Z kamikaze člunu mateřskou lodí

Rodina MAGURA prošla za poslední roky pozoruhodnou evolucí. Starší varianty, především MAGURA V7, se proslavily jako hladinové úderné drony, které narazily do boku ruských válečných lodí. Ukrajinské zdroje připisují těmto člunům podíl na poškození či potopení více než desítky ruských plavidel. Jenže už v roce 2025 se na záběrech objevila MAGURA-7 osazená raketami AIM-9 Sidewinder, což naznačilo, že Ukrajinci chtějí z námořních dronů víc než jednorázové torpédo.

MV11 je logickým vyvrcholením tohoto trendu. Oproti MV7 narostla téměř na dvojnásobek délky (12 metrů proti 7,8 m), její nosnost stoupla z 650 kg na 2 200 kg a vytrvalost se vyšplhala až na sedm dní. Deklarovaný dosah přesahuje 3 700 km (2 000 námořních mil). UFORCE ji výslovně označuje jako „mobilní námořní základnu pro další bezosádkové systémy“. Pojem „plovoucí základna“ tedy neznamená letadlovou loď v miniaturním provedení, znamená vyčkávací nosič, který se přesune tam, kde je potřeba, a ze svých kontejnerů vypustí interceptory proti hrozbám ve vzduchu.

Sting: lovec Šáhidů nad hladinou

Klíčovou zbraní celé sestavy je interceptor Sting od ukrajinské firmy Wild Hornets. Nejde o klasickou řízenou střelu, ale o dron-stíhač navržený přímo proti pomalým a nízko letícím bezpilotním prostředkům typu Šáhid-136/Geraň-2.

Základní parametry Stingu:

• Maximální rychlost: 280 km/h
• Operační strop: 7 000 m
• Jednosměrný dolet: až 37 km
• Taktický poloměr s návratem: přibližně 18,5 km
• Uváděná zásahovost: 80–90 %

Na palubě MV11 jsou Stingy uloženy v boxech se čtyřmi vodicími trubkami pro vertikální start. Podle záběrů zveřejněných počátkem září 2026 nesla ukázaná konfigurace celkem 18 interceptorů. To je dost na to, aby jeden nosič dokázal pokrýt celou vlnu útočných dronů, která typicky čítá jednotky až nízké desítky kusů.

Pro srovnání: ruský Šáhid-136 (v ruské nomenklatuře Geraň-2) létá rychlostí kolem 180 km/h a jeho letová výška se pohybuje v řádu stovek metrů až nízkých tisíců. Sting je tedy výrazně rychlejší a dokáže operovat ve výškách, kde se Šáhidy běžně pohybují. Podobný koncept, specializovaný dron-interceptor proti pomalým bezpilotním prostředkům, zatím nemá v otevřených zdrojích potvrzený operační ekvivalent u Ruska ani u zemí NATO, ačkoli americká DARPA v programu NOMARS pracuje na velkých bezosádkových plavidlech s autonomními schopnostmi.

Proč to Rusům komplikuje život

Dosud Rusko vypouštělo Šáhidy s vědomím, že ukrajinská protivzdušná obrana je soustředěna kolem měst a kritické infrastruktury na pevnině. Drony startovaly z jihu, letěly dlouhé hodiny nad Černým mořem a teprve v závěrečné fázi letu se stáčely k pobřeží, kde na ně čekaly systémy jako Gepard, Buk nebo mobilní skupiny s FPV drony.

Sestava MV11 + Sting tuhle logiku narušuje. Nosič se může přesunout desítky až stovky kilometrů od břehu a vytvořit obrannou bublinu přímo nad mořem, v akumulační fázi letu, kdy jsou Šáhidy nejzranitelnější: letí v předvídatelných formacích, nemají manévrovací schopnost a nemají žádný doprovod. Praktický dopad potvrdily už ukrajinské Síly bezosádkových systémů (USF), které 19. dubna 2026 oznámily historicky první sestřel Šáhidu z bezosádkové námořní platformy. Akci provedla námořní jednotka 412. brigády Nemesis. Podle Kyiv Independent šlo o průlomový moment, po kterém následovaly další jarní zásahy; jejich přesný počet ale výrobce dosud veřejně nerozepsal.

Pro ruské plánovače to znamená zásadní nejistotu. Mobilní vypouštěcí bod nelze předem lokalizovat tak snadno jako pevnou radarovou stanici. Trasy Šáhidů se musí měnit, výšky přizpůsobovat, případně nasazovat klamné cíle, a to vše zvyšuje náklady a snižuje efektivitu útoků.

Komunikace, která drží vše pohromadě

Celá sestava by nefungovala bez spolehlivého spojení na velké vzdálenosti. Tady vstupuje do hry systém Hornet Vision a jeho řídicí varianta Hornet Vision Ctrl, rovněž od Wild Hornets. Jde o digitální komunikační vrstvu s nízkou latencí, která umožňuje operátorovi řídit interceptor na dálku; podle testů až na vzdálenost kolem 2 000 kilometrů, přičemž bojově ověřené řízení přesahuje 500 km.

Pro námořní prostředí byla klíčová úprava antény: všesměrová 360° anténa se instaluje přímo na pohybující se nosič bez potřeby otočného mechanismu. Wild Hornets uvádějí, že systém prošel úpravami pro „obzvláště drsné podmínky“ na moři, tedy vlnobití, solný aerosol a proměnlivý horizont. Hornet Vision Ctrl byla oficiálně zavedena do ukrajinských obranných jednotek v březnu 2026 a v červnu téhož roku prošla kodifikací podle standardů NATO.

Právě tohle spojení mění MV11 z pouhého nosiče v ucelený bojový systém. Operátor nemusí sedět na palubě ani na pobřeží v dosahu ruské palby. Může řídit interceptor z bezpečného zázemí stovky kilometrů od místa zásahu.

Kam to může vést

UFORCE je zakládajícím členem EU–Ukraine Drone Alliance, kterou Evropská komise spustila v červenci 2026 pro společný vývoj a výrobu dronových a protidronových technologií. Paralelně firma rozvíjí variantu MV7 v britských vodách, přizpůsobenou podmínkám Atlantiku a severní Evropy. Koncept plovoucího nosiče s interceptory tak má potenciál přesáhnout Černé moře, ať už v Baltu, Středomoří, nebo jinde. Zatím jde o průmyslový výhled, ne o potvrzené zavedení do aliančních struktur, ale směr je zřejmý.

Přímou českou účast na vývoji nebo financování MV11 se ve veřejně dostupných materiálech nepodařilo doložit. Evropský rámec spolupráce ale existuje a rozšiřuje se.

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, opakovaně ukazuje, že inovace mění pravidla rychleji než tradiční zbrojní programy. MAGURA MV11 nedělá z Ukrajiny námořní velmoc. Dělá ale z Černého moře prostor, kde ruské drony už neletí bez rizika, a to je posun, který se měří v zachráněných životech na pobřeží.

Článek Ukrajinská úprava dá Rusům dost zabrat. MAGURA se změnila v plovoucí základnu, loví nepřítele hned nad vodou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Katran X1.2

Katran X1.2 je bezpilotní hladinové plavidlo o délce 9,11 metru a šířce 2,79 metru. Pohání ho motor o výkonu 350 koní (261 kW), maximální rychlost činí 93 km/h, cestovní pak 65 km/h. Výrobce deklaruje dosah 1 600 kilometrů, satelitní komunikační kanál a autopilot umožňující několikadenní vyčkávání na předem určeném bodě. Řízení probíhá z mobilního pobřežního stanoviště přes systém MAC Mission Control, operátor tedy nemusí být na palubě ani poblíž.

Klíčová je ale konfigurace výzbroje. Katalogová stránka uvádí kapacitu 23 záchytných dronů MAC Dead Fly. Jenže květnová demonstrace na Dněpru pracovala s konfigurací pro 27 kusů. Rozpor zatím nikdo oficiálně nevysvětlil. Může jít o rozdíl mezi sériovou specifikací a testovací sestavou, případně o průběžnou úpravu designu. Tak či tak, i 23 interceptorů na jedné bezpilotní lodi je v kontextu současné války číslo, které stojí za pozornost.

Jak probíhá „lov“ dronů z řeky

Označení „loví drony z řeky“ neznamená, že loď sama střílí. Katran funguje jako plovoucí odpalovací základna. Na jeho palubě čekají drony MAC Dead Fly, taktické kvadrokoptéry v roli jednorázových interceptorů vybavených termokamerou a podle reportáže z testů i integrovanou umělou inteligencí pro vyhledání cíle. Verze Dead Fly-01 má dolet do 20 km a manuální vizuální navedení.

Tady narážíme na druhou zajímavou nesrovnalost ve veřejných materiálech. Produktová stránka Dead Fly-01 uvádí maximální rychlost 300 km/h. Květnová reportáž ale mluví o 380 km/h a o požadavku ukrajinské armády posunout rychlost na 450 km/h. Rozdíl je podstatný, právě rychlost interceptoru rozhoduje o tom, jaké cíle dokáže zachytit:

• Klasické vrtulové drony typu Šáhed/Geraň letí rychlostí kolem 180–200 km/h, proti nim by stačila i katalogová třístovka.
• Novější proudové varianty Šáhedů dosahují vyšších rychlostí a ukrajinské ministerstvo obrany je označuje za klíčový problém, kvůli kterému podporuje vývoj interceptorů schopných letu nad 450 km/h.

Proti pomalejším cílům je tedy koncept uvěřitelný už dnes. Proti rychlejším variantám se zjevně stále vyvíjí.

Proč Rusové nemohou vědět, kde zrovna bude

Podstata nepředvídatelnosti nespočívá v neviditelnosti. Katran X1.2 není plavidlo se sníženou pozorovatelností. Spočívá v mobilitě a flexibilitě nasazení. Loď se díky deklarovanému dosahu 1 600 km může přesouvat mezi různými úseky řeky či pobřeží, na zvoleném bodě vyčkávat několik dní a odpaliště interceptorů tak není vázané na jednu pevnou pozici. Řízení z mobilního pobřežního stanoviště znamená, že ani velitelský uzel nemusí být statický.

Pro ruské plánování dronových útoků to představuje komplikaci. Dosud mohli počítat s tím, že protidronová obrana stojí na pevných stanovištích: mobilních palebných skupinách na zemi, radarech, systémech krátkého dosahu. Katran přidává vrstvu, která se může objevit tam, kde ji nikdo nečeká. Řeka, pobřežní laguna, ústí přítoku. Každý den jinde.

Zároveň je ale nutné říct, co Katran sám neumí. Nemá vlastní radar. Bez externího detekčního systému, bez napojení na širší síť senzorů a velení z něj není samostatná protiletadlová loď. Je to pohyblivý článek vrstvené obrany, předsunutý odpalovací uzel, který potřebuje, aby mu někdo řekl, odkud cíl letí.

Katran v kontextu ukrajinské protidronové revoluce

Katran X1.2 nedává smysl jako izolovaný experiment. Dává smysl jako vodní rozšíření trendu, na který Ukrajina sází už déle než čtyři roky od začátku ruské plnohodnotné invaze. Podle ukrajinského ministerstva obrany zničily záchytné drony jen v březnu 2026 rekordních 33 000 nepřátelských UAV, dvojnásobek oproti předchozímu měsíci. Platforma Brave1 eviduje přes 100 vývojářů interceptorů.

Na zemi už fungují zralejší systémy. JEDI Shahed Hunter je kódifikovaný a oficiálně zavedený. Interceptor LITAVR je v sériové výrobě od podzimu 2025, zvládá zachycení cílů při rychlosti 350 km/h a umí vzdálené řízení na stovky až tisíce kilometrů. Oproti nim Katran nepřináší potvrzeně vyšší výkon samotného interceptoru. Přináší něco jiného: geometrii odpalu nad vodou, skrytý přesun vodní cestou a schopnost čekat na místě dny bez lidské posádky.

Přímý ekvivalent ve světě se nám nepodařilo dohledat. Rusko vyvíjí hladinový dron rovněž nazývaný Katran jako nosič průzkumných dronů Skvorec-VMF, ale jde o jiný koncept zaměřený na průzkum a údery, nikoli na protivzdušnou obranu. Americká agentura DARPA pracuje na programu NOMARS (dlouhovytrvalé autonomní plavidlo USX-1 Defiant), ale ani ten nemá veřejně popsanou roli nosiče záchytných dronů. Ukrajina je v této úzké podkategorii veřejně viditelně napřed.

Kde jsou limity a co bude dál

Katran X1.2 zatím zůstává ve fázi testování a vývoje. Veřejně je doložena květnová demonstrace na Dněpru a pokračující práce na nových variantách; ještě 22. června 2026 MAC HUB oznamoval rozšíření strategického partnerství a další vývoj. Ve veřejně dostupných materiálech ale chybí potvrzení o podpisu kontraktu s armádou, o kódifikaci systému i o reálném bojovém sestřelu z této říční konfigurace.

Interceptory Dead Fly se na loď nabíjejí před vyplutím, palubní dobíjecí systém specifikace nezmiňují. Délku bojové mise tak omezuje spíš počet připravených dronů na palubě než vytrvalost nosiče samotného. A deklarovaný dosah 1 600 km je katalogové maximum výrobce; reálný akční rádius s nákladem dvou desítek interceptorů a vyčkáváním na bodě bude pravděpodobně nižší.

Zajímavý je samotný princip. Mobilní nosič, který přesune levnější protivzdušnou obranu do vodního koridoru a vyhne se fixnímu rozmístění, dává smysl i pro ochranu logistických uzlů, mostů a říčních přechodů v zemích s rozsáhlou vnitrozemskou vodní sítí.

Katran X1.2 není zázračná zbraň. Je to devítimetrový člun bez posádky, který přiváží dvě desítky levných dronů tam, kde je protivník nečeká. A ve válce, kde se každý den odehrávají tisíce střetů dron proti dronu, může právě tahle nepředvídatelnost rozhodovat.

Článek Ukrajinci testují plovoucí protivzdušný štít: Katran X1.2 loví drony z řeky. Rusové nikdy nemohou vědět, kde zrovna bude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

11. června 2026 vydaly dvě relativně mladé americké firmy, Saronic Technologies a Castelion, společné prohlášení, které v obranném průmyslu zvedlo obočí. Jejich plán zní jednoduše: vzít 55metrové bezposádkové plavidlo Marauder, naložit do něj hypersonickou střelu Blackbeard a provést první námořní demonstraci odpalu. Termín: rok 2027. Žádná posádka na palubě, žádný torpédoborec za miliardy dolarů. Jen autonomní loď, raketa letící nejméně pětinásobkem rychlosti zvuku a operátor sledující vše přes prohlížeč na vzdáleném stanovišti. Skutečný přelom ale nespočívá v samotné střele. Spočívá v tom, odkud a za kolik ji půjde vypustit.

Marauder: plovoucí odpalovací rampa bez lidí

Saronic Marauder vstoupil do zkoušek na vodě 29. května 2026, necelý rok od zahájení stavby v louisianském Franklinu. Čísla jsou výmluvná: délka 55 metrů, nosnost až 150 metrických tun, dolet přes 10 000 kilometrů a rychlost přes 25 uzlů. Loď pojme čtyři 12metrové nebo osm 6metrových ISO kontejnerů, modulární architektura, která umožňuje jednou naložit zásobovací náklad, podruhé odpalovací konfiguraci.

Ještě před rokem přitom Marauder existoval jako menší 46metrový koncept se 40 tunami nosnosti. Rychlost iterace je sama o sobě signálem: program nečeká na desetiletý akviziční cyklus Pentagonu, ale škáluje v měsících.

Plavidlo se pohybuje buď plně autonomně, nebo pod vzdáleným lidským dohledem přes rozhraní Mission Control s průběžnou telemetrií. Saronic už má v portfoliu menší 7metrový Corsair, který loni sloužil jako telemetrický a komunikační uzel při testu Blackbeardu, a podle sekundárních zpráv se podílel i na záchraně posádky amerického vrtulníku u pobřeží Ománu v červnu 2026. Marauder je ale platforma o řád větší, stavěná přímo jako nosič těžkých zbraňových modulů.

Blackbeard: levná hypersonická střela pro tisícové série

Castelion popisuje Blackbeard jako dlouhodosahovou hypersonickou údernou zbraň navrženou pro sériovou výrobu. A právě v tom slově „sériová“ je klíč. Americké námořnictvo v únoru 2026 přidělilo firmě kontrakt za téměř 50 milionů dolarů na posun k rané operační schopnosti, v červnu pak objednalo 50 předsériových kusů. Rámcová dohoda s ministerstvem obrany počítá s minimálně 500 střelami ročně po dokončení testů, s možností rozšíření na tisíce dalších.

Co přesně Blackbeard dokáže, veřejně nevíme. Dolet, typ hlavice, hmotnost nálože ani přesnost nejsou zveřejněné. Obecná logika hypersonických zbraní je ale jasná: rychlost nad Mach 5, manévrování v atmosféře a letová dráha, kterou současné obranné systémy obtížně předvídají. Zpráva amerického kontrolního úřadu GAO z roku 2024 potvrzuje, že hypersonické střely jsou hůře zjistitelné a sledovatelné stávajícími kosmickými varovnými systémy. Pentagon proto buduje novou konstelaci 300 až 500 satelitů v nízké oběžné dráze, s plánovanými náklady téměř 900 miliard korun do roku 2029.

Tvrdit, že jedna taková střela „smaže vše na bojišti“, by bylo nadsázkou. Tvrdit, že desítky levných hypersonických raket odpálených z rozptýlených bezposádkových lodí zásadně komplikují obranu protivníka, je střízlivý odhad.

Kdo drží prst na spoušti

Fráze „žádné svědomí“ provokuje, ale americký právní rámec říká něco jiného. Směrnice Pentagonu DoD 3000.09 z roku 2023 výslovně vyžaduje „odpovídající úroveň lidského úsudku nad použitím síly“ u autonomních i poloautonomních zbraňových systémů. Každý takový systém musí projít právním přezkumem před vývojem i před zavedením. Marauder je dnes veřejně popsán jako autonomní nosič pod vzdáleným dohledem, ne jako stroj, který by sám vybíral cíle ke zničení.

NATO drží stejnou linii: šest principů odpovědného vývoje autonomie, vazba na mezinárodní humanitární právo, lidská odpovědnost v řetězci velení. Česká pozice, formulovaná v pracovním papíru pro skupinu vládních expertů při Úmluvě o konvenčních zbraních v září 2025, je explicitní: rozhodování o použití zbraní musí zůstat lidskou odpovědností, zbraně neschopné souladu s humanitárním právem nesmí být vyvíjeny ani nasazeny. Vedle Česka tuto pozici sdílejí Německo, Polsko, Dánsko, Švédsko, Británie a další spojenci.

Riziko ale existuje jinde. Směrnice počítá s kybernetickou odolností a ochranou proti neoprávněnému zásahu, Saronic mluví o „odolné vícekanálové komunikaci“. Konkrétní bezpečnostní audity Marauderu ale veřejně k dispozici nejsou. Loď bez posádky, která nese hypersonickou střelu, je lákavý cíl, ne nutně pro potopení, ale pro převzetí kontroly.

Co to mění na mapě

Rusko už provozuje lodní a ponorkové hypersonické střely Cirkon, Čína má operační DF-17 s kluzákem. Americká novinka proto není „první hypersonická raketa na moři“. Je to první pokus o systematické spojení levné hypersonické munice s levným bezposádkovým nosičem, a právě v tom je posun.

Tradiční model vypadá takto: drahý torpédoborec za miliardy dolarů, omezený počet odpalovacích šachet, posádka stovek lidí. Nový model: flotila Marauderů s modulárními kontejnery, každý schopný nést hypersonické střely, rozptýlená po tisících čtverečních kilometrů oceánu. Protivník místo jednoho velkého cíle čelí desítkám malých, obtížně lokalizovatelných platforem.

Saronic plánuje rozšířenou loděnici s kapacitou až 20 Marauderů ročně od začátku roku 2027. Castelion staví výrobní linku na stovky střel. Pokud demonstrace v roce 2027 dopadne dobře a obě výrobní kapacity naběhnou, nejde už o laboratorní kuriozitu. Jde o zárodek škálovatelného úderného ekosystému, který mění geometrii námořního boje: více směrů odpalu, méně předvídatelnosti, nižší cena za jeden výstřel.

Evropa není mimo hru

Bylo by pohodlné vidět v tom čistě pacifický příběh. Jenže americká satelitní vrstva pro sledování hypersonických hrozeb vzniká i jako reakce na ruské schopnosti, a ty míří na Evropu. NATO bere autonomní systémy jako součást alianční technologické odolnosti. Pro evropské armády to znamená konkrétní tlak: na modernizaci protivzdušné a protiraketové obrany, na datové sítě schopné zpracovat varování v řádu sekund, na právní rámec použití.

Veřejně není oznámeno žádné evropské rozmístění Marauderu. Ale princip distribuovaného hypersonického odpalu z levných platforem není americké specifikum, je to koncept, který si může osvojit kdokoli s dostatečnou průmyslovou základnou.

Rok 2027 nemusí přinést revoluci. Může ale přinést důkaz, že revoluce je technicky proveditelná, a to bývá okamžik, po kterém se věci začnou zrychlovat.

Článek Žádný člověk na palubě, žádné svědomí: Americká loď bez posádky odpálí hypersonickou raketu a smaže vše na bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Sea Trident

Sea Trident spadá do kategorie, kterou NATO označuje jako XLUUV (extra velký bezosádkový podmořský prostředek). Podle údajů, které zástupce firmy Global Mark sdělil na Eurosatory reportérům EDR Magazine, vypadají klíčové parametry následovně:

Rozměry nejsou náhodné. Dron se vejde do standardního námořního ISO kontejneru, což znamená, že ho lze přepravit kamionem, vlakem i nákladní lodí a vypustit prakticky odkudkoli na pobřeží. Žádná klasická námořní základna, žádný přístav s jeřábem; stačí rampa a moře. Pro Ukrajinu, která musí počítat s ruskými údery na jakoukoli viditelnou infrastrukturu, je to zásadní detail.

Důležité je, že Sea Trident není jen „podmořské kamikaze“. Výrobce prezentuje celou škálu rolí: průzkum, minování, skryté zásobování, ničení jiných podmořských prostředků a teprve pak úder na strategické cíle. Firma mluví o plné autonomii a adaptivní navigaci, přičemž výklopný stožár s pravděpodobnou satelitní anténou naznačuje možnost občasných komunikačních oken na hladině. Nejpřesnější popis je tedy předem naprogramovaná mise s omezeným vzdáleným dohledem, nikoli dron na joysticku.

Proč ruská flotila „nevypluje“ a co znamená „ani za opevněním“

Formulace není doslovná předpověď, že od zítřka nezvedne kotvu jediná ruská loď. Je to popis trendu, který už probíhá a Sea Trident ho prohlubuje novým směrem.

Analytik H. I. Sutton z britského think-tanku RUSI popsal, jak ukrajinské bezosádkové prostředky donutily ruskou Černomořskou flotilu přejít do výrazně defenzivní polohy. Většina hlavních plavidel se stáhla z Krymu do Novorossijsku, patroly byly omezeny na minimum a každý výjezd z přístavu vyžaduje nákladnou přípravu. Ruské lodě jsou z velké části „zalehlé“ za vrstvami boomových bariér, protitorpédových sítí a radarového pokrytí.

A právě tady vstupuje Sea Trident do hry. Dosavadní ukrajinské hladinové drony typu Magura V5 nebo Sea Baby jsou rychlé a účinné, ale radar je zachytí na hladině a vrtulník je může zneškodnit. Podmořský prostředek obchází celou tuto vrstvu obrany. Pluje pod vodou, pod radarem, pod bariérami navrženými proti hladinovým cílům. Dokáže se skrytě přiblížit k molu, kotvišti nebo přístavní infrastruktuře, tedy k místům, která Rusko dosud považovalo za relativně chráněná.

Že Novorossijsk není nedotknutelný, ukázal už útok z března 2026. Podle zprávy ArmyInform s odkazem na ukrajinský generální štáb byly zasaženy námořní základna i ropný terminál Šescharys. Sea Trident by k tomuto scénáři přidal podvodní vektor: tunu nákladu doručenou tam, kam se dnes Rusové cítí nejbezpečněji.

Prototyp, nebo hotová zbraň?

Tady je třeba být přesný. Sea Trident byl na Eurosatory vystaven staticky, jako fyzický exponát, nikoli jako systém s doloženou bojovou historií. Zástupce Global Mark uvedl, že prostředek se nachází ve finální fázi testování. Veřejně neexistuje potvrzený harmonogram zavedení do výzbroje, počet objednaných kusů ani cena.

To ale neznamená, že jde o pouhou maketu. Ukrajina má za sebou reálnou stopu v námořních dronech, od prvních improvizovaných plavidel po sériově vyráběné hladinové drony, které potopily nebo poškodily desítky ruských lodí. Studie Kyjevské ekonomické školy (KSE) z března 2026 uvádí, že Ukrajina dosáhla na hladině strategické a operační parity s Ruskem, místy i převahy. Současně ale zdůrazňuje, že podvodní doména zůstává oblastí, kde má Rusko stále výrazný náskok.

Sea Trident je pokusem tuto mezeru zúžit. Není to první ukrajinský podmořský projekt; linie Toloka zahrnuje menší semi-ponorné torpédo TLK-150 i těžší TLK-1000 s nosností až 5 000 kg a dosahem kolem 2 000 km. Sea Trident se od nich liší důrazem na plně podvodní operaci, delší dosah a univerzálnější využití. Podle nás je nejčasnější realistické okno pro případné zavedení do služby konec roku 2026 nebo později, a to pouze pokud zkoušky dopadnou úspěšně a vznikne financovaná objednávka.

Jak si stojí ve světovém srovnání

Sea Trident není největší ani nejpokročilejší podmořský dron na světě. Americká Orca od Boeingu měří 15,5 metru, unese až 8 tun suchého nákladu, má dosah přes 12 000 km (6 500 námořních mil) a modulární sekci dlouhou přes 10 metrů. Americké námořnictvo už převzalo první kus do testovacího programu. Čína veřejně ukázala vlastní bezpilotní podmořské prostředky už při vojenské přehlídce v roce 2019, byť bez zveřejnění detailních specifikací.

Jenže srovnávat Sea Trident s Orcou je trochu jako srovnávat pick-up s tahačem. Ukrajinský dron není navržen pro měsíční hlídkování v Tichém oceánu. Je navržen pro asymetrickou válku v uzavřeném moři, kde potřebujete dostat tunu výbušnin ke konkrétnímu molu vzdálenému stovky kilometrů, skrytě, levně a bez posádky, která by mohla zahynout. V tomto kontextu je jeho relevance pro černomořské bojiště vyšší než u jakéhokoli amerického superprojektu.

Český kontext: Eurosatory 2026 a české firmy

Sea Trident nebyl jedinou novinkou na Eurosatory. Veletrh, který se konal od 15. do 19. června 2026 v areálu Paris Nord Villepinte u Paříže, hostil rekordní českou účast. Ministerstvo obrany potvrdilo přítomnost více než dvaceti českých firem a delegaci vedl ministr obrany Jaromír Zůna. České velvyslanectví v Paříži organizovalo slavnostní otevření českého pavilonu a networkingovou akci Czech Defense Connect.

Mezi vystavovateli nechyběl Omnipol, který prezentoval lehký transportní letoun L 410 NG, cvičný letoun L-39 Skyfox, pasivní radiolokační systém VERA-NG nebo systém PLESS. Česká obranná scéna tak byla na stejném veletrhu, kde Ukrajina ukázala zbraň, která může změnit pravidla podmořského boje.

Technologický vzkaz z Eurosatory přitom míří i za hranice Černého moře. Přístavy, kotviště, úžiny a podmořská infrastruktura v Baltu i Středomoří budou muset čím dál víc počítat s levnějšími autonomními podvodními hrozbami. Podvodní robotizace není ukrajinská specialita, je to alianční trend, na který reagují všechny velké námořnictva.

Pokud se Sea Trident dostane do služby, Rusko nebude řešit jen hrozbu na hladině a ve vzduchu, ale i pod vodou, v místech, která dosud považovalo za svůj bezpečný týl. A právě tam bývá obrana nejslabší.

Článek Ruské námořnictvo už nevypluje a v bezpečí nebude ani za opevněním: Ukrajina představila těžký podmořský dron Sea Trident se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trimaran s anténou Starlinku a střelami na zádi

SIRENA je bezpilotní hladinový prostředek v trimaranové konfiguraci: tři trupy vedle sebe zajišťují stabilitu i při vyšším vlnobití a umožňují rychlost až 90 km/h. Podle údajů prezentovaných na Eurosatory 2026 má dron operační dosah 800 kilometrů, výdrž až 24 hodin a užitečné zatížení do 300 kilogramů. Na přídi sedí plochá anténa systému Starlink, vzadu záložní toroidní komunikační anténa. Plavidlo zvládá autonomní, poloautonomní i dálkově řízený režim, a to i bez přímé radiové viditelnosti na operátora.

Srdcem elektronické výbavy je systém Scorpion V5, určený pro elektronický průzkum i aktivní rušení v pásmu 300 až 6 000 MHz. Vývojáři uvádějí efektivní dosah potlačení nepřátelské komunikace, navigačních signálů GNSS a řídicích kanálů dronů až do 30 kilometrů. Scorpion má přitom vytrvalostní parametry, které naznačují roli dlouhodobě číhajícího rušicího uzlu: pohotovostní režim až deset dní, aktivní provoz sto hodin. Proti útočným dronům typu Šáhid-136, íránské konstrukci s rozpětím 2,5 metru, doletem kolem 2 500 km a navigací závislou na GNSS a autopilotech, může být právě takové rušení nad otevřenou vodou mimořádně účinné, protože dron nemá kde se schovat za terén.

Sidewinder z hladiny: jak funguje Sea Dragon

Protivzdušnou roli zajišťuje palubní odpalovací systém Sea Dragon se dvěma lištovými odpalovači LAU-73D Mod 2. Nese dvojici střel AIM-9M Sidewinder, případně ruské R-73; probíhá i integrace modernější verze AIM-9X. Doba připravenosti k odpalu činí 120 sekund, aktivní autonomní režim trvá osm hodin a pohotovostní režim čtrnáct dní. Systém je použitelný do stavu moře 3, tedy při vlnách kolem 1,25 metru.

AIM-9M Sidewinder je infračervená střela krátkého dosahu o hmotnosti zhruba 86 kilogramů, délce 2,87 metru a průměru 127 milimetrů. Podle amerického letectva má celoaspektovou schopnost (dokáže napadnout cíl z libovolného úhlu), vylepšenou odolnost proti infračerveným klamným cílům a bezdýmný raketový motor. V letecké konfiguraci na stíhačce dosahuje dosahu přes 18 kilometrů; v námořní konfiguraci Sea Dragon vývojáři uvádějí 15 kilometrů. Rozdíl je logický: střela startuje z nulové výšky a bez počáteční rychlosti letounu, takže ztrácí kinetickou energii, kterou by jinak dostala zadarmo.

Převod letecké infračervené střely do námořní obrany přitom není v NATO neznámý. Americký systém RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM), nasazený na torpédoborcích třídy Arleigh Burke i na německých fregatách, přímo vychází z komponentů Sidewinderu, používá jeho raketový motor a bojovou hlavici. Rozdíl je v měřítku: RAM sedí na válečné lodi o výtlaku tisíců tun, Sea Dragon na bezpilotním trimaranu. SIRENA tak v principu dělá totéž, jen za zlomek ceny a bez jediného námořníka na palubě.

Proč je SIRENA víc než pařížský model

Skeptik by mohl namítnout, že jde o pouhý exponát z veletrhu. Jenže SIRENA nestojí ve vzduchoprázdnu. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už veřejně připsala námořním dronům řadu zásahů proti leteckým cílům, které ještě před třemi lety nikdo nepovažoval za reálné.

31. prosince 2024 zasáhla Magura V5 střelami R-73 ruský vrtulník Mi-8 u mysu Tarchankut na Krymu. HUR později upřesnila bilanci na dva zničené Mi-8 a jeden poškozený. A šlo dál: podle oficiálního prohlášení rozvědky sestřelila Magura V7 (varianta se dvěma střelami Sidewinder) dva ruské víceúčelové bojové letouny Su-30SM nad Černým mořem. Su-30SM je přitom dvoumotorový stroj o prázdné hmotnosti přes 18 tun s maximální rychlostí kolem 2 120 km/h, tedy kategorie srovnatelná s americkým F-15E. Že ho dokázal ohrozit bezpilotní člun, je samo o sobě průlomové.

Magura V5, předchůdkyně SIRENY v této evoluční linii, měří 5,5 metru, dosahuje rychlosti přes 80 km/h a unese 250 kilogramů nákladu. SIRENA je o generaci dál: větší dolet, delší výdrž, integrované rušení a vlastní radar Pelican V1 pro detekci vzdušných cílů. Podle nás je nejzajímavější právě kombinace všech tří rolí v jednom trupu: rušení, průzkum a bodová protivzdušná obrana. Z malého hladinového dronu se tak stává levný „protivzdušný deštník“ pro pobřeží i pro roje jiných námořních dronů, které samy nesou výbušniny proti lodím.

Český kontext a zájem NATO

Na Eurosatory 2026 vystavovaly i české firmy. RETIA tam měla světovou premiéru systému velení a řízení ReCUBE gbad pro pozemní protivzdušnou obranu a skupina CSG nabízela VSHORAD Module s radarem ReVisor pro detekci malých, pomalých a nízko letících cílů včetně dronů. Přímý protějšek SIRENY, malý námořní dron s kombinací elektronického boje a střel, v českém portfoliu zatím není, ale technologická příbuznost v oblasti senzorů a řízení palby proti dronům je zřejmá.

Širší kontext přidává NATO. Aliance v Baltském moři provozuje program Task Force X-Baltic, v němž flotila bezpilotních hladinových prostředků podle oficiálních údajů zajišťovala srovnatelné pokrytí přibližně za třetinu nákladů oproti fregatám. Aktivita Baltic Sentry využívá námořní drony pro dohled a ochranu podmořské infrastruktury: kabelů, plynovodů, datových spojů. Zatím jde hlavně o průzkum a hlídky. SIRENA by do takového prostředí přidala vrstvu, kterou alianční bezpilotní plavidla dosud nemají: aktivní rušení a schopnost sestřelit nízko letící hrozbu.

17. ledna 2026 navštívil český prezident Petr Pavel základnu HUR, kde mu rozvědka představila rodinu Magura V5, V6 a V7 jako systémy schopné ničit lodě i letectvo protivníka. Pro Česko, které nemá námořnictvo, ale má strategický zájem na bezpečnosti východního křídla NATO, je tahle technologická linie relevantní: ukazuje, jak relativně levné bezpilotní prostředky mění ekonomiku námořní přítomnosti.

Co SIRENA znamená pro ruské letectvo

Pro ruské vrtulníky, hlídkové letouny a útočné drony nad Černým mořem je nebezpečnější než samotná SIRENA už prostá nejistota. Každý malý bezpilotní člun na hladině může být průzkumník, může nést výbušninu proti lodi, a nově může nést i rušičku a střely proti letadlům. Ruský pilot, který dostal rozkaz zaútočit na skupinu ukrajinských námořních dronů, dnes neví, jestli některý z nich nestřelí zpět. Právě tato asymetrie (nutnost počítat s hrozbou, i když není jisté, kde přesně číhá) je podstatou toho, proč se SIRENA může stát problémem dřív, než bude masově nasazena.

Přímý ekvivalent SIRENY, malý bezpilotní hladinový prostředek kombinující elektronický boj a infračervené střely, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat ani v ruském, ani v čínském arzenálu. Rusko samozřejmě disponuje výkonnými systémy elektronického boje na větších platformách a lodní protivzdušnou obranou na fregatách a korvetách. Jenže fregata stojí stovky milionů dolarů a má posádku desítek až stovek lidí. SIRENA je koncipovaná jako spotřební, rozptýlená a nahraditelná. Ve válce, která trvá už více než čtyři roky a ve které Ukrajina potopila vlajkovou loď ruské černomořské flotily bezpilotním člunem za zlomek její ceny, je to logika, která funguje.

SIRENA zatím nemá veřejně doložený bojový záznam a její sériová výroba nebyla oznámena. Ale totéž platilo o Maguře V5, než z ní vystřelila první R-73 proti ruskému vrtulníku. Ukrajinská cesta od výstavního modelu k bojovému nasazení bývá v této válce překvapivě krátká.

Článek Nový postrach ruského letectva. Ukrajina představila námořní dron SIRENA, který ruší signál na 30 km a odpaluje Sidewindery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od výbušného člunu k platformě, která se vrací

Původní Sea Baby, jehož parametry zveřejnila fundraisingová platforma UNITED24 v únoru 2024, byl v jádru jednorázový úderný prostředek: tisíc kilometrů doletu, rychlost až devadesát kilometrů v hodině a 850 kilogramů výbušniny; mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk to přirovnal k síle dvou ruských střel Kalibr. Trup z materiálu obtížně zjistitelného radarem, cena kolem 8,5 milionu hřiven za kus, tedy zhruba pět milionů korun. Proti lodi za miliardy dolarů smrtící poměr cena a efekt.

Nová generace představená na podzim 2025 ale posunula Sea Baby jinam. Dolet narostl o polovinu, nosnost se víc než zdvojnásobila a klíčová změna je koncepční: člun se má vracet. Už to není sebevražedné plavidlo, ale znovupoužitelná víceúčelová platforma. Může nést nálož, raketomety, kulomet s automatickým rozpoznáváním cíle i systém identifikace přítele a nepřítele s podporou umělé inteligence. Jeden trup zvládne víc misí, klesá cena za výjezd a roste flexibilita: průzkum, patrola, úder.

Co znamená „vyhnat flotilu“

Černomořská flotila nezmizela. Stále existuje a podle britské námořní doktríny zůstávají její zbylé síly věrohodnou hrozbou. Změna je ale zásadní v tom, kde a jak operuje.

Britská doktrinální publikace JDP 0-10 z ledna 2025 popisuje situaci bez diplomatických obálek: Rusko přesunulo většinu lodí a ponorek ze Sevastopolu do východočernomořského Novorossijsku. Důvodem byly opakované údery na plavidla, přístavní infrastrukturu na Krymu i Kerčský most. Výsledek? Rusko ztratilo volný pohyb v západní a střední části Černého moře. Britové pro to používají termín sea denial, tedy odepření moře: Ukrajina sice moře neovládá, ale dokáže protivníkovi znemožnit, aby v něm bezpečně působil.

Prakticky to vypadá tak, že flotila, která měla být pánem Černého moře, se chová jako ohrožený cíl. Lodě se drží blízko přístavu, vyjíždějí opatrně, operují rozptýleně. Klasický model námořní převahy, kde velké hladinové lodě kontrolují prostor, nahradil model, v němž levné bezposádkové platformy diktují, kam se drahé lodě nesmějí vrátit.

Obilí místo raket

Strategický dopad sahá za frontovou linii. Britská doktrína výslovně uvádí, že přesun flotily snížil ruskou schopnost zasahovat do pohybu obchodních lodí od Oděsy. Ukrajina toho využila: v srpnu 2023 spustila vlastní námořní koridor a do roku 2025 jím prošlo 120 milionů tun nákladu. Bezpečnost plavby v severozápadní části Černého moře si zajišťuje sama.

Pro Česko to není abstrakce. Ukrajinské obilí a olejniny proudí přes černomořské přístavy na světové trhy. Čím stabilnější je tento export, tím menší tlak na evropské ceny krmiv a potravin. Sea Baby tak paradoxně chrání i cenovky v českých supermarketech, nepřímo, ale měřitelně.

Proč zrovna tajná služba staví čluny

Sea Baby není projekt námořnictva. Stojí za ním SBU, konkrétně prostředí vojenské kontrarozvědky a speciálních operací. Dává to smysl: rychlý, utajený vývoj bez klasického zbrojního tendru lépe odpovídal naléhavosti prvních měsíců války než standardní námořní akvizice. Část financí navíc přišla z veřejných sbírek; UNITED24 vyhlásila kampaň na 35 kusů, prezident Zelenskyj později uvedl, že na námořní drony celkem směřovalo přes 500 milionů hřiven z crowdfundingu.

Ukrajina dnes mluví o exportu zbraní a formátu Drone Deal s nejméně deseti kontrakty a spoluvýrobou v zahraničí. Konkrétní exportní povolení přímo pro Sea Baby ale zatím veřejně potvrzeno není. Zájem ze strany spojenců se dá čekat, bojově ověřený systém s takovým poměrem ceny a efektu nemá v otevřených zdrojích doložený ekvivalent.

Lekce pro všechny flotily světa

Britská námořní doktrína už případ Ukrajiny používá jako učebnicový příklad kumulativního opotřebování protivníka levnými prostředky. Nejde jen o jednu zbraň. Vedle Sea Baby operuje Magura V5, menší, rychlejší a manévrovatelnější dron vojenské rozvědky HUR, stavěný přímo na lov válečných lodí na otevřeném moři. Dohromady vytvářejí ekosystém, který nutí státy po celém světě přehodnocovat, kolik miliard má smysl investovat do velkých hladinových lodí, když je dokáže ohrozit člun za pět milionů korun.

Největší převrat Sea Baby nespočívá v jedné explozi. Spočívá v tom, že flotila za desítky miliard dolarů se dnes chová tak, jako by moře patřilo někomu jinému.

Článek Ukrajinské námořní drony Sea Baby: plastové čluny, které změnily námořní doktrínu a vyhnaly Černomořskou flotilu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět dnů, tři tankery, nová pravidla

Série začala 28. listopadu 2025. Zdroj z SBU potvrdil agentuře AP, že ukrajinské drony Sea Baby zasáhly tankery Kairos a Virat, plavidla, která bezpečnostní služba označila za součást takzvané stínové flotily, tedy sítě tankerů pomáhajících Rusku obcházet západní ropné sankce a udržovat příjmy z exportu. Oba zásahy Kyjev fakticky přiznal a rámoval je jako úder na finanční infrastrukturu ruské války.

O čtyři dny později, 2. prosince, přišel třetí incident. Tanker Midvolga-2 plující z Ruska do Gruzie se slunečnicovým olejem hlásil útok asi 150 km (80 námořních mil) od tureckého pobřeží. Ruská strana mluvila o vzdušném dronu. Ukrajina tentokrát odpovědnost odmítla, mluvčí ministerstva zahraničí Heorhij Tychyj prohlásil, že Kyjev s útokem „nemá nic společného“ a že popsaná trasa lodi nedává smysl. Typ použitého prostředku u tohoto incidentu zůstává nepotvrzený.

Tři zásahy v krátkém sledu, z toho dva přiznané. Cílem nebyly válečné lodě ani přístavní infrastruktura, ale obchodní plavidla na otevřeném moři.

Od Kerčského mostu k ropné logistice

Ukrajinská válka na moři běží nejméně od podzimu 2022, kdy SBU poprvé zasáhla ruské lodě v Sevastopolu. V roce 2023 Sea Baby udeřil na Kerčský most. Britské obranné zpravodajství pak zaznamenalo, že Rusko kvůli soustavným útokům přesunulo velkou část Černomořské flotily ze Sevastopolu do Novorossijsku, dál od dosahu, ale ne mimo něj.

Konec listopadu 2025 ale znamená kvalitativní posun. Terčem už nejsou primárně vojenské objekty, nýbrž ropná logistika, přes kterou Moskva financuje válku. Jde podle nás o nejdůležitější změnu pravidel hry v černomořském prostoru od začátku konfliktu. Ukrajina tím de facto říká: budeme zvyšovat náklady a riziko každému plavidlu, které pomáhá ruským ropným příjmům, i kdyby plulo stovky kilometrů od našeho pobřeží.

Technicky to dává smysl. Obchodní lodě povinně vysílají data AIS, tedy automaticky sdílejí polohu, identitu, kurz a rychlost. V kombinaci s doletem Sea Baby přes tisíc kilometrů lze trasu tankeru předem modelovat a útok dovést závěrečným navedením. Přesný ukrajinský postup zveřejněn není, ale princip je čitelný.

Turecko to bere osobně

Ankara zareagovala rychle a tvrdě. Mluvčí tureckého ministerstva zahraničí Öncü Keçeli už 29. listopadu odsoudil útoky na Kairos a Virat s tím, že vytvořily vážné riziko pro navigaci, životy, majetek a životní prostředí v turecké výlučné ekonomické zóně. Prezident Erdoğan po zasedání kabinetu označil situaci za „alarmující eskalaci“.

Turecko nepřešlo jen k rétorice:

• 4. prosince Ankara předvolala ukrajinského i ruského diplomata kvůli útokům na lodě v Černém moři.
• Ministr zahraničí Hakan Fidan varoval, že pokračující útoky mohou proměnit Černé moře v prostor uzavřený pro obchod a lidskou dopravu.
• Turecko celou věc rámuje jako otázku vlastní bezpečnosti plavby a ekonomických zájmů, ne jen jako epizodu rusko-ukrajinské války.

Pro Kyjev je to dilema. Útoky na stínovou flotilu mají jasnou logiku, oslabují ruské příjmy a doplňují evropské sankce, jejichž 17. balík z května 2025 přímo cílí na síť tankerů obcházejících cenový strop. Jenže pokud tyto operace zároveň znervózní Turecko natolik, že začne tlačit na omezení ukrajinských aktivit v regionu, strategický kalkul se komplikuje.

Co to znamená pro Česko

Bezprostřední dopad na české pumpy je podle dostupných dat omezený. V roce 2025 šlo 92,3 % dovozu ropy do ČR přes ropovod IKL/TAL a pouze 7,7 % přes Družbu. Přes 42 % ropy přišlo z Ázerbájdžánu, ruský podíl klesl pod 8 %. Česko navíc v březnu 2025 posílilo diverzifikaci nahrazením ruské ropy REB ázerbájdžánskou AZERI Light.

Citlivost by se ale projevila nepřímo, přes světovou cenu ropy, pojistné sazby a přepravní náklady. Pokud by se útoky rozšířily a dál zhoršily podmínky pro plavbu v Černém moři, dopadlo by to na firmy využívající turecké, rumunské, bulharské či gruzínské černomořské koridory. Plošný okamžitý zásah do české ekonomiky to není. Postupné zdražování námořní přepravy v regionu ale nastat může.

Stínová flotila pod dvojím tlakem

Pojem „stínová flotila“ označuje v evropské sankční terminologii síť tankerů a operátorů, přes které Moskva udržuje ropné příjmy mimo standardní sankční a cenové restrikce. EU proti ní systematicky postupuje, Ukrajina k tomu teď přidala kinetický rozměr. Tři útoky samy o sobě ruský export nezastaví. Mohou ale zvedat pojistné, nutit lodě k delším trasám a zvyšovat tření v systému, který je už tak pod tlakem.

Rusko se umí adaptovat, přesunulo flotilu, upravilo trasy. Ale eliminovat hrozbu ze strany platformy s tisícikilometrovým dosahem, která dokáže zasáhnout pohybující se cíl na otevřeném moři, je něco zásadně jiného než bránit přístav. Černé moře přestalo být pro ruskou ropnou logistiku tichým zázemím. A Ankara právě zjistila, že ani pro ni to už není jen cizí válka.

Článek Ukrajinci mají takové prostředky, že decimují Rusy na stovky kilometrů. Řádění v Černém moři nabírá na otáčkách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové pomalu nasazují vlastní drony

Rusko doufá, že mu vývoj různých námořních dronů pomůže vrátit se na hladinu Černého moře, shoduje se ArmyInform. Jeho problémem ovšem je, že jeho hladinová plavidla nemohou operovat bez rizika napadení ukrajinskými drony. Proto je muselo stáhnout do přístavu, a to dokonce do Novorossijsku, protože Sevastopol se ukázal jako nebezpečný. Dnes zřejmě počítá s variantou, že proti ukrajinským dronům také nasadí drony.

Video: ruští velitelé si udělali základnu v podzemí. Ukrajinci to vzali jako výzvu a poslali jim „chirurgické monstrum“

Rusové už mají zkušenosti s vývojem leteckých i pozemních dronů, takže není pochyb, že jsou schopni zvládnout i drony námořní. AspiStrategist uvádí, že to dokázali již v srpnu 2025, kdy ruský námořní dron potopil ukrajinskou výzkumnou loď Simferopol nedaleko Dunaje. O ruských námořních dronech jsou sice známé jenom kuse informace, ale některé z nich by měly údajně být schopné nést náklad o hmotnosti až 500 kilogramů.

Drony mohou jít po nákladních lodích

Je otázkou, co všechno chtějí Rusové za pomoci námořních dronů v Černém moři dělat, protože Ukrajina prakticky velká plavidla nemá. Mohli by se samozřejmě zaměřit na nákladní dopravu, ale to by mohlo být kontraproduktivní a vést k eskalaci útoku i na nákladní lodě s ruským zbožím. NationalInterest uvádí, že je znám příklad ruského dronu Sirius 82, který umisťoval miny v oblasti Dněpru. Vyloučeno samozřejmě není, že by se nakonec mohly utkávat ruské a ukrajinské drony navzájem, stejně jako tomu je ve vzduchu nebo na zemi.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Skutečnost, že Rusko masivně vyvíjí i námořní drony, by neměla rozhodně uniknout námořnictvům NATO, protože musí být připravena se s takovou situací vypořádat. Aliance nejenže ovládá významnou část Černého moře, kde Rusové primárně své drony nasazují, ale využít by je mohli i v moři Baltském. Obě jsou totiž dostatečně malá a relativně klidná, a pro takové operace tedy vhodná. Pokud ovšem alianční námořnictva situaci zanedbají, mohl by to být podobný problém, jako například současná situace v oblasti leteckých dronů.

Russian Defense Ministry released footage of what it says shows the moment of a USV strike on the Ukrainian reconnaissance ship „Simferopol“ in the Danube delta last night. https://t.co/9U9GUAxDlk pic.twitter.com/9AzR7E5ON0

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) August 28, 2025

Ruský námořní dron ničí ukrajinskou loď Simferopol

Článek Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzdušný dron vzlétl z Barracudy a zaútočil

Logistika je rozsáhlá disciplína, bez níž se zastaví i ta nejsilnější armáda světa. Do některých oblastí je ovšem náročné zásoby doručovat, a tak vojáci využívají všechny možné cesty. V tomto případě vodní, kdy Rusové konkrétně vypravili malou loď, zřejmě pevný člun, aby doručila jednotkám zásoby – soudě dle veliké exploze mezi nimi byly výbušniny.

První Gripen E pro Ukrajinu už příští rok. Švédové postaví 30 letadel ročně, pro Rusko nereálné tempo

Zajímavý je způsob jejího zničení, jelikož k tomu Ukrajinci použili stále málo známý námořní dron známý jako Barracuda, který funguje jako nosič vzdušných dronů. Nést jich má hned několik, uvádí ArmyRecognition s tím, že je dokáže přepravit rychlostí až 95 km/h, ale není znám jeho dosah. Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že půjde o stovky kilometrů.

Třeba Magura V5, jemuž je podobný, a možná sloužil při jeho navrhování, má dosah 800 km, uvádí Wikipedia. Sloužit přitom může i k přepravě nákladu, evakuaci jednotek nebo průzkumu a kladení min, a zajímavé je také to, že byl Barracuda vyvinut jednotkami ze 40. brigády pobřežní obrany 30. námořní pěchoty, která si říká právě Barracuda, takže nese název po nich.

Obří zakázka pro český zbrojní průmysl. Německá armáda koupí stovky tisíc českých pistolí, jde o prestižní záležitost

Představen měl být přitom teprve koncem srpna 2025. O jaký FPV dron se jednalo, nelze určit, jelikož nevypadá jako žádný známý, ale spíše improvizovaný – což nicméně nevylučuje, že ho ukrajinští vojáci nevyrábí hromadně. V každém případě šlo ale o kvadrokoptéru, v jejímž podvěsu je výbušnina, která mohla být odpálena i v těsné blízkosti cíle bez nárazu.

Článek Video: Ukrajina ukázala vodního predátora v akci. Barracuda zaútočil na ruskou zásobovací loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní dron unikl palbě a zasáhl ropný terminál

I když ukrajinské námořnictvo prakticky neexistuje, potažmo nemá válečná plavidla, jimiž by bylo schopné bojovat s těmi ruskými, paradoxně ovládá Černé moře. Díky námořním dronům dokáže totiž poslat ke dnu i ty největší kolosy, jaké může nepřítel nasadit, a co více, zaútočit jimi také v přístavech – ať už na plavidla, nebo cíle, jakými jsou mola a ropné terminály.

Francouzská pěst se přiblížila k Moskvě: Putin nešťastně sleduje, jak Rafale schopné nést jaderné střely přistály v Polsku

Zejména ve druhém případě to zapadá do ukrajinského tažení proti ruskému vývozu ropy, z níž má země značné finanční příjmy. Vyřadit terminál pro její nakládku přitom znamená, že není možné plnit tankery, které ji pak vyváží do celého světa. Armádní Zpravodaj z několika zdrojů ověřil, že ten v Tuapse patří mezi největší v celém Rusku, takže jde o citelnou škodu.

Jeden dron pochopitelně nestačí na úplné překažení nakládky, ostatně terminálů je tam několik, ale minimálně se jedná o zpoždění vývozu – oprava může trvat i několik dní, ne-li déle. Jaký dron byl k útoku použit, není jasné, ale soudě dle tvaru a vysoké manévrovatelnosti šlo o Sea Baby, eventuálně Magura V5. První z nich unese podle Wikipedie až 850kg výbušnou hlavici a pohybuje se rychlostí až 90 km/h, zatímco jeho provozní dosah vychází do 1 000 km.

Ruské vojenské letouny přeletěly nad německou fregatou. Nesestřelila je, ale mohla. Jenomže by rozpoutala něco hrozného

Na doplutí do Tuapse v Krasnodarském kraji to stačí, i když je to skoro na hranici maxima, pokud je dron vypuštěn z okolí Oděsy. Z tohoto důvodu to pravděpodobně nebyl Magura V5, i když vypadá podobně. Dle Wikipedia má dosah do 800 km, zatímco rychlost až 78 km/h. Vedle toho je častěji využíván v jiných rolích, třeba k průzkumu, i když může být i sebevražedný.

Ruská armáda chránící přístav se viditelně snažila po dronu pálit, ale marně. Vzhledem k velikosti projektilů se mohlo jednat o nějaký kanon menší ráže, o útočnou pušku pravděpodobně ne, ale míření nebylo příliš přesné a palba dostatečně hustá, takže operátor skrze ni kličkoval bez větších problémů, a poté, co se ztratil za tankerem, přišla exploze terminálu.

Článek Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Magura W6P může být dronová základna

Ačkoliv by mohlo označení Magura evokovat, že může jít o novou verzi sebevražedného Magura V5, opak je pravdou. Militarnyi ho popisuje jako dron určený pro hlídkové a průzkumné mise, a i když má mít stále na přídi roznětku sloužící k odpálení nálože, nemá takto sloužit – spíše na něm bude přimontované různé vybavení. Armádní Zpravodaj soudí, že jednou z možností je, že bude sloužit jako základna pro drony, pravděpodobně letecké.

„Natřel“ to Rusku a zapsal se do historie jako první námořní kamikadze dron, který potopil válečnou loď v boji; to je ukrajinský Magura V5

Přesné rozměry Magura W6P nejsou známé, ale má být mnohem širší než Magura V5, a to zhruba 2 metry. Konstrukce je jakýsi trimaran, což jí dává solidní stabilitu i na rozbouřeném moři, kde by jinak mohla mít značný problém. Má také velké množství autonomních funkcí, takže může vykonávat úlohy samostatně, ale disponuje i silně zabezpečenou komunikací.

Magura W6P má nižší rychlost, ale větší dosah

O zaměření dronu svědčí podle redakce Armádního Zpravodaje i jeho rychlost. Ta běžná cestovní činí 21 uzlů (38,9 km/h) a maximální 36 uzlů (66,7 km/h), zatímco sebevražedný Magura V5 se k cíli řítí až 50 uzly (92,6 km/h), uvádí TechUkraine. Nižší rychlost a použití nového motoru přineslo větší dosah, který z 800 kilometrů vzrostl na 1 000 kilometrů. Zároveň může dron nést až 400 kilogramů zařízení určených ke sledování a průzkumu.

K tomu patří třeba optická stanice s denním i termovizním zobrazováním, nebo námořní radarový systém Furuno. Velké námořní lodě, jako jsou tankery, zvládne zachytit až na 70 kilometrů, malé čluny pak na 7 kilometrů. Na Magura W6P lze připevnit i další vybavení podle toho, jaký úkol bude zrovna plnit, v čemž má být dron velmi flexibilní. V případě potřeby může navíc posloužit i jako sebevražedný, ale není jasné, zda ponese nálož vždy.

Článek Ukrajinský Magura W6P je evolucí námořních dronů. Ruské lodě zachytí až na 70 km a nechá je zničit, a bude-li to nutné, udělá to sám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve plul k lodi oranžový, a poté bílý dron

Jaký dron se na záběrech objevuje, není jasné – zpočátku je patrné oranžové plavidlo, které se po chvílí ztratí pod hladinou, což by dle Armádního Zpravodaje hodně ztížilo jeho zničení, neboť projektily třeba z kanonů nejsou schopné pronikat příliš hluboko pod vodu. K umělému cíli však nakonec připluje člun bílé barvy, který do něj narazí a exploduje. Samotné plavidlo mělo přitom délku v desítkách metrů, možná kolem 70 až 90.

Video: jedna rána zezadu věž ruského tanku T-72 odpálila, a zbytek doslova rozervala exploze špatně uložené munice

Redakce Armádního Zpravodaje odhaduje oranžový dron na Orkan, o němž VPK uvádí, že jde o nejmenší plavidlo svého druhu, na jehož vývoj se ruští inženýři soustředili. Pohybovat se má rychlostí až 40 uzlů a doplout do vzdálenosti až 500 km, ale více o něm známo není. Skoro žádné informace pak nejsou k nalezení o větším těžkém dronu BEK-1000.

Právě ten ale nejspíše do cvičného cíle narazil, přičemž unese až 1 tunu výbušnin. Mohutnost výbuchu na záběrech by tomu odpovídala, nicméně se redakce Armádního Zpravodaje domnívá, že ačkoliv působí impozantně a oblak kouře ji po chvíli téměř celou zahalí, bude to způsobeno hlavně tím, že je konstrukce plavidla minimálně odolná, což efekt umocnilo.

Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny

Ale samozřejmě je pro otestování schopnosti zasáhnout cíl zbytečné ji dělat nějak robustní. Z programu ruských námořních dronů toho zatím moc nevzešlo, ale je to logické – aktuálně to totiž není priorita, jelikož by neměly proti čemu bojovat. Armádní Zpravodaj připomíná, že se ruským inženýrům dříve podařilo de facto okopírovat ukrajinský Sea Baby.

Článek Video: neznámý ruský dron při cvičení zničil desítky metrů dlouhou loď. Exploze byla obrovská, zřejmě ji způsobila 1 tuna výbušnin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Voyager vydrží na moři 3 měsíce

Drony Saildrone Voyager nasazuje na hlídkování v Baltském moři, případně v Severním, Dánsko. Jejich výrobce, společnost Saildrone, oznámila, že se čtyři stávají součástí dánské obranné architektury. Každý dron je vybavený různými pokročilými typy senzorů se schopností fúze dat, a může operovat na hladině moře po dobu až 3 měsíců.

iZdroj fotografie: Saildrone

Dron je vlastně jakási plachetnice a k pohonu a napájení svých přístrojů využívá slunce a vítr. ArmyRecognition uvádí, že je vybaven třeba radarem Furuno DRS4D-NXT, díky němuž může mapovat lodě ve svém širokém okolí, a nablízko pak může využít kameru s termovizí a další přístroje. Disponuje ale také sonarem schopným zachytit objekty do hloubky až 300 metrů, takže je pravděpodobně schopný detekovat ponorky a podvodní drony.

Dron nevyřadí ani výpadek spojení

Voyager není žádné obří plavidlo, jeho délka činí pouhých 10 metrů, uvádí Militarnyi, a pohybuje se rychlostí kolem 5 uzlů, což je velice málo, ale v případě hlídkového dronu to není na závadu – zvláště vzhledem k jeho výdrži. Kromě detekčních přístrojů disponuje i senzory počasí a dalšími, a spojení s centrálou udržuje přes satelitní komunikaci za použití Starlinku nebo Iridia. Ani výpadek řízení by neměl vadit, disponuje umělou inteligencí s autonomní navigací.

Ruská raketová korveta Tucha je sice dost malá, podařilo se ji ovšem až překvapivě silně vyzbrojit proti cílům na moři i na souši

Využití podobného hlídkového plavidla může být velmi široké. Armádní Zpravodaj si dokáže představit, že dánské námořnictvo bude jeho pomocí mapovat třeba lodě tzv. ruské stínové flotily obcházející sankce. Zaznamenat však může i plavidla a ponorky, které se pokouší narušit podmořské kabely, nebo ty vykonávající zpravodajské akce poblíž břehů členů NATO.

Článek Hlídkovací „plachetnici“ v Baltském moři nic neunikne. Objeví každou ruskou loď a na kobylku se může dostat i ponorkám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Černé moře ovládají Ukrajinci, ne Rusové

Ačkoliv patřila ruská černomořská flotila ještě na začátku války na Ukrajině k relativně silným a nejenom symbolem její moci, ale celého ruského námořnictva, patřil raketový křižník Moskva, od počátku silně trpěla. Její největší chloubu se totiž podařilo potopit, i když jak Armádní Zpravodaj zjistil a v dubnu 2025 informoval, bez souhlasu Američanů k tomu dojít nemělo.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

K tomu posloužily střely R-360 Neptun, zatímco jiná plavidla to schytávala hlavně od námořních dronů. Třeba výsadková loď Olenengorsky Gornyak třídy Ropucha, ale i řadu dalších. Výsledkem je, že už plavidla raději nevyplouvají z opevněných přístavů, a když, ne moc daleko. Rusko sice černomořskou flotilu průběžně posiluje, např. koncem prosince 2024 dostala malou, ale silně vyzbrojenou raketovou lodí Tucha, ačkoliv to na situaci nic nemění.

Již v září 2023 bylo jasné, že Ukrajina ovládá Černé moře, ačkoliv sama námořnictvo de facto neměla. A svou dominanci potvrzuje dnes a denně. V květnu 2025 Armádní Zpravodaj upozornil na případ, kdy se poprvé v historii podařilo sestřelit letoun z námořního dronu. Konkrétně šel k zemi ruský Suchoj Su-30, což ještě více omezilo i činnost letectva.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Ukrajinské operace se nicméně zaměřují i na další cíle v této oblasti. Záběry níže ukazují, jak to kombinovaným útokem odnesla ruská těžební plošina, která získávala plyn. Měl na níž totiž být umístěn radar Něva sloužící k monitorování vzdušné a pozemní situace, potvrzuje RadarTutorial. Zda se jednalo o variantu Něva-B bez záložních radarových jednotek, nebo Něva-B2M s nimi, není jasné, ale to nebylo podstatné. Jeho dosah má být každopádně 45 km.

Bezpečnostní služba Ukrajiny uvedla, že se o zničení postaralo 13. hlavní ředitelství odboru vojenské kontrarozvědky pod ní spadající, a to pomocí námořního a leteckého dronu. Ačkoliv není ze záběrů patrné, k jak rozsáhlým škodám došlo, domnívá se redakce Armádního Zpravodaje, že byla činnost těžařské plošiny přerušena, i když k úplnému zničení nejspíše nedošlo.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

Vedle toho mělo dojít ke zničení skladovacích prostor a obytného bloku. „V rámci jedné speciální operace použili specialisté SSU dva typy dronů, které demonstrovaly efektivitu spolupráce v tandemu. Znovu jsme nepříteli připomněli, že v Černém moři nemají žádné ruské odpadky místo,“ uvedla k operaci Bezpečnostní služba Ukrajiny.

Článek Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní dron, který ponese drony letecké

Koncepce nové ruské námořní zbraně počítá s tím, že se stane jejím základem dron nazývaný Katran. HiSutton ho popisuje jako dron se závěsným motorem testovaný Černomořskou flotilou, ale k dispozici je o něm jenom minimum informací. Pravděpodobně bude několik metrů dlouhý a dle prezentované koncepce by měl sloužit také jako nosič malých dronů Skvorec. Ty by z něj měly vzlétávat a operovat v okolí, a teoreticky by jich mohlo být i několik desítek.

Video: důmyslné řešení ruských inženýrů, jak ochránit drony před útoky. Prostě nepříteli znemožní, aby je zasáhl

Drony by takto mohly plnit mnoho úkolů – v první řadě vykonávat průzkum, další by pak mohly mít hlavice a sloužit třeba jako sebevražedné, ale i bombardovací. Armádní Zpravodaj si dokáže představit, že by tato konfigurace mohla sloužit k boji s námořními drony i jinými plavidly, ale teoreticky i proti pozemním cílům. Ty průzkumné by je objevily a bojové zničily. Asi hlavně proti námořním by to Rusku přišlo vhod, jelikož mu už sestřelily vrtulníky i bojové letouny.

Skvorec unese vybavení těžké 3,5 kg

Bezpilotní letoun Skvorec, který má z nosiče Katran operovat, by měl roli průzkumu i sebevražedného boje zvládat, jelikož je konstrukcí klasická kvadrokoptéra. TopWar uvádí, že má unést náklad o hmotnosti až 3,5 kilogramu a létat rychlostí kolem 150 km/h do vzdálenosti 8 kilometrů od nosiče, i když některé zbroje udávají i 10 kilometrů. Mohl by tak dobnat a nějakým typem kumulativní nálože zničit námořní dron, jakým je třeba ukrajinský Magura V5, ale stejně tak útočit na cíle u pobřeží, třeba protivzdušnou obranu, a plnit i jiné úkoly.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ruská strana přiznává, že je největším problémem při vývoji spolupracující dvojice Katran-Skvorec (ne)dostatečně kvalitní přenos řídícího signálu. V současné době k tomu má využívat radiový signál, ale ten není tak spolehlivý a účinný jako třeba Starlink užívaný na námořních dronech ukrajinských. Přesto by i do budoucna měly ruské námořní drony využívat nějaký typ satelitní komunikace, byť zatím není jasné jaký.

Článek Jak se ruský námořní „taktický dron“ dostane k nepříteli, dokáže ho zahltit desítkami mikrodronů. Ale má zásadní slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Alligator-9 by mohl útočit i zkoumat

O novém námořním dronu je k dispozici minimum informací, hlavně těch technických, takže ani není známé, jak je veliký nebo jaký má dosah, a ani další podobné specifikace. Defence-Blog ho popisuje jako víceúčelovou námořní bezpilotní platformu, jejímž úkolem budou přesné údery a operace elektronického boje proti námořním hrozbám, myšleno samozřejmě ruským.

Un hélicoptère russe aurait pris en photo un drone naval Ukrainien Magura, équipé de ce qui semble être un missile R-73 (AA-11 Archer).
C’est un missile Air-Air qui n’est normalement tiré que d’un avion (Mig et SU).
La question : qu’ont ils prévu de faire avec croisement… pic.twitter.com/BdbWqBVGhM

— gewurztraminer (@benabarr) May 6, 2024

Armádní Zpravodaj se domnívá, že by Alligator-9 mohl být nebezpečný hlavně pro menší ruská plavidla, ale i pro drony, a vyloučeno není ani jeho zasahování proti vrtulníkům nebo působení v oblasti průzkumu. Vyzbrojený má být nějakým typem malých torpéd, United24Media mluví o torpédovém dronu Alligator-5 ToD nebo o verzi vybavené pro elektronický boj. Vyloučit nelze ani osazení protiletadlovými střelami R-73, jimiž už ukrajinské drony vybavené jsou.

Laser Alligator-9 zvládne třeba drony

Zajímavou zbraní, jíž má dron nést, je ukrajinský laser Tryzub schopný ničit drony i klouzavé pumy, vysvětluje Defence-Ua. Třeba vzdušné drony je schopen sestřelit na vzdálenost 5 kilometrů, a na vzdálenost dvojnásobnou je oslepit. Proti klouzavým pumám nebo balistickým raketám by pak měl být účinný na 3 kilometry, což je stále poměrně dost. Nelze ale vyloučit ani to, že by mohl laserem bojovat proti případným soupeřovým námořním dronům.

Ruský námořní kamikadze dron Oduvančik viditelně kopíruje ukrajinský Sea Baby. Je rychlejší, ale výrazně slabší a nedopluje daleko

Co Alligator-9 odlišuje od většiny současných ukrajinských námořních dronů, je skutečnost, že není sebevražedný, ale měl by se vracet na základnu. Na nepřítele bude útočit z větší vzdálenosti, takže je menší riziko, že bude zničen. Konstruktéři do něj tedy mohou teoreticky použít dražší technologie, protože není tak pravděpodobné, že jimi budou plýtvat.

Článek „Game-changer“ v rozložení námořní síly: vyzbrojený ukrajinský dron Alligator-9 zničí ruské lodě i drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silně vyzbrojený Katran dopluje až 1 000 km

Konstrukce dronu je zatím zahalena tajemstvím. Asi nejlepší informace o něm přináší příspěvek ukrajinského ministra pro digitální transformaci, Mychajla Fedorova. Podle něj půjde o silně vyzbrojený dron, a to kulometem, minigunem, torpédy a protiletadlovými raketami systému MANPADS. Doplout by měl minimálně 1 000 kilometrů a je jasné, že se počítá s jeho návratem na základnu, kdy bude po dozbrojení znovu vyslán do akce.

iZdroj fotografie: Ukrinform

Katran by měl mít řadu autonomních funkcí a využívat umělé inteligence, ale není jasné, zda by přímo dokázal identifikovat cíle a zaútočit na ně. Redakce Armádního Zpravodaje o tom spíše pochybuje, protože by hrozilo napadení cíle, který není nepřátelský, třeba civilního plavidla. Dron by měl mít maximální rychlost 130 km/h, uvádí United24Media, ale cestovní bude z důvodu úspory paliva či energie mnohem nižší. Typ jeho pohonu ovšem není známý.

Katran by mohl mít M2 Browning

Z toho, co je o dronu známo, redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že může být instalovaným kulometem M2 Browning. Jedná se o kulomet ráže 12,7 milimetrů s dosahem až 6 800 metrů, uvádí Military, i když efektivní dostřel má asi 2 kilometry. Mohl by sloužit proti menším člunům, vrtulníkům, dronům nebo lehčím cílům na pobřeží. V případě minigunu není typ znám, ale zdá se, že je na plavidle nainstalovaný napevno. Známý potom není ani typ torpéd.

Video: pokud se Rusové usadí v průmyslových budovách, mohou je z nich vyhnat drony a dorazit nájezd pod palbou M2 Browning

Proti letadlům, nebo spíše vrtulníkům, by mohl sloužit MANPADS Piorun, který má dle Wikipedie tepelné navádění a dosah až 6,5 kilometrů. Kombinace zbraní zaručuje, že by Katran mohl na plavidla útočit na vzdálenost kilometrů díky torpédům a sám tak teoreticky zůstat v bezpečí před jejich kulomety a rychlopalnými kanony. Zároveň by se ale mohl bránit pro něj nebezpečným útokům ze vzduchu, zejména tedy vrtulníkům a dronům.

Článek Budoucí námořní dron z Ukrajiny je futurismus s raketou, kulometem a rotačákem, který napadne jakoukoliv ruskou loď i vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 5tunová hlavice zničí kdejakou loď

Toloka není jediný stroj, ale jedná se spíše o rodinu dronů různé velikosti a s rozdílnými schopnostmi. NavalNews uvádí, že je základním typem Toloka TLK-150 o délce 2,5 metru, po němž by měl následovat TLK-400, jehož délka se má pohybovat mezi 4 až 6 metry. Největší známý je potom TLK-1000 o délce až 12 metrů a také s nejvyšší nostností.

Rusko výrazně posílilo zbídačenou Černomořskou flotilu malou, avšak hodně silnou lodí. Ponese i hypersonické střely Zirkon

Rozdílná velikost bude znamenat i rozdílné schopnosti. U největšího plavidla, TLK-1000, se předpokládá, že dokáže urazit vzdálenost kolem 2 000 kilometrů, což znamená, že z území Ukrajiny dopluje kamkoliv v Černém moři a zase se vrátí zpět. Uvézt má náklad o hmotnosti 5 tun, uvádí Defence-Ua, takže pokud by zaútočil na jakoukoliv ruskou loď, tak by vzhledem k síle hlavice a faktu, že by explodoval pod čarou ponoru, nejspíše šla okamžitě ke dnu. Ale cílem mohou být i objekty jako mosty nebo důležitá přístavní zařízení.

Rychlost podvodního dronu nebude vysoká

O dronech Toloka je toho známo jenom málo. Nejmenší TL-150 má elektromotor, ale podobný typ pohonu lze předpokládat i u větších verzí. Známé však není například to, jakou se pohybují rychlostí, což je hlavně při útoku na pohybující se plavidla důležité. Ovšem skutečnost, že jsou téměř celé pod vodou, bude dle Armádní Zpravodaje znamenat, že nebudou kvůli odporu vody tak rychlá vysoká jako třeba drony hladinové, ale zase je bude obtížné spatřit.

#UkraineRussiaWar #Pokrovsk#Kupyansk #ChasovYar#Kurakhove #Oreshkin #Kursk

Do you remember some Russian ships flown in the Mediterranean?
We already know what the cause was!

Ukrainian developers of the underwater drone Toloka have demonstrated its updated smallest version.… pic.twitter.com/xjN8ePaO9B

— Koba (@Roberto05246129) February 25, 2025

Asi by ale bylo chybou nazývat podvodní dron Toloka ponorkou. Podle známých konfigurací alespoň nejmenšího TLK-50 má zhruba metr vysoký stožár, jehož konec ční z vody. Armádní Zpravodaj zjistil na Hi-Sutton, že jsou na něm senzory a komunikační přístroje. Vlastní tělo dronu tedy nebude více než metr pod hladinou, a je také možné, že má nějaké autonomní schopnosti, ale pravděpodobně nebude schopný samostatně útočit. Naše redakce se domnívá, že riziko omylu a zasažení nějaké civilní nebo vlastní lodě by bylo příliš vysoké.

Článek Jak se někde objeví ukrajinský podvodní dron Toloka, mají ruské lodě na kahánku. „Naprat“ je dokáže až 5tunovou hlavicí na 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní drony napáchaly Rusům značné škody

O jak vážný problém se od začátku války na Ukrajině jedná, dokazují mnohé případy. Například v dubnu 2024 ArmádníZpravodaj informoval, že došlo k opakovanému zasažení ruské hlídkové lodi Sergej Kotov třídy Projekt 22160, která se v důsledku potopila. V dalším šly zase ke dnu dvě výsadkové lodě, jedna třídy Project 1176 Akula, druhá třídy Project 11770.

Analýza tvrdí, že Rusové nepřestávají u Pokrovsku útočit ani na jediný den a mají úspěch. Někdy se je ale podařilo zastavit

Začátkem března také ArmádníZpravodaj poukazoval na zničení ruské výsadkové lodi Ropucha, která zkrátka nemohla útok několika ukrajinských námořních dronů ustát. Černomořská flotila nicméně trpí od samého počátku a dlouho se jí nedařilo ochránit lodě ani v přístavech. Poukázali jsme však také na případ, kdy byl dron sestřelen z ruského vrtulníku.

Raketové drony mohou být v obraně úspěšnější

Žádná z dosud užívaných metod nebyla příliš efektivní, což dokonce způsobilo, že se ruské lodě v Černém moři na nějakou dobu přestaly plavit. Jednou z prvních rad bylo přitom potopení křižníku Moskva, jehož příčinu ArmádníZpravodaj rozebíral začátkem ledna 2023, i když to zrovna nebyla zásluha námořních dronů. Ty měly na svědomí třeba most na Krym, který se poté ruské námořnictvo rozhodlo chránit potopením lodí a natažením sítí.

Zelenskyj: Putin znovu potvrdil, že se bojí vyjednávání a dělá vše pro to, aby prodloužil válku, kterou vede už od roku 2014

Ukrajincům se však v útocích stále velmi dobře dařilo, což přimělo Rusko vyzkoušet novou metodu obrany – drony Kronstadt Orion nesoucí střely, které na námořní drony odpalují, uvedli analytici z Institutu pro studium války (ISW) s tím, že by to mohlo naznačovat vývoj nových metod boje proti ukrajinským námořním dronům v Černém moři.

Ruští blogeři pak podle Pravdy vyzývají ruské úřady, aby zvýšily výrobu zbraní podobných raketám X-UAV (TKB-1030) k účinnému boji proti ukrajinským námořním dronům.

Článek Ukrajinci mají v Černém moři utrum, Rusko má novou metodu, jak bojovat s jejich námořními drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron TB3 operuje z lodi Anadolu

Jak název napovídá, dron Bayraktar TB3 má společného výrobce se známým Bayraktar TB2, jehož operace se proslavily v Náhorním Karabachu nebo na Ukrajině, a Wikipedia uvádí, že se jeho první let uskutečnil v roce 2023. Postavený byl tak, aby zvládal startovat a přistávat na malém prostoru, tedy nejen na malém letišti, ale i na palubě výsadkové nebo letadlové lodě. Konkrétně byl navržen k operacím z útočné výsadkové útočné lodi Anadolu.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Z její paluby se poprvé vznesl a přistál v listopadu 2024. ArmyRecognition uvádí, že je prvním vyzbrojeným dronem takové velikosti, jemuž se něco podobného podařilo. Menší nebo neozbrojené drony z různých lodí startovaly již dříve, a pokud ozbrojené byly, není to veřejně známé. Na základě současných situací to ale znamená, že je Turecko schopné použít plavidlo jako náhradu lodě letadlové a Bayraktar TB3 z ní může operovat teoreticky po celém světě. Má přitom i skládací křídla, aby na lodi nezabíral tolik místa a vešel se ve vyšších počtech.

Ve vzduchu vydrží Bayraktar TB3 až 21 hodin

Bayraktar TB3 patří mezi drony určené pro operace ve středních výškách. Jeho výrobce Baykar na internetových stránkách uvádí, že je 8,35 metrů dlouhý a rozpětí křídel činí 14 metrů, přičemž unese náklad těžký až 280 kg. Jeho dosah je až 1 900 kilometrů a ve vzduchu vydrží 21 hodin. Nemůže samozřejmě nahradit plnohodnotný bojový letoun, jelikož je pomalý – max. rychlost má jenom 300 km/h – ale zvládne útočit na pozemní i námořní cíle.

Turecký autonomní dron Bayraktar Kizilelma je velký jako letadlo. Může být budoucností letectva jako americká XQ-58 Valkyrie

Vybavený je 6 závěsnými body na různé typy střel nebo naváděné munice menší velikosti. Jedním z takových příkladů může být přesná laserem naváděná mikropuma MAM-T, která umí udeřit na cíl až 30 km od místa shozu, čímž lze TB3 chránit před řadou systémů protivzdušné obrany. Je sice jenom 95 kg těžká, ale určitě dokáže zničit obrněnou techniku, menší plavidla, stanoviště protivzdušné obrany, méně odolné bunkry, sklady a podobné cíle.

Článek Turecko má dron, kterým nahradí „letadlovky“: Bayraktar TB3 je prvním ozbrojeným dronem takové velikosti na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Magura V5 potopila vícero vojenských lodí

Vývoj sebevražedného námořního dronu Magura V5 začal na Ukrajině na podzim 2022, ačkoliv mu předcházely některé pokusy s jinými čluny. Wikipedia uvádí, že byl poprvé veřejnosti představen v létě roku 2023, i když nejspíše již na podzim toho roku potopil dvě malá výsadková plavidla. Do historie se však zapsal až v únoru 2024, kdy se stal prvním dronem, který na volném moři poslal pod hladinu skutečnou plnohodnotnou bojovou loď nepřítele.

Defense Intelligence: Ukrainian Magura V5 drones hit 18 Russian ships in a year and a half

According to the intelligence service, the Ukrainian-made Magura V5 maritime attack drone has a range of more than 800 kilometers.

Its speed is 80 kilometers per hour and the warhead… pic.twitter.com/m4frhezDO1

— NEXTA (@nexta_tv) August 16, 2024

Obětí se mu stala výsadková loď třídy Ropucha Tsezar Kunikov. RussianShipsInfo uvádí, že šlo o plavidlo dlouhé 112,5 metrů s výtlakem přes 4 tisíce tun, které sloužilo k přepravě techniky a vojáků a jejich vylodění na pobřeží. Ačkoliv byla vyzbrojena dělem a rychlopalnými rotačními kanony AK-630M ráže 30 milimetrů, skupinovému útoku člunů Magura V5 se nedokázala ubránit. A stejně dopadla i rychlá korveta třídy Tarantul-III Ivanovets.

Dron s dosahem 800 km a autonomií

Námořní dron Magura V5 je dlouhý jenom 5,5 metrů a na délku má 1,5 metru, přičemž se dokáže pohybovat rychlostí 42 uzlů a jeho operační dosah činí 800 km, uvádí ArmyRecognition. Disponuje pokročilou navigací, kamerami i komunikačními systémy, díky nimž ho může operátor řídit na dálku, ale zároveň má autonomní funkce. Nese až 200 kg výbušnin, což stačí na vážné poškození lodě menší a střední velikosti; několik zásahů je většinou pošle ke dnu.

Námořní dron Magura V5 je skvělý ukrajinský počin a další krok k úplnému ovládnutí Černého moře, Rusové už nejspíše nevyplují

Vzhledem k tomu, že je Magura V5 většinou z kompozitních materiálů a vystupuje jen několik desítek centimetrů nad hladinu, je velice obtížné ho zachytit na radarech i zpozorovat, zvláště v noci. Jako dobrá obrana se proti němu ukázaly vrtulníky, které ho jsou schopné zničit palbou z kulometu. Ukrajinští konstruktéři na něj však nainstalovali upravenou protiletadlovou střelu R-73, s jejíž pomocí již Magura V5 sestřelil minimálně 1 vrtulník Mil Mi-8 Hip.

Článek „Natřel“ to Rusku a zapsal se do historie jako první námořní kamikadze dron, který potopil válečnou loď v boji; to je ukrajinský Magura V5 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký kulomet je nebezpečný i pro vrtulník

Na videu níže lze vidět akci námořního dronu vybaveného těžkým kulometem, k němuž MilIn uvádí, že má ráži 12,7 mm a sofistikované dálkové ovládání. Jednat se mohlo třeba o americký M2 Browning, což je jedna z nejdéle sloužících zbraní na světě – do výzbroje americké armády byla zařazena již v roce 1933, uvádí PopularMechanics, ale dnes je používána i jinde. Jako spolehlivá se ukázala k použití na pozemních stanovištích, plavidlech i letadlech, a díky svému výkonnému střelivu s dlouhým dosahem se hodí i proti letícím cílům.

Video: ani úplně nový ruský minometný systém 2S40 Floks není o nic odolnější než jiné. Dohnal ho a vyřadil malý ukrajinský dron

Video ukazuje, jak ukrajinský námořní dron Sea Baby, jehož rychlost je až 90 km/h a dosah kolem 1 000 kilometrů, jak uvádí Wikipedia, používá namontovaný kulomet proti různým cílům, nejčastěji letícím vrtulníkům. Ty se sice dle záběrů nepodařilo sestřelit, ale minimálně jeden byl zasažen a došlo ke zranění osádky, která už se nemohla přiblížit natolik, aby zvládla vést protiútok. Podobně přitom dopadl i na záběrech viditelný letoun, a krom toho zvládli operátoři dronu zničit za pomoci kulometu minimálně jeden nepřátelský člun.

Článek Video: narazí-li ruský vrtulník na kulometem vyzbrojený námořní dron, může to po „schytání“ několika ranami raději vzdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ReconSea je plovák s křídly pod hladinou

Polský dron ReconSea asi nepřipomíná na první pohled žádný dosud existující dron; není to totiž klasický člun plavící se po hladině. Na první pohled vypadá velmi nenápadně, možná jao malé surfové prkno, ale jde pouze o jeho vrchní část. V té spodní, která je několik desítek centimetrů pod plovákem, jsou umístěna tři křídla a pohonný systém, uvádí MilIn.

Ruský námořní kamikadze dron Oduvančik viditelně kopíruje ukrajinský Sea Baby. Je rychlejší, ale výrazně slabší a nedopluje daleko

Dron je poměrně malý a nese hlavici o hmotnosti 50 kg, což by určitě nestačilo na větší plavidlo – jen pro srovnání, ukrajinský dron Magura V5 má hlavici těžkou 320 kg, uvádí Wikipedia. Větší lodě jako fregaty nebo torpédoborce by taková nálož maximálně poškodila, případně by jich muselo být k jejich potopení vícero. Naopak malé ruské korvety s řízenými střelami, například ty třídy Buyan-M dlouhé 75 metrů, by mohly jít ke dnu po jediném zásahu.

ReconSea je rychlý, ale zatím jenom prototyp

Tvůrce dronu ReconSea na svých stránkách uvádí, že je jeho výhodou nízká spotřeba energie, vysoká rychlost, schopnost plavat po vlně, neviditelná vodní stopa a nízký tepelný nebo akustický podpis. Pohybovat by se přitom měl rychlostí až 70 km/h a jeho dosah být kolem 100 kilometrů. K pohonu námořního dronu byl využit elektromotor, díky němuž je v podstatě bezhlučný a nezanechává horkou stopu výfukových plynů.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

To, jak dron funguje, záleží na jeho rychlosti – při nízké, kdy by byl nejspíše v hledacím režimu, by byl na hladině vidět jenom jakýsi malý plovák, ale vše ostatní by bylo pod vodou. Až v okamžiku, kdy by nabral rychlost, zvedl by ho vztlak křídel nad hladinu zhruba do výšky 50 až 80 cm, což by snížilo odpor a umožnilo vysokou rychlost. Nutno poznamenat, že jde zatím o prototyp, a než se dostane do výroby, může být ještě v mnohém vylepšen.

Článek Extrémně nenápadný polský námořní dron ReconSea skoro nebude vidět. Jediný by téměř jistě zničil i ruskou korvetu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obyčejný skútr s kamerami a výbušninami

Příkladem, jak lze využít komerční plavidlo k vytvoření námořního sebevražedného dronu, je neznámý stroj pravděpodobně z Ukrajiny. Videa a fotografie dostupné na sociálních sítích, z nichž jsou některé zobrazeny i v tomto článku, ukazují plavidlo vycházející z vodního skútru, na němž jsou umístěné kamery nebo jakýsi elektrooptický systém, a rovněž na něm byly nalezeny výbušniny, uvádí Iha. Není ovšem známé, jaká byla jejich hmotnost.

***UPDATE***

Weaponized Yamaha jet ski with two warheads found on Turkish beach, likely #Ukrainian. Sensible design.

Update on Covert Shores pending. #OSINT #RussiaUkraineWar pic.twitter.com/mKxHUgy7F8

— H I Sutton (@CovertShores) July 25, 2024

Konstruktéři využili k vytvoření vodní skútr Yamaha WaweRunner, uvádí Twz, a kromě kamer k mapování prostoru kolem něj je na něm i satelitní komunikační anténa a další typy antén nebo neznámé typy elektronických přístrojů. Naopak taková sedačka byla odstraněna. Kolem plováku skútru je pak jakýsi nafukovací blatník zvětšující výtlak – konstruktéři se tak nejspíše pokoušeli zvýšit nosnost, aby dron unesl větší hlavici nebo více paliva.

Rychlost dronu možná přesahuje 100 km/h

Na délku nebude dron nijak veliký, odhadem má zhruba 3 m, a Wikipedia uvádí, že třeba Pobřežní hlídka USA považuje za skútry plavidla do délky 3,7 m, nicméně přesné parametry upraveného stroje nejsou známé, i když obecně uvezou skútry Yamaha WaweRunner 2 nebo 3 dospělé osoby, takže si lze udělat obrázek o jeho nosnosti. Existuje přitom v mnoha typech a JetDrift uvádí, že stojí od 183 do 479 tisíc korun a dosahují rychlost od 80 do 108 km/h.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Není pochyb o tom, že by byl podobný námořní dron schopen poničit i vojenskou loď, i když na potopení většího plavidla by pravděpodobně jeden nestačil. Jeho výhodou může však být velikost a rychlost, neb je menší a asi rychlejší než třeba známý ukrajinský dron Magura V5. To mu může ulehčit proniknutí obranou nějakého plavidla, ale na druhou stranu bude mít takový dron pravděpodobně menší dosah než speciálně vyrobený.

Very interesting: An unmanned jetski, believed to be loaded with explosives and presumed to belong to Ukrainian forces, was discovered on the Çatalca Coast of Istanbul, Türkiye. pic.twitter.com/zUXQwhewZk

— Clash Report (@clashreport) July 25, 2024

Námořní dron z vodního skútru

Článek Neznámý námořní dron z výzbroje Ukrajiny je vyroben z vodního skútru. K potopení velké ruské lodi by však téměř jistě nestačil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základna pod útokem z moře i ze vzduchu

Skvělým příkladem úspěšného koordinovaného útoku dronů může být akce zaměřená na vojenskou základnu na Donuzlavském jezeře na Krymu,k němuž byly využity drony útočící z moře i ze vzduchu. Označení jezero by mohlo mást, protože se vlastně jedná o záliv Černého moře, což je i důvodem, proč se tam mohly námořní drony dostat. Wikipedia však vysvětluje, že mohutné spodní prameny způsobují, že je tam voda mnohem méně slaná.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Koordinovaný úder může způsobit nemalé škody – na satelitním snímku jsou ostatně vidět rozsáhlé oblasti zpustošené požárem. To naznačuje, že obrana nebyla schopna útočící drony zastavit – je pravděpodobné, že jich prostě bylo tolik, že ji přečíslily. Vysoký počet může kompenzovat i poměrně slabé hlavice leteckých dronů, které jsou většinou těžké jenom desítky kilogramů. MilIn uvádí, že bylo zničeno velitelské stanoviště, sklad munice a techniky, elektrická rozvodna, technické zázemí a palebná postavení místních vojáků.

Na moři by unikl, jako ukotvený nikoliv

Ze snímků je patrné i zničení hlídkového člunu KS-701 Tunets kotvícího u pobřeží základny, což dokládá nasazení námořních dronů, a níže je k nahlédnutí i video z akce. Nejedná se o žádné veliké plavidlo, jeho délka je jenom 8,6 metrů a rychlost až 37,8 uzlů. Na jeho palubě slouží až 12 námořníků, uvádí RussianShips, a na volném moři by se nejspíše dokázal dronům vyhnout, ale pokud kotví u mola, není těžké ho zlikvidovat.

Ukrajina se může brzy otřást v základech, satelitní snímky odhalily hromadění ruských bombardérů, které mohou Ukrajinu „vypnout“

K podobným útokům bývají využívány sebevražedné námořní drony jako je Magura V5. Wikipedia uvádí, že jejich max. rychlost je 42 uzlů, takže jsou o něco rychlejší než Tunets, ale i tak by měly na hladině s jeho zasažením veliký problém. Nesou přitom hlavici těžkou 200 kilogramů, jejíž exploze dokáže malý hlídkový člun doslova vymazat z vodní hladiny.

Článek Satelitní snímky ukazují, že koordinovaný útok drony může na ruské vojenské základně napáchat značné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cena je nižší než u jiných dronů

Jednou z výhod ukrajinského námořního dronu je jeho cena. Portál HiSutton uvádí, že je kolem 60 tisíc dolarů (1,4 milionu korun), což je levnější než třeba Magura V5 nebo Sea Baby – ten stojí dle Wikipedie zhruba 5,5 milionů korun, zatímco k prvnímu z nich uvádí skoro 7 milionů. Oproti nim je jedním z rozdílů, že dron pohání klasický lodní motor pověšený na zádi, jako je tomu například u motorových člunů. Nejspíše proto lze využít mnoho dostupných komerčních dílů, zatímco komunikace s operátorem je zajištěna přes Starlink.

New Ukrainian ‘Stalker’ Sea #Drone Unveiled in #Odesa

An Odesa based media outlet reported the unveiling of a new Ukrainian maritime drone, “Stalker 5.0,” on Sunday at the Black Sea Security Forum 2024https://t.co/lIV4VpCgru

— KyivPost (@KyivPost) June 17, 2024

Stalker 5.0 je plavidlo schopné několika úloh – může být sebevražedné, kdy uveze 150 kg výbušnin, což pravděpodobně stačí na menší plavidla, ač v případě hromadného útoku i na větší. V jeho nákladním prostoru lze také uložit zásoby a poslat ho přes vodu k nějakým jednotkám – nabízí se třeba vojáci na východním břehu Dněpru v Chersonské oblasti. KyivIndependent pak uvádí, že je určen i k průzkumu a hlídkování u pobřeží nebo na řekách.

Stalker 5.0 může plout až 75 km/h

Oproti známějším ukrajinským námořním dronům má nejspíše Stalker 5.0 jiný dosah, dle MilIn je to konkrétně kolem 600 kilometrů, což by odpovídalo i plánům na jeho nasazení na řekách nebo v pobřežních oblastech. Jeho cestovní rychlost je potom 55 km/h, ale v případě potřeby ji může zvýšit až na 75 km/h – v takovém případě však pravděpodobně spotřebuje mnohem více paliva a deklarovaný dosah bude mnohem menší.

Námořní dron Magura V5 je skvělý ukrajinský počin a další krok k úplnému ovládnutí Černého moře, Rusové už nejspíše nevyplují

Velikostně se nejedná o veliké plavidlo, jeho délka je 5 m a šířka 1,2 m. Fotografie ukazují, že bude mít velmi nízkou siluetu, ostatně námořní drony ční běžně nad hladinou jenom pár desítek centimetrů, aby je bylo obtížné zahlédnout. Jedinou vyvýšenou částí je konstrukce osazená kamerami, aby bylo z dronu dobře vidět. Lze předpokládat, že kromě klasické denní kamery bude též disponovat termovizí či podobnou technologií pro plavbu v noci.

Článek Ukrajinský námořní dron Stalker 5.0 je opravdu levný díky lodním šroubům. Urazí až 600 km a zabezpečí moře i řeky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 úrovně dronů, aby nic neprošlo

Strategie Spojených států amerických a Tchaj-wanu spoléhá na to, že by oblast 150 km širokého průlivu zaplnily tisíce dronů – letecké, hladinové i podmořské. ArmyRecognition uvádí, že by armáda dronů měla být schopna udržet čínskou armádu až po dobu jednoho měsíce, aby Američané měli dostatek času na vyslání svých sil k odražení hlavního útoku. Ti také hodlají dodat Tchaj-wanu směsici dronů v rámci programu nazvaného Replicator – jenom v letošním roce je na něj vyčleněno 500 milionů dolarů (11,7 miliardy Kč).

Taiwan revealed its own naval kamikaze drone today.

The drone reportedly has:
– Range of 556 km
– max speed of 30 knots
– max operating time of ~300 hours
– capable of sailing autonomously and is said to be able to return to the base on its own too.
– Can be used for… pic.twitter.com/qCN6Usa261

— OSINTNic (@OSINTNic) June 6, 2024

O programu Replicator jsou jenom kusé informace – známy jsou totiž jenom některé typy dronů, které by měl Tchaj-wan dostat. Kolik přesně jich v dalších letech bude, však jasné není. V letošním roce nicméně obdrží ozbrojené síly ostrova například drony Switchblade 300 a Altius-600M, uvádí Twz, a v pozdějším období pak drony Switchblade 600 a další typy. Nezahálí však ani tchajwanský zbrojní průmysl, který vlastními silami buduje domácí flotilu dronů, a lze předpokládat, že je bude v případě obrany s těmi americkými kombinovat.

Hrozba pro vyloďovací čluny i vojáky

Swichblade jsou rodina přenosných sebevražedných letecké dronů odpalovaných ze zařízení připomínající minomet. Verze 300 je malá, společnost AeroVironment na stránkách uvádí, že má hmotnost 3,27 kg a dosah až 30 km. Větší verze 600 má pak hmotnost 15 kilogramů a dosah 40 km, zatímco hmotnost Altius 600M je 12,25 kilogramů a jeho výhodou je vytrvalost – Wikipedia uvádí, že může letět po dobu až 4 hodin. Lze si představit, že by mohly takového drony útočit na vyloďovací čluny a techniku, případně i na vojáky na pobřeží.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchaj-wan se také poučil z Ukrajiny a vyvíjí vlastní hladinový dron, o němž je jenom málo známých informací – vypadá jako rychlý člun s velmi nízkou siluetou, a TheAviationist uvádí, že má být jeho výtlak kolem 20 tun. Sloužit by mohl jako sebevražedný a narážet do plujících čínských lodí, i když může plnit i další úkoly. Tchaj-wan vedle toho pracuje na robotické ponorce dlouhé 30 m, která by měla být vyzbrojena dvojicí torpédometů k útokům na čínské lodě.

Článek Jakýkoliv čínský útok na Tchaj-wan by musel projít skrze 150 km širokou „smrtelnou zónu“, která může Američanům získat až 1 měsíc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Magura V5 je těžko detekovatelný

Koncept námořního dronu Magura V5 vznikl v roce 2022 a jeho první exempláře se objevily v září téhož roku. Brzy nato se pak dočkaly nasazení, uvádí EuroMaidanPress. Dron byl nejspíše na základě zkušeností z praxe opakovaně upravován, ale stále o něm je velmi omezené množství informací. Některé se dle všeho ukazují jako ne zcela přesné, ale dílky tomu, že se některé drony nebo jejich trosky podařilo získat, lze si o nich udělat lepší představu.

Russians have analyzed a Magura naval drone from Ukraine

The russians claim that the build quality is low. the frame is thin and according to them explains why the drone is prone to wash ashore pic.twitter.com/N1wiAvuoMH

— PS01 (@PStyle0ne1) March 1, 2024

Nejspíše už je jasné, že samotný trup Magura V5 je vyroben z uhlíkové tkaniny a epoxidové pryskyřice, uvádí KyivPost. Tento materiál a konstrukce, kdy je dron 5,5 metrů dlouhý a při plavbě vyčnívá jenom několik desítek centimetrů nad hladinu (maximálně půl metru), ho činí obtížně detekovatelný pro radary. Motorový prostor je potom z hliníku a postaven tak, aby co nejvíce zamezil úniku tepla, a plavidlo tak bylo obtížně detekovatelné na termovizi. Maximální rychlost dronu Magura V5 vychází na 42 uzlů (77 km/h) a dosah je 833 km.

Dron se může připojit na nepřátelskou síť

Magura V5 je vybaven dvě anténami Starlink a redundantní satelitní komunikační anténou Kymeta, uvádí MilIn. K dispozici má i celulární router Teltonika RUT956 se dvěma SIM kartami, s jejichž pomocí se může připojit k mobilní síti a využívat ji ke komunikaci s operátorem až do vzdálenosti 40 km od pobřeží, ale záleží na síle signálu. Teoreticky je tedy možné do dronu vložit i SIM kartu nepřítele a jeho síť pak použít k řízení a útoku u pobřeží.

Magura communicates with the outside world using two Starlink antennas, as well as a satellite communications antenna from Kymeta.

Another communication channel is the industrial dual-SIM cellular router RUT956 . In the coastal zone (up to 40 km from the tower), it can cling to… pic.twitter.com/uMt4JKJiGL

— PS01 (@PStyle0ne1) March 1, 2024

Většina zdrojů tvrdí, že dron může nést 320 kilogramů výbušnin, s jejichž pomočí ničí napadené lodě nárazem. Ovšem Defence-Ua uvádí, že je nekonec nosnost jenom 250 kilogramů a délka nikoliv 5,5, ale 6 metrů. I přes tyto nejasnosti však zůstává zřejmé, že je Magura V5 velice povedená zbraň. Konstruktéři také dle všeho pracují na dalších vylepšeních dronu, takže je pravděpodobné, že bude nová generace ještě mnohem nebezpečnější.

Článek Takto vypadá ukrajinský námořní dron Magura V5 v celé své kráse, omezeně lze nahlédnout i dovnitř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Způsobit mohou i významné škody

Námořní sebevražedné drony by měly být zbraní spíše slabých námořnictev, která si nemohou dovolit financovat nákladné lodě, a už vůbec ve větších počtech. Na druhou stranu se ukázalo, že hodně levnějších dronů dokáže často napáchat mnohem více škod, a jejich případná ztráta zdaleka tolik nebolí. Ale bylo by od velkých námořnictev bláhové, kdyby jich nevyužívala také – staré koncepty boje se zkrátka mění.

Krym není v bezpečí ani ze vzduchu, ukrajinské drony dokáží udělat cestu k vojenskému letišti, které pak stihne Neptun

Třeba Ukrajina přitom dokázala námořními drony Sea Baby ovládnout celé Černé moře, jak jsme v ArmádnímZpravodaji psali, ačkoliv lodě takřka nemá. I poškození jediné lodi je velká škoda, oprava zdlouhavá a drahá, a v případě potopení jde někdy o nenahraditelnou ztrátu. Námořní dron se ale možné použít i k jiným útokům, třeba na most. V poměru cena / výkon je tak více než velice efektivní. O vývoj vlastního se proto pokouší i Amerika nebo Rusko.

A já bych se teď rád věnoval tomu ruskému, tedy Oduvančiku. Fotografie ze sociálních sítích ukazují, že se podobá ukrajinskému Sea Baby, a NavyRecognition uvádí, že je jeho rychlost asi 83 km/h, kdežto dosah kolem 220 km. Je tedy rychlejší než ukrajinský protějšek, ale dosah naopak evidentně nižší, neboť Sea Baby dopluje z ukrajinského pobřeží třeba do Novorosijsku, což je z Oděsy po moři kolem 700 km. Jejich vypouštění by tak muselo probíhat blíže cíli, ale nejspíše nejenom z pevniny, možná i z nějakých lodí.

#Russia delivers first kamikaze naval drone BBKN #Dandelion for deployment in #Ukrainehttps://t.co/wj6WtXAWyP

— Navy Recognition (@NavyRecognition) December 15, 2023

Najednou se také objevil u mostu na Krym, který rovněž významný poškodil, a Rusko to vedlo k vytvoření improvizované bariéry z potopených lodí. Ruské plavidlo pak nejspíše zaostává i nosností 600 kilogramů, což je o 250 kilogramů méně než u ukrajinského Sea Baby, ale i taková nálož bude jistě proti lodím velice účinná.

Cílem mohou být i nevojenské lodě

Mít námořní dron ve výzbroji je jistě dobré, protože být připraven je polovina úspěchu. Jenomže cílem sebevražedných námořních dronů nemusí být pouze vojenská plavidla, stejně tak se jimi mohou stát obchodní / transportní lodě a samotné přístavy. Ať se tedy jedná o právě dle Defence-Blog vyvíjený ruský Oduvančik nebo kterýkoliv jiný, s dostatečně silnou náloží dokáže takový dron třeba poničit molo a nezbytné vybavení k nakládání a vykládání lodí.

Námořní dron Magura V5 je skvělý ukrajinský počin a další krok k úplnému ovládnutí Černého moře, Rusové už nejspíše nevyplují

Škody budou pochopitelně zákonitě stoupat s tím, kolik takových dronů na jednom místě udeří. Zapomínat pak nelze ani na to, že když zasáhnou loď, může dojít k mohutnému výbuchu a rozšíření požáru na okolní plavidla i budovy. Tedy i když by útočník zrovna nemohl drony nasměrovat proti vojenským lodím, dokázal by napáchat nemalé škody. Obrana proti mořským bezpilotním plavidlům je navíc docela obtížná, a hlavně v noci skoro nemožná.

Článek Ruský námořní kamikadze dron Oduvančik viditelně kopíruje ukrajinský Sea Baby. Je rychlejší, ale výrazně slabší a nedopluje daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cílem byla plavidla s BTR-82 na palubě

Snad poslední úspěšný útok námořními drony uskutečnili Ukrajinci v přístavu Čornomorsk na severozápadě okupovaného Krymského poloostrova. Portál MilIn uvedl, že si vojáci vzali na mušku dvojici menších výsadkových plavidel – prvním byla loď třídy Project 1176 Akula označovaná také jako třída Ondatra, druhým pak plavidlo třídy Project 11770, které je též označované jako třída Serna. Lodě přitom byly podle veho v přístavu, ale na palubě měly nést obrněné transportéry BTR-82, a pravděpodobně i nějaké vojáky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Video dostupné pod tímto článkem pak ukazuje útok na plavidlo třídy Ondatra, což je první ze zmíněných. Do lodi evidentně narazil nejdříve první dron, a po chvíli další, který dílo dokonal. Kolik dronů bylo k útoku použito, není jasné, ale musely být minimálně tři. Obě z plavidel ale skončila na dně, uvádí s odkazem na analyzované satelitní snímky Defence-Blog. Je však otázkou, co dělala tato výsadková plavidla v přístavu blízko území ovládaného Ukrajinou, Rusové je nejspíše používali k převozu jednotek a techniky do Chersonské oblasti, případně ústí Dněpru.

I malá plavidla jsou úspěch

Potopené výsadkové lodě nepatří ke zrovna velkým plavidlům. Zatímco to třídy Ondatra je 24,5 metrů dlouhé a na jeho palubu se vejde 1 tank, 22 vojáků nebo 50 tun nákladu, Serna má délku 25,6 metrů a uveze 92 vojáků, tank nebo dvojici obrněných transportérů. Předností druhé jmenované je vysoká rychlost 30 uzlů, zatímco třída Ondatra zvládá jenom 11,5 uzlů. Tato malá plavidla přitom nejsou pro ukrajinské mořské drony problém – Sea Baby, který byl k útoku využit, a který je schopný ovládnout celé Černé moře, má nosnost 850 kilogramů výbušnin.

Improvizovaná bariéra z potopených lodí je poměrně účinná a Krymský most může ochránit, i tato stará taktika má ale slabiny

Ačkoliv se zdánlivě nejedná o nějak významný úlovek, budou plavila ruskému námořnictvu chybět. Využívalo je totiž nejenom k přepravě, ale rovněž na ně instalovalo třeba systémy protivzdušné obrany, aby tak provizorně dokázalo ochránit jiné lodě. O invazi z moře sice nemůže Rusko vzhledem k obraně ukrajinského pobřeží ani uvažovat, lodě by však potřebovalo ve velkém počtu k zásobování Krymu, pakliže by se Ukrajině podařilo zničit Kerčský most.

Článek Záběry z námořního dronu ukazují zásah ruské lodě na Krymu, Ukrajinci zlikvidovali důležité výsadkové plavidlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Podvodní dron dlouhý asi 6 metrů

Informace o ukrajinském podvodním dronu Marichka jsou skoupé, a lze tedy vycházet převážně ze zveřejněných a částečně zastřených snímků na sociálních sítích. Ty ukazují jakési velké torpédo nebo malou ponorku o délce zhruba 6 m a průměru 1 m, o pohon se má pak starat 6listá vrtule, a v zadní části jsou kormidla. Další specifikace však nejsou oficiálně známy, ale nejspíše by sloužil jako dálkově naváděné torpédo. Jeho cena je 10 milionů korun.

Ukraine revealed a new naval drone called Marichka
If you want to know more about the project: https://t.co/CfOUIRrOxC pic.twitter.com/Geay2mWHmD

— Saint Lancet (@LancetSain3697) September 30, 2023

Vzhledem k tomu, že na zveřejněných snímcích nejsou vidět žádné otvory pro přísun vzduchu, lze předpokládat, že je pohon Marichky čistě elektrický, ale otázkou je, jak může být rychlá. Její konstruktéři tvrdí, že má operační dosah až 1 000 kilometrů, což by znamenalo, že by se dron mohl dostat do jakékoliv oblasti Černého moře. Ruské lodě by se tak před ním nemohly schovat, max. v uzavřeném přístavu. I na takový by s ním však mohli Ukrajinci zaútočit, a případně ho využít i k další destrukci důležitého Kerčského mostu.

Navádění pod vodu je obtížné

Vyvinout podobný dron rozhodně není jednoduché, protože pokud se bude pohybovat pod hladinou, není snadné s ním udržovat komunikaci, aniž ho řídit. Vyloučeno tak není, že budou komunikační systémy umístěny na nějakém stožáru, což ale není vzhledem k vlnobití na moři jednoduché řešení, a navíc by to mohlo polohu dronu prozrazovat, a ruským námořníkům tak umožnit jeho zničení. Plavba pod hladinou je přitom největší devizou Marichky, dokázala by se tak efektivně skrýt před odhalením a kdykoli zaútočit.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Takové ponorné plavidlo by mj. umožnilo i útoky na přístavy nebo chráněná místa, ruské námořnictvo totiž mnohá zabezpečilo překážkami proti hladinovým dronům. Marichka by je ale teoreticky mohla podeplout. I tomu se dá sice bránit, ale pro ruské námořnictvo by to znamenalo vynaložit další zdroje a úsilí. Ukrajinci naznačují, že by Marichka mohla sloužit i jako průzkumný dron, který by nahradil ponorky, jimiž nedisponují. Jiným typem využití by mohlo být zásobování speciálních jednotek na pobřeží, například na Krymu.

Ačkoliv platí, že lze každou zbraň zničit (a u těchto ukrajinských dronů tomu nebude jinak), je potřeba na některé vynaložit značné úsilí. Navíc je pravděpodobně nutné bojovat proti takovým levnější zbraní, a neriskovat lodě, ponorky nebo jiná plavidla. Nelze si příliš představit, že by se jakékoliv ruské plavidlo v Černém moři ještě odvážilo vůbec vyplout z chráněného přístavu, i když ani ten není zárukou bezpečí, jak zjistila třeba ponorka Rostov na Donu.

Článek Zatím nejlepší pohled na ukrajinský ponorkový dron „Marichka“, který drží ruským lodím „kudlu na krku“ – už jednoduše nevyplují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký úděl černomořské flotily

Původní odhady ruského námořnictva byly takové, že jeho vojenským lodím v Černém moři nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Ukrajinské námořnictvo bylo krátce po začátku invaze v podstatě zdecimováno – mnoho lodí mu zničily ruské bomby, jiná plavidla raději potopili sami Ukrajinci, aby nepadla do rukou nepřítele. Nicméně poté, co se ukrajinská armáda vzpamatovala z prvotních útoků, rozpoutala v Ruskem ovládaných vodách hotové peklo.

Už v dubnu 2022 dokázali Ukrajinci potopit raketový křižník Moskva, vlajkovou loď černomořské flotily. Podle dostupných informací k tomu použily ukrajinské síly turecký dron Bayraktar TB2, který odvedl pozornost protiletadlové obrany plavidla, a následné dílo zkázy dokonaly protilodní střely R-360 Neptun. Jednalo se přitom o první potopenou ruskou vlajkovou loď od roku 1905. Celá situace se hrubě podepsala na prestiži ruského námořnictva, silně zamávala s morálkou invazních sil, a zdiskreditovala celou ruskou armádu.

Ruské přístavy opakovaně v plamenech

Co trvá ruská invaze, jsou ruské nebo Ruskem okupované přístavy pod pravidelnými útoky, k nimž Ukrajina využívá drony nebo sabotážní jednotky. Obě tyto skupiny již způsobily ruské armádě nemalé ztráty. Obvyklým terčem útoků je krymský přístav Sevastopol, ruský Novorossijsk, případně i přístavy v okupovaných částech Ukrajiny.

Improvizovaná bariéra z potopených lodí je poměrně účinná a Krymský most může ochránit, i tato stará taktika má ale slabiny

Ruská armáda musela na stále se zvyšující počty útoků reagovat. Uzavřela proto přístavy pro civilní plavidla a posílila námořní hlídky, namontovala radary, přesunula protiletecké systémy, a u kriticky ohrožených míst dokonce potápí vlastní plavidla, mezi nimiž pak natahuje sítě, aby tak zabránila útoku podvodních a hladinových dronů. Ale ani taková bezpečností opatření nezabránila ukrajinským dronům pokračovat v nájezdech na zakotvená plavidla.

V srpnu 2023 byla během dalšího koordinovaného útoku námořních dronů v blízkosti ruského přístavu Novorossijsk značně poškozena výsadková loď třídy Ropucha Olenengorsky Gornyak. To způsobilo, že se část ruských plavidel rozptýlila po Černém moři. V září 2023 pak byla podobným způsobem poškozena i ponorka Rostov na Donu třídy Kilo, která je na odpis, a cílem byla i výsadková loď Minsk, tedy plavidlo třídy Ropucha.

Ukrajinské „Dítě moře“ straší ruské námořníky

Kyjev ušel na poli vývoje bezpilotních prostředků během krátké doby opravdu velký kus cesty. Ukrajinské bezpilotní kamikadze plavidlo Sea Baby (česky Dítě moře) je toho důkazem. Již na první pohled vychází ze stejné koncepce jako mimořádně pokročilý ukrajinský námořní dron MAGURA V5, ale přesné specifikace Sea Baby jsou samozřejmě tajné. Dle odhadů je však jeho délka stejná jako u MAGURA V5, tedy 5,5 metrů, a šířka kolem 1,5 metrů. Maximální rychlost má pak dosahovat zhruba 70 km/h.

Ruská Černomořská flotila je zranitelná i v samém nitru, dron může napadnout její lodě kdykoliv a minimálně je na měsíce poškodit

Podle šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny (SSU) Vasylie Maliuka nesly drony během útoku na Olenengorsky Gornyak 450 kg výbušniny, přičemž každý dron unese až 850 kg trhaviny na vzdálenost až 833 námořních mil. Jak je dron ovládán, však neupřesnil, ale pravděpodobně je v režii operátora, ačkoliv nelze vyloučit ani určitou míru autonomního řízení. Olenengorsky Gornyak zasáhly dva ukrajinské drony a způsobily mu v trupu otvory o velikosti 4×3 m. Ruské plavidlo zachránilo jenom to, že nebylo na otevřeném moři a dostalo se včas do přístavu.

Článek Zkáza je to bolestivá, ruské lodě v Černém moři nejsou v bezpečí nikde. Ukrajinský dron si podá i obra jako Olenengorsky Gornyak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.