Proč satelit „uvidí“ dřív než radar

Pozemní radary mají fyzikální limity, které žádný software neodstraní. Zakřivení Země, terén, zástavba, to vše vytváří mrtvé úhly, zejména proti nízkoletícím cílům. Americká armáda ve svých materiálech k detekci nízkoletících hrozeb sama popisuje, že varovné okno proti dronům a střelám s plochou dráhou letu je kvůli těmto omezením extrémně krátké. Střela letící pod radarovým horizontem se na obrazovce objeví pozdě. Někdy příliš pozdě.

Satelit na nízké oběžné dráze tento problém obchází shora. Dívá se dolů, nikoli do strany. Nenahrazuje systémy jako Patriot nebo NASAMS, ty zůstávají tím, čím jsou: kompletními zbraňovými soustavami s radarem, řídicím centrem a odpalovači schopnými sestřelit balistickou střelu, dron nebo letadlo. Družice jim ale dodává něco, co samy nemají: dřívější vstupní informaci. Širší situační obraz. Čas navíc.

Právě v tom spočívá smysl obratu „uvidí Rusy dříve než radary“. Rheinmetall v oficiálním oznámení sice nejmenuje Rusko jako konkrétní cíl, ale mluví o změněném bezpečnostním prostředí a potřebě technologické autonomie. Evropský kontext, tlak na východní křídlo NATO a více než čtyři roky trvající ruská válka proti Ukrajině dělají z Moskvy logického adresáta této schopnosti. Satelit na polární nebo vysokoskloněné dráze z Vandenbergu může přelétat prakticky jakékoli území, včetně ruského.

Rheinmetall v kosmu: ne výstřelek, ale strategie

Kdo zná Rheinmetall jen jako výrobce tanků a munice, může být překvapen. Firma ale buduje kosmický segment systematicky. Již v listopadu 2025 založila společný podnik s finskou ICEYE pro radarové průzkumné satelity typu SAR, které snímkují ve dne, v noci a za každého počasí. V prosinci téhož roku podepsala smlouvu se SATIM na analýzu satelitních dat pomocí umělé inteligence. A nyní přidala vlastní družici s Argotecem.

Právě volba italského partnera není náhodná. Argotec má za sebou spolupráci s NASA, jeho mikrosatelit LICIACube autonomně sledoval dopad sondy DART do asteroidu Dimorphos. Firma provozuje vlastní automatizovanou výrobní linku SpacePark a její platforma HAWK zvládá zpracování dat přímo na oběžné dráze, tedy bez nutnosti čekat na pozemní stanici. Pro vojenskou aplikaci, kde jde o minuty, je to zásadní vlastnost.

Rheinmetall to celé označuje za součást své „komplexní kosmické strategie“ a budování nezávislé satelitní schopnosti pro bezpečnost a vojenské situační povědomí. Data a snímky z nové družice mají být zpracovány s podporou umělé inteligence a přímo integrovány do národních obranných systémů. Konkrétní typ senzoru ani přesnou latenci vyhodnocení firma nezveřejnila.

Evropa a její kosmická mezera

Rheinmetallův krok získává ostřejší kontury ve světle evropské reality. Jen dva dny před startem, 29. září 2026, zveřejnila Evropská obranná agentura zprávu, která otevřeně přiznává: pouze hrstka členských států EU má vlastní významný vojenský přehled o kosmickém prostoru. Ostatní se silně opírají o Spojené státy nebo komerční poskytovatele.

Francie provozuje systém CSO od roku 2018, trojici vojenských optických satelitů s rozlišením na úrovni desítek centimetrů. Německo ale dosud nic srovnatelného nemělo. A většina dalších evropských zemí, Českou republiku nevyjímaje, se spoléhá na sdílení dat přes mechanismy jako MUSIS nebo bilaterální dohody. Automatický přístup k vojenským kosmickým datům neexistuje ani v rámci NATO, vše se řeší smluvně.

Pro srovnání: Spojené státy budují architekturu pro včasné varování a sledování raket v řádu 300 až 500 satelitů na nízké oběžné dráze. Rusko provozuje systém včasného varování Kupol s družicemi Tundra na vysoce eliptických drahách, ale podle analýzy amerického CNA mělo k roku 2023 pouze šest z plánovaných deseti satelitů a program brzdily sankce i výrobní problémy. Rheinmetall je zatím u jednoho kusu s dalším startem plánovaným na rok 2028. Cesta ke konstelaci s nepřetržitým pokrytím je dlouhá.

Co to znamená pro českou obranu

Česká republika zatím nemá žádný veřejně oznámený mechanismus přístupu k datům z Rheinmetallovy družice. Reálný přínos pro české území by závisel na tom, zda se data dostanou do aliančních nebo bilaterálních velicích struktur. Zatím to potvrzeno nebylo, Rheinmetall mluví obecně o „zákaznících“ a „národních obranných systémech“.

Přesto je signál důležitý. Každá další evropská vrstva včasné výstrahy posiluje celkový obranný ekosystém, ve kterém Česko operuje. A pokud Rheinmetall skutečně vybuduje konstelaci schopnou průběžného pokrytí východního křídla, bude to mít praktický dopad i na reakční dobu systémů protivzdušné obrany ve střední Evropě, ať už jde o izraelské systémy SPYDER, které Česko pořizuje, nebo o alianční Patrioty rozmístěné v regionu.

Jeden satelit ještě není štít

Skutečná síla této novinky nespočívá v jedné družici na oběžné dráze. Spočívá v tom, co představuje: Rheinmetall buduje vlastní kosmickou vrstvu nad pozemní protivzdušnou obranou a tím zkracuje cestu od zjištění hrozby k rozhodnutí o reakci. Jeden satelit je validační krok, zárodek. Ale zárodek něčeho, co Evropa dosud neměla, průmyslově budované, nezávislé kosmické oko pro protivzdušnou obranu.

Příští start je v plánu na rok 2028. Teprve potom se ukáže, jestli z prvního uzlu vyroste funkční síť, nebo jestli projekt uvízne v byrokratickém meziprostoru mezi ambicí a rozpočtem. Jedno je ale jisté už teď: éra, kdy evropská PVO hleděla jen ze země, skončila.

Článek Německý Rheinmetall vyslal na oběžnou dráhu první špionážní satelit. Uvidí Rusy dříve než radary se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tříciferné počty obrněnců a vysoké desítky tanků

Páteř dodávek tvoří bojová vozidla pěchoty Marder 1A3. Rheinmetall jich na Ukrajinu poslal přes sto kusů, přesné číslo firma drží v kategorii „tříciferný počet“. Marder je osvědčená platforma zavedená v roce 1970, vyzbrojená 20mm automatickým kanónem Rh 202 a 7,62mm kulometem, s protitankovou schopností a prostorem pro šest vojáků v zadní části. Ukrajinská verze 1A3 dostala navíc laserový dálkoměr. Vozidlo se podle Rheinmetallu bojově osvědčilo už v Afghánistánu a nyní plní stejnou roli na východní frontě: převáží pěchotu, kryje ji přímou palbou a podporuje mechanizované operace.

Vedle Marderů firma dodala vysoké desítky tanků Leopard 1A5 a Leopard 2A4 dohromady. Přesný rozpad mezi oběma verzemi Rheinmetall nezveřejnil. Rozdíl mezi nimi je přitom podstatný: Leopard 1A5 váží 42,2 tuny, nese 105mm kanón L7A3, má motor o výkonu 830 koní (přibližně 610 kW) a maximální rychlost 65 km/h. Leopard 2A4 je o třídu výš: 55 tun, 120mm kanón L44, motor o výkonu 1 500 koní (přibližně 1 100 kW) a rychlost do 70 km/h. Proč Ukrajina dostala obě varianty? Leopard 2A4 představuje kvalitativně silnější stroj, zatímco starší jedničky šly snáze uvolnit a repasovat ve větších počtech, takže pomáhají naplnit stavy a dodat palebnou masu.

K tomu přibyla i novinka: několik kusů bojového vozidla pěchoty KF41 Lynx. Lynx je oproti Marderu generační skok: hmotnost až 50 tun, motor o výkonu 850 kW, rychlost přes 65 km/h a otevřená elektronická architektura umožňující budoucí integrace. První pětici objednanou v prosinci 2025 financovalo přímo Německo. Rheinmetall v lednu 2026 avizoval další série včetně výroby přímo na Ukrajině, i když sériová produkce tam zatím nabrala zpoždění oproti ambicím z roku 2024.

Kanónová zeď proti dronům: Skynex a Skyranger 35

Právě protivzdušná vrstva patří k položkám, o kterých firma dosud mluvila jen útržkovitě. Systém Skynex je modulární, síťově propojená protivzdušná soustava s 35mm automatickým kanónem Oerlikon Revolver Gun. Rheinmetall v souhrnu výslovně uvádí, že Skynex na Ukrajině úspěšně ničí ruské řízené střely Ch-101 i drony. Účinný dosah efektorové vrstvy činí zhruba 4 kilometry.

Skyranger 35 jde ještě dál: je to věž s 35mm kanónem osazená na podvozku tanku Leopard 1, čímž získává mobilitu těžkého obrněnce. Klíčové parametry:

• Ráže: 35 mm
• Kadence: 1 000 ran za minutu
• Munice: programovatelné náboje AHEAD, které explodují v předem nastavené vzdálenosti od cíle
• Účinný dosah: do 4 km
• Podvozek: Leopard 1

Oproti raketovým systémům typu IRIS-T SLM nebo Patriot, které na Ukrajině plní vyšší vrstvy protivzdušné obrany a sestřelují balistické a střednědobé cíle, Skynex a Skyranger pokrývají nižší patro: drony, střely s plochou dráhou letu, raketovou munici. Výhoda? Výrazně nižší cena za zásah. Jeden náboj AHEAD stojí zlomek ceny řízené rakety. A po výstřelu ho nelze rušit elektronickým bojem, na rozdíl od naváděné střely.

Miliony nábojů a logistická páteř

Samotné obrněnce a protivzdušné systémy by bez munice byly jen drahé kulisy. Rheinmetall v souhrnu tvrdí, že na Ukrajinu dodal stovky tisíc kusů 155mm dělostřelecké munice, stovky tisíc 35mm nábojů pro protiletadlové systémy Gepard a celkově už několik milionů kusů munice napříč rážemi, včetně 120mm tankové a minometné. Tohle číslo je pro udržitelnost ukrajinského odporu možná důležitější než jakýkoli jednotlivý tank.

Vedle munice firma dodala stovky vojenských nákladních vozidel, dvacet lehkých obrněných vozidel Caracal 4×4, polní nemocnice a průzkumné systémy SurveilSPIRE. Rheinmetall zkrátka zásobuje nejen přední linii, ale i logistické a zdravotnické zázemí.

Servis přímo ve válečné zóně, a česká stopa

V červnu 2024 Rheinmetall politicky otevřel opravárenské centrum v západní Ukrajině, provozované společným podnikem Rheinmetall Ukrainian Defense Industry založeným v říjnu 2023. Ukrajinští specialisté prošli výcvikem v Německu, na místo dorazilo specializované nářadí a náhradní díly. Aktuálně se tam servisují a generálkují Mardery; do budoucna mají přibýt i Leopardy obou verzí a další německé systémy. Firma tím na Ukrajině fakticky drží průmyslový dech fronty: opravená technika se vrací do boje, místo aby čekala na transport do Německa.

Česká republika v tomto příběhu nefiguruje jen jako divák. Rheinmetall ji výslovně řadí mezi státy zapojené do takzvaných ringtausch programů, v nichž partnerské země předávají Ukrajině starší výzbroj výměnou za novější západní techniku. V srpnu 2025 navíc české ministerstvo obrany zadalo Rheinmetallu sedmiletý kontrakt v hodnotě až 6,3 miliardy korun na údržbu 42 českých tanků Leopard 2A4 a dvou vyprošťovacích vozidel Büffel 3, s plánovaným zapojením domácího průmyslu a podniku VOP CZ. Rheinmetall má v Česku od roku 2018 dceřinou společnost v Trmicích a v roce 2020 podepsal s Czechoslovak Group memorandum o průmyslové spolupráci.

Proč firma mlčela, a proč teď promluvila

Přímý důkaz, že by Rheinmetall záměrně tajil existenci konkrétní zbraně, naše rešerše nenabízí. Realita je složitější a v jistém smyslu zajímavější. Německá vláda od května 2025 oficiálně přešla k takzvané strategické nejednoznačnosti: záměrně omezuje detaily o dodávkách, aby Rusko nemohlo z veřejných dat odvozovat ukrajinské schopnosti. Už v červnu 2022 tehdejší ministryně obrany Christine Lambrechtová vysvětlovala, že Berlín zveřejňuje informace až po doručení a že sama Ukrajina původně žádala co nejméně publicity.

Rheinmetall se v tomto rámci pohyboval opatrně: oznamoval jednotlivé kontrakty, ale nikdy nepředložil celkový obraz. Až zářijový souhrn z roku 2026 dal dohromady všechny střípky. Podle nás šlo o promyšlený krok: firma se v něm prezentuje jako „silný partner po boku Ukrajiny“ v momentě, kdy už může ukázat nejen jednotlivé kusy techniky, ale celý funkční systém, od výroby přes dodávku a munici až po servis přímo ve válečné zóně.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky. Rheinmetall v ní přestal být pouhým dodavatelem jednotlivých zbraní. Stal se průmyslovou páteří jedné z nejkritičtějších vrstev ukrajinské obrany, a teprve teď to nechal veřejně spočítat.

Článek Obří německá zbrojovka odhalila, co poslala Ukrajině. Rusáky ničí i zbraně, o kterých schválně mlčela se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je přebíjení nejslabší článek kanónové obrany proti dronům

Skyranger 30 je mobilní protiletadlový systém krátkého dosahu postavený kolem kanónu Oerlikon KCE-ABM ráže 30 × 173 mm. Kadence dosahuje 1 200 až 1 250 ran za minutu, efektivní dosah činí přibližně 3 000 metrů. Věž disponuje vlastním radarem, elektrooptickými senzory a modulem pro řízené střely kategorie V/SHORAD. Proti rojům levných dronů a barážující munici je to přesně ten typ zbraně, po které dnes armády sahají, a Rheinmetall sám mluví o „naléhavé globální poptávce“.

Jenže kanón je jen tak dobrý, jak rychle ho dokážete znovu nabít. Pohotovostní zásobník v rakouské konfiguraci pojme podle staršího technického listu Rheinmetallu 252 granátů; novější firemní brožura uvádí obecněji „až 300 ran“. Při střelbě krátkými dávkami na drony to může stačit na odražení jednoho útoku. Pak ale přijde kritický okamžik: systém je dočasně mimo plnou bojovou hodnotu a někdo musí vyměnit těžký muniční balík. Na moderním bojišti, kde drony sledují každý pohyb, je každá sekunda strávená mimo pancíř hazardem.

Robotická ruka místo lidských zad

Koncept přebíjecího vozidla funguje jednoduše, alespoň na papíře. Specializované muniční vozidlo přijede ke Skyrangeru, robotický manipulátor sejme prázdný zásobník, vloží plný a prázdný uloží zpět na svou platformu. Cíl je zvládnout celou operaci během několika minut. Na vývoji se podílejí rakouské firmy EMPL, specialista na speciální vojenská vozidla, a Palfinger, výrobce zdvihací a manipulační techniky.

Klíčová čísla logistické kapacity:

• Samotné muniční vozidlo má nést šest náhradních zásobníků
• S přívěsem až osmnáct zásobníků celkem
• Při 252 ranách na zásobník to naším přepočtem dává přibližně 4 500 ran v jednom logistickém celku

To neznamená minuty nepřetržité palby; při plné kadenci by jeden zásobník vydržel sotva dvanáct sekund. Proti dronům se ale střílí krátkými dávkami, takže osmnáct zásobníků představuje schopnost přežít řadu po sobě jdoucích vzdušných útoků bez nutnosti okamžitého návratu do týlu.

Důležitá poznámka: k dnešnímu dni jde stále o vývojový projekt. Sériová objednávka na samotný přebíjecí systém zatím neexistuje a primární oficiální tisková zpráva Rheinmetallu čistě k tomuto systému nebyla veřejně dohledána. Informace vycházejí ze sekundárních zdrojů odkazujících na vyjádření firmy.

Rakousko jako spouštěč a Skyranger ve světě

Celý projekt robotického nabíjení vznikl v přímé vazbě na rakouskou zakázku. Rakouské ministerstvo obrany objednalo 36 systémů Skyranger 30 osazených na kolové obrněnce Pandur EVO 6×6, jde o první nasazení této věže na lehčím podvozku. Dodávky začaly v roce 2026. Právě specifická rakouská konfigurace s kompaktnějším vozidlem dala impuls k řešení, jak přebíjení zautomatizovat.

Skyranger ale není jen rakouská záležitost. Objednávky nebo vývojové kontrakty drží také Německo, Dánsko, Nizozemsko a Maďarsko pro verzi 30, Rumunsko pak pro těžší Skyranger 35 s kanónem ráže 35 × 228 mm a dosahem do 4 000 metrů. Rheinmetall avizuje, že koncept přebíjecího vozidla chce časem adaptovat i pro pětatřicítku a nabídnout ho všem současným i budoucím operátorům.

Jak si Skyranger stojí v konkurenci

Mobilní protiletadlové systémy krátkého dosahu nejsou novinkou, ale Skyranger 30 představuje jinou generaci než jeho předchůdci.

Gepard je osvědčený kanónový drtič, který se výborně ukázal na Ukrajině proti dronům, ale jde o koncepci z osmdesátých let bez modularity Skyrangeru. Pancir-S1 nabízí na papíře delší dosah díky raketám, ovšem jeho skutečná bojová účinnost je v otevřených zdrojích hodnocena rozporuplně; řada parametrů vychází výhradně z ruských deklarací a exportních materiálů.

Co se týče přebíjení, žádný z konkurentů zatím nenabízí plně robotické muniční vozidlo. Rheinmetall u Skyrangeru 35 už dnes umožňuje doplňování přes zadní bránu věže nebo volitelně zevnitř vozidla, což je pokrok oproti klasickému ručnímu nabíjení, ale stále to není automatizovaný externí manipulátor.

Český kontext: jiná cesta, stejný cíl

Česká armáda Skyranger 30 ve svých veřejně dostupných plánech nemá. Jde ale podobným směrem. Resort obrany pořizuje obrněná vozidla MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG, kde operátor řídí střelbu z bezpečí kabiny. Vzdušné síly zavádějí izraelský systém SPYDER středního dosahu a ministerstvo obrany připravuje koncepci vícevrstvé protivzdušné obrany po roce 2030. Cvičení Drone Shield 2026 pak ukázalo, že armáda bere hrozbu dronů smrtelně vážně.

Princip je všude stejný: dostat obsluhu pod pancíř a zkrátit dobu, kdy je systém zranitelný. Robotický přebíjecí systém Skyrangeru je zatím nejradikálnějším krokem tímto směrem. Pokud se z vývojového projektu stane sériový produkt, může nastavit nový standard pro celou kategorii mobilní protivzdušné obrany v NATO.

Článek Vojáci nebudou muset ven a riskovat. Skyranger dostane robotické nabíjení, zásobník s 252 náboji vymění za pár minut se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobek, ale oproti čemu

Titulková „dvojnásobná palebná síla“ vyžaduje upřesnění. HIMARS nese jeden pod se šesti raketami GMLRS, jednou střelou ATACMS nebo dvěma novými PrSM. GMARS nese pody dva. Výsledný loadout:

• 12 raket GMLRS nebo ER-GMLRS (dosah přes 150 km)
• 2 balistické střely ATACMS (dosah přibližně 300 km)
• 4 střely PrSM (dosah přes 400 km)

Dvojnásobek tedy platí striktně vůči jednomu HIMARSu. Pásový M270, který v Evropě slouží od osmdesátých let, nese totéž, dva pody a dvanáct raket. Jenže M270 váží přes 25 tun, potřebuje tříčlennou osádku a na silnici se pohybuje rychlostí obrněnce. GMARS podle Rheinmetallu zvládne přesun se dvěma lidmi v kabině a logisticky sdílí díly se široce rozšířenou rodinou nákladních vozidel HX. Pro evropské armády, které potřebují rychle přesunovat palební prostředky po tisícikilometrových komunikacích od Baltu po Černé moře, je to zásadní rozdíl.

Schopnost, kterou Evropa ztratila

Konec studené války přinesl evropským armádám masivní škrty v dělostřelectvu. Česká armáda vyřadila poslední raketomet RM-70 na podvozku Tatra T-813 na konci roku 2010. Nebyla sama, studie IISS z roku 2025 popisuje evropské „hardware gaps“ v dlouhodosahových úderech jako systémový problém. Koncepce výstavby AČR 2035 otevřeně přiznává „limitované schopnosti vedení přesných paleb na velké vzdálenosti“.

GMARS tuto mezeru neřeší sám, ale nabízí průmyslově ukotvené řešení: evropský podvozek, evropská montáž, evropská servisní síť, a přitom plná kompatibilita s americkou municí, na níž dnes stojí západní přesná raketová palba od Chersonu po Záporoží. Klíčová munice, GMLRS, ER-GMLRS, ATACMS, PrSM, zůstává americká. Evropa se tedy nezbavuje závislosti na Washingtonu v oblasti střeliva, ale přestává být závislá na americké výrobní kapacitě samotných odpalovačů.

Co na to Rusko

Rusko disponuje Iskanderem s dosahem až 500 km a bojovou hlavicí 480–700 kg, raketomety Tornado-S i starším Smerčem. Tabulkově tedy nelze tvrdit, že by mu dlouhý dosah chyběl. Analytici RUSI ale upozorňují na něco jiného: ruský problém není v dostřelu, nýbrž v průzkumně-úderném řetězci. Nedostatek naváděcích sad, mezery v průzkumu a disperze cílů limitují reálný efekt ruských raketometů v praxi. GMARS oproti tomu vstupuje do ekosystému, kde GPS-naváděná GMLRS rutinně zasahuje bodové cíle na vzdálenost desítek kilometrů a PrSM totéž slibuje za horizontem čtyř set kilometrů.

Skutečná asymetrie tedy neleží v počtu trubek, ale v přesnosti a v integraci do západního velitelského řetězce. Dvanáct naváděných raket na jednom kolovém podvozku, který se po salvě přesune rychlostí dálničního kamionu, je pro protiúder výrazně těžší cíl než pásový M270 plížící se po polní cestě.

Kdy to bude skutečnost

Časová osa programu je krátká, ale stále neúplná. V dubnu 2023 podepsaly Rheinmetall a Lockheed Martin memorandum o spolupráci s explicitním cílem vytvořit řešení pro Německo s maximálním podílem domácí výroby. V březnu 2025 proběhl summit pro čtrnáct zemí. V srpnu 2025 první ostrá střelba. Oba výrobci mluví o „rychlé kvalifikaci a uvedení na trh“. Pevné datum sériové výroby ani první dodávky ale veřejně neoznámili.

Pro Česko by systém dával schopnostní smysl, a precedent existuje: protivzdušný SPYDER jezdí na podvozcích Tatra 815-7, historické RM-70 stálo na Tatře T-813. Rozpočet MO na rok 2026 počítá s investicemi 56,1 miliardy korun; plnohodnotný balík šesti odpalovačů s municí a podporou by podle estonského benchmarku stál řádově nižší desítky miliard. Reálné, ale jen jako velký strategický projekt.

GMARS zatím nevystřelil v boji a žádná armáda ho dosud formálně neobjednala. Přesto už není papírovým konceptem, je to fungující stroj, který v srpnu 2025 na poušti v Novém Mexiku dokázal, že umí to, co slibuje. Zbytek je otázka politické vůle a průmyslové kapacity. Obojího má Evropa v posledních třech letech víc než kdykoli od pádu Berlínské zdi.

Článek Kontinentu se vrací síla, o jaké si Rusko může nechat zdát. Evropský HIMARS má dvojnásobnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Létající hrozby eliminuje Skyranger 30 do 7,5 km

Skyranger 30 je mobilní systém PVO krátkého dosahu (do 3 km) s automatickým 30mm kanonem, který může být doplněn o řízené střely (Stinger nebo Mistral s dosahem až 7,5 km) a senzory včetně 3D radaru a elektrooptiky, uvádí Wikipedia. Jedná se o věž usaditelnou na různá obrněná vozidla, jako je Boxer, Lynx, Pandur atd. Díky rychlé reakční době a automatizovanému řízení palby je vhodný pro ochranu jednotek v pohybu i stacionárních cílů.

Studie: Trvalo to, ale Rusko se žene do krize. Již vyčerpalo více než 60 % zásob obrněných vozidel a dělostřelectva

Určen je především k ničení dronů, nízko letících letadel, vrtulníků, raket a přesně naváděné munice, takže je vzhledem k rostoucí hrozbě malých a levných bezpilotních prostředků prakticky nezbytným nástrojem pro jejich eliminaci – redakci Armádního Zpravodaje není aktuálně známo žádné lepší nebo srovnatelné řešení, což dokazuje i vysoký zájem.

Již dříve vyvstaly informace, že jenom Německo koupí asi 600 systémů Skyranger 30, což nová publikace potvrzuje, ale zájem projevilo již dříve také Maďarsko, stejně jako Rakousko a údajně i další země. Do budoucna má přitom umět též elektronický boj a mít vysokoenergetický laser, což jeho schopnosti ničení nepřátelských prostředků značně prohloubí.

Video: Ukrajinské speciální jednotky ukázaly, jak dlouhé mají prsty. Zničily Rusům kus systému S-400 na Krymu

Kolik přesně jedna taková věž stojí, není jasné, podmínky budou jistě pro každého zájemce trochu jiné, ale zmíněné Maďarsko pořizuje jednu za 41 milionů korun. Vedle toho má Rheinmetall také jinou variantu, a sice Skyranger 762, která je určen hlavně k ochraně pěchoty na bojišti. Systém je potom základem ještě pro Skynex, který je v bojovém nasazení na Ukrajině.

Jestliže tedy skutečně vznikne přes 1 000 systémů Skyranger 30, znamenalo by to obrovské posílení PVO v několika zemích Evropy, ačkoliv z nich má dle očekávání přes 60 % připadnout domácí německé armádě. Ta má však závazky vůči NATO, takže je pravděpodobné, že je dle potřeby rozmístí v kritických oblastech, ať už u základen v jiných zemích, nebo na východním křídle NATO. Zájem však mohou postupně projevit i další země.

Článek Zdánlivý problém vyřešen. Obří německá zbrojovka vyrobí nejméně 1 000 systémů PVO. Zničí skoro všechno, čím může Rusko zaútočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobný počet střel než u HIMARS

Raketomet GMARS je sice novou zbraní, ale je vlastně s americkým M142 HIMARS kompatibilní; německý koncern ho totiž vyvinul ve spolupráci s Lockheed Martin, tedy výrobcem „vzoru“. Využívá proto i naprosto shodné muniční pouzdro s různými typy střel, ale do GMARS je lze nabíjet dvě, takže má tedy dvojnásobnou palebnou sílu než menší HIMARS, potvrzuje Twz. To může být v boji samozřejmě výhodou, ale zase to může komplikovat přepravu nebo maskování. Proti Rusku se nicméně podobný typ zbraně velice osvědčil.

Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem

Výhodou by pro českou armádu mohlo být, že bude vyráběn v Evropě, a lze předpokládat i jeho zavedení do evropských armád, potažmo NATO, třeba německé, kde soutěží s raketometem Euro-PULS, uvádí Wikipedia. Odpalovací systém je umístěn na taktickém vozidle HX 8×8 a jeho hmotnost i s nákladem střel má být téměř 40 tun. I tak by však vozidlo mělo být schopné na silnici dosahovat rychlosti až 100 km/h, a tedy se zvládat rychle přemístit na místo určení. Armádní Zpravodaj nevylučuje možnost použití českého podvozku Tatra.

Střely z GMARS jsou velmi přesné

Kompatibilita s raketometem HIMARS, a také M270, znamená výhodu ve společném výcviku a jednotné munici, neb tyto systémy používá celá řada zemí. Základem je muniční pouzdro se 6 střelami GMLRS, které mají buď explozivní hlavici, nebo speciální se 182 tisíci wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Navádění pak zajišťuje GPS, díky čemuž mají velmi vysokou přesnost. Jejich dosah je až 92 km a GMARS odpálí takových střel najednou až 12.

Video: Krymská PVO ztratila dva cenné radary, které vidí nejnovější ukrajinskou střelu Flamingo, a též F-35 až na 600 km

Z raketometu je však možné odpalovat i zbraně mnohem delšího dosahu. Nová ER GMLRS doletí až 150 kilometrů, podobně jako GLSDB využívající klouzavou pumu GBU-39 SDB coby hlavici. Použít pak lze i taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS s doletem až 300 kilometrů, a novou PrSM s doletem 499 kilometrů. Někteří výrobci navíc pracují na řešeních, která by umožňovala vypouštět z raketometu i některé typy dronů či dronových střel.

Článek AČR by se hodil raketomet NATO s dvojnásobnou silou amerického HIMARS. Rusku by vzal šanci na lepší vyhlídky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí dvojnásobek střel než HIMARS

Výrobcem raketometu GMARS by měl být koncern Rheinmetall, který se na jeho vývoji dohodl s výrobcem HIMARSu, tedy americkou společností Lockheed Martin, uvádí Defence-Blog. Jako on bude umístěn na kolovém podvozku a tedy bude mít i podobnou mobilitu. Na podvozku však bude místo na dvě pouzdra s raketami jako na starším pásovém M270, zatímco HIMARS má jenom jedno pouzdro – GMARS tak bude mít dvojnásobnou palebnou sílu.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Evropská verze raketometu by měla být konkrétně umístěna na podvozku Rheinmetall HX 8×8, uvádí BreakingDefense, kdežto americký raketomet je na menším podvozku 6×6. Mezi evropskými zeměmi existuje hned několik potencionálních zákazníků: GMARS může nahradit starší MARS II, což je upravený M270, nebo doplnit jeho počty, neb třeba Německo chce v budoucnu raketometů více. Teoreticky by o GMARS mohla projevit zájem i česká armáda, která žádné raketomety nemá, i když by ho asi chtěla na podvozku Tatra.

Kolový podvozek umožňuje snadný přesun

Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že stačí k obsluze raketometu dvoučlenná osádka. Na originálním podvozku má být raketomet schopen rychlosti až 100 km/h a dojezd by mít 700 km, takže se může snadno přesouvat po vlastní ose. Využívat navíc bude munici zavedenou v mnoha armádách, nejčastěji se jedná o rakety GMLRS ráže 227 milimetrů s hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, jichž by ve 2 pouzdrech bylo 12. Naváděny jsou za pomoci GPS a dolet mají přes 70 kilometrů, ač některé zdroje tvrdí až 92 kilometrů.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Do raketometu lze ale nabít i dvě taktické balistické rakety ATACMS s doletem až 300 km, a dále pak střely GLSDB, které vynáší do výšky klouzavé pumy GBU 39 SBD s dosahem až 150 km. Případně může jít také o nové řízené střely Precision Strike Missile s dosahem až 500 km, které jsou v jednom pouzdře dvě. V budoucnu je také počítáno s pouzdrem na rakety ráže 122 milimetrů s kratším dosahem a střelou Surface-Launch Cruise Missile.

Článek GMARS bude evropský M142 HIMARS, o který by mohla jevit zájem i AČR. Oproti němu však nabídne dvojnásobek raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci prvně zkusí transportéry a BVP

Někteří sice hlásají, že by měla výroba probíhat u nás, případně alespoň v zemi, odkud zbrojovka pochází, ale ono to zkrátka nedává vždy smysl. Už jenom z důvodu zmíněných mnohem vyšších mzdových nákladů, ale třeba i nákladů na logistiku hotových produktů, dopravu surovin apod. Zrovna zmíněný německá společnost by proto měla s ukrajinskými představiteli podepsat smlouvu o zřízení zbrojovky na začátku roku 2024, a nejspíše nebude jediná.

Portál MilIn pak uvádí, že hodlá Rheinmetall na Ukrajině vyrábět obrněné kolové transportéry TPz Fuchs, a později i bojová vozidla pěchoty KF41 Lynx. Asi netřeba dodávat, že právě o tyto typy bude mít v budoucnu ukrajinská armáda zájem. Vzniknout by jich přitom mohly min. vyšší stovky, ale v průběhu let možná i pár tisíc, a Němci navíc počítají s jejich exportem, ačkoliv třeba AČR zrovna Lynx je odmítla a dala nakonec přednost švédským CV90.

iZdroj fotografie: Rheinmetall / Creative Commons / CC BY-SA

A podle všeho to bude opravdu rychlost, první transportéry by totiž mohly sjíždět z výrobních linek již v létě roku 2024, a bojová vozidla pěchoty pak na začátku roku 2025. Není jasné, kolik vozidel bude továrna schopna vyrábět, ale pro ukrajinskou armádu budou obě velkou posilou. Například ruská armáda dala vcelku nepřekvapivě přednost modernizaci starší techniky, které má požehnaně – a třeba Bumerang by už neměl trpět nedostatky starých BTR.

Kromě zmíněného je také nutné připomenout, že má Ukrajina dlouhou tradici zbrojního průmyslu a relativní dostatek kvalifikovaného personálu, a to nejenom k výrobě obrněných vozidel. Rheinmetall navíc již školí ukrajinské pracovníky, aby byli schopni provádět údržbu německých vozidel, která jsou nebo budou v ukrajinské výzbroji. I jejich zkušeností lze tedy využít. Vzhledem k válečnému stavu nelze čekat, že by se vyskytly nějaké překážky s výstavbou, což je v Evropě jinak běžné – továrnu ale bude jistě nutné chránit před ruskými útoky.

Vozidla vhodná pro východní bojiště

Obrněný transportér Fuchs vznikl již na konci 70. let 20. století, ale nyní již existuje i jeho moderní verze, a to Fuchs 2. Jde o vozidlo na podvozku 6×6 s dvoučlennou osádkou a prostorem pro přepravu 10 vojáků (u jiných jich bývá běžně 8), navíc je obojživelné, a jeho maximální hmotnost je 22 tun, uvádí Army-Technology. Poskytuje přitom ochranu proti projektilům do ráže 14,5 milimetrů a dosahuje rychlosti až 96 km/h, na vodě pak 10 km/h. Vyzbrojeno může být kulometem, granátometem nebo dělem do ráže 30 milimetrů.

Německo chce na Ukrajině postavit továrnu na tanky, a to hned největší v Evropě: chrlit by dokázala až 400 nových tanků Panther KF51 ročně

Vozidlo KF41 Lynx je zase moderní BVP představené v roce 2018, jehož hmotnost je 44 tun, uvádí MilitaryToday. Jeho osádka je 3členná a má místo pro osmičlenný výsadek, přičemž patří k nejlépe chráněným BVP současnosti – v přední části odolá projektilům do ráže 30 milimetrů. Pohybovat se dokáže rychlostí až 70 km/h a dojezd má přes 500 kilometrů. Jeho výzbroj tvoří dělo ráže 30 nebo 35 milimetrů, kulomet a řízené protitankové střely, tedy dle přání zákazníka. Vzhledem k hmotnosti jsou tak obě vozidla vhodná i na často bahnité východní bojiště, i když třeba rasputica nejspíše dokáže pohltit i je, leč na přelomu 2023/4 boje na Ukrajině nezastavila.

Článek Některé zbrojovky chtějí přesunout výrobu na Ukrajinu. Ta má dostatek kvalifikovaných a levných pracovníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Caracal lze přizpůsobit různým rolím

Německé vozidlo Caracal od společnosti Rheinmetall bývá označované jako útočné vozidlo přepravované vzduchem (přepraveno může být jak v podvěsu, tak na palubě letadel nebo velkých transportních vrtulníků), a portál MilIn uvedl, že se Ukrajina stane jeho prvním uživatelem. Vojáci by ho měli dostat někdy koncem roku 2023 nebo na začátku roku příštího. Určeno bude pro ukrajinské speciální jednotky, což je přesně úloha, pro níž bylo toto vozidlo zkonstruované. Do výzbroje ho pak plánuje zařadit i německá a nizozemská armáda.

iZdroj fotografie: Rheinmetal

Společnost Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že jde o vozidlo na podvozku 4×4, konkrétně jde o podvozek založený na nejnovějším podvozku Mercedes-Benz třídy G, který má civilní původ. Caracal je postaven tak, aby speciálním nebo výsadkovým jednotkám umožnil rychlý pohyb, poskytoval alespoň základní ochranu (hlavně zespodu proti minám, pancéřovaný je pak celý předek včetně motoru), a zároveň ho bylo možné silně vyzbrojit. Caracal má modulární konstrukci a lze ji snadno přizpůsobit – kromě přepravy jednotek třeba k průzkumu, zdravotnickým či ženijním operacím, ale i na velitelské vozidlo.

Velice rychlé a uveze hned 6 vojáků

Vozidlo je 4,35 metrů dlouhé a 1,85 metru široké, přičemž uveze náklad o hmotnosti až 2 tuny. Při takových rozměrech a hmotnosti je možné přepravit hned dvě tato vozidla pomocí vrtulníku jako Boeing CH-47F Chinook nebo Sikorsky CH-53K King Stallion, oba mají v Evropě značné zastoupení. Na silnici se dokáže Caracal pohybovat rychlostí až 130 km/h, což je u vojenských vozidel opravdu dobré. Podle nákresů a fotografií uvedených v propagační brožuře Rheinmetallu se navíc zdá, že může v automobilu sedět 6 plně vyzbrojených vojáků.

Rheinmetall vytvořil BVP Lynx „nové generace“, které patří k nejlepším. Česko ho přesto odmítlo, úspěch má ale v Řecku nebo Maďarsku

Caracal má sice otevřenou konstrukci, ale osádce přesto poskytuje z některých směrů ochranu proti palbě z ručních zbraní, a případně na něj lze namontovat ještě dodatečné pancéřování. Vyzbrojený pak může být kulometem nebo automatickým granátometem na střeše, a další kulomet lze namontovat vedle místa spolujezdce. Vozidlo má vedle toho i držáky pro zbraně včetně přenosných protitankových zbraní, udeřit tedy dokáže velice tvrdě.

Článek Ukrajina jako první na světě otestuje otevřený Mercedes-Benz G-Class v podání útočného vozidla Caracal, navíc sviští až 130 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp XM30 vytvoří dvě firmy

Americké ozbrojené síly jsou aktuálně vybavené legendárním a velmi schopným vozidlem M2 Bradley. Jak uvedl portál Defence-Blog, do služby vstoupilo již v roce 1981, a je tedy konstrukčně velmi staré. Americká armáda proto vypsala soutěž na vozidlo nové, a nakonec se dohodla se dvěma výrobci, konkrétně s GDLS a Rheinmetall, že jí dají k posouzení své prototypy. Na jejich vytvoření jim dala dle požadavků k dispozici celkem 36 miliard korun, i když možnou vizi XM30 představili také ilustrátoři – ta se však může od reality velmi lišit.

#FactFriday: Read this fact sheet about the replacement for the aging M2 Bradley Fighting Vehicle, the XM30 Mechanized Infantry Combat Vehicle.#USArmy #ASAALT #NGCV_Priority #ArmyTech #ArmyModernization @peogcs pic.twitter.com/birN3aKKa8

— ASA(ALT) (@ArmyASAALT) November 10, 2023

Americká armáda ve své tiskové zprávě uvedla, američtí konkurenti v posledních letech v mnoha ohledech vylepšili vlastnosti svých zbraní a dostávají se na úroveň současných amerických BVP. Nové vozidlo by proto mělo mít vyšší schopnost přežití na bojišti a zároveň vylepšené možnosti pro přežití vojáků, a stejně tak být velmi modulární, aby do něj mohly být instalovány různé (i budoucí) druhy technologií.

2násobná ráže děla oproti M2 Bradley

Nové XM30 by mělo být, stejně jako M2 Bradley, umístěno na pásech. Americké ozbrojené síly požadují, aby mělo 2člennou osádku a v zadní části prostor pro výsadek 6 plně vyzbrojených vojáků. V horní části vozidla pak bude bezosádková věž vyzbrojená kanonem ráže 50 mm – M2 má oproti tomu kanon ráže 25 mm, což znamená značné zvýšení palebné síly. Dále bude vozidlo vyzbrojeno protitankovými střelami a pravděpodobně i kulometem.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Nové BVP XM30 by také mělo již v základu dostat systém aktivní ochrany proti protitankovým střelám, a současně by mělo mít nejmodernější druhy senzorů a řízení palby, ale i vysokou rychlost. Obecným požadavkem americké armády pak je, aby dokázalo nepřítele zničit na vzdálenost, na kterou on není schopen XM30 ohrozit. V případě střetu na krátkou vzdálenost by potom měla být výhodou kromě palebné síly i vyšší pohyblivost a ochrana.

Článek Amerika nahrazuje legendární M2 Bradley, nové BVP XM30 má nepřítele zničit, aniž by ho viděl, a může ho dodat i evropská firma se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Řecko posílá stará bojová vozidla Ukrajině

Jihoevropský stát prochází v oblasti bojových vozidel pěchoty velikou obměnou. Dosud se spoléhal na vozidla BMP-1 nakoupená za začátku 90. let 20. století v Německu, ale jelikož se Řecko připojilo k pomoci Ukrajině, takže 120 z nich poslalo nebo pošle napadené zemi. Za to také na oplátku získá z Německa stovku vyřazovaných starších BVP Marder 1A3, ale nově se rovněž dohodlo na nákupu 250 moderních vozidel Lynx. V minulosti se pro jejich zavedení rozhodlo i Maďarsko; Řecko tak bude jejich druhým uživatelem.

Jedná se o jedno z nejmodernějších vozidel na trhu, německý Rheinmethall je jako svoji soukromou aktivitu představil v roce 2015 ve verzi KF31 Lynx, a o 3 roky později pak ukázal větší KF41 Lynx. A ačkoliv se jedná o čistě německý produkt, samotná Bundeswehr je ve výzbroji nemá. Jde o velké vozidlo o délce 7,73 metrů, jehož hmotnost může dosahovat v závislosti na pancéřování až 50 tun. BVP Lynx má standardně osádku 3 vojáků, v jeho zadním prostoru je pak místo pro osmičlenný výsadek.

iZdroj fotografie: Rheinmetall Defence / Creative Commons / CC BY-SA

Vozidlo má být vysoce mobilní a zároveň dobře chráněné. Výrobce uvádí odolnost proti projektilům střední ráže, což by mělo znamenat, že jej neprostřelí minimálně děla ráže 30 milimetrů. Lynx má mít také silnou odolnost proti minám a může disponovat aktivním systémem ochrany. Přesné detaily odolnosti jsou však tajné. I přes svoji hmotnost může dosahovat rychlosti 70 kilometrů v hodině a dojezdu kolem 500 kilometrů.

Bojové vozidlo Lynx unese různou výzbroj

Rheinmetall standardně nabízí BVP Lynx ve variantě vyzbrojené dělem ráže 30 nebo 35 milimetrů. Doplněno je potom kulometem ráže 7,62 milimetrů a dvěma odpalovači protitankových raket Spike. Existuje ale i ve variantě velitelského a sanitního vozidla, stejně jako vozidlo palebné podpory s dělem ráže 120 milimetrů nebo nosič těžkého minometu. Jaké konfigurace si Řecko přesně objednalo, není jasné.

Součástí dodávky BVP KF41 Lynx je ovšem i zakázka na modernizaci 123 tanků Leopard 2A4, které má současně řecká armáda v arzenálu. Rheinmetall by je měl „upgradovat“ na verzi Leopard 2A7, což znamená, že získají novou věž s mnohem silnějším pancéřováním a novým dělem ráze 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží. Posílené bude však i pancéřování korby a v tanku bude například nová termovize.

Článek Rheinmetall vytvořil BVP Lynx „nové generace“, které patří k nejlepším. Česko ho přesto odmítlo, úspěch má ale v Řecku nebo Maďarsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vše je na vozidle Boxer

Samohybná houfnice RCH 155 je vlastně soukromým projektem německého zbrojařského koncernu KMW. Ten se pokusil využít několika osvědčených systémů, propojit je v jeden a přidat i některé pokročilé funkce. Vznikl tak dělostřelecký komplet s otočnou věží umístěný na podvozku obrněného transportéru Boxer. Byl poprvé představen v roce 2014. Společnost pro něho hledá potenciální zákazníky a Ukrajina je nejspíše první zemí, která podepsala smlouvu.

Instalace na podvozek Boxer dává systému několik výhod. První je vysoká mobilita a rychlost. Maximum by mělo být na silnici přes 100 kilometrů v hodině a dojezd až 1 000 kilometrů. Zároveň má velmi dobrou prostupnost terénem, i když ne tak vysokou jako děla s pásovým podvozkem. Osádka vozidla je chráněna proti střelbě ze zbraní do ráže 14,5 milimetru a proti dělostřeleckým střepinám a minám. Boxer je ve výzbroji několika západních armád, což znamená výhodu z hlediska logistiky a náhradních dílů.

Osvědčené dělo od Rheinmetallu

Věž je vlastně nově vyvinutý dělostřelecký modul AGM, který se dá umístit i na jiná vozidla. Používá úplně stejné dělo, jaké je na německé samohybné houfnici PzH 2000, tedy dělo ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží od společnosti Rheinmetall. To znamená, že je možné odpalovat všechnu standardní munici NATO včetně té s prodlouženým dosahem a munici inteligentní, jako jsou granáty Vulcano či Excalibur. Ukrajina houfnice PzH 2000 dostala a nyní je používá v konfliktu s Ruskem.

iZdroj fotografie: KMW

Další unikátní vlastností systému je jeho vysoká automatizace. RCH 155 má pouze dvoučlennou osádku, jež vše obsluhuje z vnitřku vozidla. V zásobníku je 30 nábojů, které jsou nabity automaticky. Je zde i velmi vyspělý zaměřovací systém, jenž umožňuje zahájit střelbu do 30 sekund od identifikace cíle. V první minutě je dělo schopné střílet rychlostí až osm ran za minutu. A to i v režimu, kdy několik projektilů dopadne na jedno místo ve stejnou dobu.

Asi nejunikátnější schopností RCH 155 je možnost vést palbu za pohybu, což žádná jiná samohybná houfnice na světě dosud nedokáže. To umožňuje efektivně se bránit protibateriové palbě nepřítele, kdy umístění děla lokalizuje dělostřelecký radar, dron či jiný prostředek a dělostřelectvo se ho pak snaží zničit. V současné době musí samohybné houfnice zastavit a teprve potom mohou střílet. Ukrajinci například s houfnicemi CAESAR, které jsou na nechráněném podvozku nákladního vozu, zastaví, vystřelí několik ran a okamžitě mění pozici.

Článek Ukrajina asi bude prvním uživatelem RCH 155. První houfnice na světě, která dokáže střílet za jízdy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečí je třeba zjistit, poté zneškodnit

Jde o takzvaný aktivní systém obrany. Jeho princip spočívá v tom, že se tank nespoléhá na sílu svého pancíře, případně na reaktivní pancéřování, které by mělo odolat projektilu. Naopak se snaží, aby stroj žádný projektil vůbec nezasáhl. Pokud nějaká protitanková střela na tank směřuje, snaží se ji zneškodnit, což samozřejmě není jednoduchý úkol. Vyžaduje to schopnost nejprve projektil nebo raketu mířící k tanku detekovat, a poté systémem zlikvidovat.

Izrael si nutnost zavedení takového systému uvědomil již před lety. I když má ve výzbroji mimořádně odolné tanky Merkava, byly přesto ohroženy při operacích izraelské armády v bojích s palestinskými nebo dalšími radikály. Hlavně v nepřehledném městském terénu, kde se mohou bojovníci s protitankovými zbraněmi velmi dobře skrýt. Na začátku tisíciletí proto izraelská společnost Rafael začala s vývojem takové obrany. Do výzbroje začal být Trophy zaváděn v roce 2010.

Likviduje hlavně protitankové rakety

Je zaměřen hlavně na likvidaci protitankových raket, střel z raketometů, jako jsou RPG, a proti kumulativním hlavicím. Systém disponuje radiolokátorem Elta EL/M-2133 se čtyřmi plochými anténami, který pokrývá oblast 360 stupňů kolem tanku. Když zachytí projektil blížící se ke stroji, počítačový systém údaje vyhodnotí. V optimálním okamžiku pak vystřelí speciální projektily z jednoho ze dvou rotujících zařízení na boku vozidla, jež přilétající střelu zničí.

Izrael tento systém nainstaloval na tanky Merkava a obrněné transportéry Namer. Trophy se velmi osvědčil a prokázal schopnosti ničit střely z protitankových zbraní jako ruský Kornet nebo RPG-29. Zavedení takového systému však není zcela bez problémů. Je nutné na jeho používání vycvičit nejen posádku vozidla, ale i pěchotu, jež se v okolí vozidel pohybuje. Vystřelené projektily proti raketám totiž mohou být vojákům v okolí nebezpečné. Přesto jsou výhody takové, že systém Trophy testuje i řada izraelských spojenců.

Například Spojené státy je začínají instalovat na tanky Abrams nebo vozidla Stryker a Bradleey. Pro českou armádu je nejzajímavější dohoda mezi Německem a Izraelem o instalaci systému Trophy na tanky Leopard 2. Jde o stroje, které si chtějí čeští vojáci pořídit. To, že jsou tyto úvahy aktuální, dokazuje i prezentace tanku Leopard 2A7 společnosti KMW na zářijových dnech NATO v Ostravě. Samozřejmě je otázka, zda bude při koupi nových obrněnců česká armáda tento systém požadovat. Je to ale směr, kterým se ubírá budoucnost tankového vojska.

Článek Izraelský systém Trophy na Leopardu 2A7 proti Javelinům v Ostravě. Reakce Rheinmetallu na ukrajinský konflikt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V soutěži bude tvrdá konkurence

Ačkoli velení US Army o soutěžících neinformuje, je jasné, že v boji o tuto lukrativní zakázku zcela určitě figurují největší a nejznámější producenti zbraní v USA. Ale je známo, že jeden z týmů tvoří skutečně silný průmyslový konglomerát, který se snaží o využití toho nejlepšího z německého inženýrství obrněných vozidel, informuje server National Interest. Podle uniklých informací se do soutěže zatím přihlásily zbrojovky BAE a General Dynamics. Nyní ovšem do závodu vstoupil černý kůň.

Se světovými zkušenostmi a výrobními kapacitami bojových vozidel chce prorazit americká společnost Rheinmetall Defense. Ta je americkou pobočkou stejnojmenné německé společnosti, známého lídra v oblasti výroby a vývoje bojových vozidel. Firma se podílí na vývoji a výrobě tanku Leopard a bojových vozidel pěchoty Puma a Lynx. Ten se má stát základem nového transportéru. Pro výše popsanou zakázku se v rámci nadnárodní společnosti Rheinmetall vytvořil tým „LYNX“.

iZdroj fotografie: Wolpat / Creative Commons / CC BY-SA

Ten má vyvinout modifikovanou americkou variantu stroje, která vyhoví (a dokonce i předčí – podle některých neoficiálních vyjádření představitelů týmu LYNX) specifické požadavky americké armády. Ačkoli vozidlo vychází z již vyvinutých bojových obrněných vozidel společnosti Rheinmetall, bude zahrnovat pochopitelně i technologie a zkušenosti z užívání amerických obrněnců a zdůrazňuje významnou účast amerického průmyslu na samotném vývoji a výrobě, pokud stroj firmy Rheinmetall bude vybrán jako vítěz.

Vznikne proto jako zcela nová „americká varianta“ bojového vozidla Lynx. Tým Rheinmetall zahrnuje společnosti Raytheon, Textron, L3Harris a Allison Transmission. Je to logické, americká armáda nekupuje až na naprosté výjimky žádnou výzbroj, kterou by nevyrobily firmy na území USA. A této zásadě se musí jakýkoliv zahraniční zájemce o dodávky zbraní pro US ARMY přizpůsobit.

Vznik silného spojenectví

Na základě zkušeností společnosti Rheinmetall s výrobou bude tým Lynx vyvíjet a vyrábět prototyp bojového vozidla s volitelnou posádkou (Optionally Manned Fighting Vehicle, OMFV). Základnou pro OMFV má být výrobní závod Textron Systems v Louisianě. Společnost Textron Systems vyrábí Armored Security Vehicle (ASV), obrněná bezpečnostní vozidla pro americkou armádu. Své zkušenosti má i s konstrukcí a výrobou bezpilotních leteckých systémů, jako je Shadow.

Nedávno se podílela i na programu RCV Medium, jehož výsledkem byl systém, jenž umožňoval nasazeným bezpilotním letounům nejen autonomii, ale za letu i plnou koordinaci při plnění úkolů mise mezi pilotovaným a bezpilotním letounem. To je něco, co bude pravděpodobně hrát významnou roli i ve vývoji OMFV, které bude mít ve výzbroji zcela jistě vlastní průzkumný dron a pravděpodobně i několik dronů charakteru sebevražedných či po vypuštění imitujících falešný cíl.

iZdroj fotografie: Rheinmetall MAN / Creative Commons / CC BY-SA

Posledním členem konsorcia je společnost Allison Transmission, která má ve Spojených státech výrobní prostory o rozloze více než tři miliony metrů čtverečních. Firma vyrábí převodovky pro armádní tanky Abrams, lehký tank Mobile Protected Firepower a Joint Light Tactical Vehicle.

Od roku 2003 vyrábí firma také elektrické hybridní pohonné systémy pro komerční trhy. Také vozidlo Lynx bude vybaveno hybridním pohonem, půjde ale o novou generaci této technologie vyvinutou společností Allison. Významnou výhodou takovéhoto systému pohonu bude, že výrazně sníží možnosti detekce stroje nepřítelem (hluk, tepelná stopa atd.), a tím reálně zvýší i jeho schopnost přežití na bojišti.

Vozidlo pro 21. století

Vozidlo vycházející z programu OMFV má nahradit bojové vozidlo M2 Bradley a má se stát skutečnou špičkou ve své kategorii na světě, upozorňuje server Portfolio.hu. Tomu odpovídají i požadavky americké armády. OMFV má být schopno plnit úkoly a mise i na dálku, tj. má samo pracovat jako dron bez fyzické přítomnosti posádky ve vozidle, a má být kompatibilní se zařízeními s umělou inteligencí. V normálním provozu má být nové americké BVP schopné operovat s maximálně 2 členy posádky a přepravovat až 6 pěšáků.

OMFV se musí vejít do těžkého transportního letounu C-17 a být v bojové pohotovosti do 15 minut od opuštění nákladového prostoru. Musí být také optimalizováno pro boj ve městě, což mimo jiné znamená, že musí být vybaveno dálkově ovládanými zbraňovými systémy ve věži a celou škálou automatizovaných detekčních a informačních senzorů na nejvyšší možnou míru zkracujících dobu reakce na zjištěnou hrozbu například pěšáka s RPG někde v okně okolní zástavby.

iZdroj fotografie: Spc. Mary Rose / Creative Commons / Public Domain

Bude muset mít vysokou míru modularity výzbroje a vybavení a z hlediska konstrukce musí mít tzv. otevřenou architekturu. Ta moderním strojům umožňuje výměnu různých součástí zařízení v závislosti na vývoji technologie, která odpovídá neustále se měnícímu modernímu bojišti. OMFV musí být vybaveno nebo by mělo být alespoň kompatibilní se zbraněmi střední ráže, raketovými systémy a případně se zbraněmi se soustředěnou energií (např. laser, mikrovlnné zbraně).

Obchod snů

Vozidla Bradley jsou nahrazována především proto, že ochrana bojového vozidla, a to i s aktivními obrannými systémy, není dnes americkými silami již považována za dostatečnou. Bojové vozidlo má nízkou kompatibilitu s moderními systémy a jeho kapacita je považována za nedostatečnou. Kvůli svým omezením je M2 Bradley, který byl uveden do služby v roce 1981, nahrazován ve službě v první linii už od roku 1999.

Celkem by mělo být US Army dodáno 6 230 vozidel. Ale nejedná se samozřejmě pouze o poskytování nových strojů. Na stole budou další zakázky spojené s dodávkou náhradních dílů, údržbou a modernizací OMFV na desítky let. Ve hře je tedy mnoho miliard dolarů a pracovních míst. A tady vstupuje do hry politika. V tom má nové konsorcium žhavou kartu. Vývoj a především výroba by měly probíhat ve státech Louisiana a Indiana, tedy v ne právě bohatých oblastech USA, navíc s vysokou mírou nezaměstnanosti, kterou by případné zadání zakázky znatelně snížilo.

Článek Američané se spojili s Rheinmetallem při výrobě nového bojového vozidla pěchoty, vývoj jde ke stále větší autonomii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň bude přesná a dostřelí daleko

O novém granátometu je zatím k dispozici jen omezené množství informací. Společnost ho poprvé předvedla na letošním veletrhu Eurosatory. V rámci expozice Rheinmetall byl ale předveden patrně jen vzorek nového granátometu v plné velikosti, společnost se vyhnula informaci, zda jde o prototyp či nikoli, nebo jestli je předvedený exemplář zapojený do testování. Střelba z SSW40 zatím nebyla předvedena. Společnost o svém novém převratném granátometu zveřejnila jen stručnou tiskovou zprávu a několik fotografií z testů. 

Podle této zprávy je SSW40 (Squad Support Weapon 40) „první na světě automatický granátomet zásobníkového typu pro střelbu z ramene“. Rheinmetall věnoval zvláštní pozornost designu a ergonomii nového granátometu. Hmotností, rozměry, rozložením a principem použití se podobá moderním automatickým puškám. Zároveň, navzdory velké ráži a odpovídajícím palebným charakteristikám, má granátomet omezený zpětný ráz a nevyžaduje od obsluhy při použití složitý výcvik či speciální znalosti. Granátomet SSW40 má lineární uspořádání. 

Hlavním konstrukčním prvkem je pouzdro závěru, které je integrální s pláštěm hlavně. V přední části je umístěna hlaveň klasické ráže 40 mm. Celá zadní část těla granátometu je údajně využita pro instalaci všech mechanismů nutných k vedení střelby, přičemž funguje i jako pažba a opěrka do ramene. Princip řešení případné automatické střelby ale nebyl zveřejněn.

Konstrukce spoušťového mechanismu stále není známa a firma dokonce ani oficiálně neuvedla, jaké bude mít nový granátomet režimy střelby. Podle vystaveného vzorku se konstruktérům ale podařilo celý granátomet „dostat“ do standardních rozměrů běžné útočné pušky a i když kapacita zásobníku zatím není zveřejněna, je jasné, že o jednoranný granátomet nejde.

Zbraň bude zřejmě velmi přesná

Na trhu by se měl objevit až v příštím roce, protože zkoušky nejsou zdaleka u konce a potenciální zákazníci se s tímto granátometem setkali na výstavě úplně poprvé. Trochu to vypadalo, že ani firma Rheinmetall si nebyla úplně jista, co od svého nového produktu má v tomto směru očekávat, a vystavení vzorku mělo spíše charakter pokusného balónku. Přesto v doprovodném materiálu firma uváděla, že oproti konkurenčním granátometům by měl mít SSW40 výhodu snadné manipulace, velkého dostřelu a vysoké přesnosti.

Používat by měl různé druhy munice. Nabíjení by se mělo řešit zásobníkem podobně jako u útočných pušek. Granátomet má střílet standardními granáty ráže 40 milimetrů NATO 40×46 mm LV (Low Velocity). V této standardní velikosti existuje tříštivá a tříštivo-průbojná, kouřová, osvětlovací a další munice. Tou základní je explozivní střela s vysokou fragmentací výbušné hlavice, která je určena hlavně k ničení živé síly.

Druhou možností je využití protipancéřových granátů, které by se daly využívat k likvidaci slabě a středně obrněných vozidel. K dispozici jsou ale i granáty, jež lze použít k vylamování dveří. Dalším typem jsou šokové zvukové, osvětlovací nebo kouřové střely, pro výcvik existuje i cvičné střelivo. Granátomet SSW40 podle údajů z výstavy ale dokáže používat všechny typy nízkorychlostních granátů odpovídající ráže a bude moci odpalovat i středněrychlostní granáty, které vyvíjí právě společnost Rheinmetall.

Jde o kategorii granátů 40×51 mm Medium Velocity (MV). Bude ve verzi tříštivého granátu s nárazovou rozbuškou, tříštivého granátu s iniciací v nastavené výšce nad terénem. Zkouškami již prošly protipancéřové, ženijní, osvětlovací, světelně-zvukové šokové a další granáty této kategorie. 

Charakteristickým znakem řady MV je zvýšená počáteční rychlost. Díky tomu je zajištěn let po nižší trajektorii, což zjednodušuje míření. Předpokládá se, že s těmito granáty bude mít SSW40 schopnost zasažení cíle až do vzdálenosti 900 metrů, a to s velmi vysokou přesností. Tu zajistí speciální zaměřovací zařízení, kterým je granátomet vybavený.

Granátomet bude vhodný pro městský boj

Nová zbraň by podle společnosti měla zvyšovat palebnou sílu malých jednotek. Vhodná by byla například v městském boji nebo při různých asymetrických konfliktech. Dokázala by si poradit například s nepřítelem, který je v úkrytu před přímou střelbou, a zároveň by ale jednotce mohla umožnit boj s obrněnými vozidly. Hmotnost systému bude zřejmě nižší než u ručních raketometů a současně by měl umožnit opakovanou a rychlou střelbu na vybraný cíl.

I když pořád není jasné, zda je zbraň automatická nebo poloautomatická. A také je třeba připomenout, že SSW40 je samostatná zbraň a vzhledem k velké hmotnosti granátometu a munice její střelec nebude moci nosit běžnou zbraň a větší zásobu střeliva, což pochopitelně ovlivní schopnosti jednotky, ve které bude zařazen. Také logistika, hlavně co se týká zásobování jednotky střelivem v poli, bude určitě složitější.

Většina granátometů se zásobníkem má mnohem rozměrnější a hmotnější konstrukci a používají se na pevných stanovištích, nebo bývají přidělané na vozidla, protože kvůli vysoké hmotnosti nejsou přenosné. Výjimkou je třeba americký granátomet M32A1 od společnosti Milkor. Ten se ale konstrukcí zásadně liší, protože má zásobník revolverového typu. I jeho maximální dostřel je nižší než u nově představené zbraně.

Jak se vám nový granátomet s odnímatelným zásobníkem líbí?

Zdroj: TheDrive, MilitaryLeak

Článek Z nového typu granátometu SSW40 se zásobníkem se dá střílet jako z pušky. Četám zajistí velkou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Se zbraněmi by byl i výcvik

Podle týdeníku Welt by země mohla dostat až 100 těchto houfnic. Konkrétně by vše mělo probíhat tak, že Bundeswehr dá okamžitě k dispozici své starší zbraně a počká na KMW. Zbrojní společnost pro něj co nejrychleji vyrobí nové. Hodnota celé transakce by byla 1,7 miliardy eur (41,6 miliardy korun). Kromě zbraní by to zahrnovalo i výcvik, protože ukrajinští dělostřelci používají jiné systémy a náhradní díly.

iZdroj fotografie: Courtney Hubbard / Public Domain

PzH 2000 je označována za jednu z nejmocnějších dělostřeleckých zbraní svého typu na světě. Společnosti Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall na ní začaly pracovat na konci 80. let. Kontrakt na první zbraně pak od německé armády přišel v roce 1996. Od té doby se houfnice dostala i do výzbroje dalších zemí, například Nizozemí, Itálie či Řecka. Mnohde nahradila americkou houfnici M109.

Zbraň je umístěna na pásovém podvozku, který má řadu prvků společných s podvozkem tanku Leopard 2. Ten po silnici dovoluje cestovat rychlostí 64 kilometrů v hodině, v terénu až 45 kilometrů v hodině. Dojezd je 420 kilometrů. Vozidlo je 11,7 metru dlouhé a 3,6 metru široké. Jeho hmotnost je přes 58 tun. Pětičlennou osádku chrání 14,5 milimetrů silný pancíř, vozidlo má i přídavné pancéřování na střeše na ochranu proti minometným střelám.

Zbraň má velký dostřel

Jeho hlavní zbraní je houfnice z dílny Rheinmetallu ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží. Hlaveň je pochromovaná a byla postavena tak, aby dokázala vydržet rychlou střelbu a vymrštila projektily do dlouhých vzdáleností. Je zde zásoba munice na 60 ran. Vozidlo je jako sekundární zbraní vybaveno kulometem MG3 ráže 7,62 centimetru.

iZdroj fotografie: Uživatel KrisfromGermany / Public Domain

Zbraň využívá modulární systém nabíjení. Dokáže vystřelit tři projektily za devět sekund a 10 za 56 sekund. Zásobu střeliva lze do vozidla doplnit za 12 minut. Standardní náboj zasáhne cíle ve vzdálenosti až 36 kilometrů. Ten s prodlouženým doletem až 47 kilometrů a s případným pohonem až 67 kilometrů. Pří testování řízeného náboje M982 Excalibur s prodlouženým doletem byla průměrná odchylka od cíle na 48 kilometrů jen jeden metr, největší tři metry.

Bojovými akcemi si PzH 2000 prošla v Afghánistánu, kde se podílela na akcích proti Tálibánu. Tehdy se zjistilo, že má problém se vypořádat s vysoce prašným prostředím, které se v Evropě nevyskytuje. I kvůli zdejším zkušenostem také byla na zbraň namontována ochrana proti střelám z minometu.

Jak dobrý nápad je dodat ukrajinským vojákům moderní houfnici PzH 2000?

Zdroj: DefenceBlog

Článek Ukrajina by mohla získat světovou extratřídu pro své dělostřelectvo, houfnice PzH 2000. Výrobci tlačí liknavou německou vládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Původně byly zbraně jen dvě

Jde vlastně o pokračování systému Skyranger 30, který společnost představila před rokem. Ten tvoří věž s instalovanou výzbrojí, otočnou v rozsahu 360 stupňů a o váze zhruba 2,5 tuny. Tu je možnou namontovat na libovolná vojenská vozidla 6 x 6 nebo větší. Její první zbraní je automatický revolverový kanón KCE ráže 30 milimetrů. Může vypálit 1 200 speciálních výbušných projektilů za minutu.

Protože tato zbraň se nedá vždy použít, mohla by například ohrožovat zástavbu, je věž doplněna protiletadlovými raketami krátkého dosahu kategorie SHORAD či MANPADS. Ty jsou stejně jako kanón zaměřovány systémem radarů, videokamerami, laserovým dálkoměrem a infračervenými čidly. Umí detekovat cíl do vzdálenosti 20 kilometrů.

Laser, který se bude ještě vylepšovat

Ve verzi HEL je nyní systém doplněn třetí zbraní, kterou je laser o výkonu 20 kW. Jeho výstřel dokáže cíl neutralizovat, především jeho elektronické a optické senzory a systémy. Společnost tvrdí, že v dohledné době by se výkon laseru měl zvýšit na 50 kW a později na dvojnásobek. Systém by tak měl být schopen po svých cílech pálit neomezeně, pokud bude mít přísun energie, a jen s minimálními náklady v řádu maximálně desítek korun.

Tento systém by měl řešit i obranu proti jednoduchým a malým dronům, často „sebevražedným“, které se dnes objevují ve větších počtech ve výzbroji prakticky všech armád, jsou velice levné a snadno dostupné. Ukazuje se přitom, že plýtvat na ně velkou protiletadlovou raketou je neekonomické a hlavňová výzbroj nemá většinou takovou zásobu střeliva, aby mohla efektivně a delší dobu zajistit protivzdušnou obranu i proti těmto druhům zbraní. Koneckonců i to je poučení z nedávného konfliktu o Náhorní Karabach mezi Ázerbájdžánem a Arménií.

Rheinmetall uvedl, že věž jde bez problémů instalovat na bojových vozidlech, které produkuje, ať už je to kolový Boxer, nebo pásový Lynx. Ten se mimochodem uchází o zakázku na nové české BVP. Pravděpodobně by šel v případě zájmu umístit i na jiná vozidla, například Pandur II. Taková vozidla by vojákům mohla poskytovat mobilní protileteckou podporu přímo v boji, což je schopnost, již česká armáda v podstatě postrádá.

Jak nutná je v současnosti přímá protiletadlová podpora jednotek?

Zdroj: DefenseUpdate

Článek Rheinmetall představil mobilní protiletadlový systém kombinující hned tři zbraně. Měl by být účinný i proti dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stejné dělo jako na Leopardu 2

Podle dodavatelské společnosti je vozidlo postaveno na větší platformě BVP, tedy Lynx 41, což je stejné vozidlo, které se účastní soutěže o náhradu českých BVP. V tankové verzi je osazeno novou věží s tankovým kanónem ráže 120 milimetrů s hladkým vývrtem. Podle Rheinmetallu je tato zbraň odvozena od děla používaného na tanku Leopard 2.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

To znamená, že by tím Lynx 120 dostal palebnou sílu tanku a mohl pálit stejnou municí jako hlavní bitevní tanky mnoha států NATO. Zvládá i nové výbušné programovatelné projektily DM11. Vyzbrojen by byl i koaxiálním kulometem ve věži a dalším kulometem ráže 12,7 milimetrů v nezávislé zbraňové stanici na vrcholu tanku.

Společnost ve své tiskové zprávě tvrdí, že vozidlo by disponovalo kamerovým a senzorovým systémem sledujícím okolí vozidla v rozsahu 360 stupňů s automatickou detekcí a sledováním cílů. To by zaručovalo velmi vysokou přesnost a efektivitu střelby a zároveň by to snižovalo pracovní zátěž posádky ve všech možných bojových scénářích.

Možná je instalace aktivní ochrany

Lehké tanky postavené na platformě BVP mají oproti hlavním bitevním tankům nevýhodu ve slabším pancéřování. Proto se i jinak nasazují. Na vozidlo by ale bylo možné namontovat různé druhy přídavného pancéřování a jiných ochranných prvků, které by odolnost zvyšovaly. A to včetně systémů aktivní obrany Rheinmetall neboli ADS.

Jak bylo psáno výše, Lynx 41 je jedním ze tří uchazečů o nové české bojové vozidlo pěchoty. V nabídce je ještě vozidlo ASCOD a švédský CV90, ale ani jejich dodavatelé zatím od českého MO neobdrželi žádný závaznější příslib. Soutěž se kvůli právním nejasnostem zdržuje, ministerstvo obrany s novou ministryní tvrdí, že kvůli nedotažené práci svých předchůdců letos nebude možné uzavřít jakoukoli právně závaznou dohodu s některým z uchazečů, aniž by se MO vystavovalo nebezpečí arbitráže a protestům proti výsledku výběru s nejasným výsledkem sporů.

iZdroj fotografie: Wolpat / Creative Commons / CC BY-SA

Skutečnost, že dodavatel BVP Lynx dosud nezná závazné stanovisko českého MO, ale neznamená, že by se cesta Lynxu 120 v podobě lehkého tanku do Česka uzavřela. Rheinmetall má totiž v soutěži o českou zakázku velkou výhodu, neboť vlastní výrobní pobočku na Ústecku. V případě, že by se Lynx 41 do výzbroje AČR dostal, nemusela by být náhrada T-72 za Lynx 120 nesmyslnou cestou. Nejspíše by se tím zjednodušila údržba, protože mnoho dílů by bylo mezi BVP a novými tanky zaměnitelných.

Podobnou nabídku však mohou podat i ostatní konkurenti. Verze ASCOD Sabrah je lehký tank také na platformě BVP s věží s dělem 105 milimetrů a ve Švédsku existuje a prochází zkouškami i demonstrátor CV90 vyzbrojený věží se 120milimetrovým tankovým kanónem. Takže soutěž o nové BVP České armády může ještě přinést řadu překvapení.

Jaký je váš názor na lehké tanky na platformě BVP?

Zdroj: Rheinmethall

Článek Německá společnost Rheinmetall představila nový lehký tank. Mohl by být i zajímavou alternativou pro českou armádu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Účast byla menší, ale přesto velmi zajímavá

IDET se konal v pavilonu P brněnského výstaviště a zúčastnilo se celkem 136 domácích a zahraničních vystavovatelů (Belgie -1, Bulharsko -1, Dánsko-2, Finsko-1, Francie-7, Izrael-7, Lotyšsko-1, Německo-11, Nizozensko-1, Norsko-2, Pákistán-3, Polsko-3, Rakousko-3, Slovensko-6, Turecko-1, USA-1). PYROS a ISET reprezentovalo 32 vystavovatelů.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Jednoznačně největší plochu IDETu obsadila státní správa, konkrétně resort obrany se svými podniky VVÚ (Vojenský výzkumný ústav) Brno, LOM (Letecké opravny Malešice) Praha, VOP CZ (Vojenský opravárenský podnik) Šenov, VTÚ (Vojenský technický ústav) Praha, Vyškov, Slavičín.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Z hlediska soukromého obranného průmyslu jednoznačně dominoval Holding CSG (Czechoslovak Group) reprezentovaný společnostmi Excalibur Army/Excalibur International, Tatra Defence Vehicle/Tatra Trucks, Eldis Radar Systems, European Air Service a plzeňskou společností Autosalon Dajbych. V centru veletrhu byly dislokovány i zahraniční společnosti, které kooperují s CSG, konkrétně německá Rheinmetall a francouzská NEXTER.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Tyto kooperace lze označit za skvělý strategický tah vedení CSG, který vede k rozšíření trhu v zahraničí a podílu na vyzbrojování naší armády. Jedná se konkrétně o kolová obrněná vozidla TITUS kategorie MRAP, samohybná (vezená) děla CAESAR, která využívají podvozky Tatra. Nejnovější německé bojové vozidlo pěchoty Lynx, které je žhavým kandidátem z hlediska přezbrojení našich pozemních sil.

Velkým tématem byla i bezpečnost v terénu

Rheinmetall zaujal návštěvníky prezentací robotického psa Lassy, který má sloužit především k průzkumu, a to jak taktickému, tak pyrotechnickému. Pravděpodobně bude schopen i dalších činností, například přepravy pěchotní munice v ohrožených prostorech. Partnerem NEXTERu a Rheinmetallu je německá společnost KMW (Krauss-MaffeiWegmann), dislokovaná rovněž v centru IDETu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

S Rheinmetallem spolupracuje na výrobě tanků řady Leopard II a NEXTERem na vývoji nového evropského tanku. I zde je kooperace s CSG strategicky výhodná a perspektivní, protože naše armáda stojí před přezbrojením novými tanky.
Nelze přehlédnout rovněž spolupráci CSG s řadou izraelských společností, z nichž některé rovněž vystavovaly na IDETu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

V první řadě společnost Plasan, která se podílela na vývoji nových pancéřových kabin pro vozidla Tatra a Caesar. Dále se jedná o radary MMR společnosti IAI (Israel Aerospace Industries), jejich podvozky a servis, ale rovněž o spolupráci s dodavatelem protiletadlového raketového systému Spyder, společností Rafael, zastupovanou další ze stálic českého obranného průmyslu, pražskou společností MPI Trading.

Naše zbrojovky jsou více než schopné

Obecně lze konstatovat, že Holding CSG je schopen ve spolupráci se zahraničními partnery systémově zajistit vyzbrojování naší armády z hlediska kolové obrněné techniky všech kategorií, pásové obrněné techniky, včetně tanků, moderního dělostřelectva jak hlavňového, tak raketového, včetně munice a částečně rovněž protiletadlových raketových systémů.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Ze stálic veletrhů IDET, PYROS a ISET a našeho obranného průmyslu lze uvést firmy a společnosti CZUB (Česká zbrojovka Uherský Brod), AUDIOPRO, AURA, AGADOS, ATS Telcom, Croy, Červinka, DCom, Dekonta, EVPÚ Defence, Explosia, Interlink, JUFA, Koutný, Magnet Press Slovakia, Meopta, MS Line, Oritest, PRAGA-Export, Quittner a Schimek, RETIA, Sellier a Bellot, STV, SVOS, THT Polička, ZVI.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Jako nejzajímavější výrobky obranného průmyslu lze na IDETu 2021 hodnotit samohybnou kanonovou houfnici DITA, velitelské spojovací vozidlo TITUS 6×6 CZ/KOVS, bojové vozidlo pěchoty Lynx, roboty slovenské společnosti LeoTronics, nákladní automobil Tatra Tactic, cisternový automobil plnič letadel CAPL-16M, kolové vozidlo Gepard pro speciální jednotky. Mezi zajímavé novinky patřili roboti slovenské společnosti LeoTronics a inteligentní minometná munice izraelské společnosti Elbit.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Mimo hal bylo možno shlédnout především rozsáhlou prezentaci techniky vojenských zdravotníků a chemiků, dále výstavu hasičské techniky a dynamické ukázky jak techniky, tak vojáků, hasičů a příslušníků Policie ČR. IDET je však nejen prezentací obranného průmyslu a ozbrojených složek, ale rovněž místem konání odborných konferencí. Pro komunitu odborníků je to jedna z nemnoha možností setkání, a výměny informací.

Zdroj: MVK

Článek IDET 2021: České firmy dominovaly. Ukázaly budoucnost armádní techniky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.