proužek s hladkými okraji, který bude prostřelení bránit, ale též mohou být vyztuženy kevlarem, vysvětluje SchutzCarr, prostřelení to však zcela zabránit nedokáže. Pneumatiky mohou vedle toho mít třeba i samotěsnicí systém, a mnoho vojenských vozidel má i jejich dohušťování. Existují však také systémy označované jako RunFlat, díky nimž i pneumatika bez vzduchu drží tvar a umožňuje jízdu.

🇺🇦🔱 The Minister of Digital Transformation.

Ukrainian RunFlat technology — we are testing „armored wheels“ for combat pickups with Brave1

RunFlat are special inserts in car tires that allow the car to drive even on punctured or damaged wheels. It is pic.twitter.com/FGRKFbfIeH

— Tracey SBU Fella 🇬🇧🇺🇦 #NAFO (@trajaykay) January 4, 2024

U vojenských obrněných vozidel je to docela běžné, ale systém lze montovat i na obyčejné pick-upy, uvádí MilIn. Výplň, jakou je třeba Brave-1, je jakási vložka do běžné pneumatiky, kdy je vlastně nejdříve nasazena na kolo, a až potom je instalována pneumatika. A když je náhodou pneumatika automobilu prostřelena nebo nějak zničena, pick-up to nezastaví a řidič může pokračovat v cestě. Lze předpokládat, že pro běžný civilní automobil se systém nehodí, může totiž ovlivňovat jízdu, ale u civilních vozů užívaných armádou je situace jiná.

Také česká armáda používá pick-upy

Existuje mnoho situací, kdy se civilní vozidlo užívané armádou může dostat do přestřelky či jinak nebezpečné situace, např. když najede na ostré hřeby. Armády přitom užívají taková vozidla běžně, například čeští vojáci dostávají pick-upy Toyota Hilux, z nichž první převzali již v roce 2021, uvedla armáda ve své tiskové zprávě. Celkem jich má být 1 200 a sloužit k převozu vojáků i materiálu, ale pokud by vojáci bojovali, určitě by se mohly dostat do přestřelek.

Video: civilní pick-up ustál nerovný souboj s tankem lépe, než se čekalo. Ukrajinci je využívají hojně namísto těžké techniky

Hodit by se mohly k převážení zásob nebo například zraněných, a pokud by prostřelená pneumatika vozidlo znehybnila, nastal by logicky problém – třeba ze strany sebevražedných dronů. Je sice jasné, že by vozidlo samozřejmě mohlo zastavit i prostřelení motoru, zabití řidiče či jiná událost, ale pneumatiky jsou jednou z nejchoulostivějších částí vozu. Šanci na přežití tedy vložka umožňující jízdu bez vzduchu výrazně zvyšuje.

Článek „Non-stop“ kola dělají z vojenských pick-upů nezastavitelné vozy. I když přijdou o pneumatiky, bez problému odjedou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jetpack vyzbrojený Glockem; prozatím

Společnost Gravity Industries je výrobcem létajících obleků přezdívaných Daedalus a nejnovějším počinem zakladatele Richarda Browninga je vyzbrojení právě jeho jetpacku (nebo raketového batohu, chcete-li), uvádí TheDrive. Jenom bych rád upozornil, že se jedná o úplně jiný level než v případě zážitkových letů nad vodou, kdy je oblek závislý právě na vodě. Video s ozbrojenou verzí obleku se každopádně objevilo na internetu a k vidění je i pod článkem. Na oblek je připevněná automatická pistole umožňující střelbu dávkami, pravděpodobně jde o Glock 17.

iZdroj fotografie: Gravity Industries

Podle zveřejněných záběrů se zdá, že je pistole schopna naklánět se nahoru a dolů i se otáčet do stran, ačkoliv jsou úhly pravděpodobně omezené. Jasný však není způsob míření, pistoli je dle všeho možné zaměřit pomocí zraku letce, a tedy míří na objekt, k němuž je obrácena hlava a na nějž se pilot dívá. Popsaný však není ani princip aktivace zbraně, i když k tomu může docházet pomocí spouště umístěné v jedné z trysek na ruce pilota. Jistě ale nemůže za letu přebíjet.

Létající oblek otestovali i mariňáci

Již v minulosti testovali obleky vojáci; CBSNews např. informovalo o testu v roce 2021, kdy britští mariňáci zkoušeli nalodění na plovoucí plavidlo, přičemž voják s jetpackem startoval z člunu. Podobné testy pak provádělo v roce 2023 i americké námořnictvo a podle videa ze sociálních sítích byli piloti vyzbrojeni automatickými puškami, které však používali až po přistání.

Jetpack Daedalus se poprvé vznesl v roce 2017 a využívá 5 trysek, z toho dvě jsou umístěny na každé ruce. Hmotnost obleku je 27 kilogramů a člověku umožňuje let po dobu až 10 minut, což není mnoho. Maximální dosažená rychlost je 137 km/h a výška 610 metrů, ale piloti s ním většinou létají jen několik metrů nad zemí. Nejlevnější verze Jetpacku stojí podle internetových stránek Gravity Industries téměř 11 milionů korun.

Ačkoliv vypadá vojenské využití jetpacku jako skvělá myšlenka, mohl by mít kromě výhod i nevýhody. Lze si třeba představit, jak s jeho pomocí vojáci překonají minová pole, těch je aktuálně hodně třeba na Ukrajině, a snesou se přímo do zákopů. Nevýhodou ale je, že by byli při letu nad terénem velmi snadným cílem s omezenou možností se bránit – pistole představená na videu má jen malý dosah a omezený zásobník. Letce by také nejspíše prozradil nepříteli hluk, a navíc by po přistání bylo třeba těžký oblek odhodit, což může vojáka zdržet (vzhledem k jeho ceně, která přesahuje i mnohá vozidla, by ztráta i jediného kusu docela bolela).

Uuuh…. Guys.

They attached a full auto Glock to a swivel arm that is linked to head tracking……

On the iron man jetpack thing pic.twitter.com/58e0H4MLDc

— Mustachioed Medic™ (Pickle, the Younger®){©} (@SpaceborneMedic) November 21, 2023

Článek Dříve pouhý sen, dnes realita: jetpack s automatickou pistolí, která míří a střílí pouhým pohledem pilota se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neustálé rychlé údery mohou být účinné

V podstatě jde o ponaučení, jak vést obrannou válku proti velké mechanizované armádě. Pakliže má takovou přesilu, nemá cenu jít proti ní „na sílu“. Mnohem efektivnější je taktika rychlého úderu, po němž se jednotky okamžitě stáhnou. Bránit se vyplatí třeba aglomerace, v nichž mají obránci s lehkou výzbrojí proti útočníkům nesmírnou výhodu. Za dobývání takového prostoru útočník platí obrovskými ztrátami včetně těžké techniky. A třeba pro tankistu je boj ve městě doslova noční můrou.

Ukrajinci přitom dokázali využít všech výhod obdržených západních zbraní, aby se mohli Rusům lépe bránit. Střely jako Javelin dokáží zasahovat tanky a obrněné automobily s velkou přesností a úspěšně je ničí i na vzdálenost několika kilometrů. Stinger (přenosný raketový komplet země-vzduch) potom uzemnil letectvo, díky čemuž má ukrajinská pěchota více prostoru provést úder, rychle se stáhnout a vzápětí udeřit jinde. Třeba v zúžených místech nebo na křižovatkách, kde nemůže špatně vycvičená armáda obstát a ocitá se dokonce na pokraji paniky.

Operace jsou o to ničivější, kdy je nepřítel závislý na zásobování. Těžká mechanizovaná armáda spotřebovává zásoby ohromným tempem, což dává rychlé pohyblivé pěchotě další příležitost k úderům. Zvláště v okamžiku, kdy zásobovací kolony nejsou na takové typy úderů připraveny. Roztažené na kilometry daleko jsou velice zranitelné. Hlavně v prvních týdnech konfliktu toho dokázala ukrajinská armáda nesmírně účinně využít a způsobila Rusku ohromné ztráty.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Ve správný okamžik lze i útočit

Ukazuje se, že silně mobilní jednotky mohou být úspěšné i v útoku. Tedy pokud je operace dobře naplánována a nepřítel k tomu dá příležitost. Vidět to bylo především na ofenzivě Ukrajiny v Charkovské oblasti. Jednotkám se podařilo rychle proniknout za ruskou obranu a způsobit paniku. Někdy je až uměním najít místo a okamžik, kdy může úderná jednotka prorazit. Lze k tomu využít i zpravodajských informací ze stále početnějších dronů.

Všechny tyto zkušenosti budou analytici a armádní plánovači ještě dlouhá léta studovat. Již nyní se například americká námořní pěchota začala specializovat právě na tento druh operací a dokonce zásadně snižuje počty tanků, prý nejsou tak efektivní. Jednotky budou samozřejmě potřebovat moderní výzbroj a rychlé stroje pro vysokou mobilitu, stejně jako nesmírně kvalitní výcvik. Ačkoli těžké mechanizované jednotky určitě nezmizí, lehké a rychlé před sebou mají bezesporu zářnou budoucnost.

Článek Tanky na ústupu, válku Ukrajině vyhrávají malá úderná komanda. Ta umí rozložit i početné a těžce mechanizované pluky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedny brýle stojí 4,5 milionu

Jedním z nich je právě vysoká cena, kterou opakovaně kritizovali američtí zákonodárci. Financování kvůli tomu dokonce stálo. Ozbrojené síly mají obdržet 120 tisíc kusů těchto brýlí, prvních 5 tisíc v současnosti. To znamená, že jedny by stály 4,5 milionu korun, což je více, než za kolik můžete koupit 7 vozů Škoda Octavia. Brýle jsou přitom postavené na základě Hololens 2, jež stojí 3 500 dolarů (86 tisíc korun), i když pro vojenské využití je mnoho prvků přidaných.

Zkratka IVAS pochází z anglického The Integrated Visual Augmentation System. Jde o systém, který využívá rozšířenou realitu k promítání dat v zorném poli vojáka. Ten by měl vidět mapy, nepřátelské pozice, umístění svých spolubojovníků a mnoho dalších informací. Vojáci se mohou napojit na kamery jiných bojovníků, dronů nebo vozidel v okolí a prohlédnout si místo, o něž se zajímají. Brýle dávají velikou výhodu i velitelům, mají přehled, co jejich vojáci dělají. Připojit má být možné i nejmodernější systémy nočního vidění.

V noci prozrazují pozici vojáka

Ovšem skvělá vize má i řadu trhlin. Brýle měly zatím selhat ve čtyřech ze šesti testů. Sami pěšáci mají řadu výhrad. Tou nejdůležitější je skutečnost, že zpoza displeje brýlí uniká světlo. To je nepříjemné v noci, protože to by z vojáků, kteří by je používali v nočních hodinách, dělalo viditelné cíle. Nepřítel by na stovky metrů věděl, kde se nacházejí a kde mají hlavu. Někteří vojáci si ale stěžovali i na bolesti hlavy nebo únavu očí. Nebo zúžené zorné pole.

Neznamená to ale, že by brýle byly úplně k ničemu. Jejich praktické používání ukázalo, že dokážou velmi pomoc. Třeba důstojníci 45. pluku Rangers, který je testoval, tvrdí, že výrazně zlepšují orientaci vojáků. Ti se ani při náročných přesunech nemuseli zastavovat, aby zkontrolovali svoji trasu, čímž výrazně zvýšili svoji rychlost. Velitelům to také usnadňovalo velení, protože přesně věděli, kde jsou jejich podřízení a co přesně dělají.

Článek Supervojáci z těch amerických zatím nebudou. Speciální brýle za cenu 7 octávií z nich dělají viditelný cíl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik vysoko v horách

Jednou z nich byly Spojené státy, které podobnu jednotku dosud neměli. Proto se rozhodli ji vytvořit. Nejdříve probíhal jen výcvik menších útvarů. Nakonec však padlo rozhodnutí spojit několik jednotek a vytvořit samostatnou specializovanou divizi. Proto byla 13. července vytvořena 10. lehká alpská divize. Sídlila v Camp Hale v Coloradu. Ve výšce 2800 metrů nad mořem, aby si její členové zvykli na horský terén.

iZdroj fotografie: Public Domain

Vojáci zde procházeli náročným výcvikem. Jednak se museli aklimatizovat na vyšší výšku s nižším obsahem kyslíku, kde je každý úkon namáhavější. Učili se jezdit na lyžích a v základem výcviku bylo u horolezectví, pohyb ve sněhu a ledovcích. Dostali i vozidla, která se uměla pohybovat ve sněhu, samozřejmostí se staly i bílé maskovací uniformy. Jednotka byla 6. listopadu 1944 přejmenována na 10. horskou divizi a brzy se vydala do Evropy.

Výstup stěnou Němci nečekali

Nasazena byla v Itálii. Byl to pro ní vhodný prostor, protože Němci zde vybudovali obranu na alpských vrcholcích tak, aby se spojenečtí vojáci nemohli dostat se severu Itálie do Rakouska a Německa. Vyznamenala se především v oblasti Riva Ridge na hoře Belvedere. Sem se dalo dostat jen po stěně vysoké téměř 500 metrů, která byla považována za nepřekonatelnou. Vojáci 10. horské divize ji ale zdolali v noci a vánici. Němce zaskočili, porazili a ustáli několik protiútoků.

iZdroj fotografie: Public Domain

Po druhé světové válce byla 10. horská divize rozpuštěna. Pak byla aktivována během studené války jako pěší divize, zrušena a nakonec v roce 1985 zase obnovena jako 10. horská divize. Sídlí ve Fort Drum ve státě New York. Jednotka se účastnila řady konfliktů, které v posledních letech Spojené státy vedly. Její výcvik zaměřený na horský terén se jako užitečný ukázal hlavně v náročném terénu Afghánistánu. Jak užitečné jsou horské jednotky v moderní válce?

Zdroj: Wearethemighty

Článek 10. alpská divize: Vysokohorští zabijáci, kteří se nebáli zdolat 500 metrů vysokou skalní stěnu, aby porazili Němce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Četa lehké pěchoty zahrnuje 9 vojáků na různých pozicích

Hlavní složkou americké armády je bezesporu pěchota. Její lehká část se skládá z devíti vojáků, kteří se ještě dělí na velitele čety a dva požární týmy. Každý z těchto hasičských týmů zahrnuje velitele palebné části, puškaře, granátníka a automatického puškaře, který je vybaven dvěma karabinami M4. Vojáci budou mít ve své výbavě také lehké protitankové zbraně AT4.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Velkou sílu dodávají jednotkám špičkově vyzbrojená vozidla

Americké pěchotní jednotky mají na podporu také bojová vozidla Stryker nebo M2 Bradley. Ta dodávají vojákům lepší pohyblivost a také útočnou sílu prostřednictvím automatického děla o průměru 25 mm s označením M242, protitankových střel TOW a kulometem. To všechno patří mezi výbavu vozidla M2 Bradley. Naproti tomu Stryker je vyzbrojen kulomety ráže M2. 50. Nová modernizace přináší také 30mm kanon a protitankovou raketu Javelin.

Každá četa má k dispozici čtyři vozidla

Každá americká pěchotní četa má k dispozici čtyři M2 nebo čtyři Strykery. Lehké pěchotní čety se skládají ze tří pěších oddílů a další palebnou sílu jim přidává zbrojní oddíl. Novinkou ve výzbroji je také bezzákluzová puška M3 o průměru 84 mm. Celý tento americký protipěchotní, protiletadlový a zároveň také protiraketový systém byl poprvé představen v roce 1946.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ruské polní motorizované jednotky

Ruské jednotky lehké pěchoty využívají bojová vozidla BMP-2/3 a kolové obrněné transportéry BTR-82A. Posádky jsou vybaveny tradičními útočnými puškami AK-47M, kulomety PKM a protitankovými zbraněmi RPG-16 s krátkým dosahem. Ruská armáda má v současné době spoustu zastaralých zbraní, které by měly být v nejbližší době nahrazeny za nové a účinnější. Jedná se například o granátomet GP-30. Ruské jednotky jsou si s těmi americkými velmi podobné, avšak ve výbavě jim chybí protitanková řízená střela střední třídy.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ruská pěchota má proti americkým protivníkům několik výhod. Jednou z nich je například fakt, že ruské pozemní síly mohou postavit až o čtvrtinu více čet než americká armáda. Toto rozložení vojska dává jeho veliteli více taktických a strategických možností v boji. Vzdušné síly Ruska mají navíc díky své mechanizaci mnohem větší taktickou mobilitu než jejich protějšek.

Síla amerických jednotek má určitý náskok

I přes všechny výhody Ruska má pěchota americké armády určitý a rozhodující náskok. Jedním z hlavních důvodů je organizační odolnost. V praxi to znamená, že pokud ruská četa ztratí vozidlo, přijde jakoby třetinu své bojové síly. Naopak pokud se ten samý případ stane americké pěchotě, přijde pouze o čtvrtinu své palebné síly. Představuje to tedy menší podíl, než u ruských protějšků.

iZdroj fotografie: Národní kolekce válečných obrázků / Creative Commons / Public Domain

Americké obrněné vozidlo Bradley je o poznání lepší než jeho ruský protějšek. Má lepší obrnění, digitální systém řízení bitev a na své palubě unese dvojnásobné množství protitankových raket připravených k okamžitému útoku. Naproti tomu vozidlo Stryker a jeho ruský protějšek BTR-82A jsou velmi podobné. Oba modely je možné aktualizovat, mohou se tedy stát do budoucna ještě účinnější.

Porovnání obou složek armády je velmi obtížné

Ve skutečnosti je velmi obtížné porovnávat sílu obou armádních složek. Ani jedna z nich by totiž v případném konfliktu nebojovala sama, ale součástí by byl integrovaný tým s brněním, minomety, těžkým dělostřelectvem, letectvem a obecně veškerou nejlepší technikou, jakou armáda disponuje. Přes to všechno by měly americké pěchotní síly určitou výhodu proti Rusku.

Zdroj: Nationalinterest

Článek Zvítězí na bojišti americká, nebo ruská pěchota? Obě složky mají špičkové zbraně, v něčem se ale liší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plameny pohltily i lodě

První zmínky o tom, že vojáci použili nějaký druh plamenometné zbraně, pocházejí z roku 424 před naším letopočtem z bitvy u Délia ve starověkém Řecku. Mnohem známější je takzvaný řecký oheň , který v 7. století začala používat Byzantská říše. Tento druh plamenometu byl instalován především na lodích a používal se proti nepřátelské posádce. Ale mohl zapálit i plavidla. Občas byl nasazen při obléhání měst.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Znalost řeckého ohně byla na dlouhá staletí ztracena a renesanci plamenometů přinesla první světová válka. Zbraň vyvinula německá armáda, autorství se připisuje Richardu Fiedlerovi. Základ její konstrukce se dodnes příliš nezměnil. Tvoří ji batoh s nádobou naplněnou natlakovaným hnacím plynem a druhou nádobou s hořlavou směsí. Ta je hadicí vedena do vrhacího zařízení, kde se zapálí.

Vojáci se museli samozřejmě plamenomety řádně používat. Zaznamenaná je nehoda francouzské jednotky z roku 1916. Když používala plamenomety, obrátil se vítr a plameny pohltily ty, kteří je produkovali. Při incidentu zahynulo minimálně 25 lidí. Plamenomety se ukázaly tak efektivní, že je rychle začala využívat většina armád.

Vojáci zbraň nenáviděli

Němci plamenomety poprvé nasadili v únoru 1915. Jejich použití mělo úspěch a brzy ji měly obě strany konfliktu. Zbraň samozřejmě měla řadu nevýhod. Její dosah byl kolem 18 metrů, voják se musel k nepříteli přiblížit na krátkou vzdálenost. Byl terčem palby a při zásahu mohl sám začít hořet. Odpor vojáků k plamenometům byl tak velký, že pokud nějakého plamenometčíka zajali, často ho na místě popravili.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zbraň byla efektivně využívána za druhé světové války. Američané svůj plamenomet M2 s úspěchem nasazovali proti Japoncům, kteří se odmítali vzdát. Zjistili, že i vojáci, kteří z plamenů zdánlivě unikli, mohou později zemřít na otravu oxidem uhelnatým. Američané a Britové plamenomet montovaly na tanky, čímž řešili problém ochrany obsluhy. Zbraň se osvědčila i v konfliktu ve Vietnamu, což byla poslední válka, kde byl plamenomet masově nasazený.

Kvůli hrůze, jaký plamenomet budí, jej v současnosti většina armád vojensky nepoužívá. Jejich nasazení je omezeno Protokolem o zákazu nebo omezení použití zápalných zbraní, který ratifikovalo více než 120 států. Plamenů ale využívají například termobarické zbraně. Plamenomety jsou dnes k vidění v civilním sektoru, například v zemědělství při čištění vegetace.

Zdroj: TheNationalInterest

Článek Smrti plamenometem se děsí i ti nejotrlejší vojáci. První zmínky o tomto trýznivém nástroji pochází již ze starověku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skvělý čistič zákopů

Výhodou zbraně je, že až na výjimky nestřílí pevný náboj, ale broky různé velikosti. Ty se rozprostřou do jakéhosi trychtýře a dokáží zasáhnout i více cílů najednou. Naopak nevýhodou je krátký efektivní dostřel. Jde zhruba o 30 metrů, u pevných střel necelých sto metrů. To ale americké armádě nevadilo, protože brokovnici vyhodnotila jako velmi účinnou pro boj v zákopech první světové války, který probíhal ve velmi krátké vzdálenosti. Vojáci tak dostali pumpovací brokovnice M1897 nebo M12, na které se dokonce dal nasadit bodák.

iZdroj fotografie: Uživatel Hmaag / Creative commons / CC0

Brokovnicím se i krátila hlaveň, aby se v těsných zákopech snadněji ovládaly. Německá armáda nebyla z jejich nasazení vůbec nadšená. Tvrdila dokonce, že brokovnice nejsou legitimní válečnou zbraní a vojáci, kteří jimi budou vyzbrojeni, mohou být popraveni. Američané ale měli jiný právní výklad. Faktem zůstává, že nebyl zaznamenán jediný případ popravy vojáka ozbrojeného brokovnicí ze strany císařské armády.

I v moderní době

iZdroj fotografie: Cpl. Patrick M. Johnson-Campbell / Public Domain

I v době druhé světové války Američané brokovnice využili. Hlavně v Pacifiku při likvidaci japonských bunkrů a hliněných opevněné. Po válce poloautomatické brokovnice nasadili Britové ve válce v Malajsii pro boj v džungli. Americké ozbrojené síly pak ve válce ve Vietnamu, kde byly rozšířené především u některých speciálních jednotek. Námořní pěchota zase model M1912 využila k potlačování vězeňských nepokojů.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Po konci studené války se brokovnice osvědčily při boji proti terorismu, protože operace často probíhají v zastavěných oblastech na krátkou vzdálenost. Americká námořní pěchota dnes má ve výzbroji brokovnice Mossberg 500 a poloautomatické M1014. Armáda pak první jmenovanou a systém M26. To je podvěsná brokovnice připevněná k automatické pušce M4. Brokovnice si pořídil i německý Bundeswehr, jehož speciální jednotky mají ve výzbroji Remington 870 Police Magnum.

Zdroj: TaskPurpose

Článek Proč vlastně vojáci stále používají brokovnice při přestřelce? Do výzbroje přišly před více než sto lety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Jazyková bariéra

Přestože Skandinávci patří tradičně mezi jazykově nejlépe vybavené Evropany, i na tomto cvičení se vojáci musí potýkat s jazykovou bariérou. Potíže dělají hlavně nepříliš frekventované výrazy pro speciální zimní výzbroj a výstroj, případně pro terénní prvky. Právě ty jsou však v ostrých misích naprosto klíčové.

Hlavním nepřítelem mráz

Odstranění jazykové bariéry však není nic těžkého. Příslušníci obou armád navíc mají předchozí zkušenosti z misí v zemích, kde operuje NATO nebo mírové sbory OSN, a kde je třeba komunikovat i s místními civilisty, policisty nebo vojáky, kteří často nemají ani základní znalost světových jazyků. Tím hlavním nepřítelem je na skandinávském vojenském cvičení pochopitelně mráz a tvrdé arktické podmínky.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Pohyb i taktické přesuny v zimní výbavě a na sněhu se od stejných aktivit v běžných klimatických podmínkách výrazně liší. Vojenskou jednotku v týlu nepřítele navíc mohou snadno prorazit stopy, které za sebou na sněhu pochopitelně zanechává. I s takovými maličkosti musí vojáci při misích v těchto podmínkách počítat. Mráz pochopitelně ovlivňuje také zásobování a odpočinek vojáků po splnění taktických úkolů.

Připraveni na vše

Přestože se v blízké době nedá očekávat žádný konflikt v obdobných podmínkách, jehož by se měly zúčastnit Spojené státy, Pentagon trvá na tom, aby byly jeho jednotky připraveny na vše, co je může na bitevních polích potkat. I proto se pravidelně konají cvičení na místech, jako jsou:

• Kanada
• Aljaška
• Norsko

Článek Americká námořní pěchota na vojenském cvičení v Norsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

• Typ navádění: infračervené nebo tepelné
• Váha rakety: 11,8 kg
• Váha odpalovače: 6,4 kg
• Dolet rakety: 2 500 m

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Designové řešení

Systém se skládá z odpalovače a samonaváděcí rakety. Odpalovač je vybavený pasivním zaměřovačem cíle a kontrolní jednotkou s integrovaným nočním viděním a termovizí. Javelin by měli ovládat dva vojáci, jeden má na starosti střelbu a druhý dobíjení raket. Při vývoji se zbrojní inženýři zaměřili zejména na fázi odpalování, která by mohla být pro vojáky vzhledem k váze rakety i odpalovače nebezpečná. Podařilo se jim přijít se „soft-launch“ systémem, díky kterému lze Javelin dokonce bezpečně používat i v případě, že se střelec nachází v budově či bunkru.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Výzbroj

MBDA Enforcer: pěchotní raketový systém z Francie

28. srpna 2020

Nové objednávky

Že je Javelin i více než pětadvacet let po uvedení na trh špičkové zařízení, potvrzuje i letošní nová objednávka armády Spojených států. Ta se na jaře rozhodla investovat do systému více než 75 milionů dolarů (téměř dvě miliardy korun). Nové Javeliny bude americká armáda odebírat po dobu tří let a měly by postupně nahradit dosluhující systém M47 Dragon, který není samonaváděcí. Kromě Spojených států eviduje Lockheed Martin i další nové zájemce. Česká republika již Javeliny ve výzbroji má a podle dostupných informací nové dokupovat nebude.

Článek Javelin: Efektivní protitankový samonaváděcí systém pro pěchotu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Designové řešení

Boomerang Warrior-X využívá jeden senzor, který se připevňuje na rameno vojáka. Ihned po aktivaci je schopen detekovat jednotlivé výstřely snipera i souvislou palbu rychlopalných zbraní. Jednotlivé Boomerangy spolu umí komunikovat, pokud jsou správně nastavené, a tak může velitel jednotky z dat sesbíraných z přístrojů jednotlivých vojáků snadno velmi přesně identifikovat, odkud nepřítel střílí. Maximální dosah přístroje je 500 m. Systém je schopen být na jedno nabití v plném provozu 12 hodin, na delší mise je možné přibalit náhradní, neboť celé zařízení váží pouhých 340 gramů.

Bojové využití

Systém si umí lokace, ze kterých bylo stříleno, také uložit do paměti, odkud je lze při vyhodnocování mise dodatečně načíst. Umí také sledovat pohyb nepřátelského střelce ve vymezeném prostoru. Je využitelný v zastavěném území i v přírodě, při změně terénu navíc není třeba měnit nastavení. Proto jej lze využívat prakticky při každé misi.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Hlavní funkcionality

Od svého uvedení na trh je Boomerang Warrior-X pochopitelně vylepšován. V současné době patří mezi jeho hlavní funkcionality, které vojáci nejvíce ocení:

• Zobrazuje azimut, vzdálenost a převýšení pozice, na které se nepřítel nachází
• Je provozuschopný ve všech pozicích (ve stoje, vkleče, při plížení)
• Kompenzuje zkreslení z vlastního pohybu vojáka, který ho využívá

Článek Boomerang Warrior-X: pěchotní systém k detekci střelce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.