Co z kulometu dělá robotickou zbraň

Samotný Browning M2HB váží necelých 39 kilogramů, střílí kadencí 450 až 550 ran za minutu a jeho efektivní dostřel proti pozemním cílům dosahuje zhruba 1 800 metrů. Americká armáda ho dodnes oficiálně vede i v roli proti nízko a pomalu letícím vzdušným cílům. Mechanika zbraně se za desítky let změnila minimálně, modernizovaná verze M2A1 přidala hlavně rychlovýměnnou hlaveň, pevné nastavení headspace a timing a tlumič záblesku, který podle americké armády snižuje viditelnost výstřelu o 95 %. To je pro noční protidronovou obranu prakticky důležitější detail, než kolik let má samotná konstrukce.

Průlom přichází až s tím, co kulomet obklopuje. Rafael u rodiny SAMSON uvádí pokročilé protidronové schopnosti, automatické rozpoznávání cílů (ATR), denní i noční zaměřovací moduly s laserovým dálkoměrem a dvouosou stabilizaci. Elbit Systems u svého RCWS nabízí automatické sledování cíle, termální zobrazovač, laserový dálkoměr s dosahem až 10 kilometrů a dálkové ovládání se záložním manuálním režimem. Izraelská armáda tento typ stanice zná pod označením Katlanit a řadí ji mezi pokročilé technologické systémy pěších praporů.

Důležitá je hranice mezi automatizací a autonomií. Systém sám vyhledá cíl, zamíří, spočítá balistiku a drží zaměření i za jízdy. Rozhodnutí o zahájení palby ale podle dostupných veřejných materiálů zůstává na operátorovi, člověk sedí u obrazovky, ne za kulometem na střeše vozidla. Právě tohle z Browningu dělá „robotickou zbraň“: ne stroj, který střílí sám, ale stroj, který dělá vše kromě stisknutí spouště.

Proč zrovna starý kulomet proti novým dronům

Odpověď je překvapivě prostá: peníze. Jeden výstřel ráže 12,7 mm stojí řádově desítky korun. Řízená střela krátkého dosahu stojí statisíce až miliony. A dronů, které dnes zaplavují bojiště, jsou stovky a tisíce, od komerčních kvadrokoptér za pár tisíc korun po íránské sebevražedné stroje.

Plnohodnotný protidronový systém typu Rheinmetall Skyranger 30 kombinuje 30mm kanon s airburst municí, rakety, integrovaný radar a kompletní senzorový komplet. Německý kontrakt na prototyp a 18 sériových vozidel dosáhl hodnoty 595 milionů eur, v hrubém průměru přes 31 milionů eur na kus. Americký M-SHORAD, určený k ničení dronů skupiny 1 až 3, vrtulníků i letadel, vychází podle rozpočtu americké armády na přibližně 18,2 milionu dolarů za jednotku, tedy zhruba 430 milionů korun. Oproti tomu starší španělský kontrakt na 18 stanic Mini Samson činil 3,06 milionu eur celkem, zhruba 170 tisíc eur za stanici, tedy asi 4,2 milionu korun, a to ještě bez dnešního protidronového softwarového balíčku.

Řádový rozdíl je zřejmý. Browning v dálkově ovládaném modulu není náhrada za Skyranger ani M-SHORAD. Je to poslední tvrdá vrstva, blízká obrana tam, kde rakety a velké systémy buď nestačí kapacitně, nebo nedávají ekonomicky smysl. Proti malým a středním dronům letícím nízko a pomalu na krátkou vzdálenost nabízí vysokou hustotu palby, zavedenou logistiku a okamžitou dostupnost. Proti velkým útočným dronům typu Šáhid by šlo spíš o krajní možnost za specifických podmínek, ne o hlavní štít.

Není to izraelská výstřednost, je to trend

Stejnou cestou jdou armády po celém NATO. Norský Kongsberg nabízí u stanice PROTECTOR RS4 protidronový software kompatibilní s 12,7mm kulometem. Polsko v roce 2026 objednalo baterie SAN CUAS za 16 miliard norských korun, které kombinují efektory od 12,7 mm přes 30 a 35mm kanony až po záchytné drony. Americká armáda testuje systém SWAT-FC, pokročilé řízení palby na stanicích CROWS, které umožňuje ničit malé drony za jízdy. Paralelně běží program BLADE, který rovněž staví na existujících kulometných stanicích.

Elbit Systems v březnu 2026 otevřeně popsal mezeru v organické protidronové ochraně, kterou odhalily války na Ukrajině i v Izraeli. Jednotky na zemi, na moři i ve vzduchu podle firmy postrádají vlastní vrstvu blízké obrany proti dronům, která by je doprovázela všude. Izraelské ministerstvo obrany tento problém řeší ve zrychleném režimu; v květnu 2025 dokončilo rozsáhlé testy zhruba dvaceti protidronových technologií od průmyslových firem i startupů, navazující na první sérii zkoušek z října 2024.

Český kontext: známý koncept, nová role

Česká armáda koncept dálkově ovládané stanice s těžkým kulometem zná. Na svých stránkách uvádí Browning M2 HBQCB, modernizovanou verzi s rychlovýměnnou hlavní a vyšší spolehlivostí, nasazený v dálkově ovládané věži. Lehká obrněná vozidla Iveco LMV nesou plně stabilizovanou stanici PROTECTOR M151 A2 pro ráži 12,7 mm. Veřejně ale není doloženo, že by Armáda České republiky tyto konfigurace už provozovala ve vyloženě protidronovém režimu.

Technicky i exportně by pořízení izraelských systémů typu Samson nebo Katlanit nebylo nemožné. Rafael má exportní precedens ve Španělsku, Elbit dodává RCWS do Černé Hory i dalších zemí. Rozhodující by byla politika exportních licencí, integrace na konkrétní platformy a kompatibilita s velitelskými systémy NATO. Pro rozpočtově omezenější armády je ale podstatné hlavně to, že nemusí kupovat hotový izraelský produkt; mohou vzít stávající kulomety, stávající vozidla a investovat primárně do senzoriky, softwaru řízení palby a napojení do protidronové architektury.

Levný výstřel jako strategická výhoda

Válka dronů přepsala ekonomiku bojiště. Útočník pošle roj levných strojů za statisíce korun, obránce na ně vystřílí rakety za stovky milionů. Tento nepoměr nutí armády hledat vrstvy obrany, kde cena zásahu klesá, a právě tam se vrací kinetika těžkého kulometu. Ne jako návrat do minulosti, ale jako racionální doplněk k radarům, rušičkám, laserům a řízeným střelám.

Browning M2 oslaví brzy sto deset let od prvního návrhu. Jeho hlaveň přitom stále plní přesně tu roli, pro kterou vznikla: posílá těžké střely tam, kam mají letět. Změnil se jen mozek, který ji řídí. A ten je dnes digitální.

Článek Izrael vytáhl 80 let starý Browning a přizpůsobil ho proti dronům. Z muzejního kusu udělal robotickou zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zní to paradoxně: vozidlo výbuch ustojí, pancíř drží, posádka přežije, a přesto si chirurgové v polní nemocnici připravují dlahy na rozlámané kotníky a holeně. Jenže přesně takhle vypadala realita posledních dvaceti let asymetrických válek. Mina nebo improvizovaná nálož pod podvozkem nemusí prorazit dno, aby zmrzačila. Stačí, že prudce vymrští podlahu vzhůru. Chodidla, která na ní stojí, dostanou ráz jako od kladiva zespodu. Plasan se rozhodl tento problém přestat řešit jen silnějším pancířem a místo toho zasáhnout v posledních milisekundách uvnitř kabiny, tam, kde se rozhoduje o zlomenině.

Podlaha jako kladivo: proč pancíř nestačí

Vojenští inženýři tomu říkají „deck slap“. Při výbuchu pod podvozkem se dno vozidla na zlomek sekundy vymrští směrem nahoru. I když ocel nebo kompozit nepraskne, přenese obrovské zrychlení na vše, co je s podlahou v kontaktu. Nohy vojáka sedícího v přepravním prostoru jsou první na ráně.

Studie publikovaná v časopise Military Medicine, která analyzovala podvozkové výbuchy v Iráku a Afghánistánu v letech 2010–2014, dává čísla, jež mluví jasně. Mezi přeživšími s vážnými zraněními tvořily zlomeniny chodidel 13 procent všech poranění stupně AIS 2 a vyšších, zlomeniny holenní a lýtkové kosti dalších 11 procent. Přes 90 procent raněných s tímto stupněm závažnosti utrpělo alespoň jednu skeletální zlomeninu. U padlých byla tibie vůbec nejčastější evidovanou závažnou zlomeninou. Jinými slovy: vozidlo splnilo svůj úkol a udrželo posádku naživu, ale dolní končetiny zaplatily cenu, kterou pancíř nedokázal pokrýt.

Co dělá LAPS jinak než dosavadní ochrana

Dosud se problém řešil vrstvením pasivních prvků. V-tvarované dno odklání tlakovou vlnu do stran. Plovoucí podlaha odděluje podlahovou desku od trupu. Energeticky absorbující sedadla prodlužují dobu působení rázu, aby klesly špičkové síly na páteř. Speciální opěrky nohou pohlcují část energie. Plasan sám tyto vrstvy dlouhodobě nabízí, od podvozkových kitů přes sedadla řady TERRA až po opěrky T-BAR.

LAPS přidává nad všechny tyto pasivní vrstvy jednu aktivní. Podle firemních materiálů Plasanu systém funguje ve třech krocích:

• Detekce – senzory zaznamenají podvozkový výbuch.
• Diskriminace – řídicí logika vyhodnotí, zda jde o skutečný blast, a ne o běžný ráz z terénu či nárazu, čímž eliminuje falešné aktivace.
• Zdvih – mechanismus integrovaný do struktury sedadla aktivně zvedne nohy ohrožených vojáků dřív, než podlaha dorazí k chodidlům.

Celý děj se má odehrát „v řádu milisekund“. Přesnou reakční dobu ani typ pohonu Plasan veřejně nespecifikoval, ale okno je jasně dané fyzikou: jde o interval mezi detekcí výbuchu a momentem, kdy deformovaná podlaha narazí do chodidel. Výrobce navíc tvrdí, že LAPS nepřidává vozidlu významnou hmotnost ani objem, a dokonce může umožnit nižší siluetu vozidla, protože část ochrany přebírá aktivní systém místo dalších centimetrů pasivního pancíře.

Důležité je, co LAPS není. Není to náhrada V-dna, plovoucí podlahy ani absorbujícího sedadla. Je to další vrstva, která řeší úzký, ale kritický problém: kontakt nohy s podlahou v okamžiku výbuchu.

Komu je systém určen, a komu ne

Plasan v dostupných materiálech mluví výhradně o přepravovaných vojácích v zadním prostoru vozidla, nikoli o řidiči nebo veliteli. Důvod je logický: řidič má nohy na pedálech, velitel bývá vázán na ovládací prvky nebo věžové systémy. Aktivní zdvih nohou by u nich kolidoval s obsluhou vozidla. V přepravním prostoru, kde vojáci sedí a čekají na výsadek, je ergonomický prostor pro takový zásah nesrovnatelně větší.

Systém není svázán s jednou konkrétní platformou. Plasan ho prezentuje jako řešení pro obrněná bojová vozidla i taktické platformy obecně. Veřejný kontrakt na sériovou dodávku se zatím nepodařilo dohledat; po oznámení ze 4. června 2026 je LAPS ve fázi představení a pravděpodobné zákaznické integrace. Reálné nasazení bude záviset na kvalifikačních zkouškách na konkrétním typu vozidla.

Český kontext: Pandur, BVP-2, nebo CV90?

Pro českou armádu je otázka ochrany před podvozkovými výbuchy všechno, jen ne akademická. Ministerstvo obrany samo přiznává, že centrální statistiku všech zranění z afghánské mise nevede, ale hovoří o „tisících situací“, které vojáky ohrozily na životě či zdraví, včetně útoků pomocí IED. Konkrétní případy jsou veřejně doložené: v červenci 2014 zahynuli po výbuchu čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce zraněn, v srpnu 2018 přišli o život další tři, v říjnu téhož roku výbuch převrátil vozidlo se šesti vojáky.

Pokud by se podobná technologie měla dostat do české služby, kandidáti se liší zásadně:

• Pandur II 8×8 – kolový transportér s osádkou 3 + 7 výsadkářů, výrobce rodiny Pandur uvádí oddělenou nezávislou podlahu pro protiminovou ochranu. Právě oddělená podlaha je konstrukční logika kompatibilní s další aktivní vrstvou typu LAPS. Podle nás nejrealističtější kandidát pro případný retrofit.
• BVP-2 – konstrukce ze 70. let, šestičlenný výsadek, minimální protiminová ochrana z výroby. Hluboký retrofit by byl technicky náročný a ekonomicky těžko obhajitelný u platformy, kterou AČR aktivně nahrazuje.
• CV90 – první kusy má armáda převzít od roku 2026. U nově vyráběného vozidla je integrace ochranných systémů vždy levnější a snazší než u staré flotily. Pokud by se LAPS dostal do nabídky pro CV90, šlo by o logicky nejčistší cestu.

Veřejný plán na českou integraci LAPS neexistuje. Ale směr je zřejmý: nové platformy, nové ochranné vrstvy.

Fyzika posledních milisekund

Celá dosavadní filozofie ochrany před minami se soustředila na vozidlo: silnější dno, chytřejší tvar, pružnější podlaha. LAPS poprvé přesouvá těžiště ochrany z konstrukce vozidla na lidské tělo uvnitř kabiny. Neřeší, jak zabránit výbuchu nebo jak ho rozložit v pancíři. Řeší, jak v posledním zlomku sekundy přerušit kontakt mezi nohou a podlahou.

Jestli to v praxi funguje tak spolehlivě, jak Plasan slibuje, ukážou až kvalifikační zkoušky a první operační nasazení. Jedno je ale jasné už teď: dvacet let dat z Iráku a Afghánistánu říká, že samotný pancíř na ochranu nohou nestačí. A že problém, který LAPS řeší, je skutečný.

Článek Izraelci vymysleli, jak zachránit nohy vojáků v obrněncích. Miny jim je lámaly, i když pancíř vydržel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč měla Merkava pověst nezničitelného tanku

Izraelská armáda Merkavu Mk4 provozuje od roku 2004 a od počátku ji prezentuje jako platformu postavenou kolem jediného principu: přežití posádky. Motor umístěný vpředu funguje jako dodatečná bariéra před kabinou řidiče. Pancéřování kombinuje kompozitní desky s reaktivními prvky. A nad tím vším bdí Trophy, aktivní ochranný systém od firmy Rafael, který detekuje přilétající střelu a odpálí proti ní protináboj dřív, než dorazí k pancíři.

Izraelské ministerstvo obrany Merkavu Mk4 označuje za jeden z nejpokročilejších tanků na světě. Trophy má podle oficiálního produktového listu pokrytí 360° v azimutu a rozšířený rozsah elevace. Klíčový detail je ale v tom, proti čemu je optimalizován: primárně proti takzvaným CE hrozbám, tedy protitankovým řízeným střelám, granátům RPG a kumulativním náložím letícím po předvídatelné trajektorii s výraznou radarovou stopou.

Dron za 400 dolarů a díra v ochranné logice

Fiber-optic FPV dron, jaký Hizballáh použil, funguje jinak než klasická protitanková střela. Podle reportáže AP stojí jeden kus 300 až 400 dolarů, v přepočtu zhruba sedm až devět tisíc korun. Je sestavený z komerčně dostupných komponent, poháněný malým elektrickým motorem a naváděný přes tenké optické vlákno, které za sebou odvíjí. Rádiový signál nepotřebuje, takže ho nelze rušit běžným elektronickým bojem.

Klíčové parametry v porovnání:

Útok shora míří do jiné zranitelnostní sady, než na kterou je Trophy primárně kalibrován. Malý rozměr, nízká rychlost, minimální odrazová plocha a vertikální sestup, to vše snižuje pravděpodobnost, že radar APS cíl včas klasifikuje a stihne odpálit protináboj. Nejde nutně o selhání jednoho konkrétního senzoru, ale o systémový nesoulad mezi ochranou navrženou proti raketám a realitou levných, masově nasaditelných dronů.

Není to jen o Merkavě, precedent z Ukrajiny

Problém není izraelský unikát. V dubnu 2024 Ukrajina stáhla americké tanky M1 Abrams z přední linie právě kvůli ruským FPV dronům. Abramsy byly příliš snadno detekovatelné a lovitelné. Hizballáh sám oznámil první nasazení fiber-optic dronů v bojové vlně začínající 2. března 2026, jde tedy o relativně čerstvou adaptaci inspirovanou ukrajinským bojištěm.

Pro českou armádu je paralela přímá. Armáda ČR aktuálně disponuje 42 tanky Leopard 2A4, které nemají integrovaný systém Trophy ani jinou známou APS. Ministerstvo obrany samo přiznává, že starší T-72M4CZ „nesplňují podmínky moderního bojiště“. Objednaných 44 kusů Leopard 2A8, jejichž dodávky mají začít od roku 2028, už podle výrobce KNDS zahrnují Trophy a explicitně i ochranu proti dronům. Otázka zní, zda samotná APS bude stačit, nebo zda se standardem stane celý ekosystém, tedy senzory, rušičky, sítě, klece a organická protidronová vrstva kolem každého tanku.

Izrael hledá odpověď, zatím ji nemá

Izraelské zdroje podle Jerusalem Post přiznávají, že proti FPV dronům neexistuje „magické“ hermetické řešení. Armáda improvizuje: na vozidla montuje drátěné klece a sítě, testuje nové detekční systémy, mění taktiku pohybu. Ale každá z těchto vrstev přidává hmotnost, náklady a složitost a žádná z nich nezaručuje stoprocentní ochranu proti roji levných dronů útočících současně z více směrů.

Největší zpráva tohoto incidentu proto není samotný zásah jednoho tanku. Je to potvrzení, že cena ochrany těžké techniky se už nedá oddělit od schopnosti přežít masový útok prostředků, které stojí méně než spotřební elektronika. Tank nepřestává mít smysl, ale přestává být samostatně odolnou platformou. Stává se uzlem v síti, která ho musí chránit shora stejně spolehlivě jako zepředu.

Osud posádky zasažené Merkavy není z otevřených zdrojů potvrzen. Cena lekce, kterou ten jeden zásah přinesl celému oboru, se teprve vyčísluje.

Článek Hizballáh poprvé sestřelil Merkavu Mk4 dronem za pár tisíc korun. Izraelský tank měl být prakticky nezničitelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se má ukončit

Nejde o konec americko-izraelské aliance. Netanjahuův plán cílí na konkrétní finanční nástroj, Foreign Military Financing (FMF), tedy grantovou vojenskou pomoc, kterou Spojené státy poskytují Izraeli na základě desetiletého memoranda o porozumění. Současné MOU, platné od fiskálního roku 2019 do 30. září 2028, garantuje 38 miliard dolarů: 33 miliard v přímém financování a 5 miliard na protiraketovou obranu včetně systémů Iron Dome a Iron Beam.

Standardně to znamená 3,3 miliardy ročně v FMF a půl miliardy na společné protiraketové programy. Po útoku Hamásu 7. října 2023 přišly mimořádné dodatky, jen v roce 2024 dalších 3,5 miliardy v FMF a 5,2 miliardy na obranné systémy. Společný vývoj zbraní, obchodní nákupy ani technologická spolupráce ale pod plán nespadají. Netanjahu nemluví o konci vztahu. Mluví o konci jednoho jeho formátu.

Proč právě teď

Načasování není náhodné. Podle únorového průzkumu Gallupu se poprvé od roku 2001 americké veřejné sympatie nepřiklánějí víc k Izraelcům než k Palestincům. Automatická politická podpora Washingtonu přestává být samozřejmostí a grantová závislost se mění ve zranitelnost, každý rozpočtový cyklus v Kongresu se stává potenciální pákou.

Současné MOU navíc samo postupně ruší takzvaný Off-Shore Procurement, tedy možnost utrácet část americké pomoci přímo u izraelských výrobců. Do roku 2028 tato výjimka zcela skončí. Některé izraelské obranné firmy na to už reagovaly otevíráním poboček v USA nebo fúzemi s americkými partnery. Izraelský obranný průmysl se zkrátka přizpůsobuje dřív, než to politici stihli formálně oznámit.

Zajímavý je i pohled z druhé strany. Republikánský senátor Lindsey Graham po lednové návštěvě Izraele nemluvil o roztržce, ale o „neocenitelném vztahu“ a společném vývoji zbraní budoucnosti. V pro-trumpovském prostředí byl Netanjahuův plán čten jako příležitost, ne jako urážka.

Jak reálná je soběstačnost

Ambice je jedna věc. Čísla říkají něco jiného. Podle SIPRI pocházelo v letech 2021–2025 plných 68 procent izraelských dovozů hlavních zbraní z USA a dalších 31 procent z Německa. Ke konci roku 2025 měl Izrael u amerických dodavatelů objednáno nejméně 55 bojových letounů. Úplné odpojení od americké bezpečnostní infrastruktury za deset let je proto mimořádně ambiciózní scénář.

Pravděpodobnější je postupná redukce grantové závislosti, ne úplné fungování bez Ameriky. Izrael má k tomu ostatně vlastní precedent: ekonomické granty od USA přestal dostávat v roce 2008 a bezpečnostní vztah tím neskončil, naopak pokračoval v dalších, ještě štědřejších memorandech. Jednání o nástupnickém rámci po roce 2028 teprve začnou. A USA zůstávají i významným exportním trhem, 13 procent izraelského obranného vývozu směřovalo v roce 2024 právě tam; celkově Izrael vyvezl zbraně za rekordních 14,7 miliardy dolarů.

Co to znamená pro Česko

Česká stopa v příběhu existuje a není zanedbatelná. Ministerstvo průmyslu a obchodu za první pololetí 2025 eviduje do Izraele 52 licencí na vývoz vojenského materiálu v hodnotě 83,5 milionu eur, realizovaný export dosáhl 50 milionů eur. Podle dat UN Comtrade byl Izrael v celé kapitole „zbraně a munice“ čtvrtým největším odběratelem českého exportu za rok 2025 s objemem přes 59 milionů dolarů.

České velvyslanectví v Tel Avivu aktivně podporuje zapojení domácích firem do izraelských dodavatelských řetězců, letos v květnu organizovalo misi 18 českých podniků za spoluprací s koncernem RAFAEL. Pokud Izrael skutečně posílí lokální výrobu a bude hledat subdodavatele mimo americký grantový rámec, pro české výrobce komponentů a speciálního materiálu to může být příležitost. Ne náhrada amerických programů, ale vstup do nových kooperačních struktur.

Česká obranná strategie z roku 2023 ostatně sama zdůrazňuje bezpečnost dodávek a strategická partnerství se zahraničními dodavateli. Trend, který Netanjahu nastoluje, posiluje logiku, kterou Praha už přijala za vlastní.

Izrael nechce nemít s Amerikou nic společného, chce s ní mít jiný typ vztahu. Místo příjemce grantů partner ve vývoji. Místo závislosti na rozpočtových cyklech Kongresu vlastní výrobní kapacity. Jestli se to podaří za deset let, je otázka za desítky miliard dolarů, na kterou zatím nemá odpověď ani sám Netanjahu.

Článek Židé zatřesou Blízkým východem a budou se dít věci. Zcela ukončí americkou vojenskou pomoc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější ze všech a PVO ji neumí vždy zachytit

Chorramšahr-4, známá také jako Chajbar, je íránská balistická raketa středního doletu čtvrté generace. Její dolet jsou přibližně 2 000 kilometrů, uvádí Wikipedia s tím, že nese masivní bojovou hlavici o váze 1 500 kilogramů. Díky pokročilému motoru na kapalné palivo, které lze v raketě skladovat dlouhodobě, je systém připraven k velmi rychlému odpálení.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Běžně je kapalné palivo vnímáno jako nevýhoda a přednost mívá tuhé, ale Írán u této rakety využívá technologii, kdy je „zapečetěno“ v nádržích přímo v továrně. Chorramšahr-4 tak může zůstat natankovaná a připravená k odpálení po dobu několika let, podobně jako rakety na tuhá paliva, aniž by docházelo k degradaci paliva, uvádí CAT-UXO.

Doba přípravy před odpálením je tak pouhých 15 minut. Zásadní inovací rakety je i pokročilý naváděcí systém, který umožňuje korigovat trajektorii letu také mimo atmosféru. To jí dodává vysokou přesnost a schopnost odolávat prostředkům elektronického boje, přičemž dosahuje v terminální fázi extrémních rychlostí, což z ní činí vážnou hrozbu pro stávající PVO.

Video: Ukrajinci udeřili na shromaždiště ruských vojáků, kteří se zrovna chystali k akci. Ani se nestihli bránit

Ostatně umí proniknout i tou izraelskou, která je všeobecně jednou z nejlepších na světě. Ale i ona má limity, hlavně pokud dojde k jejímu zahlcení jinými raketami a drony. Konkrétně proti balistickým raketám je určen David’s Sling (Davidův prak) nebo Arrow-2 a Arrow-3, potvrzuje Wikipedia. Ani ty ovšem nejsou 100% a nějaká jim občas proklouzne.

Článek Zkáza pro Izrael. Íránská bestie proráží jeho PVO a doručuje s přesností 1,5 tuny zkázy až na 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na poslední chvíli může napovídat o potížích

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou

Mezi ty nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Izraelská protivzdušná obrana si s nimi sice umí poradit, ale ne vždy, a někdy až na poslední chvíli. Primárně to je úloha systémů Arrow a THAAD, které fungují na dlouho vzdálenost, ale pokud jim uniknou, zasahuje Davidův prak (David’s Sling), skrze nějž už by projít neměly. V praxi se nicméně ukazuje, že se to děje, a tak dochází dokonce k aktivaci Iron Dome.

Ten není proti balistickým raketám určen, Armádní Zpravodaj se této problematice věnoval již v červnu 2025, kdy došlo k první fázi izraelsko-íránské války. Ve výjimečných případech může být ovšem aktivován i za tímto účelem jako „poslední záchrana“, uvádí Wikipedia, což je vidět na záběrech (níže), kde zničil íránskou raketu těsně před dopadem.

Článek Video: jenom 1 vteřinu před dopadem zachytila izraelská PVO íránskou balistickou raketu. Výjimečně zasahoval Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Merkava dostane hlavně nový zaměřovač

Nejnovější modernizace tanku Merkava se týká jeho elektronických sestav. Cílem je prodloužit jejich provozní životnost a vylepšit palubní systémy, ale rovněž dostane lehký elektrooptický zaměřovač s umělou inteligencí. Osádce to umožní panoramatické pozorování okolí ve dne i v noci a nabídne pokročilé funkce detekce, zaměřování a sledování cílů. Lze předpokládat, že tank tak bude střílet mnohem přesněji a stoupne jeho šance na zničení cíle první ranou.

iZdroj fotografie: Michael Mass / Creative Commons / CC BY-SA

Merkava 4, což je tank zařazený do aktivní služby, disponuje kanonem s hladkým vývrtem ráže 120 mm. ArmyRecognition uvádí, že používá veškerou standardní západní munici a osádka z něj může dokonce odpalovat řízenou střelu Lahat, jejíž nejmodernější verze má dosah až 8 km. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud ji chce osádka použít, musí samozřejmě cíl z tanku vidět, čemuž by měl modernější zaměřovač určitě napomoci.

Izrael má Merkava 4, ve skladech i „trojku“

Není jasné, kolika tanků izraelské armády se bude modernizace týkat. Wikipedia uvádí, že v aktivní službě by mělo být 400 kusů Merkava 4 různých verzí a dalších 200 je ve skladech. Tam se také nachází 700 kusů starších Merkava 3, ovšem zda dostanou inovovaný zaměřovač i ony, není vůbec jasné. Wikipedia uvádí, že začaly sjíždět z výrobních linek již v roce 1989, zatímco Merkava 4 v roce 2004. Izrael je přitom jedinou zemí, která je má ve výzbroji.

Satelitní snímek ukazuje, že Rusko už kompletně vyčerpalo zásoby transportérů MT-LB z klíčového skladiště

Ačkoliv je Merkava 4 vynikající tank, má například odolné pancéřování a dokonce prostor, kde může vézt pěchotu, což ho od ostatních tanků světa odlišuje, Izrael ho pravidelně modernizuje. Konkrétně Merkava 4 Windbreaker má být osazena systémem aktivní ochrany Trophy, zatímco poslední verzí je pak Merkava 4 Barak, která se dostala do výzbroje izraelské armády v roce 2023. Má vylepšený systém Trophy, je schopen pokročilého zpracování dat nebo elektronického boje, a velitel disponuje přilbou s průhledovým displejem.

Článek Izraelské tanky Merkava na zcela nové úrovni. Cíle zničí mnohem přesněji už první ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sayeret Matkal má řadu úkolů

Izraelská armáda popisuje Sayeret Matkal především jako polní zpravodajskou jednotku, což znamená, že by její členové měli působit třeba hluboko v týlu nepřítele a utajeně shromažďovat cenné informace. Není to však její jediná činnost – vzhledem k izraelským problémům s terorismem a častým unášením rukojmí patří k jejím úlohám i jejich osvobozování, eliminace teroristů a dalších cenných cílů, nebo vykonávání různých černých operací.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Sayeret Matkal vnikla podle vzoru legendárních britských SAS v roce 1957, uvádí Wikipedia, a řadu let byla její existence tajná. Svým výcvikem a operacemi by se dala přirovnat nejenom k ní, ale také k americkým Delta Force a některým ruským jednotkám Specnaz. Zpočátku byly její operace hlavně zpravodajské, ale koncem 60. let, kdy vzrostlo nebezpečí terorismu, se její členové zaměřili na na protiteroristické operace a osvobozování rukojmí. Členy jednotky bylo přitom i mnoho známých izraelských osobností včetně politiků.

K jednotce se může hlásit každý

Nejslavnější z mnoha akcí této jednotky je Operace Entebbe z roku 1976, míní Armádní Zpravodaj. Teroristé tehdy unesli letadlo letící z Paříže do Tel Avivu a přistáli s tím v Entebbe v Ugandě, kde je chránil místní režim. Členové Sayeret Matkal podnikli na letišti výsadek a úspěšně osvobodili 102 ze 106 rukojmí, teroristy zlikvidovali a zničili i ugandské bojové letouny, aby je nemohly stíhat. Během akce zahynul velitel Yonatan Netanjahu. V posledních letech pak jednotka osvobozovala rukojmí v Gaze či zničila íránskou továrnu na rakety v Sýrii.

3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu

V prvních letech se mohli stát členy jednotky pouze vojáci doporučení nějakým jiným členem, ale v současnosti se mohou hlásit všichni. CombatOperators tvrdí, že musí projít náročným sítem zvaným Gimbush podobajícímu se pekelnému týdnu amerických Navy SEAL. Rekruti pak podstoupí 20 měsíců trvající trénink zahrnující pěchotní, parašutistický a protiteroristický výcvik, a mnoho dalších dovedností, po čemž následuje důstojnický kurz.

Článek Sayeret Matkal: vysoce efektivní izraelská speciální jednotka, která budí v nepřátelích strach už při pouhém vyslovení jména se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanky zřejmě střílely vysoce tříštivé granáty

Izraelská tanková palba zabila nejméně 51 Palestinců v Chán Júnisu, což je město a přilehlý uprchlický tábor v jižní části Pásma Gazy, potvrzuje Wikipedia. Armádnímu Zpravodaji se však podařilo najít pouze všemožné záběry s následky, na žádném z nich není tvrzení vidět. Občas jsou v ulicích slyšet výstřely, ale ty nemusí patřit zmíněným tankům.

Záběry: výsadkáři na místě pohřbili 6 Rusů na motorkách, kteří chtěli prolomit obranu. Nepomohly jim ani manévry

Informace navíc poskytlo Hamásem řízené ministerstvo zdravotnictví v samotné Gaze, takže je opravdu nutné je brát s rezervou. Již mnohokrát se ukázalo, že teroristé lžou každým dnem, a v krátké izraelsko-íránské válce to nesčetněkrát potvrdil i íránský režim – třeba když tvrdil, že sestřelil několik izraelských F-35, ale jak se ukázalo, fotografie zfalšoval, a to velmi špatným způsobem, zatímco záběry ukradl z české počítačové hry Arma 3.

Ministerstvo zdravotnictví každopádně uvedlo, že bylo kromě 51 palestinských civilistů (jiné zdroje udávají 59) také stovky dalších zraněno, přičemž desítky jsou vážné případy. SkyNews s odkazem na izraelské ozbrojené síly uvádí, že si jsou si vědomy zpráv o počtu zraněných osob, a že provádí veškeré operace tak, aby nedocházelo k žádným civilním ztrátám, případně jenom k minimálním. Civilisté se údajně měli přiblížit k tankům, ale není jasné proč.

Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory

Izrael měl údajně provést letecký útok na nedaleký dům v blízkosti místa distribuce humanitární pomoci, a poté vypálit dva tankové granáty tímto směrem. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má ve výzbroji domácí tanky Merkava, které patří k nejodolnějším na světě. Schopnostmi by měly být na úrovni M1 Abrams, Leopard 2 a Challenger 2.

Wikipedia potvrzuje, že tank používá celou řadu granátů, včetně vysoce výbušných (HEAT), ale okolnosti nejsou známy. Není tedy možné určit, o jaký typ se jednalo. Pakliže by byl útok veden přímo proti živé síle, čemuž na druhou stranu napovídají údajné desítky mrtvých a stovky zraněných, pálil by tank nejspíše tříštivotrhavý granát (HE – High-Explosive).

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

Teoreticky by také mohlo jít o kanikulární munici (HE-FRAG), což je kombinace výbušného a tříštivého účinku s větší fragmentací oproti klasickému HE granátu. Efektivní je proti skupinám pěchoty v otevřeném terénu – humanitární pomoc je obvykle rozdávána na prostorných místech i desítky metrů od zástavby, takže by nejspíše použít šla.

Hamás zasel vítr, a teď sklízí bouři

Redakce Armádního Zpravodaje útoky na civilisty ani nelidské metody boje neschvaluje, ale je na místě připomenout, že tuto válku odstartoval teroristický Hamás ve velkém podporovaný mnoha „civilisty“ z Pásma Gazy, a velmi brzy se k nim přidali také Hizballáh a Írán. Toto islamistické uskupení se rozhodlo zničit Izrael a jeho lid, ale přecenilo své síly.

Železná opona se vrací: 5 zemí NATO nastraží podél celých hranic s Ruskem smrtící zbraně. Pro armádu nebude možné, aby prošla

Izraelská armáda patří k nejmodernějším na světě, a všichni obyvatelé země prochází vojnou. Kromě početné profesionální armády jsou pak k dispozici stovky tisíc záložníků, rovněž velmi dobře vycvičených, s jejichž schopnostmi se zkrátka nemohou teroristé vyzbrojení povětšinou starými zbraněmi a bez pořádného výcviku rovnat. Také nutno zdůraznit, že kdyby Izrael neměl dobrou PVO, byly by následky útoků z Íránu a Hizballáhu mnohem horší.

Když přitom Hamás na začátku povraždil stovky civilistů a další desítky vzal do zajetí, bylo teroristům úplně jedno, kolik utrpení tím působí. Bez slitování dle ABC povraždili 378 lidí, a dalších 44 odvlekli do Pásma Gazy, kde mnohé mučili. Hněv Izraelců si neumíme představit, jelikož pro ně je to boj o přežití, který tam svádí od počátku osídlení.

Článek Záběry: izraelské tanky v Gaze střílely do civilistů, když dostávali jídlo, a desítky jich zabily. Hamás zasel vítr, sklízí bouři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protivzdušná obrana

Izraelská protivzdušná a protiraketové obrana je označována za nejlepší na světě, a pravdou je, že dokáže zachytit naprostou většinu střel, raket nebo dronů. Je tří, respektive čtyřvrstvá, a dochází k jejímu neustálemu vylepšování. BBC uvádí, že vrstvou nejdelšího dosahu je systém Arrow schopný vypořádat se s balistickými raketami, a to i těmi středního dosahu a mezikontinentálními. Další vrstvou je potom David’s Sling proti balistickým raketám krátkého dosahu a řízeným střelám, ale zvládá i letouny, když je potřeba.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Nejznámější vrstvou je však Iron Dome vytvořený s cílem zachytit střely a granáty s dosahem do 70 kilometrů. Používán byl a stále je hlavně k eliminaci různých střel používaných teroristickými organizacemi k odstřelování izraelského území. Doplnit ho má brzy systém Iron Beam založený na laserové technologii, jehož výhodou má být také nízká cena provozu.

Jericho III

Mezikontinentální balistická raketa určená k dopravě jaderné hlavice, k níž Wikipedia uvádí, že je dvou nebo třístupňová a může nést hlavici o výtěžnosti až 400 kilotun. Její schopnosti jsou hlavně odhadované, nejčastěji se mluví o dosahu až 6 500 kilometrů, ale některé zdroje tvrdí, že s menším zatížením zvládne až 11 500 kilometrů.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Jaderné zbraně

Izrael, ač to nikdy oficiálně nepřiznal, je jadernou velmocí. Wikipedia uvádí, že je jeho arzenál odhadován na 90, ale možná až 400 hlavic. Nejspíše jsou různého typu od taktických až po těžké, což lze odvodit z prostředků schopných je doručit k cíli. Izrael disponuje kompletní jadernou triádou, tedy schopností je použít na letadlech, ponorkách i raketách či střelách.

ICE BREAKER

Přesná řízená střela odpalovaná z letounů, vrtulníků, plavidel nebo pozemních platforem. Rafael ji popisuje jako střelu s hmotností pod 400 kilogramů a hlavicí těžkou 113 kilogramů. Má vyspělé navádění a automatické rozpoznávání cíle, díky čemuž je schopná přesně zasáhnout i v oblasti s rušeným satelitním naváděním. Její dolet je přitom až 300 kilometrů.

Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie)

F-35I Adir

Izraelské letectvo disponuje letounem Lockheed Martin F-35 Lightning II v konfiguraci, kterou nikdo jiný nemá. Je označována jako F-35I Adir a jde o letadlo 5. generace vybavené izraelskou avionikou, systémy a zbraněmi. Opakovaně prokázalo, že si umí poradit s protivzdušnou obranou sovětského, respektive ruského typu, a že v okolí nemá konkurenci.

iZdroj fotografie: Public Domain

Harop

Dron dlouhého dosahu IAI Harop umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 1 000 kilometrů a ve vzduchu vydrží 6 hodin, uvádí Wikipedia. V jeho nitru je bojová hlavice o hmotnosti 16 kilogramů a díky vyspělému navádění má přesnost lepší než 1 metr, přičemž dokáže zničit třeba postavení protivzdušné obrany, dělostřelecké pozice, ale i řadu dalších cenných cílů.

Merkava IV

Nejnovější verze izraelského tanku Merkava, k níž ArmyRecognition uvádí, že je vyzbrojena kanonem ráže 120 mm, a kromě čtyřčlenné osádky má prostor pro až 8členný výsadek vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je proslulá zejména svou mimořádnou odolností, a to i na střeše, čímž je uzpůsobena k boji v městské zástavbě; vydržela dokonce zásah protitankovou střelou. Kromě toho disponuje systémem aktivní ochrany Trophy.

Ponorky třídy Dolphin

Izraelské ponorky založené na třídě německých ponorek 209 či 212 existují ve 2 variantách, přičemž novější jsou větší a mají pohon nezávislý na vzduchu, takže mohou zůstat pod hladinou i řadu dní. Jsou velmi nenápadné a vybavené torpédy, ale odpalují i řízené střely Popeye Turbo s doletem 1 500 km a schopností nést jadernou hlavici, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Ilan Rom / Creative Commons / CC BY-SA

Mosad

Izraelská zpravodajská služba je zaměřená na činnost rozvědky a různé speciální operace, vysvětluje Wikipedia, a je považována za jednu z nejefektivnějších a nejvýkonnějších na světě. Proslula řadou operací, jako byl únos nacistického zločince Adolfa Eichmanna, likvidace teroristů zapletených do vraždy izraelských olympioniků, a v novější době také eliminace teroristů nebo ničení cenných cílů na území nepřítele.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Sayeret Matkal

Speciální průzkumná jednotka špičkově vycvičených vojáků izraelského generálního štábu zaměřená nejen na průzkum za nepřátelskými liniemi, ale i na záchranu rukojmí, boj proti teroristům či hybridní a černé operace. Většina jejích činnosti je přísně tajná, uvádí Wikipedia, ale jednotka se podílela třeba na záchraně některých rukojmí unesených do Gazy.

Článek 10 nejsilnějších zbraní Iraele, proti nimž by chtěl bojovat jenom blázen. Ne vždy jde o techniku, mocná je i rozvědka a speciální jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří dron primárně zajišťuje průzkum

Elbit Systems Hermes 900 Kochav je izraelský bezpilotní letoun operující ve výšce až 9 000 m, a to až po dobu 36 hodin. Slouží především k průzkumným, monitorovacím a zpravodajským účelům, ale rovněž může být vyzbrojen protitankovými a protipěchotními raketami Spike, jak uvádí Wikipedia. Jejich nejnovější verze NLOS by měla při odpalování ze vzduchu zasahovat cíle vzdálené až 50 km, tvrdí Rafael, ale není potvrzeno, že je má Hermes 900.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Rozpětí křídel Hermesu 900 je 15 metrů a na délku měří 8,3 metrů, zatímco jeho užitečné zatížení je až 450 kg. Vzhledem k jeho velikosti ho lze tedy přirovnat k letadlu, i když nosností pochopitelně ne. Íránská protivzdušná obrana by k tomu mohla použít třeba domácí systém Bavar-373, ačkoliv má i jiné, které v omezené míře používá.

Trosky jsou značně poničené dopadem letounu na zem, každopádně nejeví známky po zásahu šrapnely, ale redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že Ozbrojené síly Izraele později potvrdily sestřelení neupřesněného bezpilotního letounu Íránem, uvádí TimesOfIsrael, který k tomu měl použít raketu země-vzduch, což znamená, že má některé systémy PVO stále funkční.

Izrael ho každopádně silně bombarduje a například už mu zničil mnoho platforem pro odpalování balistických raket, ale i jednu z jejich největších výroben. K už tak vyhrávajícímu Izraeli by se přitom mohli brzy přidat Američané, kteří přesouvají k Íránu vojenské kapacity, a Donald Trump údajně schválil plány útoku, který by mohl proběhnout o víkendu.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Ve hře je také zničení íránského jaderného programu soustředěného v pevnosti Fordó desítky metrů pod zemí, k čemuž by židovská země ráda použila nejsilnější nejadernou bombu světa známou jako „matku všech bomb“ (jinak GBU-43B). Ta by ho přitom měla de facto zasypat, ale kdyby měl být zničen úplně, bylo by potřeba proniknout až cca 80 pod zem, k čemu má Amerika speciální penetrační bombu známou jako HBU-57A/B.

Iranian state television has broadcast footage of the wreckage of a Hermes 900 unmanned combat aerial vehicle (UCAV) reportedly shot down over Esfahan last night. pic.twitter.com/QcXFJHgnbT

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) June 18, 2025

Trosky sestřeleného izraelského dronu Hermes 900

Článek Záběry: Írán si připsal malé vítězství, sestřelil supermoderní izraelský dron velikosti letadla, který může útočit raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, proč k výbuchu raket došlo

Izrael čelí poměrně masivnímu íránskému útoku balistickými raketami, jichž měl odrazit stovky, ale některé jeho protivzdušnou obranou pronikají. Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou toho schopné, zatímco vysloužilý americký generál uvedl, že se jedná o největší nebezpečí, jakému může Izrael ze strany Íránu čelit, i když dalším jsou drony Shahed.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Redakce Armádního Zpravodaje představovala, jak vypadá boj izraelské PVO proti balistickým raketám, a vyvracela často prezentovaný omyl, že ji má na starosti asi nejznámější tamní systém Iron Dome. Ten je totiž určen proti cílům na kratším vzdálenost, zatímco proti raketám létajícím z velké dálky zasahuje Arrow, případně americký THAAD.

Je proto zřejmé, že raketa, která na záběrech při výstřelu bouchla, patřila právě Arrow. Baterie protivzdušné obrany se nacházela v Negevské poušti, údajně poblíž letecké základny Nevatim izraelského letectva, kde jsou umístěny stíhačky, včetně F-35A a F-16. Ty jsou pro zemi v boji proti Íránu klíčové, takže je logické, že je bude vehementně bránit.

Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh

Redakci Armádního Zpravodaje se nicméně nepodařilo dohledat oficiální zprávy, co za výbuchem raket stálo, ačkoliv je zřejmé, že šlo o technickou závadu, jak by to komentovalo pravděpodobně také izraelské ministerstvo obrany. I když to nevypovídá o celkové kvalitě izraelských systémů PVO, které jsou všeobecně vnímány jako nejlepší na světě, je to důkaz, že žádná zbraň není 100% a může selhat – třeba v důsledku častého užívání.

Arrow, hlavní ničitel balistických raket

Pokročilý protiraketový obranný systém Arrow (hebrejsky „Chec“) byl vyvinutý za spolupráce Izraele a Spojených států amerických. Navržen je k zachycení a ničení balistických raket dlouhého doletu mimo atmosféru ve stadiu jejich sestupné dráhy. Vývoj začal už v 80. letech 20. století jako reakce na rostoucí raketovou hrozbu v regionu, zejména z Íránu.

F-35 přišla o obrovskou zakázku na desítky letounů. Vyšachoval ji stále neexistující turecký TAI TF Kaan v novém designu

Arrow se skládá z několika klíčových komponent – přehledového radaru Green Pine, řídicího centra Citron Tree, a především ze střel Arrow-2 a Arrow-3. Zatímco Arrow-2 ničí cíle v horních vrstvách atmosféry, novější Arrow-3 dokáže zasahovat hrozby ve vesmíru. Je přitom součástí vícevrstvé izraelské protiraketové obrany, kterou doplňují systémy Iron Dome (pro krátký dolet) a David’s Sling (pro střední dolet), oba jsou ale určené proti jiným cílům.

Článek Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečím jsou íránské balistické rakety

Izrael ovládá vzdušný prostor nad Íránem v podstatě od prvních hodin, a není jasné, zda se vůbec letectvo napadené země pokusilo o nějaké souboje. Ale redakce Armádního Zpravodaje hodnotí, že i kdyby ano, bylo by to k ničemu, jelikož disponuje maximálně MiG-29 a F-14, tedy již značně zastaralými konstrukcemi, které se nemohou s izraelským F-35.

Židovská země má sice i F-16 a starší F-15, ale ty slouží primárně k bombardování a létají až v druhé vlně, kdy jim nehrozí nebezpečí ani ze strany protivzdušné obrany. Vysloužilý americký generál Steve Anderson zhodnotil, že největším nebezpečím zůstávají pro Izrael balistické rakety Šaháb-3, kterých může mít Írán kolem 2 000, ale jisté to není.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připomíná, že je íránský program balistických raket velmi rozsáhlý, a určitě má i několik takových, které by mohly proniknout izraelskou PVO. Na druhou stranu už v pondělí 16. června 2025 informoval theJerusalemPost s odkazem na izraelskou armádu, že se podařilo zničit 1/3 íránských odpalovacích ramp pro balistické rakety.

Údery přitom pokračují, takže je zcela reálné, že i kdyby Írán zásoby měl, ani je nestihne využít. Balistická raketa Šaháb-3 je podle Wikipedie ve výzbroji asi od roku 1998, a existuje ve třech verzích – Šaháb-3A s doletem 1 300 km, Šaháb-3B s doletem 2 000km, a Šaháb-3C s doletem dokonce 2 200 km – všechny jsou tedy schopné zasáhnout izraelské území.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

V závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti Mach 7 a na cíl udeří hlavicí těžkou až 1 200 kg, nebo místo ní pět hlavic s kazetovou municí, kdy může být každý zaměřena na jiný cíl. Její přesnost je ovšem 2 500 metrů, takže je de facto nemožné, aby trefila opravdu přesně požadovaný cíl, ale na druhou stranu může sloužit k terorizování měst a zahlcení PVO.

Boj na Blízkém východě není podle Steva Andersona vůbec vyrovnaný, Izrael má podle něj jasně navrch, což ostatně dokazuje od počátku války s Hamásem, do níž se pokoušel vstoupit také Írán, ale po pár odvetných úderech si to velmi rychle rozmyslel. Aktuálně navíc pluje do Arabského moře druhá americká letadlová loď USS Nimitz, která má údajně bránit Izrael před hrozbami, ale zároveň Donald Trump připustil, že je úder na Írán „blízko“.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Izrael kupříkladu přesně zmapovaný íránský bunkr Fordó, v němž je soustředěn jaderný program, který je také důvodem, proč vlastně k válce došlo. Zpravodajské informace jsou ve válce klíčové, a Izrael opakovaně dokazuje, že v jejich shromažďování vyniká. Ostatně i proto se mu podařilo zabít již několikátého nejvyššího generála íránských ozbrojených sil, který byl ve funkci teprve 4 dny.

Srovnání izraelské a íránské pozemní armády

Ačkoliv je íránská armáda o dost početnější a může se spolehnout i na organizace, jakou je třeba polovojenský Basij, na tu izraelskou ztrácí i přesto, že je aktuálně ve válce s Hamásem, a ještě se věnuje eliminaci hrozeb v Talibanu a Sýrii. Izraelci jsou špičkově vycvičení, jelikož musí odolávat arabskému světu po mnoho desetiletí, a de facto jim nic jiného nezbývalo.

Izraelská armáda má nesrovnatelně lepší a odolnější tanky, které patří k nejlepším na světě, zatímco Írán má nejmodernější modernizované T-72 Karrar, které Armádní Zpravodaj hodnotil, a potom M60 Zulfiqar, jejichž základem je tank z roku 1959, potvrzuje Wikipedia.

Srovnání izraelského a íránského letectva

V oblasti letectva má Írán nejmodernější MiG-29, ale to už je hodně stará konstrukce, která se nemůže rovnat ani s F-16 Sufa ve výzbroji Izraele, natož pak s F-35. Írán sice zveřejnil údajné autentické záběry, na nichž má být sestřelení dvou těchto letounů páté generace, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že pochází z českého herního simulátoru.

Článek „Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Matka všech bomb“ by Fordó rozmetala na kusy

Ještě než dojde k eskalaci konfliktu do takové míry, že se do něj vojenským způsobem vloží Spojené státy americké, chce Donald Trump řešit záležitost mírovou cestou namísto bombami, ale zároveň prý nemá náladu s Íránem o příměří vyjednávat a očekává jeho úplnou kapitulaci. Zároveň upozornil, ať si nezahrává: „Pokud (Íránci) něco udělají našim lidem, půjdeme na to tvrdě, ‚shodíme rukavice‘. Myslím, že ví, že se nemá dotýkat našich vojáků.“

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že Donald Trump dle vysokého amerického představitele považuje za klíčové zničit masivní bunkr ve Fordó, v němž je lokalizováno íránské podzemní zařízení na obohacování uranu. Byla by to podle něj páka, jak přimět režim k uzavření dohody, která vy ho zavazovala k nešíření jaderných zbraní – právě to má být totiž důvod, proč Izrael zaútočil – ostatně už týdny dopředu věděl, že je blízko k jejich vyrobení, ale spoléhal se, že dojde k uzavření uspokojivé jaderné dohody mezi Íránem a Amerikou.

I když to nebylo z oficiálních zdrojů potvrzeno, nabízí dle redakce Armádního Zpravodaje jediná možnost, jak nejaderným způsobem rozbít íránskou pevnost Fordó – GBU-43/B MOAB známá také jako matka všech bomb. Nebylo by přitom nutné rozmetat celou skálu. Jak podle theGuardian uvedl americký fyzik David Albright, prezident Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, Izrael má bunkr Fordó velmi dobře zmapovaný, takže ví, kam udeřit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Stačilo by podle něj zničit přístupové tunely a systémy ventilace, aby bylo zařízení vyřazeno z provozu. GBU-43/B (MOAB) má podle Wikipedie hmotnost 9 850 kg, z čehož tvoří 8 500 kg trhavina, jejíž výtěžnost je 11 tun TNT. Jenom pro srovnání, Američané měli kdysi historicky nejmenší a nejslabší jadernou bombu W54 s výtěžností 10 až 20 tun TNT, uvádí Brookings, což je srovnatelné s matkou všech bomb GBU-43/B, ale ve výzbroji už není.

Záběry níže ukazují na začátku test matky všech bomb americkým letectvem v roce 2003, a poté její dopad na jeskynní a tunelové systémy v okrese Achin v provincii Nangarhár ve východním Afghánistánu v 19:32 tamního času 13. dubna 2017. Je nepochybné, že by několik z nich dokázalo íránský bunkr zdevastovat, ale není jasné, kolik jich existuje. GBU-43/B mohou přitom nést letouny C-130 Hercules, konkrétně varianty MC-130E Combat Talon I nebo MC-130H Combat Talon II, ale ty má pouze americké letectvo.

Článek Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 budou prodány ve stavu, v jakém jsou

Obrněný transportér M113 je ve vojenských kruzích legendou, který vstupovala do výzbroje od roku 1960. Jde tedy na dnešní poměry o silně zastaralý stroj, jehož hliníkový pancíř odolá zbraním do ráže 7,62 mm a střepinám z granátů, uvádí Wikipedia, ačkoliv je možné na něj přidat ještě pancíř proti nášlapným minám. Jeho největší výhodou je i dnes vysoká nosnost cestujících, těch může být dle verze 11 až 15 (+2 členové obsluhy), nebo je lze nahradit nákladem. Stejně tak existují i vyzbrojené verze, nejčastěji těžkým kulometem M2 Browning.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

S maximální rychlostí 67,6 km/h patří navíc k poměrně hbitým obrněným transportérům, které se dokonce mohou plavit rychlostí až 5,8 km/h. Ačkoliv tedy nejde o „zázrak moderní techniky“, určitě jsou M113 lepší než nic, protože vojáky i náklad pro ně je třeba přepravovat dnes a denně do různých oblastí. Nedávno se mimochodem rozhodla Itálie, že daruje Ukrajině 400 těchto obrněných transportérů, jak redakce Armádního Zpravodaje informovala.

iZdroj fotografie: Uživatel IDFonline / Creative Commons / CC BY-SA

Už to je značné posílení, ale v případě Izraele by bylo ještě mnohonásobně vyšší. Po Spojených státech amerických jde totiž o jejich druhého největšího uživatele – ve výzbroji jich má mít dokonce kolem 6 000 kusů v různých variantách, takže pokud by došlo k jejich dodání, posílení by to bylo vskutku nemalé. Je však třeba zdůraznit, že je Izrael prodává ve stavu, v jakém jsou, bez záruk a jakýchkoliv nároků na reklamaci, s čímž musí zájemci počítat.

Přihlášky na jejich koupi mohou posílat až do 25. června 2025, a během července se pak mohou na technický stav vozidel podívat osobně. Vzhledem k tomuto je zřejmé, že budou některé v nepříliš dobrém technickém stavu, což znamená, že bude jejich oprava zdlouhavější a nákladnější, případně ani nebude možná, ale kusy alespoň poslouží na náhradní díly. Prodej bude muset schválit kromě izraelské vlády ještě americká, jelikož jde původně o její techniku.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Ačkoliv zatím není známo, kdo se vůbec do tendru přihlásí, redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to budou 100% některé evropské země, aby mohly obrněné transportéry koupit v rámci pomoci Ukrajině. Ty provozuschopné by jí mohly být dodány rovnou, ale není jasné, kdo a kde by měl provést opravu a případnou modernizaci těch ostatních. Kupec si bude muset také zajistit logistiku a všechny náklady s tím související.

Článek Izrael může poprvé za válku extrémně posílit Ukrajinu: dodá jí až 6 000 obrněných transportérů M113 během pár měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardování se v Sýrii nemohli bránit

Nějaké střety probíhají na syrsko-izraelských hranicích již delší dobu. Tamní letectvo například ke konci března informovalo, že „pokropilo“ neupřesněný počet teroristů v jižní Sýrii, kteří stříleli na izraelské příslušníky. Technologicky i vojensky mnohem vyspělejší Izrael se to snaží řešit také údery na strategické objekty, kupříkladu na vojenskou infrastrukturu.

Fotografie omylem vyzradila tajné americké dodávky unikátního vozidla ukrajinským speciálním jednotkám

Tu totiž mohou v některých případech používat právě teroristé, proti nimž tamní režim nedokáže bojovat. Armádní Zpravodaj ověřil, že došlo k úderům například na vojenské výzkumné centrum v Damašku, hlavním městě Sýrie, nebo na základnách Hamá a T4 (též Tiyas) ležících na západě země. Druhé z nich by se mimochodem rádo zmocnilo Turecko, potvrzuje Wikipedia.

#Syria: Israel just bombed #Damascus.
Area struck is in the NE. district of Barzah, which once hosted a Military Research Center. pic.twitter.com/OT1cKbFaWX

— Qalaat Al Mudiq (@QalaatAlMudiq) April 2, 2025

Následky úderů zachycuje například video níže, které je kompilací záběrů. Izraelská armáda navíc neupřesnila, jaké letouny k akci použila – jednat se však mohlo třeba o F-16, jíž redakce Armádního Zpravodaje začátkem srpna 2024 hodnotila s tím, že se od všech ostatních ve světě významně liší. Stejně tak se ale mohlo jednat o letouny F-35, a také v jejich případě má Izrael k dispozici konfiguraci, jaká nemá ve světě obdoby, jak Armádní Zpravodaj rozebíral.

Analýza satelitních snímků: mocné Rusko čeká velká krize. Vyčerpalo zásoby tanků a nestíhá vyrábět nové ani modernizovat staré

Zásahy zmíněných vojenských kapacit potvrdila sama izraelská armáda s tím, že bude pokračovat v činnosti, aby odstranila jakoukoliv hrozbu pro izraelské civilisty. Z některých zdrojů pak vychází, že se staly cíli i radary a ropné sklady – nejspíše ty, které měly sloužit vojenským účelům. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v Sýrii de facto nejsou žádné systémy protivzdušné obrany schopné se izraelskému letectvu bránit, takže působí víceméně bez rizika.

Článek Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hamás musí být sražen na kolena silou

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a jeho nový národně-bezpečnostní tým plánují velkou pozemní ofenzívu v Pásmu Gazy doufajíc, že obsadí a udrží jednotlivá území a konečně tak porazí palestinskou islamistickou militantní skupinu Hamás. Redakce Armádního Zpravodaje se ztotožňuje s tvrzením, že musí být poražena silou. K údajné ofenzivě však nejsou žádné bližší informace, což je ale vzhledem k válečnému stavu zcela logické.

Ukrajinci u Doněcku smetli mimořádně cenný ruský systém podpořený tankem. Kdyby neuspěli, mohli na místě prohrát (video)

Ani jedno z politických jednání dosud nebral příliš vážně, snad s výjimkou 2měsíčního příměří, během něhož mělo dojít k propuštění všech rukojmí výměnou za palestinské vězně, připomíná BBC. Nakonec to byl ovšem Izrael, kdo jej definitivně porušil, když 18. března 2025 zahájil masivní letecké útoky na cíle v Pásmu Gazy, což si také politicky zdůvodnil.

Hamás totiž podle všeho odmítl návrhy předložené na rozhovorech vyjednavači a zvláštním vyslancem amerického prezidenta Stevenem Witkoffem, takže Armádní Zpravodaj soudí, že izraelští představitelé nejspíše nabyli dojmu, že taková jednání nikam nevedou, a rozhodli se k řešení silou. Ostatně asi k jedinému kroku, na který teroristé slyší.

Pro Rusy konečná. Ukrajinský bombardér shodil několikapatrovou budovu na vojáky, kteří se v Torecku schovali do sklepů (video)

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že válka začala 7. října 2023, když Hamás nečekaně zaútočil na hudebním festivalu Nova na jihu země, přičemž zabil 810 civilistů, včetně 36 dětí, a 380 příslušníků bezpečnostních sil, zatímco dalších 251 lidí (civilistů i vojáků) bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí, uvádí Wikipedia. Šlo o mimořádně brutální čin, nejspíše politicky motivovaný. Hamás je od té doby likvidován doslova na každém kroku.

Článek Izrael připravuje ofenzivu, aby Hamásu zasadil konečnou ránu a ukončil válku. Udělá to silou, protože jednání selhala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schválně ohrozil civilisty, aby ochránil sebe

Někteří lidé s úderem nesouhlasí, neboť byl proveden v civilní zástavbě, navíc na nemocnici. Jak je u příslušníků Hamásu běžné, schválně se ukrývají mezi běžným obyvatelstvem – Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i mnozí z nich s teroristickou organizací sympatizují a přímo nebo nepřímo ji podporují – doufajíc, že na ně izraelská armáda díky tomu nezaútočí.

Ukrajinci u Doněcku smetli mimořádně cenný ruský systém podpořený tankem. Kdyby neuspěli, mohli na místě prohrát (video)

Incident z 24. března 2025 však dokazuje, že jsou údery prováděny i za cenu civilních ztrát, což sice není dle konvencí správné, ale zjevně to bylo pro izraelské ozbrojení síly menší riziko, než že jim významný vůdce Hamásu unikne. O jeho smrti informoval theTimesOfIsrael s odkazem na izraelské ozbrojené síly a tamní státní bezpečnostní Šin bet.

„Barhoum byl klíčovou postavou v politbyru Hamásu a byl aktivně zapojen do vojenského rozhodovacího procesu, který přímo ovlivnil operace Hamásu,“ stojí ve společném prohlášení zmíněných organizací, které citoval theTimesOfIsrael.

Ismail Barhoum se měl zrovna nacházet na operačním sále v Násirově nemocnici ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy, a údajně tam měl být na lékařském ošetření poté, co před čtyřmi dny utrpěl zranění při přechozím útoku. Armádní Zpravodaj dohledal záběry z incidentu, na nichž je vidět u zkáza způsobená uvnitř nemocnice – úder byl zjevně velmi přesný.

Pro Rusy konečná. Ukrajinský bombardér shodil několikapatrovou budovu na vojáky, kteří se v Torecku schovali do sklepů (video)

Zvenčí totiž nejsou viditelné výrazné škody, ačkoliv uvnitř došlo k totální devastaci místnosti a nejspíše také chodby. Spolu s Ismailem Barhoumem měl zemřít i 16letý chlapec, ale není jasné, zda šlo o civilistu, nebo stoupence Hamásu. Od vůdců teroristické organizace to není první takový krok – izraelská armáda je každopádně likviduje i mezi civilisty.

Jaký letoun na nemocnici udeřil, není jasné, Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že se mohlo jednat o F-16I Sufa, která může nést širokou škálu zbraní a pohybovat se nad Pásmem Gazy skoro neohroženě, jelikož Hamás nemá systémy protivzdušné obrany, nanejvýš MANPADS.

Následky útoku na Ismaila Barhouma, vysokého vůdce Hamásu

Článek Izrael neměl na výběr. Na nemocnici letecky zaútočit musel, aby zabil vysokého vůdce Hamásu. Ale úspěch je to mimořádný (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci se stáhnou, rukojmí budou propuštěni

Dohoda o příměří se zdá být uspokojivá pro obě strany. Americký prezident Joe Biden ji oznámil s tím, že boje utichly a bude docházet k postupnému propouštění izraelských rukojmí, stejně jako 1 000 palestinských vězňů. „Více než 15 měsíců teroru pro rukojmí, jejich rodiny a izraelský lid. Více než 15 měsíců utrpení pro nevinné lidi v Gaze. Boje v Gaze skončí. A brzy se rukojmí vrátí domů ke svým rodinám,“ poznamenal Joe Biden podle MilIn.

Video: když bojovník Hizballáhu vystřelí na izraelský tank Merkava IV, může ho zachránit systém Trophy, který chce i AČR

Hamás by měl držet 94 lidí, ale v Izraeli věří, že jich zůstalo naživu pouze 60, informuje BBC s připomínkou, že teroristé zaútočili na jihu Izraele 7. října 2023 a zabili při tom 1 200 lidí, zatímco dalších 251 zajali (byli mezi nimi příslušníci různých států). Celkem si však vojenské operace v Pásmu Gazy vyžádaly na 46 000 obětí, připomíná BBC.

Katarský předseda vlády a současně i ministr zahraničí, Mohammed bin Abdulrahman bin Jassim Al Thani, podle CNN oznámil: „Katar, Egypt a Spojené státy americké s potěšením oznamují úspěch společného zprostředkovatelského úsilí poté, co válčící strany v Gaze dosáhly dohody o výměně zajatců a rukojmích.“ Totéž potvrdil i Joe Biden na svém Twitteru (X).

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Státu Izrael

V prohlášení Bílého domu pak stojí několik připomínek, jak bylo tohoto příměří dosaženo:

„Je to důsledek nejen extrémního tlaku, kterému je Hamás vystaven, a změně regionálních poměrů po příměří v Libanonu a oslabení Íránu – ale také zarputilé a pečlivé americké diplomacie. Moje diplomacie nikdy nepřestala usilovat o to, aby toho dosáhla.“

Izrael vyhrál válku proti celému uskupení

Když začala izraelská armáda oplácet Hamásu jeho ohavné činy, zapojilo se do bojů proti ní například libanonské teroristické hnutí Hizballáh, jehož porážka byla podle SETA klíčová. I s tím totiž Izrael nakonec podepsal příměří poté, co mu cíleně likvidoval především vysoce postavené vůdce, ačkoliv mu díky vyspělé armádě zasadil i mnoho dalších ran.

Íránská balistická raketa Arman s dosahem bezmála 3 500 km může potrápit, i když ji mají odpalovat jen staré letouny Suchoj Su-22

STIMSON pak připomíná, že byl Hamás, stejně jako Hizballáh a jeho další spojenci, financován a podporován Íránem. V pozdějších měsících války se pak dokonce rozhodl podnikat vojenské operace proti Izraeli, připomíná TimesOfIsrael s tím, že mu to židovská země oplatila sérií úderů zasazovaných zejména letectvem, proti němuž se Írán nemohl efektivně bránit.

V podstatě lze tedy považovat izraelské vítězství za mnohem významnější, jelikož došlo k porážce hned několika armád. Izrael měl sice materiální podporu například od Američanů, kteří se také zasloužili třeba o zastavování pašeráckých lodí a zajistili námořní blokádu Pásma Gazy, ale bojů se účastnila výhradně kvalitně vycvičená armáda židovské země.

Článek Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice je koncepcí podobná Moraně

O izraelské houfnici Roem jsou k dispozici jenom kusé informace, ale koncepčně jde o dělostřelecký systém na těžkém kolovém podvozku s otočnou věží, automatickým nabíjením a pancéřovanou kabinou. Defence-Blog uvádí, že používá munici západního typu ráže 155 mm. Kdo by chtěl její konstrukci k něčemu přirovnat, pak je velice podobná české houfnici Morana od Excalibur Army a je možné, že si mohou na trhu v budoucnu i konkurovat.

New artillerie canon for the IDF.

The ROEM pic.twitter.com/mX6TciOf91

— Eretz Israel (@EretzIsrael) June 5, 2024

Dělostřelecký systém SIGMA 155 Roem využívá hlaveň o délce 52 ráží, což je parametr těch nejmodernějších houfnic západního typu, tedy včetně Morany. Zaručuje velice dobrou přesnost a zároveň i velmi solidní dosah projektilů. O schopnostech izraelské houfnice se toho příliš neví, ovšem její dosah by mohl být až 80 kilometrů ve verzi určené pro Evropu, soudí ArmyRecognition, což je skvělý parametr. Izraelská verze by měla mít dosah menší.

SIGMA 155 Roem se může rychle přemístit

Izraelské dělostřelectvo se nyní opírá o americké pásové houfnice M109 s kratší hlavní, jejichž dosah je tak menší. I když pásový podvozek umožňuje překonávat náročný terén a kolový takovou průchodnost nemá, může se snadno pohybovat po vlastní ose po silnici a cestách. M109 se tak zvládne dostat na místo určení velice rychle, a hlavně sama. Podvozek Oshkosh HEMTT 10×10, na němž stojí, umožňuje rychlost až 100 km/h, uvádí Wikipedia.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Systém Roem má automatické nabíjení, což znamená, že stačí k jeho obsluze osádka složená ze 3 vojáků, uvádí JPost, a při dosažení místa určení je dělo schopné zaujmout postavení a zahájit palbu během velice krátké doby. V první minutě je schopné vypálit 8 projektilů a lze předpokládat, že jeho systém řízení palby dokáže zajistit dopad několika z nich na zvolený cíl v jednom okamžiku. V případě potřeby pak vozidlo téměř okamžitě pozici opustí.

Článek Budoucí izraelská houfnice Roem s dostřelem až 80 km by mohla konkurovat české Moraně. Určena bude i pro Evropu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Eitan postupně nahradí americké M113

Izraelská armáda má ve své výzbroji celou řadu obrněných transportérů, a to od velmi odolných Namer a Achzarit, až po stárnoucí americké M113. Všechny jsou přitom na pásovém podvozku, což jim sice umožňuje pohyb v těžkém terénu, ale zároveň limituje jejich rychlost a dosah. Izraelská armáda se proto v novém tisíciletí rozhodla, že pořídí i transportéry kolové, s nimiž se mohou vojáci hlavně v oblastech se zpevněnými komunikacemi pohybovat rychle, a zároveň si zachovat ochranu. Transportér Eitan by tak postupně nahradit zastarávající M113.

Eitan APC in Gaza Strip pic.twitter.com/CKsSYyHwAo

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) November 5, 2023

Do výzbroje izraelské armády vstoupily první transportéry Eitan v květnu 2023, a portál Defence-Blog uvedl, že bylo jejich použití zaznamenané během současného konfliktu s Hamásem. Fotografie dokonce ukazují, jak se vozidlo obklopené pěšáky IDF prodírá sutinami domů. Kolik těchto transportérů mají Izraelci k dispozici, však není jasné, ale pravděpodobně jich bude pouze několik kusů, max. nižší desítky. Jejich nasazení ale svědčí o tom, že izraelská armáda posílá proti Hamásu i to nejlepší, co má k dispozici.

Přepraví výsadek 9 vojáků, má aktivní ochranu

Transportér Eitan je postavený na podvozku 8×8 a svou koncepcí připomíná moderní kolové transportéry západních armád. Portál Army-Technology uvádí, že má 3člennou osádku a do jeho zadního prostoru se vejde výsadek 9 plně vyzbrojených vojáků. Má být vysoce odolný proti minám, v přední části pravděpodobně odolá munici ráže 25 až 30 mm a na boku 14,5 mm, ale přesné specifikace jsou tajné. Disponuje však i systémem aktivní obrany Iron Fist.

Poctivý kus sovětského dědictví, tank T-55, slouží jako základ pro těžce obrněný izraelský transportér Achzarit; má tak rychlost i prostupnost

Vozidlo je v základní verzi pro přepravu vojáků vyzbrojeno dálkově ovládanou zbraňovou stanicí s kulometem ráže 12,7 milimetrů, a k dispozici je i kulomet 7,62 milimetrů. V budoucnu se má objevit také varianta s věží a dělem ráže 30 milimetrů. Transportér má 8 metrů na délku a 3 metry na šířku, jeho hmotnost je mezi 30 a 35 tunami, ovšem není obojživelný. Po silnici se může pohybovat rychlostí až 90 km/h a dojezd má kolem 1 000 kilometrů.

Izraelský obrněný transportér Eitan

Článek K útoku na Gazu využili Izraelci i úplnou novinku, obrněný transportér Eitan, což je první izraelský kolový transportér; a pořádně silný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelci nejprve vyčistili přístupové cesty

Část boje o Gazu lze vidět na videu pod tímto článkem, kdy izraelské tanky a další technika provedly výpad do oblasti. Ten předcházel samotnému útoku dalších jednotek, a jak uvedl portál MilIn, vojáci se pravděpodobně snažili čistit přístupové cesty k městu, aby pak nic nekomplikovalo přesun velkých skupin. V některých okamžicích to vypadá, že se Izraelci nesetkali s odporem, ale je samozřejmě otázkou, jak je materiál sestříhaný, protože ho pustila izraelská strana. Tvrdí přitom, že se jí podařilo řadu teroristů zabít a zničit postavení protitankových zbraní.

iZdroj fotografie: Uživatel MathKnight/ Creative Commons / CC BY-SA

Záběry také dobře ilustrují některou taktiku a techniku, kterou izraelská armáda používá. Hlavní údernou pěstí byly tradičně velmi odolné izraelské tanky Merkava Mk.4 schopné nést i výsadek pěchoty, a často jsou také vybaveny systémem aktivní ochrany. Záběry dále ukazují izraelskou armádou používané obrněné buldozery Caterpillar D9, s jejichž pomocí proráží vojáci cestu různými překážkami – poradit si umí třeba s barikádami nebo udělat cestu menšími budovami, a zejména některé objekty v pásmu Gazy nebývají tak odolné.

Útoky na Hamás znamenají i civilní oběti

Izraelská armáda podle dostupných informací využívá své nadvlády ve vzduchu a snaží se odhalit postavení bojovníků Hamásu, sklady zbraní a zásob, na něž pak útočí pumami nebo řízenými raketami. Je to sice pochopitelné, ale problémem je, že se mnohá z těchto postavení a skladů nachází v civilních oblastech, které bývají plné lidí. Třeba AlJazeera uvedla, že je v Gaze již přes 8 tisíc mrtvých, ale údaj nelze nijak ověřit. Naopak útok teroristů Hamásu na Izrael si 7. října 2023 vyžádal přes 1 400 obětí a dalších 200 obětí teroristé unesli.

Teroristé se bránit nemohou, těžký raketomet M270 Menatetz izraelské armády zdevastuje i větší budovu na jedinou ránu

Kromě husté zástavby plné civilistů je však pod Gazou síť tunelů. Izraelští vojáci boj v podzemí v posledních letech trénovali a snaží se ze vzduchu některé tunely rozbít, ale otázkou je, jak budou úspěšní. Na druhou stranu, i tunely mají několik slabin, a to je omezený počet východů a ventilace, bez níž v nich nelze dlouhodobě pobývat. Hamás je proto závislý na generátorech a zásobách paliva. Pomalý postup Izraelců a jejich útoky pak mohou být taktikou, jak tyto zásoby vyčerpat, bojovníky vyhnat na povrch a tam se s nimi vypořádat.

Protitanková řízená střela pošle těžkou izraelskou helikoptéru CH-53 Yasur k zemi na 1 ránu, smrt posádky ale znamenat nemusí

Nutno připomenout, že postup izraelské armády už zkritizovaly mnohé země, podle nichž není správné, kolik civilních obětí její útoky mají. Izraelci naopak razí názor, že musí být tvrdý úder potrestán ještě tvrději a jsou odhodláni pásmo Gazy od teroristů úplně vyčistit. To si Hamás zjevně uvědomuje a snaží se do ozbrojeného konfliktu vtáhnout i další radikální hnutí, třeba libanonský Hizballáh, který už také na Izrael zaútočil, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali.

Záběry z útoku izraelské armády na Gazu

Článek Video: do Gazy pronikly izraelské jednotky bez problémů, to nejhorší je ale teprve čeká. Mají však taktiku, jak si s tunely Hamásu poradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.